Kult X | Akta X

Mytologie je základní příběhová kostra seriálu Akta X. V příbězích mytologických epizod je rozehrán doslova epický příběh, týkající se spolupráce tajné organizace uvnitř americké vlády s mimozemskými bytostmi. Události, které sledujeme v seriálové mytologii, mají kořeny v pradávné historii lidstva, jež se odehrávala před několika tisíci lety. Příběh ale pokračuje, jeho poslední kapitola se začala psát krátce po skončení druhé světové války, kdy při nehodě létajícího talíře padla lidstvu do rukou vyspělá mimozemská technologie. Mytologie Akt X, to jsou různorodá témata jako mimozemské únosy, implantáty, černý olej, Syndikát a projekt hybridizace, mimozemské rasy, armádní experimenty, původ lidstva a v neposlední řadě únos Mulderovy sestry a agentky Scullyové.

Syndikát, projekt hybridizace a spolupráce s mimozemšťany

Syndikát, tajná organizace několika mocných mužů, jejichž vliv sahal až na ta nejvyšší místa: americkou vládou počínaje a nejmocnějšími armádními složkami konče. Syndikát, do jehož řad patřili Muž s cigaretou, Muž z Pentagonu, Muž s pěstěnýma rukama a celá řada dalších bezejmenných postav, spolupracoval s mimozemšťany po celá desetiletí. Byla to právě tato spolupráce s tzv. mimozemskými kolonisty, kterou se agent Mulder snažil odhalit a předhodit americké veřejnosti. I když se mu to nikdy nepodařilo, světová veřejnost se jednou tuto pravdu dozví. Na řadu přichází otázka, proč vlastně mimozemšťany nazýváme kolonisty. Jen členové Syndikátu a několik dalších vyvolených vědělo, že mimozemšťané na naší planetě sídlili již před miliony let a ve chvíli, kdy se rozhodli ke kolonizaci dalších planet, Zemi opustili. Mimo jiné i proto se na naší planetě nacházejí černý olej a mimozemské artefakty, byť pohřbené hluboko pod zemí. Mimozemšťané se v posledních desetiletích pečlivě připravují na svůj návrat a kooperace se Syndikátem jim to měla usnadnit. Oficiální spolupráce byla zahájena 13. října 1973, kdy si obě strany na tajné americké vojenské základně vyměnily základní informace. Základem dohody, kterou mezi sebou obě strany uzavřely, bylo, že Syndikát vytvoří rasu hybridů lidí a mimozemšťanů, kteří pomohou s hladkým průběhem kolonizace. Projekt hybridizace ovšem počítal s celou řadou dalších experimentů, prováděných na lidech, které Syndikát ve spolupráci s armádou unášel. Tyto incidenty probíhaly už od konce války, kdy se na projektu podíleli nejen američtí, ale rovněž němečtí a japonští vědci, kteří v období druhé světové války experimentovali na válečných zajatcích a po válce byli v rámci projektu Paper Clip přesunuti do amerického programu na vývoj biologických zbraní, kde pokračovali v práci.

Původní dohoda mezi Syndikátem a mimozemšťany byla taková, že kolonisté dají lidem na zkoumání část mimozemských genů a Syndikát kolonistům poskytne některé členy svých rodin k testům. Právě takhle přišel Bill Mulder, též vlivný člen Syndikátu, o svou dceru Samanthu. Ve formě získané mimozemské DNA obdržel Syndikát mocnou zbraň, protože mohl začít pracovat na vakcíně proti černému oleji, hlavní mimozemské zbrani. Tato inteligentní mimozemská látka je pro člověka mimořádně nebezpečná, protože dokáže jednoduše zabít nebo nad lidským tělem převzít kontrolu. Proto jediná možnost, jak přežít kolonizaci a mimozemšťanům se postavit na odpor, je získání protilátky vůči této mimozemské entitě. Lidé ovšem zůstávají ve velké nevýhodě: jelikož mimozemšťané už jednou naši planetu obývali, nalézají se pod zemským povrchem a oceány obrovská naleziště černého oleje, který si na okolní podnebí již dokonale přivykl. Černý olej je obsažen v ropě, horninách či meteoritech, které dopadají na Zemi (jedním takovým případem byl i slavný tunguzský meteorit, který zasáhl Sibiř v roce 1908). Z výše uvedeného plyne, že všichni lidé jsou vlastně potomky kolonistů, tedy původních obyvatel tohoto světa, a tak v sobě každý člověk má tento genetický odkaz. Lidé však schopnostmi mimozemšťanů neoplývají, protože tato zbytková DNA je neaktivní a známe ji pouze jako tzv. genetický odpad. V důsledku hybridizace se však podařilo některým lidem tuto DNA zaktivovat, čímž získali zajímavé, de facto mimozemské schopnosti (tou nejvýznamnější je bezesporu mimosmyslová komunikace s mimozemskými bytostmi, čímž subjekt automaticky získává schopnost číst myšlenky i obyčejným lidem). V případech z Akt X se některé tyto fenomény objevily, ale Syndikát se je pochopitelně snažil udržet pod přísným utajením (příkladem jsou Cassandra Spenderová či Gibson Praise: ta první byla úspěšným produktem hybridizace, zatímco Praise zůstal záhadou, protože byl těmito schopnostmi obdařen přirozeně).

Mimozemských plánů a hrozeb z nich plynoucích si jsou vědomy politické reprezentace napříč celým světem. I na těchto úrovních samozřejmě probíhá rivalita, která byla v druhé polovině dvacátého století podtržena Studenou válkou. Svůj výzkum v oblasti mimozemského oleje tedy vede i ruská strana, která na místě dopadu tunguzského meteoritu postavila gulag, jehož vězni jsou v nelidských podmínkách nuceni černý olej těžit. I ruští vědci se pokoušejí nalézt účinnou protilátku vůči černému oleji a v jednu chvíli byli dokonce o jeden krok před Syndikátem. Podařilo se jim vyvinout jantarovou vakcínu, která černý olej sice přímo nezlikviduje, ale oslabí jeho účinky natolik, že dotyčný člověk zůstane sám sebou. Jedním z mnoha testovaných subjektů byl i Mulder, který byl na Sibiři krátce držen společně s Alexem Krycekem. Mulder byl nakažen mimozemským olejem, ale protože mu byla podána ruská vakcína, přežil. Černý olej sice v jeho organismu zůstal, ale pouze v neaktivní formě. To se změnilo ve chvíli, kdy po letech agent přišel do kontaktu s mimozemskými artefakty, které v jeho mozku vyvolaly nadměrnou mozkovou aktivitu. Došlo ke zcela logické reakci, problémem ovšem bylo, že mozková reakce byla natolik silná, že začala Muldera zabíjet. Agent ji nedokázal ovládat, protože na rozdíl od Gibsona Praise ji neměl vrozenou. Vše museli vyřešit až kolonisté, kteří Muldera na začátku nového tisíciletí nakrátko unesli a když byl následně navrácen, došlo s přispěním Scullyové k jeho vyléčení.

Projekt hybridizace, který trval dlouhá desetiletí, dosahoval až obludných rozměrů. V jeho rámci probíhaly stovky experimentů a tisíce větších či menších únosů na území mnoha států. Syndikát dokonce vytvořil speciální zařízení, v nichž uchovával naklonované bytosti, neúplné mimozemsko-lidské hybridy, kteří vypomáhali s dalším výzkumem v rámci hybridizace. Vzniklo i několik zvláštních domovů důchodců, z nichž vybraní jedinci byli infikováni černým olejem, aby lékaři mohli testovat vyvíjené protilátky. Pokusy neprobíhaly pouze v utajených zařízeních, ale též ve vlakových vagonech, které se pohybovaly po území celých Spojených států, aby tím bylo znemožněno jakékoliv jejich zaměření. Syndikát se též rozhodl pro katalogizaci obyvatelstva pomocí očkování proti neštovicím, což mělo do budoucna významně usnadnit další práce. Vědci též vyvinuli geneticky upravené včely, které měly být schopny nakazit lidi černým olejem. Přesně to se stalo i Scullyové, která krátce po kontaktu s jednou takovou včelou upadla do bezvědomí. Mulder ji po několika peripetiích vyléčil jantarovou vakcínou, kterou mu potají poskytl jeden z členů Syndikátu (mimochodem, jednalo se pravděpodobně o stejnou látku, kterou Mulderovi vpravili do těla v Tunguzce).

Mimozemské únosy, experimenty a implantáty

Mimozemšťané unesli mnoho lidí, děti i dospělé, řadu z nich ve spolupráci se Syndikátem, resp. americkou armádou. To pochopitelně odkazuje na již zmiňovanou podmínku v dohodě, v níž se Syndikát zavazoval k úzké spolupráci, včetně vydání některých členů svých rodin. Samotné experimenty byly mnohdy velmi drastické: lidem bylo zaživa vrtáno do různých částí těl, např. do hrudních košů, zubů a kostí. V krajních případech byly obětem odstraňovány orgány, které mimozemšťané využili k dalšímu výzkumu. Existuje několik typů únosů, ale ve všech případech oběti popisují neschopnost hýbat se, stav beztíže a jasné světlo v okolí. Technologii, která dokáže tento stav navodit, získal Syndikát, když v červenci 1947 havarovalo mimozemské plavidlo u amerického Roswellu. V okamžiku, kdy mimozemšťané ukončili své experimenty, byly oběti zpravidla předány do rukou Syndikátu, jehož vědci pokračovali v testování za účelem úspěšné hybridizace. Podobně byla vrácena i Mulderova sestra Samantha. Uneseným lidem zůstávala z experimentů památka ve formě mimozemských implantátů vpravených do těla, zpravidla do šíje či nosu. Tato supermoderní miniaturní zařízení měla unesené po jejich návratu na Zemi monitorovat, aby mohli být v případě potřeby uneseni znovu. Něco podobného potkalo i agentku Scullyovou. Ta byla unesena v polovině devadesátých let a do šíje jí byl implantován miniaturní čip. Později sama na svém těle pocítila nevysvětlitelnou potřebu vydat se na místa, odkud byly unášeny skupiny lidí. Když se Scullyová rozhodla pro odstranění implantátu, vyskytla se u ní smrtelná forma rakoviny. Tímto způsobem se mimozemšťané pojistili, aby neztratili kontrolu nad žádnou z obětí. Jediným způsobem, jak se choroby zbavit, bylo navrácení čipu do těla.

Lidé, kteří byli po svém únosu navráceni, zůstali obvykle hendikepováni mnohými zdravotními obtížemi. Některým ženám, mezi nimi i Scullyové, byla odebrána vajíčka, což vedlo k jejich neplodnosti. V rámci výzkumu ovšem Syndikát nechal některá vajíčka uměle oplodnit, což v případě Scullyové vedlo ke stvoření Emily. Dítě však bylo pouze vedlejším produktem mnohem rozsáhlejšího experimentu, a tak mu nebylo souzeno přežít.

Je zajímavé, že experimenty spojené s mimozemským životem, probíhaly už od konce druhé světové války a ucelenější podobu dostaly po roswellském incidentu, během něhož americká strana získala mimozemskou technologii. To vše se stalo dlouhých pětadvacet let před tím, než Syndikát roku 1973 zahájil s kolonisty oficiální spolupráci. Tyto prvotní výzkumy prováděné od konce války byly neúspěšné a všechny testované subjekty byly bez milosti likvidovány a nakonec úspěšně vyhlazeny, aniž by se o tom dozvěděla veřejnost. Jen agentu Mulderovi se později podařilo nalézt jeden z vagónů plný mrtvých těl připomínajících mimozemské bytosti, vše ovšem důkladně pohřbené v poušti Nového Mexika.

