Kult X | Akta X

režie Chris Carter | scénář Chris Carter | premiéra v USA 20.10.1995 | v ČR 02.05.2004 | český název Seznam | hodnocení 60%

Těsně před svou popravou černý vězeň tvrdí, že se po smrti vrátí, aby zabil pět lidí, kteří mu během jeho života nejvíce ubližovali. Když se pak krátce po vykonání trestu stane první vražda, šokovaný vězeňský personál na místo přivolává agenty Muldera a Scullyovou.

Třetí série, která divákům Akt X nakonec nabídla až nezvyklé množství humorných příběhů, začala řádně zostra. Hned pátý přírůstek do této řady, The List, je jednou z nejdrastičtějších epizod, které v Aktech X najdete. Vše je umocněno ještě dvěma následujícími příběhy, 2Shy a The Walk, které spolu s právě recenzovaným dílem tvoří vskutku nervy drásající trojlístek. A abych byl úplně důsledný, dodám, že proud horké krve nezastavila ani osmá epizoda třetí řady Oubliette, ve které se Mulder se Scullyovou zapotili možná nejvíce. Odpověď na otázku, proč vlastně v této recenzi hovořím hned o několika epizodách, je prostá. Všechny čtyři kousky si jsou svojí potemnělou atmosférou a drsně vyprávěnými příběhy velmi podobné (byť brutalita je s příchodem Oubliette postupně střídána napětím). Všechny tyto epizody taktéž představují vrahy obdobného typu, mezi něž tentokrát nepatří vlkodlaci, upíři, zoologická zahrada či výsledky zrůdných experimentů, ale vrazi, kteří jsou (nebo před svou smrtí byli) obyčejnými lidmi. Vybroušený klenot typu Irresistible sice čekat nemůžete, ale akčně laděné masakry ano. To se týká především The List a The Walk, zatímco 2Shy a především pak Oubliette míří více do hloubky. Všechny tyto epizody pak mají parametry béčkových hororů, a tak hraje poměrně důležitou roli, zda jste či nejste fanoušky Muldera a Scullyové. Pokud máte agenty FBI rádi, dozajista epizodám leccos odpustíte a vychutnáte si alespoň těch pár hlášek, které v jejich příběhu padnou.

Důvodů, proč jsem si do tohoto článku vybral právě The List, je více. Tím hlavním ovšem je, že jste se na adresu této epizody dosud nevyjádřili v našem diskusním fóru (což jste v případě 2Shy, The Walk či Oubliette již učinili). Z epizody The List mám radost především proto, že nás jejím prostřednictvím tvůrci alespoň jednou v historii Akt X pozvali přímo do basy, ve které jsou odpravovány ty nejhorší existence. Je jen velká škoda, že výprava nebyla v tomto ohledu poněkud bohatší a že jsme se nemohli podívat hlouběji do útrob „nápravného“ zařízení. Mimochodem, tou hlavní postavou, která nás na tento dobrodružný příběh pozvala, je tvůrce seriálu Chris Carter, pro kterého toto byla teprve druhá epizoda, jíž režíroval (tou první byl mytologický Duane Barry rok před tím). Další věc, která může případné diváky odradit, je jakási plochost příběhu (byť obohaceného o částečně novátorské prvky, jako je třeba fakt, že Mulder se Scullyovou tentokrát nevyřeší absolutně nic). The List vypráví o Napoleonovi Manleym, odsouzenci na smrt, který těsně před popravou přísahá, že se po smrti vrátí a zlikviduje pět lidí, kteří mu v posledních letech života dělali peklo. Když pak začnou postupně umírat jednotlivé postavy z věznice, někomu to může jistě připadat cool, ale když si k jednotlivým postavám (a třeba i k odsouzenému Manleymu) nevytvoříte nějaký vztah, těžko vás bude vraždění nějak zvlášť vzrušovat. Takhle, u čtyřicetiminutové epizody, vám to nejspíše bude dost jedno. A tak nám tu opět zbývají jen usekané hlavy, rozežraná těla a všudypřítomní červíci, které si tvůrci v tomto díle očividně oblíbili. Ani sebevětší várka červů však není děsivější, než pohled do prázdných očí hereckého představitele popraveného Manleyho, který se jmenoval Badja Djola. Tento chlapík uměl zahrát opravdu nepříčetný, skoro až pološílený pohled, který vás zaručeně zneklidní. Djola, který se později objevil i v epizodách seriálů Millennium a The Lone Gunmen, zemřel v roce 2005 na infarkt, bylo mu pouhých 56 let.

Na závěr jedna vzpomínka na herce, kterého si z této epizody zapamatujete bezkonkurenčně nejlépe. J. T. Walsh, který v tomto díle ztvárnil podlého správce věznice Brodeura, se v osmdesátých a devadesátých letech vyskytl v některých vynikajících dramatech jako Dobré ráno, Vietname, Misery nechce zemřít, Pár správných chlapů, Hoffa, Smrtící epidemie, Nixon, Smrtící bumerang či Městečko Pleasantville. Jednu z hlavních rolí hrál i ve sci-fi seriálu Dark Skies, jež v letech 1996 až 1997 pojednával o konspiracích z oblasti UFO. I Walsh zemřel na srdeční infarkt, konkrétně v únoru 1998, necelé tři roky poté, co pozvedl epizodu The List z bahna průměru.

