Kult X

Nová knižní antologie Akta X: Nikomu nevěř se dočkala pozitivního přijetí na literárním serveru iLiteratura.cz. Recenzent Pavel Pecháček vyzdvihuje především pestrost jednotlivých povídek, z nichž každá je tak v rámci antologie nezaměnitelná, oceňuje příběhy psané z různých úhlů pohledu a knihu hodnotí 70 procenty. Celou recenzi si můžete přečíst zde. Knize jsme se na našem webu opakovaně věnovali, objednat si ji můžete na webu nakladatelství Baronet.

Nová povídková sbírka s názvem Nikomu nevěř je právě v prodeji! Díky spolupráci s nakladatelstvím Baronet vám Kult X mohl v uplynulých týdnech přinést několik exkluzivních informací, např. ukázku kompletní povídky či soutěž o několik výtisků knihy. Antologie obsahuje celkem patnáct povídek s agenty Mulderem a Scullyovou v hlavní roli. Příběhy sledují vyšetřování Akt X napříč časem, vedle našich oblíbených agentů se potkáme též s Walterem Skinnerem, Alexem Krycekem, Johnem Doggettem či Osamělými střelci. Jednotlivé povídky napsali autoři, kteří už na Aktech X v minulosti pracovali, sbírku pochopitelně autorizovali tvůrci seriálu. Kniha je nejen krásně vyvedená, jak vidíte níže, je také pěkný cvalík – vychází ve vázané vazbě, má 416 stran a pořídit si ji můžete za 337 Kč. Knihu si můžete objednat na webu nakladatelství. Předem děkujeme za podporu tohoto nového přírůstku, která je důležitá a pomůže do budoucna.

Nedávno ohlášených deset nových epizod Akt X přímo vybízí k rekapitulacím. Připomeňte si s námi nejlepší epizody původního seriálu, vysílaného v letech 1993 až 2002 – vybral jsem jich pro vás dvaadvacet a za každou z nich se mohu zaručit vlastním životem.

20. Leonard Betts (4. série, 12. epizoda) režie Kim Manners | scénář Vince Gilligan & Frank Spotnitz & John Shiban | poprvé uvedena 26. ledna 1997

„Ve všech nemocnicích se nějak zpracovává biologický odpad. Tohle zařízení likviduje chirurgické zbytky – amputace, vyřezané nádory, rozemelou se a pak se žhaví, tak vzniknou sterilizované saze, které se používají do silničních výplní.“ Ano, tak i takovéhle chuťovky na vás čekají při sledování epizody Leonard Betts. Příběh o bezhlavém salamandřím chlapíkovi je bez nejmenších pochyb jedním z nejbizarnějších případů, které Mulder se Scullyovou v Aktech X otevřeli.

Leonard Betts lehce připomíná slavnou českou pohádku, ovšem ve verzi, kdy pejsek s kočičkou vařili dortík z nádorů. Josefa Čapka tentokrát zastoupili Vince Gilligan, Frank Spotnitz a John Shiban, kteří dali hlavy dohromady a výsledek nabízí všechna negativa i pozitiva od toho očekávatelná. Jednotlivé zápletky případu jsou vynalézavé i potrhlé, příběh obsahuje řadu strašidelných sekvencí i vyloženě odpudivých okamžiků. Naproti tomu Mulder hláškuje tempem prvních sérií a spolu se Scullyovou vytvoří několik nezapomenutelných dialogových výměn. Osobně si nevybavuji, že bychom se u jakékoliv jiné epizody tak často báli jako smáli.

I na zápletce se podepisuje možná až příliš zdivočelá myšlenková syntéza všech tří scénáristů. Základní myšlenka – že si Bettsova životní síla zachovává matrici původního člověka a aby se zachránila, vyvolává rychlý růst buněk, nikoliv však ve formě rakoviny, která právě takovým nekontrolovatelným buněním organismus hubí, ale naopak ve formě komplexní regenerace i té nejsložitější tkáně, třeba hlavy (uf, máte to?) – mi přišla geniální stejně tak jako komukoliv jinému může přijít úplně pitomá. Vědecká stejně jako pavědecká. Nechutně prvoplánová stejně jako nechutně dobrá.

