Kult X | Akta X

Autorka povídek luca přeložila nejnovější rozhovor s Gillian Andersonovou, který byl zveřejněn na zpravodajském serveru CNN teprve před dvěma dny. Náš web vás informoval v článku Gillian Andersonová odhaluje (olympijský) Vancouver. Redaktor CNN se půvabné jednačtyřicetileté herečky zeptal na několik otázek v souvislosti s dnes zahájenými olympijskými hrami ve Vancouveru. V letech 1993 až 1998, kdy ztvárňovala agentku Scullyovou v Aktech X, zde Gillian Andersonová žila a dodnes se sem pravidelně vrací. Nyní již předávám slovo luce, jejíž zbylé čtyři přeložené rozhovory najdete v jejím profilu.

Gillian jsme naposledy viděli minulý měsíc, jak připravuje „happy fucking birthday“

Nejspíše ji znáte jako zvláštní agentku FBI Danu Scullyovou z televizní série Akta X. Právě ta udělala z Gillian Andersonové ještě něco dalšího: vancouveranku (strašný patvar, já vím… :), pozn. překl.). Seriál byl v letech 1993 až 1998 natáčen ve Vancouveru v Britské Kolumbii, zčásti pro úsporu nákladů a zčásti pro zvláštní ponurý náboj města, který byl tak perfektní pro temnou sérii, říká Andersonová. Ve městě žila po celou tu dobu, trávila až 16 hodin denně přiváděním Scullyové k životu a užívala si jeho krásy ve volných chvílích. Andersonová bydlela v Caulfeildu, v oblasti západního Vancouveru, což byla dle vlastních slov její nejoblíbenější městská část. Nyní žije v anglickém Londýně, ale stále vlastní pozemek na jednom z vancouverských ostrůvků a několikrát do roka se sem vrací.

Andersonová se s reportérem CNN rozpovídala o svých zážitcích v tomto městě, zatímco ho tisíce lidí připravovali na nastávající zimní olympijské hry. Můžete si přečíst upravený rozhovor.

CNN: Jaký byl váš první dojem z Vancouveru?

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Připadal mi strašně malý po době strávené v Chicagu, New Yorku a Los Angeles… ale brzy jsem si tu nerozlehlost zamilovala, protože to bylo jako s kýmkoliv žít ve velkém rozmanitém sousedství. Když se podíváte na mapu, zjistíte, že Vancouver je rozkouskovaný protékajícími kanály, takže každá část je jiná, ale přesto zasazena do stejného prostředí, což vytváří velice zvláštní pocit.

CNN: Různé publikace uvádějí Vancouver jako jedno z nejlepších měst k životu. Souhlasíte s tím?

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Ano, myslí si to spousta lidí. Je tak různorodý: najdete tam krásné pláže i hory se sněhovými čepicemi, vodu a lesy; jsou tady také výborné restaurace, kam se nemusíte bát přijít s dětmi. Myslím, že přijdete na spoustu věcí, které připadají rodinám jako významně kvalitní. Vždy se tady cítíte bezpečně. Co se mě týká, vždycky ráda uniknu zbytku světa právě sem, protože tady mám soukromé útočiště.

CNN: Když vás ve Vancouveru navštíví přátelé, kam je ráda vezmete?

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Spousta lidí vždy začíná na Robson St., což je velice populární nákupní centrum. Krásné je vidět na jedné straně hory a na druhé vodu, když tak procházíte jednotlivé obchůdky a upíjíte před restauracemi kávu. Na téhle ulici mají všechno, stačí si jen vybrat.

Zajímavé místo je také Granville Island, což je ostrůvek vytvářející malou zátoku přímo uprostřed Vancouveru. Mají tam půjčovnu kajaků. Také tam provozují spoustu restaurací. Můžete se jen tak projít; najdete tam obchody, občerstvení, spoustu stánků s kanadskými a indiánskými suvenýry.

Po nábřeží se můžete projet na kole do Stanleyho parku. Je nádherný, s kavárnami, čajovnami, různými cestičkami a stezkami.

Nebo si najmete gondolu ke Grouse Mountain, hoře, která se majestátně týčí k nebesům. Na vrcholu si můžete sednout, dát si horkou čokoládu nebo něco na povzbuzení a užívat si výhled na město.

CNN: Jste přírodní člověk? Ráda chodíte na túry nebo jezdíte na kole?

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Ne tak úplně. Jsem tak trochu poustevník, ale mám spoustu přátel, které takové věci rádi dělají, zatímco já pracuju. (smích).

CNN: Které jsou vaše nejoblíbenější restaurace ve Vancouveru?

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Na Robson St. je skvělá restaurace Cin Cin. Italská a velmi dobrá. Další úžasné místo je indické – Vij´s. Nebo suši restaurace nazvaná Tojo´s, která je svým způsobem výjimečná.

CNN: Chybí vám Vancouver?

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Ano, moc mi chybí čas tam strávený. Kdykoliv na něj vzpomínám, začnu být melancholická. Je to opravdu krásné místo.

CNN: Na olympiádu nepojedete?

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Ne… V té době budeme ve velmi, velmi teplé zemi.

CNN: Který olympijský sport máte ráda?