režie Michael Watkins | scénář Daniel Arkin | premiéra v USA 07.03.1999 | v ČR 27.10.2007 | český název Arkádie | hodnocení 100% další názory zde

Mladí manželé David a Nancy Klineovi si pronajali dům v komunitě, kde chtějí nerušeně trávit chvíle odpočinku. V noci Davida probudí kroky z přízemí. Sejde dolů, ale nic nevidí. Náhle se k němu zezadu přiblíží cosi velkého. Nancy uslyší jeho výkřik, to už ale ono „cosi“ vstoupí do ložnice a ženu zabije. O několik měsíců později přijíždějí do komunity Mulder a Scullyová jako manželé, aby tam vyšetřili záhadné zmizení Klineových i jiných párů před nimi. Agenti se zapíšou jako Rob a Laura Petrieovi a jsou ubytováni ve stejném domě, ze kterého zmizeli Klineovi. Šťastní „manželé“ se záhy dozvědí, že v komunitě, jejímž prezidentem je jakýsi pan Gogolak, platí mnoho striktních pravidel. Ta mají prý zlepšit soužití mezi obyvateli komunity. Ve skutečnosti však mají lidem zachránit život.

6×13 Arcadia je sladkou jednohubkou pro všechny shippers-pozitivní diváky Akt X. Mulder a Scullyová v přestrojení za manžele přicházejí do typicky bohatého amerického sousedství, ve kterém na ně čeká typicky bílý domek s typicky zeleným trávníkem. A samozřejmě také společná ložnice. Ruku v ruce s touto novou rolí přichází několik vtipných a nezapomenutelných momentů. I když se budete po většinu času při pohledu na manželský pár složený z našich dvou agentů nejspíš přiblble usmívat, atmosféra epizody nabídne i napínavější momenty. Půvabné sousedství The Falls at Arcadia totiž obsahuje několik strašidelnějších míst, které obývá tajemné monstrum, vraždící „neposlušné“ obyvatele komunity. Ale dřív, než se začnete o naše agenty vůbec bát, už se budete bavit při veselém stěhování Muldera a Scullyové do krásného nového domku.

Shippers, tedy skupina těch diváků, kteří touží po jakémkoliv intimnějším kontaktu mezi Mulderem a Scullyovou, budou zkrátka nadšeni. Zatímco v prvních pěti sériích byla přitažlivost mezi oběma agenty vždy jen jemně naznačena, v této epizodě se tvůrci konečně pořádně rozhoupali. Vy, kteří názory shippers nesdílíte, se ale nemusíte děsit. Všechny momenty, kdy jsou agenti spolu v ložnici nebo u jídelního stolu, jsou natočeny odlehčeně, s citem a se smyslem pro humor. Považovat Arcadii za typickou humornou epizodu Akt X však není nejšťastnějším řešením. Samozřejmě, že by někam mezi epizody tohoto ražení patřila a patří, ale zároveň se nejedná o „blbost“ typu Bad Blood či Jose Chung (slůvko „blbost“ myšleno v nejlepším smyslu slova). Arcadia je mišmaš tolik typický pro období šesté série, kdy jak známo nebylo tvůrcům nic svaté. Zároveň však v jejím příběhu najdete několik již zmíněných momentů, při nichž může některým divákům běhat mráz po zádech. Pak ale hned následují okamžiky, které vám vrátí úsměv na tvář. Arcadia zkrátka nabízí od všeho něco a my se teď můžeme už jen divit tomu, jak to všechno vlastně drží pohromadě.

Z velké části díky šikovným tvůrcům. Epizodu napsal Daniel Arkin, pro něhož to byla vůbec první práce na seriálu Akta X. Jak to tak vypadá, člověk ani nemusí být s Akty X výrazně spjat a přesto mu nic nebrání, aby vytvořil nezapomenutelnou klasiku (něco podobného, kdy jinak neznámí a nezkušení autoři napsali perfektní epizodu, jsme viděli už v první sérii v případě epizody Eve). Arkinovi se to podařilo na výbornou a své schopnosti pak o rok a půl později už jen potvrdil scénářem k temné Redrum z osmé řady. Ta je sice diametrálně odlišná od právě recenzované epizody, ve svém subžánru v Aktech X však tvoří naprostou špičku. Seriál je u konce a my tak můžeme už jen doufat, že v Arkinovi nezůstal ještě nějaký nevyužitý potenciál. Nováčkem je ve své podstatě i režisér Michael Watkins, který se mezi tvůrce Akt X zařadil až s přesunem celého štábu do Los Angeles. Dohromady pracoval na šesti epizodách a své bohaté zkušenosti (režíroval např. scénář Franka Spotnitze k jedné z epizod seriálu Millennium) pak už jen potvrdil v dílech Tithonus a X-Cops, které zaujmou právě svým netradičním zpracováním.

:: Obrázky z rodinného alba Muldera a Scullyové :: 

Pokud jde o Arcadii, je zajímavé podívat se na ni i z jiného soudku, než jen jako na dalšího zástupce humorných epizod. Hlavní zápornou „postavou“ příběhu je monstrum, jež nelítostně likviduje všechny obyvatele sousedství, kteří se nějakým způsobem proviní proti přísně nastaveným pravidlům. Ve své podstatě tento netvor neexistuje, ale zhmotní se vždy jen v okamžiku, když dojde k porušení pravidel. Scénáristovi do hlavy nikdo nevidí, ale dění v epizodě si můžeme vyložit také jako kritiku podobných lidských striktně uzavřených společenství, ve kterých platí mnohdy nesmyslná pravidla, která tamější obyvatele spíše terorizují, než aby jim zpříjemňovala či zlepšovala život.

