Kult X | Akta X

Poslední roky byly plné výročí. V roce 2008 uplynulo patnáct let od 10. září 1993, kdy byla vysílána první epizoda seriálu, a rok před tím to zase bylo rovných pět let od 19. května 2002, kdy byl seriál Akta X završen. Je tedy nejvyšší čas upozornit na ty největší klenoty, které se v devítileté historii Akt X objevily. Jak můžete vidět níže, vyhlášení není pojato jako žebříček nejlepších epizod, jednotlivé díly seriálu jsou uvedeny v pořadí, ve kterém byly vysílány. Při výběru jednotlivých epizod nebyla brána v potaz pouze jejich kvalita, ale také významnost v rámci celého seriálu, která se podepsala na dalším směřování Akt X. Při čtení nezapomeňte, že se jedná o článek, který jsem sestavil já sám, a tak jde pouze o subjektivní hodnocení jednoho oddaného fanouška Akt X.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Squeeze (1. série, 2. epizoda) režie Harry Longstreet | scénář Glen Morgan, James Wong | poprvé vysíláno 24.09.1993

Mulder a Scullyová v akci poprvé v samostatně stojící epizodě. A hned se jim do cesty postavil těžký kalibr – psychopatický zabiják, pojídač jater a věčný gurmán Eugene Victor Tooms. Tuto nesmírně chladnou postavu, bravurně ztvárněnou Dougem Hutchisonem (který je mimochodem vegetarián), jsem si zamiloval natolik, že jsem jednu dobu toužil, aby ke mně tento chlapík přišel a zaživa mi vyrval játra z těla. Byla by to pro mě totiž velká čest a rozhodně lepší způsob smrti, než rukou Dannieho Pfastera. Epizoda Squeeze však není zajímavá jen hlavní zápornou postavou – zajímavé je také sledovat, jak si Mulder a Scullyová postupně začínají rozumět. Agentka se v epizodě dokonce rozhodne, že raději bude poslouchat vzrušující nápady svého nového kolegy, než nudné poznatky ostatních vyšetřovatelů. Myslím, že nebudu mluvit jen sám za sebe, když řeknu, že jsem se tehdy Scullyové vůbec nedivil. S dalšími vyznáními lásky pokračujeme v recenzi epizody.

Na co nezapomeneme: Na téměř každou Toomsovu scénu, na každý jeho pohled a na jeho koupelovou rvačku s agentkou Scullyovou.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Ice (1. série, 7. epizoda) režie David Nutter | scénář Glen Morgan, James Wong | poprvé vysíláno 05.11.1993

Epizoda, ve které se Mulder a Scullyová poprvé dostali do divočiny. Jak již zaznělo v recenzi, Ice je matkou všech dramatických výletů Muldera a Scullyové do přírody, ve které našim agentům zpravidla dochází buď kyslík, světlo, náboje nebo prostě jen rozum. Stejně jako ve všech epizodách tohoto typu, se i v díle Ice dočkáme velmi ostré výměny názorů mezi oběma agenty. Mulder a Scullyová se v celé historii seriálu dostali do konfliktu pochopitelně nespočetněkrát, ale zatím ještě nikdy nevyústily nesrovnalosti mezi nimi k namíření pistole jeden na druhého. Všechno navíc vyostřil neznámý parazitický organismus, který na nehostinné Aljašce napadl výzkumnou stanici a později i samotné vyšetřovatele.

Na co nezapomeneme: Krom již zmíněných potyček mezi oběma agenty to jsou určitě Mulderovy hlášky a dámský striptýz v podání agentky Scullyové a její vědecké kolegyně.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Darkness Falls (1. série, 19. epizoda) režie Joe Napolitano | scénář Chris Carter | poprvé vysíláno 15.04.1994

Kam se hrabe Blair Witch Project? Epizoda Darkness Falls, jedna z mála samostatně stojících, za kterou stojí převážně mytologický scénárista Chris Carter, spadá do stejné žánrové škatulky, jako výše zmíněná Ice. Jen s tím rozdílem, že je ještě o kousek lepší. Těch důvodů je více, pro mě osobně jsou největším kladem zajímavé lokality, ve kterých se příběh této epizody odehrává – hluboké lesy státu Washington jsou přece jen vzrušivějším místem pro smrt, než zatuchlá vědecká základna na nehostinné Aljašce. Rozsáhlé exteriéry nabízejí krom hutné atmosféry ještě jeden zajímavý prvek, který je taktéž velmi typický pro podobné výlety do divočiny – jedná se o hlavního nepřítele, který se agentům postaví do cesty a který je de facto neviditelný. V případě Darkness Falls to jsou nenasytné světélkující mušky, které si jistě nadlouho zapamatoval každý, kdo tuto epizodu kdy viděl. Více v recenzi.

Na co nezapomeneme: Na mušky. A taky na to, že Scullyová se krásně usmívá a že děsivější, než samotný případ, byly některé módní prvky v podání Muldera a Scullyové.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Irresistible (2. série, 13. epizoda) režie David Nutter | scénář Chris Carter | poprvé vysíláno 13.01.1995

Irresistible je úžasná detektivka z pera Chrise Cartera. Na příběhu tohoto temného thrilleru je zajímavá skutečnost, že je zcela oproštěn od nadpřirozena či paranormálních jevů. Místo mimozemšťanů, vlkodlaků a duchů se totiž do centra dění dostane obyčejný strach. Carter si k vyobrazení dokonalého strachu vybral postavu fetišisty Donnieho Pfastera. Psychicky narušeného vraha prostitutek si zahrál Nick Chinlund, který předvedl famózní výkon, srovnatelný s velikány jako je Doug Hutchison (Tooms), Brad Dourif (Luther Lee Boggs z epizody Beyond the Sea) či Tom Noonan (John Lee Roche z dílu Paper Hearts). V nervydrásajícím finále epizody, které je bravurně natočeno, je unesena i chudinka Scullyová (nebohá agentka jen v druhé sérii zažila několik únosů – např. v dílech Duane Barry, End Game či Our Town). Jelikož je Irresistible jednou z nejlépe natočených epizod celého seriálu, zaslouží si svou zmínku i režisér David Nutter. Ten v období prvních tří sérií natočil na patnáct epizod, z nichž tři se dostaly i do tohoto žebříčku. Více v recenzi.

Na co nezapomeneme: Na závěrečná slova agenta Muldera: „Říká se, že strach z neznámého je iracionální reakcí na přemíru fantazie, ale náš strach z každodennosti, z plíživého cizince a ze zvuků kroků na schodech, strach z násilné smrti a prvotní touha po přežití jsou děsivé jako kterákoliv Akta X a stejně skutečné jako fakt, že se to může stát i vám.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Die Hand Die Verletzt (2. série, 14. epizoda) režie Kim Manners | scénář Glen Morgan, James Wong | poprvé vysíláno 27.01.1995

Epizoda s netradičním názvem Die Hand Die Verletzt (což v překladu z němčiny znamená „Ruka, která trestá“) v sobě unikátním způsobem spojuje temný horor s komediálními prvky. Za humorem stojí v první řadě nespočet převážně Mulderových hlášek, které podporovala všeobecně dobrá nálada na natáčení. Nejenže je toto nadlouho poslední díl, který napsali scénáristé Morgan a Wong, je to zároveň první epizoda, na níž pracoval Kim Manners. Ten se v následujících sedmi letech vyprofiloval v úžasného režiséra, ale také nejaktivnějšího člena štábu, když natočil rekordních 52 epizod Akt X. Die Hand Die Verletzt ale není jen příběhem, u kterého se budete smát od začátku do konce. Přibližně od poloviny epizody se děj stává podstatně temnějším a některé činy učitelů-satanistů vás dozajista vyděsí. Za zmínku pak stojí především několik vskutku mistrně natočených scén v samém závěru.

Na co nezapomeneme: Zde není co řešit. Raději bych dělal padesát maturit, než abych musel podstoupit jedinou zkoušku v hodině paní Phyllis Paddockové. Tato dravá paní učitelka, která krom školní látky ovládá černou magii, se mi zaryla hluboko do paměti. A nutno říct, že v minulosti se za mnou už i přišla podívat v několika nočních můrách. Krom této strašidelné dámy však epizoda patřila ještě dvěma pánům – scénáristům Glenu Morganovi a Jamesi Wongovi. Ti totiž tímto dílem ukončili práci na Aktech X a jejich milé rozloučení s diváky a štábem seriálu dojalo jistě nejednoho zainteresovaného.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Humbug (2. série, 20. epizoda) režie Kim Manners | scénář Darin Morgan | poprvé vysíláno 31.03.1995

Epizodou Humbug z konce druhé série se Akta X na diváka poprvé usmála. Ačkoliv se ještě před ní v seriálu nejednou objevila vtipná poznámka (ano, nejčastěji z úst agenta Muldera), tak dosud ještě nikdy nebyla žádná z epizod postavena jako čistě komediální. Tou se stal až cirkusový příběh z epizody Humbug, k jehož tvorbě si tvůrci přizvali Darina Morgana. Spolupráce tohoto mladého nadějného scénáristy s režisérem Kimem Mannersem byla geniálním tahem (ať už tento tah udělal kdokoliv, pravděpodobně a pochopitelně to byl Chris Carter). Humbug je totiž skutečně velmi vtipný, obsahuje celou řadou až groteskních scén a v kontextu temné druhé série tak působí jako UFO z čistého nebe. Nejlepší na tom je, že tvůrci epizody měli stále na paměti, v rámci jakého seriálu svůj příběh zpracovávají. Humor tedy funguje převážně na pozadí, v popředí zůstává tajuplný případ z Akt X, jehož vyšetřování nabízí celou řadu strašidelných situací. Pro další informaci čtěte recenzi.

Na co nezapomeneme: Na úžasně originální zrůdy z cirkusu, na to, jak Gillian snědla skutečného brouka a na příběh o Changovi a Engovi.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Our Town (2. série, 24. epizoda) režie Rob Bowman | scénář Frank Spotnitz | poprvé vysíláno 12.05.1995

Moje srdcovka. Our Town vlastně nevyniká žádným svým aspektem – je to prostě jen další z temných případů v Aktech X, v rámci jehož vyšetřování se Mulder a Scullyová vydávají do amerického zapadákova, kde se setkají s komunitou kanibalů. V hlavní roli se tak vyskytuje především ponurá atmosféra, malebné prostředí arkansaského městečka Dudley a vůně lidského a kuřecího masíčka ve vzduchu. A to je nakonec ta nejlepší reklama, kterou tato epizoda může mít. Krom toho měla Our Town velké štěstí na své autory. Je to další díl z tohoto žebříčku, který napsal scénárista převážně mytologických epizod Frank Spotnitz, jehož nápad přivést do Akt X problematiku kanibalismu přinesl své plody. Celé natáčení pak dirigoval Rob Bowman, který je hned po Mannersovi nejvytíženějším režisérem v historii seriálu (natočil 32 epizod a první film). Zajímají-li vás další informace, čtěte recenzi.

Na co nezapomeneme: Na to, jak nám málem sťali agentku Scullyovou.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Clyde Bruckman's Final Repose (3. série, 4. epizoda) režie David Nutter | scénář Darin Morgan | poprvé vysíláno 13.10.1995

„Clydea Bruckmana jsem miloval.“ Toto řekl David Duchovny na adresu epizody scénáristy Darina Morgana v hlavní roli s Peterem Boylem. Nutno přiznat, že se k tomuto prohlášení hrdě přidávám. Nikdy jsem nepochopil, jak se Morganovi podařilo obohatit své mnohdy bláznivé příběhy o tak silnou dávku osobitosti. Snad nejvíce je to patrné právě v epizodě o Clydeu Bruckmanovi. Magická, dojemná, krásná, to jsou všechno označení, která se mi derou na jazyk při vzpomínce na tuto nezapomenutelnou hořkosladkou komedii. Je zajímavé sledovat scénáristu Morgana, jak se jeho tvorba neustále vyvíjí. Clyde Bruckman je výrazně dospělejším příběhem, než Morganova předešlá práce na díle Humbug. I když jsou obě epizody zařazovány do komediálního subžánru Akt X, ve skutečnosti je téměř nic nespojuje. Snad jen to, že se Morgan pokoušel oba tyto příběhy podat v podstatně temnějším duchu, než jak byly nakonec ztvárněny. Krom jiných aspektů Clyde Bruckman vítězí především na frontě hereckých výkonů, kde nelze nezmínit Petera Boylea, který se představil v roli nešťastníka Bruckmana. Svou postavu zahrál famózně a já osobně dodnes v Aktech X nenašel lepší vedlejší herecký výkon, než je ten jeho. Clyde Bruckman's Final Repose je nepřekonatelný klenot, který v závěrečných minutách snad nemůže nedojmout. Více se dočtete v naší „štědrovečerní“ recenzi.

Na co nezapomeneme: No přeci na Clydea Bruckmana – jak postavu, tak celou epizodu. Ale abych i trochu konkrétní, tak já nikdy nezapomenu na zmínku o Buddy Hollym, výrazy Jaapa Broekera, autoerotické zadušení, na to, jak zatraceně Scullyová byla sexy a pochopitelně na první setkání s Queequegem.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Grotesque (3. série, 14. epizoda) režie Kim Manners | scénář Howard Gordon | poprvé vysíláno 02.02.1996

Jen těžko byste v Aktech X hledali ponuřejší epizodu, než je Grotesque. Dokonce i už tak dost temné příběhy z epizod Irresistible, Via Negativa či 4-D se před událostmi z Grotesque klepou kdesi v rohu. Celá epizoda je precizně zvládnuta především po technické stránce, jde možná o nejlepší zrežírovanou epizodu seriálu. Efektní podívanou umocňuje především zlověstná atmosféra, která doslova páchne z každého záběru, a mnoho vskutku děsivých scén, které zvednou tlak nejednomu divákovi. Mimořádný podíl na kvalitě epizody má pochopitelně scénárista Howard Gordon, který po děsivých příbězích jako Sleepless, F. Emasculata a Fresh Bones přišel se suverénně nejlepší epizodou své kariéry. Grotesque je bravurní thriller, který se vyrovná nejlepším áčkovým filmům tohoto žánru. Věčná škoda a velká ostuda, že je mnohými fanoušky seriálu tolik opomíjen.

Na co nezapomeneme: Na to, že Mulderovi vůbec poprvé skutečně hráblo.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Jose Chung's ‚From Outer Space‘ (3. série, 20. epizoda) režie Rob Bowman | scénář Darin Morgan | poprvé vysíláno 12.04.1996

Když před dvěma lety probíhalo na našem webu vyhlašování nejlepších epizod poprvé, umístil se příběh o Jose Chungovi na první příčce. Pokud bych aktuální výběr epizod taktéž řadil od nejlepších, měl by to Chung hodně těžké s Clydem Bruckmanem a dost možná by tento souboj tentokrát dopadl příznivěji právě pro nerudného pana Bruckmana. Ono je to ale v podstatě úplně jedno; epizoda o Jose Chungovi je totiž dokonalá. Stejně jako u všech předešlých příběhů Darina Morgana, jsem i tentokrát hledal odpověď na otázku, čím vlastně tato epizoda tolik vyniká? Já osobně na ní nejvíc miluji, že i přes ten šílený mišmaš to všechno nějak záhadně drží pohromadě, je to ucelené, přehledné, dokonale fungující a především nesmírně vtipné. Příběh o dvojici teenagerů, kteří byli uneseni mimozemšťany (nebo jen vlastními hormony?), je bravurně odvyprávěn, což znamená, že si Darin vedle Mannerse (Humbug) a Nuttera (Clyde Bruckman's…) dobře rozuměl i s režisérem Robem Bowmanem. Epizoda o fiktivním spisovateli Jose Chungovi v sobě snoubí úžasný mix mnoha zajímavých prvků a žánrů od komedie až po drama – to na povrchu možná působí nesourodě, v jádru se však jedná o další nepřekonatelný klenot.

Na co nezapomeneme: Na Muldera-androida, koláče, výrazy některých postav, závěrečnou sekvenci a pochopitelně také na Jose Chunga, člověka, díky němuž to vše vzniklo.

Komentáře: 26

Vyberte si článek - 1. série slovem, 2. série slovem, 3. série slovem, 4. série slovem, 5. série slovem, 6. série slovem, 7. série slovem, 8. série slovem a 9. série slovem.