Mimozemští kolonisté, rebelové a replikanti

O vzniku a vývoji mimozemských bytostí toho zainteresované skupiny mnoho nevědí. Významnou roli při zrození mimozemského života pochopitelně hraje černý olej, základní mimozemská látka. Syndikát na konci devadesátých let zjistil, že, pakliže existují ideální podmínky, může mimozemský život vzniknout přímo v lidském hostiteli. Tento parazit se živí tkáněmi hostitele, tedy člověka, kterého postupně zabijí. Když zčásti ukončí svůj vývoj, dostává se mimo tělo roztržením hostitelovy hrudi. Tímto krokem se ovšem nestává dokonalým mimozemšťanem, protože definitivně dokáže svůj vývoj ukončit až ve značně teplém prostředí (fakticky by mu k tomu stačilo lidské tělo, ale v jisté fázi vývoje už parazitovi nedostačuje vzhledem ke své velikosti). To, že mimozemský virus tímto způsobem zmutoval a je tedy schopen vytvořit novou bytost přímo v lidském těle, je pro Syndikát, resp. lidstvo další ze špatných zpráv. Proto Syndikát jednal radikálně, když se jedno z ložisek černého oleje objevilo v rozpálené texaské poušti. Takové místo by vzhledem ke svému extrémně horkému podnebí bylo pro mimozemský virus učiněným rájem.

V hlubinách vesmíru existuje více mimozemských ras a národů, které mezi sebou, podobně jako ty lidské, soupeří a válčí. Pro pozorovatele z povrchu zemského je ovšem tato problematika v podstatě neviditelná. Sám Syndikát teprve nedávno zjistil, že rasa tzv. mimozemských rebelů se pokouší narušit jeho spolupráci s kolonisty. Tito rebelové, jejichž bližší pohnutky jsou neznámé, systematicky sabotovali vojenská a výzkumná zařízení Syndikátu a hromadným upalováním likvidovali unesené. Mimozemští rebelové jsou postavy „bez tváří“, protože si záměrně maskují oči, uši, ústa a další otvory na těle, aby nemohli být infikováni černým olejem či jinak ovládnuti. Rebelům se nakonec podařilo dosáhnout jejich hlavního cíle, když na konci devadesátých let během společného setkání Syndikátu upálili téměř všechny hlavní představitele této organizace. Přežil jen Muž s cigaretou, který se poté několikrát pokoušel obnovit Syndikát, resp. svoji moc, ale nikdy se mu to už nepodařilo. Se zánikem Syndikátu logicky skončila nejen veškerá spolupráce lidí s mimozemšťany, ale také projekt hybridizace. Obě rasy mimozemšťanů zůstaly znepřátelenými stranami a jejich vzájemný boj trvá i nadále. Kolonisté proti rebelům vytvořili velmi účinnou zbraň: mimozemské replikanty. Tyto bytosti, vytvořené pomoci špičkové technologie, jsou de facto úspěšnými hybridy lidí a mimozemšťanů, na jejichž vzniku sehrál významnou roli právě Syndikát. Replikanti vypadají jako lidé, mají nesmírnou sílu a vytrvalost a jejich těly proudí červená krev (to je odlišuje od kolonisty původně využívaných mimozemských lovců, jejichž těla obsahují zelenou a pro člověka toxickou krev). Mimozemští replikanti tedy mohli velmi jednoduše proniknout na důležité pozice v americké administrativě, armádě a dalších oficiálních místech. Lze zároveň říct, že Syndikát post mortem splnil své závazky vůči kolonistům, byť dozajista předpokládal, že přípravy na kolonizaci se lidstvu nakonec podaří zvrátit. Hladkému průběhu kolonizace a tedy i zotročení lidské rasy, zdá se, už nic nebrání.

Původ lidstva a konečná pravda

Krátce před příchodem nového tisíciletí zaznamenali Mulder a Scullyová možná nejzásadnější objev své kariéry. Když se na americké půdě objevily tajuplné artefakty, zjistila Scullyová, že se na jejich povrchu nacházejí základní informace z oblasti matematiky, fyziky či filosofie lidstva, např. pasáže z Bible, Koránu a jiných svatých knih. Při dalším výzkumu zjistila, že artefakty jsou vlastně částmi zříceného mimozemského plavidla, což agentku dovedlo ke skutečnosti, že právě mimozemšťané mohou být autory těchto textů. To jen potvrdilo, co si Mulder už dlouho myslel a co Syndikát už dlouhá léta věděl: „mimozemšťané“ planetu obývali už před miliony let, „vymysleli“ nejstarší světová náboženství, která měla lidstvo připravit na příchod Boha, jímž mají být právě kolonisté. To ostatně ve svých proroctvích předpověděli příslušníci prastarého amerického kmenu Anasazi, kteří před stovkami let s kolonisty pravděpodobně navázali přímý kontakt.

Syndikát své kroky před veřejností tajil, mnohdy brutálními metodami a nevybíravými postupy, v každém případě mu ale šlo o to, aby lidé byli na případnou mimozemskou kolonizaci připraveni co možná nejlépe. Jelikož jsou všichni jeho členové po smrti a tato organizace tedy zanikla, nemá lidstvo právě nejlepší vyhlídky. Ona závěrečná pravda, kterou se na konci společného vyšetřování Mulder se Scullyovou dozvěděli, je tedy možná až příliš stručná: je jí datum 22. prosince 2012, kdy má mimozemská kolonizace naší planety začít.

Komentáře: 14

Poslední roky byly plné výročí. V roce 2008 uplynulo patnáct let od 10. září 1993, kdy byla vysílána první epizoda seriálu, a rok před tím to zase bylo rovných pět let od 19. května 2002, kdy byl seriál Akta X završen. Je tedy nejvyšší čas upozornit na ty největší klenoty, které se v devítileté historii Akt X objevily. Jak můžete vidět níže, vyhlášení není pojato jako žebříček nejlepších epizod, jednotlivé díly seriálu jsou uvedeny v pořadí, ve kterém byly vysílány. Při výběru jednotlivých epizod nebyla brána v potaz pouze jejich kvalita, ale také významnost v rámci celého seriálu, která se podepsala na dalším směřování Akt X. Při čtení nezapomeňte, že se jedná o článek, který jsem sestavil já sám, a tak jde pouze o subjektivní hodnocení jednoho oddaného fanouška Akt X. První část tohoto vyhlášení je zde.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Avatar (3. série, 21. epizoda) režie James Charleston | scénář Howard Gordon podle námětu Davida Duchovnyho | poprvé vysíláno 26.04.1996

I Skinner má svůj osobní život. A dobře si toho byl vědom samotný David Duchovny, podle jehož námětu na konci třetí série vznikla epizoda Avatar. Výsledkem jeho spolupráce se scénáristou Howardem Gordonem, autorem epizod jako Sleepless, Grotesque či Synchrony, byl až neobvykle povedený mix tajuplné, ale zároveň velmi citlivé podívané. Středobodem příběhu byl totiž rozvod zástupce ředitele FBI a nadřízeného Muldera a Scullyové s jeho manželkou. Nebyla by to však Akta X, aby se do toho všeho nepřipletla ještě řádně bizarní vražda s notně pikantní příchutí, a tak na hotelovém pokoji bylo vedle Skinnera nalezeno tělo šlapky. A nebyl by to Mulder, aby z vraždy neobvinil sukuba, středověkého démona, který se po nocích přikrádá k mužům, aby z nich vysál život. Skinner mu pochopitelně opět není schopen příliš porozumět, i když právě Mulder se Scullyovou jsou Skinnerovou jedinou a poslední šancí. Proti nim však stojí těžký kalibr – Muž s cigaretou, který v celém případu vidí velkou šanci, kterak se relativně mocného Skinnera konečně zbavit. S epizodou Avatar nám tak vzniká zajímavý žánrový mix, protože sledujeme částečně samostatně stojící příběh a částečně mytologii. Ale především sledujeme první epizodu, která je primárně věnována Skinnerovi a která je prostě vynikající. Více v recenzi.

Na co nezapomeneme: Nevím, jak vy, ale já určitě nikdy nezapomenu na závěr této epizody. Nejde tu jen o to, že našeho drahého Skinnera konečně zase vidíme sedět za jeho stolem, ale především o okamžik, kdy si Skinner znovu nasadí svůj snubní prsten. Možná jsem blázen, ale až v tuto chvíli jsem si jeho postavy začal opravdu vážit.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Quagmire (3. série, 22. epizoda) režie Kim Manners | scénář Kim Newton | poprvé vysíláno 03.05.1996

Akta X by nebyla Akty X, kdyby si to Mulder a Scullyová minimálně jednou nerozdali s příšerou, která by alespoň částečně nepřipomínala veleslavnou Lochnesku. Právě k tomuto došlo v epizodě Quagmire, na které se doslova vyřádili dva jmenovci – scénárista Kim Newton a režisér Kim Manners. Byť je fakt, že tato epizoda trpí jistou nevýrazností v nadupaném závěru třetí série, nic to nemění na tom, že ji prostě zbožňuji. Nejvíce si na ní cením humoru, který je i přes všeobecně odlehčeného ducha třetí sezóny stále docela svižný a originální. A pak všechno to, pro co Akta X milujeme – pro případ nadšený agent Mulder, zamračená a věčně skeptická Scullyová, která by nejraději byla tisíc mil od „místa činu“, a pak samozřejmě Queequeg. Ta malá kulatá hrouda je prostě k sežrání a pokud ji nemilujete, určitě vás rádi přijmou na FBI, protože jste nejspíš replikanti. O to bolestivější je pak způsob, jakým se nebohý pejsek odebere do psího nebe (někdy se prostě nevyplácí, když jste k sežrání). Ještěže zasáhne agent Mulder, který v legendárním souboji Mulder versus aligátor nezapomenutelného psíka pomstí!

Na co nezapomeneme: Nejspíš na ten závěr s náhle se vynořivší Big Blue, který se do toho všeho tak strašně nehodí, že tam nakonec padne, jak ulitý. Každý si taktéž určitě vzpomene na krátký pobyt Muldera a Scullyové na ostrůvku „uprostřed“ jezera, kde se odehrála debata, která byla jistou předzvěstí mnohem slavnější diskuse obou agentů z epizody Detour. A když už jsme u těch diskusí, tak stejně jako jezero vyplavilo několik záhad a lidských těl, kontakty mezi mnohými postavami nabídly hned několik nezapomenutelných slovních přestřelek.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Home (4. série, 3. epizoda) režie Kim Manners | scénář Glen Morgan, James Wong | poprvé vysíláno 11.10.1996

Co napsat a co dodat k již tisíckrát řečenému? Epizoda dvou scénáristických velikánů Glena Morgana a Jamese Wonga nazvaná jednoduše Home je možná nejznámější z celých Akt X. Drastické příběhy Sanguinarium a Unruhe, plné brutálních vražd a násilí, působí vedle této epizody jako takové veselé rodinné komedie. Je pravda, že i Home je tak trochu rodinný příběh, ale vzatý z poněkud jiného konce. Vyšetřování otřesné vraždy novorozeněte zavede Muldera a Scullyovou až na zchátralou farmu do idylického městečka Home ve státě Pensylvánie. Agenti zde objeví tajemství, která neměla spatřit světlo civilizovaného světa (a oči diváků se slabším žaludkem). Žádný div, že Home byla hned po svém odvysílání v USA stažena z televize a znovu uvedena až po třech letech, na Halloween roku 1999. Skrz litry krve, zohavená těla a zaživa pohřbená dětská tělíčka však oči některých diváků neviděly to nejdůležitější – že tato epizoda je skutečně děsivá a její atmosféra je hustší než výraz na tváři Alfreda Hitchcocka. Vskutku jeden z nejbrilantnějších hororů, kterým Morgan a Wong vzpomenuli na své předešlé mistrné kousky Squeeze, Ice a Die Hand Die Verletzt.