Arcadia – stejně jako hromada dalších epizod šesté a sedmé série – nemusí zachutnat každému. Pravdou ovšem je, že jsem ještě nenarazil na nikoho, komu by se vyloženě nelíbila. Dokonce i můj bratr, který jinak ignoruje vše, co následovalo po díle Die Hand Die Verletzt, byl s výletem do dokonalého sousedství v Arcadii spokojen. Zda budete, nebo nebudete spokojeni i vy, těžko předjímat. Pokud máte Akta X rádi, pak jste Arcadii již dávno navštívili. Scény, jako je ta u jídelního stolu, kdy agenti hostí své sousedy a Mulder jim barvitě líčí, jak jeho manželka miluje všechny „ty mimozemské blbinky“, jsou prostě fantastické. Z hlavy budete taktéž těžko dostávat okamžiky, kdy Mulder zve svou drahou do postele, nebo kdy agent hledá ideální způsob vykonání potřeby. Ale co to povídám – z hlavy budete jen velmi obtížně dostávat celou tuto pěknou epizodu. Arcadia je vtipná, milá a hlavně nesmírně pohodová. A takové věci si člověk rád pamatuje.

Vaše názory: „Tenhle díl nelze přehlédnout. Mulder a Scullyová jako manželé – povedený kousek. Epizoda podle mě obsahuje plno skvělých hlášek a scének, které trochu parodují ideální americkou rodinku. Když vidím, jak Mulder ničí poštovní schránku a provokuje sousedy kopáním bazénu, basketbalovým košem, poznávám, že jsem si to pořádně užila. A přestřelky se Scullyovou co by manželkou nelze vynechat.“ - peta111 || „Arcadia je výborná. ‚Manželské‘ scény jsou naprosto dokonalé, např. Scullyová s maskou a Mulder na posteli. A místní obyvatelé byli dost strašidelní, tam bych nevydržela, monstrum by mě dostalo hned první den… :)“ - terentule || „Tento díl mám taky moc ráda, i když jsem hodně dlouho přemýšlela o tom, proč je tam Scully tak odtažitá. V předešlých epizodách se objímají a líbají na čelo jak na běžícím pásu a tady jí vadí, když ji Muldy vezme kolem ramen? Asi se bála, že by k něčemu mohlo dojít… příležitost dělá zloděje… :)“ - haci || „Vynikající díl, jejich hra na manžele mě pokaždé dostane do kolen. Jak se k ní Muldy pořád tak nějak tulí a hledá každou příležitost si na ni sáhnout, nebo aspoň utrousit nějakou tu vtipnou hlášku (a že jich je tady hodně) ‚Kde jste se seznámili?‘ ‚Na konferenci ufologů, moje manželka je do toho celá blázen.‘“ - XGirl || „Scullyová má úžasně silnou vůli. Při tom, jak se Mulder tváří, když se jí ptá ‚You want to make that honeymoon video now?‘, bych nejspíš odhodila kameru a vrhla se na něj přímo uprostřed pokoje. Škoda, že ji Mulder nenesl přes práh, to mohla být dobrá scéna. Naprosto světový je taky to, jak Scullyová puntíčkářsky opravuje Pat a Vina, když špatně vysloví jejich příjmení a pak to sama řekne špatně. Záměr? :) Dokážu si představit, že takhle by opravdu vypadalo jejich manželství, pokud by jim nebyli neustále v patách emzáci, supervojáci a jiní -áci… :) Škoda jen, že v českém překladu opět zcela nečekaně většina různých něžnůstek naprosto zanikla, přesněji řečeno ani nebyla zaregistrována a přeložena. Konkrétně třeba ‚honey‘ dabing zcela ignoruje, což atmosféru lehce ochuzuje o ten správný prožitek.“ - nabaa

Arcadia je divácky mimořádně populární, což dobře dokumentuje třeba obsáhlá diskuse, kterou tato epizoda vyvolala na našem hlavním webovém fóru.

režie Harry Longstreet | scénář Glen Morgan, James Wong | premiéra v USA 24.09.1993 | v ČR 06.05.2003 | český název Škvíra | hodnocení 100% další názory zde

Mulder a Scullyová vyšetřují bizarní případ série brutálních vražd, které se odehrávají každých třicet let už od roku 1903. Nejzají­mavější aspekt celého případu se týká vraha – všechno totiž nasvědčuje tomu, že všechny vraždy spáchal jeden a ten samý člověk. 

