Kult X

JEDNOTLIVÉ SÉRIE SERIÁLU AKTA X
1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11.

Sedmá epizoda se jmenuje Rm9sbG93ZXJz, uvedena bude 28. února

Sedmá epizoda nové série se jmenuje Rm9sbG93ZXJz. Vzhledem k právě probíhající olympijské pauze se jí dočkáme až ve středu 28. února 2018. Mulder a Scullyová tentokrát stanou „tváří v tvář“ umělé inteligenci, která si s nimi zahraje hru na kočku a myš v kulisách plných supermoderních technologií 3. tisíciletí. Upoutávka níže říká vše. Pro úplnost dodejme, že osmá epizoda se jmenuje Familiar (7. března), devátá Nothing Lasts Forever (14. března) a závěrečná desátá My Struggle IV (21. března). Desátá epizoda je mytologická, 11. sérii završí v první jarní den, a sice 21. března. Pro další podrobnosti doporučuji navštívit shrnutí 11. série či diskusi pod článkem. Fotografie a další informace z nových epizod naleznete na našem facebooku.



Komentáře: 44

11×06 Kitten (recenze)

režie Carol Banker | scénář Gabe Rotter | premiéra v USA 7. 2. 2018 | premiéra v ČR 2018 | české titulky ke stažení | hodnocení 40%

Lesy. Existuje vůbec nějaká krásnější smrt, než smrt v lesích, nejlépe rukou nějakého rafinovaného sadistického maniaka? Troufám si tvrdit, že ne, a pro utvrzení v tomto přesvědčení v minulosti mnohé vykonala sama Akta X. Snaží se v tom pokračovat i šestá epizoda nové řady, která by se ráda stala novou Detour, ale v mnoha ohledech bohužel kriticky selhává.

kitten-forest1.png

VAŠE NÁZORY: Nenechte si ujít názory čtenářů našeho webu a zapojte se do diskuse

Marná sláva, nejlepší epizody Akt X se odehrávaly mimo civilizaci. Zvláště náročné zkoušky lesem podstoupili Mulder a Scullyová v rozmezí pouhého měsíce na jaře 1994 v epizodách Shapes a Darkness Falls, nejprve při hrátkách s vlkodlačími indiány, poté se světélkujícími všežravými muškami. První série obecně je na tyto lokality bohatá, pamatujete výlet do arktického výzkumného střediska nebo setkání s jerseyským ďáblem či lehce zmutovanou amišskou sektou? A samozřejmě poztrácení puberťáci v zalesněných oblastech oregonského Bellefleur, to byl taky docela známý případ.

Přiznejme si hned na začátku – výlety Muldera a Scullyové do terénu nikdy neoslňovaly skvělými zápletkami. Jejich silným momentem byla výpravnost, technické kategorie a režisérské schopnosti, ordinující nám tu správně hutnou atmosféru a lekačky v tu pravou chvíli.

kitten-skinner.png

Epizoda Kitten má dva silné momenty. Prvním je Mitch Pileggi. Už jsme si zvykli, že kdykoliv je Walteru Skinnerovi v Aktech X věnováno více prostoru, je to ku prospěchu věci. První epizoda, která postavu Skinnera přiblížila, Avatar z konce třetí série, byla velmi příjemnou sondou do (rozvráceného) osobního života zástupce ředitele FBI, který tou dobou zrovna procházel (pro něj mimořádně bolestivým) rozvodem s manželkou. Tehdy do jeho života vstoupila žena nová, ne úplně vítaná, a sice sukuba, která se mu vkradla až do postele a tam se z něj pokusila vysát život. Zhruba o rok později, koncem čtvrté série, dorazila epizoda Zero Sum. Skinner tehdy vzal do vlastních rukou osud Dany Scullyové, procházející smrtelnou chorobou, aby této agentce, pro kterou měl vždy jistou slabost, zachránil život. V obou případech se však musel zaplést do špinavých her, které v zákulisí nejvyšších míst FBI rozehrál Muž s cigaretou.

Mitch Pileggi je na poměry televizní nabídky vynikajícím hercem. Jeho Skinner je skvělá postava, přísný šéf a byrokrat tělem i duší, který ctí pravidla úřadu i jeho hierarchii, zároveň ale správný a zásadový chlap. Vždy mě bavilo sledovat Skinnerovo zhnusení pokaždé, kdy musel jednat s Kouřícím mužem, a miloval jsem jej ve chvílích, kdy Kuřákovi „představil“ Alberta Hosteena nebo když Muldera v epizodě Anasazi srovnal takříkajíc „do latě“.