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Můj tříletý brouček miluje skoky na lyžích, takže nás nějaké záběry nejspíš neminou. Já mám radši něco bezpečnějšího, jako třeba krasobruslení, než sporty, která vás můžou zabít.

napsala luca

Komentáře: 3

Blíží se sportovní událost roku, XXI. zimní olympijské hry, které již zítra odstartují v kanadském Vancouveru, kde se krom jiného natáčelo i prvních pět sérií Akt X. Při té příležitosti se zpravodajský server CNN rozhodl vyzpovídat Gillian Andersonovou, která zde v době natáčení Akt X, tedy v letech 1993 až 1998, bydlela. Herečka zde navíc stále vlastní pozemek, kam se několikrát do roka vrací. Více čtěte v novém článku ‚X-Files‘ star uncovers Vancouver gems. V souvislosti s bývalou představitelka agentky Scullyové máme ještě jednu dobrou zprávu – britský server guardian.co.uk přinesl informaci, že Gillian Andersonová byla nominována na prestižní divadelní cenu Laurence Olivier Awards. Gillian obdržela nominaci za svou roli v divadelní hře A Doll's House, o níž vás náš web v minulosti několikrát informoval (podívejte se na recenze, fotky a promo obrázky). Za informaci děkuji Pavecky.

:: Dodatečně doplněno: Přečtěte si kompletní překlad
tohoto rozhovoru, který pro vás připravila luca ::

Komentáře: 5

Naše povídkářka luca se nevzdává a stále pokračuje v překladu zajímavých rozhovorů. Nutno podotknout, že čtenářsky zaslouženě úspěšných, protože vedle vtipného obsahu se jedná o špičkové překlady do češtiny. A protože nové rozhovory jsou již vyčerpány, vzala si luca tentokrát na mušku úsměvné interview z jara 2000, které je zajímavé hlavně tím, že Davida Duchovnyho zpovídala sama Gillian Andersonová. Pro úplnost se hodí připomenout, že když se v roce 2008 chystala premiéra druhého celovečerního filmu, zopakovalo se něco podobného – video plné skvělých okamžiků s přiloženými českými titulky si můžete stáhnout z aktuality David a Gillian si vzájemně kladou otázky. Další rozhovory a desítky povídek, které luca přeložila, najdete přehledně seřazené v jejím profilu.

Gillian Andersonová zpovídá Davida Duchovnyho. Hmmm… Prostá myšlenka. Proč se to nestalo už dříve? Napětí? Nebo spiknutí? USA Weekend posílá kolegyni z Akt X na průzkum. David Duchovny stojí před obytným přívěsem, který v Los Angeles využívá při natáčení dalších dílů seriálu Akta X, a čeká na svou kolegyni, Gillian Andersonovou. „Telefonuje s Mikem Wallacem,“ říká s potutelným úsměvem, „uděluje jí rady.“ Dělá si legraci. Andersonová buldoka ze 60 minut nekontaktovala, přesto se vpraví do své první role profesionální novinářky s přehledem a je excelentně připravená. Měla strach, když ji z USA Weekend oslovili, aby položila Duchovnymu pár otázek, a zároveň jí polichotilo, že to byl právě on, kdo ji pro tu práci sám navrhl.

Tak teď Duchovny sedí na gauči v přívěsu s nohama po indiánsku zkříženýma pod sebou a Andersonová prochází osm stran ručně napsaných otázek a vede otevřenou, zábavnou diskuzi, kterou fandové Akt X jednou jistě budou považovat za historicky významnou. Herci se dostávají do různých oblastí: klepů, že jeden druhého nenávidí; důvodů, proč jsou jejich největší fanoušci vlastně otravní; jak by měl nakonec divák vnímat charaktery jejich televizních postav, Foxe Muldera a Dany Scullyové, když se celá šou nachýlí k závěru… Andersonová, 31, je zvláště zvědavá na to, jak se Duchovny, 39, vyrovnal s přechodem od poněkud asexuálního Muldera k postavě okouzlujícího, romantického hrdiny v novém filmu Vrať se mi, jehož premiéra proběhla 7. dubna 2000.

Vybrané otázky a odpovědi:

16:03, Los Angeles

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Jsi nervózní z toho, že tě zpovídám já?

DAVID DUCHOVNY: Nejsem nervózní. Nemůžu se dočkat tvých otázek: „Jaké to je pracovat s Gillian Andersonovou? Jste kamarádi? Scházíte se i po práci?“

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Tak v první řadě, viděla jsem ten film.

DAVID DUCHOVNY: To je od tebe velice profesionální.

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Líbilo se mi, že v tom není ani špetička Muldera. Co tě děsí nejvíc, když máš hrát v něčem jiném než Aktech X?

DAVID DUCHOVNY: V tomhle bodě mé kariéry je bohužel realita taková, že skoro všichni hledají Muldera. Nedokážu s tím bojovat. Je to těžké – všechny ty tvé snahy dělat něco jiného. Je těžké se na to soustředit, protože většina vychází z podvědomí.

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Navrtají tě do filmu a pak chtějí, abys předvedl vyděšený obličej. Musíš mít v zásobě několik verzí vystrašeného člověka.

DAVID DUCHOVNY: A jsi omezená svou tváří a svým tělem. Jestli na sobě nemáš kilo makeupu a paruku nebo nemluvíš s jiným přízvukem, pořád jsi si podobná.

