Kult X | Akta X

Čas nám nepřeje, tak to letos vezmeme spěšně. Za pár hodin končí jeden báječný a strašný rok, aby začal nový, který dozajista bude podobně báječný a strašný, jako ten předešlý. My na tom mnoho nezměníme, zaručeně změnit můžeme jen sebe. A k tomu vám upřímně přeji mnoho sil, ať už chcete ten půlnoční předěl oslavit běsněním a devastací svého těla, nebo, podobně jako já, vypnutím veškeré elektroniky, rozsvícením svíčky a otevřením oblíbené knihy. A pak samozřejmě nám, českým a slovenským x-philes, přeji, aby Chris Carter už konečně vyslal agenty Muldera a Scullyovou na jejich poslední výpravu. Kim Manners a John Neville teď shora určitě jen tiše pokyvují…

Kult X vám, nejdražším čtenářům a vytrvalým fanouškům, přeje kouzelný Štědrý den. Letos víc než kdy jindy pozbývám sil psát. Je to o to těžší proto, že štědrovečerní aktualitu už tradičně věnujeme uplynulému roku a hlavně pak všem, kteří nás v posledních dvanácti měsících opustili. Letos odešlo mnoho velkých mužů, kteří byli velmi blízko mému srdci, a aby toho náhodou nebylo málo, na sklonku roku se na Onen svět vypravil člověk, kterého jsem miloval ze všech nejvíc. Pokud jste i vy stoupenci prvorepublikového Československa a demokratických principů, na nichž se zrodilo, máte v tuto chvíli asi stejně těžké srdce jako já. Pro mě to nejlepší, co mladá republika nabízela, byli prezident Tomáš Garrigue Masaryk a literát Karel Čapek. Poslední československý a první český prezident Václav Havel byl unikátní směsicí obou těchto pánů. Mimořádná osobitost, skromnost, slušnost a lidskost, zdvořilost a férovost, schopnost uznat vlastní chybu, neobyčejná vášeň pro spravedlnost, statečnost. Tím vším pro mě Václav Havel byl, je a napořád zůstane.

Pan prezident by si dozajista dobře rozuměl s další osobností, kterou chci vzpomenout. Letos v dubnu byl v palestinském Jeninu na Západním břehu Jordánu zastřelen arabsko-židovský dramaturg Juliano Mer-Khamis. I přesto, že se za svého života profiloval spíše propalestinsky, nebylo mu to nic platné a zvrhlá islámská spravedlnost nakonec dostihla i jej. Trestem za to, že v palestinském městě založil kulturní centrum s divadlem, kde se setkávali chlapci s dívkami, byla brutální vražda za bílého dne. Bylo mu 52 let. Na začátku června zemřel Jack Kevorkian, lékař, patolog a bojovník za právo na důstojnou smrt, kterého média pejorativně přejmenovala na Dr. Smrt. Pro mě osobně to ale vždy byl spíše Dr. Život, protože na rozdíl od ostatních lékařů si uvědomoval, že medicína není všemocná, a pochopil konečné důsledky tohoto faktu. Na Onen svět pomohl bezbolestně odejít více jak stovce lidí, kteří do té doby umírali v nepopsatelných bolestech na ty nejstrašnější choroby, co lidstvo zná. Nespravedlivá spravedlnost jej poslala na pětadvacet let do vězení, odkud byl téměř osmdesátiletý muž po osmi letech propuštěn. Zemřel čtyři roky na to ve věku 83 let.

Životu a dílu Petera Falka jsme se na našich stránkách už věnovali. Já si už jen říkám, jestli v nebi mají vraždy. Protože pokud ne, tak se tam poručík Columbo právě teď asi hodně nudí. Na začátku léta pak v požehnaném věku 98 let zemřel Otto von Habsburg, bojovník proti nacismu i komunismu, především ale nejstarší syn Karla I., císaře rakouského a krále uherského a českého, který do své smrti zůstával de facto korunním princem v zemích rakouskouherské monarchie, tedy i v Českém království. Ano, to je to stejné království, ve kterém před nějakými tisíci lety vládli Přemyslovci. Mnohem dříve, než měl, odešel v říjnu Steve Jobs, vizionář, zakladatel a výkonný ředitel společnosti Apple, jedné z nejdůležitějších korporací digitálního věku. Pochopitelně byl miliardářem, přesto svoji společnost vedl za jeden dolar ročně. Řekl něco, co by si za uši měli zapsat všichni, co se v životě ženou za co největším možným ziskem: „Mým cílem není být nejbohatším člověkem na hřbitově. Chci v noci usínat s pocitem, že jsme ten den udělali něco báječného, a na tom mi záleží.“ Posledních osm let bojoval se zákeřnou formou rakoviny slinivky břišní (podobně jako jiný génius mediálního světa – Randy Pausch), přesto právě během této doby přišel s těmi nejlepšími nápady. I když hovořil o smrti, zůstával věren pověsti nekompromisního inovátora, když smrt označil za zřejmě nejdokonalejší vynález života, který zařizuje, aby staré uvolnilo cestu novému. Zemřel ve věku 56 let. Ale i kdyby žil sto let, bylo by to stále málo.

