Kult X

JEDNOTLIVÉ SÉRIE SERIÁLU AKTA X
1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10.

Všechny zprávy z rubriky 'Recenze epizod'

10×06 My Struggle II (recenze)

režie Chris Carter | scénář Chris Carter | premiéra v USA 22.02.2016 | premiéra v ČR 2016 | český název Můj boj, část II. | hodnocení 90%

recenze-my-struggle-ii-012.png

:: Stahujte české titulky pro verzi 720p­.HDTV.x264-AVS a 1080p.WEB.DL­.DD5.1.H.264 ::

Chris Carter poslední epizodou revivalu potvrdil, že nehodlá pokračovat v tom, co vybudoval v mytologii prvních devíti sérií. Netýká se to pouze příběhu a mytologických zápletek, ale i celkového vyznění seriálu. To je nyní podstatně akčnější, emotivnější, cílené na efekt, a tedy i na poptávkou současného diváckého trhu. Pryč není pouze Syndikát jako takový, pryč jsou ve stínech postávající tajemné postavy s ještě tajemnějšími motivy, schůzky v potemnělých garážích i slavná konspirační setkání členů Syndikátu v apartmánech starých newyorských mrakodrapů. Osobně je mi z toho smutno, jelikož jsem pamětníkem a milovníkem sofistikované, chytře propletené a výborně napsané mytologie třetí až páté série. Roky však uplynuly a je tedy nejvyšší čas, abychom se podívali pravdě do očí – pravdě nové a ne tak úplně mimozemské.

recenze-my-struggle-ii-014.png recenze-my-struggle-ii-000.png

Hodnotíme-li podle úvodního odstavce, pak poslední epizoda revivalu svou roli splnila. Carter nesporně loví nové diváky, a tak přináší témata aktuální a současná, u kterých existuje vyšší pravděpodobnost, že budou pochopena, než by tomu bylo v případě mytologie z devadesátých let. Původní mytologie, přiznejme si to, je natolik propletená, s desítkami různý postav, se stovkami různých motivů, s historií, která sahá ne k událostem v Roswellu z padesátých let minulého století, ale vlastně až k samotnému původu lidstva, že připomenout toto všechno by vydalo na samostatný šestihodinový speciál (navíc už v původním seriálu byla mytologie rozdělena na starou, vyprávějící o mimozemské kolonizaci v první až sedmé sérii, a novou, sledující problematiku supervojáků v posledních dvou sériích). Větší problém však je, že ani po dvou revivalových mytologických epizodách není tak úplně jasné, co se vlastně děje. Slyšíme o zlovolných plánech jakýchsi lidských konspirátorů, sledujeme nákazu, šířící se na území Spojených států, vidíme mimozemské lodě, náhle se zjevující nad hlavními postavami, ale pojítko, byť sebemenší, nikde. Akta X samozřejmě vždy byla o vršících se otázkách a otevřených koncích, nové otázky se však vždy objevovaly v alespoň trochu rozumném poměru k novým odpovědím.

recenze-my-struggle-ii-002.png recenze-my-struggle-ii-004.png

Jsem si vědom, že znovu pláču nad sklenicí rozlitého černého oleje, ale nedá mi, nepozastavit se nad tím, jakým způsobem je nová mytologie prezentována (a stará upozaděna). Nová mytologie je představena jako „conspiracy of men against humanity“, tedy konspirace mužů, kteří mimozemskou technologii jen využívají k – pro Akta X nezvykle přízemnímu, a to doslova – monitorování obyvatelstva. Mimozemšťané existují, samozřejmě, ale jsme jim tak trochu ukradení. Už to nejsou oni, kdo nás chce v hrůzném kolonizačním holocaustu vyhladit, ale jsou to nejmocnější vládní představitelé, kdo chce lidstvo zotročit. Pokud chce Carter v tomto duchu pokračovat, znamenalo by to zásadní upozadění, nebo přímo popření, řady témat, která na Aktech X vždy byla těmi nejpopulárnějšími: černý olej, s jehož pomocí chtěli kolonisté lidstvo ovládnout, projekt hybridizace, na němž Syndikát po celou dobu pracoval, aby nalezl protilátku proti mimozemskému oleji, čipy, implantáty, očkování, včely, klony, únosy, dokonce i supervojáci, to všechno bylo součástí tohoto projektu. Pikantní je, že v rámci hybridizace vznikl též William, který je důležitou součástí nové mytologie.

recenze-my-struggle-ii-006.png recenze-my-struggle-ii-008.png

Jakkoliv se mi to může nelíbit, Carterovo rozhodnutí respektuji, i když mě udivuje, proč tak otevřeně šlape po svém vlastním odkazu. Za větší problém považuji způsob, jakým se Akta X zpolitizovala. Tentokrát už to naštěstí není tolik patrné jako v první epizodě, tvůrci revivalu však dávají jasně najevo, že politická témata z naší každodenní reality nechají kdykoliv vstoupit do nových epizod. Akta X, která vždy primárně pojednávala o fenoménech nadpozemských, čistě fiktivních, se nyní až příliš často věnují tématům pozemským, často velmi přízemním. Hlavním hrdinou příběhu už dávno není Mulder, ale Assange. Jakkoliv jsou sledování obyvatelstva a moc tajných služeb závažnými tématy, nejsou dostatečně kvalifikována k tomu, aby hrála prim v mytologii Akt X. Pochopil bych to ve špionážních dramatech typu Homeland (pod nímž jsou mimochodem rovněž podepsáni tvůrci Akt X), ale proč něčím podobným zahlcovat Akta X, která vždy byla synonymem pro nadpřirozeno a paranormální jevy?

Díkykolonistům, když už to vypadalo, že nezůstal kámen na kameni, zaklepal Mulder na dveře vily ve městě Spartanburg v Jižní Karolíně. Agentovo setkání s Kouřícím mužem je naprostým vrcholem této epizody a připomene ty nejlepší mytologické scény, které se mezi těmito dvěma výjimečnými muži odehrály. Jistě jste si všichni všimli, že nejnovější setkání je krásným odkazem na takřka totožnou scénu z epizody One Breath ze začátku druhé série. Společná scéna Muldera a Kouřícího muže pak výborně dokresluje ponurou atmosféru celé epizody a beznadějnost situace, v níž se Mulder, Scullyová a s nimi celé lidstvo nacházejí.

recenze-my-struggle-ii-005.png recenze-my-struggle-ii-010.png

Svým tempem epizoda velmi připomíná dvojdíl Essence a Existence z konce osmé série. Oba díly vynikaly akčními sekvencemi a obsahovaly řadu vypjatých a na emocích založených scén (dodnes si jistě mnozí z vás vzpomínají na výborně natočené „honičky“ nejen v podzemních garážích, ale i na chodbách FBI). Obě epizody rovněž mapovaly narození Williama, snahu supervojáků se chlapce zmocnit i příběhové vyvrcholení, které mělo velmi tuhou atmosféru, ale nikdo tak úplně nechápal, o co kráčí. My Struggle II je vynikající thriller a rozhodně nejlépe natočenou epizodou revivalu, protože svižné tempo se v ní zdařile střídá s velmi depresivním vyzněním. Epizoda má od všeho něco, dokud se však nedočká pokračování, zůstane ve všech ohledech jen na půli cesty. Naplno tak odhaluje zbytečnost epizody Babylon, která by mnohem lépe sloužila jako první díl mytologického finále. Spíš, než diváci, se tak prozatím svého rozřešení dočkala Scullyová, která má konečně pádný důvod, aby se vydala hledat svého dlouho ztraceného syna.



Komentáře: 160

10×05 Babylon (recenze)

režie Chris Carter | scénář Chris Carter | premiéra v USA 15.02.2016 | premiéra v ČR 2016 | český název Babylón | hodnocení 60% (po požití Psilocybe tampanensis 1310%)

Mulder a Scullyová se při vyšetřování teroristického útoku setkávají s dvojicí ambiciózních agentů Millerem a Eisteinovou. Mulder s mladou kolegyní a Scullyová s mladým kolegou se posléze vydají rozdílnými cestami, na jejichž konci, jak věří, se dostanou do mysli teroristovy, který, ač ve vegetativním stavu a na pokraji smrti, by mohl být vodítkem k objevení mnohem větší spící buňky, představující hrozbu pro stovky nevinných civilistů.

recenze-babylon-000.png

:: Stahujte české titulky pro verzi 720p­.HDTV.x264-SVA a 1080p.WEB.DL­.DD5.1.H.264 ::

Epizoda Babylon je malým šokem snad úplně pro všechny – fanoušky staré i nové, diváky tradiční i sváteční. Drzost, s jakou do šestidílného pokračování Akt X, na které mnozí z nás čekali třináct let, propašoval Chris Carter tak šílené, původní seriál ani zrnkem tajemna nepřipomínající cosi, je až donebevolající (v tomto případě to platí doslova). Svou rozverností a neformálností epizoda připomíná Improbable z deváté série, která rovněž vzešla z pera duchovního otce seriálu Cartera. Obě epizody poměrně originálním způsobem pojímají naše setkávání se s Bohem. Namísto extatické lekce z okultní numerologie si však tentokrát Carter bere na pomoc vcelku provalené téma islámského terorismu, nad nímž zodpovídá otázky, týkající se našeho vztahu k Bohu.

recenze-babylon-001.png recenze-babylon-002.png

Mulder a Scullyová se při vyšetřování nejnovějšího případu vydávají do Texasu. Shodou okolností se jedná o stejné místo i okolnosti (a sice teroristické útoky), které na horký americký jih přivedly naše agenty před osmnácti lety. Tehdy, v prvním celovečerním filmu, to byl rovněž terorismus, který sloužil jen jako spouštěč podstatně hlubší zápletky. Agenti si tentokrát prohodí role; zatímco Scullyová vyšetřování pojme vědecky, Mulder se rozhodne otevřít svou už tak dosti otevřenou mysl a za pomoci halucinogenních lysohlávek se vydává na pomezí života a smrti. Výsledkem nejsou ani tak hluboká zjištění o našich dvou agentech, jako spíš scény, které většina z nás nejen doufala, že nikdy neuvidí, ale především ji ani ve snu nenapadlo, že něco podobného v Aktech X vůbec kdy uvidí. Byl to zrovna čas, kdy jsme chtěli Davidu Duchovnymu gratulovat, že se definitivně oprostil od image Hanka Moodyho, když do toho všeho znovu spadl, po hlavě a se vší parádou.