Leonard Betts je potvrzením toho, že čtvrtá série je, taktně řečeno, nejsmělejším obdobím seriálu Akta X. Poté, co v epizodě Home zaživa pohřbili novorozence a rozpoutali nefalšované incestní orgie, a v dílech Unruhe a Sanguinarium vypumpovali mozky několika ženám, připravili si tvůrci ideální půdu pro příchod Leonarda Bettse, který se svým tumorovým jídelníčkem stal ještě větším fajnšmekrem, než jakým byl svého času Eugene Tooms. Bettsova epizoda je tak, jakkoliv se jedná o velmi subjektivní kategorii, s velkou pravděpodobností vůbec nejodpornějším příspěvkem do seriálu Akta X.

Nakladatelství Baronet věnovalo našemu webu sedm výtisků knihy Nikomu nevěř do soutěže. Nová antologie příběhů ze světa Akt X vychází již příští týden právě pod křídly tohoto nakladatelství. Povídková sbírka obsahuje celkem 15 povídek, které sledují vyšetřování nových i starých případů Muldera a Scullyové, jež jsme v televizních epizodách nikdy neviděli. Kniha je pěkný cvalík – vychází ve vázané vazbě, má 416 stran a v předprodeji do 2. května si ji můžete pořídit za zvýhodněnou cenu 314 Kč.

Pokud však správně zodpovíte čtyři níže uvedené otázky a zašlete nám je na e-mailovou adresu kultx[zavináč]e­mail.cz, můžete svou vlastní knížku obdržet zdarma. Odpovědi stačí zaslat ve formátu 1a, 2b, 3c, 4b. Kontaktní údaje neuvádějte – budete vyzváni, až pokud vyhrajete. Knihu vyhraje každý desátý správně hlasující. Výhry mohou být zaslány jen v rámci České republiky. Každý hlasující dostane potvrzení, že jeho hlas byl zaznamenán. O ukončení soutěže budeme informovat na tomto místě.

Aktualizováno (30. 4. 2017 ve 23:59) - Soutěž byla ukončena, celkem se zapojilo na osm desítek hlasujících. Sedm výherců, kteří již byli informováni e-mailem, nyní prosíme, aby nám zaslali své adresy. Knihy následně rozešle nakladatelství Baronet, které celou soutěž sponzoruje. Ještě jednou děkujeme za zájem všem, kteří se zapojili.

1) V jaké epizodě vraždil Virgil Incanto?
a) Fresh Bones
b) 2Shy
c) All Souls

2) Jak zemřela Mulderova matka?
a) na mrtvici po hádce s Kouřícím mužem
b) spáchala sebevraždu
c) nezemřela, stále žije

3) Jaké interní motto používalo call centrum v epizodě Folie a Deux?
a) Smile and dial
b) Dial and smile
c) Die and smile

4) Od jakého roku působí nakladatelství Baronet na trhu?
a) od 1991
b) od 1993
c) od 1996

Nedávno ohlášených deset nových epizod Akt X přímo vybízí k rekapitulacím. Připomeňte si s námi nejlepší epizody původního seriálu, vysílaného v letech 1993 až 2002 – vybral jsem jich pro vás dvaadvacet a za každou z nich se mohu zaručit vlastním životem.

21. Beyond the Sea (1. série, 12. epizoda) režie David Nutter | scénář Glen Morgan & James Wong | poprvé uvedena 7. ledna 1994

V devítileté historii seriálu se tvůrci vícekrát zaměřili na hlavní hrdiny, jejich osobní životy, vnitřní obavy, všudypřítomné pochyby, úzkosti, strasti a důvěrnosti. Poté, co jsme se hned v úvodu Akt X seznámili se zmizením Mulderovy sestry, impulsem, který zcela ovlivnil agentův osobní i pracovní život, přichází na řadu Scullyová, jejíž osobnost i rodinu blíže přibližuje epizoda Beyond the Sea.