První samostatně stojící epizodu seriálu Akta X snad netřeba blíže představovat. 1×02 Squeeze je vynikající thriller, který oplývá originální zápletkou a především pak jedním z nejlépe napsaných a zahraných vrahů v celé historii seriálu. Není to však jen sympaťák Tooms, který této epizodě přidává na významu; Squeeze je v kontextu celého seriálu zásadní také proto, že po pilotním filmu a mytologické epizodě Deep Throat tímto dílem tvůrci divákům jasně ukázali, že Akta X nejsou jen seriál o UFO a mimozemských civilizacích. V Aktech X mají své zastoupení také bizarní úkazy, paranormální jevy a zrůdy všeho druhu. A právě do posledně jmenované, nepříliš lichotivé skupiny patří i hlavní záporná postava této epizody, genetický mutant, kterého si deseti tisíce z nás zamilovaly natolik, že nám ho tvůrci v závěru první série znovu vrátili do akce. Tato skutečnost je však dávno známa nám všem, málokdo se na to ovšem dívá z té stránky, že Eugene Victor Tooms vlastně založil MOTW subžánr v Aktech X. Zkratkou MOTW, která znamená monster-of-the-week (tedy „zrůda týdne“), označujeme všechny samostatně stojící epizody v Aktech X. Epizoda Squeeze tak byla důležitým poselstvím divákům, kterým chtěli tvůrci sdělit, jak bude vypadat další směřování seriálu.

Tooms, který působí jako takový méně společenský Norman Bates, symbolizuje největší přednost této epizody. Je to velmi výrazná postava, která dává vědět, že MOTW epizody budou do budoucna stát především na silných vedlejších záporných postavách (to nám ostatně později potvrdil např. Donnie Pfaster v Irresistible, Robert Modell v Pusher či Luther Lee Boggs v Beyond the Sea). Americký herec Doug Hutchison, který se shodou okolností narodil tři týdny před premiérou již zmíněného Hitchockova Psycha, předvedl v této epizodě výkon, pro který jsem si ho zamiloval na hodně dlouho dopředu. Každý jeho pohled, jemuž se mimochodem režisér v epizodě Squeeze věnuje skutečně často, je doslova hypnotizující. Vynikajících výkonů jsme se v Aktech X dočkali hned několikrát, vzpomeňme třeba na již zmíněného Brada Dourifa v kůži Luthera Boggse, z Douga Hutchisona však sálá až neuvěřitelný mix charismatu, nebezpečí a podivnosti. Své kvality pak tento nenápadný herec potvrdil na konci první série, kdy se do své role opět vžil.

:: Prohlédněte si desítky obrázků z této epizody ::

Ačkoliv to tak na první pohled (a první zhlédnutí epizody) vypadá, Squeeze není jen o Toomsovi. Ostatní herci nezůstávají příliš pozadu – např. Donal Logue, který ztvárnil kamaráda agentky Scullyové Toma Coltona, zahrál perfektního slizouna. Při sledování jeho výstupů člověk jen přemýšlí, která přezdívka se na něho hodí víc – jestli „osina v zadnici“ nebo „přizdisráč“. Pokud jde o agentku Scullyovou (tedy o její představitelku Gillian Andersonovou), tak se přiznám, že u Squeeze jsem si poprvé uvědomil, jak sexy ta žena umí být. Poslední z hereckých představitelů, u kterého se musím pozastavit, je Henry Beckman. Tento americký herec si v epizodě zahrál starého detektiva Franka Briggse, v jehož kůži se na konci první série v epizodě Tooms znovu vrátil. Beckman, jehož herecká kariéra trvala od roku 1951 až do 2002, měl mnoho hereckých zkušeností, což prokázal i v Aktech X. Chris Carter ho požádal o spolupráci ještě v páté série, konkrétně v epizodě Chinga, v níž si Beckman zahrál starce. Henry Beckman zemřel před rokem ve věku 86 let.

:: Přečtěte si povídku Naučit se důvěře ::

Napsat scénář k první samostatně stojící epizodě bylo dovoleno Glenu Morganovi a Jamesi Wongovi, kteří ve své spolupráci pokračovali až do čtvrté série. Originální je především způsob, jakým oba scénáristé přišli na hlavní zápletku teprve vznikajícího příběhu. V kanceláři, ve které připravovali příběh epizody, totiž byla ve stěně velká ventilační šachta. Pak už jen stačilo, aby pohled Glena Morgana spočinul na otvoru do šachty, a bylo vymalováno. Jednoduchý motiv mutanta, který se dokáže protáhnout lidem nepřístupnými cestami, a schopné ručičky techniků stačily, aby vznikla jedna z nejlepších epizod Akt X.

Působivý je i onen námět o vrahovi, který se vrací každých třicet let. Všechny ty bizarní prvky jako je hibernace a pojídání jater dávají celému tomuto nápadu tu pravou šťávu. A pak je tu samozřejmě ten Hutchisonův Tooms. Všechny jeho projevy – od toho uhrančivého pohledu až po ten nepopsatelný psychopatický klid – jsou naprosto nezapomenutelné.

režie David Nutter | scénář Marilyn Osborn | premiéra v USA 01.04.1994 | v ČR 26.08.2003 | český název Tvary | hodnocení 100%

Vyšetřování tohoto případu zavede Muldera se Scullyovou do indiánské rezervace v americkém státě Montana. Jakási nelidská bestie tu brutálním způsobem roztrhala několik místních lidí. Série podobných vražd na tomto místě probíhala už v roce 1946 a i když byl tehdy hlavní podezřelý zabit, vraždění nyní pokračuje.