Sedmá série Akt X, která byla ve Spojených státech poprvé vysílána v letech 1999 až 2000, je všeobecně považována za jedno z nejslabších období seriálu, ne-li to úplně nejslabší. Tvůrci v ní pokračovali ve stejném duchu, jako v sezóně předešlé, která byla ve znamení humoru, velkolepé výpravnosti a epizod s nebývale vysokým rozpočtem. V sedmé sérii se však tvůrci rozhodli zajít v mnoha směrech do krajnosti, někdy až za hranice vkusu, čímž mnohdy dokonce překročili už tak dosti široké žánrové hranice, které seriál nastavil v předešlých šesti letech. Výsledkem je mišmaš, který nemusí být po chuti každému. Sedmá série přesto zůstává v mnoha ohledech revoluční sezónou – právě v ní se objevila nejdražší epizoda celého seriálu, příběh Akt X se vůbec poprvé protnul se světem jiného televizního seriálu a ačkoliv jsme se rozloučili s některými významnými mytologickými postavami, jiné jsme naopak znovu přivítali. Byl to rovněž sedmý rok seriálu, kdy David Duchovny i Gillian Andersonová dostali možnost zrežírovat si své vlastní scénáře. Představitelka agentky Scullyové se této možnosti dočkala vůbec poprvé, přičemž se stala první ženou, která kdy režírovala nějakou epizodu Akt X. Kvůli tomu Chrisi Carterovi svého času na stůl dokonce přistála žaloba. I o tomto bude následující text.

DVD set s českými titulky i dabingem: Akta X: Sezóna 7 na DVD | Seznam epizod

Nelehké začátky: Sedmá série toho má s tou šestou společného víc, než byste mysleli. Jisté podobnosti lze vidět už v prvních natáčecích dnech, které byly hektické. Zatímco na podzim 1998 to byly poslední stěhovací manévry, o rok později byl problém zase s dostupností Davida Duchovnyho a Gillian Andersonové. Oba herci totiž přes léto pracovali na svých nových filmových projektech – David natáčel romantickou komedii Return to Me, Gillian tou dobou dabovala postavu Moro v animované pohádce Princess Mononoke a natáčela historické drama The House of Mirth. Je ale pochopitelné, že pro sedmou sérii Akt X měli oba své smlouvy podepsány, a tak se jejich pracovní plán vyvíjel přesně tak, aby se vše nakonec stihlo. I to si ale vyžadovalo své oběti. Vznikaly tak situace, kdy byl na natáčení společných scén Davida a Gillian dostupný pouze jeden z aktérů. Tento problém se nejvíce podepsal na první samostatně stojící epizodě sedmé série Hungry, která měla premiéru 21. listopadu 1999. Protože tou dobou herci ještě dodělávali své vlastní projekty, byli tvůrci při natáčení této epizody nuceni hojně využívat dublérů.

Atypickou situaci však scénárista epizody Hungry Vince Gilligan vyřešil elegantně a originálně, jak je ostatně jeho dobrým zvykem. Hungry se tak stala první epizodou, která vyšetřovaný případ nesleduje z pozice agentů FBI, ale z pohledu vraha. Takové pozornosti, jakou dostal zakřiknutý vraždící teenager Rob Roberts, se dosud v celé historii Akt X nemohla těšit žádná z ústředních záporných postav. Krom originálního prvku, který tato změna do epizody přinesla, se autorům především alespoň trochu uvolnily ruce, dosud svázané nepříjemnou absencí Davida a Gillian. Nelze se však zavděčit všem a v oblasti televizní zábavy to platí dvojnásob. Tato změna, ke které však tvůrci byli donuceni okolnostmi, dokonale minimalizuje scény s Mulderem a Scullyovou, které jsou koneckonců na celém seriálu tím nejoblíbenějším aspektem. Já osobně jsem měl navíc jistý problém s postavou Roba, která mi nebyla sympatická ani za mák (natož, abych ji ještě k tomu litoval). Gilligan s režisérem Kimem Mannersem se však právě o vyvolání lítosti primárně pokoušeli, což zkrátka u mě neprošlo. Dost možná to ale bude problém u mě, protože všem ostatním – včetně samotného Chrise Cartera – se Hungry líbila skutečně hodně. Abych ale nebyl zbytečně přísný, řeknu, že mě velmi potěšilo, že se děj Akt X alespoň jednou dostal do typického amerického fastfoodu, kde jsme si vedle hranolek a hamburgerů mohli prohlédnout i řádně propečené mozečky.

Stejně jako každou sérii Akt X, i tu sedmou otevírá výlet do mytologie, který je tentokrát rozprostřen hned do dvou dílů. K detailům se dostaneme později v tomto textu, v kapitole o nelehkých začátcích však stojí za zmínku jeden technický detail. Z důvodu již zmíněné absence Davida a Gillan byla jako první ze sedmé série natočena epizoda Hungry, kterou až poté následovaly mytologické díly The Sixth Extinction a The Sixth Extinction II: Amor Fati. Na konečné podobě sedmé série to však zhola nic nezměnilo a já to zde uvádím jen proto, aby vás nepřekvapilo číslování epizod sedmé řady, které neinformuje o pořadí vysílání, ale o pořadí, ve kterém jednotlivé epizody vznikly.

Dochází dech: Sedmá série je někdy mylně považována za nejhumornější období celého seriálu. To není tak úplně pravda a pokud bychom nějaké takové označení nutně chtěli najít, bylo by nejideálnější označit sedmou řadu za nejdivnější a nejbizarnější. Je to období, které je doslova přecpáno díly „speciálními“ (Millennium, X-Cops, nejdražší epizoda seriálu First Person Shooter a Hollywood A.D.) a díly naprosto trhlými (Fight Club, Je Souhaite a opět Hollywood A.D.). Klasickou rodinnou/sci-fi komedii, kterou dobře známe především ze šesté série, bychom našli přibližně ve dvou nebo třech epizodách, přičemž bychom navíc museli pátrat opravdu důkladně. Přesto se v sedmé sérii humor vyskytuje, jako v každé sezóně už od roku 1994. Sedmá série je specifická v tom smutném ohledu, že víc než kdy jindy je tentokrát téměř na každém kroku cítit vyčerpanost, jakoby sami tvůrci nevěděli kudy kam. Ideálním příkladem je v tomto směru The Amazing Maleeni, bizarní případ o kouzelníkovi, kterému upadla hlava. Při sledování epizody jsem se bohužel nevyhnul nepříjemným pocitům nudy, což by se u příběhu tohoto typu stávat nemělo. V porovnání s epizodami Dreamland či Arcadia ze šesté série pak Maleeni či The Goldberg Variation působí jako opravdu o hodně chudší příbuzní.

Tento problém se bohužel týká i vážnějších epizod jako Signs and Wonders, Chimera či Theef. Ani jedna ze zmíněných není vyloženě špatná, první dvě jsou dokonce lehce nadprůměrné, ale v porovnání téměř s čímkoliv z předešlých šesti let tyto díly příliš dobře neobstojí. Ještě hůř jsou na tom epizody Rush a Brand X, které se topí v šedi a nevýraznosti a připomínají béčkové televizní detektivky někdy ze sobotního dopoledne na podřadné televizní stanici. Úplného dna však s úspěchem dosáhla jediná epizoda: Fight Club. Na tomto příšerném příběhu o dvojčatech, v jejichž okolí dojde k armageddonu, kdykoliv se setkají, je nejděsivější jedna věc – že to všechno vymyslel a napsal Chris Carter.

Staré tváře se vracejí, nové odcházejí: Epizoda The Sixth Extinction II: Amor Fati hned ze začátku sedmé série se stala osudnou dvěma postavám, které známe již z období páté série – agentce Dianě Fowleyové (Mimi Rogersová) a nevyzpytatelnému Michaelu Kritschgauovi (John Finn). Mnohými nenáviděná Fowleyová udělala slušný pokrok a těsně před smrtí se vybarvila v podstatně lepším světle, než v šesté sérii. Poněkud bolestivější loučení proběhlo v epizodě Sein und Zeit, kdy ze světa dobrovolně odešla Mulderova matka. Tu, resp. její představitelku Rebeccu Toolanovou, známe již z druhé série, kdy se poprvé objevila v epizodě Colony. Jak už to tak ale bývá, odchody jedněch jsou v seriálech vyvažovány příchody druhých. Tentokrát se však jedná o pouhé jednohubky: v trilogii The Sixth Extinction se do děje vrací legendární Albert Hosteen v podání Floyda Westermana, kterého jsme naposledy viděli v díle Paper Clip na začátku třetí série. Šokem bylo zmrtvýchvstání Muže z Pentagonu, který se zničehonic objevil v Mulderově domě po své vraždě z konce první série v epizodě Erlenmeyer Flask. A ačkoliv se tak stalo pouze v Mulderově snu (stejně jako v díle The Blessing Way), jsem si jist, že Jerryho Hardina v jeho nejslavnější roli viděl každý fanoušek Akt X velmi rád.

Poslední významný návrat se odehrál v epizodě Orison, ve které se do akce znovu dostal populární maniak Donnie Pfaster. Ten se vrátil ve stylu Eugena Victora Toomse (Squeeze/Tooms) a Roberta Modella (Pusher/Kitsu­negari), protože po epizodě Irresistible z druhé série to bylo jeho v pořadí druhé vystoupení v Aktech X. Vzhledem k tomu, jak silnou konkurenci měl Orison nejen v předešlých epizodách z páté a šesté série, ale především ve svém předchůdci z druhé série, musím říct, že výsledek byl více než uspokojivý.

Prolínáme světy: Málokoho minula epizoda Millennium, ve které se hned na začátku sedmé série Mulder a Scullyová střetli s Frankem Blackem, hlavní postavou stejnojmenného seriálu Chrise Cartera z roku 1996. Temný hororový seriál Millennium se ve Spojených státech dočkal tří sérií a byl vysílán od října 1996 do jara 1999. Mnohými je tento seriál, na kterém se vedle Chrise Cartera podíleli i James Wong a Glen Morgan, považován za lepší podívanou než Akta X. K propojení obou seriálů přímo sváděla skutečnost, že Millennium bylo po třech letech vysílání k 21. květnu 1999 zrušeno. To vedlo tvůrce obou seriálů Cartera k myšlence, že by nebylo špatné svět Akt X obohatit o prvky Millennia, čímž by naopak právě zrušený seriál dostal zajímavou symbolickou tečku. Ačkoliv Carter vložil svou důvěru do scénáristů Vince Gilligana a Franka Spotnitze, výsledek jejich spolupráce s Thomasem Wrightem byl velmi rozpačitý. Já osobně považuji za největší problémem této epizody fakt, že tvůrci jakoby nevěděli, zda chtějí vyprávět příběh Franka Blacka, nebo další příběh z Akt X. Ve výsledku to pak vyznívá, že epizoda Millennium není vlastně pro nikoho, tedy pro fanoušky ani jednoho z obou seriálů. Zklamání některých diváků bylo o to větší, že epizodu Akt X režíroval právě Wright, který z 67 celkových natočil 26 epizod Millennia, tudíž byl pro tuto práci bezesporu nejpovolanějším ze všech.

Ačkoliv o poznání slavnější, Millennium není jediný seriál, jehož prvky a herci v sedmé sezóně navštívili Akta X. Mnohem výrazněji se nákaza jiným seriálem projevila v epizodě X-Cops, kdy Mulder a Scullyová zavítali do světa seriálu COPS. Tato mimořádně populární reality show je ve Spojených státech vysílána bez přerušení již od jara 1989 a stojí za ní televizní společnost FOX, která produkovala i Akta X. Spojení světů těchto dvou seriálů tedy bylo nasnadě, přesto Carter nechtěl nic riskovat a k práci na epizodě s konsensuálním názvem X-Cops si přizval Vince Gilligana. Tento scénárista ve světě Akt X platí za velkého experimentátora a svých bohatých zkušeností naštěstí plně využil i při vzniku tohoto nevyzpytatelného dílka. Ruku na srdce, v Aktech X jsme již viděli leccos, ale spojení seriálu s reality show mohlo dopadnout vskutku katastrofálně. Výsledek přesto vůbec nebyl špatný, epizoda má strhující tempo, obsahuje několik vtipných hlášek (nutno sledovat v originálním znění) a je to zkrátka něco úplně jiného, než jsme kdykoliv předtím viděli. Prostě a jednoduše: speciální (a mimochodem v pořadí sto padesátá) epizoda jak vyšitá. Člověka jen mrzí, že ji nerežíroval David Duchovny, jak to bylo původně zamýšleno. Nakonec však Duchovny soustředil veškeré síly na Hollywood A.D., svou další autorskou epizodu.

Svět je naruby: O tom, že David Duchovny i Gillian Andersonová v sedmé sérii dostali možnost zrežírovat si své vlastní scénáře, již bylo napsáno mnoho. Jedná se o díly all things (Gillian) a Hollywood A.D. (David), které byly natáčeny hned po sobě (ačkoliv ve vysílacím pořádku mezi ně nakonec zapadla samostatně stojící akční epizoda Brand X). Zatímco David v této době už své zkušenosti měl (podílel se na scénářích několika mytologických epizod a v šesté sérii režíroval svůj scénář k epizodě The Unnatural), Gillian byla ještě v roce 2000 úplným nováčkem. To byl také důvod, proč se jí ujal starostlivý tvůrce seriálu Chris Carter, který spolu s Frankem Spotnitzem pomohl herečce při přepisování scénáře. Ačkoliv opravy chybiček a formálních nepřesností trvaly déle, než samotné psaní scénáře i natáčení epizody, all things je jednou z nejkladněji hodnocených epizod sedmé série.

Spíš než vysoká kvalita obou epizod by nás mělo zaujmout, jak moc se od sebe oba příběhy liší. Odlišnosti nenajdeme jen v příběhu, ale také ve zpracování. Zatímco David si pro diváky připravil hutnou parodii snad na všechno, o čem v jeho epizodě padne řeč (tedy církev, tisk, Hollywood, FBI, Mulder-Scullyová atd.), režisérka Andersonová pojala svou epizodu ve velmi komorním duchu, jako hlubokou sondu do duše agentky Scullyové a dala zde významný prostor především hercům, tedy i sama sobě, protože právě agentka Scullyová je ústřední postavou celého příběhu. Zmatenou Scullyovou okolnosti donutí přemítat o tom, nakolik její život změnilo setkání s Mulderem. Na scéně se totiž objevuje muž, s nímž agentka kdysi plánovala společný život. Epizoda all things nepřekvapí jen hlavní příběhovou linií, ale taktéž velmi vyspělým ztvárněním. Některé scény jsou výborně natočeny a správnou atmosféru jim dodává podmanivá hudba od Mobyho, která prochází celou epizodou. Po technické stránce je all things jedna z nejlepších epizod sedmé série, dle mého názoru dokonce lepší, než Davidův výlet do Hollywoodu. Je jen škoda, že si Gillian svou práci v osmé sérii nezopakovala – své postavě očividně rozuměla výborně, a tak by osmá série s těhotnou Scullyovou byla pro další její autorskou epizodu ideálním prostorem.

Dosazením Gillian na pozici režisérky sestřelil Chris Carter dvě UFO jednou ranou. Ačkoliv několik epizod v prvních sériích napsaly ženy, na režisérskou židli se až do roku 2000 ženské pozadí neposadilo. První režisérkou v historii Akt X se tak stala až Gillian, čímž Carter vzal vítr z plachet svým kritikům, kteří ho v minulosti žalovali, že při práci na seriálu až příliš často ženy opomíjí.

Jak už zaznělo výše, David svou epizodu pojal jako parodii, což je žánr, který jsme v Aktech X již nejednou pozorovali. Možná i proto Duchovnyho epizoda nevyčnívá tak výrazně. Nicméně některé okamžiky z ní jsou taktéž nezapomenutelné, např. scéna, kdy si přímo z vany hotelového pokoje telefonují Mulder, Scullyová a Skinner, nebo když se na hollywoodské premiéře sejdou vedle Muldera a Scullyové také Téa Leoniová a Garry Shandling. Na zajímavé celebrity měl David štěstí, protože Téa je jeho manželka a Garry jeden z nejlepších přátel. Na zmíněné premiéře se očividně dobře bavil i samotný Chris Carter, což je zcela pochopitelné, protože Hollywood A.D. je výtečná epizody, jen v porovnání se staršími humornými díly poněkud ztrácí.