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Proč sis tenhle film vybral?

DAVID DUCHOVNY: Líbil se mi ten starý nádech. Přímočarost humoru a charakterů nemohla být více vzdálená od složitých zápletek v Aktech X. (Duchovny hraje ovdovělého muže, který se zamiluje do Minnie Driverové, ženy s transplantovaným srdcem jeho zesnulé manželky, pozn. autora)

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Bylo těžké zahrát v podstatě nevinnou romanci, která přináší víc jen v náznacích?

DAVID DUCHOVNY: Pamatuji si na svoji práci před Akty X. Sehrál jsem spoustu milostných scén. A ani tehdy jsem nepociťoval potřebu dokazovat, že umím předstírat soulož před kamerou. (Andersonová se směje.)

GILLIAN ANDERSONOVÁ: A tady jedna otázka podle tvého gusta. Jak bys popsal náš vztah?

DAVID DUCHOVNY: Je jako kořeny stromu. Velice propletený, ale stále se zpevňující. Víš, že ten strom je živý a razí si svoji vlastní cestu, kterou nemůžeš ovlivnit. Ne bez profesionální pomoci.

GILLIAN ANDERSONOVÁ: (Řve smíchy.) Myslíš terapii?

DAVID DUCHOVNY: Jo. Vždycky si vzpomenu na třetí nebo čtvrtou epizodu. Seděl jsem v kanceláři Chrise Cartera (tvůrce seriálu, pozn. autora) a on nám chtěl pomoct. Dělal jsi starosti s tím, jak se k sobě na obrazovce chováme. Řekl: „Vypadáte znudění nebo rozzlobení jeden na druhého. Možná byste si měli s někým promluvit.“ A já si myslel: Co? Jako ty postavy? Dobrý den, já jsem Fox Mulder a tohle má partnerka Dana Scullyová. Jsme tady dobře v partnerské poradně?

GILLIAN ANDERSONOVÁ: To si nepamatuju.

DAVID DUCHOVNY: Možná jsi tam zrovna nebyla. Ale možná by měla existovat nějaká terapie pro herce dlouhých seriálů. Nějaká skupinová by se hodila Přátelům. Nám by stačila pro dvojice, protože nás není tolik. Když to Chris řekl, myslel jsem si, že se zbláznil. Ale my dva spolu trávíme tolik času a ten vztah je těžké ukočírovat. A jakmile někde pronesu: „Po práci se nevídáme“, hned z toho je: „Vzájemně se nenávidíme.“ Vypadá to, že naši fanoušci – tak, jak je popisují novináři – se nespokojí s žádným komplikovaným vztahem mezi námi dvěma. Protože ten nemůže být shrnutý do „Já ji miluju! Je nejlepší!“ nebo „Nemůžu ji vystát!“

GILLIAN ANDERSONOVÁ: A Muldera nenávidíš?

DAVID DUCHOVNY: Ne. Nesnáším lidi, co si myslí, že jsem Mulder. Je to zvláštní. Nesnáším, když na mě volají Muldere. A taky když na mě volají Scullyová. Řekl ti někdy někdo Muldere?

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Jo, je to divné.

DAVID DUCHOVNY: Lidi mi říkají: „Jsem tvůj velký fanoušek, Scullyová! Áááá… Já tě miluju, Scullyová.“ (Oba se hlasitě smějí.) Nebo „Kde je Scullyová?“

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Co pro tebe bylo za těch sedm let nejtěžší?

DAVID DUCHOVNY: Asi to s tím Vancouverem. (Duchovny pronesl pár pohrdavých komentářů o tomto kanadském městě, kde se Akta X pět sezón natáčela. Později prohlásil, že to myslel v legraci, pozn. autora) Cítil jsem, že jsem to přehnal. Lidi to naštvalo. A už to nešlo vzít zpátky.

GILLIAN ANDERSONOVÁ: A teď, když se natáčení přesunulo do Los Angeles, chybí ti Vancouver?

DAVID DUCHOVNY: Pořád. Ale býval jsem tvrdohlavý. Odmítal jsem si připustit, že se mi stýská po něčem nebo někom (z Vancouveru, pozn. autora), protože mě strašně naštvalo, jak mě všichni špatně pochopili. Nechtěl jsem se hloupě omlouvat. A tak si řekli: „Podělal to.“ Myslím, že to bylo skvělé místo. Ale Los Angeles je pro mě lepší.

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Co bylo špatně vyloženo nejvíc?

DAVID DUCHOVNY: Že nemám rád déšť. (Odmlčí se.) Já nevím. Když jsem odpovídal na takovéto otázky, přímo jsem si zadělával na nepochopení. I kdyby mě lidi v životě neviděli se zrzavými vlasy, tak kdybych o nich mluvil, nakonec by si pomysleli: Možná je má. A pak by mi do očí řekli: „Mysleli jsme, že jste zrzek.“

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Je tvé veřejné já podobné tomu soukromému?

DAVID DUCHOVNY: Nechceš se vystavovat, dávat všanc věci, které jsou pro tebe důležité, k dobru v tak povrchních situacích, jako jsou různá talkshow. Chceš dělat svou práci jako herec, která je pro tebe důležitá pro živobytí, ale také přijít na konci dne domů a nemuset ze sebe smývat šest vrstev pokožky, abys ses cítila čistá. Takže si většinou dělám legraci, různě to zlehčuju. Ale přece to beru velmi vážně.

