Kult X | Akta X

režie Kim Manners | scénář Frank Spotnitz, Vince Gilligan, John Shiban | premiéra v USA 09.05.1999 | v ČR 08.12.2007 | český název Výlet do hor | hodnocení 100% další názory 

Příroda je mocná čarodějka. To je skutečnost, kterou doslova na vlastní kůži poznají agenti Mulder a Scullyová při vyšetřování tajemného úmrtí manželské dvojice. Případ je zavádí do oblasti Brown Mountain v Severní Karolíně, kde byly nalezeny kostry manželů Schiffových, jak vedle sebe leží kdesi na louce v jedné z mnoha hornatých oblastí. Nejbizarnější na tom všem je, že dvojice byla nezvěstná pouhé tři dny, což vzhledem k rozsáhlému rozkladu jejich těl nedává žádný smysl. Muldera vyšetřování přitahuje i z toho důvodu, že oblast Brown Mountain je známá barevnými světly, které se už několik let pravidelně objevují nad vrcholky tamějších hor a které agent považuje na UFO. Že by za únosem mladých manželů stáli mimozemšťané? Mulder se sám přesvědčí, že je to něco mnohem zákeřnějšího…

Velká dávka originality, působivé lokace, spletitý scénář a naši staří známí agenti v takovém ohrožení, do kterého se snad ještě nikdy nedostali. Přesně toto je 6×21 Field Trip, nenápadná epizodka, která se nakonec stala poslední nemytologickou částí šesté série. Epizoda měla premiéru před deseti lety, konkrétně 9. května 1999, a na jejím příběhu, scénáři i režii dohromady spolupracovala tvůrčí špička seriálu Akta X, složená z tří výborných scénáristů a jednoho zručného a zkušeného režiséra. Dřív, než se dostanu k popisu recenzované epizody, představím tvůrce.

Za původní myšlenkou a příběhem celé epizody stojí Frank Spotnitz, člověk, který sám napsal Via Negativu či Detour a pracoval na padesátce mytologických epizod. Až podle jeho příběhu napsali plnohodnotný scénář Vince Gilligan a John Shiban. Prvního jmenovaného zcela jistě dobře znáte (krom populární Je Souhaite napsal scénář např. pro Unruhe či Pusher ze třetí řady, ve které vytvořil postavu vraha Modella), zato Shiban si zaslouží delší představení. Jelikož režíroval jedinou epizodu, tak jednoznačně pevnější pozici v seriálu Akta X zastává mezi scénáristy. Svůj první scénář napsal k temné epizodě The Walk ze třetí série, podle jeho následujícího scénáře byla natočena naopak rozporuplná Teso Dos Bichos z téže série. Shiban se však nevyhýbal ani mytologii, když sám napsal velmi kvalitní S.R. 819 z poloviny šesté série, události z níž měly dopad i na dění v důležitých mytologických epizodách osmé série. Rozhodně ale není tvůrcem, který by se zaměřoval výhradně na temné mysteriózní případy, o čem nás přesvědčil v originální Monday či „lonegunmenovské“ Three of a Kind.

Jak už lze vyčíst z předešlého textu, všichni autoři, kteří na této epizodě pracovali, umí navodit temnější, ale i odlehčenější atmosféru. Ve Field Trip se všechny tyto prvky zajímavě míchají. Tým ve složení Spotnitz-Gilligan-Shiban už v minulosti dokázal, že umí do světa Akt X přinést rozmanitost. První jejich společnou epizodou byl Leonard Betts, s přehledem nejbizarnější případ Muldera a Scullyové v prvních pěti letech práce na Aktech X, a dvojdíl Dreamland ze začátku šesté série, který si sice pohrával s lehce ohraným tématem záměny dvou různých lidí, ale dělal tak velmi elegantním a vtipným způsobem.

Scénář Field Trip si pohrává s tématy paranoii, bizarních snů a strašidelných vizí. Agenti v obtížně přístupné přírodě narazí na neznámý typ houbovitého organismu, který je schopný vydávat spóry, jenž mohou ovlivnit lidské vnímání. Mulder se Scullyovou se stanou dalšími oběťmi tohoto organismu a postupně tak ztrácí přehled o tom, co je skutečnost a co jen falešná vize, které projektuje jejich vlastní představivost. Všechno je to zákeřnější o to víc, že s každou další minutou pod vlivem této nebezpečné látky jsou agenti ve stále větším a větším nebezpečí, které končí až s osudem, jenž postihl manžele Schiffovi.