Mytologie se opět uzavírá: I když je šestá sezóna Akt X obecně považována za období definitivního uzavření veškeré předešlé mytologie, pravdou je, že stále zbývá jedno veledůležité téma, které je potřeba uzavřít. A nebudu přehánět, když toto téma označím za to nejdůležitější, co se v mytologii seriálu kdy vyskytlo. Mulderova nezvěstná sestra Samantha je vlastně symbolickým středobodem celého seriálu, koneckonců právě ona byla důvodem, proč Fox Mulder na začátku devadesátých let zavítal do zaprášené kanceláře Akt X. Během šesté série Chris Carter vycítil, že téma únosu Mulderovy sestry je už notně vyčerpané, a tak se rozhodl pro jeden významný krok vpřed, který se nakonec stal krokem posledním. Navíc bylo evidentní, že Davida Duchovnyho už unavuje stále dokola hrát zničeného muže zoufale hledajícího svou sestru. Výsledkem toho všeho byly epizody Sein und Zeit a Closure, jedny z emocionálně nejvypjatějších příběhů, které jsme v Aktech X kdy viděli. I když jsme všichni dlouhodobě považovali Samanthu za mrtvou, oficiálního potvrzení této skutečnosti jsme se dočkali právě až v polovině sedmé série. Nutno dodat, že tvůrcům se toto rozloučení podařilo zpracovat na jedničku a ačkoliv v předcházejících letech Mulder pro Samanthu nejednou uronil slzu, v epizodě Closure, která její osud definitivně zpečetila, tuto slzu bezesporu uronil i nejeden fanoušek Akt X. Mluvit však o slzách v souvislosti s těmito epizodami by nebylo úplně nejšťastnější. Krom jedné scény (Mulderův amok v jeho bytě při poslechu matčina vzkazu) totiž David Duchovny předvedl vynikající výkon, když zahrál zlomeného smutného muže, který je přesto svým způsobem šťastný, protože se mu konečně podařilo objasnit nejtěžší případ své kariéry.

Je smutnou pravdou, že v sedmé sérii si svoji vysokou úroveň udržela pouze mytologie. Všechny mytologické díly jsou špičkové, ať už ty, které uzavírají starší příběhové linie (The Sixth Extinction, Closure), nebo ty, které nové příběhové cestičky nabízejí (Requiem a opět The Sixth Extionction I a II). Mytologie se stále nese ve vynikající ponuré atmosféře, která vám připomene to nejlepší ze třetí a čtvrté série. Již zmíněné epizody o Mulderově sestře navíc získávají zajímavý paranoidní rozměr, kdy je Mulder během vyšetřování silně vyčerpán, a tak divák spolu s ním občas přemítá, zda se některé situace skutečně odehrály. Je to případ i závěrečné scény epizody Closure, během které konečně dojde k „setkání“ Muldera a Samanthy. Velmi citlivě natočená snová sekvence, která je podpořena bravurním soundtrackem od Mobyho, je tím nejdojemnějším, co mně osobně sedmá série nabídla.

Konec v (ne)dohlednu: Na finální podobě sedmé série se velmi silně podepsal fakt, že ještě během natáčení epizody Requiem tvůrci netušili, zda bude seriál pokračovat další sezónou. Scénář poslední epizody vznikal v dubnu 2000, kdy začalo i natáčení. To skončilo v pátek 5. května 2000 a následujícího dne proběhla poněkud rozpačitá oslava. Rozpačitá, protože tvůrci nevěděli, co vlastně slaví – zda konec jedné sezóny, nebo celého seriálu. Odpověď dostali až 17. května 2000, kdy společnost FOX konečně oznámila, že Akta X budou pokračovat svou osmou sezónou. Když se pak epizoda Requiem objevila 21. května 2000 premiérově na obrazovkách, mohl už Chris Carter rozplétat plány pro další rok. Tvůrce seriálu totiž poslední epizodu sedmé série (kterou napsal) postavil tak, aby dobře sloužila nejen pro konec jedné sezóny, ale i jako rozlučkový díl pro celý seriál. V posledních minutách Requiem totiž Scullyová Skinnerovi v nejlepší tradici otevřených konců oznámí, že je těhotná. Toto téma, které bylo nutno nějak objasnit, je zajímavé jak pro novou sezónu, tak pro další mytologický film, který chtěl Carter natočit v případě, že by seriál skončil.

I když všichni víme, jak to pokračovalo a jak to i nakonec dopadlo, nedá mi to nezmínit mé příjemné překvapení, jak si tvůrci s nastalou situací poradili. Přechod ze sedmé do osmé série je totiž velmi jemný a citlivý, že by člověka ani na vteřinu nenapadlo, v jak hektické a nejisté atmosféře celé natáčení probíhalo. Requiem je navíc bez debat jednou z nejlepších epizod celého seriálu a bez větších potíží svou kvalitou dokonce převyšuje mnohé mytologické klenoty z prvních pěti let seriálu. Největší deviza sedmého finále spočívá především v hluboké nostalgii, kterou oregonské vyšetřování Muldera a Scullyové oplývá. Agenti se totiž vracejí na místo, kde vyšetřovali svůj první případ z Akt X, což s sebou přináší tunu vzpomínek a setkání s některými známými postavami. Je to také poslední epizoda svého druhu, ve které se setkáme se stále ještě ďábelským Kouřícím mužem, ač připoutaným na kolečkové křeslo a odkázaným na zdravotní sestru. Z poslední epizody sedmé série nesálá jen působivá atmosféra, ale také potvrzení toho, jak rozsáhlou změnou Akta X a především pak mytologie v průběhu let prošla. Mytologické příběhy už dávno nejsou politickými thrillery a masivními dobrodružstvími. Díly jako The Sixth Extionction: Amor Fati, Closure, Requiem či Within naopak potvrdily, že tvůrci přetavili Akta X do čistě dramatického žánru, který se silně soustředí na postavy a jejich tragické osudy.

A ač rozpočty těchto epizod nejsou o nic menší, než u třetí či čtvrté sezóny, působí v tomto ohledu mytologie šesté, sedmé a osmé série mnohem osobněji, dojemněji a lidštěji. Možná je to tím, že naše hrdiny známe už sedm let, ale možná je to také tím, že tvůrci neustále dospívají a zlepšují své schopnosti. I proto považuji Requiem za nejlepší mytologickou část seriálu. A za vůbec nejideálnější ukončení, kterého se Akta X kdy mohla dočkat.

Zapeklitá: To je jediná a myslím, že zároveň nejpřesnější charakteristika, kterou jsem pro sedmou sérii schopen nalézt. Toto období se nejen obtížně hodnotí, ono se s těžkostmi dokonce charakterizuje. Sedmá série postrádá duši i tvář, což je způsobeno tím, že si tvůrci očividně neujasnili, jakým směrem by v tomto období měl seriál pokračovat. Ačkoliv byl opět použit osvědčený model, kdy je humor střídán napětím a naopak, tentokrát to – na rozdíl od let předešlých – prostě nějak nefunguje. Ve finále to pak alespoň u mě dopadlo tak, že mě sedmá série ani dostatečně nepobavila, ani dostatečně nevyděsila. A to je zlé. Teď už mi zbývá jen zjistit, proč jsem i přesto viděl některé epizody čtyřikrát…

Komentáře: 20

Vyberte si článek - 1. série slovem, 2. série slovem, 3. série slovem, 4. série slovem, 5. série slovem, 6. série slovem, 7. série slovem, 8. série slovem a 9. série slovem.

Šestá série to měla jednoduché. Na podzim 1998, kdy byla tato série již připravována ke svému vysílání, se mohla Akta X pochlubit všeobecnou popularitou nejen na území Spojených států, ale i v zemích Evropy a Asie. Pátá série byla zatím nejúspěšnější v celé historii Akt X, což ještě umocnil příchod celovečerního filmu, který jen během léta vydělal přes 180 milionů amerických dolarů. Nové zástupy fanoušků a globální zájem o seriál tak po právu daly tvůrcům volné ruce. Lidé kolem Chrise Cartera se rozhodli, že nebudou troškařit a v nadcházející sezóně si zaexperimentovali tak, jako ještě nikdy předtím. Výsledkem bylo zvýšené množství velmi netradičně pojatých příběhů, které zcela vytěsnily ony konzervativně zpracované hororové epizody z čtvrté či páté sezóny. Jak konkrétně se změny na celkové podobě seriálu projevily, to si povíme v následujícím tex­tu.

DVD set s českými titulky i dabingem: Akta X: Sezóna 6 na DVD | Seznam epizod

Cesta jiným směrem: Novým směrem se v šesté řadě nevydal jen koncept seriálu, ale i značná část štábu, který Akta X natáčel. Rok 1998 byl rokem velkého stěhování, kdy se celá produkce a většina tvůrců Akt X přemístila z mrazivého kanadského Vancouveru do slunečného amerického Los Angeles (o pozadí stěhování seriálu do Los Angeles jste se mohli více dočíst ve shrnujícím článku o páté sérii). To s sebou přineslo několik záporů, protože ne všichni se s Akty X stěhovali, a tak mnoho lidí z původního štábu zůstalo v Kanadě. Příkladem jednoho z nejvýraznějších takových tvůrců je režisér a producent R.W. Goodwin, který produkoval vše od dílu Deep Throat a v prvních pěti letech seriálu režíroval mytologické klenoty jako One Breath, Anasazi, Talitha Cumi či Gethsemane. Goodwin zůstal Kanadě věrný, a tak ho Chris Carter alespoň požádal, aby natočil The End, poslední epizodu seriálu, která na území Kanady vznikla. Se stěhováním však ruku v ruce šla celá řada kladů, které se na seriálu naštěstí projevily výrazněji, než stinné stránky této změny. Nejvýraznější odlišností jsou pochopitelně nové lokality, ve kterých se jednotlivé epizody odehrávají. Hned první samostatně stojící díl Drive představí Muldera jako rukojmího, který je nucen se svým únoscem podniknout divokou jízdu napříč státem Nevada. Byla by však veliká chyba, kdyby nekonečnou poušť tvůrci nevyužili ještě o poznání víc, a tak hned v následujících epizodách se agent Mulder pod bizarním utajením dostane do přísně tajné a vojskem střežené základny Area 51 v nevadské poušti (Dreamland). Jistě uznáte, že všechno toto jsou místa, na která bychom se v předcházejících pěti letech dostali jen ztěžka.

Nejde tu však pouze o přirozené exteriéry, ale taktéž o nejrůznější studiová kouzla. Nezapomínejme, že jsme v Los Angeles, ve městě filmu a iluze, a tak není problém vydat se například na luxusní britský parník Queen Anne (Triangle), nebo do obřího vojenského hangáru z 2. světové války (One Son). Slušná sledovanost a mimořádná popularita, kterou Akta X v tomto období oplývala, tvůrcům pochopitelně dovolily natáčet výpravné epizody, jejichž realizace byla velmi náročná a drahá. Ideálním příkladem takové epizody v šesté sérii je bezesporu Triangle, kterou si napsal a zrežíroval Chris Carter. Tato epizoda byla až do sedmé série nejdražším projektem, který kdy v rámci jakéhokoliv televizního pořadu společnosti FOX vznikl. Co vlastně na tomto výletu agenta Muldera do minulosti stálo tolik financí? Nešlo jen o to, věrně postavit interiéry tradičního výletního parníku, ale také všechny herce vybavit věrohodnými kostýmy a dobovými doplňky, což se pochopitelně vztahovalo i na kompars, který činil několik set lidí. Chrisi Carterovi to však evidentně nestačilo, epizoda totiž navíc obsahuje několikaminutovou sekvenci, ve které nedojde k jedinému střihu (je to scéna, kdy Scullyová prochází budovou FBI a v níž k několika střihům nakonec dojde, ovšem ty jsou tak nenápadné, že si jich bez upozornění ani nevšimnete). Po technické stránce se nakonec Triangle vydařila a více či méně zaslouženě se stala jednou z nejpamátnějších epizod celého seriálu.

Nerealita: Problematika sny vs. realita prochází prakticky celým seriálem, faktem ale je, že v šesté sérii jsme se podobně postavených zápletek dočkali ve zvýšené míře. Podobná témata se vyskytují v epizodách Triangle, Dreamland, Monday, Field Trip a především pak ve vánočním speciálu How the Ghosts Stole Christmas. Pokud mohu mluvit sám za sebe, musím říct, že problematika tzv. alternativních realit, ať už ztvárněna v knihách, nebo ve filmu, mě vždy přitahovala. K takovýmto epizodám šesté série jsem přistupoval se zvýšeným očekáváním a – s radostí a klidným svědomím – je všechny mohu označit za nadprůměrné. I když, přiznám se, že nadšení z některých z nich postupem času relativně dost upadlo (příkladem může být Triangle, který je sice technicky precizní, ale popravdě zároveň asi nejbanálnější z výše zmíněných dílů). Za nejlepší epizodu nejen z výše zmíněných, ale i z celé šesté série považuji nenápadný Field Trip, který je posledním samostatně stojícím dílem. Vyšetřování, které se točí okolo dvou tajemných lidských koster, nalezených kdesi v horách Severní Karolíny, doslova přetéká úžasnou dávkou paranoie a Muldera se Scullyovou vysílá na pravděpodobně nejnebezpečnější misi ze všech dosavadních.

Ačkoliv je obtížné ztvárnit takové příběhy, aby byly pro diváka dostatečně pochopitelné, tvůrci při práci na nich potvrdili svůj um a dlouholeté zkušenosti. Přiznám se, že jediná epizoda, ve které jsem se trochu ztrácel, je How the Ghosts Stole Christmas. Tento půvabný vánoční příběh si krom jiného pohrává se zvýšeným (romantickým) napětím ve vztahu Muldera a Scullyové. Epizoda vyniká jednou z nejlepších režií a výprav, co jsme v Aktech X kdy viděli. Za scénářem i režií stojí tvůrce seriálu Chris Carter, který si výlet do temných zákoutí myslí obou našich agentů dozajista mohl dovolit. Výsledkem jeho práce byla vskutku jedna z nejbizarnějších epizod celého seriálu a také příběh, který jako jeden z mála přinesl happy end. Ruku na srdce, takových v Aktech X moc nemáme.

Kapitolou samou pro sebe je díl The Unnatural, který je prvním sólovým scénářem Davida Duchovnyho. Málokdo ví, že představitel agenta Muldera již od roku 1994 (období druhé série) spolupracoval na několika mytologických scénářích, které obohatil některými svými nápady. Pomohl tak např. Chrisi Carterovi s epizodami Colony, Anasazi, Talitha Cumi či Avatar. Dosud to však pouze drobné návrhy, a tak první ostrou zkouškou se pro Duchovnyho stala právě až komediální The Unnatural z konce šesté série. V příběhu epizody nás scénárista zve na výlet do minulosti, do roku 1947, kdy se v městečku Roswell v Novém Mexiku děly zvláštní věci. O podivnosti této epizody hovoří už jen fakt, že je to jediný nemytologický díl, ve kterém se objeví populární postava mimozemského lovce (kterého mimochodem přivedl na světlo světa právě Duchovny s Chrisem Carterem v epizodě Colony). S pozadím vzniku The Unnatural je spojena jedna zajímavost, která tolik nesouvisí se seriálem, jako spíše s osobním životem Davida Duchovnyho. Epizoda měla premiéru 25. dubna 1999, pouhý den po narození Davidova prvního dítěte, dcerky Madelaine West. Krom slušné sledovanosti (17 milionů domácností) a nadšených fandovských reakcí se tak Duchovny dočkal dárku vůbec nejlepšího.

Mulderův rodinný život: Málokdo si všimne, kolikrát si v šesté sérii agent Mulder vyzkouší rodinný život. Nejde tu jen o populární Arcadii, kdy Mulder a Scullyová natvrdo poznají, jaký by byl jejich život ve společné domácnosti. Ještě větší snahu musí Mulder projevit v dvojdílné epizodě Dreamland, což je první nemytologický příspěvek do Akt X, který se rozprostírá do dvou celých epizod. Za tímto netradičním příběhem stojí silné scénáristické trio Frank Spotnitz, Vince Gillian a John Shiban, které spolu s Chrisem Carterem přizvalo k práci na epizodě Michaela McKeana. Ten ztvárnil výraznou postavu Morrisa Fletchera, pracovníka v Area 51, který spolu s Mulderem tvoří základ příběhu. Oba muži si totiž prohodí svá těla, což zapříčiní, že nějakou dobu bude muset každý z nich prožívat životní roli toho druhého. Už samotná zápletka, týkající se záměny identit, má velmi silný komediální náboj. Epizoda však navíc obsahuje celou řadu vtipných scén, např. Mulder jako otec rodiny, to už samo o sobě vyvolává úsměv na tváři. Jeho konflikty s „dcerou“ i „manželkou“ jsou nezapomenutelné, stejně jako Morrisův zájem o agentku Scullyovou i Skinnerovu sekretářku zároveň. Když jsem pak viděl Mulderovu hádku se starou indiánskou babičkou, nebo konflikt Muldera a Morrise na toaletách, neubránil jsem se hlasitému smíchu. Ve své podstatě by šlo oba díly Dreamlandu označit za bláznivou sci-fi komedii. Krom vtipných momentů se totiž alespoň částečně vypravíme na tajemnou vojenskou základnu Area 51 v Nevadě, která by každého fanouška Akt X měla automaticky přitahovat. Ačkoliv Dreamland, což je mimo jiné přezdívka právě pro Area 51, ve své druhé části lehce ztrácí dech, stále se jedná o dvě vynikající epizody, které krom výše zmíněného vynikají perfektní atmosférou.