Ta popisuje setkání našich agentů s Lutherem Lee Boggsem, trestancem odsouzeným k smrti, který tvrdí, že díky svým schopnostem komunikovat s dušemi mrtvých lidí dokáže najít nebezpečného vraha, po němž agenti právě pátrají. Scullyová je po nedávném úmrtí svého otce zmatená natolik, že vůbec poprvé při své práci na Aktech X opouští svůj odolný skepticismus a otevírá se extrémním možnostem, dosud vlastním výhradně Mulderovi. Agentka začne Boggsovi věřit a uvidí v něm jedinou naději, jak se se svým zesnulým tátou naposledy setkat.

Beyond the Sea je v tomhle ohledu pramatkou příběhů typu Elegy ze čtvrté, Milagro ze šesté nebo all things ze sedmé série. Ačkoliv je každá z nich pojata trochu jinak a agentčinu postavu nám přibližuje z rozličných úhlů, všechny spojuje fenomenální herectví Gillian Andersonové, která právě v těchto dílech ukazuje, že je Davidu Duchovnymu více než důstojným hereckým partnerem (stejně jako Scullyová, která rozměrově roste do zdatné konkurence postavě Muldera). To je v případě této epizody o to markantnější, o co mizivější měla tehdy pětadvacetiletá Andersonová zkušenosti. Nutno dodat, že partnerem konkrétně v této epizodě je pak spíše na Oscara nominovanému Bradu Dourifovi, excelujícímu v roli odsouzence Boggse, jehož několikaminutové proslovy jsou pro Scullyovou vpravdě zatěžkávající zkouškou.

Vedle četných fanoušků, mezi něž patří tvůrci seriálu Darin Morgan a Chris Carter, kteří epizodu označují za vůbec nejlepší díl první série, měla Beyond the Sea i své odpůrce. Mezi ně svého času patřilo vedení společnosti Fox, které v prvotním plánu přípravu epizody dokonce zcela zamítlo. Kritika směřovala na přílišné příběhové podobnosti se slavným thrillerem Mlčení jehňátek (The Silence of the Lambs), uvedeným do kin jen o dva roky dříve, v němž excelovali Anthony Hopkins a Jodie Fosterová. Tvůrce seriálu Carter se nicméně nikdy netajil skutečností, že Dana Scullyová nejenže je inspirována agentkou FBI Clarice Starlingovovou, hlavní hrdinkou zmíněného filmu, ale že Mlčení jehňátek bylo jednou z jeho nejsilnějších inspirací při vzniku samotného seriálu Akta X.

Bude to hutné léto. Dřív, než se v srpnu začnou natáčet nová Akta X a v květnu vysílat Twin Peaks, čeká nás už tento víkend start nového seriálu American Gods. Neotřelá fantasy série od tvůrce televizního Hannibala vznikla na motivy stejnojmenné slavné knihy a sleduje netradiční konflikt na území dnešní Ameriky. Jakožto země kolonizovaná lidmi desítek kultur se Amerika stává bojištěm mezi božstvy prastarými, která vycházejí z keltské, severské či egyptské tradice, a božstvy moderního věku, která jsme si stvořili naším zbožštěním televize, internetu a dalších technologií. Zkrátka a jednoduše – Ódin facebooku like určitě nedá. Pokud si myslíte, že jsem se zbláznil, zkuste štěstí u našich přátel z Edny, snad budou srozumitelnější.

Nedávno ohlášených deset nových epizod Akt X přímo vybízí k rekapitulacím. Připomeňte si s námi nejlepší epizody původního seriálu, vysílaného v letech 1993 až 2002 – vybral jsem jich pro vás dvaadvacet a za každou z nich se mohu zaručit vlastním životem. 

22. 4-D (9. série, 4. epizoda) režie Tony Wharmby | scénář Steven Maeda | poprvé uvedena 9. prosince 2001

Začínáme hodně temně. Epizoda 4-D zdařile reprezentuje novou podobu Akt X, která krátce po jedenáctém září vstoupila do devátého roku vysílání. V tomto období, které s sebou přineslo řadou nových výzev, se tvůrci pokusili o riskantní syntézu akčnosti páté série a temnosti série osmé. Další výzvou pak byla radikální obměna hereckého osazenstva – Mulder je definitivně pryč a Scullyová, která výrazně ustupuje do pozadí, se stává odbornou poradkyní Doggetta a Reyesové, nových hrdinů seriálu. Po devíti letech a odchodu Davida Duchovnyho, jehož Mulder byl – přiznejme si to – hnacím motorem seriálu po dlouhá léta, by se zdálo, že Akta X vyčpěla a čeká je rychlý pád do šedi průměru. Nic ovšem není pravdě vzdálenější, než takové tvrzení.