Veskrze paranoidní Mulder měl v minulosti tendenci Skinnera podezřívat a nevěřit mu, což po událostech z osmé a deváté série, kdy se Skinner stal ochráncem Scullyové, značně omrzelo a začalo působit spíše jako Mulderova zabedněnost. Závěrečný pokec agentů se Skinnerem v aktuální epizodě i jeho odhodlání odhalit konspiraci stojící za šílenstvím a smrtí jeho přítele se jeví jako snaha celé toto období vzájemné nedůvěry definitivně ukončit. Uvidíme tedy, zda jim nově vyhlášené spojenectví vydrží aspoň do osmé epizody.

kitten-kersh.png

A právě toho se týká největší výtka, kterou k této epizodě mám. Poprvé od konce deváté série v roce 2002 se do Akt X vrací Alvin Kersh. Postavu tohoto náměstka ředitele FBI jsem měl vždy rád, a tak jsem se těšil na jeho vývoj za celé ty roky. Kersh byl vždy otevřeně nepřátelský vůči Mulderovi i celé jeho „křížové výpravě“, jíž ve snaze najít svou sestru vedl proti americké vládě i samotné FBI. Jako takového jsem jej vždy respektoval a jeho pozici chápal – Muldera, útočícího na FBI, považoval za (potenciálně, ale i fakticky) neloajálního člena týmu i úřadu. Když pak závěrem deváté série probíhal vykonstruovaný soudní proces, na jehož konci byl agent Mulder odsouzen k trestu smrti, Kersh otočil a pomohl ex-agentovi uprchnout z vězení. Vzhledem ke všem nejasnostem, které proces provázely, se jednalo o změnu v chování vcelku pochopitelnou.

Nyní, o patnáct let později, se zdá být vše úspěšně zapomenuto a Kersh se vůči agentům znovu extrémně vymezuje. Zajímavý veletoč vzhledem k tomu, jak moc si Kersh ušpinil ruce, když před lety pomohl Mulderovi uprchnout z přísně střeženého vojenského zařízení a zradit tak všechny ideály, kterým nyní znovu zřejmě věrně slouží. Člověk má až pocit, že sleduje jakousi alternativní realitu, ve které hned po šesté sérii následovala ta jedenáctá. Tuto nekonzistentnost můžeme pochopit v případě nezkušeného scénáristy, ale že proti ní nezasáhnou dlouholetí spoluautoři Akt X i jejich mytologie Chris Carter a Glen Morgan, to už je za hranou.

kitten-osment.png

Vedle Pileggiho je druhým velkým pozitivem epizody Haley Joel Osment. Kdysi rozkošná dětská hvězdička z velkých hollywoodských bijáků (Šestý smysl, A.I.: Umělá inteligence) dnes sice připomíná profesionálního pojídače Big Maců kdesi z amerického středozápadu, talentu však, troufám si říct, mu zůstalo na rozdávání. Skvělé jsou všechny jeho scény s Pileggim („Now who sees monsters?“), zvláště vynikající je pak ve scéně, kdy jej do jeho lesního karavanu přijdou vyslechnout Mulder se Scullyovou. Když se řeč stočí na snahu americké vlády skrze rozprašování chemických látek ovládat myšlení každého muže, ženy i dítěte, vypadá to v jednu chvíli, že Mulder si hned týden po rozlučce s Willem našel k adopci nového syna.

Vedle dvou skvělých herců a standardně dobrých představitelů ústřední dvojice však epizoda nabízí až strašidelně málo. Napětí je pomálu, v lesích je tentokrát až příliš velká tma na to, abychom zahlédli aspoň něco děsivého, a konspirační linka působí příliš lacině a naivně. O iritující nekonzistentnosti v případě některých postav ani nemluvě. Záběry z Vietnamu nevyděsí ani nedojmou, a to je co říct, když jsme svědky vcelku bestiálního vraždění civilistů.

Po jistou dobu v průběhu desáté série jsem si říkal, zda už není na čase, aby Chris Carter, Glen Morgan a James Wong neustoupili do pozadí a nepředali žezlo někomu novému, kdo by byl schopen nabídnout úhel pohledu více patřící do 21. století. Scénárista Gabe Rotter a režisérka Carol Bankerová však nenabídli nic, co bychom neviděli už tisíckrát. Půvabné kulisy městečka Mud Lick i přilehlých lesů amerického Kentucky jsou strašně málo.