To, na co všichni shippers čekali od pilotního filmu, však přišlo až o několik epizod později, v polovině šesté řady. Arcadia, v níž se Mulder a Scullyová vydávají za manželskou dvojici, aby v uzavřené společenské komunitě objasnili tajemná úmrtí, se dočkala nadšeného přijetí ze strany skalních příznivců seriálu. Už v tak dost novátorské šesté sérii působí tato epizoda jako další z řady čerstvých vánků a její relativně velký divácký úspěch (necelých 18 milionů amerických domácností v premiérovém vysílání) je tak zcela zasloužený. Zajímavostí je, že závěrečné práce na epizodě byly provázeny mnohými technickými problémy, za něž však s odstupem času můžeme být vděční. Původně totiž měla být epizoda odvysílána hned po mytologickém díle One Son, což by v kontextu seriálu asi nevypadalo nejlépe. One Son, o kterém si níže ještě povíme, je totiž klasické mytologické drama, a tak by Arcadia hned o týden později nebyla příliš vhodná. Kvůli zmíněným technickým potížím však došlo k posunutí premiéry o několik týdnů, a tak byl One Son následován nejdříve akčními Agua Mala a Monday, než Mulder a Scullyová začali sdílet společnou ložnici.

Práce a něco víc: Mulder a Scullyová se znají už šest let, což je nejen ve světě seriálu skutečně dlouhá doba. Po jejich filmovém dobrodružství za sebou mají dokonce pokus o polibek, a tak není divu, že v šesté sérii se tvůrci rozhodli nechat jejich společný vztah zase trochu narůst. Zároveň však došlo k jakémusi kompromisu, a tak by ve finále měli být uspokojeni, jak zapřísáhlí shippers, tak přesvědčení odpůrci jakéhokoliv intimnějšího vztahu obou agentů. Je sice pravda, že v epizodě Arcadia se nám Mulder a Scullyová představí jako manželský pár, přesto bude málokdo považovat dění v této epizodě za něco závažného, co bude v dalších dílech udávat směr. Nemohu však nepochválit autory epizod jako Arcadia, The Unnatural či Field Trip, kteří dokázali podat onu všudypřítomnou péči a starost mezi agenty velmi citlivě a s ohledem na ty, kteří nejsou shippers-pozitivní. Např. v díle The Unnatural projevil velký cit pro podobné shippers okamžiky samotný David Duchovny, který tuto epizodu napsal i režíroval. Nutno dodat, že závěrečné sekvence z Field Trip a již zmíněné Duchovnyho epizody jsou jedněmi z nejlépe podaných shippers momentů, které se v seriálu kdy objevily.

Tyto shippers situace jsou povedené především proto, že nevyznívají nijak lacině a vztah obou agentů tak zůstává stále velmi komplikovaný. Co ovšem prochází de facto celou šestou sérií, to je ona již zmíněná starost Scullyové o Muldera a Muldera o Scullyovou. Je to spojeno s faktem, že nejspíš ještě nikdy předtím se naši dva agenti nedostali do přímého ohrožení života tak často, jako v této sezóně. V epizodách How the Ghosts Stole Christmas, Agua Mala, Monday, Milagro či Field Trip visí jejich životy doslova na vlásku, a tak je zcela pochopitelné, že si budou vzájemně projevovat pozornost. Dalším velmi podstatným aspektem vztahu Muldera a Scullyové pochopitelně zůstává důvěra, která jako už obvykle dostane nejvíc zabrat v mytologických epizodách. V tomto období je samozřejmě vše umocněno výskytem agentky Fowleyové, která sehraje důležitou roli ve všech mytologických dílech šesté série. Výjimkou však nejsou ani samostatně stojící epizody, viz některé vyhrocené scény z epizod How the Ghosts Stole Christmas či Field Trip.

Mytologie se uzavírá, dny Syndikátu sečteny: V šesté sérii nás čeká pouhých pět mytologických epizod, což je s přihlédnutím k mytologii všech následných i předešlých sérií (třetí série – 7 epizod, čtvrtá série – 8 epizod a v osmé sérii dokonce 10 mytologických epizod) velmi malý počet. The Beginning je navíc pokračování epizody The End z konce páté série a Biogenesis zase první částí mytologické trilogie The Sixth Extinction ze sedmé série. Téměř veškerá pozornost následujícího textu bude tedy (zcela právem) věnována mytologické dvojepizodě Two Fathers a One Son z poloviny této série. Před tím mi ale dovolte menší odbočku – epizoda The Beginning bohužel není kdovíjak zajímavá (což vzhledem k faktu, že se jedná o pokračování celovečerního filmu, není příliš uspokojivé), přesto se v ní odehraje jedna důležitá událost. Tou je představení nové mytologické postavy, zástupce ředitele FBI Alvina Kershe, který se od nynějška stává přímým nadřízeným Muldera a Scullyové. Kersh, kterého perfektně ztvárnil James Pickens Jr., byl do příběhu očividně dosazen proto, aby se na scéně zjevil opět někdo, kdo bude oba agenty držet na uzdě. Pozici přísného šéfa totiž v období čtvrté a páté série pozvolna opustil Walter Skinner, a tak tvůrci museli onu „osinu v zadnici“ hledat v nějaké jiné (nové) postavě. Pickensův Kersh se nakonec dočkal úspěchu a tvůrci ho do dění průběžně vraceli (stalo se tak celkem dvacetkrát). V osmé a deváté sérii se navíc Kersh objevil ve všech hlavních mytologických dílech a dokonce i v některých samostatně stojících. Naopak Skinner se v průběhu šesté sérii definitivně stal Mulderovým spojencem, což nastartovala především epizoda S.R. 819, v níž Mulder a Scullyová zachránili Skinnerovi život.

Ale vraťme se k Two Fathers a One Son, tedy k epizodám, v nichž se Chris Carter s Frankem Spotnitzem rozhodli celou předcházející šestiletou mytologii zpečetit a uzavřít. Tyto vysokorozpočtové mytologické díly patří mezi to nejlepší, čeho jsme v mytologii Akt X kdy byli svědky. Carter a Spotnitz jsou staří známí mytologičtí veteráni, kteří nechtěli nechat nic náhodě, a tak k režii obou epizod přizvali Kima Mannerse a Roba Bowmana, pravděpodobně nejvýraznější režisérské osobnosti v celé historii Akt X. Pokud bychom se řídili počtem epizod, pak by toto označení zcela jistě platilo. Manners je se svými 52 epizodami nejaktivnějším režisérem Akt X a Bowman, který ho následuje hned na druhém místě, má na svém kontě všehovšudy 33 dílů. Oběma pánům se s nemalou pomocí nabitého scénáře podařilo natočit nervy drásající, dramatické a efektní rozloučení s tajemným Syndikátem. Je to právě tato neviditelná skupinka mocných, tzv. Syndikát, která v předcházejících letech Mulderovi ztěžovala jeho odhodlanou cestu za pravdou. Myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že závěrečných deset minut epizody One Son pro mě bylo největším šokem od doby únosu agentky Scullyové z druhé série.

Když se na jaře 1999 tato mimořádná mytologická událost chystala do vysílání, nemluvilo se v upoutávkách o ničem menším, než o tzv. full disclosure, tedy o úplném odhalení. Nakonec se tak skutečně stalo a odpovědí bylo snad poprvé v historii seriálu více, než nových otázek. Sladkým bonusem pak bylo, že jsme se nových odhalení dočkali přímo z úst Kouřícího muže, na kterého si v opuštěném bytě počkal samotný agent Mulder. Pamětníci si tak mohli vzpomenout na epizodu One Breath z druhé série, kdy se Mulder vkradl přímo do Kuřákova bytu a velmi rázně ho vyzpovídal. V epizodě One Son na vás čeká podobná sekvence, která je nejen bohatá na nové informace, ale která je zároveň perfektně zahraná oběma hlavními aktéry. Přes Kouřícího muže se tak dozvíme nejen detaily o únosu Samanthy, ale také o roli, kterou v těchto mimozemsko-vládních machinacích sehrál agentův otec Bill Mulder. Ovšem to, že jsou některé otázky zodpovězeny, neznamená, že by se konspirace nemohla dále rozrůstat. Právě naopak, po velké „čistce“ ve One Son pokračuje Kouřící muž v přípravě svých plánů, které na konci šesté série agenta Muldera opět ohrozí na životě. Poslední epizoda Biogenesis totiž rozehrává další kolo konspirací a lží a v sedmé sérii pokračuje dvojicí velmi originálních epizod, ve kterých se dostaneme nejen do Mulderových snů (doslova), ale taktéž zjistíme detaily vztahu Muldera a Kouřícího muže. Pokud jste si, stejně jako já, oblíbili mytologii prvních pěti sérií, plnou černého oleje a mimozemských únosů, nemusíte se obávat, že byste o ni v dílech Two Fathers a One Son přišli. Odkazy na mytologii prvních pěti let seriálu se naštěstí průběžně vracejí, krom již zmíněných epizod šesté série např. v obou dílech The Sixth Extinction ze sedmé řady, v nichž tvůrci odkazují na Mulderův výlet do Tunguzky a jeho nákazu černým olejem.

Není vše zlato, co je v šesté sérii: Šestá série má své nedostatky, některé menší, některé větší. Bylo by tedy chybou domnívat se, že je toto období zcela bezproblémové. Ale zároveň by to bylo vcelku pochopitelné, protože i já osobně jsem o šesté sérii snad zatím vždy psal s velkým nadšením a před několika lety jsem toto období dokonce označil za jedno z mých nejoblíbenějších (spolu s druhou a třetí řadou). Čas však plyne a názory se upravují (či úplně mění). Šestou řadu stále považuji za nesmírně silné období, přesto se zde najde několik epizod, které jsou nevýrazné a tedy nezajímavé. Ano, je to zcela přirozená reakce na mnoho velmi kvalitních dílů, které ty průměrné jednoduše zastiňují. To je příklad epizod Terms of Endearment, která následuje hned po populárním Dreamlandu a vánočním speciálu, nebo dílu Alpha, jež byl vysílán jen týden po úspěšné Arcadii. Nechci se zde však odvolávat jen na umístění, které ta či ona epizoda má v šesté sérii. Terms of Endearment sice zapadla mezi úspěšnějšími sousedy, přesto má zase tu silnou stránku, že je po čtyřech komediálních epizodách první vážná. Příběh pojednávající o samotném ďáblovi, který nebohým ženám krade děti, je však tak šílený a přehnaný, že nemůže být brán vážně nejen v kontextu seriálu, ale ani v kontextu šesté série. A příliš tomu nepomůže ani sympatický Bruce Campbell, známý jako Ash z kultovní hororové série Evil Dead režiséra Sama Raimiho.

Mezi další právem či neprávem zapadlé kousky patří Tithonus, Alpha, Trevor či Three of a Kind. A mluví samo za sebe, když se příběh o muži, který dokáže procházet zdmi (Trevor), ztratí mezi dalšími, o dost šílenějšími zápletkami. Ze všech opomíjených epizod mě mrzí situace především u dílu Tithonus, který se o své místo na slunci popral se špičkovými mytologickými díly, které jej obklopují (vedle Two Fathers je to S.R. 819, vynikající jednodílná mytologie zabývající se Walterem Skinnerem). Příběh o postarším osamělém fotografovi, který se předhání se smrtí, je nejen dramatickou detektivkou, ale i smutným příběhem o osamění a touze najít kýžený klid. Díky některým jejím prvkům je tato epizoda mnohými srovnávána se slavnou Clyde Bruckman’s Final Repose ze třetí série. Pro další informace o díle Tithonus si přečtěte recenzi.

Za vyloženě špatnou bych v šesté sérii označil jedinou epizodu – The Rain King. Vyšetřování Muldera a Scullyové v kansaské díře jménem Kroner považuji za naprostý propadák, z něhož jsem si zapamatoval snad jen létající krávy. Spíš než zápletkou by vás však The Rain King mohl zaujmout pochybnostmi některých fanoušků, zda tato epizoda není ve světě Akt X pouze fiktivním příběhem. Problémem se totiž jevila datace, tedy přesné časové zařazení epizody v rámci seriálu. Zatímco úvodní scéna se odehrává na den sv. Valentýna (tedy v únoru), Mulder se Scullyovou přilétají na místo činu až po dlouhých šesti měsících. Když jsem pátral po dalších detailech, zjistil jsem, že úvodní scéna se odehrávala v únoru 1998, tedy přibližně v polovině páté řady (někdy krátce poté, co agenti vyšetřovali bizarní případ v epizodě Bad Blood). To by znamenalo, že Mulder se Scullyovou začali tento případ vyšetřovat někdy na přelomu srpna a září 1998, tedy o přestávce mezi pátou a šestou řadou, kdy se odehrával první celovečerní film. Věru zvláštní zástavku si Mulder se Scullyovou udělali, že?

Nic se nestalo: Veškeré dohady nakonec rozlouskl samotný Chris Carter, který dodatečně vypustil seznam tzv. never happened X-Files episodes, tedy epizod, které se nikdy nestaly. Tvůrce seriálu takto označil epizody, které jsou příliš mimo dokonce i na poměry Akt X. Výše zmíněná šílenost se v seznamu třinácti epizod nachází taktéž, a tak si v ní tvůrci koneckonců mohli dovolit prakticky cokoliv. Mimochodem, šest z celkových třinácti „never happened“ epizod pochází ze šesté série.

Nepopsatelná: Šestá série vtrhla na scénu nebývalým stylem a svým divákům vyprávěla jedny z nejoriginál­nějších příběhů, na které jsme v Aktech X kdy narazili. Tvůrci se zároveň rozhodli přidat do celého toho mixu ještě pořádnou dávku humoru, což byl po pěti letech převážně temných Akt X krok dosti vítaný. Epizody jako Triangle, The Unnatural či Arcadia nemusíte milovat, ale stejně tak nemůžeme nevidět obrovskou dávku inovace a originality, kterou tyto a jim podobné kousky oplývají. Názor na šestou sérii si musí udělat každý zvlášť, z mého pohledu však přišli tvůrci s celou řadou originálních a nezapomenutelných případů, které nepostrádaly nápaditost, originalitu, ani humor. Humor, který bohužel v další sezóně až příliš radikalizoval.

Komentáře: 32

Vyberte si článek - 1. série slovem, 2. série slovem, 3. série slovem, 4. série slovem, 5. série slovem, 6. série slovem, 7. série slovem, 8. série slovem a 9. série slovem.

Pátá série Akt X, která byla ve Spojených státech premiérově vysílána v letech 1997 až 1998, je zajímavá hned v několika ohledech. Ačkoliv slavila významné úspěchy v oblasti sledovanosti, je to první sezóna Akt X, ve které se zřetelně střídají vysoce nadprůměrné epizody s těmi méně povedenými. Kritika však žádný výraznější problém nezaznamenala a pátá série je tak s rekordními 16 nominacemi na cenu Emmy a Zlatým glóbem za nejlepší seriál nejúspěšnějším obdobím Akt X. I navzdory tomu, že tato série nabízí jen 20 epizod, tedy s devátou sérií nejméně v historii seriálu, nebránilo to tvůrcům, aby pokračovali s jejich zajímavou hrou v mytologii. Krom nových informací o Syndikátu a mimozemské kolonizaci nám dokonce představili několik nových postav.