Za scény, ve kterých Mulder tančí s postaršími Texasany v zapadlém country klubu, jsem ale nakonec rád. Jen potvrzují to, co tvrdím už od první epizody revivalu a co dosud mnozí z vás mohli považovat za můj, svého druhu, alibismus. Ať už to mnozí z vás kvitují s úlevou, nebo se zklamáním, Babylon zatím nejdrtivěji potvrzuje, že revival si chce jít svou vlastní cestou, která má s původním seriálem společnou snad jen úvodní znělku (a i ta se k revivalu zoufale nehodí). Jak už jsem psal několikrát, je to krok odvážný i riskantní, krok, který je na jednu stranu pochopitelný, ale zároveň odsouzený k tomu, aby se setkal s naprostým odporem řady skalních fanoušků. Ať už převáží jakýkoliv názor, osobně se mi dosud nepodařilo rozklíčovat důvody, které k tomu tvůrce (a výkonného producenta Cartera především) vedly. Pokud to však byla touha po inovaci, nejsem schopen je za to plísnit, jakkoliv to nikomu z ostatních fanoušků neupírám (ostatně vizte diskusi).

recenze-babylon-003.png recenze-babylon-004.png

Carter si očividně pokoj nedá, a proto už tak dost vypjatou situaci ostří rozdělením Muldera a Scullyové, vyšetřováním každého z nich na vlastní pěst a představením dvou nových agentů Eisteinové a Millera. Jiné reakce, než pohrdání a zloba, se snad ani nedaly čekat. Jde-li o mě, nové postavy mi nevadí, i když je opravdu škoda, že už na tak dost malém prostoru ještě ubude společných scén Muldera a Scullyové. Větší problém vidím v tom, že nové postavy jsou zcela evidentně napsány jako afektované verze Muldera a Scullyové. To by mohlo fungovat v rámci jedné šílené epizody, obávám se však, jak to bude vypadat v dramatickém mytologickém finále, do kterého se Einsteinová a Miller rovněž podívají. Zůstaneme-li ještě v Babylónu, v rámci Mulderova tripu, což je mimochodem asi desetiminutová sekvence, se objeví Osamělí střelci, Skinner i Kouřící muž. Zvláště u posledně jmenovaného pevně doufám, že na ten výjev zapomenu. Sledovat původní mytologii s tímto obrazem, vypáleným do paměti, by bylo velmi bolestivé.

recenze-babylon-005.png recenze-babylon-006.png

Tvůrcům Akt X jsem schopen prominout leccos, podbízení se politickým požadavkům doby však nikoliv. Akta X vždy byla zcela apolitickým seriálem, což se s některými epizodami revivalu začalo měnit. Zatímco v předešlých epizodách to byly pouhé náznaky, zápletky nijak zásadně neovlivňující, Babylon je touto politicky korektní rakovinou prolezlý až na kost. Skutečně se nemůžeme bavit o islámském terorismu, aniž bychom do aleluja neopakovali mantru o tom, že ne všichni muslimové jsou teroristé (což je fakt, který chápe každý, kdo nepropadl v polepšovně)? Naproti tomu v epizodě nechybí agenti vnitřní bezpečnosti a tajných služeb, kteří jsou padouchy už od pohledu a dovolí si neslýchané – vyjadřovat se s odporem o „chlapci“, který se odpálil v galerii mezi desítkami nevinných lidí. Když jeden z agentů řekne, že udělá vše pro to, aby terorista přežil a nedostal se tak do ráje za vysněnými dvaasedmdesáti pannami, označí to Scullyová za mučení (!!!). V závěru zachází Carter tak daleko, že je ústy Scullyové schopen (byť nepřímo) srovnat islámský terorismus, při kterém reálně umírají desítky lidí každý den, s naznačenými antiislámskými náladami (které jsou rovněž nezpochybnitelné a objevují se ve stále vyšší míře, ovšem pouze jako nikoho na životě neohrožující důsledek teroru). Liberální politika současnosti tato srovnání ráda používá a nedivím se, že jako celoživotní liberál s nimi pracuje i scénárista včetně jistě ochotných herců. Nevěřil jsem však, že něco tak odpudivého v Aktech X kdy uvidím.

recenze-babylon-007.png recenze-babylon-008.png

Naopak oceňuji závěr, který je na poměry Akt X možná až příliš moralistický, přesto nevyznívá rušivě, protože dokonale zapadá do celého ladění revivalu. Mulder a Scullyová v něm přemítají, jak smířit dva největší protiklady naší doby – bezpodmínečnou (mateřskou) lásku a bezmeznou (ideologickou) nenávist. Odkazují na starozákonní tradici o babylónském trestu. Babylónská věž byla stavbou ve staré Mezopotámii, která měla sahat až do nebe, čímž lidé chtěli dokázat, že se vyrovnají Bohu. Bůh podle Bible potrestal lidskou aroganci a domýšlivost zmatením jazyků. To vedlo k tomu, že si lidé přestali rozumět a byli rozehnáni do všech koutů světa. Řešení by se tak mohlo skrývat na samém počátku a nemělo by jít o nic menšího, než o znovu nalezení společné řeči a schopnosti naslouchat jeden druhému. A taky Bohu; tedy pokud tam někde venku je.



Komentáře: 109

10×04 Home Again (recenze)

režie Glen Morgan | scénář Glen Morgan | premiéra v USA 08.02.2016 | premiéra v ČR 2016 | český název Znovu doma | hodnocení 80%

Mulder a Scullyová vyšetřují sérii brutálních vražd úředníků města Filadelfie. Všechny oběti, jichž každým dnem přibývá, se podílejí na sociálním projektu radnice, jehož cílem je přemístit bezdomovce z ulic města do vysídlených oblastí na okraji. Agenti brzy zjišťují, že mají co do činění s tajuplným mstitelem beze jména a tak trochu i bez života.

recenze-home-again-018.png

:: Stahujte české titulky pro všechny dostupné verze: PROPER.HDTV.x264–2HD | PROPER.720p.HDTV­.x264–2HD | 1080p.WEB.DL.DD5­.1.H264 ::

Home Again není, jak jsme se začátkem minulého roku domnívali, pokračování legendární epizody Home ze čtvrté série. Rozkošně zmutovaná rodinka Peacockových je však asi to jediné, co v epizodě chybí, protože jinak je v ní všechno – příšery, bezdomovci, William, Scullyová v Mulderově náručí, úmrtí významné mytologické postavy. Samozřejmě si z toho nechci dělat legraci, jen pokračuji v nenápadném šíření obavy, kterou jsem poznamenal už v recenzích předešlých epizod. Obavy, aby nám tvůrci v nových epizodách neukázali všechno a zároveň skoro nic. Následující text vám toto schizofrenní tvrzení snad objasní.

recenze-home-again-001.png recenze-home-again-002.png

Home Again je teprve druhá a zároveň poslední klasická MOTW epizoda revivalu. Označení „klasická“ přitom není úplně vystihující, protože, jak se stalo pravděpodobně novým zvykem počínaje revivalem, tvůrci se mytologickým tématům, byť v omezené míře, věnují rovněž v samostatných epizodách. Founder's Muta­tion zachytila Mulderovy a Scullyové touhy, sny a pochyby, směřující k jejich synovi Williamovi, epizoda právě recenzovaná dělá to samé, byť si k tomu na pomoc bere jiné motivy. V první zmíněné epizodě to byly experimenty na dětech, Home Again přivádí na scénu Margaret Scullyovou, matku Dany Scullyové. Jako jedna z nejdůležitějších postav v životě agentky Scullyové sehrála svoji nezastupitelnou roli v původní mytologii. Objevila se v epizodách druhé až deváté série, pokaždé v kritických obdobích života své dcery (od únosu přes rakovinu až po narození syna, respektive vnuka).

recenze-home-again-005.png recenze-home-again-006.png

Margaret Scullyovou tvůrci tentokrát přivádějí na scénu proto, abychom se s ní my i její dcera rozloučili. Scény z nemocnice považuji za mimořádně deprimující. Každému z nás jistě připomenou situace, kdy jsme se my sami loučili s našimi blízkými, s (pra)rodiči především. Když vidíte, jak se z někoho, koho nadevše milujete a s kým jste prožili většinu života, stane pouhá křehká němá skořápka, vzbuzuje to jistě v mnohých pocity naprosté beznaděje, zmaru, zoufalství a smutku. Scény s Margaret jsou natočeny citlivě a velmi něžně, takže když pak z jejích úst vyjde pouhopouhá jedna věta, je celý ten okamžik o to mocnější.

recenze-home-again-003.png recenze-home-again-004.png

Jakkoliv se jedná o zřejmě nejsilnější moment epizody, zároveň jde o velmi rušivý atribut, jelikož Home Again má být primárně MOTW (tedy monster of the week) hororem. Ještě rušivější je to v případě agentky Scullyové, která je pro celou epizodu v podstatě vyřazena z provozu. Jakkoliv rozumím tomu, že ji smrt matky rozhodí, domnívám se, že williamovská tematika je následně na to celé naroubována až příliš násilně. Rovněž je nezvykem vidět Scullyovou – jinak nesmírně silnou, zčásti vědeckou a zčásti duchovní osobnost – neustále zhroucenou. Vzhledem k tomu, čím po celý život byla a jak statečně reagovala na všechny hrůzné události svého života, včetně úmrtí ostatních členů vlastní rodiny, to nepůsobí zcela věrohodně.

Kvůli truchlení nad Scullyové matkou a neustálým zmínkám o Williamovi agenti zapomínají dělat to, co od Akt X (a od epizod tohoto typu především) očekáváme v prvé řadě – vyšetřování záhad a nahánění příšer. Je vcelku vypovídající, kolik fanoušků na tuto skutečnost (např. v komentářích pod touto recenzí) poukazuje. Jedna zdejší fanynka to napsala nejvýstižněji: „případy se nevyšetřují, jen se objeví, hrají druhé housle a vyšumí do ztracena“. Patrné to bylo už v druhé epizodě, ještě patrnější je to nyní.

recenze-home-again-007.png recenze-home-again-008.png

Přitom je to velká škoda a myslím, že i značný risk: Akta X vždy byla o vyšetřování paranormálních záhad, tyto samostatně stojící příběhy tu ostatně byly ještě mnohem dříve, než se etablovala klasická mytologie o vládních konspiracích. Sice chápu, že tvůrci museli své příběhy přizpůsobit šestidílnému charakteru minisérie, ale nemohu se zbavit pocitu jistého zklamání. Už tak mnohé fanoušky popudilo, že ze šesti nových epizod mají být klasické MOTW pouze dvě, a zklamání je teď o to větší, když zjišťujeme, že na osvědčený a tolik oblíbený koncept samostatných příběhů tvůrci rezignovali pravděpodobně zcela vědomě.