Komentáře: 37

11×05 Ghouli (recenze)

režie James Wong | scénář James Wong | premiéra v USA 31. 1. 2018 | premiéra v ČR 2018 | české titulky ke stažení | hodnocení 80%

Pokud se cíleně vyhýbáte spoilerům, ať už ve formě oficiálních upoutávek či nekončících debat na sociálních sítích, děláte zatraceně dobře. Epizoda Ghouli pro vás bez jakýchkoliv dalších debat bude největším překvapením 11. série. To, co se v prvních deseti minutách tváří jako ta nejklasičtější ze všech klasických monster-of-the-week epizod, totiž záhy doroste v mytologii jako řemen, vrcholící v rodinném znovushledání, na které fanoušci Akt X čekali patnáct let.

ghouli.png

VAŠE NÁZORY: Nenechte si ujít názory čtenářů našeho webu a zapojte se do diskuse

James Wong je poctivý řemeslník. Jako spoluautor epizod Squeeze, Beyond the Sea či One Breath dobře ví, jak spojit sofistikovanou mytologii s akcí, thrillerem a detektivkou tvářící se jako samostatně stojící případ. Jako tvůrce postav typu Waltera Skinnera či Osamělých střelců důvěrně rozumí pohnutkám a motivům mytologických postav. Jako úspěšný výkonný producent seriálu Millennium, kde převzal prokleté žezlo přímo po Chrisi Carterovi, dobře zná všechny mechaniky a nástrahy, které stojí za výrobou televizního seriálu. A konečně jako duchovní otec slavné slasher série Final Destination (u nás známé jako Nezvratný osud) ví, co je to napětí a budování strachu.

Pětidílná filmová série, ač v jádru není ničím jiným, než klasickou brutální vybíjenou bezejmenných puberťáků, přišla s výbornou premisou. Nenudila nás žádným předvídatelným maniakem s hokejovou maskou na tváři a mačetou v ruce, představila se nám v ní prachobyčejná a vzdor své abstraktnosti zatraceně děsivá Smrt, která si nakonec přijde zkrátka pro všechny. Ačkoliv všechna další pokračování působila spíše jako relax a pohoda, první film, který režíroval a napsal právě Wong, svým napětím, atmosférou a neotřelým pojetím zafungoval jako svěží vánek do již řádně vyčpělého (sub)žánru.

Na svou devadesátkovou hororovou tvorbu Wong vzpomíná ve chvílích, kdy ztvárňuje spánkovou paralýzu, která se v nové epizodě opakovaně projevuje u Scullyové. Jedná se o stav někde na pomezí spánku a bdění, kdy jedinec není schopen rozlišit sen od reality. Živé sny, ve kterých agentka pronásleduje postavu, jevící se být pouhým stínem, jsou skvělé a předznamenávají jedno osudové setkání.

kultx-ghouli-001.png kultx-ghouli-002.png kultx-ghouli-003.png kultx-ghouli-004.png

Zdánlivým antihrdinou příběhu je Jackson Van de Kamp, sedmnáctiletý mladík se zvláštními schopnostmi, díky nimž umí silou vůle vnutit ostatním lidem své vlastní, často velmi divoké představy. Prostě taková ošklivější teen verze Clarka Kenta. Jackson je teenager, a tak své schopnosti využívá k tomu nejužitečnějšímu, co ho napadá – strašení vlastních přítelkyň. Ano, přítelkyň, plurál, Jackson je puberťák a rozhodně se potatil. Jak Mulder se Scullyovou zjišťují během výslechu holek, který vedou odděleně ve stylu Syzygy, chlapec má příjmení shodné s rodinou, která před patnácti lety adoptovala jejich malého syna.

William je sice potomek agentky Scullyové a, jak jsme všichni toužebně přesvědčeni, agenta Muldera, ovšem tak, jak se nám představuje v nové epizodě, by vůbec největší radost udělal někomu úplně jinému. Robert Modell, známý z epizody Pusher jako úhlavní Mulderův nepřítel, by jistě zamáčkl slzu při pohledu na Willovy nadpřirozené schopnosti. Dávno před Williamem, a sice koncem třetí série, totiž totožnou schopnost supersugesce názorně předvedl Modell, když pouhou silou vůle donutil elitního člena zásahové jednotky, aby sám sebe upálil, nebo Muldera, aby namířil zbraní na svoji parťačku. Schopnosti, v případě Williama vzešlé z mimozemské DNA, nyní chlapec využívá primárně k tomu, aby mohl snadněji proplouvat životem.

Jackson však není žádné apriori zlomyslné monstrum, v prvé řadě je to spíš klučina, který ve své mladické nerozvážnosti nedomýšlí, kam až mohou jeho vtípky, notně znásobené právě nadpřirozenými schopnostmi, dojít. Není ani neporazitelný, dobře je to vidět v akčních scénách, kdy ho nemocničními chodbami pronásledují elitní agenti ministerstva obrany, kteří po něm pálí jednu salvu za druhou. Jakkoliv jsem nikdy nebyl příznivcem akčních scén v Aktech X, tentokrát jsou skvěle zakomponovány. Dokonce i v případě, že nejste fanoušky williamovské mytologie (jako třeba já), budete velmi překvapeni ve chvíli, kdy se přistihnete, že chlapci vlastně fandíte a vládním kovbojům přejete jednu pořádnou přes hubu. Ostatně Mulderovo prohlášení „keep cracking wise – you have no idea my state of mind“ mluví za vše a mnozí z nás by jej jistě bez váhání podepsali.