DVD set s českými titulky i dabingem: Akta X: Sezóna 5 na DVD | Seznam epizod

Je těžké psát o páté sérii a neopakovat se. S tímto obdobím je totiž úzce spojeno několik událostí, které jsou dobře známy i těm, co nikdy nebyli pravidelnými diváky Akt X. Vedle náročné přípravy prvního celovečerního filmu, na nějž měl Chris Carter zálusk již od druhé série, to bylo dost možná ještě náročnější stěhování celého štábu ze zamrzlého kanadského Vancouveru do slunného amerického Los Angeles. O všech těchto událostech toho bylo napsáno již hodně, a tak vás jen odkáži na shrnující článek o prvním celovečerním filmu a na fotky z natáčení epizody The End, která pátou sérii definitivně uzavřela. Proč vlastně muselo k loučení s Vancouverem dojít? Někoho z vás by možná mohlo překvapit, že nešlo o lepší podmínky natáčení, ale o osobní požadavky ze strany Davida Duchovnyho. Herec byl dlouhodobě nespokojen se vzdáleností, která ho dělila od jeho manželky Téi Leoniové, kterou si vzal v květnu 1997. Oficiální verze však zněla jinak, konkrétně se herci nelíbily „nevyhovující klimatické podmínky“. Přesto z celého stěhování nemůžete vinit jen prokletou Davidovu ženu, také Gillian Andersonová se netajila tím, že by se s natáčením ráda přesunula „domů“, tedy do Spojených států.

Nerad bych v tomto článku opakoval již dávno řečené, příliš mi v tom ale nepomůže ani fakt, že recenze nejvýraznějších epizod tohoto období jsou již napsány. Týká se to mimořádně populárních dílů jako The Post-Modern Prometheus, Chinga, Bad Blood a Folie a Deux, o pozadí jejich vzniku jste si tak již mohli přečíst. Na druhou stranu, tento článek zde není proto, aby otrocky popisoval jednotlivé epizody, na následujících řádcích se tak na celou pátou sezónu podíváme hezky komplexně, abychom viděli, na jakém pozadí jedny z nejslavnějších epizod seriálu vznikaly.

Chris Carter vždy tvrdil, že pátá série byla jednou z nejobtížnějších, kterou v rámci seriálu připravoval. Důvodem byl již zmíněný celovečerní film, který byl na podzim 1997, tedy před premiérou páté série, již dávno dotočen. Ačkoliv bylo jeho uvedení plánováno mezi pátou a šestou sérii, natáčení proběhlo již v průběhu té čtvrté. Pátou sérii, během níž ještě pokračovaly poslední práce na filmové podobě Akt X, bylo tedy nutno postavit tak, aby její děj (a především pak děj mytologických epizod) velmi přirozeně vyústil do filmu. I když scénář filmu (i film samotný) byl hotov dávno před vznikem páté série, nebylo vůbec jednoduché nasměrovat všechny události tak, aby mohly nerušeně pokračovat ve filmu.

Scénáristický oříšek však na tvůrce čekal již na začátku páté série. Jistě si dobře vzpomínáte na dění v epizodě Gethsemane, která čtvrtou sérii uzavřela možná tím nejotevřenějším koncem, kterého jsme se v Aktech X kdy dočkali. Závěrečná scéna epizody, ve které smrtelně nemocná a psychicky zdrcená Scullyová oznámí svým vedoucím, že agent Mulder spáchal sebevraždu, jistě nadzvedla ze židle nejednoho fanouška Akt X, bez ohledu na rasu, pohlaví nebo shippers orientaci. V první epizodě páté série tak tvůrci museli Muldera nejen vrátit mezi živé, ale zároveň věrohodně objasnit, co se mu vlastně stalo. První dvě epizody, Redux I a II, se nakonec vydařily, i když každý fanoušek seriálu od nich asi čekal něco trochu jiného. Než se ale dostaneme k mytologii páté série, přiblížíme si strukturu tohoto období.

Jednou dole, jednou nahoře: Jak již zaznělo v úvodu, pátá série je co do počtu epizod jedním z nejchudších období. Celkem obsahuje dvacet epizod, z nichž sedm jich je mytologických. Když si položíme ruku na srdce, musíme konstatovat, že hned několik epizod v této sérii se příliš nevydařilo, přičemž minimálně jedna způsobila mnohým fanouškům hořké zklamání. Mezi těmi třinácti samostatně stojícími díly však figuruje několik epizod, na něž se zkrátka a dobře nezapomíná. Mezi takové klenoty, jejichž sláva přetrvává v srdcích x-philes ještě dnes, lze bezesporu zařadit výlet Muldera a Scullyové do floridských lesů mezi neviditelné molí lidi. Akčně laděná a velmi napínavá Detour scénáristy Franka Spotnitze je jednou z divácky nejoblíbenějších epizod seriálu. Její popularita je však zcela pochopitelná: krom toho, že nese typické aspekty MOTW epizody, procpal Spotnitz do děje také několik vtipných narážek na vztah mezi Mulderem a Scullyovou. Uvidíme tak agenty, jak v rámci budování týmového ducha staví z lidských mrtvol cestu ke svému úspěchu, nebo se zaposloucháme do básničky, kterou se Scullyová pokusí uspat zraněného Muldera, který si mezitím spokojeně hoví v její náruči.

Těžko se zapomíná také na epizodu The Post-Modern Prometheus, černobílou a vpravdě dojemnou pohádku o jednom monstru s nelidskou tváří a dalších několika zrůdách s tváří lidskou. Krom toho je to další epizoda (kolikátá už?), kterou scénárista Chris Carter potvrdil, že je génius. V průběhu páté série ze sebe génia vydal ještě jeden talentovaný scénárista Akt X. Byl jím teprve třicetiletý Vince Gilligan, který napsal Bad Blood a Folie a Deux. Obě epizody, ač diametrálně odlišné po stránce žánru i zpracování, tvoří zlatý fond Akt X. Až hitchcockovsky dokonalá Folie a Deux je naplněna vynikající atmosférou nejistoty a strachu, vedle toho Bad Blood je dnes již legendou mezi humorně laděnými epizodami. Nebudu přehánět, když tento díl nazvu nejoblíbenějším z celého seriálu. Stačí si vzpomenout na vystoupení tvůrců a herců na Wonderconu 2008. Když se tehdy návštěvníci ptali Davida Duchovnyho a Gillian Andersonové na jejich nejoblíbenější epizody, nedokázala si Gillian (a chvíli i David) vzpomenout na nic jiného, než právě na Gilliganovu Bad Blood. Představitel agenta Muldera pak zmínil ještě Promethea Chrise Cartera a Jose Chunga ze třetí série. Ukázka toho, že komediální epizody nejsou populární jen mezi smrtelníky-fanoušky, ale i mezi samotnými tvůrci. Přesto se po značně divoké třetí sérii lidé kolem Chrise Cartera tentokrát mírnili a v páté sezóně tak na bránice diváků útočí primárně jen Bad Blood.

Během své kariéry scénáristy dostal Vince Gilligan hned několikrát možnost napsat poslední nemytologickou epizodu série. Poprvé se tak stalo právě v páté sérii, do které Gilligan napsal již zmíněnou Folie a Deux (z dalších sezón připomeňme Je Souhaite ze sedmé a Sunshine Days z deváté série). Pátá série je zajímavá také proto, že Gilligan v ní připravil i první samostatnou epizodu. Jedná se o díl Unusual Suspects, ve kterém scénárista spojil své síly s Kimem Mannersem. Jejich úkolem bylo představit minulost Osamělých střelců, během které mimo jiné vůbec poprvé došlo k setkání této výstřední trojice s agentem Mulderem. Populární partička Střelců dostala svoji vlastní epizodu vlastně zcela umělou cestou, protože v době jejího vzniku nebyl z důvodu natáčení filmu dostupný ani jeden z hlavních herců. David Duchovny se nakonec v epizodě na několik scén objevil, Gillian nikoliv. Ačkoliv byla epizoda Unusual Suspects uvedena jako třetí v pořadí (po mytologických dílech Redux), natočena byla jako první. Důvodem byla právě absence ústřední dvojice agentů, kterou lze v samostatné epizodě pochopit, ale v mytologii nikoliv. Překvapením nakonec bylo, že se Unusual Suspects víceméně vydařila, tvůrci ji dodali příjemný nádech paranoidní atmosféry, který je tolik typický právě pro Osamělé střelce. Vše navíc perfektně doladila vystoupení zajímavých herců ve vedlejších rolích – krásné Signy Colemanové v roli Susanne Modeskiové a skvělého Stevena Williamse, který se do role Pana X vrátil po své popravě ve čtvrté sérii.

Pátá série, to ovšem nejsou jen samá vítězství. Pokud mohu mluvit jen sám za sebe, v páté sérii se nachází možná největší zklamání, které mi Akta X kdy uštědřila. Epizoda Chinga, kterou spolu s Chrisem Carterem napsal mistr moderního hororu Stephen King, měla všechny předpoklady k tomu, stát se číslem jedna nejen v rámci páté série. Nechci se opakovat, hlubší názor naleznete v recenzi, Chinga však už napořád zůstane epizodou, která v první řadě v člověku vyvolává rozpačitý úsměv a pocity frustrace a nudy. To jsou však ingredience, které by člověk od spolupráce Carter, King a režisér Manners čekal jen stěží.

Další výrazné zklamání přišlo s epizodou Kitsunegari, která je pokračováním slavného dílu Pusher ze třetí série. Všechny podstatné ingredience byly i v tomto případě na svém místě – ať už to byl scénárista Gilligan, nebo herec Robert Wisden, který znovu velmi působivě ztvárnil narušeného Roberta Modella. Úspěch epizody Tooms, která byla pokračováním populární Squeeze z první série, se však neopakoval. Z epizody Kitsunegari se stala klasická nastavovaná kaše, která v zoufalé snaze přinést do příběhu nějakou inovaci přivedla na scénu tak akorát Modellovu sestru, která vládla stejnými schopnostmi jako její sourozenec. Neoriginální a navíc zbytečně komplikovaná zápletka kýženého úspěchu pochopitelně nedosáhla a Kitsunegari se stala jednou z nejslabších epizod celého seriálu.

Když už zde padla řeč o epizodě Chinga, tak by se zapomínat nemělo ani na Kill Switch, za níž taktéž stojí spisovatelské celebrity. William Gibson a Tom Maddox jsou váženými teoretiky kyberprostoru a Gibsonův román Neromancer je dokonce považován za bibli kyberpunku. Oba pánové společně dodali do Akt X zajímavou problematiku virtuální reality, kterou v epizodě zkušeného režiséra Roba Bowmana přetavili do akční, vtipné a originální podívané.

Pátou sérii trápí především silná nevýraznost některých epizod. Krom již zmíněných to jsou díly jako Schizogeny, Mind's Eye či All Souls. Přitom ani jedna z těchto epizod není špatná, hned první jmenovaná nabízí zápletku, která by mohla fungovat jako kvalitní horor. Epizodu natočil téměř neznámý režisér Ralph Hemecker a pro scénáristy Jessicu Scottovou a Mika Wollaegerera to byla vůbec první taková práce. Ačkoliv de facto nezkušení autoři, příběh Schizogeny, v jehož popředí figuruje temný zahradní sad s několika šokujícími tajemstvími, obsahuje hned několik velmi strašidelných pasáží a v závěru také jednu symbolickou a působivou pointu. Epizodou Mind's Eye si svoji reputaci vylepšil scénárista Tom Minnear, který s Gilliganem napsal Kitsunegari. Příběh epizody popisuje strastiplnou cestu půvabné slepé ženy jménem Marty. Ta, ačkoliv v reálném světě zcela slepá, dokáže v některých momentech vidět očima vraha, který je s ní nějakým způsobem spojen. V roli Marty zazářila Lili Taylorová, kterou znáte např. z bizarního televizního seriálu Six Feet Under. Sympatická herečka, která byla za svoji roli dokonce nominována na cenu Emmy, si velmi pochvalovala práci na  seriálu, především pak spolupráci s režisérem epizody Kimem Mannersem. Další nominaci na cenu Emmy za nejlepší ženský herecky výkon vynesla hned následující epizoda, tentokrát pro Gillian Andersonovou. Její agentka Scullyová si v díle All Souls zažije mnoho trápení, protože vyšetřovaný případ jí připomene její dceru Emily (viz mytologie páté série o pár řádků níže). Podle námětu Billyho Browna a Dana Angela napsali tuto epizodu zkušení autoři John Shiban a Frank Spotnitz. Ačkoliv nabízí několik děsivých a bizarních obrazů, zůstává All Souls dosti rozpačitou podívanou. Jak již vyplynulo z předešlého textu, děj se silně zaměřuje na agentku Scullyovou, konkrétně pak na její křesťanskou víru, která byla během předcházejících let práce na Aktech X několikrát krutě zkoušena. Pokud se vám tato témata a otázky víry, o kterých Akta X často pojednávají, zamlouvají, pak tuto epizodu zařadíte mezi své nejoblíbenější.

Klasickou mytologii Akt X by mohla připomínat epizoda The Pine Bluff Variant z konce této série. Mimozemskou loď v ní sice nenajdete, zato tento příběh scénáristy Johna Shibana nabízí velmi intenzivní konspirační atmosféru. Ačkoliv se ve své podstatě jedná o další ze samostatných epizod, Shiban velmi chytře využil událostí z mytologické epizody Patient X. V jedné ze známých scén Mulder pronáší projev velmi kritický vůči americké vládě, což zaujmou jistou skupinku teroristů, kteří Muldera zkontaktují a nabídnou mu spolupráci. Paranoidní atmosféru pomáhá budovat především fakt, že ani Mulderovi nejbližší – včetně Scullyové – netuší, že se agent v utajení snaží do teroristické buňky proniknout jen proto, aby ji pomohl zneškodnit. The Pine Bluff Variant je dalším z důkazů, že Akta X zdaleka nejsou jen seriálem o nadpřirozenu a mimozemšťanech, nejsou to jen horory a parodie, ale umí to být také velmi dospělý a chytře postavený politický thriller.

Mytologie se stále prohlubuje: Většina ze sedmi mytologických epizod tohoto období pokračuje v osvětlování problematiky, s níž jsme se setkali již ve třetí a čtvrté sérii. Smrtelná choroba agentky Scullyové de facto ochromila mytologické dění celé čtvrté série a v obou dílech Redux agent Mulder dokonce upozadí pátrání po své zmizelé sestře, aby své partnerce našel spolehlivý lék na její nemoc. Dokonce se nebrání ani přímé spolupráci s Kouřícím mužem, kterého ještě donedávna považoval za nepřítele číslo jedna. A jehož vlastně za největší zlo považuje i nadále. Všechna setkání obou těchto mužů jsou vynikající, i když už postrádají onen silný náboj, kterým se podobné scény mohly honosit např. v epizodách One Breath z druhé a Talitha Cumi ze třetí série. Redux je strhující mytologická podívaná, která však v mých očích za mytologií třetí a čtvrté série lehce zaostává. V tomto názoru jsem ale nejspíš osamocen, protože epizody Redux I i II jsou všeobecně velmi kladně hodnoceny, v nejrůznějších anketách se dokonce běžně stávalo, že se obě části této epizody umisťovaly mezi pěti nejlepšími epizodami seriálu.

Dalším tématem, které se podobně jako rakovina táhne již od třetí série, je mimozemský černý olej. Tato inteligentní mimozemská látka, která napadené lidské oběti používá jako svoji schránku pro přenos, čímž vetřelcům umožňuje snazší kolonizaci planety, byla v rámci seriálu vždy oblíbená, což potvrzuje její proniknutí až do celovečerního filmu. Vynikající mytologické epizody Patient X a The Red and the Black, které o oleji pojednávají, jsou vlastně jakýmsi pokračováním mimořádně populární Tungusky (a Termy) ze čtvrté série, které problematiku černého oleje odstartovaly ve velkém. Opět se v jejich příběhu vracíme do Ruska, opět se díky nim setkáváme s démonickým Alexem Krycekem. Na scénu se také dostává další intimní vztah, který se rozvijí mezi Krycekem a Mulderovou informátorkou Maritou Covarrubiasovou. Otázkou však zůstává, nakolik je vztah těchto dvou kontroverzních osobností upřímný. S mytologií páté série budou dozajista spokojeni všichni fanoušci Syndikátu a Muže s cigaretou, protože tyto postavy, které jsou s námi již od začátku třetí řady, dostávají v této sérii významný prostor. Především pak Kouřící muž, jehož neshody s ostatními členy Syndikátu v páté sérii dojdou až do otevřené konfrontace, tedy do situace, na kterou se dlouho těšil nejeden fanoušek mytologie.