Na co nezapomeneme: Na takovou normální americkou rodinku Peackockových a její matku, která dlouhé dny nejraději tráví zastrčená pod postelí v temném pokoji bez oken. Těžko se zapomíná i úžasná skladba „Wonderful! Wonderful!“ od Johnnyho Mathise.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Paper Hearts (4. série, 8. epizoda) režie Rob Bowman | scénář Vince Gilligan | poprvé vysíláno 15.12.1996

Zajímavý paradox. Nejlepší epizoda, která vyprávěla příběh o Mulderově sestře, a přitom není mytologií. Ačkoliv je Samantha stěžejním mytologickým prvkem, tak Paper Hearts, která o příběhu Mulderovy nezvěstné sestry pojednává, je krystalickou samostatně stojící epizodou. Scénárista Vince Gilligan však pro svůj příběh dokázal Samanthy brilantně využít. Pátrání po papírových srdíčkách sice na první pohled vypadá nevinně, nakonec se však sledování této epizody doporučuje jen psychicky silným jedincům. Vince Gilligan, jak už bývá v jeho případě zvykem, ze své epizody vytvořil krásný vícežánrový zážitek, ve kterém si své najdou příznivci smutných dramat, ale i fanoušci zapeklitých detektivek s charismatickou hlavní postavou v záporné roli. Tom Noonan, který ztvárnil úchylného masového vraha Johna Lee Roche, ve své roli odvedl maximum a na výsledku je to znát. Když se k tomu všemu přidaly ještě schopnosti zkušeného režiséra Roba Bowmana, který mimochodem touto dobou již připravoval první celovečerní film, není divu, že vznikla jedna z nejlepších epizod už tak špičkové čtvrté série. Další informace hledejte v recenzi.

Na co nezapomeneme: Je toho hodně. Především Mulderovy sny, které jsou zpracovány na jedničku a mají vše, co mít mají, hutnou atmosférou počínaje. Navíc v nich dojde k několika překvapivým okamžikům – Mulder zažije alternativní verzi únosu své sestry a se Samanthou se dokonce „setká“. Něžnější divačky Akt X si pak tuto epizodu dozajista hned několikrát milerády pauznuly – to když se na scéně objevily Mulderovy nešťastné oči. Na druhou stranu, pohled na dětskou kostru jistě nevyvolá zrovna tu nejlepší náladu ve většině z nás. Na závěr pak vzpomeňme nervydrásající scénu, v níž si to Mulder s Rochem definitivně vyřídí.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• The Post-Modern Prometheus (5. série, 6. epizoda) režie Chris Carter | scénář Chris Carter | poprvé vysíláno 30.11.1997

Napsal jsem to už jednou a napíšu to zas – slunce je horké, voda je mokrá a Chris Carter je geniální. Stejná formulka platí i pro epizodu The Post-Modern Prometheus ze začátku páté série, další z Carterových autorských výtvorů. V jejím případě by se akorát hodilo zdůraznit ještě to, že obraz je černobílý. Aby totiž režisér dodal na atmosféře celého příběhu, dovolil při vzniku epizody použít pouze odstíny černé a bílé barvy. Celé vyprávění tedy vypadá stylově a získává vskutku magický nádech. Špičkové technické řešení se však netýká jen obrazu, ale i hudby, kamery a především výpravy. Je jen škoda, že některým českým divákům nemusí být všechny kulturní narážky a režisérovy pohnutky zcela srozumitelné. To ale nic nemění na velmi vysoké kvalitě epizody, která i navzdory vyřčenému nabízí jedno nádherné poselství, které je srozumitelné všem lidem, bez rozdílu věku, pohlaví, barvy pleti či národnosti. Další názory hledejte v recenzi.

Na co nezapomeneme: Na famózní soundtrack, díky němuž jste si v jednom kuse připadali jako na diskotéce osmdesátých let, a na závěrečné vystoupení nesmrtelné Cher, která svým hudebním poselstvím jistě zvedla náladu nejen Velkému Mutantovi. Nezapomenutelný je i Jerry Springer a vůbec celé to malebné prostředí, v němž se příběh epizody odehrává. A pak taneček… proboha, vždyť to je alfa a omega celého seriálu!

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Bad Blood (5. série, 12. epizoda) režie Cliff Bole | scénář Vince Gilligan | poprvé vysíláno 22.02.1998

V Aktech X snad neexistuje gagy a hláškami nahuštěnější epizoda, než je Bad Blood, vpravdě nesmrtelná klasika z našeho oblíbeného seriálu. Tato věta, která před několika měsíci na našem webu uzavřela recenzi této epizody, je všeříkající a nic dalšího v podstatě netřeba dodávat. Po epizodě The Post-Modern Prometheus je Bad Blood další z tzv. never happened X-Files episodes, tedy epizod, které se ve „skutečném“ světě Akt X nikdy nestaly. Ten, kdo tuto epizodu viděl, jistě toto moudré rozhodnutí Chrise Cartera schválí. Pokud vůbec existují, pak je v Aktech X velmi málo epizod, které jsou bláznivější, než tato. Bad Blood je velkolepá parodie téměř na všechno, co jsme v Aktech X kdy viděli. Vyniká především originálním stylem vyprávění, kdy jeden příběh, konkrétně nepříliš povedené vyšetřování případu z Akt X, vidíme ze dvou různých úhlů pohledu. Vyprávění Muldera a vyprávění Scullyové se přitom liší ve velmi vtipných detailech. Více v recenzi.

Na co nezapomeneme: Když se řekne Bad Blood, tak se většině z vás vybaví jediná věc – zuby šerifa Hartwella. Při sledování těch pohledů, které tomuto fešákovi věnovali Mulder i Scullyová, se člověk nedokáže neusmát. V této epizodě pak agentka Scullyová strávila v pitevně více času, než je obvyklé. A že si tam užila! Jen by nás všechny jistě zajímalo, jaký asi musí mít drobná agentka žaludek, když při vážení všech těch střev a srdcí ještě stihne myslet na večeři a dostat chuť na pizzu. Byly bychom tu do rána, kdybychom vzpomínali na všechny strasti i slasti hlavních postav tohoto po všech stránkách scénáře pošahaného příběhu. Postel na mince i Mulderův taneček nad košem si připomeňme jen heslovitě.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Folie a Deux (5. série, 19. epizoda) režie Kim Manners | scénář Vince Gilligan | poprvé vysíláno 10.05.1998

Epizoda, u které by se bál i Hitchcock. To není žádná laciná propagace, to je holý fakt. Epizoda Folie a Deux obohatila Akta X o velmi specifickou atmosférou, kterou obalila vzrušujícím paranoidním nátěrem. A sladká paranoia postihla krom jiných postav agenta Muldera, což už samo o sobě je zárukou kvality a dobré zábavy. Agent Mulder si o to ostatně říká od samého začátku, když nechává Scullyovou ve Washingtonu a vyráží vyšetřovat na vlastní pěst (to je, mimochodem, jedna z výrazných změn, která tento díl odlišuje od zaběhlého konceptu vyšetřování z ostatních epizod). Onen prvek nelítostné paranoii, kterou člověk prostě nedokáže vyhnat z hlavy, je velmi vzrušující a celé podívané dodává šťávu. Při sledování si tak vzpomenete na příběhy jako Grotesque, Via Negativa a Field Trip, přičemž vliv té první jmenované je patrný téměř na každém kroku. Byla to koneckonců právě Grotesque, ve které si Mulder užil první dávku šílenosti. Více se dočtete v recenzi.

Na co nezapomeneme: Na co asi!? Na dost možná nejslavnější scénu mezi Mulderem a Scullyovou, při níž hrozil infarkt desítkám tisíců shippers. Jedná se o sekvenci, ve které Mulder leží upoutaný na nemocničním lůžku a je vzhledem ke svým předešlým paranoidním eskapádám všemi považován za blázna. V ten okamžik zoufalý agent řekne Scullyové, že ona je jeho „jediná z pěti miliard“ – jediná na celém širém světě, kdo mu věří. Myslím, že tomuhle může konkurovat snad jen taneček z Post-Modern Prometheus.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Field Trip (6. série, 21. epizoda) režie Kim Manners | scénář Frank Spotnitz, Vince Gilligan, John Shiban | poprvé vysíláno 09.05.1999

Co říct k epizodě, která je dle mého názoru s největší pravděpodobností nejlepší z celého seriálu. Věnovali jsme se jí už několikrát, krom obsáhlé recenze třeba fotografiemi z natáčení. Field Trip v sobě spojuje pochybnosti, zlá tušení a všudypřítomnou nejistotu prvních pěti sérií, přičemž to celé koření svižnou atmosférou série šesté. Navíc jakožto poslední samostatný díl šesté série toto neobvykle originální a poutavé období symbolicky uzavírá. Byť neustálé dějové zvraty nenechávají diváka v klidu, musím velmi pochválit závěrečnou scénu záchrany obou agentů. Jedná se o zcela jedinečný shippers okamžik, který vztah Muldera a Scullyové dokonale vykresluje a nepotřebuje k tomu, aby zaznělo jediné slůvko.

Na co nezapomeneme: Jak už bylo řečeno v recenzi, Field Trip není jen výletem do krásné přírody, je také výletem do podvědomí našich agentů,  je to cesta do jejich nejčernějších nočních můr. Proto jen těžko budeme zapomínat na okamžiky, kdy Scullyová nalezla „Mulderovu“ kostru, nebo když si Mulder ve „Skinnerově kanceláři“ uvědomí, že dost možná z jeskyně plné houbových výparů nikdy neunikl. Konkrétně u druhé zmíněné scény mám dodnes husí kůži. A myslím, že taktéž velmi obtížně budeme z hlavy vyhánět „Mulderův pohřeb“, na který jen tak mimochodem dorazí sám Mulder.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Via Negativa (8. série, 7. epizoda) režie Tony Wharmby | scénář Frank Spotnitz | poprvé vysíláno 17.12.2000

Nejlepší epizoda osmé série. Už z první věty lze snadno odvodit, že Via Negativa je těžký kalibr. V podstatě se dá říct, že příběh epizody se velmi podobá předcházejícímu Field Trip, je pouze navlečený do temného kabátu, který ponurost celé osmé sezóny skvěle symbolizuje. Scénárista Frank Spotnitz označil tuto epizodu za svůj osobní příspěvek do osmé série seriálu, v níž se tvůrci zavázali k návratu do starých dobrých hrůzostrašných časů prvních dvou sezón. Je jen velká škoda, že Muldera zde nepotkáme a Scullyovou uvidíme jen krátce, zato se do centra dění dostává agent Doggett, který si užije dost za oba dva zmíněné absentéry. Vůbec poprvé od začátku jeho působení na Aktech X se totiž na tohoto vyhlášeného skeptika snesou paranormální a jen obtížně vysvětlitelné jevy. Závěrečných deset minut, v nichž se tvrďák Doggett se svými děsy setká tváří v tvář, snad ani netřeba připomínat. Od prvního uvedení epizody nedávno uplynulo deset let, recenze je zde.