kultx-ghouli-009.png kultx-ghouli-010.png kultx-ghouli-011.png kultx-ghouli-012.png

Epizoda odhaluje, že James Wong má pro mytologii, pro intimní momenty mezi Mulderem a Scullyovou i pro vztah Scullyové k jejímu synovi přinejmenším stejně dobrý cit jako Chris Carter v době, kdy psal mytologii osmé a deváté řady. David Duchovny hraje svůj standard. Jeho Mulder působí, jako by se s Williamem rozloučil už před dlouhými lety, a nyní, víc, než cokoliv jiného, jej zajímá psychická rovnováha jeho milované partnerky. Gillian Andersonová je bez jakýchkoliv hlubších rozborů výborná. Scéna z pitevny, v níž se Scullyová psychicky zhroutí nad „ostatky“ svého syna, v celé nahotě ukazuje, nakolik agentčina představitelka za celé roky herecky pokročila a vyspěla. Pozoruhodná byla již před dvěma dekádami, když její nemocná agentka v díle Memento Mori skrze pod obrazem předčítaný deník posílala svému partnerovi nesmělá vyjádření vděků za vzájemnou důvěru. Stejně tak je její projev k Williamovi láskyplným poselstvím, vyjádřeným však ústy zdrcené matky, která ztratila své dítě, a tedy všechnu víru. Jeden z mytologických vrcholů deváté řady se tak nyní konečně dočkává svého završení.

kultx-ghouli-013.png kultx-ghouli-014.png kultx-ghouli-015.png kultx-ghouli-016.png

Nesporným vrcholem epizody je pak její závěr, setkání agentky Scullyové s Williamem. Stává se tak šestnáct let poté, co si se svým jednoletým synkem koncem deváté série dala své zdánlivě poslední sbohem. Již tehdy se jednalo o emocemi nabitou epizodu, jejíž události eskalovaly až k rozhodnutí Scullyové dát svého syna k adopci, aby ho uchránila před událostmi, které mohly a měly nastat. Scéna, v níž se agentka poprvé setkává se svým dospělým synem „tváří v tvář“, je vynikající, dokonce i vzdor tomu, že William během ní nemá svoji skutečnou podobu. S úlevou kvituji, že po všech těch až obřadně působících vládních a vojenských hi-tech experimentech, kterými jsme za posledních pětadvacet let prošli, je celé setkání pojato velmi civilně, skoro až komorně.

Akta X nikdy nepotřebovala bojové vrtulníky a mimozemské koráby k tomu, aby budila emoce, vzrušení a dojetí. A jsem rád, že na to tvůrci i po letech pamatují.

Mimochodem – Williamova přezdívka z webovek ghouli.net je @rever – ve francouzštině „to dream“, v portugalštině „to see again“.



Komentáře: 111

Gillian Andersonová se svlékla celá donaha za práva zvířat

V nejnovější kampani organizace PETA se představitelka agentky Scullyové celá svlékla a prohlásila, že bude chodit raději nahá, než v kožešině. Fotografie zde.



Komentáře: 4

11. SÉRIE: Akta X čeká olympijská pauza

Zimní olympijské hry jsou sice svátkem sportu, ale jinak nám radost nedělají. Vysílání 11. série bude totiž během olympijských her přerušeno. Pátou epizodu uvidíme už zítra, tedy ve středu 31. ledna, šestou epizodu pak o týden později, 7. února. Další dva týdny, 14. a 21. února je pauza, a znovu pak pokračujeme sedmou epizodou 28. února. Mimochodem desátou a poslední epizodu nové řady a pravděpodobně i celého seriálu uvidíme v první jarní den, 21. března. A co všechno nás v únoru a březnu ještě čeká, to zjistíte v nadupaném mid-season traileru níže!