Jde-li o samotné monstrum epizody, scény s ním mají velmi slušnou atmosféru, rozhodně tu nejlepší, jakou jsme v revivalu zatím viděli. Někteří diváci scénáristovi vytýkají až příliš zjevnou inspiraci slavným filmovým hororem Candyman. Pokud jde o mě, pak v tomhle konkrétním bodě problém nevidím, ostatně Chris Carter dodnes zmiňuje pestrou škálu knižních, filmových i televizních impulsů pro vznik Akt X, stejně jako řadu inspirací pro napsání jednotlivých epizod. Muž s náplastí na nose je jakýmsi démonickým zhmotněním hrůzy a zloby bezdomovců, jimž se ze strany (zvláště městských) autorit dostává pohrdání a občasného teroru.

recenze-home-again-009.png recenze-home-again-010.png

Trashman, pouliční umělec, který stojí za jeho zrodem, o něm hovoří jako o myšlenkové formě, principu, který známe z filosofie tibetského buddhismu. S podobnou bytostí se Mulder a Scullyová už jednou setkali, když si v epizodě Arcadia z poloviny šesté série zahráli na manželský pár, čerstvě nastěhovaný do uzavřené komunity pořádkumilovných podivínů. Home Again je však svým celkovým laděním nesrovnatelně temnější. Vynikající je například scéna v potemnělých chodbách podzemní budovy, kde se Mulder a Scullyová střetnou s bizarními zhmotněními některých dalších děsivých představ. Je velká škoda, že scén, jako je tato, není v příběhu mnohem více.

Jak už jsem zdůraznil v předešlých recenzích, osobně nejsem schopen nové epizody s těmi starými srovnat. Pokud byste se k tomu totiž odvážili, pak by revival čekala doslova zdrcující porážka. Budeme-li vycházet pouze z tvorby Glena Morgana, který je pod právě recenzovanou epizodou podepsán, vyvstala by nám taková jména jako Eugene Tooms, Luther Lee Boggs, Phyllis Paddocková či rodinka Peacockových. Takové srovnání je však už jen z podstaty zcela odlišných okolností tehdy a dnes nelogické, nerelevantní a vlastně i nespravedlivé.

recenze-home-again-011.png recenze-home-again-012.png

Jako režisér Glen Morgan nezklamal a pokud bych měl hodnotit pouze technickou stránku věci, byl by můj verdikt absolutní. Jsem přesvědčen, že Morgan natočil působivý městský horor, a nesouhlasím s tvrzením, že po autorské stránce zaspal dobu. Jen se pokusil nabídnout každému něco a přizpůsobit se očekávání všech – jak fanoušků tvrdého jádra, tak nové divácké krvi, jak fandů hororu, tak příznivců dramatu a shippy scén. Jinými slovy, pokusil se o sebevraždu.

Recenze je dnes kratší. Je to dáno primárně tím, že na víkend je připravováno zamyšlení nad právě běžící šestidílnou minisérií, v němž se pokusíme zodpovědět, co revival znamená pro fenomén Akta X jako takový. 



Komentáře: 101

10×03 Mulder & Scully Meet the Were-Monster (recenze)

režie Darin Morgan | scénář Darin Morgan | premiéra v USA 01.02.2016 | premiéra v ČR 2016 | český název Mulder a Scullyová potkávají netvora | hodnocení deset Queequegů z deseti

Mulder a Scullyová se vydávají do oregonských lesů, v nichž řádí netvor. Tato bytost, která připomíná zčásti ještěra, zčásti ropuchu a zčásti člověka, agentům zkříží cesty zrovna v době, kdy Mulder prochází životní fází, v níž začíná zpochybňovat svoji celoživotní honbu za monstry všeho druhu. 

recenze-mulder-and-scully-meet-the-were-monster-smaller.png

:: Stahujte české titulky: KILLERS verze | AVS verze | WEB-DL verze ::

Darin Morgan. To, co v Aktech X znamená Chris Carter pro mytologii a Glen Morgan pro horor, to Glenův bratr Darin znamená pro komedii, žánr, který na první pohled (a snad i první zhlédnutí) v Aktech X působí nepatřičně. Je to právě Darinovo mistrovství vyprávět tyto příběhy s tak samozřejmou bezprostředností a civilní lidskostí, co zapříčinilo, že komediální epizody se staly nejen přirozenou součástí světa Akt X, ale též subžánrem, který zplodil nejlepší epizody seriálu. Není to jen o dobrých vtipech a trefných narážkách, ale i o originalitě zápletek a neotřelosti jejích hrdinů. Darin Morgan to v sobě stále má a ptá se – když už jsme měli tolik zápletek, v nichž se z člověka stala příšera, proč nemít taky jednu, ve které se z příšery stane člověk?

recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-001.png recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-002.png

Začalo to před dvaceti lety. V březnu 1995 byla uvedena dvacátá epizoda druhé série, kterou napsal benjamínek v autorském týmu Akt X, Darin Morgan, bratr mnohem slavnějšího scénáristy Glena Morgana. Tehdy, v epizodě Humbug, nás zavedl do poněkud rozvrstvené rodinky cirkusových monster, uvnitř které začalo docházet k brutálním vraždám. Pachatelem bylo zakrnělé siamské dvojče, schopné se samovolně oddělovat od svého nic netušícího bratra, jenž pro něj představoval pouhého hostitele. O rok později, ve třetí sérii, jsme se seznámili s Clydem Bruckmanem, věštcem, který Mulderovi předpověděl slavné autoerotické zadušení, a Jose Chungem, který Muldera geniálně popsal jako od reality odtrženého muže, jenž pro všechny mimozemšťany galaxie nevidí, že přímo na světě existuje ještě jeden takový zvláštní druh, kterému se říká lidé. Tyto dvě epizody navždy změnily způsob, jakým lidé na Akta X nahlíželi, a výsledkem bylo definitivní uznání humoru jako jednoho ze žánrových pilířů Akt X.

recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-003.png recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-004.png

První upozornění: mluvíme-li o komedii v Aktech X, nemáme na mysli Scary Movie a podobné třeskuté pitomosti. Největší síla výše zmíněných příběhů tkví v tom, s jakým citem jsou vyprávěny. Darin Morgan klade tradičně silný důraz na lidskou stránku svých příběhů, proto by nebylo spravedlivé (a už vůbec ne přesné) odbýt tyto epizody zahrnutím do kategorie bláznivých komedií či rovnou parodií. Až nyní. Právě recenzovaná Mulder & Scully Meet the Were-Monster je první epizodou, která si bere od všeho něco – černou komedii z Humbugu, hořkosladkost Clydea Bruckmana – a doplňuje to značným (sebe)parodickým rozměrem. Jeho záběr je tak masivní, že epizoda si už nyní zajistila teplé místečko mezi tzv. never happened epizodami, které jsou tak šílené, že dokonce tvůrce seriálu Carter odmítá uznat, že by k jejich ději ve světě Akt X kdy došlo.

Nová epizoda paroduje prvky, které v seriálu sehrály svoji vážnou roli (odkaz na údajnou nesmrtelnost agentky Scullyové), stejně jako odlehčené momenty, které se staly vděčnými tématy uvnitř fandomu (mezi takové odkazy patří připomínka Queequega či Mulderova spodního prádla rudé barvy). Znovu se setkáváme s čichači barvy, cestujícími skrz jednotlivé epizody, jejichž zhulená proroctví jsme slyšeli již ve War of the Coprophages a Quagmire. Fajnšmekři pak jistě identifikují manažera motelu, jehož představitel Alex Diakun je něco jako Morganův dvorní herec, který se objevil už v Humbugu i příbězích o Clydeu Bruckmanovi a Jose Chungovi.

Vracejí se též legendární tužky, jejichž terčem se tentokrát nestane strop kanceláře, ale kultovní plakát I Want to Believe. Jak kacířské. Plakát obecně je vcelku častým terčem Mulderových amoků z poslední doby – poté, co jej v první epizodě rozkopl, mu nedává pokoj ani tentokrát. Když to Scullyová vidí, reaguje na to dotazem, co dělá s jejím plakátem, což by mohlo znamenat, že to ona jej v nové kanceláři vylepila. Neméně kacířské.

Svým vlastním malým světem je pak Daggoo, drobný pejsek, kterého „ještěří muž“ adoptuje, aby se ve své lidské podobě dočista nezbláznil. Darin Morgan tak pokračuje v tradici odkazování na slavný román Moby-Dick. Ze stejného vesmíru vzešel už Queequeg, kterého Scullyová adoptovala začátkem třetí série a z jehož strašlivé smrti o pouhé čtyři měsíce později se dodnes mnozí z nás úplně nevzpamatovali. Doufejme jen, že v případě Daggooa Scullyová své selhání napraví.

recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-005.png recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-006.png

Morgan však zachází ještě dál, mimo mantinely příběhových linií, a tak slyšíme, že Mulder má jako vyzvánění na svém novém mobilním telefonu nastavenou znělku samotných Akt X, nebo vidíme, že jedna z nejdůležitějších scén epizody se odehrává na hřbitově přímo u náhrobku Kima Mannerse, zesnulého režiséra mnoha slavných epizod. Na náhrobním kameni nechybí fráze „Let’s kick it in the ass“, bez níž se režisér nemohl obejít při natáčení žádné ze svých epizod. Pocta pěkná, jakkoliv trochu morbidní a možná i divná.