Zajímavou vsuvkou do jinak rozběhnuté mytologie mohly být epizody Christmas Carol a Emily. Jak už z názvu první části vyplývá, příběh epizod se odehrává ve vánočním čase, kdy Scullyová odjíždí na dovolenou za svou rodinnou. Příliš klidu si však neužije, tajemný telefonát ji od rodinného krbu odtáhne až na místo činu. Zmatená agentka se později setkává s malou dívenkou jménem Emily, o níž později zjistí, že by mohla být dcerou její zesnulé sestry Melissy. Další vyšetřování, které ostatní členové Scullyové rodiny vidí jen velmi neradi, přivede agentku ke zjištění, že by Emily mohla být její dcerou. Mezitím se však odehraje ještě celá řada událostí a i když se do všeho zainteresuje i agent Mulder, tragická událost, kterou vše nakonec vyvrcholí, je bohužel nevyhnutelná. Epizody, které pojednávají o Emily, nejsou vyloženě špatné, od spolupráce Franka Spotnitze, Vince Gilligana a Johna Shibana jsme však všichni čekali víc. I když, pravda, Mulder se hodně snažil… :)

V závěrečné epizodě The End pak na scénu přichází postava agentky Diany Fowleyové, bývalé Mulderovy partnerky, která se nyní vrací, aby agentovy zničila jeho vztah se Scullyovou. Alespoň si to tedy vždy mysleli všichni shippers, kteří Dianu v podání Mimi Rogersové svorně nenáviděli. Pátá série skončila v neděli 17. května 1998 a přesně měsíc poté do kin dorazil veleúspěšný první celovečerní film, na který na podzim 1998 navázala série šestá. Někoho by však mohlo překvapit, že nezbývalo mnoho a šesté série bychom se nikdy nedočkali. Původním plánem Chrise Cartera totiž bylo natočit pět seriálových sezón a poté už jen pokračovat sérií celovečerních filmů, v nichž by byla mytologie dále odhalována. V průběhu třetí až páté sezóny se však z Akt X stal obrovský hit, a tak producentská společnost FOX nesvolila své výnosné dítko jen tak utnout. Chris Carter nakonec souhlasil, později svoji další účast na seriálu potvrdily i dvě hlavní herecké hvězdy. Je otázkou, jak by Akta X s takovou strukturou vlastně vypadala, a tak se dnes můžeme už jen domýšlet, jaké by to asi bylo, kdybychom touto dobou čekali již na čtvrtý nebo pátý celovečerák.

Akční, krátká, ale stejně nezapomenutelná: Přesně taková pátá série Akt X je. Pravdou zůstává, že mnohé její epizody jsou průměrné, a vůbec poprvé v historii seriálu kulhá i mytologie, přesto na pátou sérii a některé její epizody prostě nelze zapomenout.

Komentáře: 14

Zatím vznikly dva celovečerní filmy, níže se dočtete o tom druhém: FILM 1 | FILM 2 | FILM 3

Druhý celovečerní film The X-Files: I Want to Believe byl v českých kinech uveden pod názvem Akta X: Chci uvěřit. Jeho režisérem se stal tvůrce seriálu Chris Carter, který celý film připravil spolu se svým dlouholetým spolupracovníkem Frankem Spotnitzem. Když v létě 2004 oba muži dopsali příběh druhého filmu, obratem začali připravovat scénář. V den halloweenského svátku, 31. října 2007, společnost FOX dala svolení k natáčení, a tak již v pondělí 10. prosince 2007 mohla v kanadském Vancouveru padnout první klapka (ostré natáčení pak pokračovalo až do 15. března 2008). Protože se natáčení filmu vrátilo do Vancouveru, tedy tam, kde vzniklo prvních pět sérií seriálu, pracovalo na filmu mnoho z těch, kteří se v minulosti podíleli na seriálu. Druhá celovečerní Akta X se do historie zapsala jako jeden z nejrozporuplněj­ších filmů. Na jeho kvalitách se nedokázala shodnout kritika, nezasažení diváci ani samotní fanoušci celého fenoménu. Zároveň existuje jen velmi málo filmů, které by vznikaly v takových těžkostech a za takových nejasností, jako druhý celovečerní film Akta X, který se připravoval bezmála sedm let.

Od samého počátku autoři prohlašovali, že nový film bude postaven na stejném základě, jako kterákoliv samostatně stojící epizoda seriálu (žánrově film řadili do kategorie „standalone supernatural horror“). Tvůrci tímto prohlášením pochopitelně naráželi na mytologii seriálu, kterou se zabýval první film, ale kterou chtěli v dalším filmovém pokračování opustit, aby byl nový film pochopitelný i pro seriálem nezasažené diváky. Film měl rozpočet 30 milionů dolarů, jeho premiéra v amerických kinech proběhla 25. července 2008, v českých dokonce o den dříve, tedy ve čtvrtek 24. července 2008 (fotky z americké a britské premiéry). Krátce před světovou premiérou se náš web stal oficiálním partnerem filmu v České republice. Díky tomu byl Kult X zastoupen na novinářské projekci, která proběhla již 22. července 2008 v Praze. Účast na této exkluzivní předpremiéře dala našemu webu jedinečnou možnost přinést obsáhlou recenzi filmu mezi prvními na celém světě. V prosinci 2008 byl film vydán na DVD v několika verzích. Další informace nabízí IMDB a Wikipedia, recenzi z českého filmového magazínu Premiere si můžete přečíst zde.

 

Kult X pro vás sledoval dění okolo druhého celovečerního filmu již od dubna 2004 (tedy od vzniku našeho webu). Všechny aktuality jsou doplněny v obsáhlém archivu zpráv z let 2004 až 2008. Z těch nejpodstatnějších aktualit připomínám především oba oficiální trailery, které si můžete z našeho webu pohodlně stáhnout: první trailer a druhý trailer. Uniknout by vám nemělo ani 70 obrázků z dokumentu, který se exkluzivně nachází pouze na DVD a Blu-ray discích s druhým celovečerním filmem. Zákulisí Akt X bylo vždy plné smíchu a nejinak tomu bylo během natáčení druhého filmu; podívejte se tedy také na humorné obrázky z natáčení filmu. Na následujících řádcích se budeme věnovat některým zajímavostem, které jsou se vznikem a natáčením filmu spojeny.

 

• Chris Carter tvrdil, že o druhém filmu začal poprvé přemýšlet krátce po premiéře filmu prvního v roce 1998. Poprvé byl nový film oficiálně zmíněn v článku na americkém filmovém serveru Variety v listopadu 2001, tedy v době, kdy ve Spojených státech pokračoval seriál svou devátou sérií. Tehdy se předpokládalo, že by film mohl být uveden na Vánoce 2003. Nakonec však tou dobou začaly teprve vznikat obrysy filmového příběhu a vědělo se jen tolik, že ve filmu nepůjde o mytologii. Carter a Spotnitz dopsali příběh filmu v létě 2004, přičemž od toho okamžiku začal vznikat filmový scénář. Zrod scénáře byl ovšem velmi dlouhý a obtížný, jeho první verzi obdrželi David Duchovny a Gillian Andersonová až v létě 2007. První zkoušky a přípravy k natáčení začaly probíhat krátce poté; známá fotka, na které David s Gillian v přítomnosti Chrise a Franka zkouší v Carterově domě v Kalifornii některé ze svých replik ze scénáře, pochází přibližně ze září 2007. Na podzim toho roku následovaly kamerové zkoušky a další náležitosti, které k natáčení filmu neodbytně patří, a v pondělí 10. prosince 2007 natáčení začalo. Tentýž den dostali čeští (i slovenští) diváci dobrou zprávu, když český distributor potvrdil, že uvede druhá filmová Akta X v našich kinech.

• Dodnes probíhají debaty o tom, proč vlastně příprava filmu trvala několik let, během kterých navíc celý projekt mnohdy vypadal zcela mrtvě. Celou pravdu se dnes již nejspíš nedozvíme, avšak s největší pravděpodobností potíže vyvstaly ve vztahu Chrise Cartera s hlavní producentskou společností FOX. Vzájemné neshody (pravděpodobně finančního charakteru) dovedli Cartera a zástupce FOX až před soud. O soudní při média poprvé informovala v lednu 2006, detaily celého sporu byly však od samého počátku drženy pod pokličkou a nejinak tomu bylo i po skončení soudu, kdy práce na druhém celovečerním filmu opět pokračovaly. Carter nebyl jediným, kdo se společností FOX přišel do sporu – v období třetí až osmé série proti svému nízkému honoráři údajně několikrát protestoval David Duchovny.

 

• Natáčení filmu provázela již tradičně přísná opatření. Film vznikal pod pracovním názvem Done One a během natáčení si tvůrci neodpustili několik vtípků či falešných informací. Nejproslulejší je v tomto ohledu kostým vlkodlaka, který si při debatě s Chrisem Carterem na sebe navlékl jeden z členů štábu. Film se natáčel nedaleko Vancouveru; na některých scénách tak tvůrci pracovali jen několik kilometrů od míst, na nichž vznikly záběry z pilotní epizody. Oficiální název filmu je The X-Files: I Want to Believe, což připomíná první celovečerní Akta X, která nesla podtitul Fight the Future. I podtitul druhého filmu obsahuje slavnou frázi, která z úst agenta Muldera několikrát zazněla v mytologických epizodách seriálu. I Want to Believe, tedy Chci věřit, je navíc základní motto seriálu Akta X, které bylo mimo jiné zvěčněno na dnes již kultovním plakátu v Mulderově pracovně. Do českých kin se pak film dostal s poněkud rozpačitě vyznívajícím podtitulem Akta X: Chci uvěřit.

• I přesto, že druhý film je samostatně stojícím hororem, v žádném případě neignoruje události, které se odehrály během devíti let seriálu. Tvůrci již několik měsíců před natáčením avizovali, že film prohloubí vzájemný vztah mezi Mulderem a Scullyovou. Film působí podstatně intimněji, ani náznakem se neblíží globálnímu rozsahu prvního filmu. Děj druhého filmu je zasazen do současnosti, přibližně do zimy 2008, odehrává se tedy již několik let po událostech z poslední epizody seriálu The Truth. Jak již bylo uvedeno na předešlých řádcích, mytologická témata kolonizace či mimozemských civilizací ve filmu nehrají žádnou roli, jediné, co může výrazně evokovat mytologii, je vystoupení Waltera Skinnera v závěru filmu. Všech ostatních primárně mytologických postav – Johna Doggetta, Alexe Kryceka ani Muže s cigaretou – se fanoušci nedočkali (a musejí si počkat až na třetí film).

• Gillian Andersonová, která se kvůli druhému filmu opět vrátila ke zrzavým vlasům, se ke štábu přidala až měsíc po začátku natáčení. Herečka se na konci roku vydala na dovolenou do Indie a po návratu ji několik dní trápila chřipka, takže na natáčení se poprvé dostavila až v polovině ledna. Gillian uvítala, že se film nezabýval mytologií. Představitelka Dany Scullyové se nechala slyšet, že by pro ni bylo obtížné se po tolika letech znovu zorientovat ve spletitém mytologickém ději.

 

• Rozpočet filmu byl lehce nadprůměrných 30 milionů dolarů, oba hlavní herečtí představitelé si za film odnesli shodně 250 000 dolarů. Již měsíc od premiéry měl film na kontě velmi slušných 60 milionů dolarů. Druhá celovečerní Akta X celkově vydělala 68 milionů dolarů, které doplnilo dalších 15 milionů dolarů z prodeje DVD (nadprůměrnému výdělku na DVD se nelze divit, nadupaný director’s cut byl skutečným fanouškovským orgasmem). Jen pro porovnání: první film stál 70 milionů, vydělal 180 milionů a honorář pro Davida i Gillian činil rovné 4 miliony dolarů.

• Komplexní zhodnocení druhého celovečerního filmu naleznete ve velké recenzi, případně v dodatečně doplněném názoru. Druhá celovečerní podoba Akt X zůstane pro skalní fanoušky i pro všechny ostatní tajuplným oříškem, ve kterém se může skrývat sladká odměna, ale i hořké zklamání. Záleží pouze na tom, kdo jej otevře. Fanoušky seriálu čeká pěkná řádka milých odkazů na seriál, ať už to jsou Mulderovy tužky, jména v jeho mobilu, „Samantha“ nebo Chris Carter na chodbě nemocnice. Všichni ostatní se však mohou velmi snadno topit při zmínkách o Williamovi či při jemných – ovšem pro pochopení filmového děje zcela nedůležitých – narážkách na dění v seriálu. Ta největší výtka se tak paradoxně netýká filmu samotného, ale Chrise Cartera, který měl hned na začátku jasně říct: film je jen pro fanoušky.

Komentáře: 9

Zatím vznikly dva celovečerní filmy, níže se dočtete o tom prvním: FILM 1 | FILM 2 | FILM 3

První celovečerní film The X-Files: Fight the Future (Akta X: Bojujte s budoucností) byl do amerických kin uveden 19. června 1998, tedy v pauze mezi pátou a šestou sérií. Premiéra v českých kinech proběhla o několik měsíců později, 3. září 1998. Podle námětu Chrise Cartera a Franka Spotnitze napsal scénář tvůrce seriálu Chris Carter. Režisérem filmu se stal Rob Bowman, který se na seriálových Aktech X podílel od první série. Více o filmu si můžete přečíst na IMDB, CSFD nebo Wikipedii. Recenzi z českého filmového magazínu Cinema najdete zde, promo fotky si můžete prohlédnout zde. Film si můžete objednat na DVD, buď v běžné DVD verzi za 199 Kč nebo v tzv. double edition společně s druhým filmem za 474 Kč. Níže najdete několik obrázků z filmu a pár zajímavostí z jeho výroby.

 

Pokochejte se několika nepovedenými záběry včetně vášnivého polibku obou agentů

• První informace o vzniku celovečerního filmu Akta X se začaly objevovat již v roce 1995, v průběhu třetí série. Myšlenky na celovečerní Akta X nosil Chris Carter v hlavě již od této doby, první řádky na rodícím se scénáři se však objevily až v zimě 1997, kdy během pár dnů natáčení čtvrté série tvůrce seriálu stihl napsat přibližně půlku scénáře. Poté, co byl text schválen společností FOX, mohly definitivně začít přípravy na ostré natáčení. Děj filmu byl zasazen mezi pátou a šestou sérii, film samotný však vznikal již v přestávce mezi čtvrtou a pátou řadou v červnu 1997. Honorář pro Davida Duchovnyho a Gillian Andersonovou byl stejný – 4 miliony dolarů (jen pro porovnání: za druhý film dostali oba herci shodně 250 000 dolarů). Samotné natáčení bylo vysilující – natáčelo se 13 týdnů, během nichž se pracovalo 6 dní každý týden. Natáčení probíhalo především v jihozápadní kanadské provincii Britská Kolumbie, ale také v Kalifornii či v Londýně. Rozpočet filmu se nakonec vyšplhal na úctyhodných 66 milionů dolarů a protože tvůrci přesáhli původně stanovený limit o 6 milionů, museli např. sekvenci s helikoptérami a kukuřičným polem natočit během jediné noci.

 

• Podtitulem celovečerního filmu se stala věta „Fight the Future“ (tedy „Bojujte s budoucností“). Toto dnes již kultovní motto se později dostalo i do seriálu. Stalo se tak v epizodě Three Words z osmé série, kde byla tato slova napsána na obalu CD s přísně tajnými informacemi.

• Tvůrci si do celovečerního filmu mohli dovolit filmové herce celosvětového formátu. Konkrétně to byli Martin Landau a Armin Mueller-Stahl, z nichž první jmenovaný je držitelem Oscara a druhý byl na toto ocenění nominován.

• Jméno režiséra Roba Bowmana může některé fanoušky překvapit, protože Bowman nikdy nebyl výraznou součástí tvůrčího týmu Akt X. Výčet jeho epizod je však úctyhodný, tento režisér a producent natočil celých 33 epizod seriálu. Mezi ty nejznámější patří Genderbender, Dod Kalm, Paper Clip, Pusher, Memento Mori, Jose Chung's ‚From Outer Space‘, The Field Where I Died a Paper Hearts. Bowman se na seriálu podílel od první do sedmé série, poslední jeho epizodou se stala mytologická En Ami.

• Akta X film je teprve druhým filmem společnosti 20th Century FOX, který vznikl na motivy seriálu, jenž v době premiéry filmu stále běžel v televizi. Prvním se stal hraný film Batman: The Movie z roku 1966. Až v roce 1998 se něco takového podařilo právě Aktům X, které v roce 2007 následoval celovečerní film The Simpsons Movie podle stále vysílaného legendárního animovaného seriálu Simpsonovi.