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Je pro tebe důležitá samota?

DAVID DUCHOVNY: Nejsi jediná osoba, se kterou se po práci nevídám. Vždycky jsem býval spíš samotář. Téa to chápe. Neraní ji, když chci být chvíli sám.

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Kdybys mohl žít dva rozdílné životy, jeden, jaký máš teď, který by byl ten druhý?

DAVID DUCHOVNY: Můžu použít nápovědu? Někomu zavolat? (Ona se směje, on přemýšlí.) Byl bych sportovec nebo učitel.

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Kdybys mohl těch sedm let prožít znovu, co bys změnil?

DAVID DUCHOVNY: Hodně věcí bych napsal místo potřásání rukou.

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Co víš o mně, co já o sobě nevím? Může to být klidně negativní, jsem už velká holka.

DAVID DUCHOVNY: Neměla by sis zakrývat tu pihu pod nosem. Měla jsi to odmítnout hned od počátku a odmítat to i teď. Je to nápad Chrise Cartera. Tvrdil, že tvá tvář není pro tu pihu dost výrazná. A tak si na ni po celých sedm let plácáš makeup. Je to jako zrada. Pro Scullyovou i pro Gillian je ta piha fajn. A vlastně to ani není piha, je to znaménko krásy. Chlupy ti z ní neraší, ne?

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Ne.

DAVID DUCHOVNY: Nemáš ráda, když ti kladu takové dotazy, co?

GILLIAN ANDERSONOVÁ: (Směje se.) Myslíš, že bychom mohli spolu natočit nějaký neaktovský film?

DAVID DUCHOVNY: Určitě. Byla by legrace hrát postavy, jejichž vztah je víc otevřený než tajemný. Líbilo by se mi mít veselé pletky.

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Jednou se mi stalo, že jsem zaslechla, že pro film, který jsem chtěla dělat, mysleli na tebe jako na představitele mužského hrdiny.

DAVID DUCHOVNY: Teoreticky je legrační o tom přemýšlet, ale prakticky se to asi nikdy nestane. Jedině, že by to byl ten nejlepší scénář, jaký jsme kdy četli, a řekli si: „K čertu s Mulderem a Scullyovou. Tohle musíme udělat.“ Jinak to bude pošetilé. Lidi z nás budou mít legraci. (Oba se smějí.) Nepodceňuj, kolik lidí se chce zasmát.

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Zasmát nevím, ale jistě budou soudit.

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Od doby, co se narodila Piper (její pětiletá dcera, pozn. autora), dostala jsem od lidí celého světa spoustu ručně udělaných dárků. Ukázalo mi to druhou fanouškovskou tvář, které jsem si dříve tolik nevšímala – která si zakládá více na porozumění a lásce než na potřebě obtěžování. Chápeš, co tím chci říct?

DAVID DUCHOVNY: Ne. Moji fandové asi tolik nepletou.

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Sbíráš něco? Jako třeba malé utahané slony?

DAVID DUCHOVNY: Ano! Začínám teď. Prosím, fanoušci, posílejte mi slony. Velké, malé – všechny je posbírám.

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Nějaké pocity z blížícího se konce šou? (V době rozhovoru se zřejmě ještě přesně nevědělo, jak a zda bude seriál pokračovat, pozn. překl.)

DAVID DUCHOVNY: Budeme točit další film, takže to vlastně tak úplně nekončí. Na konci nejspíš bude nějaké závěrečné podobenství, ale už jen tím prostým faktem, že nebude spontánní, nebude tak fungovat. Můj nejoblíbenější závěr epizody je ten z černobílého dílu, kdy spolu zpomaleně tančíme (The Post-Modern Prometheus z páté série, pozn. překl.). Ať to skončí jakkoliv, tohle je můj favorit.

GILLIAN ANDERSONOVÁ: Tak hotovo. Zeptala jsem se na všechno.

DAVID DUCHOVNY: Já jsem to nebral tak vážně, jako jsi ty odvedla dobrou práci. Takže mi za dva týdny zavoláš s nějakými doplňujícími otázkami? (Oba se rozesmějí.)

Komentáře: 7

Naše nejaktivnější autorka luca přeložila v rekordním čase zbrusu nový rozhovor Davida Duchovnyho, který herec před několika dny poskytl magazínu Details. V otevřeném interview s názvem David Duchovny's XXX Files se hvězda seriálu Californication rozhovořila zejména o své sexuální závislosti, rodinných záležitostech a dalších filmových projektech. Tento článek není první, který pro náš web luca přeložila – již v minulém roce připravila obsáhlý překlad dvou rozhovorů, jednoho s Davidem (z října 2009) a druhého s Gillian (z května 2009). Svoji zmínku si zaslouží i více jak 40 bezchybně přeložených povídek.

David Duchovny se v roce 2009 stal tváří reklamní kampaně hodinek Baume & Mercier

DETAILS: Na jaře se objevíte ve filmu The Joneses, ve kterém ztvárňujete postavu „otce“ pohodové, ale falešné rodiny, kterou obchodní společnost posílá přesvědčovat sousedy, aby kupovali její zboží. Myslím, že tohle dělá hodně celebrit.