Spolu s epizodami Daemonicus a Hellbound je 4-D ukázkou autorské nápaditosti scénáristů a řemeslného mistrovství režisérů Carterova týmu, kteří vzali své dlouholeté zkušenosti a přetavili je do příběhů tak sofistikovaných a thrillerů tak hutných, že jsou zdatnou konkurencí těm nejlepším epizodám čtvrté řady. V epizodě 4-D scénárista Steven Maeda pracuje s tematikou paralelních vesmírů, které existují vedle našeho světa a někdy do něho necitlivě vstupují. Jednu takovou časoprostorovou díru objevuje Erwin Lukesh, který bohužel pro Doggetta není novým Einsteinem, nýbrž sériovým vrahem, jenž ženám podřezává hrdla a jako suvenýr si bere jejich jazyky. Když pak v jednom vesmíru podřízne Reyesovou a v druhém pošle Doggettovi kulku přímo do páteře, zamotá to vyšetřovatelům hlavy natolik, že by jim nějaká ta Mulderova expertíza přišla najednou náramně vhod.

Epizoda je jednou z mála v seriálu, které mají obměněné úvodní motto. Svým „erehT tuO sI hturT ehT“ poukazuje na zrcadlovost paralelních vesmírů. Pokud vám nedělá problém osmisměrka a chtěli byste něco náročnějšího, můžete si čtvrtý prostor nastudovat.

Zatímco po stránce atmosféry se 4-D řadí k tomu nejbrutálnějšímu z posledních dvou sérií, tematicky spadá mezi klenoty šesté řady Monday a How the Ghosts Stole Christmas. Celkovým laděním i tématem epizoda jako by z oka vypadla ostudně opomíjenému dílu Redrum, který o rok dříve taktéž napsal Maeda.

Hlavní záporák této epizody Erwin Lukesh je parádní úchyl, který svou matku, s níž žije, miluje natolik, že jí denně připravuje delikátní jazykové sendviče. Tvůrci se nechali slyšet, že se při psaní inspirovali Normanem Batesem z Hitchockova slavného thrilleru Psycho (1960). Z celé epizody je rovněž patrná notná inspirace z kultovní hororové série The Twilight Zone (1959) geniálního Roda Serlinga, jemuž byly časoprostorové hrátky vlastní.

Revival pokračuje, deset nových epizod vznikne už letos v létě. Za sebou máme zatím prvních šest dílů, které byly uvedeny v minulém roce. Zatímco tehdy vzbuzoval restart kultovního seriálu takřka výhradně nadšení, tentokrát jsou ohlasy už zdrženlivější. Není se čemu divit, první fáze revivalu nebyla dokonalá – a třeba já, na rozdíl od tvůrců samotných, ji dodnes odmítám označit za desátou sérii Akt X. (Pokud označení 10. a 11. série použiji, budu tak činit téměř výhradně jen pro případ rychlého a přehledného zařazení.) Níže si můžete připomenout jeden kritičtější komentář k revivalu, jak jsme jej na našem webu prezentovali loni.

Revival je bonboniéra. Najdeme v ní konspirace i mimozemšťany, desetkrát pohřbeného Kouřícího muže i Williama, komediální epizodu o ještěřím muži i psychicky zhroucenou Scullyovou nad umírající matkou, smích i slzy. Není nejmenších pochyb, že tvůrci chtěli v nové minisérii potěšit maximální množství fanoušků. Je toho však tolik, až to vypadá, jako by si neuvědomovali, že k tomu všemu mají pouze šest epizod. Pokud se totiž snažíte seriál o dvou set dílech vtlačit do série o pouhých šesti epizodách, výsledkem bude s největší pravděpodobností roztříštěnost a chaos. Chaos, ze kterého mohou být zmateni i starší fanoušci, o nových ani nemluvě.

