Kult X | Akta X

autorka buffytka | rating PG

Mladá agentka vychází z výškové budovy, rozevírá před sebou dveře. Pohlíží na vyprázdněnou ulici, vraky vozů jako by ze zlosti po okolí rozházelo roznícené malé dítě. Dívka se rozhlédne po ulici, nikde ani živáčka. Vítr zvedá noviny, v tom ji někdo křečovitě uchopí pod krkem. Stahuje její krk jako v lisu, obtisková do kůže promodralé otisky. Je to tajemný Kouřící muž.

Linda sebou trhne, probouzí se ve svém lůžku. Pohlédne do tmy, pomalu vstává. Z podlahy na ni pohlíží černá statná doga, zakňučí. Dívka schází po mramorovém schodišti z ložnice ve vyšším podlaží do spodní kuchyně, pes ji věrně doprovází. Dívka otevře lednici, napije se destilované vody a podává kus salámu psovi. Pozvedá domovní telefon, pohlédne na hodiny, které poukazují na tři hodiny ráno.

„ Eve, moje tělo slábne. Jak dlouho to budu vysvětlovat, že mám angínu. Potřebuji to, urgentně!“ pronese dívka do telefonu, položí ho zpět. Začíná být nerozhodná, pozvedne menší kuchyňský nůž a vede ránu na rameni. Vytékající krev zachytává do sklenky, stahuje ruku a tím krev vytéká rychleji a ve větším množství. Ránu si ošetří, pohlíží na průzračnou sklenici proti světlu, napije se a hltavě polyká rudý mok. Postaví sklenku do umyvadla, pohlédne na své ruce, které začínají získávat lidskou barvu, částečně ji přibývá sil. Vrací se po schodech do ložnice, ulehá zpět do lůžka.

„ Dobré ráno, Muldere. Co se děje? Mohu se jen tak nezaujatě zeptat, na co máš na mé straně stolu tu lopatu?“ přichází ráno do kanceláře usměvavá Dana: ,, Neviděla si naši drahou kolegyni Lindu Carsen? Toto jsem nalezl po tom zátahu na zahradě statku Lindy…!“ poukazuje Mulder. Dana se usměje: ,, Počkej, tys ji odcizil lopatu. Muldere, vysvětli mi to!“ baví se Scullyová a odsune lopatu na jeho stranu: ,, Ležela na zahradě u toho záhonu, kde prý nalezla tu zbraň Kouřího muže. Chovala se po našem příjezdu podivně, tak jsem tu lopatku vzal na rozbor!“ vysvětluje agent: ,, Nepřipadne ti to trochu ujeté?“

autorka buffytka | rating PG

Na křižovatce pozastaví vůz, dálková světla pohasnou. Muž pohlíží soustředěně na semafor, k okénku po jeho boku se nakloní muž. Sklem proletí kulka, řidič padne na bok se zakrvácenou hlavou. Okénkem do vozu vrah vloží kus staršího papíru s řadou šifer. 

„ Muldere, máte chvilku čas? Slyšel jste v poslední době o Lindě Carsen?“ přichází do kanceláře agenta Skinner, uzavře za sebou dveře. Mulder odvrátí oči od obrazovky počítače, chvíli přemýšlí.

„ Něco mi to jméno říká, kdo to je?“ obrátí se na nadřízeného, Skinner jako by se něčeho obával. Usedne ke stolu na místo patřící Daně Scullyové : „ Linda Carsen. Začínala jako pochůzkář, ale nyní je hvězdou v Quanticu. Muldere, vyřešila a zatkla za jeden pouhý rok dvacet sériových a masových vrahů. Nechtěl jste náhodou někoho na profilování?“vys­větluje Skinner.

„ Toto je úplně odlišná práce. Bude více zapotřebí v Quanticu, ale moc dobře víte, co zde mnohdy řešíme. Nepotřebuji policistku co se zhroutí!“ oponuje Mulder: ,, V Quanticu už dosáhla všech možných met, u nás může dopomoct k efektivnímu vyšetřování. Věřte, že v tomhle ohledu se na ni můžete spolehnout. Ani ji neznáte, podívejte jen toto je její složka. Pročtěte si ji a pak ji můžete odmítnout!“ přisune k Mulderovým rukám složku osobního spisu. Mulder už nemá síly oponovat a uloží spis na pravý roh stolu.

autorka Red | překlad luca | rating R | kategorie MSR | post-ep The Truth

Roswell, Nové Mexico, 23.00

Mulder k sobě Scullyovou přitiskl blíž a obtočil kolem ní své paže. Tolik ji právě teď potřeboval. Cítit ji, slyšet její hlas, vnímat tlukot jejího srdce. Za dobu skrývání málem zapomněl úplně na všechno, kromě Scullyové a Williama. A co se týká jí, nezapomněl ani na jedinou drobnost. Vůni jejích vlasů, záři modrých očí, jemnost její kůže. Všechno si to pamatoval a byl rád, že se vrátil a mohl se jí znovu dotknout. Přál si jen, aby s nimi byl i jejich syn. Dostane ho zpátky. Nějak, jakkoli… Najde cestu, jak z nich udělat kompletní rodinu.