DAVID DUCHOVNY: Jo, jasně. Já jsem toho moc neprodal. Ale současná kultura je obklopena Stmíváním, Paranormálními aktivitami, Oblastí 9 a filmem 2012 – můžete tak trochu říct, že to všechno prodala Akta X.

DETAILS: Vy jste ten mediální virus pomáhal uvolnit.

DAVID DUCHOVNY: Přesně. A teď jsou lidé znovu nakaženi. Chvíli se skrýval.

DETAILS: Prošel jste si období opravdového pop-kulturního šílenství během těch let, kdy byla Akta X na vrcholu – něčím podobným, co teď zažívá Robert Pattinson s fenoménem Stmívání. Zajímá mě, jaké to je, žít v dozvucích.

DAVID DUCHOVNY: Když jste uprostřed toho, myslíte si: „Takhle to bude už napořád.“

DETAILS: Vážně?

DAVID DUCHOVNY: Jo. Tak nějak. Prostě očekáváte, že každý další počin bude větší a lepší a ten další ještě lepší – tohle se děje, chápete? A pak se nestane nic. Vlastně se to doopravdy poštěstí málokomu. Pak si myslíte, že je to vaše vina, že se nic neděje. Chvíli s tím bojujete, dáváte možná až příliš hlasitě najevo, že chcete dělat něco jiného. A pak se s tím snad smíříte. Mám pocit, že v jedné krizi mi moje žena (Téa Leoniová, pozn. autora) prostě řekla: „Jednoho dne si uvědomíš, že to byla skvělá šou a že byla důležitá pro spoustu lidí, a budeš na ni hrdý.“ Vždycky jsem si toho seriálu vážil. Ale nebyl jsem hrdý dostatečně na to, abych se smířil s jeho výlučností v mé kariéře.

DETAILS: S nálepkou jednoho charakteru jako prvotní součástí vaší identity.

DAVID DUCHOVNY: Jo, jo. Ne že bych ho neměl rád. Jenže jako herec, spisovatel, režisér jsem chtěl dělat spoustu jiných věcí a v mysli mě to svazovalo a mé ego bojovalo proti tomu. Bylo to něco jako „Ne, Jděte do háje, Já mám na víc, Jsem chytřejší než Mulder“ – cokoliv. Pitomá vyjádření! Ale všechno přebolelo, a co eventuálně dostáváte poté, je jako odměna za to, že jste si tím museli projít, jako nějaké uvolnění, že už vás nic nesvírá.

DETAILS: Nějaký čas jste žil na západním pobřeží, ale zhruba před rokem jste se s rodinou vrátili do vašeho rodného města, New Yorku.

DAVID DUCHOVNY: Ten návrat – je to pro mě matoucí. Myslím, že jsme si s Téou nedokázali pořádně představit, jaké to bude, stěhovat se někam s dětmi, takže to trvalo akorát ten rok, než se, abych tak řekl, usadil prach. Je to veliký rozdíl žít v New Yorku jako dospělý člověk než jako dítě či dospívající. Jsou tady věci, které stále miluju, ale i spousta těch, které jsem měl rád dřív a teď už je dělat nechci.

DETAILS: Například?

DAVID DUCHOVNY: Například potloukat se celý den na hřišti na Jednadvacáté ulici a hrát basket s bandou desetiletých kluků. Ačkoliv teď bych mezi nimi jistě vynikal.

DETAILS: Proč jste se přestěhovali?

DAVID DUCHOVNY: Vyrůstat v Malibu představuje určitý druh dětství a my jsme si nebyli jistí, jestli to je to jediné dětství, kterému své děti chceme vystavit.

DETAILS: Čeho jste se báli?

DAVID DUCHOVNY: V Malibu? Popálenin ze slunce. A kultury aut, že je všude vozíte. A pak ta představa ženy, kterou získáte, když v Malibu vyrůstáte – všechny jsou v bikinách a mají v pupku kroužek. Chtěl jsem, aby má dcera viděla také nějaké, které ho nemají. A na Upper East Side (jedna ze čtvrtí Manhattanu – jednoho z pěti městských obvodů města New York, pozn. překl.) jich moc okroužkovaných nepotkáte. A když už ano, tak budou pěkně macaté.

DETAILS: Přece tam jsou.

DAVID DUCHOVNY: Jenže se schovávají pod zpevňujícími punčochami.

DETAILS: Má oblíbená epizoda ze seriálu Californication je ta, kdy jste pozván v Los Angeles na večeři a ukáže se tam zkrachovalý a z alkoholové závislosti se léčící spisovatel Richard, vy mu nabídnete skleničku whisky, on se s vámi pere o flašku, kterou následně vypije, ztratí veškeré zábrany, svlékne se do naha, vcucne své nádobíčko mezi stehna a vyskočí oknem.

DAVID DUCHOVNY: To je první díl letošní série a já jsem ho režíroval. Díky. Ten herec je můj starý kamarád ze střední školy, Jason Beghe. Každý teď pochopil, že když jste můj kamarád, budete muset vcucnout penis a ukázat to v televizi. Všichni moji přátelé – muži – vědí, že je nějak donutím ukázat genitálie, dřív nebo později.

DETAILS: Připomeňte mi, že se s vámi nemám přátelit.