Už jen z tohoto důvodu působí revival mnohem spíš, než jako pokračování původního seriálu, jako jednorázový sváteční speciál, uvedený tu o svátcích halloweenských (Home Again), tu o těch vánočních (Founder's Mu­tation), tu o těch silvestrovských (Mulder & Scully Meet the Were-Monster). Této nesouvislosti padá za oběť mnohé, třeba návrat (lépe řečeno ne-návrat) agentů do kanceláře Akt X, která byla celých devět let středobodem jejich vyšetřování. V revivalu nemá tato událost vůbec žádné kouzlo, ani zaslouženou váhu. Zde se zase vyjevuje problém omezeného rozsahu revivalu, který znemožňuje, aby návrat Muldera a Scullyové do FBI působil dostatečně autenticky. Stačí si porovnat, jak usilovně museli agenti v původním seriálu o Akta X bojovat – kdežto v revivalu jsou jim nabídnuta jak na stříbrném podnosu.

Způsob, jakým jsou Muldera a Scullyová napsáni a následně zahráni, je pak kapitola sama pro sebe. Nelze ani na vteřinu vážně tvrdit, že by David Duchovny a Gillian Andersonová zapomněli hrát, naopak si myslím, že se z nich za těch patnáct let stali ještě lepší herci, než jakými byli v poslední epizodě deváté série. Dovolil bych si však tvrdit, že minimálně trochu pozapomněli hrát Muldera a Scullyovou (nebo že si plně neuvědomili, že už nejsou hosty zábavné talkshow, ale znovu natáčejí Akta X). Jistě, zestárli, a proto nemohou své postavy ztvárňovat stejným způsobem jako před dvaceti lety. Duchovny v nedávném rozhovoru prohlásil, že kdyby hrál Muldera tak, jak před lety, působilo by to zvráceně. Má naprostou pravdu. Přesto se však nemohu zbavit dojmu (a dle stovek komentářů od vás nejsem sám), že Duchovny v roli Muldera působí apaticky, netečně, jako by ho všechno to vyšetřování už vlastně ani nebavilo (pak se můžeme ptát – hlavně scénáristů –, proč se vůbec chtěl vracet do řad FBI). Andersonová je na tom ještě hůře, protože jí scénáristé (z mě stále neznámých důvodů) naordinovali, aby minimálně 60 procent času na obrazovce oplakávala či jinak truchlila za svého syna, matku a kdovíkoho ještě.

Revival se tak k původnímu seriálu má trochu jako nedávný Terminator Genisys ve vztahu ke klasické sci-fi sérii o terminátorech. Ten kvůli řadě nepatřičných, rádobyvtipných poznámek působil jako nechtěná (nebo chtěná?) parodie na první dva klasické sci-fi thrillery. Revival Akt X je na tom přeci jen lépe (tak například herci, kteří v něm hrají, opravdu hrát umějí), ale už jen skutečnost, že mě toto přirovnání napadlo, je vcelku varovná.

Nechci působit příliš ponuře – revival mě ani nezklamal, ani z něj neskáču nadšením (nepočítám-li špičkovou marketingovou kampaň, která reset Akt X už od jeho ohlášení provází). Ani na vteřinu bych nechtěl být v kůži tvůrců, kteří dostali za úkol resuscitovat celosvětový televizní fenomén, plným právem se honosící označením kultovní, který je už patnáct let u ledu. Tvrdím však, že si ve snaze po přílišné inovaci sami házejí klacky pod nohy – což je případ zvláště Cartera, který v závěrečné epizodě popírá samotný „mimozemsko-kolonizační“ charakter původní mytologie.

Navzdory výše řečenému si nové epizody ve finále užívám. Jsem toho schopen ale jen proto, že je ani náhodou nepovažuji za pokračování původního seriálu. A to je nakonec docela škoda.

Anne Simonová, která posledních čtyřiadvacet let působila jako konzultantka Chrise Cartera ve vědeckých otázkách, oznámila, že natáčení započne začátkem srpna 2017. Carter momentálně píše pokračování mytologie, která v zatím poslední odvysílané epizodě získala na obrátkách. Tyto – nutno podotknout, že jen neoficiální – tweety potvrzují, že příběh bude pokračovat přesně tam, kde v poslední epizodě skončil. Jen si to připomeňte…