Na co nezapomeneme: Jednoduše řečeno, na posledních deset minut. Doggettovo psycho je jedním z nejmocnějších okamžiků v osmé sérii a každý skutečný fanoušek Akt X musel tuto děsivou sekvenci ocenit potleskem vestoje. Doggett samotný pak bezesporu nezapomene na svou hrůzostrašnou vizi, ve které se mu v rukou zjeví useknutá hlava agentky Scullyové. Sluší se taktéž připomenout, že v této epizodě se Doggett poprvé setkal s trojicí Osamělých střelců.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Release (9. série, 16. epizoda) režie Kim Manners | scénář David Amann | poprvé vysíláno 05.05.2002

Audiovizuální skvost deváté série a zároveň nejlepší epizoda tohoto období. Thriller Release s výraznými detektivními prvky je příkladem bezchybné spolupráce mezi režisérem Kimem Mannersem a hudebním skladatelem Markem Snowem. Hned několik scén této detektivky, která definitivně uzavírá Doggettův bolestivý rodinný příběh, si budete dlouho pamatovat. Téma Doggettova uneseného a zavražděného syna, které bylo představeno na začátku osmé série, tvůrci považovali za velmi důležité, a tak mu nakonec věnovali jednu z posledních epizod celého seriálu. A jak už jsem naznačil, výsledek je téměř výjimečný. Vůbec se nebojím říct, že toto v kapitolách vyprávěné rozloučení se synem agenta Doggetta je prostě lepší, než sbohem, které jsme v sedmé sérii dali Mulderově zmizelé sestře.

Na co nezapomeneme: Na ten jemný, a přece tak silný a nesmírně podmanivý klavírní motiv, kterého maestro Snow využil hned několikrát. Asi už nikdy z hlavy nedostanu zatčení kadeta Haeyese a závěrečnou scénu, v níž smířený Doggett vysypává popel svého syna do moře. Přiznám se, že v ten okamžik jsem měl v očích slzy.

 

Řeč čísel: Nejúspěšnějším obdobím Akt X, pakliže se řídíme tímto vyhlášením, se stala třetí série, z níž se mezi dvacet nejlepších dostalo rovnou pět epizod. Následuje ji série druhá se čtyřmi epizodami. První a pátá řada nabídly po třech epizodách, čtvrtá série epizody dvě a šestá, osmá a devátá série po jednom dílu. Absolutními vítězi celého vyhlašování jsou však dva lidé. Ze scénáristů je to Darin Morgan, jehož tři nejslavnější humorné příběhy v žebříčku pochopitelně nechybějí. Zabojoval také Darinův starší bratr Glen Morgan, který ve spolupráci se svým věčným parťákem Jamesem Wongem procpal do tohoto vyhlášení hned čtyři své epizody – atmosferické klenoty Squeeze, Ice, Die Hand Die Verletzt a Home. Měřeno po stránce režisérských schopností a zkušeností je však rekordman tohoto žebříčku jasný: Kim Manners se posadil na režisérskou židli skoro u poloviny z výše uvedených epizod. Takže díky pane režisére, my nezapomeneme.

Mimochodem, vítězem této ankety je svým způsobem i Queequeg. Ten se všehovšudy vyskytl ve třech epizodách Akt X, z nichž hned dvě se probojovaly do tohoto vyhlášení. Strašlivá smrt v ústech gigantického aligátora však Queequega nezastavila – své zmínky se pejsek dočkal ještě v dílech Alone a Trust No 1. Tomu se říká bojovník!

Komentáře: 16

Poslední roky byly plné výročí. V roce 2008 uplynulo patnáct let od 10. září 1993, kdy byla vysílána první epizoda seriálu, a rok před tím to zase bylo rovných pět let od 19. května 2002, kdy byl seriál Akta X završen. Je tedy nejvyšší čas upozornit na ty největší klenoty, které se v devítileté historii Akt X objevily. Jak můžete vidět níže, vyhlášení není pojato jako žebříček nejlepších epizod, jednotlivé díly seriálu jsou uvedeny v pořadí, ve kterém byly vysílány. Při výběru jednotlivých epizod nebyla brána v potaz pouze jejich kvalita, ale také významnost v rámci celého seriálu, která se podepsala na dalším směřování Akt X. Při čtení nezapomeňte, že se jedná o článek, který jsem sestavil já sám, a tak jde pouze o subjektivní hodnocení jednoho oddaného fanouška Akt X. Druhá část tohoto vyhlášení je zde.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Squeeze (1. série, 2. epizoda) režie Harry Longstreet | scénář Glen Morgan, James Wong | poprvé vysíláno 24.09.1993

Mulder a Scullyová v akci poprvé v samostatně stojící epizodě. A hned se jim do cesty postavil těžký kalibr – psychopatický zabiják, pojídač jater a věčný gurmán Eugene Victor Tooms. Tuto nesmírně chladnou postavu, bravurně ztvárněnou Dougem Hutchisonem (který je mimochodem vegetarián), jsem si zamiloval natolik, že jsem jednu dobu toužil, aby ke mně tento chlapík přišel a zaživa mi vyrval játra z těla. Byla by to pro mě totiž velká čest a rozhodně lepší způsob smrti, než rukou Dannieho Pfastera. Epizoda Squeeze však není zajímavá jen hlavní zápornou postavou – zajímavé je také sledovat, jak si Mulder a Scullyová postupně začínají rozumět. Agentka se v epizodě dokonce rozhodne, že raději bude poslouchat vzrušující nápady svého nového kolegy, než nudné poznatky ostatních vyšetřovatelů. Myslím, že nebudu mluvit jen sám za sebe, když řeknu, že jsem se tehdy Scullyové vůbec nedivil. S dalšími vyznáními lásky pokračujeme v recenzi epizody.

Na co nezapomeneme: Na téměř každou Toomsovu scénu, na každý jeho pohled a na jeho koupelovou rvačku s agentkou Scullyovou.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Ice (1. série, 7. epizoda) režie David Nutter | scénář Glen Morgan, James Wong | poprvé vysíláno 05.11.1993

Epizoda, ve které se Mulder a Scullyová poprvé dostali do divočiny. Jak již zaznělo v recenzi, Ice je matkou všech dramatických výletů Muldera a Scullyové do přírody, ve které našim agentům zpravidla dochází buď kyslík, světlo, náboje nebo prostě jen rozum. Stejně jako ve všech epizodách tohoto typu, se i v díle Ice dočkáme velmi ostré výměny názorů mezi oběma agenty. Mulder a Scullyová se v celé historii seriálu dostali do konfliktu pochopitelně nespočetněkrát, ale zatím ještě nikdy nevyústily nesrovnalosti mezi nimi k namíření pistole jeden na druhého. Všechno navíc vyostřil neznámý parazitický organismus, který na nehostinné Aljašce napadl výzkumnou stanici a později i samotné vyšetřovatele.

Na co nezapomeneme: Krom již zmíněných potyček mezi oběma agenty to jsou určitě Mulderovy hlášky a dámský striptýz v podání agentky Scullyové a její vědecké kolegyně.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Darkness Falls (1. série, 19. epizoda) režie Joe Napolitano | scénář Chris Carter | poprvé vysíláno 15.04.1994

Kam se hrabe Blair Witch Project? Epizoda Darkness Falls, jedna z mála samostatně stojících, za kterou stojí převážně mytologický scénárista Chris Carter, spadá do stejné žánrové škatulky, jako výše zmíněná Ice. Jen s tím rozdílem, že je ještě o kousek lepší. Těch důvodů je více, pro mě osobně jsou největším kladem zajímavé lokality, ve kterých se příběh této epizody odehrává – hluboké lesy státu Washington jsou přece jen vzrušivějším místem pro smrt, než zatuchlá vědecká základna na nehostinné Aljašce. Rozsáhlé exteriéry nabízejí krom hutné atmosféry ještě jeden zajímavý prvek, který je taktéž velmi typický pro podobné výlety do divočiny – jedná se o hlavního nepřítele, který se agentům postaví do cesty a který je de facto neviditelný. V případě Darkness Falls to jsou nenasytné světélkující mušky, které si jistě nadlouho zapamatoval každý, kdo tuto epizodu kdy viděl. Více v recenzi.

Na co nezapomeneme: Na mušky. A taky na to, že Scullyová se krásně usmívá a že děsivější, než samotný případ, byly některé módní prvky v podání Muldera a Scullyové.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Irresistible (2. série, 13. epizoda) režie David Nutter | scénář Chris Carter | poprvé vysíláno 13.01.1995

Irresistible je úžasná detektivka z pera Chrise Cartera. Na příběhu tohoto temného thrilleru je zajímavá skutečnost, že je zcela oproštěn od nadpřirozena či paranormálních jevů. Místo mimozemšťanů, vlkodlaků a duchů se totiž do centra dění dostane obyčejný strach. Carter si k vyobrazení dokonalého strachu vybral postavu fetišisty Donnieho Pfastera. Psychicky narušeného vraha prostitutek si zahrál Nick Chinlund, který předvedl famózní výkon, srovnatelný s velikány jako je Doug Hutchison (Tooms), Brad Dourif (Luther Lee Boggs z epizody Beyond the Sea) či Tom Noonan (John Lee Roche z dílu Paper Hearts). V nervydrásajícím finále epizody, které je bravurně natočeno, je unesena i chudinka Scullyová (nebohá agentka jen v druhé sérii zažila několik únosů – např. v dílech Duane Barry, End Game či Our Town). Jelikož je Irresistible jednou z nejlépe natočených epizod celého seriálu, zaslouží si svou zmínku i režisér David Nutter. Ten v období prvních tří sérií natočil na patnáct epizod, z nichž tři se dostaly i do tohoto žebříčku. Více v recenzi.

Na co nezapomeneme: Na závěrečná slova agenta Muldera: „Říká se, že strach z neznámého je iracionální reakcí na přemíru fantazie, ale náš strach z každodennosti, z plíživého cizince a ze zvuků kroků na schodech, strach z násilné smrti a prvotní touha po přežití jsou děsivé jako kterákoliv Akta X a stejně skutečné jako fakt, že se to může stát i vám.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Die Hand Die Verletzt (2. série, 14. epizoda) režie Kim Manners | scénář Glen Morgan, James Wong | poprvé vysíláno 27.01.1995

Epizoda s netradičním názvem Die Hand Die Verletzt (což v překladu z němčiny znamená „Ruka, která trestá“) v sobě unikátním způsobem spojuje temný horor s komediálními prvky. Za humorem stojí v první řadě nespočet převážně Mulderových hlášek, které podporovala všeobecně dobrá nálada na natáčení. Nejenže je toto nadlouho poslední díl, který napsali scénáristé Morgan a Wong, je to zároveň první epizoda, na níž pracoval Kim Manners. Ten se v následujících sedmi letech vyprofiloval v úžasného režiséra, ale také nejaktivnějšího člena štábu, když natočil rekordních 52 epizod Akt X. Die Hand Die Verletzt ale není jen příběhem, u kterého se budete smát od začátku do konce. Přibližně od poloviny epizody se děj stává podstatně temnějším a některé činy učitelů-satanistů vás dozajista vyděsí. Za zmínku pak stojí především několik vskutku mistrně natočených scén v samém závěru.