A to je možná ten problém. Ve chvílích, jako jsou tyto, epizoda působí už ne jen jako parodie, ale jako meta-parodie, která si střílí úplně ze všeho. Člověk má silný pocit, že nekouká na epizodu, kterou připravili tvůrci seriálu, ale na fanfiction od fanoušků pro fanoušky. To nemusí být nutně špatně, ale tvůrci se musejí smířit s tím, že jako takové je této epizodě souzeno, aby byla milována jedněmi a nenáviděna druhými (a rozdělovala nejen sváteční diváky, ale i fanoušky tvrdého jádra). V této souvislosti si můžeme všimnout odlišného přijetí fandy americkými a fandy českými. Zatímco v zámoří převládá obecné nadšení jak u běžných fanoušků, tak u recenzentů velkých webů (IGN, A.V.Club, Entertainment Weekly či Roger Ebert hodnotily epizodu plnými počty), čeští a slovenští diváci k epizodě přistupují ambivalentněji, chladněji, o čemž nejlépe vypovídá diskuse pod naší recenzí. Ačkoliv se v ní sešlo už téměř sto příspěvků, stojí za to, přečíst si úplně všechny, protože výstižné postřehy lze nalézt jak mezi pozitivními, tak negativními ohlasy.

recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-007.png recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-008.png

Jakkoliv lze humoru některé sebeparodující nepatřičnosti vytknout, mimořádně silný zůstává Morgan v existenciálním rozměru svého příběhu. Ještěr, který po své proměně v člověka maskuje svoji skutečnou identitu geniální přezdívkou Guy Mann, je sice zvíře (jak v jedné z nezapomenutelných scén potvrdí sama Scullyová), ale takové, které nám o nás lidech řekne víc, než sto chytrých knih. Zatímco před svou proměnou si mohl naříkat akorát tak na všechny strasti průměrného hmyzožravce, změna v člověka ho dokonale odrovnala. Ruku na srdce, pokud jediné dvě věci, které s novým životem získáte, jsou schopnost ze všeho se vykecat na jedné straně a touha se mstít na straně druhé, jednoho to optimismem zrovna dvakrát nenaplní. Když se pak Guy rozhodne udělat vše pro to, aby se změnil zpátky v ještěra, už toho není schopen, jelikož ho nadobro přemohl lidský strach ze změny v životě. Zoufalá bytost se náhle nedokáže zbavit otázky, která je alfou a omegou života v konzumní společnosti a se kterou se musí trápit jen málokterá ještěrka: mám našetřeno dost na důchod?

recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-012.png recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-010.png

Jako recenzent dnes zklamu a jsem si toho dobře vědom už od prvního slova, které jsem napsal. Mulder & Scully Meet the Were-Monster je epizoda takřka nehodnotitelná, protože pro vynesení skutečně relevantního verdiktu musíte zmínit tolik „proměnných“, až to celé vlastně ztratí smysl. Tuto epizodu nemůžeme srovnat s žádnými předešlými, stejně jako revival nemůžeme srovnat s původním seriálem. Jakékoliv srovnání nám totiž naplno odhalí, že Mulder a Scullyová jsou jinde, žijí v jiném světě, mají jiná očekávání a touhy, zkrátka a dobře – zestárli. To všechno jsou důvody, pro které jejich blbnutí na obrazovce může působit nemístně a nepřirozeně, tedy zcela opačně, než jak tomu bylo, když jsme je před dvaceti lety pozorovali jako zmatené mladíčky.

recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-011.png recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-021.png

Rhys Darby, představitel ještěřího muže, má zase jiný problém. Duchovnymu, jehož Mulder se rovněž potýká s jistou transformací, nejen zdatně sekunduje, ale zcela se mu vyrovnává. V roli Guye předvádí krásný výkon a skutečně působí sám a beznadějně. Jediným jeho nedostatkem je, že to není Peter Boyle, jehož chemie s Duchovnyho Mulderem byla dokonale třaskavá.

Poslední scéna, v níž se s Guyem agent loučí, má přesto svoje velké kouzlo. Potvrzuje totiž, že nikdy není pozdě na to, (znovu) uvěřit na příšery, což je to samé kouzelné poselství, které nám Akta X předala už před dvaadvaceti lety.



Komentáře: 110

10×02 Founder’s Mutation (recenze)

režie James Wong | scénář James Wong | premiéra v USA 25.01.2016 | premiéra v ČR v roce 2016 | český název Mutace zakladatele | hodnocení 100%

Po patnácti letech se Mulder a Scullyová znovu scházejí při vyšetřování Akt X. Nový případ je přivádí do výzkumného střediska Nugenics Technology, kde dochází k pochybným experimentům na geneticky upravených dětských pacientech, z nichž někteří oplývají telekinetickými schopnostmi. To v agentech vyvolává vzpomínky nejen na starší případy z Akt X, ale i na jejich vlastního syna Williama. Všechny tyto případy nicméně souvisely s mimozemskou DNA, která byla při vládních experimentech předána lidským obětem ve snaze vytvořit hybrida člověka a mimozemšťana. Mulder a Scullyová tak musejí rozkrýt, zda stojí před jednou z dalších vládních konspirací, nebo mají co do činění „pouze“ s novodobým doktorem Frankensteinem.

founders-review.png

:: Stahujte české titulky: KILLERS verze | AVS verze | WEB-DL verze ::

Founder’s Muta­tion patří do kategorie epizod samostatně stojících, tedy takových, které nijak nesouvisejí s hlavní mytologickou linkou o mimozemské kolonizaci. V epizodách tohoto typu Mulder se Scullyovou pronásledují (nebo jsou pronásledováni) přízraky, vlkodlaky, mutanty či kanibaly, přičemž většinou je jejich vyšetřování uzavřeno, ať už uspokojivým nebo novými otázkami přeplněným koncem. První samostatně stojící případ z Akt X otevřeli naši agenti v epizodě Squeeze dne 24. září 1993. Tehdy se Mulder se Scullyovou postavili Eugenu Victoru Toomsovi, mutantovi s geneticky upraveným kódem, který byl schopen dlouholetých hibernací, díky nimž se každých 30 let probouzel jen proto, aby mohl zavraždit svou další oběť, parazitovat na jejích orgánech a tím si vytvořit dostatek prostředků pro přežití dalších desetiletí. Je velmi příhodné, že James Wong, který kategorii samostatných epizod zavedl, když Toomse stvořil, se nyní vrací znovu, aby stejnou službu udělal pro znovuzrození Akt X.

recenze-founders-mutation-003.png recenze-founders-mutation-004.png

Founder’s Muta­tion ve vší nahotě odhaluje, jak jsou samostatné případy v revivalu řešeny. Jak už během natáčení potvrdil tvůrce seriálu Chris Carter, ona osobní rovina, projevující se zvláště ve vztahu Muldera a Scullyové, prochází všemi novými epizodami, jak (už tradičně) těmi mytologickými, tak těmi samostatnými. Řešení to naštěstí není násilné, ani nucené – protože tématem v této epizodě jsou experimenty na dětech, zcela logicky se nabízí připomínka pohnutého osudu Williama, který, jakožto jejich syn, je středobodem vůbec té nejintimnější roviny vztahu Muldera a Scullyové. Koncepčně tím epizoda nicméně lehce trpí, protože je téměř nemožné v pouhých čtyřiačtyřiceti minutách uspokojivě odvyprávět jak samostatný případ z Akt X, tak bolestivou připomínku, kterou pro oba naše hrdiny William logicky nadále představuje. Bude to znít možná strašidelně, ale víc, než kteroukoliv epizodu a kterékoliv období z původního seriálu, připomíná tento stav to, co jsme viděli v druhém celovečerním filmu. Laciný příběh o mafii, obchodující s lidskými orgány, násilně naroubované vzpomínky na Williama a prapodivnou romanci tentokrát ovšem střídá velmi uvěřitelný příběh o experimentech na dětech a dvou smutných rodičích, v návaznosti na to se potýkajících se svými vlastními nočními můrami a znovu se otevírajícími ranami.

recenze-founders-mutation-017.png recenze-founders-mutation-018.png

Až při sledování Founder’s Muta­tion jsem si naplno uvědomil, jak naivní jsem byl, když mě ještě začátkem roku ovládalo přesvědčení, že revival by mohl být důstojným pokračováním původního seriálu. Nejde o kvalitu nebo nekvalitu nových epizod, jde o to, že doba se od konce minulého století změnila natolik, až je to slovy takřka nepopsatelné. Jiná je mediální kultura, která nás ovlivňuje, jiné jsou politické souvislosti, které se podepisují na každém aspektu našeho života, jiné jsou prostředky, kterými komunikujeme, a jiný je způsob, kterým se shromažďujeme a stáváme členy masových komunit ve virtuálním prostoru. Všechno toto ovlivňuje nejen každé jedno naše rozhodnutí, ale i samy způsoby, jakými rozhodnutí činíme. Carter a jeho spolupracovníci by si nemohli činit nárok na jediného nového diváka, kdyby všechno toto ignorovali a zůstávali zakleti ve svém vlastním světě a své vlastní, dávno minulé době (což by byla varianta doslova sebevražedná). Všechno toto musíme mít na paměti, když sledujeme nové epizody, včetně té první-mytologické, které se po jejím uvedení dostalo mnoho, tu zasloužené, tu neférové kritiky.

recenze-founders-mutation-001.png recenze-founders-mutation-002.png

Revival, jak známo, kopíruje koncepci jednotlivých sérií původního seriálu. Obsahuje epizody hororové, mytologické i komediální. Kamenem úrazu se však definitivně stává jeho rozsah, spíše tedy nerozsah. Zatímco v běžných sériích vidíme dvě mytologické epizody, pak deset hororových, které mezi sebe čas od času pustí jednu komediální, aby se mohla vrátit mytologie a celý proces zopakovat, v případě šestidílné minisérie na jednu mytologii navazuje jeden samostatný sci-fi napínák, aby jej za týden mohla vystřídat jedna komedie. To je řešení, které zrovna nepřispívá třeba jen zdání celistvosti a celkové autentičnosti. Founder’s Muta­tion, stejně jako všechny ostatní nové díly, je do jisté míry obětí takového přístupu. Zatímco v první epizodě Mulder až příliš rychle uvěřil v novou, za vlasy notně přitaženou konspiraci, aby v závěru spolu se Scullyovou takřka bez váhání přijal odznak FBI, v epizodě druhé už jsou oba agenti znovu na Aktech X, Mulder hladce oholen, Scullyová v sexy kostýmku, všechno ve starých kolejích.

