Kult X | Akta X

autorka Red | překlad luca | rating R | kategorie MSR | post-ep The Truth

Roswell, Nové Mexico, 23.00

Mulder k sobě Scullyovou přitiskl blíž a obtočil kolem ní své paže. Tolik ji právě teď potřeboval. Cítit ji, slyšet její hlas, vnímat tlukot jejího srdce. Za dobu skrývání málem zapomněl úplně na všechno, kromě Scullyové a Williama. A co se týká jí, nezapomněl ani na jedinou drobnost. Vůni jejích vlasů, záři modrých očí, jemnost její kůže. Všechno si to pamatoval a byl rád, že se vrátil a mohl se jí znovu dotknout. Přál si jen, aby s nimi byl i jejich syn. Dostane ho zpátky. Nějak, jakkoli… Najde cestu, jak z nich udělat kompletní rodinu.

Otevřel oči. Scullyová už hluboce spala, ve tváři zcela bez emocí, jen s úplným uvolněním. Něžně ji políbil na rty. „Miluju tě“ zašeptal jí do ucha. Pak se jeho víčka opět semkly.

6.17

Slunce pomalu vycházelo nad horizont a nesměle nakukovalo do pokoje. Paprsek polechtal Scullyovou na tváři a probudil ji. Zamžourala na budík u postele. Bylo ještě brzy, dost brzy, aby nechala Muldera ještě chvilku spát. Ovšem i tak odsud musejí odjet co nejdříve. Čím rychleji, tím lépe. Nechtěla nic riskovat, věděla, že to nebude trvat dlouho, než někdo přijde na to, aby prohledali Nové Mexiko. Musejí se dostat do letadla. Nedají jim pokoj, dokud neopustí zemi.

autorka Benjamin Wang | překlad Baku05 | rating PG | kategorie V, H, A

Motel Joa Turfa, Ontario, Kalifornie; 10. ledna, 0:12

„Ne, zdá se, že mi nerozumíte, pane. Máme rezervované DVA pokoje---“

„Je mi to velmi líto, madam, ale nemáte. V počítači je rezervovaný pokoj pouze na Foxe Muldera. Žádnou rezervaci pro Danu Scullyovou tu nemám.“

Scullyová se nadýchla, připravena vést rozhovor s bezmocným recepčním znovu od začátku. Mulderovo zívnutí ji v tom přerušilo. „Zapomeňme na rezervaci,“ začal Mulder, „máte nějaký jiný volný pokoj?“

Postarší recepční lehce zavrtěl hlavou. „Místní střední škola tento víkend pořádá ples. Všechny pokoje máme obsazené.“ Opatrně zakašlal. „Znáte to, mládež. Obávám se, že většina hotelů bude obsazena. Nic moc se tu neděje, takže podobná akce přiláká davy. Kdyby nepršelo, tak by většina z nich přespala venku, ale takhle…“

Scullyová si povzdechla.

„Omluvte nás na chvilku,“ kývl Mulder na recepčního a tlačil Scullyovou bokem. „Poslouchej, Scullyová, můžeme zkusit najít jiný hotel. Není ještě tak pozdě…“

„Slyšels, co říkal? Všechny hotely jsou obsazený.“

Recepční je přerušil: „Ten váš pokoj má dvojité lůžko, pokud vám to v rozhodování nějak pomůže.“

Mulder tázavě kouknul na Scullyovou. Ta okamžitě nadzvedla obočí, ale hned poté rezignovaně svěsila ramena. „Jsem utahaná, Muldere. Nechce se mi v tom lijáku bloudit po okolí a hledat volné pokoje, které v tuhle dobu pravděpodobně vůbec neexistují.“

„Ten pokoj bereme.“

autorka Michelle Kiefer | překlad XGirl | rating PG-13 | kategorie UST, MS friendship, x-file, alternate universe | spoiler odehrává se po sedmé sérii, jako by se od Je Souhaite nic nestalo | povídka ke stažení

Fairhaven, Rhode Island; 9. července 2000, 10:30 PM

„To je buchta, tahle Miss září!“ procedil Kevin Smalls skrze zuby. Jeho šéf nesnášel, když si četl časopisy před očima zákazníků, ale Kevin nedokázal pokušení lesklých stránek odolat. Na poličce pod pultem měl výtisk Playboye, tak aby ho hosté neviděli.

Pozoroval, jak se opilá žena snaží balancovat, v jedné ruce drobné mince a v druhé Freezee koktejl , zamračil se, když ho polovinu vycvrndala na podlahu, která teď bude celá upatlaná a lepkavá.

Nebyla to žádná Miss září, ale oblé křivky pod červenými šortkami a pruhovaným tílkem byly možná to nejlepší rozptýlení dnešního večera ve Fairhaven, jakého se Kevinovi dostalo. Žena si to houpavým krokem namířila k pokladně a na pult položila pětidolarovou bankovku.