Na co nezapomeneme: Zde není co řešit. Raději bych dělal padesát maturit, než abych musel podstoupit jedinou zkoušku v hodině paní Phyllis Paddockové. Tato dravá paní učitelka, která krom školní látky ovládá černou magii, se mi zaryla hluboko do paměti. A nutno říct, že v minulosti se za mnou už i přišla podívat v několika nočních můrách. Krom této strašidelné dámy však epizoda patřila ještě dvěma pánům – scénáristům Glenu Morganovi a Jamesi Wongovi. Ti totiž tímto dílem ukončili práci na Aktech X a jejich milé rozloučení s diváky a štábem seriálu dojalo jistě nejednoho zainteresovaného.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Humbug (2. série, 20. epizoda) režie Kim Manners | scénář Darin Morgan | poprvé vysíláno 31.03.1995

Epizodou Humbug z konce druhé série se Akta X na diváka poprvé usmála. Ačkoliv se ještě před ní v seriálu nejednou objevila vtipná poznámka (ano, nejčastěji z úst agenta Muldera), tak dosud ještě nikdy nebyla žádná z epizod postavena jako čistě komediální. Tou se stal až cirkusový příběh z epizody Humbug, k jehož tvorbě si tvůrci přizvali Darina Morgana. Spolupráce tohoto mladého nadějného scénáristy s režisérem Kimem Mannersem byla geniálním tahem (ať už tento tah udělal kdokoliv, pravděpodobně a pochopitelně to byl Chris Carter). Humbug je totiž skutečně velmi vtipný, obsahuje celou řadou až groteskních scén a v kontextu temné druhé série tak působí jako UFO z čistého nebe. Nejlepší na tom je, že tvůrci epizody měli stále na paměti, v rámci jakého seriálu svůj příběh zpracovávají. Humor tedy funguje převážně na pozadí, v popředí zůstává tajuplný případ z Akt X, jehož vyšetřování nabízí celou řadu strašidelných situací. Pro další informaci čtěte recenzi.

Na co nezapomeneme: Na úžasně originální zrůdy z cirkusu, na to, jak Gillian snědla skutečného brouka a na příběh o Changovi a Engovi.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Our Town (2. série, 24. epizoda) režie Rob Bowman | scénář Frank Spotnitz | poprvé vysíláno 12.05.1995

Moje srdcovka. Our Town vlastně nevyniká žádným svým aspektem – je to prostě jen další z temných případů v Aktech X, v rámci jehož vyšetřování se Mulder a Scullyová vydávají do amerického zapadákova, kde se setkají s komunitou kanibalů. V hlavní roli se tak vyskytuje především ponurá atmosféra, malebné prostředí arkansaského městečka Dudley a vůně lidského a kuřecího masíčka ve vzduchu. A to je nakonec ta nejlepší reklama, kterou tato epizoda může mít. Krom toho měla Our Town velké štěstí na své autory. Je to další díl z tohoto žebříčku, který napsal scénárista převážně mytologických epizod Frank Spotnitz, jehož nápad přivést do Akt X problematiku kanibalismu přinesl své plody. Celé natáčení pak dirigoval Rob Bowman, který je hned po Mannersovi nejvytíženějším režisérem v historii seriálu (natočil 32 epizod a první film). Zajímají-li vás další informace, čtěte recenzi.

Na co nezapomeneme: Na to, jak nám málem sťali agentku Scullyovou.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Clyde Bruckman's Final Repose (3. série, 4. epizoda) režie David Nutter | scénář Darin Morgan | poprvé vysíláno 13.10.1995

„Clydea Bruckmana jsem miloval.“ Toto řekl David Duchovny na adresu epizody scénáristy Darina Morgana v hlavní roli s Peterem Boylem. Nutno přiznat, že se k tomuto prohlášení hrdě přidávám. Nikdy jsem nepochopil, jak se Morganovi podařilo obohatit své mnohdy bláznivé příběhy o tak silnou dávku osobitosti. Snad nejvíce je to patrné právě v epizodě o Clydeu Bruckmanovi. Magická, dojemná, krásná, to jsou všechno označení, která se mi derou na jazyk při vzpomínce na tuto nezapomenutelnou hořkosladkou komedii. Je zajímavé sledovat scénáristu Morgana, jak se jeho tvorba neustále vyvíjí. Clyde Bruckman je výrazně dospělejším příběhem, než Morganova předešlá práce na díle Humbug. I když jsou obě epizody zařazovány do komediálního subžánru Akt X, ve skutečnosti je téměř nic nespojuje. Snad jen to, že se Morgan pokoušel oba tyto příběhy podat v podstatně temnějším duchu, než jak byly nakonec ztvárněny. Krom jiných aspektů Clyde Bruckman vítězí především na frontě hereckých výkonů, kde nelze nezmínit Petera Boylea, který se představil v roli nešťastníka Bruckmana. Svou postavu zahrál famózně a já osobně dodnes v Aktech X nenašel lepší vedlejší herecký výkon, než je ten jeho. Clyde Bruckman's Final Repose je nepřekonatelný klenot, který v závěrečných minutách snad nemůže nedojmout. Více se dočtete v naší „štědrovečerní“ recenzi.

Na co nezapomeneme: No přeci na Clydea Bruckmana – jak postavu, tak celou epizodu. Ale abych i trochu konkrétní, tak já nikdy nezapomenu na zmínku o Buddy Hollym, výrazy Jaapa Broekera, autoerotické zadušení, na to, jak zatraceně Scullyová byla sexy a pochopitelně na první setkání s Queequegem.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Grotesque (3. série, 14. epizoda) režie Kim Manners | scénář Howard Gordon | poprvé vysíláno 02.02.1996

Jen těžko byste v Aktech X hledali ponuřejší epizodu, než je Grotesque. Dokonce i už tak dost temné příběhy z epizod Irresistible, Via Negativa či 4-D se před událostmi z Grotesque klepou kdesi v rohu. Celá epizoda je precizně zvládnuta především po technické stránce, jde možná o nejlepší zrežírovanou epizodu seriálu. Efektní podívanou umocňuje především zlověstná atmosféra, která doslova páchne z každého záběru, a mnoho vskutku děsivých scén, které zvednou tlak nejednomu divákovi. Mimořádný podíl na kvalitě epizody má pochopitelně scénárista Howard Gordon, který po děsivých příbězích jako Sleepless, F. Emasculata a Fresh Bones přišel se suverénně nejlepší epizodou své kariéry. Grotesque je bravurní thriller, který se vyrovná nejlepším áčkovým filmům tohoto žánru. Věčná škoda a velká ostuda, že je mnohými fanoušky seriálu tolik opomíjen.

Na co nezapomeneme: Na to, že Mulderovi vůbec poprvé skutečně hráblo.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Jose Chung's ‚From Outer Space‘ (3. série, 20. epizoda) režie Rob Bowman | scénář Darin Morgan | poprvé vysíláno 12.04.1996

Když před dvěma lety probíhalo na našem webu vyhlašování nejlepších epizod poprvé, umístil se příběh o Jose Chungovi na první příčce. Pokud bych aktuální výběr epizod taktéž řadil od nejlepších, měl by to Chung hodně těžké s Clydem Bruckmanem a dost možná by tento souboj tentokrát dopadl příznivěji právě pro nerudného pana Bruckmana. Ono je to ale v podstatě úplně jedno; epizoda o Jose Chungovi je totiž dokonalá. Stejně jako u všech předešlých příběhů Darina Morgana, jsem i tentokrát hledal odpověď na otázku, čím vlastně tato epizoda tolik vyniká? Já osobně na ní nejvíc miluji, že i přes ten šílený mišmaš to všechno nějak záhadně drží pohromadě, je to ucelené, přehledné, dokonale fungující a především nesmírně vtipné. Příběh o dvojici teenagerů, kteří byli uneseni mimozemšťany (nebo jen vlastními hormony?), je bravurně odvyprávěn, což znamená, že si Darin vedle Mannerse (Humbug) a Nuttera (Clyde Bruckman's…) dobře rozuměl i s režisérem Robem Bowmanem. Epizoda o fiktivním spisovateli Jose Chungovi v sobě snoubí úžasný mix mnoha zajímavých prvků a žánrů od komedie až po drama – to na povrchu možná působí nesourodě, v jádru se však jedná o další nepřekonatelný klenot.

Na co nezapomeneme: Na Muldera-androida, koláče, výrazy některých postav, závěrečnou sekvenci a pochopitelně také na Jose Chunga, člověka, díky němuž to vše vzniklo.

Komentáře: 35

Je to naprosto neuvěřitelné, ale plus minus za půl roku reálného času (protože opravdu nespočítám, kolik dní z té doby jsem opravdu sledovala) jsem obsáhla devět let jednoho seriálu včetně dvou filmů. Je to až surrealistické, když tomu přidám všechny ty BtS pořady a vidím, kolik za tím bylo lidí, práce, a jak moc propracované to vlastně všechno bylo. Jsem opravdu ráda, že jsem dala na vnější vlivy a skutečně se na to podívala na celé. Stojí to za to teď, stálo to za to tehdy i tehdy, zatímco jsem odolávala, a bude to stát za to ještě za deset let.

Tímto chci poděkovat a všechny články věnovat jak čtenářům tady, kteří komentovali a sledovali se mnou, tak hlavně mé drahé milované XBeth, která mě k The X-Files přivedla. Díky.

A tady je ten poslední.

1) Zklamání. Tvůrci podle mě nedali Doggettovi & Reyes šanci postavit X-Files na sobě. Pořád do toho zasahovala Scully a pořád odkazovala na něco, co už není, a vnucovala myšlenku, že se dívám jen na nějaká éčka ze sáčku, protože tu dobrou zeleninovou polívku od babičky mi někdo snědl. Je sice fajn, že se na Muldera nezapomnělo, ale… Mrzí mě, že jsem neměla šanci pořádně zažít Doggetta po tom, co došel klidu ohledně svého syna a vůbec: Doggett & Reyes se mi prostě zalíbili a vrátili do seriálu tu dynamiku rázného skeptika a někoho, kdo je ochotný věřit v mouchy-akvabely, když na to přijde.

2) Absolutní finále. Skvělé shrnutí během Mulderova procesu mi připomnělo, co všechno jsem s nimi zažila a jak skvělý celý příběh vlastně byl. Znovu smekám.

3) I Want To Believe. Šla jsem tehdy do kina, i když jsem až na pár epizod neviděla víc. Říkala jsem si, že bych jednou možná mohla litovat, že jsem z Akt X na plátně neviděla nic. U tužek zapíchaných ve stropu jsem se smála jako jediná z celých deseti lidí v sále. A jsem ráda, že jsem šla.

Nothing Important Happened Today – Doggett nemá to „dog“ ve jméně náhodou. I když možná „Bulldoggett“ by bylo přesnější.

Nothing Important Happened Today II – Kersh vyhrává cenu za nejmíň efektivního spojence vůbec.

Dæmonicus – Démonicky výborný James Remar.

4-D – První z pár skvělých Doggett & Reyes epizod.

Lord of the Flies – Skvělá Jane Lynch a konečně případ, který mi připomněl staré dobré X-Files prvních sezón.

Trust No 1 – Skvěle vykonstruovaná epizoda.

John Doe – Doggett epizody jsou dobré epizody.

Hellbound – Zamilovala jsem se do Reyes.

Provenance – Já věděla, že k tomu létajícímu talíři se ještě vrátíme.

Providence – Hon na Williama – skoro stejný, jako hon na jeho otce.

Audrey Pauley – Zase jedna kouzelná Doggett & Reyes epizoda.

Underneath – Aneb každý máme svého Tarzana, který za nás vraždí v případě potřeby.

Improbable – Tak tohle byla zkrátka dokonalá epizoda. Hrozně se mi líbí přátelství, které se vyvinulo mezi Reyes & Scully.

Scary Monsters – Mulderofilka je zpátky a přináší sebou další důvodu, proč si prostě nebudu pořizovat děti.

Jump the Shark – NE, NE The Lone Gunmen! Bylo to fakt nutný? Tím mě naštvali.