Komentáře: 13

Stahujte české titulky pro epizodu The Lost Art of Forehead Sweat

Je takřka nemožné pochytit všechny narážky a odkazy, které nejnovější epizoda The Lost Art of Forehead Sweat obsahuje. Do češtiny přeložené titulky však mohou výrazně pomoci. Připravila je pro nás spockedscully, které za její skvělou práci moc děkujeme. Titulky stahujte zde.

titule1104.png



Komentáře: 5

11×04 The Lost Art of Forehead Sweat (recenze)

režie Darin Morgan | scénář Darin Morgan | premiéra v USA 24.01.2018 | premiéra v ČR 2018 | české titulky ke stažení | hodnocení 100%

To vám takhle Darin Morgan jednou ve tři ráno hledal inspiraci pro svůj nejnovější scénář k Aktům X. Rozhodl se, že si pustí některé starší epizody. Jaké pak bylo jeho překvapení, když zjistil, že si některé scény pamatuje jinak, než jak byly původně natočeny. Hned ho napadlo nejjednodušší a zároveň nejlogičtější vysvětlení – blednoucí paměť? Ale kde že! Za vším stojí alternativní historie a paralelní světy!

the-lost-art-of-forehead-sweat-000.png

VAŠE NÁZORY: Nenechte si ujít názory čtenářů našeho webu a zapojte se do diskuse

Epizoda The Lost Art of Forehead Sweat nebude mít na růžích ustláno. Zvláště ne v českých luzích a slovenských hájích. Důvod je jednoduchý. Scénárista Morgan ji adresuje primárně americkému publiku a navrch přihazuje desítky narážek na současné americké celospolečenské klima a popkulturu. Morgan jde však do hloubky a otevírá témata zcela univerzální, která jsou společná nám všem. Tak kupříkladu pojem pravdy nebo téma paměti – když Mulder hovoří o své vzpomínce na první epizodu seriálu The Twilight Zone, kterou kdy viděl, jen u málokoho to nevygeneruje jeho vlastní vzpomínky na první setkání se seriálem Akta X před více jak dvaceti lety.

Morganova epizoda je pak neskrývanou poctou zmíněnému mysterióznímu klenotu z přelomu padesátých a šedesátých let minulého století. Jeden z nejstrašidel­nějších seriálů historie se naopak dle prohlášení Chrise Cartera stal jednou z nejvýraznějších inspirací při vzniku Akt X. Povinné komplimenty máme tedy předány a můžeme se pustit do práce.

the-lost-art-of-forehead-sweat-003.png the-lost-art-of-forehead-sweat-004.png the-lost-art-of-forehead-sweat-005.png the-lost-art-of-forehead-sweat-006.png

Syndrom falešné kolektivní paměti (tzv. Mandelův efekt, v epizodě výstižně zaměňovaný za Mengeleho efekt, který má ale jinak úplně stejný obsah) údajně vyvolává zkreslenou vzpomínku na minulost, kterou může trpět velká skupina lidí. Morgan si jej bere na pomoc, aby popsal některé nešťastné jevy, jimiž je zasažena dnešní společnost. Primárně se jedná o nekontrolované šíření dezinformací, tzv. fake news, což je dnes oblíbené označení pro to, co druhý názorový tábor charakterizuje jako kreativní nakládání s fakty a vytváření alternativních realit, tzv. fenomén post-truth. Aby toho nebylo málo, Morgan schéma rozšiřuje o pojmy jako post-cover-up a post-conspiracy s tím, že mladí dneška to celé jistě zahrnou pod nějaké cool označení, třeba the po-co age. Velkým neštěstím této doby je, že dospělá generace na tuto hru, kdy pravda hraje pouze zástupnou roli, již přistoupila, a ještě tragičtější je, že právě mladí a dospívající nějakou pravdu a nepravdu – jak je dnes módně nazývána prachsprostá lež – neřeší už vůbec.

Když už jsme u toho, dnešní děcka nemaj úctu už vůbec k ničemu.

Mulder a Scullyová se v potemnělých garážích FBI setkávají s Reggiem Murgatroidem, který tvrdí, že agenty důvěrně zná a kvůli tomu, co ví, je nyní pronásledován tajemnými postavami. Reggie o sobě prohlašuje, že Muldera se Scullyovou může přivést na stopu superzloducha Dr. They, stojícího za největší konspirací všech dob. Doktorův medailonek, absurditami naplněný k prasknutí, je brilantní vizitka pojednávaných fake news a jeho následné setkání s Mulderem bezpochyby vrcholným okamžikem celé epizody. Duchovny skvěle zahrál postavu, která se nyní začíná ptát sama sebe, jestli na tento svět ještě vůbec patří („The world has become too crazy for even my conspiratorial powers“). Myslím, že podobně jako on se dnes a denně ptají mnozí z nás.

the-lost-art-of-forehead-sweat-011.png the-lost-art-of-forehead-sweat-012.png the-lost-art-of-forehead-sweat-007.png the-lost-art-of-forehead-sweat-008.png

V některých momentech jde Morgan ve své poctě The Twilight Zone tak daleko, že v podstatě reanimuje některé scény z tohoto půl století starého seriálu. Vynikající je moment, kdy se Mulder a Scullyová střetnou s mimozemským vyslancem a konečně zjišťují pravdu, kterou celá léta tak usilovně hledali. Ve vesmíru sice nejsme sami, ale navázat kontakt s mimozemskými civilizacemi je nemožné, protože nás všichni nesnášejí a cíleně se nám vyhýbají kvůli naší násilnické povaze. „Stavíme zeď. Bude to krásná, i když neviditelná, elektromagnetická zeď, která zlikviduje všechny sondy, které se pokusíte odeslat mimo svou sluneční soustavu.“ Slova mimozemského vyslance sice mohou znít krutě, zároveň ale poměrně dost povědomě všem pozemšťanům dneška.