Epizoda 1×18 Shapes nabízí intenzivní hororový zážitek, což z ní činí jednoho z nejžhavějších adeptů na páteční večer. V působivě vystavěné atmosféře se dozvídáme o americké legendě týkající se pojmu manitou. Indiánská mytologie takto označuje zlého ducha, který vstupuje do lidských obětí a mění je ve zvíře. V podstatě stačí, aby manitou někoho napadl a oběť se jím pak sama stane. Hlavní zápletka tedy bohatě stačí na potencionálně vynikající strašidelnou podívanou; je jen škoda, že některé akčnější sekvence nevypadají zas tak efektně. Většina hororových scén (a to nejen z této epizody, ale z celého seriálu) by si však měla vzít příklad z jedné ze závěrečných scén, v níž je zachycena bravurně zpracovaná přeměna člověka v manitou. Shapes je jedna z těch epizod, v nichž byla výborně vystižena všudypřítomná ponurost a zlověstnost, která se s vyšetřovaným případem pojí (jiným případem takové epizody může být Irresistible z druhé série). Obrovská pochvala tak směřuje především k režisérovi Nutterovi, o němž se více dozvíte v druhé části recenze, a který krom jiného stojí také za zmíněnou Irresistible z druhé série.

Další technické parametry, které neměl na starosti primárně režisér, na tom však nejsou ani o trochu hůř. Masky i kostýmy jsou špičkové (nezapomeňme, že jsme v první sérii, tedy v technicky ještě stále nepříliš vyspělém období), stejně tak si dozajista zapamatujete prostředí, v němž se příběh Shapes odehrává. Okolní prostředí a tajuplná příroda mě natolik zaujala, že jsem vytvořil několik ukázkových obrázků z epizody, které najdete zde, zde a zde. Myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že jsem měl během sledování hned několikrát chuť hodit batoh na záda a vyrazit do hlubokých lesů.

Každého věrného fanouška seriálu pak epizoda bezesporu potěší celou řadou příjemných odkazů na předešlé dění v Aktech X. Ve scéně v nemocnici Scullyová připomene, že nedávno přišla o otce (epizoda Beyond the Sea). Mulder pak zmatené agentce ještě osvětluje pozadí případu, když zmíní vůbec první vyšetřování v rámci Akt X, které probíhalo v roce 1946 a vedl ho samotný zakladatel FBI J. Edgar Hoover. Své zmínky se dokonce dočká Mulderovo křestní jméno Fox, které prý v řeči indiánů znamená „chytrý lišák“. Mulder si pochopitelně nezapomene oddechnout, že „cokoliv, jen ne strašidelnej“.

David Nutter je jedním z nejúspěšnějších režisérů prvních tří let seriálu, natočil slavné epizody jako Ice, Beyond the Sea, Tooms, Irresistible či Clyde Bruckman's Final Repose, ale i akčnější kousky jako Firewalker a Revelations nebo mytologické klasiky Little Green Men a Nisei. Jak vidíte sami, jedná se o výčet té nejkvalitnější podívané prvních tří období Akt X. Samotný David Nutter je taktéž mistrem pilotů, což se v této souvislosti vztahuje k jeho práci na dalších seriálech. Tento režisér totiž natočil pilotní epizody pro mnoho jiných populárních seriálů, jmenoval bych Roswell, Dark Angel, Smallville, Without a Trace, Supernatural, The Mentalist či Terminator: The Sarah Connor Chronicles. O spolupráci ho požádal i Chris Carter, když pro něho Nutter natočil první epizodu seriálu Millennium. V roce 1995 Nutter pracoval také na pilotní epizodě Space: Above and Beyond, což byl ambiciózní televizní projekt Jamese Wonga a Glena Morgana, který tito dva scénáristé vytvořili hned po svém odchodu ze štábu Akt X v polovině druhé série. Na tomto seriálu koneckonců pracovala i scénáristka Marilyn Osbornová, která napsala právě epizodu Shapes a pro Morgana s Wongem do jejich seriálu připravila další tři díly.

Vraťme se ovšem zpět k právě recenzované epizodě. V úvodu tohoto článku jsem psal, že Shapes je ideálním adeptem pro páteční večer. K celkové atraktivnosti epizody navíc přispívá, že v rámci první série není tak dobře známá a v porovnání s dalšími výpravnými kousky jako je Ice nebo Darkness Falls je de facto neviditelná. Toto jsou však jen jakási technická pozitiva, skutečné lákadlo epizody spočívá v její zápletce a tématu, kterým se zaobírá. Problematiku vlkodlaků a podobných monster jsme tu ještě neměli a já osobně velmi oceňuji, že se k tomuto sice již značně provalenému, ale stále velmi přitažlivému tématu tvůrci dostali ještě v období první série. Fanoušci i tvůrci samotní si nakonec zrůdy oblíbili, hned na začátku druhé série totiž na nebohého Muldera a Scullyovou poslali upíry (epizoda 3). Nejsilnější aspekt epizody Shapes však spočívá v atmosféře, díky níž jí odpustíte i poněkud pomalejší tempo. Ono skvěle vybudované napětí je cítit téměř v každé scéně a divák se ho nezbaví ještě nějakou chvíli po závěrečných titulcích.

režie Daniel Sackheim | scénář Chris Carter | premiéra v USA 23.09.1994 | v ČR 14.10.2003 | český název Hostitel | hodnocení 100% další názory zde

Fox Mulder již s agentkou Scullyovou na Aktech X nepracuje. Zástupce ředitele FBI Skinner tak osamělého agenta pošle do New Jersey, aby zde Mulder vyšetřil smrt technika, který pracoval v místních kanalizacích. Na první pohled rutinní případ se změní ve chvíli, kdy agent v blízkosti místa činu objeví nebezpečného genetického mutanta.