„Hej, musím todle zacálovat komplet? Mám jenom půlku.“ Její řeč byla klouzavá a nezřetelná. Kevina napadlo, jestli sem přijela autem a bude řídit zpátky.

„Ne, naúčtuju vám polovinu“ odpověděl Kevin a povšiml si, že její tričko je tak krátké, že odhaluje bílou kůži pod opálenou částí hrudníku. Když bral drobné na vrácení opilé ženě, nenápadně si pod pultem nalistoval Miss září s omračujícím poprsím a roztaženýma nohama.

„Díky“ řekla, sevřela rudými rty brčko a tváře se jí vtáhly do obličeje, jak si pořádně zavdala husté tekutiny.

autorka Phoenix24 | rating PG | kategorie S, Angst, POV

Stál jsem jako obvykle ve stínu mohutného dubu. Okolní stromy mi připravily perfektní a přitom bezpečný výhled na cíl, který jsem si určil. Zima mi zalézala až do morku kostí, ale to nebylo nic proti třesu, jež mě ovládal. Chvěl jsem se nedočkáním, ba přímo vzrušením, do poslední buňky mého těla. Zabořil jsem ruce hlouběji do kapes a instinktivně jsem přikrčil hlavu do vztyčeného límce zimního kabátu. Chvilkami jsem podupal nohama na místě, abych je trochu rozehřál. Odpovědí mi byl mlaskavý zvuk vodní kaluže. Sklopil jsem zrak a pozoroval mnou podupané listy. Žluté, nahnědlé, červené a sem tam zelený lístek. Bezmocně zkroucené a uvězněné pod průhlednou hladinou. Jaká paralela na můj vlastní život. Uchechtl jsem se sám pro sebe a neznatelně zakroutil hlavou. Od úst mi vyšel obláček páry.

Park kolem mě byl liduprázdný. Obloha šedá tak, až se svými konci dotýkala samotné země. Bohové se rozhodli přikrýt milosrdně usínající přírodu, připravující se k zimnímu spánku. Poslední chatrné ozdoby – barevné a rozmanité listy – se válely a poletovaly všude. Upřel jsem zrak na daný cíl. Byl ode mě zhruba dvě stě metrů.

Obyčejné dětské pískoviště.

autorka Oracle | překlad luca | rating R | kategorie S, R, A | spoiler all things

Rodiče Scullyové mluvili o všem. V jednom kuse, i když se zrovna nepohodli, mluvili a mluvili. Slyšela je v noci, když stála na verandě a zapalovala si cigaretu, schovávajíc krabičku sirek v dlani. Vnímala změť jejich tlumených hlasů vycházejících z pootevřeného okna v patře.

Občas zaslechla jméno Missy nebo Charlieho, ale nikdy ne to svoje. Stála tam, rozhlížela se po malých řadových domcích, koupajících se v tlumeném světle pouličních lamp, a triumfálně vypustila obláček kouře z matčiny cigarety.

Její rodiče se náhle hlasitě zasmáli a otec vystrčil hlavu z okna a zavolal: „Bože, Maggie, necítíš se něco pálit? Co to k čertu může být?“ Ozvěnu jeho slov doprovázel matčin zvonivý smích. Pak se znovu zapředli do hovoru a ona típla nedopalek, poražená a zahanbená. Jak to jen mohli vědět? Jak to, že ji měli tak dokonale přečtenou? A její sourozence? Odkud věděli tolik o sobě navzájem?

Přemýšlela nad tím, zatímco neustále hovořili.

Teď to už chápe.

autorka Donna | překlad luca | rating NC-17 | kategorie MSR, A | spoiler Christmas Carol | povídka ke stažení

Suť už na ně nepadala, jen tu a tam neškodný závan prachu, ačkoliv v dálce stále slyšel doznívající detonaci. Vypadalo to, že jsou v bezpečí, alespoň pro tuto chvíli. Obklopovaly je silné trámy, které snad zajistí dostačující podporu, dokud nepřijde pomoc. Nejspíš už byla na cestě, ať se stalo cokoliv. Byla to bomba? Nikdo je nevaroval. Zdálo se, že všichni ostatní byli evakuováni.

„Mu… Muldere?“ Hlas se jí třásl a strach, kterým byl naplněný, jím projel jako nůž, když přišla k sobě.

„Jsem tady, Scullyová. Jsme v pořádku.“

„Opravdu?“ Ucítila jeho ruku na své a trochu se uklidnila.