Ke konci roku odešli rovněž dva muži, kteří nezaměnitelně obohatili kulturu naší země: undergroundová básnická legenda Ivan Martin Jirous a tvůrce Krtečka Zdeněk Miler. Krtek se letos konečně dostal do vesmíru, takže u srdce hřeje, že se toho jeho táta ještě dožil. My, x-philes, jsme letos přišli o Johna Nevilla, kultovního Muže s pěstěnýma rukama z mytologických epizod. Ve speciálním článku jsme si připomněli jeho život a dílo. Možná nejlepší příklad běžným lidem letos dali menželé Norma a Gordon Yeagerovi. Ti se vzali v roce 1939 v americké Iowě a prožili společných 72 let. Dokázali, že některé věci nerozdělí ani smrt; to když v říjnu cestovali autem a stala se jim nehoda. Na jednotku intenzivní péče je už dovezli v bezvědomí a i přesto, že se oba stále drželi za ruce, z kómatu už se neprobrali. Gordon zemřel první, Norma hodinu po něm. Když zemřel Gordon, tak přístroje stále zaznamenávaly jeho životní funkce. Lékaři posléze zjistili, že citlivé přístroje ve skutečnosti zachycovaly tlukot Normina srdce, které tak skrze sevřené dlaně bilo za oba.

Abychom ale neskončili v úplně smutném tónu, dovolím si letošní štědrovečerní aktualitu uzavřít citátem Dalajlámy, nejvyšší tibetské autority. Ten se vskutku důvtipným způsobem vyjádřil tak trochu o každém z nás, když na otázku, co ho nejvíce překvapuje na lidstvu, odpověděl: „Člověk. Neboť obětuje své zdraví, aby vydělal peníze. Pak obětuje peníze, aby získal zpět své zdraví. A dále, že je tak úzkostlivý ohledně budoucnosti, že si neužívá přítomnost; následkem čehož nežije v přítomnosti, ani v budoucnosti; žije, jako by neměl nikdy umřít a pak umírá, aniž kdy skutečně žil.“ Tak tedy amen. A ať s vámi mír zůstává!

V nejbližší době čekají českého i slovenského fanouška seriálu Akta X hned tři svátky, které by neměl minout. Dnes máme státní svátek připomínající zřízení samostatného státu československého, což s problematikou science-fiction a fantasy naštěstí nemá zhola nic společného. Do světa nadpřirozených jevů se ale můžeme vydat už posledního října, kdy je slaven pohanský svátek starých Keltů. Ti jej znali pod označením Samhain, nám je dnes znám spíše jako Halloween. S tímto svátkem jsou ostatně bytostně spjaty naše Dušičky, které slavíme druhý den v měsíci listopadu. Oba svátky jsou úzce spojeny s našimi blízkými, kteří už jsou na druhém břehu, na onom světě. Bývá tradicí pro ně prostírat u stolu, případně rozsvítit svíčku za oknem, kdyby se náhodou chtěli stavit. Tak nezapomeňte.

Co by to bylo za aktualitu, kdyby chyběla naše sexy agentka? Gillian Andersonovou si můžete prohlédnout na fotografiích výše, na kterých je zachycena, když ve středu 26. října 2011 dorazila na předávání BFI 2011 London Film Festival Awards. Nyní už se ale nenechte rušit a připravte si dušičkový program dle vlastních nálad a chutí. Za sebe vřele doporučuji The Curse of Frank Black, skvělou atmosférou prodchnutý halloweenský příspěvek do seriálu Millennium, případně nahlédnutí do naší bohaté Galerie zrůd, ve které si formou desítek obrázků můžete připomenout ty nejlepší monstra ze seriálu Akta X. Nemohu opomenout rovněž American Horror Story, nový hororový seriál, který ve velkém stylu odstartoval teprve na začátku října. Venku jsou zatím čtyři epizody, ale ty jsou téměř bezchybné a slibují tak velmi zajímavou budoucnost. Více na Vánoce…

Předem se omlouvám za tuto aktualitu, která nepojednává o našem oblíbeném seriálu, nicméně týká se tématu, které je pro mě velmi důležité, zvláště pak dnes. Následující článek jsem napsal přesně před třemi lety, kdy zemřel mladý americký profesor Randy Pausch. Tento muž proslul svou poslední vysokoškolskou řečí, v níž se rozhovořil na téma dětských snů a cest, kterak jich dosáhnout. Pokud si ve svém programu najdete nějaký volný čas, byla by pro mě radost, kdybyste si přečetli zaktualizovaný text.