„Říká se, že každý den zmizí z povrchu zemského tři živočišné druhy. Ale kdo ví, kolik jich vzniká nových,“ ptá se Mulder sám sebe v závěru epizody 2×02 The Host. Tvůrci nám na tuto otázku odpovědí po svém. Konkrétní odpověď sice nenajdou, ukáží však, co všechno by podle jejich názoru vzniknout mohlo. Při zrodu epizody se tak zapotily především ruce maskérů, které vytvořily možná tu nejpamátnější příšeru, kterou jsme kdy v seriálu potkali. Odporné motolici s lidskou podobou jsme se již věnovali v článku Flukemana má každý rád, což je jméno, které se v souvislosti s tímto mutantem vžilo asi nejvíce.

Epizoda The Host je však populární z mnohem více důvodů, než jen díky proslulému monster of the week. Po epizodách The Jersey Devil, Space, Young at Heart, Miracle Man a Darkness Falls je to další nemytologický kousek scénáristy Chrise Cartera. Je však nanejvýš logické, že se scénáře epizody ujal samotný tvůrce seriálu (a mytologie). Jednak se mu po psaní už asi stýskalo (první a tedy mytologický díl druhé série byl jediným v celé historii seriálu, který Carter nenapsal), ale především v epizodě The Host představil postavu, která v pozdějších dvou letech sehrála v mytologii stěžejní roli. Řeč není o nikom menším, než o Panu X (v originále označován jednoduše jako X), Mulderův druhý informátor. Pan X, který přichází na scénu jen velmi krátce po smrti prvního informátora Muže z Pentagonu, se v této epizodě sice neobjeví, uslyšíme však jeho hlas, když Muldera po telefonu ujistí, že „má v FBI přítele“. The Host nabízí celou řadu památných scén, troufám si však tvrdit, že Mulderův první telefonní hovor s Panem X je v této epizodě tím nejlepším a zároveň nejdůležitějším, alespoň pokud jde o dění v následujících epizodách. Navíc to celé má nádech atraktivní a pro Akta X velmi typické atmosféry, kdy znovu máme pocit, že Mulder je na cestě k něčemu velkému.

Sluší se také krátce představit muže, kterému Carter svěřil režii první samostatně stojící epizody druhé série. Tím autorem se stal Daniel Sackheim, jehož jméno vám asi moc neřekne, ale který se na Aktech X podílel od roku 1993 až po některé díly ze sedmé řady. Sackheim, mimo jiné držitel ceny Emmy za seriál NYPD Blue, totiž z pozice jednoho z producentů dohlížel již na pilotní epizodu seriálu a své režisérské zkušenosti potvrdil hned v následující Deep Throat. Jako producent se pak vrátil na téměř celou šestou a část sedmé série, naposledy byl pak jeho vliv cítit v epizodě Signs and Wonders z poloviny sedmé řady. Když se tvůrci ve svých vzpomínkách vracejí do léta 1994, kdy vznikala právě recenzovaná epizoda, první věc, na kterou si vzpomenou, je vedro a zápach. Většina scén této epizody totiž vznikala v blízkosti (nebo přímo uvnitř) kanalizací, jejichž zápach navíc zvýrazňovalo až třicetistupňové vedro, které toho léta bylo.

Na závěr se nemohu nepozastavit u Mitche Pileggiho, pro kterého je tato epizoda (po dílech Tooms a Little Green Men) teprve třetím ztvárněním Waltera Skinnera. Pileggi si přísného zástupce ředitele FBI zahrál očividně s velkou chutí a představil svou postavu jako věčně znechuceného byrokrata, který má dost své vlastní práce a nemá čas, náladu ani potřebu zabývat se excesy nějakého Muldera. Minimálně do poloviny třetí série (než se stal převážně Mulderovým spojencem) tak Mitch Pileggi předváděl naprosto perfektní herecký výkon, který epizodou The Host teprve startoval.

Přesně před patnácti lety vznikla vynikající epizoda, která v obří mozaice s názvem Akta X tvoří další hrdou součást celé skládačky. Budete-li mít někdy chuť na svižný thriller s tou správnou béčkovou příchutí, pak je tato epizoda jedním ze žhavých kandidátů.

režie Michael Lange | scénář Chris Carter, Scott Kaufer | premiéra v USA 11.02.1994 | v ČR 05.08.2003 | český název Mladí v srdci | hodnocení 100% další názory zde

Mulder zjišťuje, že nebezpečný zločinec John Barnett, kterého agent před lety zatkl a o kterém předpokládal, že ve vězení zemřel, se vrací a znovu vyhrožuje novými zločiny. Během vyšetřování Mulder se Scullyovou zjistí, že Barnett se stal součástí bizarního experimentu, který dokáže zpomalit stárnutí.

1×15 Young at Heart je epizoda, která v sobě mísí všechny úžasné aspekty Akt X: děsivost, bizarnost i vynikající hutnou atmosféru. Po zhlédnutí epizody vás jistě nepřekvapí, že za jejím scénářem stál Chris Carter, tvůrce seriálové mytologie. Krom atributů samostatně stojících epizod totiž Young at Heart obsahuje jisté pasáže, za které by se bezesporu nestyděla jakákoliv mytologická epizoda. Young at Heart totiž vypráví o podivném experimentu, který způsobuje zpomalení procesu stárnutí. Tento vědecký pokus je v jedné z amerických věznic uskutečněn na vězni jménem John Barnett, kterého v minulosti dopadl agent Mulder. Když se Barnett díky tomuto tajnému programu dostane z vězení, je odhodlán se pomstít. V této souvislosti si nelze nevzpomenout na epizodu Sleepless ze začátku druhé série, která také pojednávala o motivech experimentu a pomsty. Je evidentní, že podobný materiál tvůrci Akt X skutečně umí točit, protože obě epizody patří mezi to nejlepší, co v seriálu vzniklo.