Otevřel oči. Scullyová už hluboce spala, ve tváři zcela bez emocí, jen s úplným uvolněním. Něžně ji políbil na rty. „Miluju tě“ zašeptal jí do ucha. Pak se jeho víčka opět semkly.

6.17

Slunce pomalu vycházelo nad horizont a nesměle nakukovalo do pokoje. Paprsek polechtal Scullyovou na tváři a probudil ji. Zamžourala na budík u postele. Bylo ještě brzy, dost brzy, aby nechala Muldera ještě chvilku spát. Ovšem i tak odsud musejí odjet co nejdříve. Čím rychleji, tím lépe. Nechtěla nic riskovat, věděla, že to nebude trvat dlouho, než někdo přijde na to, aby prohledali Nové Mexiko. Musejí se dostat do letadla. Nedají jim pokoj, dokud neopustí zemi.

autorka Benjamin Wang | překlad Baku05 | rating PG | kategorie V, H, A

Motel Joa Turfa, Ontario, Kalifornie; 10. ledna, 0:12

„Ne, zdá se, že mi nerozumíte, pane. Máme rezervované DVA pokoje---“

„Je mi to velmi líto, madam, ale nemáte. V počítači je rezervovaný pokoj pouze na Foxe Muldera. Žádnou rezervaci pro Danu Scullyovou tu nemám.“

Scullyová se nadýchla, připravena vést rozhovor s bezmocným recepčním znovu od začátku. Mulderovo zívnutí ji v tom přerušilo. „Zapomeňme na rezervaci,“ začal Mulder, „máte nějaký jiný volný pokoj?“

Postarší recepční lehce zavrtěl hlavou. „Místní střední škola tento víkend pořádá ples. Všechny pokoje máme obsazené.“ Opatrně zakašlal. „Znáte to, mládež. Obávám se, že většina hotelů bude obsazena. Nic moc se tu neděje, takže podobná akce přiláká davy. Kdyby nepršelo, tak by většina z nich přespala venku, ale takhle…“

Scullyová si povzdechla.

„Omluvte nás na chvilku,“ kývl Mulder na recepčního a tlačil Scullyovou bokem. „Poslouchej, Scullyová, můžeme zkusit najít jiný hotel. Není ještě tak pozdě…“

„Slyšels, co říkal? Všechny hotely jsou obsazený.“

Recepční je přerušil: „Ten váš pokoj má dvojité lůžko, pokud vám to v rozhodování nějak pomůže.“

Mulder tázavě kouknul na Scullyovou. Ta okamžitě nadzvedla obočí, ale hned poté rezignovaně svěsila ramena. „Jsem utahaná, Muldere. Nechce se mi v tom lijáku bloudit po okolí a hledat volné pokoje, které v tuhle dobu pravděpodobně vůbec neexistují.“

„Ten pokoj bereme.“

autorka Michelle Kiefer | překlad XGirl | rating PG-13 | kategorie UST, MS friendship, x-file, alternate universe | spoiler odehrává se po sedmé sérii, jako by se od Je Souhaite nic nestalo | povídka ke stažení

Fairhaven, Rhode Island; 9. července 2000, 10:30 PM

„To je buchta, tahle Miss září!“ procedil Kevin Smalls skrze zuby. Jeho šéf nesnášel, když si četl časopisy před očima zákazníků, ale Kevin nedokázal pokušení lesklých stránek odolat. Na poličce pod pultem měl výtisk Playboye, tak aby ho hosté neviděli.

Pozoroval, jak se opilá žena snaží balancovat, v jedné ruce drobné mince a v druhé Freezee koktejl , zamračil se, když ho polovinu vycvrndala na podlahu, která teď bude celá upatlaná a lepkavá.

Nebyla to žádná Miss září, ale oblé křivky pod červenými šortkami a pruhovaným tílkem byly možná to nejlepší rozptýlení dnešního večera ve Fairhaven, jakého se Kevinovi dostalo. Žena si to houpavým krokem namířila k pokladně a na pult položila pětidolarovou bankovku.

„Hej, musím todle zacálovat komplet? Mám jenom půlku.“ Její řeč byla klouzavá a nezřetelná. Kevina napadlo, jestli sem přijela autem a bude řídit zpátky.