Člověk se však kvůli tomuto zdánlivě skokovému přístupu nemůže zbavit pocitu, že mezi první a druhou epizodou uplynulo minimálně pět let. Za tuto jistou roztříštěnost však jen těžko můžeme vinit scénáristy – ti byli nuceni pracovat jen s takovým materiálem, jaký byl vyjednán producenty ve shodě s vedením FOX, což se týká i škatulat, které si krátce před premiérou revivalu s jednotlivými epizodami zahráli hlavouni stanice. Jak známo, Founder’s Muta­tion měla být původně pátou, tedy předposlední epizodou revivalu, což je role, která by jí slušela mnohem více – už jen pro ten smutný, do mytologie přesahující závěr, který by byl ideálním předskokanem pro velké mytologické finále.

recenze-founders-mutation-005.png recenze-founders-mutation-006.png

Když se ovšem od výše zmíněného oprostíme, dostaneme něco, na co jsme čekali od seriálového finále v roce 2002. Mulder a Scullyová si k sobě pomalu nacházejí cestu a pryč jsou štiplavé poznámky, které si mezi sebou (pravda, především Mulder směrem ke Scullyové) vyměňovali v předcházející epizodě. Nelze zapomenout na všechno, co mezi sebou tito dva lidé mají a co ve vzájemném vztahu vybudovali za deset let osobní i profesionální spolupráce. Ačkoliv nesdílím shipperskou víru, vychutnávám si každičký kontakt mezi Mulderem a Scullyovou, což je zapříčiněno jednak tím, že jsme je dlouho neviděli, jednak (a to především) tradičně silnou chemií, kterou mezi sebou mají Mulder a Scullyová, potažmo Duchovny a Andersonová.

Founder’s Muta­tion se tak stává jednou z nejnetradič­nějších samostatných epizod seriálu. Krom výše zmíněného je tu ještě samotná charakteristika této kategorie: epizody tohoto typu, přezdívané monster of the week, nás tradičně seznamují se zrůdami všeho druhu. Geneticky postižené děti v tomto příběhu však „monstry“ nejsou, jsou jejich pravým opakem, bytostmi, které vzbuzují soucit, sounáležitost, touhu pomoci. Dokonce ani doktor Augustus Goldman, který je drží v nepřípustné izolaci, není zrůdou v pravém smyslu slova. Jeho pohnutky sice nejsou z nejčistších, ale jeho záměrem zcela jistě není svým dětským pacientům ubližovat. Čistě po stránce námětu si tak vzpomeneme na epizody jako The Host, Detour či The Post-Modern Prometheus, představující zvláštní kategorii zrůd, které jsou samy spíše vyděšené, než-li zlomyslné vůči světu.

recenze-founders-mutation-010.png recenze-founders-mutation-011.png

Chmurná melancholie se nese rovněž zmíněným mytologickým přesahem, projevujícím se zvláště ve vidinách a snech, které Scullyovou i Muldera pronásledují a připomínají jim pohnutý osud jejich vlastního syna. Tyto scény jsou naprostým klenotem, zčásti ponurým a mrazivým, především pak skličujícím a bezútěšným. Scénárista James Wong je mistrem toho nejtemnějšího hororu, tentokrát však dokazuje, že brnkat umí i na diametrálně odlišné struny. Mulder a Scullyová už dávno nejsou těmi dravými vyšetřovateli, zuřivě se ženoucími za vytouženou pravdou. Jsou rodiči, kteří vědí, že tu nejdůležitější pravdu nemohou odhalit sobě ani nikomu jinému, aniž by neohrozili jediný smysl, který jejich životy mají.

recenze-founders-mutation-014.png recenze-founders-mutation-013.png

Pravdy jsou tam někde venku, a pokud jednoho dne uzříš takový zázrak, jakým jsi pro mě ty, pochopíš, že pravdu nenajdeš ve vědě, ani v rovině neviděného, ale tak, že nahlédneš do vlastního srdce, a v tu chvíli dojdeš požehnání i prokletí, protože ty nejpravdivější pravdy nás jak spojují, tak nás od sebe bolestně a beznadějně odlučují.

- Dana Scullyová svému synovi, 9×08 Trust No 1



Komentáře: 80

10×01 My Struggle (recenze)

režie Chris Carter | scénář Chris Carter | premiéra v USA 24.01.2016 | premiéra v ČR v roce 2016 | český název Můj boj | hodnocení 60%

Bývalí agenti FBI Dana Scullyová a Fox Mulder jsou kontaktováni Tadem O'Malleym, populárním moderátorem internetového zpravodajství, celebritou a svého druhu dobrodruhem. Ten ve svých pořadech tepe americkou vládu pro její údajnou zkaženost a touhu ovládat životy běžných Američanů. O'Malley je přesvědčen, že vláda využívá mimozemskou technologii ke špehování obyvatelstva. To je teorie, která Muldera zaujme, kdežto Scullyová se drží tradičně při zemi. Díky kontaktům a prostředkům, jimiž disponuje, má však O'Malley v rukou něco, co Mulder dlouho hledal – kus vlastní mimozemské technologie.

recenze-my-struggle-001.png recenze-my-struggle-002.png

:: Stahujte české titulky: KILLERS verze | AVS verze | WEB-DL verze ::

Čtrnáct let je dlouhá doba. V životě televizního seriálu je to pak celá věčnost. Výchozí pozice Chrise Cartera, duchovního otce fenoménu Akta X i režiséra první epizody revivalu, proto vůbec nebyla snadná. Nejenže musel vzkřísit kultovní seriál let devadesátých, ale musel jej přivést do světa, pro jehož mládež je konec dvacátého století pomalu středověkem. Aby o epizodě My Struggle bylo možno hovořit jako o úspěšném počinu, bylo zapotřebí nejen potěšit stávající fanoušky, téměř fanaticky očekávající příchod svých dávných hrdinů, ale získat též fanoušky nové, ve většině náležící k takzvané internetové generaci, která je naučena být kritickou téměř ke všemu novému. A pokud nové fanoušky ne přímo získat, tak minimálně je neznechutit natolik, aby si další epizodu už nepustili. Myslím – a chci věřit -, že Carter uspěl, ačkoliv takové tvrzení s sebou nese několik tučných, podtržených a rudou barvou zapsaných ale.

recenze-my-struggle-003.png recenze-my-struggle-012.png

My Struggle je epizoda mytologická. A pokud k ní přistupujeme jako k pokračování epizod Anasazi, Gethsemane či Redux, pak My Struggle vždycky prohraje. Mytologie původního seriálu, která byla brilantním politickým thrillerem, triumfujícím především pomalu budovaným napětím a ponurými diskusemi členů Syndikátu v apartmánu na 46. newyorské ulici, je už definitivně pryč. To není dobrá zpráva. Pryč je ovšem s největší pravděpodobností rovněž mytologická linka o supervojácích, která několika lacinými vědeckofantas­tickými zápletkami potřísnila jinak bezchybnou mytologii původního seriálu v jeho posledních dvou sezónách. To už je lepší zpráva. Mytologie revivalu se tak bude, doufejme, znovu zaměřovat na osobnější rovinu osudů našich hrdinů. Tam, kde před lety byla Mulderova sestra Samantha a Scullyové (ne)smrtelná choroba, bude tentokrát (vedle konspiračních evergreenů) William, syn Muldera a Scullyové, který se stane společným (a společně sdíleným) mementem obou agentů.

recenze-my-struggle-014.png recenze-my-struggle-006.png

Jde-li o mytologii prezentovanou v My Struggle, Carter mě (a myslím, že zdaleka nejen mě) vyděsil, když skrze postavu Tada O'Malleyho představil některé nové, v seriálu dosud neslyšené (a zároveň dosti neslýchané) teze. O'Malley je totiž přesvědčen, že mimozemské bytosti ve skutečnosti do dění na naší planetě nijak nezasahují, že všechno inscenují naše vlády, které mimozemskou technologii zneužívají k upevnění své moci a špehování vlastního obyvatelstva. To by vůbec nemusela být špatná myšlenka, kdyby ovšem zcela neignorovala jakoukoliv aktivní roli mimozemských kolonistů směrem k našim životům. Akta X přeci vždy byla (jednoduše řečeno) o tom, že mimozemšťané, kteří jsou pradávnými obyvateli naši planety, se vracejí zpátky a vlády našeho světa s nimi na této blížící se kolonizaci kolaborují, aby si samy zachránily krk. Vězme tedy, že O'Malleyho teorie, kterou však Mulder vcelku přijal, brzy vyšumí, případně bude zcela popřena poté, co byla Akta X v závěru této epizody znovu otevřena.

recenze-my-struggle-009.png recenze-my-struggle-011.png

V jednom ohledu však My Struggle boduje. David DuchovnyGillian Andersonová se do rolí Muldera a Scullyové vžili na výbornou. Sice zestárli téměř o dvě dekády, ale v jádru jsou to pořád oni; osobnostně a výrazově se nezměnili o píď. A i když jim scénář kázal, aby si k sobě nacházeli cestu jen velmi pozvolna, chemie mezi nimi začala fungovat ani ne pět minut poté, co se po letech znovu setkali. Herecky zdařilá je též Annet Mahendru, která ztvárňuje Svetu, opakovaně unesenou ženu, kterou kolonisté, potažmo vláda údajně připravili o děti. Větší problém je s Tadem O'Malleym, kterého bychom mohli popsat jako Muldera nových médií. Problémem je, že v limuzíně se vozící moderátor zpravodajství a svého druhu internetová celebrita není tak úplně někdo, kdo se hodí nejen do mytologie, ale do Akt X jako takových. Chápu, doba se změnila, ale přesto si budu muset na internetové technologie a sociální média v Aktech X ještě nějaký čas zvykat. Joel McHale, představitel O'Malleyho, si nicméně svoji roli užil a je na něm znát, že nechce diváky zklamat. Když pak v závěru začnou O'Malley s Mulderem před Scullyovou a Svetou „odhalovat“ společnou, za vlasy notně přitaženou spikleneckou teorii o über-evil elitách a jejich ovládání celého světa, je z toho hotový konspirační orgasmus.

Naštěstí je zde někdo, kdo je schopen Muldera náležitě zchladit, když se to Scullyové zrovna nepodaří. Mitch Pileggi je v roli Waltera Skinnera vynikající, znovu je to ten životem otrávený byrokrat, kterého jsme si tolik zamilovali. William B. Davis to samé, v roli Kouřícího, tak trochu už tlejícího muže je i ve svých osmasedmdesáti letech naprosto démonický a osobně mě velmi zajímá, kdo mu na závěr připaloval. Že by Marita?

recenze-my-struggle-007.png recenze-my-struggle-008.png

My Struggle to nemá lehké. Při jejím sledování má člověk pocit, jako by Carter bojoval sám se sebou a až během natáčení zjišťoval, o čem chce vlastně vyprávět. Jednou je tu Roswell, pak zase Mulder s novým informátorem, pak Scullyová se svými dětskými pacienty, poté zas O'Malley konspirující ve svém pořadu a pak zase speciální vojenská jednotka ve vládních službách plastickou trhavinou likvidující důkazy o mimozemské technologii. Když se blíží závěr, máte pocit, že jste viděli hodně, ale zároveň skoro nic.