Jen pro upřesnění: scéna „blízkého setkání“ odkazuje na epizodu To Serve Man, naopak epizoda The Lost Martian, kterou Mulder hledá na svých videokazetách, nebyla v rámci The Twilight Zone nikdy natočena. Ve skutečnosti šlo o epizodu z úplně pitomého seriálu The Dusky Realm, kterou si Mulder bůhvíproč asocioval se svým oblíbeným seriálem. Tedy… ve skutečnosti žádný seriál The Dusky Realm neexistuje, je čirou fikcí a skvělou narážkou na neúspěšný seriál Chrise Cartera s názvem Harsh Realm, jenž pojednával o lidech, kteří jsou lapeni ve virtuální realitě (!).

Skvělé jsou i další odkazy, nyní již na samotná Akta X. Konspirování a honičky v garážích FBI, Mulder a Scullyová naložení v nadupaném Fordu, země posetá slunečnicovými semínky, vyvěšování plakátu I Want to Believe v kanceláři Akt X, Spotnitz Sanitarium ad. Ve jménu paralelní historie a alternativní reality nás poté Morgan znovu pozve do epizod Pilot, Tooms, Clyde Bruckman’s Final Repose, Teso Dos Bichos, Home a Small Potatoes. Půvabný meta-moment nastává v případě posledně jmenované epizody. Darin Morgan si v této části totiž zahrál Eddieho Van Blundhta, obtloustlého zoufalce, schopného měnit svoji podobu, který se v jednu chvíli přemění na Muldera, aby mohl sbalit Scullyovou. Morgan nyní ve „flashbacku“ posílá Reggieho, aby sám se sebou pomocí jedné dobře mířené kulky udělal krátký proces.

V očích některých diváků může epizoda působit roztříštěně. Já přesto hluboce obdivuji autorovu schopnost nacpat příběh sto padesáti méně či více výraznými odkazy na všechno možné i nemožné, jak z pole světa reálného, tak světů čistě fiktivních, a přesto zajistit, aby to celé vůbec nějak drželo pohromadě.

the-lost-art-of-forehead-sweat-014.png the-lost-art-of-forehead-sweat-015.png the-lost-art-of-forehead-sweat-001.png the-lost-art-of-forehead-sweat-002.png

Darin Morgan svoji nejnovější epizodu zcela nepokrytě koncipuje jako parodii. Víc než slavný příběh o Clydeu Bruckmanovi, který byl ve finále spíše jímavou pohádkou o nesmlouvavé předurčenosti, než rozjařenou bláznivou komedií, připomíná méně známější Morganovy satirické kousky Jose Chung's ‚Doomsday Defense‘ a Somehow, Satan Got Behind Me ze seriálu Millennium. Víc než cokoliv jiného jsou tyto epizody společenskou glosou, štiplavě podanou obžalobou lidské marnivosti a samolibosti. Epizoda právě recenzovaná dělá světu stejnou službu na poli aktuálních fake news a bylo by tedy mylné od ní očekávat, že se budeme smát od začátku do konce.

Morganovy komentáře, tu a tam vyskočivší z úst hrdinů příběhu, jsou spíše charakteru kousavého, než třeskutě vtipného. Koneckonců ani sama dnešní doba mnoho veselí a naděje nevzbuzuje, když ten nejhlubší odkaz, jenž je vůdce svobodného světa schopen nám všem předat, jest hláška „Nobody knows for sure.“

Svět konspirace a dezinformace, v jakém dnes žijeme, se světu spikleneckých akcí a krycích operací z Akt X podobá víc, než kdykoliv jindy v minulosti. Je pravda, že Darin Morgan šel s popisem této reality trochu do krajnosti, což sice může působit jako protimluv, ve skutečnosti tím však podává až geniálně výstižný obrázek dnešního stavu věcí. Jsem přesvědčen o tom, že epizoda The Lost Art of Forehead Sweat bude doceněna teprve až časem jako jeden z nejpozoruhod­nějších a nejdůležitějších přírůstků do Akt X.