Znovu rozsvítil baterku, kterou chvíli předtím ukryl do kapsy. „Jo. Už jsem tě… prohlédl. Máš pár modřin a odřenin, ale žádné velké krvácení nebo boule na hlavě. Jen drobná poranění.“

„Dí… díky. Jak dlouho jsem byla mimo?“

„Jen pár minut.“

„Pár… A to jsi mě stihl prohlédnout?“

„Nejvyšší priorita“ zašeptal, ale ona to v jeho hlase slyšela. Měl strach. A držel se jen proto, že byla vzhůru a bála se ještě víc.

„A co ty?“ optala se, uklidněná jeho přítomností.

„S touhle tvrdou hlavou? Jsem v pohodě.“ Než stačila zaprotestovat, dodal: „Opravdu, Scullyová, je mi dobře. Ani nevím, jestli jsem vůbec ztratil vědomí.“

„Stejně se na tebe podívám“ pohnula se směrem k němu a projela mu prsty vlasy, sjela po krku a přes žebra. U pasu se zarazila.

autorka Donna | překlad luca | rating NC-17 | kategorie MSR, A | spoiler pátá série | povídka ke stažení

Povídejte mi o promarněných víkendech, myslel si, když se vzbudil s úpornou bolestí hlavy a svírajícím suchem v krku. Nic se mu nevybavovalo. Donutil se vzepřít na rukou a kolenou, ale musel v této poloze hodnou chvíli zůstat a bojovat s nutkáním na zvracení. Co se mu to stalo?

Dobrá, takže minulou noc zašel do baru, jen aby na chvíli vypadl z bytu. A ovládl touhu jít domů ke Scullyové, jak původně chtěl. Dal si pár piv. Seděla tam ta žena. Chovala se přátelsky, ale připomínala mu Scullyovou – k čertu vlastně mu ji připomínaly všechny. Výškou, barvou rtěnky, modrýma očima, zrzavými vlasy… na každé se něco našlo. Nechtěl ji obtěžovat. Musel udržet profesionální odstup. Stejně nevypil tolik. Jedině, že by ho někdo nadrogoval.

Ztěžka se narovnával, ruce přitisknuté na kolena. Po několika hlubokých nádeších se konečně napřímil. Cítil se strašně. A kde to zatraceně je? Teď, když konečně stál na nohou, se pomalu otočil. Velká místnost, betonová podlaha, omlácené zdi, okna natřená na černo – zcela jistě nějaké skladiště. Snažil se trochu svlažit rty, jak se točil kolem dokola a hledal východ. Tamhle… Bylo by moc doufat, že jeho auto stojí venku?

Sáhl do kapsy. Kruci! Prohmatával se. Všechny měl prázdné. Žádné klíče, peněženka nebo odznak FBI. Bezva, okradli ho. Aspoň že s sebou neměl zbraň. Tohle by ještě potřeboval, vysvětlovat Skinnerovi, ne… Kershovi, proč ztratil zbraň. Co teď? Neměl ani pár dolarů na taxík. Kde se to vlastně ocitl? K čertu, byla noc nebo den? Dveře nebyly zamčené a on vyšel do naprostého nočního ticha. Žádné hodinky, sakra! Vydal se úzkou uličkou směrem k silnici.

Podle cedule na sloupku zjistil, že je mnohem blíže bytu Scullyové než svému vlastnímu. Ona ho ošetří, vynadá mu za jeho pitomost a postará se, aby mu bylo lépe. A měl taky tak dobrý důvod pro to, že k ní vlastně přišel. Vykročil. O chvilku později minul digitální hodiny na sloupu. Nebylo ještě tak pozdě, pár minut po desáté. Fajn, možná ten kdokoliv, kdo měl jeho klíče, nenajde příslušný byt. A Scullyová ho nezabije, že ji probudil – nejspíš ještě nespí.

autorka Oracle | překlad luca | rating R | kategorie S, R, A | spoiler En Ami

Proplétám se tebou – Nádherná pavučina – Rozpalují se tmavá vlákna – Jako neony… – …nezlob se na sebe – Uzdravím tě – Ostřím břitvy – Rozpárám tě – A světelné paprsky – Tě nasytí, zlato, uzdraví tě – Nebuď na sebe zlý… (Bjork, Jako neon)

Scullyová už není ta, co bývala. Alespoň ne pro něj.

Celý den po té hádce, a celý následující, se to snažila ignorovat. Ale jednoduchá pravda se nedá tak snadno popřít.

Mulder jí přestal věřit.

Nezáleží na tom, co udělala nebo se snaží udělat teď, co řekl nebo už neřekne on. Ztratila jeho důvěru a obviňování někoho jiného situaci nezmění. Nic ji nezmění. Je tady příliš aspektů její bezútěšnosti. Příliš nebo a možná. Scullyová nikdy neočekávala, že jich bude tolik. Myslí si, že pití alkoholu a kouření cigaret jí pomůže zahnat tu bolest. Anebo ne.