Vy můžete tento boj o holý život sledovat naštěstí z bezpečné pozice diváka a s mrazením v zádech jen myslet na to, že by se něco podobného mohlo stát třeba vám. Přežít může jen ten, kdo dokáže všechno toto nebezpečí porazit silou své vlastní vůle a probrat se tak do reality. Když si Mulder „v bezpečí“ Skinnerovy kanceláře uvědomí, jak nelogicky vyšetřování případu probíhalo a řekne Scullyové: „Nikdy jsem od tam neunikli“, garantuji vám, že budete mít husí kůži. Podobná nejistota, pochyby a působivé zvraty jsou v této epizodě všudypřítomné a nesmírně přidávají na dramatičnosti celé podívané. Mulder i Scullyová tak v příběhu prožijí několik živých vizí, hranice mezi nimiž a realitou je velmi tenká. Vždy, když dochází k přechodu do reality, celý obraz se velmi efektně rozmaže a „rozteče“, což je prezentováno bizarními vizuálními efekty.

Všechen ten chaos v hlavách našich agentů i dalších nebohých obětí není jednoduché zpracovat. Na režisérskou židli se tak posadil Kim Manners, který je vedle Chrise Cartera a Vince Gilligana tou největší zárukou kvality, kterou v Aktech X znám. Mimochodem, ve vzpomínce na Kima Mannerse najdete plno krásných fotek, některé z natáčení této epizody. Field Trip vypadá k světu a klape výborně, ale přesto by mě zajímalo, jak by epizoda nakonec vypadala, kdyby se na Mannersovo místo dostal třeba již zmíněný Gilligan (ten si však roli režiséra poprvé užil až na konci sedmé řady). Jednu z vedlejších, ale relativně důležitých rolí v této epizodě hrají všechny technické kategorie, především pak vizuální efekty a výprava, které má ve svých kompetencích právě režisér. Bezchybně byly vybrány například jednotlivé lokace v této epizodě: krom klasických míst (márnice a budovy FBI ve Washingtonu), se dostaneme i na zelenou louku kdesi v horách v Severní Karolíně a také do jeskyní, které se v této oblasti vyskytují. Velkou pochvalu zaslouží Mark Snow, hlavní hudební motiv ve Field Trip je velmi specifický a myslím si, že se v seriálu podobná hudba ještě nikdy neobjevila.

V některých akčnějších scénách, kde je důležité diváka trochu postrašit, je hudba vyloženě protivná, ale rozhodně ne ve špatném slova smyslu. V některých scénách možná díky ní budete mít pocit, jako by vám někdo zapíchával špendlík pod nehty a když ne to, tak minimálně znepokojivé pocity ve vás hudba vyvolá určitě. Stačí si pustit první a poslední scénu a víte, o čem mluvím. Co se herců týče, velký kus práce tentokrát odvádí jak David Duchovny, tak Gillian Andersonová, přičemž především pro agentku Scullyovou je dění v této epizodě obtížnou psychologickou zkouškou. Podobných studií psychologických stránek našich dvou hlavních hrdinů jsme se dočkali již například v povedených epizodách How the Ghost Stole Christmas, Monday či Milagro z šesté série. Tentokrát musí agenti místo svých svalů a fyzické síly zapojit především mozek a svou vlastní vůli, aby se mohli z nebezpečí, které je permanentně postihuje, aniž o tom ví, dostat.

Ač nejsem shipper, musím jednoznačně vyzdvihnout závěr epizody, ve kterém je vztah Muldera a Scullyové vyjádřen nenásilně a velmi pěkně. I přestože v poslední scéně nezazní jediné slovo, celou sekvenci jsem si zapamatoval jako jeden z nejlépe podaných shippers momentů v celé historii seriálu. Field Trip není jen výletem do krásné přírody, je také výletem do podvědomí našich agentů,  je to cesta do jejich nejčernějších nočních můr. A v mých očích zůstává tato epizoda krásným dárkem pro všechny fanoušky.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 15.5.2009 v 12:00 v kategorii Recenze epizod.