Komentáře: 66

Duchovny: Nová série revivalu je mnohem lepší, než ta předcházející

David Duchovny se pro australský server news.com.au svěřil, že právě vysílanou 11. sérii považuje za podstatně lepší, než tu předcházející. Představitel agenta Muldera rovněž přiznal, že při natáčení aktuální desetidílné série se cítil mnohem lépe, než před dvěma lety, kdy vznikala šestidílná 10. série. Ta mnohé fanoušky naštvala zhůvěřilými epizodami typu Babylon a mytologií popírající samotné kořeny Akt X. Jako na další možnou příčinu neúspěchu poukazuje Duchovny na nízký rozsah epizod předešlé série. Desítky témat, s nimiž tvůrci před dvěma lety přišli, zkrátka nevměstnáte do šesti epizod, aniž by výsledkem nebyla roztříštěnost a chaos.

Z aktuální série jsme viděli zatím jen tři epizody – mytologickou My Struggle III a samostatné This a Plus One. Zatímco novým mytologickým konspiracím přichází na chuť jen minimum diváků, ohlasy na samostatně stojící epizody jsou již mnohem pozitivnější.



Komentáře: 12

Čeští fanoušci pojmenovali postavy v nové epizodě Akt X

Každý, kdo je vlastencem a fanouškem Akt X v jedné osobě, bude následující řádky číst se slzou v oku. Čeští fandové Akt X Pavel a Dejna podpořili dobročinnou iniciativu X-Philanthropy, a mohli tak pojmenovat některé postavy v nejnovější epizodě Akt X. Paní doktorka Babsi Russell, která v epizodě působí jako hlavní ošetřující lékařka ďábelské Judy, se tak může honosit jménem po psí fešandě jménem Babsi, kterou vidíte na řádcích níže. Přímo po Dejně (jejím civilním jméně i příjmení) je pak pojmenován advokát Dean Cavalier, kterého však v epizodě nepotkal zrovna pěkný osud. Ujít si nenechte rovněž interview s Dejnou, které najdete na stránkách iniciativy.

babsinaforever.png



Komentáře: 5

11×03 Plus One (recenze)

režie Kevin Hooks | scénář Chris Carter | premiéra v USA 17.01.2018 | premiéra v ČR 2018 | české titulky ke stažení | hodnocení 100%

Aleluja! Epizoda Plus One je ryzí monster-of-the-week záležitost, ze všech devíti dosud uvedených epizod revivalu nejvěrněji připomínající stará dobrá Akta X, zároveň to celé ale zřejmě nejúspěšněji zasazující do kontextu současnosti, kdy Mulder a Scullyová už nejsou nejmladší, jejich zápal polevil a záhady všeho druhu pro ně již netvoří alfu a omegu jejich existence. Na tomto ne úplně ideálním podkladě však tvůrce seriálu a scénárista epizody Chris Carter dokázal vystavět funkční, tajemnými momenty nabitý a veskrze zábavný případ z Akt X.

karin.png

VAŠE NÁZORY: Nenechte si ujít názory čtenářů našeho webu a zapojte se do diskuse

Duchovní otec Akt X si ve svém nejnovějším scénáři vzal na pomoc fenomén tzv. doppelgängerů, což je německé označení pro dvojníky. Říkáte si, co na tom může být děsivého? Podobně jsem se ptal já. Odpovědí mi byla každá scéna, ve které se postavám příběhu zjeví přízrak jejich vlastního já, čehož se krom postav vedlejších dočkají i Mulder a Scullyová. Halucinace vlastního já je popsána v řadě legend i středověkých snářů, kde se pokaždé stává předzvěstí jednoho a toho samého – vlastního konce. Režisérovi Kevinu Hooksovi se tyto momenty podařilo vykreslit velice zdařile, jakkoliv se při nich netřesete vyloženě hrůzou, pokaždé cítíte velmi intenzivní mrazení v zádech. Myslím, že nejsem sám, komu se v noci po zhlédnutí epizody zrovna dvakrát nechtělo do koupelny za všemi těmi zrcadly.

xfiles-plus-one-03.png xfiles-plus-one-04.png

Dámy a pánové, Karin Konovalová! Zatímco v kůži paní Peacockové, věčně věků zalezlé pod postelí ve velekultovní epizodě Home, neměla mnoho šancí se prosadit, tentokrát si celou epizodu již úspěšně ukradla sama pro sebe. Okouzlující šestapadesátiletá herečka, která v příběhu ztvárnila démonická dvojčata Judy a Chuckyho, povýšila každou svoji scénu a ve finále i celou epizodu na nezapomenutelný zážitek. Duchovny i Andersonová jsou velcí profíci, kteří ve svých rolích umí chodit, přesto si nelze nevšimnout, že každá scéna Mulder/Chucky i Scullyová/Judy prostě a jednoduše dopadla ve prospěch představitelky dvojčat. O jejím hereckém mistrovství svědčí rovněž fakt, že až po zhlédnutí celé epizody a přečtení prvních ohlasů si většina diváků uvědomila, že obě natolik rozdílné, a přesto v mnohém si velmi podobné postavy, k tomu všemu obě trpící rozdvojenou osobností, ztvárnila jedna a ta samá herečka.