William – Já věděla, že to přijde, ale pořád jsem nevěděla jak. Řešení mě překvapilo svou mírumilovností, něco tak (svým způsobem i) nedrastického jsem v těchto posledních dvou sezónách nečekala.

Release – Doggettovo vykoupení bylo výborné, nádherná epizoda.

Sunshine Days – Škoda, že je to jediný záblesk post-vykoupeného Doggetta a jeho dynamiky s Reyes. Tahle epizoda mě donutila, aby mi bylo líto, že jsem na konci, a že už v podstatě neuvidím, jak mohli být Doggett & Reyes skvělí.

The Truth – Hlavní, co jsem na tom všem ocenila, byly návraty starých známých – těch mrtvých, jako Krycek, X, The Lone Gunmen, i těch živých, jako Gibson, CSM (a když nad tím tak přemýšlím, měl radši zůstat pod drnem). Bylo to velké, krásné, romantické finále velké a krásné show, která nemohla skončit jinak, než začala – v jednom motelovém pokoji s jistými dvěma agenty…

napsala SaM

Komentáře: 2

Nemůžete očekávat, že když sedmá sezóna skončila, tak jak skončila, nevrhnu se hned na osmou. Což jsem taky udělala, hned jsem se na to vrhla. Buďme k sobě upřímní, pro mě Akta X tvořila především chemie a dynamika mezi Mulderem a Scully, takže tahle část je nenávratně v čoudu. A i když se Mulder znovu objevil… No, ale na všem se najde něco dobrého.

1) Doggett. On ten Doggett není zase tak špatnej. Buďme k sobě krutě upřímní, Mulder po sobě nechal pěkně velký boty k zaplnění, a prošlapal je tak dokonale, že nezávidím komukoli, kdo by si je měl obout po něm. Ale Doggett se nesnaží být ničím jiným, než je, a to dost pomáhá. Se Scully tvoří dobrý tým.

2) Reyes. Je fajn, že se do popředí dostává konečně nějaká ženská, co není Scully, nebo mrcha.

3) Mulderovo zmrtvýchvstání. Bylo to drsné, přitažené za vlasy a celkově šílení, nicméně… EPICKÉ.

Within – Cargo!Scully znovu zasahuje. Oni toho kluka prostě nemůžou nechat být, co?

Without – Chudák Scully za tu nakládačku, zrovna v tomto stavu. Tvrdá epizoda.

Patience – Jsem ohromená, že byli ještě schopní najít zvíře, ve které se někdo v seriálu zatím neproměnil.

Roadrunners – Chutné. Opravdu zase hodně chutné.

Invocation – Až se mě jednou zeptají, proč jsem si nikdy nepořídila děti, vím, co jim řeknu.

Redrum – Výborná epizoda, skvělý nápad.

Via Negativa – Ugh.

Surekill – Nádherně tesknivý příběh, při kterém mě ani moc nezajímali Doggett & Scully.

Salvage – Taky někoho z vás napadlo, kde je Pepper, když ji potřebujete? Ne? Tak zas jen já.

Badlaa – Dobře, beru to zpátky… TOHLE bylo to nejnechutnější, co jsem v seriálu viděla. Jak… Proč… Ugh!

The Gift – Výborný způsob, jak dostat do děje Muldera, i když tam není. A silný příběh.

Medusa – Doggett v akci, super.

Per Manum – Tak tohle bylo slušné psycho, brr!

This Is Not Happening – Tak tohle je pěkně studená sprcha po tak dlouhém hledání.

Deadalive – EPICKÉ.

Three Words – „Spooky“ Mulder je zpátky v plné síle.

Empedocles – Pro mě nic moc epizoda, krom silných scén s Doggettem.

Vienen – Ano, agente Doggette, Mulder je někdy skutečně k zulíbání, jak jste se ráčil přesvědčit.

Alone – A pak já že jsem mulderofilka… Už tam bude Reyes?

Essence – Skutečně výživné finále.

Existence – Neee, Krycek ne! Když já si toho zmetka zamilovala! A Scully je maminka!

napsala SaM

Komentáře: 3

A tak tu máme prázdniny. A venku je tak hnusně, že by i Mulder zaváhal, jestli v tom, co se mi odehrává za okny, má cenu vůbec hledat pravdu. Ještě, že tu pravdu na rozdíl od něj zásadně hledám ze své postele s Marcem Antonym ehm, svým notebookem, na klíně, takže jsem mohla čile pokračovat a ještě ani nemít výčitky svědomí, že se nepeču na sluníčku. Protože víte… žádný tam není.

1) Mulder & Scully. OMGWTF je to tam. Je. To. Tak. Tam. (Nebudu specifikovat co a kde, nejsem přece čuně… ALE JE TO TAM!)

2) Hollywood A.D. Protože Skinnerova baterka je větší!

3) Finále. Asi nejdrsnější finále vůbec, seskládané jen z jobovek. Zjistila jsem, že i když jsem tak předběžně věděla, co se stane, stejně jsem byla šokovaná.

The Sixth Extinction – Cargo!Scully je hot.

The Sixth Extinction II: Amor Fati – Nejkrásnější záběr z celé epizody? Ta Fowleyovic nádhera v rakvi. Doufám, že zůstane pod drnem.

Hungry – Kdo z nás nemá někdy pocit, že je na rozpadnutí? Brainzzzz. (A ještě někomu tu Mulder připomněl Columba?)

Millennium – Ne, vážně, kdo se tam dostal na zombie vlnu? Fujky. O čem chci ale opravdu mluvit je ten první opravdový polibek Muldera a Scully – bylo to natočené jako tak bezvýznamná událost, že to ani nemohlo být lepší.

Rush – Dost zajímavý pohled na „I’m too old for this shit“ situaci.

The Goldberg Variation – (Jako vždycky) úžasný Willie Garson a super epizoda. Approved.

Orison – „Dobří“ holubi se vracejí, že? Toho chlapa prostě špatně snáším. A Scully taky.

The Amazing Maleeni – Nevím, jestli byla nechutnější ta padající hlava, nebo ta otáčející se ruka. Jsem pro tu ruku.

Signs & Wonders – Mám ráda Scully & víra epizody, tahle nebyla výjimkou, nicméně na mě snad až příliš silná koncentrace vyšinutých lidí (a to neříkám často!).

Sein und Zeit – A Samantha je zpátky… Nechcete už Mulderovi trochu ulevit?

Closure – Jsem ráda za Muldera – šťastná, že je konečně svobodný. Je nepříjemné, že mu museli ulevit i od matky, ale co naděláme.

X-Cops – Proč mám pocit, že někde zapomněli Lenssena & spol.? Jinak ale výborná epizoda.

First Person Shooter – Tak Scully v tom cyber oblečku s nabušenou zbraní byla asi ta „kůlest“ věc, co jsem v téhle řadě viděla.

Theef – Tak tomu se říká špína v posteli.

En Ami – CSM v plné polní – přesně tak, jak ho nemám ráda.

Chimera – Mulder a Scully jsou výborní, i když si jen telefonují. A někdo se tu až nebezpečně podobá Samaře.

All Things – OMG OMG OMG!!!

Brand X – Kdo říká, že kouření neškodí zdraví, je mimo. Buďto umřete na rakovinu, sežerou vás mouchy, anebo vám hrábne.

Hollywood A.D. – Myslela jsem si, že epičtější už ten díl nebude, a pak přišla chvíle, kdy jsem zvolala, „Skinner je v té vaně taky!“

Fight Club – Jo když se u nás chlapi poperou… Ten konec byl neuvěřitelný. Neuvěřitelně vtipný.

Je Souhaite – Série výborných a epických epizod pokračuje. Takhle měla navíc skvělou epizodní postavu.

Requiem – Ne-e, CSM ne, já chci zpátky svýho Darth Vadera! Výborná scéna v hotelovém pokoji a výborná Scully na konci. Ta závěrečná scéna na pomezí mezi absolutním žalem z Mulderova zmizení a absolutní radostí z vlastního těhotenství je dechberoucí… A ještě něco jsem chtěla – jo, vraťte nám Muldera!

napsala SaM

Komentáře: 4

Jelikož „kredity budou stačit“, nebyl důvod držet se dál od šesté sezóny. No, byl by, ovšem ne dost dobrý pro mě. Musím se ale chvilku pozastavit nad tím, jak jsem shlížela celých devět řad a říkala si, že mi to zabere minimálně rok… Teď mám před sebou zbývající tři a mám obavy, že za měsíc nebude co dělat. Kéž by to ale zajistilo, abych zpomalila – myslím, že se tak nestane.

1) Fight the Future. První celovečerní film jsem viděla už předtím a musím přiznat, že dokud jsem viděla jen ten film, užila jsem si ho víc, než v návaznosti na pátou sérii. Ačkoli chápu, proč tam byly, některé věci mi prostě přišly navíc, hlavně co se týče vztahu Muldera a Scully. (Bližší rozbor na obsesionvivien­te.blogspot.com­.)

2) Stavba sezóny. Nic, nic, nic, najednou těžce mytologický dvojdíl, a pak až do konce nic. Tato řada měla rozhodně nejzvláštnější uspořádání, ale o to víc působilo.

3) Vánoční díl. Vlastně by to možná mělo být „vánoční díl, ze kterého nemám depku“, ale to je fuk. SaM ráda vánoční epizody.

The Beginning – Zase se projevil talent tvůrců neřešit všechno v další epizodě, ale nechat to pěkně dostát, než to bude opravdu dávat smysl. A chudákovi Gibsonovi prostě nedají pokoj…

Drive – Až mě někdo naštve, tak mu řeknu, že mám pro něj jméno a klidně před to dám „pan“.

Triangle – Další z epizod, kterou jsem viděla předem, a další z epizod, které miluji. A výborně použité Sing, Sing, Sing (With a Swing).

Dreamland – Na světě je jen velmi málo věcí epičtějších, než Mulder v trenclích před zrcadlem.

Dreamland II – „Políbila bych tě, kdybys nebyl tak hrozně ošklivý. … Kdybych ho zastřelil, byla by to vražda, nebo sebevražda?“ Třetí věta netřeba.

How The Ghosts Stole Christmas – Viz výše, taktéž jsem viděla, taktéž stále výborně, navíc oficiálně zařazeno do mého vánočního playlistu.

Terms of Endearment – Tak tomu se říká ďábelská ženská. Ale proč musel být z Československa, to nemohl být z Rumunska? Těm už ty zrůdičky stejně nikdo neodpáře.

The Rain King – Chudák kráva.

S.R. 819 – Začínám se trochu ztrácet v tom, o co Krycekovi vlastně jde…

Tithonus – Who wants to live forever?

Two Fathers – Skoro jsem ten nájezd na mytologický díl nepřežila… Skoro.

One Son – Tady to někdo vzal od podlahy. Also, Cigarette Smoking Man je definitivně nejhorší. tatík. evah.

Agua Mala – Já vám nevěděla, jestli se u toho dílu víc smát, nebo bát. Tak jsem dělala oboje.

Monday – Fakt, že Muldera nerozhodí, že má najednou v bytě vybavenou ložnici, plně opomenu a jen poznamenám, že i ten zrzavej kocour ví, že pondělky stojí za houby.

Arcadia – Muder má štěstí, že v momentě, kdy požadoval sendvič, s ním byla v místnosti Scully. Já bych po něm hodila něco mnohem horšího, než rukavice. (Anebo ještě hůř pro něj, něco mu uvařila.)

Alpha – Zase jsem se lekla, že se ubližuje zvířatům. Ale dobrý, byl to jen člověk.