A nejen mezi to nejlepší, zároveň se jedná o jedny z nejtemnějších epizod. Ono už samotné téma obrácení procesu stárnutí by obstálo samo o sobě, zde je hlavní zápletka navíc obohacena o další dramatické sekvence, včetně častých konfrontací agenta Muldera a Johna Barnetta. Nechybí ani nějaké ty informace z Mulderovy minulosti, které každý fanoušek mytologie postav jistě rád uvítá. Je jenom dobře, že scénář napsal Chris Carter, který podobné výlety do psychiky agenta Muldera zkrátka umí. Carter si na pomoc vzal scénáristu Scotta Kaufera, který se již k Aktům X bohužel nikdy nevrátil. Jinak na tom byl třetí nejdůležitější aktér této epizody, režisér Michael Lange, který na seriálu pracoval ještě v následujících třech letech (natočil epizody Miracle Man, Ascension a Unrequited).

Obrovskou pochvalu si zaslouží především režisér, který přetavil scénář obou pánů do skvělé podívané. Osobně hodnotím tuto epizodu jako jednu z nejlépe zrežírovaných, díky čemuž se automaticky jedná o jeden z nejlepších dílů v mnohdy rozporuplné první sérii (alespoň pokud jde o technickou stránku jednotlivých epizod). Vše klape, jak má, včetně hereckých výkonů, ať už jde o představitele Johna Barnetta či Mulderova bývalého parťáka Reggieho. S hereckým obsazením souvisí jedna drobnost, která je trochu nespravedlivě tím hlavním, proč si tuto epizodu diváci pamatují. V samém závěru epizody ztvárnil roli vyšetřovatele William B. Davis, který tou dobou již půl roku v seriálu vystupoval jako tajemný Muž s cigaretou (poprvé se objevil v pilotní epizodě). Scéna spustila debaty o tom, koho má Davis ve scéně představovat. Zatímco jedni se domnívají, že máme co dočinění s mocným Kouřícím mužem, jiní se shodují se závěrečnými titulky, které Davise představily jen jako bezejmenného agenta CIA.

Největší deviza této epizody však spočívá v tom nejpodstatnějším – v tuhé, zlověstné atmosféře, která se táhne téměř celým příběhem. Když k tomu všemu přičteme napínavý a klasicky otevřený závěr, máme zde horkého adepta na nejlepší epizodu první série.

režie Kam Manners | scénář Valerie a Vivian Mayhewová | premiéra v USA 10.11.1996 | v ČR 24.10.2004 | český název Krvavá krása | hodnocení 60% další názory zde

Na luxusním oddělení estetické chirurgie v Los Angeles vyšetřuje Mulder se Scullyovou vraždy pacientů, které svým chirurgickým náčiním zabili tamější doktoři. Jelikož lékaři nedovedou své počínání nijak vysvětlit, začne se Mulder domnívat, že byli posednuti ďáblem.

Zrod epizody 4×06 Sanguinarium provázely těžké porodní bolesti. Bylo to dáno nejen tématem, o němž příběh vyprávěl, ale především velmi pikantními a drastickými scénami, které se v epizodě objevily. Sanguinarium pokračovala v tradici brutálních epizod začátku čtvrté série, od syrového Unruhe ji dělily dva týdny a od masakru v Home pouhý měsíc. Přesto tvůrci přišli krátce po Halloweenu s dalším mládeži nepřístupným případem Muldera a Scullyové. A jelikož pohřeb novorozeněte a lobotomii zaživa měli tou dobou již zdárně za sebou, pozvali nás tvůrci tentokrát na oddělení plastické chirurgie, kde se ruku v ruce s tajemnými seancemi odehrávají ty nejdrastičtější vraždy, které jsme v Aktech X kdy mohli vidět. Scénáristky Valerie a Vivian Mayhewovy, jediný sourozenecký pár, co kdy na scénáři k některé z epizod Akt X pracoval, se do své práce pustily s velkou vervou a odvahou. A pochopitelně nenalezly příliš pochopení, když svůj scénář odevzdaly na cenzorském oddělení stanice FOX. Zástupci televize však některé námitky vznesli vcelku oprávněně, jelikož epizoda působí velmi drasticky i po četných zásazích ze strany cenzorů. Do celé věci se nakonec musel vložit Chris Carter, který se s televizí dohodl na jistém kompromisu.

Celkově bych epizodu Sanguinarium označil za mírně rozpačitou. Je mi na ní sympatické především to, že je pouze béčkovým hororem, který chce diváka řádně postrašit, a neaspiruje na nějaké vyšší mety. Já osobně jsem se při sledování tohoto dílu příjemně bál, což je ostatně přesně to, co od Akt X vyžaduji určitě nejvíc. Některé sekvence, např. vana plná krve nebo levitující doktor Franklin, jsou natočeny bravurně, tedy přesně tak, jak to Kim Manners vždy uměl. Přesto tomu všemu něco chybí, protože u Unruhe jsem se bál určitě víc a u Home mi bylo vyloženě zle. Sanguinarium je obyčejný horůrek, bez ambicí, bez ducha. Pokud k němu budete přistupovat přesně tak, jak si zaslouží, tedy bez velkých očekávání, bude to jen pro vaše dobro.