David a Gillian šli rovněž do sebe a s výjimkou drobnějších excesů ukazují Muldera a Scullyovou tak, jak je známe a milujeme. Už to nejsou ty drsňácké karikatury, které byly schopny v předešlé epizodě pobít polovinu armády. Je to znovu ten sympatický Mulder se svými kousavými, jinak ale vkusně podanými komentáři, a Scullyová, průběžně usměrňující svého parťáka ledovou sprchou racionálních argumentů.

xfiles-plus-one-01.png xfiles-plus-one-02.png

Problém s novými Akty X, jak byly prezentovány v této epizodě, mám jen v momentech, které blíže vykreslují vztah mezi Mulderem a Scullyovou. V těchto chvílích revival až příliš násilně připomíná onu bombošku, tedy snahu zachutnat každému, kterou jsem v minulosti již párkrát kritizoval. Carter se v mnoha momentech zbytečně nuceně snaží plnit přání těm shipperům, kteří pročetli miliardy erotických povídek, a tak nám v každé druhé scéně cpe Muldera a Scullyovou do postele. Jasně, Mulder a Scullyová už dávno zahodili nějakou platonickou lásku za hlavu a aktivně se věnují lásce plně anatomické, ale nemuseli bychom toho být svědky v každé druhé epizodě. Jakkoliv budu nyní za zavrženíhodného kacíře, úplný závěr na motelovém pokoji na mě působil strašně podivně, jako by vypadl právě z nějaké fanfiction, jichž jsem nikdy nebyl velký fanda.

Ne úplně konzistentně pak Carter působí v další postelové scéně, ve které Mulder Scullyové navrhuje, že by mohla mít další dítě. Vzhledem k blížícím se apokalyptickým událostem v mytologii a Scullyové prohlášení, že svět spěje ke konci, se kterým se agentka Mulderovi svěřila jen pět minut před tím, se jedná o skutečně brilantní nápad. (Buďme ale fér a uznejme, že když ležíte v posteli vedle polonahé Scullyové, zdá se výroba nových dětí jako vcelku velmi dobrý nápad.)

Naopak velmi tvůrce chválím za úplnou absenci williamovské problematiky, a to už v druhé epizodě za sebou. Oceňuji, že Carter namísto již tradiční fňukandy za nezvěstného Willíka vsadil agentce Scullyové do hlavy téma zcela nové. Po jednom z těch méně příjemných setkání s ďábelskou Judy začne Scullyová přemítat o svém věku, o tom, jaký vliv má zestárnutí na výkon její profese a vůbec celý osobní život. V době, kdy oba agenti již dávno překročili zlomovou padesátku, se jedná o téma, které má vcelku své opodstatnění i logiku. Ostatně vidíme to již v několikáté epizodě za sebou, že Mulder se Scullyovou dávno nedisponují oním zápalem, který je charakterizoval v době, kdy na Aktech X začínali.

xfiles-plus-one-06.png xfiles-plus-one-05.png

Plus One je v pořadí sice již devátá epizoda revivalu, ale jinak je úplně první, kterou nenapsal a nerežíroval jediný člověk. Rozhodnutí, že scénář Chrise Cartera z režisérské židle zrealizuje jiná osoba, v tomto případě Kevin Hooks, hodnotím jako velmi moudré a prospěšné. Jakkoliv to na první pohled může působit osvobozujícím dojmem, režie vlastního scénáře může být někdy více svazující, než cokoliv jiného.

Bráno obecně jsou samostatně stojící epizody této série zatím skvělé. Jak předcházející, konspiračně a superakčně pojatá This, tak aktuální Plus One působí mimořádně uvolňujícím dojmem a připomínají tak ty lepší díly ze šesté a sedmé série. Samostatné epizody předcházející série, Founder's Muta­tion a Home Again, jako monster-of-the-week sice obstály, až příliš však byly zatíženy mytologickými tématy, agresivně vměstnanými do jinak klasického konceptu samostatných epizod. Nejtěžší dávku v tomto smyslu dostala Home Again, která nabídla skvělé monstrum, ale také procházku slzavým údolím agentky Scullyové, loučící se vedle syna rovněž s umírající matkou.

xfiles-plus-one-10.png xfiles-plus-one-08.png

To všechno Plus One hází za hlavu, osvobozuje se od zbytečného balastu a řeší, tedy s výjimkou postelových scén, to, co od Akt X očekáváme především – bizarní, paranoiou protkaný případ. Skvělá práce, jen tak dál!



Komentáře: 77

Následující články ►►