Znepokojivější – a zmatenější – jsou otázky, které si klade. Jestliže už není ta, která si myslel, že je, kdo je tedy teď? A jaká byla předtím? Byla ženou, které věřil, samozřejmě. Jakou ženou? Jestliže se chovala, jak je to jejímu naturelu blízké, pak se vlastně nezměnila. Udělal chybu, že jí uvěřil předtím, když jí nevěří teď?

A pokud je mu teď tak lhostejná, existuje vlastně?

autorka Denise Morgen | překlad nabaa | rating PG | kategorie songfic, SA, ChD

Stojíme spolu u brány. Zdržela jsem se jak nejdéle jsem mohla. Znovu mě opouští, zachumlaný ve svém případu jako v přikrývce. Pronásleduje ducha dítěte, které zmizelo tak dávno, že skoro pochybuji, jestli vůbec nějaký duch zůstal. A znovu je to tady..ten podivný strašný pocit, že tentokrát je to naposledy, že už si znovu nestaneme tváří v tvář v nejasné situaci. Budoucnost se před námi natáhla jako vlákno pavoučí sítě. Cítím, jak se před námi kroutí a ohýbá, stáčí svou jemnou strukturu do klubka, které uzavírá náš osud. Chci ho poprosit, aby to znovu zvážil, aby ignoroval svého přízračného informátora a zůstal se mnou. Jaké lákadlo mu mohu nabídnout? Svou lásku? Své tělo? Obojí už má, stejně jako mou duši. A žádat ho, aby zůstal, by byla zrada, snaha vytvořit z něj něco, čím není. Nikdy bych mu to nemohla udělat. Spolknu hořkou temnotu, která mě dusí, vášnivě ho políbím a řeknu, „Uletí ti to, jestli si nepospíšíš.“

Jsem překvapená tím, že můj hlas zní tak klidně. Jako by mi osudová předtucha nesvírala hrdlo s každým dechem. Kdo by to do mě řekl? Já, která lnu ke vědě a odmítám věřit dokonce i když se mi důkazy objevují přímo před očima, se rozechvívám nad něčím tak prchavým jako je tušení. Jak by reagoval, kdybych mu řekla, že jeho nejoblíbenější skeptik našel svou víru? Ale on mé rozházené myšlenky přeruší ujištěním a klukovským úsměvem.

autorka Sagan | překlad luca | rating R | kategorie A, MSR, babyfic | spoiler osmá série

Odstrčila židli od stolu. Stál uprostřed obývacího pokoje, ruce zastrčené v kapsách džín. Povzdychl: „Scullyová…“

„Co…?“ Byla celá ztuhlá, jak ztrácela krev v hlavě i srdci. On zíral na koberec. V její mysli bouřilo. „Máme společný život a ty teď chceš odejít? Jen tak?“

„Scullyová, souhlasil jsem, že s tebou zplodím dítě. Nebyla řeč o lásce, závazcích nebo společné výchově. A není to žádné náhlé rozhodnutí.“ Odmlčel se a skousl si vnitřní tvář.

Jen na něj nevěřícně zírala se svěšenou čelistí a skelným pohledem. Ticho v místnosti je málem udusilo, než znovu nalezla řeč. Kypěl v ní vztek. „Jak teda říkáš tomu, co jsme až doposud dělali?“ Nevěděla, jestli se jí chce zvracet nebo plakat (nebo obojí), když si vzpomněla, jak blízcí si donedávna byli, jak se k sobě přimknuli, když se jí vrátil, když se narodil Will. „Co jsem udělala špatně?“ Nepodíval se jí do očí. „Všechno to byly lži? Jak jsi říkal Možná jsme se báli pravdy, kterou oba známe. O čem jsi to tenkrát mluvil?“ Sledoval Willa, jak poskakoval v hopsátku, nevědom si hroucení a zkázy své rodiny. Ona přemohla třes v kolenou a postavila se mu do zorného pole. Ani si jí nevšiml. „Odpověz mi“ prosila zlomeným hlasem.

„Už jsem to udělal. Tobě se jen nelíbilo, co jsem řekl. Je čas jít dál. Chci si uspořádat život po svém.“ Sklopil hlavu do dlaní, těžkou a bolavou, se vzpomínkami na všechno, co měli, co ztratil a co už se nikdy nevrátí.

„To je nepřijatelné. Tvé přesvědčení je tak silné, že se otočíš zády ke svému synovi? Ke mně? Miloval jsi mě někdy vůbec? Měl si rád nás oba?“

„Máš právo být naštvaná…“

„To je od tebe ušlechtilé“ založila si ruce na prsou a zaťala pěsti, až jí zbělely klouby.

„Máš právo mě nenávidět a chtít, abych zmizel z tvého života.“