Kdo by se tím ale trápil, když třeba já jsem na to koukal s otevřenými ústy a po skončení si to pustil znovu. A pak znovu. Teď jsem napsal recenzi a jdu si to pustit zas. Na shledanou u další epizody.



Komentáře: 100

6×02 Drive (recenze)

režie Rob Bowman | scénář Vince Gilligan | premiéra v USA 15.11.1998 | na TV Prima 28.07.2007 | český název Jízda | hodnocení 80% další názory zde

Ozbrojený muž infikovaný smrtelnou nákazou vniká do Mulderova automobilu a nařizuje agentovi, aby pokračoval v cestě konstantní rychlostí.

kultx-drive-001-small.png kultx-drive-002-small.png kultx-drive-003-small.png

Chris Carter se nikdy netajil popkulturními vzory, které inspirovaly případy i samu atmosféru Akt X. Všichni tak dnes víme, že bez seriálů The Twilight Zone (1959–1964) a Kolchak: The Night Stalker (1974–1975) by Akta X vypadala dosti odlišně, pokud by tedy vůbec vznikla. Pak jsou zde ale dílčí inspirace, které posloužily jednotlivým autorům seriálu při psaní samostatných epizod. Vince Gilligan, jeden z nejtalentova­nějších scénáristů Akt X, se v epizodě 6×02 Drive rozhodl vzdát hold slavnému akčnímu filmu Nebezpečná rychlost (1994) s Keanu Reevesem v hlavní roli. Tato akční klasika let devadesátých sleduje strastiplnou cestu linkového autobusu ulicemi Los Angeles, jehož pasažéři se stávají oběťmi teroristického útoku. Vynalézavý šílenec totiž do vozu umístil bombu, která exploduje, pokud autobus zpomalí pod 100 kilometrů za hodinu, případně se cestující pokusí vystoupit či s bombou nějak manipulovat. Jelikož zůstáváme věrni odkazu Akt X, doplnil Gilligan zápletku své epizody o přísně tajný experiment, při němž vláda operuje s nízkofrekvenčními vlnami, které neúnosně zvyšují tlak v mozkové tkáni postižených lidí. Fatálním následkům, a sice explozi mozku zevnitř, se dá předejít pouze stálým pohybem směřujícím od epicentra. Mulder, který skrze Nevadu a Kalifornii cestuje jako rukojmí takto postiženého, vcelku agresivního muže, tak musí hodně rychle přemýšlet, jak případ vyřešit. Blíží se totiž moře.

kultx-drive-004-small.png kultx-drive-005-small.png kultx-drive-007-small.png

Epizoda Drive bez obalu ukazuje komplexní změnu atmosféry, k níž v seriálu Akta X došlo v šesté sezóně. Příhodné srovnání nabízí nedávno recenzovaná The Pine Bluff Variant z konce páté série, kterou od Drive dělí pouhé tři epizody (a letní přestávka mezi oběma sezónami). Oba samostatně stojící příběhy se věnují utajovaným experimentům v rámci vládní konspirace, oba postrádají rozměr nadpřirozena a paranormálních jevů. Oba však nabízejí diametrálně odlišné tempo vyšetřování i naladění atmosféry. Deštivý Washington nahrazuje prosluněná Kalifornie, ponurý politický thriller je střídán svižnou akcí, která sebe samu nebere za každou cenu vážně, a tajemné náznaky ustupují jasným sdělením.

Další neobvyklý atribut epizody spočívá v hlavní postavě příběhu. Drive jako jedna z mála v celém seriálu neobsahuje padoucha (pokud tedy nepočítáme zlotřilou americkou vládu, vděčný to terč našich scénáristů, který však tentokrát postává spíše v pozadí). Patrick Crump, oběť vládního experimentu, s níž Mulder chtě nechtě cestuje, je obyčejný, trochu jednodušší chlapík z farmářského prostředí, který miluje svou ženu a nesnáší autority. Když si přisedne do Mulderova auta, kde najde agentův průkaz FBI, je vztah těchto dvou mužů vcelku jasně předurčen. Je to právě vzájemná interakce mezi Mulderem a Crumpem, co jejich společnému putování dodává velmi atraktivní rozměr. Zvláště pak v této souvislosti rezonuje jejich poslední společná scéna, která je v protikladu s veškerým předešlým děním natočena velmi decentně a citlivě. Je jen škoda, že kvůli přílišnému akčnímu ladění příběhu nedostává Crumpův představitel Bryan Cranston dostatečný prostor, aby prezentoval svoje herecké kvality. Gilligan na něj naštěstí pamatoval, když v roce 2008 obsadil Cranstona do hlavní role svého tehdy vznikajícího seriálu Breaking Bad. Fenomenální drama, které spolu tito dva muži v následujících pěti letech vytvořili, nakonec Cranstonovi vyneslo zcela zasloužený Zlatý glóbus.

kultx-drive-006-small.png kultx-drive-013-small.png kultx-drive-009-small.png

Abychom si rozuměli – je mi jedno, jestli jste zachránili školní autobus plnej dětiček, kterej se ztratil cestou do kostela. Akta X pro vás skončila jednou provždy. Čím dřív se s tím vyrovnáte, tím líp pro vás pro oba.“ Ti znalejší mezi námi dozajista již rozpoznali náměstka ředitele Alvina Kershe, který od začátku šesté série nahrazuje Skinnera na pozici nadřízeného Muldera a Scullyové. Kersh, který od této chvíle bude s našimi agenty zažívat jednu vypjatou konfrontaci za druhou, a to až do konce seriálu, je výbornou postavou. Poté, co se od šesté série Skinner stává prakticky Mulderovým spojencem, přichází na scénu právě Kersh, aby převzal (ne)vděčnou roli osiny v zadnici. Jeho představitel James Pickens Jr. se hned od svého prvního výstupu zařadil mezi nejlepší herce seriálu. Svoji postavu hraje bravurně, především pak způsobem, že ji začnete záhy upřímně nenávidět, což je vůbec ta nejlepší vizitka, kterou může dostat. Nutno podotknout, že v případě Kershe bodoval též český dabing, z něhož je zřejmé, že nejen zástupcův herecký představitel Pickens, ale i dabér Pavel Rímský si svoji roli náramně užívá.

kultx-drive-010-small.png kultx-drive-011-small.png kultx-drive-012-small.png

Názory z diskuse:Skvělá epizoda. Od začátku – Mulder a Scullyová vyšetřující hnojivo, až do konce – Crumpova smrt. Byla jsem celou dobu napnutá a už už jsem čekala, že Scullyová bude fakt Crumpovi strkat do ucha jehlu. A ono nic. Ne že by se to nedalo čekat, ale i tak to pro mě bylo docela překvapení. Perfektní scénář, perfektní režie, perfektní Mulderovy hlášky a drsná Scullyová na pitevně. Dávám 100%“ – nabaa ||Už jenom ten začátek napovídal, že půjde o něco netypického a jedinečného. Crumpa a jeho ženy mi bylo lito, i když jejich psa ještě víc. Stali se pokusnými králíky a Mulder se Scullyovou to bohužel nemohli nijak podložit. Nejvíc z celé epizody mě dostala scéna ke konci. Mulder vystoupí zničený z vozu, na zadním sedadle leží Crumpovo tělo. Mulder přichází k útesu. Rozhlíží se a přemyšlí. Do toho ještě krásně ladí hudba Marka Snowa. Naprosto geniální scéna. Škoda, ze nebyla konečná, ale byla překažena Kershovým kázáním. Jedinečná epizoda. 100%“ – Utero 



Komentáře: 3

5×18 The Pine Bluff Variant (recenze)

režie Rob Bowman | scénář John Shiban | premiéra v USA 03.05.1998 | na TV Prima 16.07.2005 | český název Americká varianta | hodnocení 80% další názory zde

Mulder v přísném utajení proniká do militantní skupiny, která je podezřelá z terorismu na území Spojených států amerických. Scullyová zatím zjišťuje, že nebezpečná mise může mít pro Muldera fatální důsledky.

kultx-the-pine-bluff-variant-001-small.png kultx-the-pine-bluff-variant-002-small.png kultx-the-pine-bluff-variant-003-small.png

Politický thriller v Aktech X bývá doménou mytologických epizod. Epizoda 5×18 The Pine Bluff Variant je však důkazem, že tento žánr svědčí i samostatně stojícím případům. Scénárista John Shiban v této epizodě hojně pracuje s motivy konspirace a politikaření, kterých se nám většinou dostává v souvislosti s prací Syndikátu a otázkami mimozemské existence. The Pine Bluff Variant tyto linky nejenže zcela ignoruje, sama je kompletně oproštěna jakýchkoliv prvků nadpřirozena. Takových epizod jsme v seriálu mnoho neměli (jednou z nich by mohla být Home, která se ovšem atmosférou i zápletkou od epizody právě recenzované diametrálně liší), pokud bychom za každou cenu chtěli najít srovnání, nabídla by se nám Wetwired z konce třetí série. Ta Shibanovu epizodu připomíná zvláště po stránce paranoii, která se vypracuje u agentky Scullyové.

Tato paranoia však není způsobena žádnou halucinogenní látkou ani poupraveným televizním signálem. Shiban velmi chytře rozehrává konspirační zápletku, přičemž Scullyová (a skrze ni divák) absolutně netuší, že Mulder od samého počátku pracuje v utajení. Vidíme tak našeho agenta, jak se po motelových pokojích setkává s teroristy, předává jim přísně tajné informace a pomáhá jim získat patogen, který je schopen vyhubit menší město. Až zhruba v polovině epizody zjišťujeme, že Mulder po celou dobu následuje scénář, který pro něj připravila CIA ve spolupráci s FBI. Myslím, že nemluvím jen za sebe, když řeknu, že by nám vůbec nevadilo, pokud bychom se o Mulderově zapojení do tajné akce CIA dozvěděli ještě mnohem později, což by ony příjemné pochyby a všudypřítomnou nejistotu jen protáhlo.