„Ne, naúčtuju vám polovinu“ odpověděl Kevin a povšiml si, že její tričko je tak krátké, že odhaluje bílou kůži pod opálenou částí hrudníku. Když bral drobné na vrácení opilé ženě, nenápadně si pod pultem nalistoval Miss září s omračujícím poprsím a roztaženýma nohama.

„Díky“ řekla, sevřela rudými rty brčko a tváře se jí vtáhly do obličeje, jak si pořádně zavdala husté tekutiny.

autorka Phoenix24 | rating PG | kategorie S, Angst, POV

Stál jsem jako obvykle ve stínu mohutného dubu. Okolní stromy mi připravily perfektní a přitom bezpečný výhled na cíl, který jsem si určil. Zima mi zalézala až do morku kostí, ale to nebylo nic proti třesu, jež mě ovládal. Chvěl jsem se nedočkáním, ba přímo vzrušením, do poslední buňky mého těla. Zabořil jsem ruce hlouběji do kapes a instinktivně jsem přikrčil hlavu do vztyčeného límce zimního kabátu. Chvilkami jsem podupal nohama na místě, abych je trochu rozehřál. Odpovědí mi byl mlaskavý zvuk vodní kaluže. Sklopil jsem zrak a pozoroval mnou podupané listy. Žluté, nahnědlé, červené a sem tam zelený lístek. Bezmocně zkroucené a uvězněné pod průhlednou hladinou. Jaká paralela na můj vlastní život. Uchechtl jsem se sám pro sebe a neznatelně zakroutil hlavou. Od úst mi vyšel obláček páry.

Park kolem mě byl liduprázdný. Obloha šedá tak, až se svými konci dotýkala samotné země. Bohové se rozhodli přikrýt milosrdně usínající přírodu, připravující se k zimnímu spánku. Poslední chatrné ozdoby – barevné a rozmanité listy – se válely a poletovaly všude. Upřel jsem zrak na daný cíl. Byl ode mě zhruba dvě stě metrů.

Obyčejné dětské pískoviště.

autorka Oracle | překlad luca | rating R | kategorie S, R, A | spoiler all things

Rodiče Scullyové mluvili o všem. V jednom kuse, i když se zrovna nepohodli, mluvili a mluvili. Slyšela je v noci, když stála na verandě a zapalovala si cigaretu, schovávajíc krabičku sirek v dlani. Vnímala změť jejich tlumených hlasů vycházejících z pootevřeného okna v patře.

Občas zaslechla jméno Missy nebo Charlieho, ale nikdy ne to svoje. Stála tam, rozhlížela se po malých řadových domcích, koupajících se v tlumeném světle pouličních lamp, a triumfálně vypustila obláček kouře z matčiny cigarety.

Její rodiče se náhle hlasitě zasmáli a otec vystrčil hlavu z okna a zavolal: „Bože, Maggie, necítíš se něco pálit? Co to k čertu může být?“ Ozvěnu jeho slov doprovázel matčin zvonivý smích. Pak se znovu zapředli do hovoru a ona típla nedopalek, poražená a zahanbená. Jak to jen mohli vědět? Jak to, že ji měli tak dokonale přečtenou? A její sourozence? Odkud věděli tolik o sobě navzájem?

Přemýšlela nad tím, zatímco neustále hovořili.

Teď to už chápe.

autorka Donna | překlad luca | rating NC-17 | kategorie MSR, A | spoiler Christmas Carol | povídka ke stažení

Suť už na ně nepadala, jen tu a tam neškodný závan prachu, ačkoliv v dálce stále slyšel doznívající detonaci. Vypadalo to, že jsou v bezpečí, alespoň pro tuto chvíli. Obklopovaly je silné trámy, které snad zajistí dostačující podporu, dokud nepřijde pomoc. Nejspíš už byla na cestě, ať se stalo cokoliv. Byla to bomba? Nikdo je nevaroval. Zdálo se, že všichni ostatní byli evakuováni.

„Mu… Muldere?“ Hlas se jí třásl a strach, kterým byl naplněný, jím projel jako nůž, když přišla k sobě.

„Jsem tady, Scullyová. Jsme v pořádku.“

„Opravdu?“ Ucítila jeho ruku na své a trochu se uklidnila.

Znovu rozsvítil baterku, kterou chvíli předtím ukryl do kapsy. „Jo. Už jsem tě… prohlédl. Máš pár modřin a odřenin, ale žádné velké krvácení nebo boule na hlavě. Jen drobná poranění.“

„Dí… díky. Jak dlouho jsem byla mimo?“

„Jen pár minut.“

„Pár… A to jsi mě stihl prohlédnout?“

„Nejvyšší priorita“ zašeptal, ale ona to v jeho hlase slyšela. Měl strach. A držel se jen proto, že byla vzhůru a bála se ještě víc.

„A co ty?“ optala se, uklidněná jeho přítomností.