DAVID DUCHOVNY: Jason je můj kamarád od čtrnácti. Jeho práci znáte – hrál poldu v Thelmě a Luise, kterého strčily do kufru, a představoval také George Romera ve filmu s názvem Monkey Shines.

DETAILS: Vaše postava, Hank Moody, vypustil pár dobrých hlášek o tom, jak závislý nemůže v terapii uspět, dokud…

DAVID DUCHOVNY: … jo, nedopadne až na dno! Nu, Hank si ještě neprošel žádným dvanáctikrokovým programem. Možná se to nabízí pro čtvrtou sezónu. Nevím. Uvidíme. Zčásti ho ani uzdraveného vidět nechcete, nějak to k němu patří. A myslím, že by ten léčebný program stejně nepřijal. Je přílišný individualista a sobec.

DETAILS: Fascinuje mě ta představa velice inteligentní osoby, která nereaguje na žádné body léčby – zvláště na slogany.

DAVID DUCHOVNY: Jo. „Let go, let God“ (Něco jako: Bůh ti pomůže.)

DETAILS: Správně. „Fake it till you make it“, aj. (Předstírej to, dokud to neuděláš – Tyhle slovní hříčky se obtížně překládají, neboť v jiném jazyce ztrácí trošku smysl, pozn. překl.)

DAVID DUCHOVNY: Vy to znáte? Vím přesně, o čem mluvíte. Je zajímavé si přečíst v této souvislosti něco od Davida Fostera Wallace. On byl takovým tím nadprůměrně inteligentním mužem – trošku jinak inteligentním, aspoň co se týče psaní. Prošel tím odvykacím programem s myšlenkou „Tohle je všechno na hovno“ a pak o tom napsal a řekl, že je trochu zaskočen tím, že to nakonec fungovalo. Vlastně vyzdvihl tu jednoduchost. Ale nevím, jestli se touto cestou vydáme.

DETAILS: Vydáte v Californication?

DAVID DUCHOVNY: Jasně, v televizním pořadu.

DETAILS: Nebyl jsem si jistý, jestli tím nemyslíte nás dva.

DAVID DUCHOVNY: Vás beru.

DETAILS: Právě jsem dočetl knihu Noc zbraně od Davida Carra – publicisty New York Times, který přemohl závislost na kokainu a alkoholu. Prohlásil, že právě ty slogany dvanácti kroků mu zachránily život. Vypadá to jako vymývání mozku, ale hádám, že nakonec uznáte, že to funguje.

DAVID DUCHOVNY: Jo. „It works if you work it.“ (Funguje to, když na tom pracujete.) To je další slogan.

DETAILS: V The Joneses je taková zmínka, když vaše postava připíjí „neveřejným životům“. S ohledem na to, čím jste si prošel v roce 2008 – oznámil jste, že se dobrovolně podrobíte léčbě ze závislosti na sexu – je vám tohle téma nepříjemné?

DAVID DUCHOVNY: Ne, není…

DETAILS: Protože celá tahle záležitost vás pronásleduje i při práci.

DAVID DUCHOVNY: Nesnáším na to takhle myslet. Ale asi ano. Jako klíště. Možná ne napořád – doufám. Ne, toho jsem se nikdy nebál. Možná proto, že jsem si nikdy nemyslel, že by postavy, které hraji, jakkoli odrážely mé skutečné já. Jsou to jen slova na papíře, kterým se snažím dát lidský rozměr.

DETAILS: A už je zúčtovaná – tahle část vašeho osobního příběhu?

DAVID DUCHOVNY: Mám to v úmyslu. Možná je otravná, ale jednou bude minulostí. Dary, které jsem byl schopen přijmout ve svém soukromém životě, s přehledem převáží jakoukoliv mrzutost a nepříjemnost. Nietzsche na to má svůj termín – je to latinsky, ale dost možná vychází z řečtiny – amor fati. Láska k osudu. Jak to chápu já, osudu se nedá vyhnout. Nemůžeš ho změnit. Prostě se to stane. Takže, co je tou nejlepší odpovědí na vaše osobní štěstí – nenávist nebo láska? Co se stane, řeknete-li: „Jsem šťastný za vše, co se stalo, protože prostě musím být?“

DETAILS: To je osvobozující.

DAVID DUCHOVNY: Chvíli to trvá, než se do tohoto bodu dostanete. Protože někdy něco chcete právě tak, jak to chcete. Mám svou cenu. Nevím, jestli je to arogantní, ale rád jsem považován za umělce. Nechci být smrsknut na novinový titulek. A myslím, že kdekoliv je obsažený sex – teda to slovo sex – tak lidé okamžitě ztrácejí část svého vědomí. Je to jako zamávat před býkem rudým hadrem. Ať by z toho nakonec vyšel jakýkoliv konstruktivní nebo poučný rozhovor – ještě jsem nenarazil na dostatečně klidné vody, abych takovou konverzaci vedl. Doufám, že k tomu jednou naše kultura dospěje. Není se za co stydět, ztrácet hlavu nebo tak.

DETAILS: V dřívějších rozhovorech jste byl překvapivě otevřený o vašem manželství s Téou Leoniovou.