 

• Film se natáčel v přestávce mezi čtvrtou a pátou řadou a jelikož v průběhu vysílání páté série probíhaly závěrečné práce a dotáčky, tak v některých epizodách této sezóny chyběl David Duchovny, nebo Gillian Andersonová, nebo oba zároveň. Příklady takových epizod jsou The Unusual Suspects, Christmas Carol, Chinga (téměř bez Davida Duchovnyho) a Travelers (zcela bez Gillian Andersonové).

• Tvůrci Akt X byli vždy známi svým tajnůstkářstvím, takže o příběhu a dalších detailech mlžili, jak jen to šlo. Natáčení filmu však provázela ještě přísnější opatření, než natáčení seriálu, a tak byl například scénář natištěn na červeném papíře, aby bylo co nejvíce znemožněno jeho případné kopírování. Dohody o mlčenlivost byly samozřejmostí. Film byl také po celou dobu svého vzniku natáčen pod pracovním názvem Blackwood (odkaz na Algernona Blackwooda, známého britského spisovatele duchařských příběhů). Připomeňme, že druhý celovečerní film vznikal na přelomu roku 2007 a 2008 pod pracovním názvem Done One. Pro oba celovečerní filmy byly typické tzv. hoaxy, tedy falešné informace, které byly vysílány do médií (u druhého filmu to byl např. dnes již legendární vlkodlak).

 

• Jedním z nejsilnějších momentů prvního filmu je „chodbová“ scéna mezi Mulderem a Scullyovou, ve které se agenti téměř políbí. Vztah obou hlavních postav byl hnacím motorem seriálu od první série, a tak když se na světlo světa dostala informace, že ve filmu k „něčemu dojde“, vzbudilo to nadšené reakce zapřísáhlé shippers základny. Ve scénáři se nakonec žádná otevřená intimní scéna mezi Mulderem a Scullyovou neobjevila, což však nebránilo Davidovi a Gillian, aby si to spolu pořádně rozdali. Posuďte sami ze záběrů, které se nikdy nesměly dostat ven (protože je Chris Carter hned po natočení uzavřel do sejfu).

• Film vydělal celosvětově téměř 190 milionů amerických dolarů, což je při rozpočtu necelých 70 milionů nadprůměrný výsledek. Již během prvního víkendu utržil film v amerických kinech 30 milionů dolarů, přičemž celkem v USA vydělal 80 milionů. Tržby ve světě (mimo USA) dosáhly vynikajícího výsledku přes 100 milionů dolarů. 

• V jedné scéně Mulder opouští bar a v uličce za ním se vymočí na zeď, na které visí plakát k populárnímu sci-fi Independence Day. Tento film, který vypráví o mimozemské invazi, v jedné ze svých scén narážel zase na seriál Akta X.

Komentáře: 8

Rok 2008 zůstane v srdcích fanoušků Akt X zapsán zlatým písmem. Tolika významných událostí, ke kterým v tomto bohatém roce došlo, jsme se už dlouhá léta nedočkali. Rok 2008 byl také mimořádně úspěšný pro letos čtyřletý Kult X, takže nezbývá než na tomto místě v poslední den roku shrnout to nejzajímavější z letošního dění.

V roce 2008 se toto odehrálo opravdu hodně – nejen příchod napjatě očekávaného druhého filmu do kin, ale také vydání kompletního seriálu na DVD či premiérové uvedení sedmé a osmé řady na českých obrazovkách. Dokonce i osobní životy hlavních hrdinů z Akt X byly letos divočejší, než kdy jindy – Gillian Andersonová otěhotněla a potřetí porodila, David Duchovny zažil bouři v dosud klidných vodách svého manželství a Chrise Cartera přivedl druhý film až do nemocnice. A to ani nepočítám více jak sto skvělých povídek či desítky nových fotek, které nafotila letos čtyřicetiletá Gillian. Když jsem se zpětně vracel a počítal, kolik bylo na našem webu v roce 2008 uvedeno aktualit, dospěl jsem k nekonkrétnímu, ale zároveň neuvěřitelnému číslu. Díky denní aktualizaci, která započala 20. prosince 2007, jste si během roku 2008 mohli přečíst více jak 700 aktualit. Z důvodů přehlednosti jsem tedy další text rozdělil do několika hlavních pasáží.

Světová premiéra v režii našeho webu

Kult X v roce 2008 slavil nejen úspěchy spojené s vysokou návštěvností, ale také v souvislosti s exkluzivitou. V pátek 4. července 2008, tedy v době, kdy byla druhá celovečerní Akta X jedním z nejočekávanějších filmů planety, se na našem webu objevily zbrusu nové promo fotky. Stalo se tak ve světové premiéře, takže ve dnech následujících od nás čerpaly největší světové weby a diskusní fóra o Aktech X. V ten víkend navštívily náš web tisíce lidí z celého světa. Pro mě osobně je velkým překvapením, že vysoká návštěvnost zůstala i během následujících měsíců, přičemž v listopadu a prosinci 2008 byla paradoxně ještě vyšší, než v období premiéry druhého filmu v kinech. Kult X se stal také oficiálním partnerem druhého filmu v České republice, což mi přineslo možnost zúčastnit se novinářské projekce, díky níž jste si přečetli recenzi filmu dva dny před jeho světovou premiérou. V souvislosti s exkluzivitou se hodí připomenout i fotky Davida Duchovnyho z července 2008, z nichž většinu Kult X přinesl na veřejnost taktéž vůbec poprvé.

Akta X na TV Prima

Od dubna 2003 do července 2005 bylo na TV Prima odvysíláno prvních pět sérií Akt X. Poté došlo k nepříjemné dvouleté přestávce, která skončila v červenci 2007, kdy byla uvedena šestá série (určitě si nezapomeňte přečíst o neuvěřitelných vysílacích časech). Prvních šest řad jsme však už před lety viděli na TV Nova, proto jsme napjatě očekávali, zda bude TV Prima pokračovat ve vysílání i novými sériemi. V prosinci 2007 jsem od tajného zdroje konečně dostal vynikající zprávu – TV Prima plánuje ve vysílání pokračovat, přičemž se bude jednat právě o ony dvě dosud neviděné a v České republice nikdy nevysílané řady – sedmou a osmou. Vysílání začalo 2. ledna a skončilo 10. dubna 2008 odvysíláním poslední epizody osmé řady, přičemž Akta X jsme v tomto období mohli sledovat třikrát týdně vždy od kolem jedenácté hodiny večerní. V dabování jednotlivých postav i v nových sériích pokračovali naši staří známí (Ladislav Cigánek jako Mulder, Jana Musilová jako Scullyová, Václav Knop jako Skinner), nově se přidal Zdeněk Mahdal, který v roli agenta Doggetta odvedl skvělou práci. Dagmar Čárovou jako agentku Reyesovou jsme si bohužel příliš neužili. Devátou sérii TV Prima nezakoupila, naděje jsme vkládali do Nova Cinema, ale ani zde se poslední série Akt X neobjevila (stanice odvysílala jen šestou až osmou řadu). Nakonec jsme se českého dabingu deváté série dočkali, stalo se tak ale až na DVD, které vyšlo v dubnu 2008 (velmi příhodně, mimochodem, protože v ten samý měsíc skončila osmá řada na Primě).

Kompletní vydání Akt X na DVD

Podobně jako v případě televizního vysílání i distribuce seriálu na DVD začala již v roce 2007. Mezi srpnem a prosincem 2007 však vyšlo jen pět sérií, zbylých čtyř jsme se dočkali až v roce 2008 – konkrétně to byla šestá sezóna 14. ledna, sedmá 12. února, osmá 24. března a poslední devátá 21. dubna 2008. Musím se na tomto místě zastavit a poděkovat dvěma důležitým lidem, bez kterých bychom nedostávali tak aktuální a žhavé informace o jednotlivých DVD setech a datech jejich vydání. Konkrétně se jedná o slečnu Petru Synáčovou ze společnosti Bonton Home Entertainment a o pana Petra Svobodu z e-shopu FilmCity. Krom jiného jsme díky nim s velkým předstihem dostávali náhledy na jednotlivé DVD sety (v roce 2008 to byly sety se šestou, sedmou, osmou a devátou sérií).

Povídky na scéně

V úterý 18. března 2008 se na našem webu poprvé objevila sekce Povídek na téma Akta X. Vše odstartovala XGirl svojí první povídkou Just By Existing a pak už se jen přidávali další nadějní a schopní autoři. Všehovšudy bylo na našem webu dosud uvedeno úctyhodných 106 povídek od 16ti autorů. Povídková sekce se během necelého roku stala jednou z nejnavštěvo­vanějších na našem webu. Vedle recenzí se jedná o nejčtenější články, které každý týden otevřou stovky unikátních návštěvníků. V souvislosti s povídkami doporučuji článek Povídkový (nový) rok, který sepsala nabaa, autorka více jak třiceti povídek.

Druhý film konečně v kinech

Po dlouhých šesti letech se ti nejvěrnější fanoušci seriálu Akta X konečně dočkali. Neustále odkládaný, ale také neustále slibovaný. Takový byl druhý celovečerní film, který se pod názvem The X-Files: I Want to Believe dostal do světových kin 24. července 2008. V České republice (a několika dalších zemích) měl premiéru o den dříve, než ve Spojených státech amerických, kde byl uveden v pátek 25. července 2008. Českým kinům nejprve hrozilo, že budou film uvádět s podtitulem Uvěříte, nakonec však došlo ke změně a film jsme viděli pod názvem Akta X: Chci uvěřit. Během celé první poloviny roku byli fanoušci doslova v extázi při čekání na jakékoliv info či libovolný obrázek z natáčení. Možná si ještě vzpomínáte na šokující fotky z natáčení, na kterých Chris Carter postává vedle herce s maskou vlkodlaka. Nakonec se samozřejmě jednalo o klasickou zastírací akci, ve kterých se režisér Carter vždy doslova vyžíval. Jako boží smilování fanoušci celého světa hltali první promo fotky, první poster, první teaser i první a druhý oficiální trailer. Novými fotkami jsme byli zasypání nejen v souvislosti s WonderConem (únor 2008), ale přirozeně také díky americké a britské premiéře, na kterých vystoupili všichni hlavní představitelé. Kult X se díky českému distributorovi stal jedním z oficiálních partnerů druhého filmu, což krom jiného přineslo možnost účasti na exkluzivní novinářské projekci, která se konala dva dny před premiérou světovou. Díky tomu jste si s předstihem mohli přečíst recenzi filmu, ve které se nakonec objevilo hodnocení 80%. Později se objevil i názor na film s odstupem několika dní, doplněný o vzácné komentáře dalších čtenářů. V prosinci 2008 se film dostal na DVD a Blu-ray.

David Duchovny

Hned ze začátku roku, 14. ledna 2008, David Duchovny obdržel již druhý Zlatý glóbus v pořadí. Herec tak byl oceněn za svůj vynikající výkon v seriálu Californication, ve kterém Duchovny velmi důrazně předvedl (a předvádí), že ona nálepka se jménem agenta Muldera skutečně není věčná. Faktem je, že když se dnes zeptáte mladých televizních diváků na Davida Duchovnyho, mnozí si s ním spojí spíše extravagantního Hanka Moodyho, než agenta Muldera. V úterý 1. dubna 2008 se čtenáři Kult X dozvěděli další exkluzivní informaci – že se David Duchovny rozvádí se svou manželkou. To byl však pouze aprílový žertík, skutečné problémy na sebe však nenechaly dlouho čekat. Na začátku září 2008 bulvární magazín People informoval, že Duchovny nastoupil do léčebny, aby se pokusil bojovat se svou závislostí na sexu. Podle neoficiálních informací se herec léčil ze závislosti na internetovém pornu. V říjnu 2008 Duchovnyho právník prohlásil, že David prodělal úspěšnou léčbu. Ten samý měsíc ovšem mnohými fanynkami otřásla zpráva, že se herec rozešel se svou manželkou. Rozvod prý zatím nehrozí, ale oba rodiče dvou dětí momentálně žijí odděleně. V prosinci 2008 se objevily fotky, na kterých je rodina opět pohromadě – nejprve na basketbalovém zápase, poté na procházce po newyorské ulici a nakonec hezky s úsměvem. Tak doufejme, že se v příštím roce vše vrátí do starých a šťastných kolejí.

Gillian Andersonová

Gillian letos doslova zářila. Zatímco její filmový partner David Duchovny měl úspěchy především na tom profesním poli, Gillian čekaly dvě důležité události v jejím osobním životě. Čtyřicítka není asi pro žádnou ženu nejlepší zprávou roku, na druhou stranu si málo žen uvědomuje, že právě v tomto věku jsou úplně nejkrásnější. Platí to i o Gillian, která je snad tím jediným, co se Bohu dokonale vydařilo. Její letošní vystoupení v nejrůznějších časopisech komentuji o pár řádků níže, následující odkazy budou patřit především společenským akcím. V polovině května 2008 Gillian zazářila na festivalu v Cannes, kde bylo hned při prvním pohledu na ni jasné, že se něco děje (a to nejen s hereččinou výbavou). Již na začátku června bylo potvrzeno, že je herečka těhotná, v červenci jsme se dozvěděli, že to bude chlapeček a 15. října 2008 se na svět dostal maličký Felix. V červenci se Gillian ještě objevila na úchvatných „rodinných“ fotkách s Davidem Duchovnym. Herečka se letos také velmi hojně vyskytovala v různých televizních talk show, jmenujme Jay Lena, Jimmyho Kimmela, Davida Lettermana či britskou show Richarda a Judy. Na veřejnosti se objevila i po uvedení Akta X filmu, konkrétně v listopadu a prosinci 2008. Mimochodem, když už tu tolikrát padla zmínka o pěkných fotkách, nezapomeňte prostudovat také velmi populární rubriku Sexy aktuality, kde najdete Davida i Gillian v míře vrchovaté.

Chris Carter a další tvůrci

Chris Carter, tvůrce seriálu Akta X a režisér druhého celovečerního filmu, letos oslavil 52. narozeniny. Hektická příprava nového filmu ho málem stála zdraví, takže doufejme, že se něco podobného už nikdy nebude opakovat. I Frank Spotnitz, dlouholetý producent seriálu, oslavil letos narozeniny. Bylo mu 48 let a úžasné blahopřání mu složila xloverin, takže si to určitě nenechte ujít. Z hereček otěhotněla i Annabeth Gishová, která v říjnu porodila chlapečka Enza.

Letošní fotky

Gillian letos nezářila jen na udílení cen a filmových premiérách, ale také na obálkách velkých světových periodik. Herečka, která na podzim porodila svého třetího potomka v pořadí, se v souvislosti s druhým filmem objevila na nových fotkách hned v několika velkých magazínech. Jednalo se především o květnové vydání amerického časopisu Maxim a červencové vydání populárního Esquire. Neuvěřitelně to představitelce agentky Scullyové slušelo i v portugalském Máxima ze září 2008 a de facto na jakékoliv fotce z dubnového WonderConu. Další fotky Gillian z různých časopisů najdete zde, zde, zde, zde a zde. Pokud jde o paparazzi obrázky, tak jsme se dočkali hotové nadílky – David, Gillian, Chris a Frank se společně objevili téměř na všech velkých akcích a festivalech spojených s propagací filmu. Byl to především úžasný WonderCon (únor 2008) a PaleyFest (březen 2008), kde jsme se sice nedočkali Davida a Gillian, ale zato vystoupil např. Nicholas Lea či Rob Bowman. Bylo toho více, ale se zmínkou o americké a britské premiéře bych se už jen opakoval.

Loučení

V roce 2008 jsme se rozloučili s dvěma lidmi, kteří významně zasáhli do vzniku a podoby seriálu Akta X. S Randy Stonem jsme se v roce 2008 rozloučili pouze na našem webu, tento autor však zemřel již v únoru 2007. Na jeho práci jsme si vzpomněli díky in memoriam poznámce v závěrečných titulcích druhého celovečerního filmu. Randy Stone byl vedoucím castingu ve společnosti 20th Century Fox, což znamená, že byl jedním z lidí zodpovědných za obsazení Davida Duchovnyho a Gillian Andersonové v seriálu Akta X. V neděli 29. června 2008 pak opustil tento svět Don S. Davis, seriálový otec agentky Scullyové. Oba zmínění pánové zemřeli na srdeční choroby – Stoneovi bylo 49 let, Davisovi 65.

Komentáře: 11

Vyberte si článek - 1. série slovem, 2. série slovem, 3. série slovem, 4. série slovem, 5. série slovem, 6. série slovem, 7. série slovem, 8. série slovem a 9. série slovem.