V této souvislosti mi to nedá nezmínit chytrou scenáristickou kličku, kterou Shiban nenásilně odkazuje k mytologii. Teroristé totiž Muldera původně zkontaktují proto, že zaznamenali jeho odtažitý postoj k vládě Spojených států. Scénárista tak poukazuje na agentovo kontroverzní vystoupení na konferenci ufologů, která se odehrála v epizodě Patient X zhruba půl roku před událostmi The Pine Bluff Variant. V jedné ze svých slabších chvilek zde Mulder popřel mimozemskou existenci, která je dle jeho tvrzení pouhým výmyslem vlády, jenž se tímto způsobem snaží zakrýt svoje působení v rámci tajného programu na výrobu biologických zbraní. Tato kratičká scéna se tak stává samým základem právě recenzované epizody.

kultx-the-pine-bluff-variant-004-small.png kultx-the-pine-bluff-variant-005-small.png kultx-the-pine-bluff-variant-006-small.png

Napětí mezi Mulderem a Scullyovou, motiv, který se táhne takřka celou pátou sezónou, však nakonec zůstává jedním z nejatraktiv­nějších prvků této epizody. Scénárista Shiban tyto záležitosti zkrátka umí a The Pine Bluff Variant není jeho nejlepší epizodou jen proto, že rok před ní napsal epizodu ještě mnohem lepší. Hovoříme samozřejmě o Elegy, mrazivém klenotu ze závěru čtvrté série, který je hereckým koncertem všech zúčastněných. Shiban si už tehdy výtečně pohrával s psychikou, vírou i skepticismem agentky Scullyové, což jsou témata, která se v Aktech X stále vracela a ve smutné Elegii zažila jeden ze svých vrcholů. V díle The Pine Bluff Variant však Scullyová ustupuje do pozadí a svých pětačtyřicet minut slávy tentokrát zažije agent Mulder.

Epizoda by nicméně byla poloviční bez zapojení zručného režiséra. Rob Bowman je naštěstí zárukou té nejvyšší kvality, což tentokrát prokázal u celé řady scén, kterým nechybí svižnost, akce i notná dávka napětí. Ať už je to vyslýchací rituál, který na vlastní kůži (a vlastní prsty) zakusí Mulder, syrově ztvárněné vyvraždění kina, dramatické přepadení banky, Mulderova konfrontace s předákem CIA, nebo simulovaná poprava, divák se nenudí ani minutu. Scéna popravy v samém závěru epizody je pak jednou z nejlépe natočených sekvencí v celém seriálu.

Epizoda byla premiérově vysílána 3. května 1998, necelé dva měsíce před uvedením prvního celovečerního filmu do kin. Rob Bowman, který byl rovněž režisérem filmu, se tedy rozhodně nenudil, protože dokončovací práce na filmu probíhaly ještě na konci páté sezóny. V tomto období však Akta X už dávno byla celosvětovým superhitem, a tak se není čemu divit, že The Pine Bluff Variant nakonec v premiérovém vysílání zhlédlo přes 18 milionů amerických diváků.

The Pine Bluff Variant je neprávem jednou z nejvíce opomíjených epizod seriálu Akta X. Tuto nespravedlnost jsem se dnes pokusil napravit touto recenzí. Vy můžete pokračovat tím, že si tento nenápadný, a přesto silný kousek večer pustíte, případně tímto smrtelně dobrým patogenem naočkujete někoho ze svých milovaných.

kultx-the-pine-bluff-variant-007-small.png kultx-the-pine-bluff-variant-008-small.png kultx-the-pine-bluff-variant-009-small.png

Názory z diskuse:Podľa mňa veľmi dobrá epizóda, s ktorou mám skúsenosti, že si ju s radosťou pozrú aj zarytí odporcovia Aktov X. Miestami som mala pocit, že ani nesledujem Akty X a to myslím v tom najlepšom zmysle slova. Úžasné na tom je, že tu Akty X ukázali svoj ďalší rozmer, ukázali aké všeliaké a pestré a výborné dokážu byť. Pripomínalo mi to takú dobrú kriminálku. A Scully opäť nesklamala ako Muldera spoznala na tom zázname podľa obväzu na prste.“ – kimberly ||Tohle je další naprosto neprávem pozapomenutá epizoda. Osobně ji řadím mezi nejlepší z páté série – ani to nebylo jako Akta X, klidně by z toho mohl být samostatný film. […] Kvalitně zpracovaný námět ne úplně paranormálního případu tu dlouho nebyl. A ten konec – Mulderův výraz strachu a smíření s osudem zároveň, řekla bych, že se tady Duchovny předvedl v tom nejlepším světle. […] Působivý střih, kdy vynikne syrovost lokací (hlavně na konci, kdy se chystá poprava Muldera) a výborný zvuk – opět scéna, kdy Mulderovi míří na hlavu a je slyšet jakoby tlukot srdce. Bez váhání pět hvězdiček.“ – XGirl



Komentáře: 2

2×19 Død Kalm (recenze)

režie Rob Bowman | scénář Howard Gordon, Alex Gansa | premiéra v USA 10.03.1995 | na TV Prima 17.02.2004 | český název Mrtvolné ticho | hodnocení 100% další názory zde

Mulder a Scullyová se vydávají do oblasti Norského moře, kde zmizela americká válečná loď Ardent. Mulder tuto oblast označuje za druhý bermudský trojúhelník a je přesvědčen, že loď zmizela v souvislosti s jakýmsi moderním filadelfským experimentem, který zde údajně měl probíhat. Jeho podezření je zčásti potvrzeno, když agenti naleznou přeživšího námořníka: jen místo pětadvacetiletého mladíka před nimi stojí devadesátiletý stařec.

dod-kalm-009-small.jpg dod-kalm-008-small.jpg

Død Kalm je Darkness Falls druhé série. Struktura obou epizod je v lecčems podobná: obě se odehrávají na odlehlých místech, kam noha běžného živáčka jen tak nevstoupí, a v obou si nevysvětlitelné procesy mezi nebem a zemí pohrají s Mulderem a Scullyovou tak, jak to ani kolonisté se Syndikátem dohromady neumějí. Po technické stránce je pak každá z epizod devatenáctým dílem své série a obě byly pro tvůrce technickým oříškem. Právě recenzované epizodě se však rovná jen málokterá, protože s výletem do vod Norského moře přišly komplikace s náročnými interiéry válečné lodi i s maskami jednotlivých hrdinů. O Død Kalm si ale právě čtete ještě z jednoho důvodu: za celých sedm let, co náš web stojí a běží, se tento díl nedočkal jediného vlastního článku. Je to s podivem, protože epizoda tvoří to nejpopulárnější z prvních dvou období seriálu a mezi námi, kteří jsme Akta X sledovali při jejich české premiéře před patnácti lety, je asi málo lidí, které zestárlí agenti nevyděsili.

dod-kalm-003-small.jpg dod-kalm-004-small.jpg

Oba agenti však i přes ony nánosy kosmetických úprav zůstávají sami sebou. Mulder i nadále pálí jednu příjemně jedovatou poznámku za druhou, k čemuž mu Scullyová už tradičně dobře sekunduje. K ponurosti na placu nicméně nepřispívaly jen potemnělé interiéry válečné lodě, ale i desítky hodin, které oba hlavní herečtí představitelé museli trávit v maskérně. David Duchovny k tomu přidal úžasný stařecký tik, který by při nepovedeném ztvárnění mohl vyznívat směšně, ale celý part je nakonec víc než věrohodný. Gillian Andersonová zase vtipně pozměnila scénář, když v závěru epizody Scullyová říká, kterou věcí si je stoprocentně jista. Místo toho, aby řekla, že smrti se bát nemusíme, řekla: Howard Gordon musí zemřít. Samozřejmě se jedná o jméno scénáristy, který je rovněž autorem námětu. Ten do té doby napsal jen několik slabších epizod plus příběhy ke Conduit, Miracle Man či Sleepless. Jen několik měsíců před výletem na Norské moře vyslal agenty do hlubin oregonských hor v díle Firewalker, který se Død Kalm blíží asi nejvíce. Pro jeho spolupracovníka Alexe Gansu to byla poslední práce na seriálu. Gansa přitom patřil mezi pravidelné přispěvovatele prvních dvou období a blízkého Gordonova spolupracovníka. Svoji zmínku si na tomto místě zaslouží ale především Toby Lindala. Tento umělec tělem i duší se zasloužil o masky a vizuální kouzla těch nejslavnějších epizod seriálu. Překvapil jsem sám sebe, když jsem o něm nalezl informace i v českém jazyce (čtěte zde).

dod-kalm-005-small.jpg dod-kalm-006-small.jpg

Død Kalm nesporně zůstává nejlepším dílem obou mužů. Po všech stránkách záhadná zápletka slibuje vzrušující podívanou, která může mít co do činění jak s neobvyklými přírodními procesy, tak se starými dobrými experimenty z rukou lidí. Scullyovou hned na začátku napadne myšlenka na nový Bermudský trojúhelník, zatímco Mulder kontruje Filadelfským experimentem. Zkrátka a dobře: fanoušci neznáma a záhad se s chutí poslintají. (Pro ty otrlejší je pak v epizodě scéna, v níž Scullyová připraví z posledních zbytků na lodi tento lahodný nápoj: ano, právě koukáte na džusík z šesti citrónů, šťávy ze sardinek a vody z těžítka.) Bizarní události si pochopitelně žádají divoká vysvětlení, o která tentokrát rozhodně není nouze. Scullyová nezůstane profesi vědkyně nic dlužna, když předloží vysvětlení týkající se volných radikálů, o které se s vámi zkrátka musím podělit: „Volné radikály jsou chemikálie s elektrony navíc. Jsou vysoce reaktivní a mohou způsobit oxidaci buněčných membrán a tělesných tkání. Možná něco tuhle loď unáší k jinému metalickému objektu jako meteor, třeba je někde hodně hluboko v oceánu nebo zapuštěný do ledovce. Tyto dva by mohly působit jako kladný a záporný pól a oceán mezi nimi jako gigantická baterie. Taková intenzita elektromagnetické energie by mohla vybuzovat volné radikály a účinně oxidovat každý kousíček hmoty.“ Ptám se sám sebe, proč vlastně ze škol nevyrazí všechny normalizační učitele a nezavedou do hodin fyziky povinné promítání Akt X?

dod-kalm-001-small.jpg dod-kalm-002-small.jpg

Působivou a všudypřítomně tíživou atmosféru příběhu vystihují závěrečná slova, která hned vedle umírajícího Muldera zapisuje do deníku vyčerpaná Scullyová: „Mezi Halversonovými věcmi jsem našla dětskou knihu norských legend. Řekla bych, že obrázky v ní znázorňují konec světa. Není to však žádná prudká ohnivá smršť zatracení jak nás učí Bible, ale pomalu padající sněhová pokrývka. Nejprve se Měsíc a hvězdy ztratí v husté bílé mlze, potom zamrznou řeky, jezera a moře, a vlk jménem Sköll nakonec otevře svou tlamu, spolkne Slunce a pošle svět do věčné noci. Zdá se mi, že toho vlka teď slyším za dveřmi.