DAVID DUCHOVNY: O opravdu soukromých věcech nemluvím. Ale ano, vždycky jsem měl pocit, že to byl velice silný a důležitý krok v mém životě. Vždycky jsem si tím byl jistý a stále jsem. Vždy mi připadalo, že právě o tom můžu mluvit, protože si vážně myslím, že to tady bude napořád. Je to už třináct let – bude to třináct let v květnu. Cokoliv se v uplynulém roce stalo, je očividně zcela soukromé, ale zároveň to dva lidi spolu spojí tak, jak si ani nedovedete představit. Opravdu jsme v pohodě.

DETAILS: To je další Nietzschův výrok…

DAVID DUCHOVNY: Že jsme v pohodě?

DETAILS: Ne. „Co tě nezabije, to tě posílí.“

DAVID DUCHOVNY: Jo. Lidi to milujou. Říkají to v jednom kuse. Já říkávám: „Co tě nezabije, to tě nechává vnímavým k druhotné nákaze.“

napsala luca

Komentáře: 13

David Duchovny poskytl otevřený rozhovor magazínu Details. Stalo se tak v aktuálním vydání pro leden 2010. Herec se v interview vyjadřuje ke své dlouhotrvající závislosti na sexu, která vygradovala na podzim 2008, kdy musel nastoupit do léčebny. Duchovny dále hovoří o nové sezóně seriálu Californication a dalších otázkách, které se kolem něho momentálně točí. Celý rozhovor naleznete na oficiálních stránkách details.com, vlevo se podívejte na novou Davidovu fotku (jejíž původní velikost je zde). Na závěr připomínám jiný rozhovor z října 2009, který si můžete přečíst v českém překladu.

:: Dodatečně doplněno: Přečtěte si kompletní překlad tohoto rozhovoru, který pro vás hned další den připravila luca ::

Komentáře: 20

GGB.Calwen z webu ggbteckacalwen­.blog.cz mi poslala scany z časopisu Ikarie, který před více jak jedenácti lety na svých stránkách uvedl článek o Davidu Duchovnym a Gillian Andersonové. Důvod byl jasný: první celovečerní film Akta X, který v létě 1998 vlétl do všech světových kin. Co se tou dobou psalo a jak se tehdy vyjadřovali oba představitelé hlavních rolí, to si můžete přečíst po kliknutí na náhledy níže. V této souvislosti musím upozornit na dva aktuální rozhovory v naší nově vzniklé rubrice Interview, které David i Gillian udělali v roce letošním. Za materiál do této aktuality ještě jednou děkuji Calwen.

Komentáře: 5

David Duchovny, hvězda seriálu Californication, hovoří o svých literárních ambicích, tvorbě třetího filmu Akta X a hledání „pravé identity“. Nejnovější rozhovor s bývalým představitelem agenta Muldera na konci října 2009 udělala Marty Beckermanová a Kult X vám jej nyní nabízí kompletně přeložený do češtiny. To vše díky luce, autorce více jak čtyř desítek vynikajících povídek, která nám již v květnu 2009 přeložila obsáhlý rozhovor s Gillian Andersonovou. Tímto luce za celý náš web ještě jednou děkuji a níže již nechávám prostor pro samotný text přeloženého článku.

Jen velmi málo herců by se rozhodlo zahrát postavu tolik odrážející ducha doby, neřku-li dvě, ale David Duchovny – proslavený coby mimozemšťany posedlý zvláštní agent Fox Mulder ze seriálu Akta X – popřel všechny zažité zvyklosti hlavní rolí v původní sérii Californication televizní společnosti Showtime, která mu vynesla druhý Zlatý glóbus za ztvárnění mizantropického, na sexu závislého spisovatele Hanka Moodyho. Role byla velkou měrou ovlivněna jeho doktorandským studiem na univerzitě v Yale, když mu bylo zhruba dvacet, tedy celou jednu dekádu předtím, než se stal slavným.

„Představoval jsem si to jako celý svůj život: pracovat na akademii kvůli živobytí a ve volném létě se věnovat psaní románů“ říká Duchovny. „Rozumím tomu sebezapření a vzteku a disciplíně, která je nutná, aby se člověk každý den posadil před psací stroj nebo počítač, ať už je mu dobře nebo zle… Nepotřeboval jsem se učit, jak se vžít do role profesora (pro třetí sérii Californicati­on), protože jako asistent jsem sám přednášel, když jsem si dělal doktorát; ty vzpomínky jsou stále zcela jasné.“

„Klíč k Hanku Moodymu, zvláště pro mě jako pro herce, který ho ztvárňuje, je takový, že Hank je jeden z těch chlápků, kteří mají všechno na háku, právě jako Larry David, což je samozřejmě zbožným přáním nás všech.“

Je zvláštní myslet na televizní a filmovou hvězdu s akademickým titulem – notabene na její úspěch v Hollywoodu – ale v rozhovoru je Duchovny patřičně intelektuální a zpytující. Když se ho ptáte na hraní sebevědomé postavy navzdory vlastní osobní nejistotě (prý kdysi řekl: „Odjakživa mi strašně záleží na tom, co si o mně lidé myslí, což způsobuje spousty vnitřního napětí; snažím se to nedávat najevo, ale uvnitř jsem velká kopice starostí“), poeticky se rozhovoří na téma hledání vlastního místa v naší složité a velmi kritické lidské společnosti.