Zajímavosti: Pokud na vás byly některé scény příliš brutální, určitě byste našli pochopení u Gillian Andersonové, která prohlásila, že během natáčení musela několikrát odvracet zrak. Zato Davidu Duchovnymu se epizoda líbila, i když přiznal, že zápletku nepochopil napoprvé. || V epizodě se své zmínky dočká Gerald Gardner, amatérský britský antropolog a archeolog, který je považován za zakladatele současné čarodějnické tradice Wicca.

režie Michael Lange | scénář Chris Carter, Howard Gordon | premiéra v USA 18.03.1994 | v ČR 19.08.2003 | český název Zázračný Samuel | hodnocení 80% další názory zde

Mulder se Scullyovou vyšetřují v Tennessee mladého věřícího léčitele, který prý dokáže jedním dotykem své dlaně vyléčit druhému člověku jakoukoliv chorobu. Agenti však mají podezření, že stejně tak rychle, jak dokáže léčit, dokáže i zabíjet.

Scénáristé Chris Carter a Howard Gordon si v epizodě 1×17 Miracle Man vzali na mušku velmi zajímavé téma. Televangelíky, tedy kazatele, kteří využívají televize a jiných médií ke svým kázáním, možná znáte z našeho reálného světa i vy. A pokud nejste věřící, tak je zde obrovská pravděpodobnost, že budete tyto lidi upřímně nenávidět. Samuel, se kterým se v této epizodě setkáváme, je však pouze fiktivní postavou, kterou scénáristé skvěle napsali a mladičký herec Scott Bairstow výtečně zahrál. Samuel Hartley je záhadný mladík, který se svými věrnými vede v Tennessee tzv. Miracle Ministry, tedy jakousi Církev Zázraků. Ačkoliv se vám to může jevit jako příběh z jiného světa, ve Spojených státech (potažmo na celém americkém kontinentu) najdeme podobných protestantských církví pěknou řádku. Mě osobně tato problematika vždy velmi zajímala, protože se sektami tohoto typu jsou spojeny některé prapodivné prvky víry a v neposlední řadě také celá řada skandálů či tragédií (vzpomeňme na události z texaského Waca z roku 1993 nebo na náboženský experiment v Jonestownu, který se stal místem největší hromadné sebevraždy v dějinách lidstva).

Jak nám scénáristé v této epizodě celkem věrohodně vykreslili, práce kazatelů, kteří dokáží například jedním dotekem ruky „léčit“ smrtelné choroby, je výhodným byznysem (jen se podívejte, jak vypadá kalifornská Crystal Cathedral, obrázky jsou na Wikipedii). Dost už ale nepříliš férových narážek na ty, kteří se na tomto místě nemohou bránit, a pojďme se věnovat epizodě.

Kariéra režiséra Michaela Langa u Akt X nebyla příliš dlouhá – v roce 1994 tento tvůrce natočil vedle Miracle Man ještě vynikající kousky Young at Heart a Ascension, které stály především na jeho zručné režii. Poté se Lange bohužel odmlčel a vrátil se až ve čtvrté řadě, kde režíroval Unrequited. V právě recenzované epizodě odvedl perfektní práci, když navodil stylovou atmosféru amerického Jihu. Velmi dramatickým nábojem oplývají také scény bohoslužeb, kázání či sekvence, ve které se soudní síní proletí stovky kobylek. Proti práci režiséra tak nemohu říct jediného křivého slova, naopak scénáristy bych jemně pokáral za ten zbytečně rychlý konec. Miracle Man je vynikající epizoda a ačkoliv jsou závěrečné minuty velmi působivé, od veteránů jako je Carter a Gordon bych čekal víc. Dosti mě zklamalo výrazné zapojení postavy šerifa do děje, což – stejně jako narážky na Mulderovu sestru Samanthu – působilo občas zbytečně násilně a nevěrohodně (především pak s přihlédnutím k velmi zajímavě se rozjíždějící první polovině epizody). Odkazy na Mulderovu pohřešovanou sestru, které si jakožto tvůrce mytologie prosadil do děje epizody Chris Carter, jsou na druhou stranu zajímavým poselstvím: když člověk v něco pevně věří, později to začne vidět, ať už to ve skutečnosti existuje či nikoliv.

Pokud jde o krátce zmíněnou scénáristickou dvojku, tak Howard Gordon si zaslouží větší prostor. Tento scénárista na Aktech X pracoval pouze v období prvních čtyř sezón. Krom toho, že produkoval všechno od Deep Throat až po Gethsemane, napsal také rovných 20 epizod (mezi něž patří Sleepless, Dod Kalm či nesmrtelná Grotesque a doslova nadčasová Synchrony). Tvůrce Akt X Carter vždy tvrdil, že Akta X jsou seriálem o Bohu a dalších otázkách víry, což jsme ostatně mohli sledovat i v boji, který sama se sebou občas vedla agentka Scullyová. S epizodou Miracle Man se však toto třaskavé téma dostává do samého centra dění a i když tento díl není dokonalý, lituji, že nám Akta X nenabídla podobných epizod víc.