dod-kalm-007-small.jpg dod-kalm-010-small.jpg

Zajímavosti: Americká válečná loď, na níž se celé drama odehrává, ve skutečnosti není americká, ale je součástí kanadského válečného námořnictva. Na mnoha záběrech v epizodě si můžete povšimnout, že nese zřetelné označení 925. Je to samozřejmě již tradiční hraní si s čísly, jímž tvůrci seriálu prosluli. Tentokrát se jedná o odkaz na Piper, dceru Gillian Andersonové, která se narodila 25. září 1994 a způsobila celému štábu nejednu vrásku na čele. || Podivuhodná chyba se tvůrcům vloudila do úvodní scény v kanceláři, kde Mulder vysvětluje Scullyové pozadí případu. Agent říká, že 12. prosince 1949 zmizel bitevník královského námořnictva, který plul z Leedsu. Leeds je přitom severoanglické město ve vnitrozemí, které rozhodně nemá přístav či otevřený přístup k moři. Prochází jím sice řeka, ale ta by válečnou loď snesla jen velmi těžko. || Název epizody se tváří norsky, pravda je to ovšem jen z poloviny. Zatímco slovo død znamená smrt, slůvko kalm v norštině vůbec neexistuje. Nejpravděpodobněji tak odkazuje na anglické podstatné jméno calm značící klid. Celkově pak v epizodě, nejvýrazněji v rozhovoru Trondheima s Olafssonem, padají slova spíše dánská, než norská, případně směsice obou.



Komentáře: 21

3×14 Grotesque (recenze agenta Muldera)

režie Kim Manners | scénář Howard Gordon | premiéra v USA 02.02.1996 | na TV Prima 04.07.2004 | český název Groteska | hodnocení 100% další názory zde

Mulder a Scullyovou vyšetřují brutální vraždy se zjevným rituálním provedením, při kterých kdosi znetvořil obličeje mladých mužů tak silně, až jeho oběti vykrvácely. I přesto, že pachatel ohavných zločinů čeká ve vězení na elektrické křeslo, někdo v jeho práci pokračuje. Když se za ním agenti vydají do cely, doufají, že by je mohl přivést na stopu toho, kdo jeho práci kopíruje. Nacházejí ale jen zlomeného muže, který tvrdí, že všechny jeho zločiny jsou dílem samotného satana.

kultx-grotesque-001-small.jpg kultx-grotesque-002-small.jpg

Zmítáme se v temnotě, děláme všechno, co je v našich silách, abychom zvítězili nad zlem, které by jinak zničilo nás. Ale když se povaha člověka stane jeho osudem, není tento zápas jeho volbou, ale posláním. Přesto nás někdy tíha tohoto břemene nechá klopýtnout a prolomí křehkou pevnost našeho vědomí. Zrůdy pak vstoupí dovnitř a my se osamělí díváme do bezedné propasti, do té rozesmáté tváře šílenství.“ Nádherná slova agenta Muldera ze závěru epizody Grotesque dokonale vystihují, o čem přesně celá tato podívaná vlastně je. A o čem tak trochu vždycky byl život tohoto výjimečného muže, jehož vášeň pro spravedlnost a pravdu zamotala hlavu nejedné vládnoucí garnituře. Právě proto jsem Grotesque zvolil epizodou, která o komplikované postavě agenta FBI Foxe Muldera vypráví tolik, jako žádná jiná. Scénárista Howard Gordon má už v charakteristice agenta Muldera jistou praxi. Jen v první sezóně napsal epizody Conduit a Miracle Man, které pozadí agentova života přiblížily. Do epizody Grotesque pozval Billa Pattersona, Mulderova mentora z dob profilování masových vrahů, se kterým vyšetřování brutálních vražd získává osobní rozměr. Patterson se v tomhle ohledu shoduje s naprostou většinou zástupců Mulderovy minulosti, protože oba muži jsou už nějaký ten pátek na nože a téměř se nemohou vystát. O schopnostech agenta a bývalého žáka hovoří nejlépe samotný Patterson, který Scullyové prozradí, že si na případ Muldera sám vyžádal: „Moje rada agentko Scullyová? Nechte Muldera dělat, co sám uzná za vhodné, nestavte se mu do cesty a nesnažte se držet ho zpátky. Nepodaří se vám to.“ Ona vzájemná úcta, která mezi oběma muži přetrvává i po letech a po mnoha větších či menších potyčkách, dává příběhu silný emoční náboj.

kultx-grotesque-005-small.jpg kultx-grotesque-006-small.jpg

Po vystudování psychologie na prestižní oxfordské univerzitě v roce 1986 a po úspěšném absolvování studia na Akademii FBI v Quanticu ve Virginii se Mulder v roce 1988 stal plnohodnotným agentem FBI. Ve stejném roce byl převelen na behaviorální vědy právě pod agenta Pattersona. Pod jeho velením získal mnoho mimořádně důležitých profesních zkušeností, které posléze hojně uplatňoval při řešení případů z Akt X. Jedno pravidla je však podstatnější, než všechna ostatní dohromady. Taktika „abys poznal umělce, musíš nahlédnout do jeho díla“ Mulderovi nejednou zachránila život. Hraje rovněž ústřední roli při vyšetřování vražd v epizodě Grotesque, kde se Mulder vydá na cestu do pokroucené mysli vrahovi, aniž by to prodiskutoval se svými nejbližšími (lépe řečeno: se svou nejbližší). Formulka „abys dopadl monstrum, musíš se jím stát“ zní jednoduše, ale její převedení do praxe zas až tak snadné není. Dobrým příkladem je opět tento příběh, protože Mulder se zde dostává až na samý okraj propasti, kdy se po nocích prochází ve vrahově ateliéru, vyzdobí si byt jeho uměním a ukradne ze skladu FBI vražednou zbraň. Všechno toto v Aktech X sice běžně vídáme, ale v podstatně menším měřítku, a tak Grotesque zůstává krystalicky dokonalým příkladem epizody posednutí Muldera vyšetřovanými hrůzami.

kultx-grotesque-003-small.jpg kultx-grotesque-004-small.jpg

Málokdo si toho všimne, a přece se Grotesque podobá jinému obdobně laděnému příběhu. Vznikla přesně rok po uvedení démonického thrilleru Irresistible z poloviny druhé série, ve které se Mulder a Scullyová vydali po stopách fetišistického vraha Donnieho Pfastera. Tehdy se v přímém ohrožení života vyskytla agentka Scullyová, na kterou si Pfaster činil logický zálusk. V obou epizodách vraždí lidé z masa a kostí, ale nad vším děním se rovněž vznáší jakási neidentifikovatelná démonická síla, která lusknutím prstu svým obětem zatemňuje mysl. To se stalo Pattersonovi, to se stalo i Mulderovi. Mohlo by se sice zdát, že paranormální prvek ustupuje kamsi do pozadí a hraje druhé housle, to ovšem není pravda, on jen ustupuje mnohem mocnější psychologické stránce celého díla. O tu se tentokrát stará především David Duchovny, z jehož Muldera jde v jistých chvílích skoro až hrůza (o agentu Pattersonovi si můžete myslet cokoliv, ale nelze popřít, že to musel mít s Mulderem opravdu hodně těžké). Kdo to s Mulderem zas až tak těžké neměl, je David Duchovny, který v období třetí série byl spíše už agentem FBI, než newyorským hercem. Vím, že to příliš často neříkám, ale nebýt hereckého mistrovství Davida Duchovnyho, nebyla by ani Akta X. Rozhodně ne v té podobě, v jaké jsme si tento seriálový klenot zamilovali.

kultx-grotesque-007-small.jpg kultx-grotesque-008-small.jpg

Z atmosférických epizod Die Hand Die Verletzt, Oubliette či Home víme, že Kim Manners prvkům strachu a ponurosti dobře rozumí. Výjimečný režisér si tedy s touto látkou v epizodě Grotesque poradil na jedničku. Sám Manners později prozradil, že ve třetí sérii je právě tato epizoda jeho nejoblíbenější a že za obzvláště povedený považuje Duchovnyho výkon, který mu práci velmi usnadňoval. Scény nočních můr a Mulderova procházení potemnělými sklady se mohou hrdě rovnat s hororovými sekvencemi nejlepších filmů tohoto žánru. Do takřka bezchybné mozaiky děsu přispívá krom Duchovnyho a Mannerse též hudební skladatel Snow, kameraman Bartley a lidé pečující o střih. Právě díky nim epizoda neztrácí tempo i navzdory tomu, do jak tíživé atmosféry je zakleta. Ve výběru nejlepších epizod seriálu jsem napsal, že Grotesque je možná nejlépe zrežírovanou epizodou seriálu. A stále si za tím stojím. Musím též říct, že každá věta z toho článku je i několik let po jeho uvedení platná, takže si jej určitě přečtěte. Existuje však ještě jeden pádný argument, proč brát Grotesque vážně. Je to totiž právě tato epizoda a již zmíněný thriller Irresistible z druhé řady, které Chris Carter v roce 1996 označil za dva základní kořeny svého tehdy vznikajícího dramatického seriálu Millennium. Tak si říkám, existuje vůbec větší pocta, když vás jeho tvůrce označí za svého druhu prolog k jednomu z nejlepších seriálů televizní historie?

kultx-grotesque-009-small.jpg kultx-grotesque-010-small.jpg

Zajímavosti: Epizoda byla vysílána v pátek 2. února 1996 a sledovalo ji více jak 18 milionů amerických domácností. || Kameraman John S. Bartley, který pracoval na Aktech X v prvních třech sezónách, získal za tuto epizodu ocenění Emmy. || Agenta Billa Pattersona ztvárnil americký herec Kurtwood Smith (narozen 3. července 1943). Dnes osmašedesátiletý herec si zahrál ve filmech RoboCop, Rambo 3 či Deep Impact a v seriálech Star Trek: Voyager, That '70s Show či 24. || Jak už je dobrým zvykem tvůrců seriálu, brutálně zavražděného agenta Nemhausera pojmenovali po Lori Nemhauserové, která pracovala na výrobě jednotlivých epizod. Morbidní to pocta!



Komentáře: 7

Následující články ►►