Čtvrtá série byla ve Spojených státech uvedena 4. října 1996 mytologickou epizodou Herrenvolk. Podobně jako předcházející série s sebou i ta čtvrtá přinesla několik novinek, které se tentokrát netýkaly jen příběhové stránky seriálu, ale také samotného vysílání, když Chris Carter na podzim roku 1996 přivedl na světlo světa svůj další seriál. Nebyly to ale jen čistě technické záležitosti, i příběh Akt X přišel se zásadními změnami – v mytologii jsme se rozloučili s jednom hlavní postavou, abychom mohli přivítat charakter zbrusu nový. Akta X se ve čtvrtém roce své existence stala o poznání temnějšími, což se setkalo s ještě grandióznějším diváckým přijetím, než kdykoliv předtím – premiérová epizoda čtvrté série byla dosud nejsledovanější ze všech předešlých. Je toho však mnohem víc – od vraždících mytologických včel, přes epizodu věnovanou Kouřícímu muži až po návrat Glena Morgana a Jamese Wonga – a o tom všem bude i následující text.

DVD set s českými titulky i dabingem: Akta X: Sezóna 4 na DVD | Seznam epizod

Peacockovi, taková normální americká rodinka: Zatímco v období třetí série tvůrci nabídli Akta X největšímu možnému publiku, ve čtvrté sérii zase vyšli vstříc výhradně milovníkům hororů, thrillerů a tajemných příběhů, na kterých seriál stál především v prvních dvou letech. S výjimkou jediného případu je všech 23 zbylých epizod prezentováno v temnějším či dokonce smutnějším ladění. Mezi ty nejtemnější a zároveň nejpamátnější epizody by šlo zařadit trojlístek Home, Unruhe a Sanguinarium. Poslední jmenovaná je sice po stránce kvality dosti rozporuplná, ale pokud jde o kontroverznost, tak nachází konkurenci snad jedině u Home. V epizodě Sanguinarium nás scénáristky Valerie a Vivian Mayhewové totiž pozvaly na kosmetickou kliniku, kde se ruku v ruce s tajemnými seancemi odehrávají ty nejdrastičtější vraždy, které jsme v Aktech X mohli vidět. Mimochodem, v případě této epizody to bylo poprvé, kdy se do psaní Akt X vrhly ženy a o to sympatičtější je ten nervy drásající výsledek, kterého dosáhly. Se vznikem epizody je spojena i jedna zábavná historka – když se s oběma ženami po přečtení jejich scénáře poprvé setkala vedoucí cenzury stanice FOX, tak první slova cenzorky byla: „A to vypadáte jako normální holky!“

Unruhe si vzal na starost mladý scénárista Vince Gilligan, který rok před tím přišel s vynikajícím thrillerem Pusher. Agenti se v této epizodě pokoušejí dopadnout psychopatického sériového vraha Garryho Schnauze, který unáší ženy, provádí na nich lobotomii a vytváří jakési psychické fotografie, skrze které je možné nahlédnout do jeho vlastního pošramoceného nitra. Tyto děsivé obrazy se stanou také jedinou stopu pro zoufalého Muldera, který krátce po zahájení vyšetřování zjišťuje, že jednou z unesených se stala i Scullyová. Od této chvíle startuje skvělý thriller, který je jedním z nejlepších dílů Akt X.

Epizody typu Sanguinarium či Unruhe však vypadají jako veselé rodinné komedie vedle jiného dílu ze čtvrté série – Home (který mimochodem tak trochu rodinný taky je). Tato epizoda je suverénně tím nejkontroverzněj­ším, co v Aktech X kdy vzniklo. Za vše hovoří už jen fakt, že Home byla po svém odvysílání 11. října 1996 stažena z vysílání a ve Spojených státech se do televize znovu dostala až o celé tři roky později, na Halloween roku 1999. Ale ruku na srdce, oněm zděšeným reakcím cenzorů se ani nelze příliš divit, scénáristé do příběhu epizody procpali i takové chuťovky jako je zavražděný novorozenec (pohřbívání zaživa included) či problematika incestu, což někteří Američané zkrátka příliš dobře nenesou. Ačkoliv toto velké množství drastických okamžiků nalákalo zvědavé diváky, celé to podle mého názoru epizodě Home spíše ubližuje. Krom hektolitrů krve a znetvořených tváří nabízí tento díl i velkou dávku napětí a strachu, což z něho činí jeden z nejlepších hororů, kterých jsme v Aktech X kdy byli svědky. Home je zajímavý ještě v jednom dalším ohledu. Touto epizodou se totiž na scénu vrací slavné duo James Wong a Glen Morgan, které se významně podílelo na Aktech X v období prvních dvou sérií. Nejenže společně napsali veleslavné epizody jako Squeeze, Ice či Die Hand Die Verletzt, ale byli to právě tito dva pánové, kdo vymyslel takové populární postavy jako je Eugene Victor Tooms, Osamělí střelci či dokonce Walter Skinner. V polovině druhé série Wong s Morganem odešli ke svému novému projektu Space: Above and Beyond, po jehož zrušení se však za dva roky vrátili „domů“. I ve čtvrté sérii se jim podařilo spustit bouři, protože krom výše zmíněné napsali ještě The Field Where I Died, Musings of Cigarette Smoking Man a Never Again. To sice nejsou zrovna ty nejlepší díly, ale bezesporu jde o epizody, které se z různých důvodů staly předmětem mnohých debat mezi fanoušky.

Pokud bychom hledali společný bod tří posledně zmíněných epizod, pak by to bylo zaměření každé z nich vždy na některou z hlavních postav seriálu. V epizodě Musings of Cigarette Smoking Man nám byl nabídnut zajímavý (i když možná až příliš divoký) pohled do alternativní historie, ve které jsme poznali nejen mládí Kouřícího muže, ale také pravdu o tom, kdo skutečně zastřelil Martina Luthera Kinga a prezidenta Johna Kennedyho. Mimochodem, s touto epizodou je spojena jedna zajímavost, která se týká postavy Frohika, nejstaršího člena Osamělých střelců. Wong s Morganem se rozhodli, že tuto postavu nechají zastřelit Kouřícím mužem, ale na poslední chvíli do všeho zasáhl Chris Carter, který podobný zvrat absolutně zamítl, čímž Frohikovi zachránil život. V epizodě Never Again (kterou měl původně natáčet Quentin Tarantino) se ústřední postavou stala Scullyová – Mulder si totiž vybral dovolenou a my sledovali agentku Scullyovou, která si místo řešení případu trochu překvapivě zašla na rande s neznámým chlapíkem. A ano, koho jiného si mohla vyšetřovatelka Akt X vybrat, než pološíleného muže, který si pro zkrácení chvíle povídal se svým tetováním (úžasně namluveným herečkou Jodie Fosterovou).

Z této kategorie je nejzajímavější The Field Where I Died, ve které agent Mulder pátrá po své minulosti a během procházení svými minulými životy zavítá až do americké občanské války. Pole, na kterém jsem zemřel je jednou z nejdojemnějších podívaných, přičemž se může pochlubit i vynikající technickou a hudební stránkou. Epizod, které jsou zaměřeny primárně na postavu agenta Muldera, se ve čtvrté sérii urodilo až nebývale mnoho. Mezi další takové lze započítat například Paper Hearts nebo Demons, ve kterých agenta pronásledují divoké vize o minulosti jeho rodiny a tragickém osudu jeho unesené sestry Samanthy.

Každá epizoda ze čtvrté série by si zasloužila alespoň malou poznámku (a to se týká i slabších kousků jako je Kaddish či Unrequited nebo vyloženě nepovedených jako El Mundo Gira). Pokud jde o sledovanost, která byla v tomto období ještě vyšší, než v už tak úspěšné třetí sérii, nesmíme zapomenout na bizarní příběh o Leonardovi Bettsovi. Tuto epizodu, která byla vysílána před přímým přenosem Super Bowlu, finále americké fotbalové ligy, sledovalo přes 29 000 000 amerických domácností, což z ní činí nejsledovanější díl Akt X v historii. zajímavostí je, že se jedná o první společné dílo trojice scénáristů Vince Gilligan, John Shiban a Frank Spotnitz, která nám v letech následujících nabídla zajímavé příběhy jako byl Dreamland, Field Trip či dokonce mytologická Memento Mori.

Naopak se s Akty X ve čtvrté sezóně rozloučil jeden z tvůrců, který byl u seriálu od samého počátku. Producent Howard Gordon, který se podílel na scénáři k celým 20 epizodám, dokonce dvakrát spolupracoval na mytologii. Jednou to bylo v případě scénáře k epizodě Nisei a podruhé to bylo u nepřímého mytologického dílu Zero Sum, který se stal poslední jeho prací na Aktech X. Zatímco v prvních dvou sériích se Gordonovi příliš nedařilo (Ghost in the Machine, Lazarus), ve čtvrté se vzpamatoval a krom znepokojivé Teliko napsal Synchrony. Tento dramatický příběh se věnuje populárnímu cestování časem a i přesto, že je tato problematika ve světě filmu a televize dosti provařená, Gordon nám nabízí překvapivě velmi originálně pojatou zápletku. Synchrony je dle mého názoru jednou z nejlepších a zároveň jednou z nejopomíjenějších epizod seriálu Akta X.

Už ne tak zvesela: O opomenutí se však rozhodně nedá hovořit v případě Small Potatoes, což je všehovšudy jediná komediálně laděná epizoda této série. To, že je ve čtvrté sérii vlastně jedinou epizodou tohoto typu, vyrovnává skutečností, že jde možná o tu nejbláznivější humornou epizodu Akt X. Small Potatoes napsal Vince Gilligan, což v té době bylo přijímáno s jistým překvapením. Gilligan totiž tehdy za sebou měl pouze samé temnější kousky, což jeho samotného však trochu iritovalo. Proto se rozhodl napsat epizodu o městečku, ve kterém se rodí děti s ocáskem nad zadečkem (původně to měly být děti s andělskými křídly, což by ale bylo technicky příliš náročné). V příběhu epizody je opět hojně využito téma záměny osobností, což prostě automaticky vytváří komediální efekt (vzpomeňme třeba na úžasnou Arcadii). Od scénáristy bylo velmi pěkné, že hlavní „zápornou“ roli nabídl Darinu Morganovi, který v Aktech X napsal ty nejlepší humorné epizody (Humbug a příběhy s Clydem Bruckmanem a Jose Chungem). Darin je svým způsobem sympaťák, ale jistou vizáž úchyla mu upřít nelze, takže se do této role hodil skoro tak dokonale jako do epizody The Host ze druhé série, kde si zahrál mutanta.

Víc než cokoliv jiného je Small Potatoes přehlídkou Duchovnyho komediálního umění. David Duchovny je podle mého názoru vynikající dramatický herec, ale už v epizodách jako Bad Blood či Arcadia ukázal, že mu sedí i odlehčenější pozice. Málokde však najdete tolik jeho hlášek a ksichtíků jako zde. Small Potatoes je zajímavá ještě z jiného pohledu. Poprvé v Aktech X jsme totiž byli svědky velmi otevřené osobní scény mezi Mulderem a Scullyovou a stejně jako to zajiskřilo mezi oběma agenty, zajiskřilo to dozajista i v očích všech oddaných shippers. Gilliganovi se psaní podobného žánru nakonec zalíbilo a o rok později nám nabídl Bad Blood, v mnoha anketách vyhodnocenou jako nejlepší samostatnou epizodu seriálu.

Mytologie způsobuje rakovinu: Stejně jako ve třetí sérii dostává i nyní mytologie obrovský prostor, který je však vzhledem k její vysoké kvalitě zcela zasloužený. Zatímco v předešlém roce se urodilo sedm mytologických epizod, ve čtvrtém období jich bylo o jednu více. Mytologie ve čtvrté sérii se může pochlubit dosud nejvyššími rozpočty na každou epizodu, což se samozřejmě odráží ve velkoleposti jednotlivých dílů. V tomto ohledu jsou nejzajímavější dva dvojdíly z poloviny série. V epizodách Tunguska a Terma si agent Mulder se zrádným Krycekem udělají dovolenou v jednom parádním ruském gulagu. Zde podstoupí mučení a také nákazu mimozemským černým olejem, kterého v této epizodě čekal velký comeback poté, co se poprvé objevil v epizodě Piper Maru ze třetí série. Cesta do Ruska je pro mytologii Akt X velmi podstatná a její důležitost se projeví ještě na přelomu šesté a sedmé série (viz Biogenesis a její pokračování). V dalším mytologickém dvojdílu – Tempus Fugit a Terma – se na scénu opět vrací staré dobré mimozemské únosy a s nimi Max Fenig, šílenec do UFO, kterého jsme poznali v epizodě Fallen Angel z první řady. Tempus Fugit je společně se svým pokračováním jednou z nejdražších epizod seriálu, ale když si vzpomeneme například na obří leteckou havárii či na famózní mimozemský únos přímo z paluby letícího dopravního letounu, tak se není ani čemu divit.

Ještě agresivněji než v minulosti mytologické dění v tomto období zasahuje do osudů jednotlivých hrdinů. Tvůrci se rozhodli, že Mulderovi odpraví dalšího informátora a po Muži z Pentagonu z první série si tak zaslouženou dovolenou vybral i Pan X. Ten byl mnohými fanoušky velmi neoblíbený, a tak jeho odchod ze seriálu vzbuzoval spíše radost, než smutek (jak tomu bylo v případě Muže z Pentagonu, který za jedinou sezónu dosáhl statutu kultovní ikony). Musím však říct, že scéna, ve které dojde k atentátu na Pana X, je jednou z nejlepších a nejlépe natočených sekvencí z Akt X. Místo něho přichází na scénu Marita Covarrubiasová, která krom kontaktu s Mulderem naváže i kontakt se Syndikátem. Stejně jako oba předešlí informátoři zůstává i Marita jednou z nejtajemnějších postav mytologie a strana, na které ve skutečnosti stála, nám zůstala prakticky až do konce seriálu neznámá. Pokud jde o můj osobní názor na Mulderova třetího informátora, tak musím říct, že i přesto, že Pan X působil jako neskutečná osina v zadnici, stále mi byl alespoň malinko sympatičtější, než poněkud odtažitější a chladně působící Marita. Na druhou stranu tvůrcům patří poděkování, že se se zásobováním Muldera stále novými informátory zklidnili a Marita se tak stala poslední postavou tohoto typu v Aktech X.

Do zatím největšího konfliktu se Syndikátem se Mulder a Scullyová dostali kvůli rakovině, kterou u agentky vyvolalo odejmutí tajemné mimozemského čipu v období třetí série. Pro další informace čtěte článek Mytologie (shrnutí). O všem tom vyprávěla kritikou velmi oceňovaná epizoda Memento Mori. Do boje o agentčin život se v jedné z nejtemnějších epizod seriálu vedle Muldera a Osamělých střelců zapojil i Walter Skinner, který se znovu musel snížit ke spolupráci s Kouřícím mužem. Na scénáři k této epizodě se vedle Chrise Cartera podílel Frank Spotnitz, John Shiban a Vince Gilligan. Velmi originální zmínky o rakovině agentky Scullyové se dále objevily v epizodách jako Leonard Betts a Elegy.

Samé úspěchy: Za své čtvrté období Akta X získala desítky ocenění. Tím nejcennějším pravděpodobně zůstanou tři prestižní Zlaté glóby, které si tvůrci a herci odnesli za nejlepší dramatický seriál a nejlepší mužský a ženský herecký výkon v dramatickém seriálu (podívejte se na video v článku Nadvláda Akt X na Zlatých glóbech 1997). Dále seriál získal 12 nominací na cenu Emmy, z čehož se tvůrci radovali ve třech případech. Zcela zaslouženě si svoji Emmy za nejlepší herecký výkon odnesla Gillian Andersonová za epizodu Memento Mori. Na Davida Duchovnyho se zapomnělo i v případě cen SAG a Saturn, kdy Gillian obdržela sošku za nejlepší dramatický výkon v seriálu. Svoji cenu si v tomto roce odnesl i Mark Snow, když získal ocenění ASCAP za nejlepší filmovou či televizní hudbu.

Smutná, depresivní a temná: Přesně taková je čtvrtá série Akt X. Je to období, které se svým laděním a atmosférou vrací ke kořenům, tedy de facto k první sérii. Chris Carter a jeho lidé však dokázali bez výjimky všechny příběhy podat formou, která je atraktivní pro masivní část divácké obce a ze čtvrté sezóny Akt X tak zcela po zásluze udělali jedno z nejúspěšnějších a nejlepších období Akt X.

Komentáře: 19