Trevor – Nevím, co by mě děsilo víc – jestli fakt, že ten chlápek chodí skrz hmotu, nebo fakt, že se kvůli tomu musí svlíknout.

Milagro – Dámy, ještě některá z vás by ráda tajného obdivovatele?

The Unnatural – Kdo by čekal, že na konci takového (dobrého) dílu čeká taková krásná scéna? „Sklapni, Muldere, hraju baseball“.

Three of a Kind – „I just can‘t decide who lights my fire.“ Víc říct netřeba.

Field Trip – No to byla zase chuťovečka. Ještě, že mají oba agenti tak břitké dedukční schopnosti.

Biogenesis – Tam tomuhle se říká finále sezóny. Wow.

napsala SaM

Komentáře: 4

Po každé sezóně se chci vrátit k seriálu, kterým jsem Akta X prokládala, abych se nezahltila, a už tři sezóny po sobě se mi to pravda příliš nedaří. Co na tom, ono to nikam neuteče, a chemického prvku jménem „máldroskalium“ v mém systému není nikdy dost. Tak si jdeme šlehnout, ne?

1) Inside The X-Files & The Truth About Season 5. Ona palčivá otázka, zda jsem blbá, nebo Mulder skutečně nemá ložnici, byla konečně zodpovězena. Ocenila jsem možnost poslechnout si lidi, díky kterým mám po večerech co dělat, pár blooperů, a poslechnout si pár fajn historek.

2) Humor. Mám pocit, že v této sezóně jsem se nasmála víc, než v těch předchozích dohromady. O komediálním talentu Davida Duchovnyho jsem neměla nejmenší pochyby (jeden z mých léků na „depku“ je stále Evoluce), v tomto ohledu stejně schopná Gillian mě ale hodně, hodně příjemně překvapila.

3) Žádné TBC ve finále. Lajk.

Redux – Dobrá zpráva je, že Mulder není mrtvý. Ta špatná je, že Scully možná bude.

Redux II – Začínám chápat, kdo je tu Darth Vader, a kdo strýček Owen. Nádherné scény v nemocnici. A Scully žije!

Unusual Suspects – Tohle se mi líbilo stejně, jako Musings of a Cigarette-Smoking Man, prostě výborné. Polonahý zfetovaný agent FBI mumlající něco o mimozemšťanech… Celý Mulder.

Detour – Nemohla jsem uvěřit, jak těžké bylo nepoužít slovo „ale“!

The Post-Modern Prometheus – Nikdy bych neřekla, že noir epizoda bude v tomhle seriálu takto fungovat. Jedna z nejlepších s nádherným závěrem.

Christmas Carol – Normálně, když se podívám na vánoční díl nějakého seriálu, chce se mi prožít Vánoce. U tohoto se mi chtělo Vánoce začít bojkotovat. A Karri Turner se zase nechala zbouchnout námořníkem.

Emily – Prozatím snad nejkrutější díl (a ne v tom cool smyslu slova). Vážně, vážně surové, aneb jak se osobní stává ještě osobnějším,

Kitsunegari – Bojím se podruhé.

Schizogeny – Když už jste nechali v seriálu zhruba tak všechno vraždit asi tak všechno, je na čase, aby zasáhla matička země.

Chinga – Scully vrací úder, aneb pomsta za Bambi. A ty tužky! Muldere, ty tužky!

Kill Switch – Dobře futuristická epizoda, dobře shippy. SaM lajkí shippy verrry mač.

Bad Blood – Původně jsem začala vykřičníky, ale když jsem jimi popsala tři strany, řekla jsem si, že se vyjádřím. Viděla jsem to už dřív, a přesto to nebylo ani o kousek méně epické. Hlavně předkusu Hartwella (výborný Luke Wilson) to na ničem neubralo.

Patient X – -gasp- Marita má kluuukaaa a Krycek má hoooolkuuuu!

The Red and the Black – Mulder je skeptik a Scully věří. Čeho všeho se ještě nedočkám…? (Řečnická otázka.)

Travelers – Pro mě nuda.

Mind's Eye – Další výborná epizodní postava, Marty pro mě byla obzvlášť silná.

All Souls – Tak ta mrtvá těla bylo asi to nejděsivější, co jsem v téhle sezóně viděla, brrr. Ze Scully a Emily mrazilo taky statečně.

The Pine Bluff Variant – Undercover!Mul­der FTW.

Folie a Deux – Myslím, že tento díl, a hlavně Scullyina závěrečná replika, „Folie á deux. A madness shared by two,“ naprosto vystihuje vztah Muldera a Scully.

The End – CSM právě vyhrál cenu za nejhoršího fotříka od dob Darth Vadera. True story. Tento díl ve mně vyvolal značnou chuť někomu rozkopat bábovičky.

napsala SaM

Komentáře: 4

„Chci věřit, že mrtví nás neopouštějí, že k nám promlouvají jako součást něčeho většího. Většího než mimozemská síla.“ Takhle hezky v závěrečné epizodě Mulder uzavírá Akta X. Autoři rozlučkového videa, které si můžete prohlédnout níže, si jeho slova vypůjčili, aby takto mohli dát sbohem tvůrcům, hercům i fanouškům seriálu Akta X, kteří dnes už mezi námi nejsou. Video je podkresleno famózní hudební skladbou, kterou Mark Snow složil pro závěr epizody Jose Chung's ‚From Outer Space‘. Na klip, který byl poprvé vysílán na X-Files Convention 2009, mě upozornil Hellios, kterému tímto velmi děkuji. Video mě inspirovalo k napsání tohoto článku, ve kterém bych rád věnoval alespoň malou zmínku těm hercům ze seriálu Akta X, kteří zemřeli, ať už cestou přirozenou, nebo předčasně. Video, které si můžete pustit o řádek níže, je sice krásné, ale zdaleka nepamatuje na všechny.

Jedním z nejstarších herců, kteří se v seriálu objevili, byl David Fresco, který v epizodě Excelsis Dei ztvárnil Hala Ardena, jednoho z rezidentů stejnojmenného sanatoria. Jistě si dobře vzpomínáte, jak pan Fresco, který se narodil 5. prosince 1909, v epizodě oblažil agentku Scullyovou, když si před ní v koupelně sundal ručník. Americký herec zemřel 18. července 1997 ve věku 87 let. Jeho parťák z epizody, Stan Phillips, s ním v nebi už určitě mastí karty. Anglický herec Eric Christmas, který tuto roli ztvárnil, se narodil 19. března 1916 a zemřel o 84 let později, 22. července 2000. Je zajímavé, že oba pánové se o dva roky později ještě stihli sejít při natáčení půvabné komedie Mousehunt, kterou dobře znají i čeští diváci. Příliš brzy musel z tohoto světa odejít J.T. Walsh, mistr záporných rolí, který se narodil 28. září 1943. V temné epizodě The List ze třetí série ztvárnil podlého správce věznice Leo Brodeura. Srdeční infarkt ukončil život pana Walshe 27. února 1998 ve věku 54 let. Jméno Roberta Clothiera vám asi mnoho neřekne, o to zajímavější ovšem je, že tento kanadský herec ztvárnil výraznou roli hned ve dvou epizodách Akt X. Nejprve si zahrál staršího muže, který agentům ukazuje správnou cestu v epizodě Red Museum z druhé série, a o rok později ztvárnil kapitána Johansena, který s agentkou Scullyovou v epizodě Piper Maru vede jeden důležitý rozhovor. Pan Clothier, který se narodil 21. října 1921, zemřel krátce po ztvárnění zmíněných rolí, 10. února 1999 ve věku 77 let.

Henry Beckman (1921–2008) ze Squeeze a Sydney Lassick (1922–2003) z Elegy

John Milford se každému fanouškovi seriálu jistě hned vybaví, když se řekne jméno Walter Chaco. Právě osobnost tohoto starého vládce poněkud zvrácené kanibalské komunity v epizodě Our Town pan Milford ztvárnil. Narodil se 7. září 1929 a zemřel o sedmdesát let později 14. srpna 2000. První tři léta nového tisíciletí se projevila jako velmi tragické období, protože odešlo hned několik velice mladých herců. Patří mezi ně Gina Mastrogiacomová, pro niž role Jenny Uphouseové v epizodě Chimera ze sedmé série byla poslední úlohou, kterou za svého života ztvárnila. Krásná herečka, která se narodila 5. listopadu 1961, si zahrála rovněž ve slavném mafiánském snímku Goodfellas od Martina Scoreseseho. Závažná choroba srdce ukončila její život 2. května 2001 ve věku pouhých 39 let. Carrie Hamiltonová vám bude jistě povědomější, protože v epizodě Monday ze šesté série ztvárnila Pam, která se snaží pomoct agentu Mulderovi při jeho zoufalé snaze vymanit se z časové smyčky. Úžasná epizoda a velká škoda talentované herečky, která musela kvůli rakovině opustit tento svět 20. ledna 2002 ve věku 38 let. O pár týdnů později odešel Denis Forest, jehož pronikavý pohled dodnes neumím vymazat z paměti. Tento kanadský herec, který se narodil 5. září 1960, ztvárnil tajemného vůdce UFO kultu v mytologických epizodách Provenance a Providence z deváté série. Zemřel týden po jejich odvysílání, 18. března 2002 ve věku 41 let. Smutný seznam mladých hvězd uzavírá Kellie Waymireová, která si zahrála Tammi Peytonovou v epizodě Surekill z osmé série. Kellie, která se narodila 27. července 1967, selhalo srdce 13. listopadu 2003 ve věku 36 let.

Carrie Hamiltonová (1963–2002) z Monday a J.T. Walsh (1943–1998) z The List

Ženskou oběť má i jedna z prvních epizod seriálu. Americká herečka Carrie Snodgressová, která si zahrála Kevinovu matku Darlene v epizodě Conduit, se narodila 27. října 1945. Za jejím odchodem stály srdeční problémy, které si 1. dubna 2004 vyžádaly oběť nejvyšší. Carrie bylo 54 let. Sydney Lassick je můj velký oblíbenec, a tak mi bylo ctí, že jsem mu mohl v recenzi epizody Elegy věnovat malou zmínku. Ve zmíněné epizodě ztvárnil Chucka Forsche, jednoho z pacientů léčebného ústavu a zároveň blízkého přítele hlavního hrdiny. Sydney tyto role uměl mistrně, koneckonců ztvárnil roli ve filmu One Flew Over the Cuckoo's Nest režiséra Miloše Formana. Sydney Lassick se narodil 23. července 1922 a jeho životní pouť, která trvala 80 let, skončila 12. dubna 2003. Následující dva herci v seriálu nedostali zas takový prostor, přesto mi velmi utkvěli v paměti a malou vzpomínku jim prostě musím věnovat. První je Patience Clevelandová, která v epizodě Closure ztvárnila zdravotní sestřičku Arbutus Rayovou. Starou paní přišla v závěru epizody vyslechnout agentka Scullyová, která chvíli předtím s Mulderem zjistila, že paní Rayová byla pravděpodobně posledním člověkem, který viděl malou Samanthu naživu. Paní Clevelandová se narodila 23. května 1931 a zemřela 27. května 2004, krátce po svých 73. narozeninách. Druhým takovým hercem, kterého musím zmínit, je Walter Marsh. Nepamatujeme si ho pro žádnou konkrétní roli, v seriálu se přesto objevil hned třikrát, avšak pokaždé jen ve vedlejší roli. Jednou si zahrál soudce v epizodě Miracle Man, jindy patologa v díle Christmas Carol a nakonec lékárníka v epizodě Unruhe (odkud si ho pamatujeme asi nejlépe). Pan Marsh se narodil 10. března 1923 a zemřel 17. září 2005 ve věku 82 let.