„To je část lidského ducha“ prohlašuje Duchovny. „V tomto věku všemocných médií a neomezeného přístupu na internet jsme více užvanění než kdy předtím. Denně se podílíme na zahanbujícím vyhnanství i zbožném oslavování vůdců. Staráme se o to, jaký zanecháváme dojem, protože všichni jsme otroci lidského podvědomí, nejsme samotáři – nežijeme jako zvířata – tudíž je nám to vepsáno v genech.“

Přesto však ho sociální úzkost trápí méně než v minulosti: „Čím jsem starší, tím méně pozornosti a obav tomu věnuji. Nechci kašlat na to, jak se druzí lidé cítí, ale nepociťuji nutkání přihlásit se na Twitter a číst si, co si lidé povídají o tom, co jsem dělal včera.“

Tenhle kousek bezstarostné opravdovosti je rozhodujícím rysem jeho postavy v Californica­tion. „Klíč k Hanku Moodymu, zvláště pro mě jako pro herce, který ho ztvárňuje, je takový, že Hank je jeden z těch chlápků, kteří mají všechno na háku, právě jako Larry David, což je samozřejmě zbožným přáním nás všech. Hank sám sebe nedrží na uzdě, protože jeho život je reprodukcí jeho práce. Je přesvědčený, že pokud je nezajímavý on sám, bude nezajímavá i jeho práce.“ To je přednost, kterou Duchovny obdivuje na těch pár vyvolených, kteří jsou jí obdařeni. „Setkal jsem se s určitými génii individuality – je jich velmi málo a jsou nám nekonečně vzdáleni – kteří mají otěže svých životů zcela ve svých rukou; jsou velice silní a bývají neskonale šťastní. Měli bychom se od nich učit.“

Vdechnout život tak „nefalšované identitě“ na televizní obrazovce je jedna z Duchovnyho nejzajímavějších hereckých příležitostí a on sám říká, že „televize je v tomto ohledu mnohem lépe využitelné médium než film. Když se práce podaří, je zajímavá, vtipná a má spád, pak jsem v pohodě i já“ prohlašuje. „Občas jsem měl pocit viny, že nebavím a pak se na takto vytvořené dílo nikdo nechce dívat.“

Jeden z jeho takových poněkud nudných patronů byl po dlouhá léta Fox Mulder, příležitostně parodovaný a znovu zmiňovaný ve filmech jako Evoluce a Zoolander a v různých sci-fi videohrách. „Seriál nebo film s konstantní silou Akt X se objeví zřídka, je to jedna z těch hereckých příležitostí „jednou za život“ a je jisté určité nezlomné splynutí s postavou, ztvárněnou v něčem takovém“ říká Duchovny zamyšleně. „Uvnitř hollywoodské komunity dlouho panoval předsudek, že neumím zahrát nic jiného. Chápu ho a nepopírám, ale zcela určitě jsem šťastný, že jsem stvořil další osobnost, tak odlišnou, ve zcela jiném žánru, a strašně rád v tom budu pokračovat.“

Duchovny se přesto těší na filmování třetího filmu Akta X v blízké budoucnosti. „Pokud jde o Akta X film, rád bych natočil další, kdybychom dostali tu šanci, vrátili bychom se k srdci a duši mytologie, kterým je mimozemské spiknutí. Myslím, že pro Akta X by bylo přirozené uvést další film v roce 2012, takže uvidíme, zda se opravdu realizuje.“ Obhajuje loňský, dost kritizovaný film Chci uvěřit, stejně jako nevyrovnanost posledních sezón televizní série: „Dělal jsem to rád… necítím nic víc než respekt ke Chrisu Carterovi (tvůrci Akt X, pozn. autora) a jeho spolutvůrcům.“

Mezitím předpokládá, že bude ztvárňovat Hanka Moodyho ještě další dva nebo tři roky. „Jedna z nejlepších věcí na práci pro kabelovku je, že nějakých sedm let není součástí síťového finančního modelu, takže se nebojím, že bychom v tom pokračovali příliš dlouho“ tvrdí Duchovny. „Tom Kapinos (tvůrce Californication, pozn. autora) a já máme stejné představy, jak bychom chtěli tuhle záležitost ukončit.“

Co se týká podivuhodné podobnosti mezi rodinu riskujícím libidem Hanka Moodyho a skandálními bulvárními zprávami o Duchovnyho manželství s herečkou Téou Leoniovou, otevřeně prohlašuje, že není analytickým hercem a jeho spory mimo kameru neovlivňují ztvárnění rolí: „Chápu, proč se lidé ptají právě na tohle, ale já nikdy neprožívám osobní propojení své postavy a svého osobního života. Jsem profesionál a dokážu předstírat to, co musím, takže nijak netrpím. Nepotřeboval jsem věřit na mimozemšťany, abych hrál Muldera. A pokud jde o můj soukromý život, všechno je v této chvíli absolutně fantastické.“

A mladické sny o dráze slavného spisovatele?

„Ve třiadvaceti jsem napsal román, který byl dost mizerný – byl spíše dílem houževnatosti než čímkoli jiným, příliš beztvarý a neuvědomělý – stále však leží někde v šuplíku“ vzpomíná Duchovny. „Vždycky jsem to považoval za své prvotní uvědomění se; je to něco, k čemu se doufám někdy vrátím. Vím, že nemůžu čekat věčně.“

napsala luca

Komentáře: 6