„S touhle tvrdou hlavou? Jsem v pohodě.“ Než stačila zaprotestovat, dodal: „Opravdu, Scullyová, je mi dobře. Ani nevím, jestli jsem vůbec ztratil vědomí.“

„Stejně se na tebe podívám“ pohnula se směrem k němu a projela mu prsty vlasy, sjela po krku a přes žebra. U pasu se zarazila.

autorka Donna | překlad luca | rating NC-17 | kategorie MSR, A | spoiler pátá série | povídka ke stažení

Povídejte mi o promarněných víkendech, myslel si, když se vzbudil s úpornou bolestí hlavy a svírajícím suchem v krku. Nic se mu nevybavovalo. Donutil se vzepřít na rukou a kolenou, ale musel v této poloze hodnou chvíli zůstat a bojovat s nutkáním na zvracení. Co se mu to stalo?

Dobrá, takže minulou noc zašel do baru, jen aby na chvíli vypadl z bytu. A ovládl touhu jít domů ke Scullyové, jak původně chtěl. Dal si pár piv. Seděla tam ta žena. Chovala se přátelsky, ale připomínala mu Scullyovou – k čertu vlastně mu ji připomínaly všechny. Výškou, barvou rtěnky, modrýma očima, zrzavými vlasy… na každé se něco našlo. Nechtěl ji obtěžovat. Musel udržet profesionální odstup. Stejně nevypil tolik. Jedině, že by ho někdo nadrogoval.

Ztěžka se narovnával, ruce přitisknuté na kolena. Po několika hlubokých nádeších se konečně napřímil. Cítil se strašně. A kde to zatraceně je? Teď, když konečně stál na nohou, se pomalu otočil. Velká místnost, betonová podlaha, omlácené zdi, okna natřená na černo – zcela jistě nějaké skladiště. Snažil se trochu svlažit rty, jak se točil kolem dokola a hledal východ. Tamhle… Bylo by moc doufat, že jeho auto stojí venku?

Sáhl do kapsy. Kruci! Prohmatával se. Všechny měl prázdné. Žádné klíče, peněženka nebo odznak FBI. Bezva, okradli ho. Aspoň že s sebou neměl zbraň. Tohle by ještě potřeboval, vysvětlovat Skinnerovi, ne… Kershovi, proč ztratil zbraň. Co teď? Neměl ani pár dolarů na taxík. Kde se to vlastně ocitl? K čertu, byla noc nebo den? Dveře nebyly zamčené a on vyšel do naprostého nočního ticha. Žádné hodinky, sakra! Vydal se úzkou uličkou směrem k silnici.

Podle cedule na sloupku zjistil, že je mnohem blíže bytu Scullyové než svému vlastnímu. Ona ho ošetří, vynadá mu za jeho pitomost a postará se, aby mu bylo lépe. A měl taky tak dobrý důvod pro to, že k ní vlastně přišel. Vykročil. O chvilku později minul digitální hodiny na sloupu. Nebylo ještě tak pozdě, pár minut po desáté. Fajn, možná ten kdokoliv, kdo měl jeho klíče, nenajde příslušný byt. A Scullyová ho nezabije, že ji probudil – nejspíš ještě nespí.

autorka Oracle | překlad luca | rating R | kategorie S, R, A | spoiler En Ami

Proplétám se tebou – Nádherná pavučina – Rozpalují se tmavá vlákna – Jako neony… – …nezlob se na sebe – Uzdravím tě – Ostřím břitvy – Rozpárám tě – A světelné paprsky – Tě nasytí, zlato, uzdraví tě – Nebuď na sebe zlý… (Bjork, Jako neon)

Scullyová už není ta, co bývala. Alespoň ne pro něj.

Celý den po té hádce, a celý následující, se to snažila ignorovat. Ale jednoduchá pravda se nedá tak snadno popřít.

Mulder jí přestal věřit.

Nezáleží na tom, co udělala nebo se snaží udělat teď, co řekl nebo už neřekne on. Ztratila jeho důvěru a obviňování někoho jiného situaci nezmění. Nic ji nezmění. Je tady příliš aspektů její bezútěšnosti. Příliš nebo a možná. Scullyová nikdy neočekávala, že jich bude tolik. Myslí si, že pití alkoholu a kouření cigaret jí pomůže zahnat tu bolest. Anebo ne.

Znepokojivější – a zmatenější – jsou otázky, které si klade. Jestliže už není ta, která si myslel, že je, kdo je tedy teď? A jaká byla předtím? Byla ženou, které věřil, samozřejmě. Jakou ženou? Jestliže se chovala, jak je to jejímu naturelu blízké, pak se vlastně nezměnila. Udělal chybu, že jí uvěřil předtím, když jí nevěří teď?

A pokud je mu teď tak lhostejná, existuje vlastně?