Vincent Schiavelli (1948–2005) z Humbug a Robert Clothier (1921–1999) z Piper Maru

Nemocné srdce dokáže skolit i velké a silné tělo. Badja Djola, který v epizodě The List ztvárnil černošského odsouzence na smrt Napoleona Manleyho, se o tom bohužel musel přesvědčit na vlastní kůži. Jeho nepříčetný výraz v tváři mě ovšem zaručeně děsí dodnes, takže si myslím, že svou práci odvedl na jedničku. Tento brooklynský herec se narodil 9. dubna 1948 a zemřel 8. ledna 2005 ve věku 56 let. V letech 2005 až 2007 odešli úžasní herci, které ze seriálu Akta X dobře známe, a tak jejich jména uvedu v krátkosti. Vincent Schiavelli (11. listopadu 1948 až 26. prosince 2005), Peter Boyle (18. října 1935 až 12. prosince 2006) a Charles Nelson Reilly (13. ledna 1931 až 25. května 2007) jsou superhvězdy, z nichž každý udělal z té své epizody naprosto jedinečnou podívanou. Pana Schiavelliho, mimochodem dvorního herce Miloše Formana, jsme si tolik neužili, přesto on i jeho dvojče zůstávají jednou z nezapomenutelných složek epizody Humbug. I s ostatními dvěma pány jsme se smáli; Peter Boyle udělal z Clyde Bruckman's Final Repose svou epizodu a Charles Nelson Reilly se scénáristou Darinem Morganem vykouzlili z příběhu Jose Chung's ‚From Outer Space‘ možná nejlepší epizodu seriálu. Darren McGavin (7. května 1922 až 25. února 2006), kterého známe ze seriálu Akta X jako agenta Arthura Dalese, je další legendou americké televizní obrazovky. Herec, který v sedmdesátých letech ztvárnil hlavní roli v populárním hororovém seriálu Kolchak: The Night Stalker, se objevil v epizodách Travelers a Agua Mala. Kariéra Darrena McGavina, který začal s prací u televize ve svých osmnácti letech, trvala neuvěřitelných šestašedesát let. Narodil se 7. května 1922 a zemřel 25. února 2006 ve věku 83 let. O rok později odešel na věčnost Floyd ‚Red Crow‘ Westerman (17. srpna 1936 až 13. prosince 2007), jinak ale nesmrtelný Albert Hosteen z nejslavnějších epizod mytologie Anasazi, The Blessing Way a Paper Clip.

Denis Forest (1960–2002) z Providence a Christopher Allport (1947–2008) z Lazarus

Amerického herce Christophera Allporta si ze seriálu pamatujeme jako agenta Jacka Willise, který se tak trochu proti své vůli stal hlavním záporným hrdinou epizody Lazarus z první série. Tento herec později ztvárnil policistu, kterému v béčkových hororech Jack Frost a Jack Frost 2: Revenge of the Mutant Killer Snowman jde po krku zmutovaný vraždící sněhulák (promiňte, to jsem si nemohl nechat pro sebe). Allportovi, který se narodil 17. června 1947, se stala osudná sněhová lavina v kalifornských horách, která ukončila jeho život 25. ledna 2008 ve věku 60 let. Ve stejném roce nás opustil další muž zákona, kanadský herec Henry Beckman, který v kůži detektiva Franka Briggse šel po krku samotnému Eugenu Victoru Toomsovi v epizodách Squeeze a Tooms. Pan Beckman, kterého jsme později mohli vidět ještě ve vedlejší roli starého muže v díle Chinga, se narodil 26. listopadu 1921. Zemřel 17. června 2008 v úctyhodném věku 86 let. Jen o pár dnů později odešla Lilyan Chauvinová, francouzská herečka, která ztvárnila rumunskou babičku Goldu v ponuré epizodě The Calusari. Ve své době velmi půvabná herečka se narodila 6. srpna 1925 a na hereckou dráhu nastoupila už v padesátých letech. Televizi i filmu zůstala věrna až do své smrti, která přišla 26. června 2008 ve věku 82 let. O tři dny později zemřel Don S. Davis, kterého znají nejen diváci Akt X, ale také Stargate SG-1 a Twin Peaks. V našem seriálu pan Davis hrál kapitána Williama Scullyho, otce agentky Scullyové, a i když se objevil jen v epizodách Beyond the Sea a One Breath (byť vynikajících), zaručeně si jej většina z nás pamatovala až do konce seriálu. Don S. Davis se narodil 4. srpna 1942 a zemřel na selhání srdce 29. června 2008 ve věku 65 let. O rok později zemřela Lorena Galeová, kterou si velmi oblíbil Chris Carter. Herečka se objevila v seriálech Millennium a Akta X, ve druhém jmenovaném hned třikrát v dílech Shadows, One Breath a Elegy. Herečka, která se narodila 9. května 1958, se naposledy mihla též v druhém celovečerním filmu jako lékařka hovořící se Scullyovou přes obrazovku. Lorena Galeová zemřela po krátkém boji s rakovinou 21. června 2009 ve věku 51 let. Ve stejném roce odešel Tom O'Rourke, představitel mrzutého zástupce dřevařské společnosti Stevea Humphreyse z epizody Darkness Falls. Narodil se 28. března 1944 a zemřel 13. září 2009 ve věku 65 let.

O životě a smrti Jana Rubeše, českého rodáka, který výrazně zasáhl do dění ve vynikajících mytologických epizodách Tunguska a Terma, jsme si už psali. Stále máme být na co hrdí, a tak vřele doporučuji si text připomenout. Přiznám se, že teď úplně nevím, jak vlastně článek ukončit. Herce, o kterých zde bylo napsáno, nikdo z nás osobně neznal. Přesto se každý z nich stal součástí seriálu, jež nám všem tak trochu změnil život. Upřímné poděkování a malá vzpomínka jsou pak to nejmenší, co jsem památce těchto lidí mohl věnovat. O mrtvé strach nemám, jsem přesvědčen, že hůř, než na tom našem, na Onom Světě už být nemůže. Jen doufám, že tam mají Akta X a že tam nejsou dočista sami.

Komentáře: 9

Původně jsem tak trochu zamýšlela dát si po trojce pauzu, ale nedošlo na to. Konečně, kdy jindy je lepší čas sledovat seriály, než o zkouškovém? Neumím sice fonetiku (stále), morfologii jsem dělala natřikrát a nad úvodem do komunikace visí stále otazník, zdalipak se dostanu letos ke zkoušce anebo si to na podzim zopakuji, ale mám za sebou výbornou čtvrtou sezónu, a to se počítá. (Snad to počítají i na pracáku.) Ještě než přejdu k nepřehlednému drmolení a dělení se o hloupé poznatky, které mě u jednotlivých dílů napadaly, zase hodlám udělat tři drobné poznámky, bez kterých byste dneska zcela určitě nespali klidně.

1) Scullyin účes. Scully mívá dobrý vlasy už asi od druhé série, ale v této se mi líbila mimořádně. Všechny close-up záběry jsou lepší, když jí hezký obličej rámuje dobře vybraný účes. Za to mají jedničku s hvězdičkou třikrát podtrženou.

2) Rogue Skinner. Vím, že jsem tu postavu zmiňovala už minule, ale líbí se mi čím dál víc, jak ji zaplétají, nechávají ji jednat nezávisle na postavách, ačkoli většina seriálových velitelů hraje druhé housle při kvapíku vlastních postav. Skinner zkrátka dostává vlastní prostor, vlastní příběh, a za to je miluju.

3) Chris Carter. Vážně, pokud nejste pan Carter, nepište seriály / filmy o vládních konspiracích. Budete trapní.

Herrenvolk – Tenhle díl mě (kupodivu) nadchnul tolik, jako jeho předchůdce. Předchozí sezóny měly i lepší nájezd.

Home – Občas mě napadá, že scénáristé nebudou taky tak úplně normální. Koho příčetnýho napadne TAKOVEJ hnus?

Teliko – Svět se bojí upírů, co pijí krev, a pak nějakých příšer, co vysávají životní sílu. Dokud ale svět nemá někoho, kdo žere pigment, je to jen koule pokrytá břídily.

Unruhe – Tohle mě ale skutečně, bez nadsázky vyděsilo. Nevím ale, co víc – jestli představa, že bych byla na místě oběti, nebo na místě vraha. Ani jednu situaci nezávidím.

The Field Where I Died – WTF? Ne, vážně… W. T. F? Tohle byla snad nejpodivnější epizoda vůbec – po jejím konci jsem si musela sama posunout obočí z pozvednuté pozice, protože se tam zaseklo. Nekecám.

Sanguinarium – Pokud jsem předtím u nějakého dílu říkala, že jsem se málem pozvracela, kecala jsem. Protože teprve teď jsem se doslova málem poblila. Ještě, že nemám před žádnou operací.

Musings of a Cigarette Smoking Man – Naprosto geniálně napsaná a promyšlená epizoda, prostě perfektní. Líbí se mi, když má seriál takhle promakaného záporáka (?).

Tunguska – Zas ten zmetek nepovedenej! Myslím Kryceka, ne to TBC. I když…

Terma – Ten Mulder si ale umí vybrat destinaci dovolené, že?

Paper Hearts – Málo geniální epizoda. Nevím, proč se mi víc líbí varianta, že se Samanthě stalo něco „pozemsky ošklivého,“ ne „vesmírně ošklivého.“ Please just don't play with me, my paper heart will bleed…

El Mundo Gira – Jdu blejt, velebnosti. (Zase.) El Chupacabra není někdo, koho bych chtěla poznat… Rozhodně ne v té „X“ verzi – ta z Futuramy ušla spíš.

Leonard Betts – Co k tomuhle říct? Snad jen, že si nedovedu představit horší způsob, jak zjistit, že jsem hodně vážně nemocná.

Never Again – To má za to, že si nechal vytetovat takovou hrůzu. Vím, že to bude trapný dotaz – ale zůstalo Scully to tetování?

Memento Mori – Wow. WOW. !!!

Kaddish – Proč mě nenapadlo dřív, že dojde i na Golema? Tenhle ale rozhodně nepekl rohlíčky obzvláště vypečené…

Unrequited – Proč mi těch generálů z nějakého důvodu nebylo líto?

Tempus Fugit – Chudák Max, chudáci ti lidi v letadle. A chudák já, za to TBC.

Max – Mulder & Scully neví, jaké mají štěstí, když mají na své straně agenta Fornella (Joe Spano).

Synchrony – A kde je Michael J. Fox?

Small Potatoes – Tenhle díl mi pustila kamarádka spolu s pár dalšími v rámci kampaně „podívej se už sakra na ty Akta X“ a já se na něj klepala od chvíle, co jsem se vrhla na čtvrtou sezónu. Pořád mě to nehorázně baví.

Zero Sum – Já si pořád říkala, co mi v tom díle chybí. Scully!

Elegy – Proč mám pocit, že ten název nepatřil ani tak obětem či Haroldovi, jako spíš Scully?

Demons – Všichni víme, že Mulder má problémy. Někdy jsou jen krvavější, než jindy.

Gethsemane – OMG. OMG. OMG. (A hádáte správně, zase jsem nešla spát.)

I když se mi tahle sezóna nejevila tak nabušená informacemi, jako ty předchozí, rozhodně byla nejemotivnější. A upřímně, nechtěla bych být současník seriálu a po tomhle finále čekat přes celou letní pauzu na další. Ještě, že mám pokračování hned o složku vedle.

napsala SaM

Komentáře: 12