Tento článek zde byl zveřejněn přesně před rokem.

Datum 4. červenec 1776 dosti zajímavým způsobem zasáhlo do mytologie seriálu Akta X. Názvy prvních dvou epizod deváté série, Nothing Important Happened Today I a II, odkazují na údajný zápis britského krále Jiřího III. v jeho soukromém deníku. Tato slova, tedy „dnes se nic významného nestalo“, si panovník zapsal právě 4. července 1776, kdy byla vyhlášena americká nezávislost a britské království ztratilo vliv nad svými americkými koloniemi. Vznikly Spojené státy americké, ekonomická a vojenská supervelmoc, která v následujících staletích změnila svět, jako málokterá jiná. Odkazem na tuto revoluci chtěl Chris Carter divákům naznačit, jak významné události se ve zmíněných dvou epizodách vlastně odehrály.

Kvalitně zpracovanou prezentaci k americké Deklaraci naleznete na vládním serveru archives.gov. Zajímavostí je, že americká nezávislost byla vyhlášena ve stejné místnosti, ve které 16. října 1918 Tomáš Garrigue Masaryk vyhlásil nezávislost Československa. Text, který se stal oficiálním prohlášením československé nezávislosti, vešel do dějin jako Washingtonská deklarace. České patrioty (myslím ty skutečné, nikoliv tu vyholenou hajlující komunistickou lůzu, která čas od času pobíhá po ulicích) může jen mrzet, že česká společnost neslaví stejně spontánně významné české svátky jako je 6. červenec, 28. říjen či 17. listopad. Americký Den nezávislosti je již téměř dvě století spojen s masivními oslavami, ohňostroji, přehlídkami, konzumací grilovaného masa a popíjení piva.

Dovolte mi, abych se na tomto místě rozloučil s jedním z mých nejoblíbenějších herců. Svět filmu a televize dnes zasáhla nemilá zpráva informující o tom, že zemřel Peter Falk, nesmrtelný poručík Columbo ze stejnojmenného detektivního seriálu. Peter Michael Falk se narodil 16. září 1927 do židovské rodiny v New Yorku ruské matce a polskému otci, jemuž v těle kolovala krev českých a maďarských předků. V pouhých třech letech malý Peter podstoupil zákrok, při němž mu byl vyňat nádor. Daní za úspěšnou operaci bylo oslepnutí na pravé oko. Skleněné oko se pak v následujících osmdesáti letech stalo jedním z nejcharakte­rističtějších rysů jeho vizáže. Pan Falk zvládal herecké umění s mimořádným nadhledem, obzvláště geniální je pak role výstředního detektiva Columba, který se na dlouhá léta stal mým hrdinou. Sám Falk svého hrdinu popsal beze zbytku, když řekl: „Vypadá jako oběť povodní. Je vám ho líto. Zdá se, že nic nevidí, ale přitom vidí všechno.“

Peter Falk přesto nebyl hercem jedné role. Na filmového Oscara byl nominován celkem dvakrát za vedlejší role ve filmech Murder, Inc. a Pocketful of Miracles. Hned desetkrát se jeho jméno objevilo v nominaci na Zlatý Glóbus, nejprestižnější televizní ocenění, z čehož jednou zlatou sošku získal. Neméně prestižní ocenění Emmy získal pětkrát, přičemž byl nominován dvanáctkrát. Poslední jeho velkou rolí byla ta ve filmu Checking Out před šesti lety. Peter Falk zde hraje shakespearovského herce Morrise Applebauma, který ve svých devadesáti letech odchází z židovského divadla na Broadwayi do penze. Svou poslední roli ale teprve chystá. Chce uspořádat definitivně poslední představení a poté dobrovolně odejít ze života. Tomu se jeho dospělé děti samozřejmě pokoušejí zabránit. Film je parafrází Shakespearova Krále Leara a byl natočen podle populární divadelní hry, která reflektuje tři generace v židovské kultuře. Škoda, že výstižný citát „Proč bych měl žít jako herec a umřít jako divák“ nedostal Peter Falk možnost uplatnit i ve vlastním životě. V posledních letech herce sužovala Alzheimerova choroba, a tak i proto jeho odchod z tohoto světa, byť se přijímá s těžkým srdcem, znamená spíše vysvobození, než čirou tragédii.

„Říká se jim pomníčky. Tedy vraždy a jiné závažné zločiny, které kriminalisté ani po letech nedokázali rozluštit. Na nedobytné kauzy, které se odehrály na území hlavního města, se od ledna vrhl speciální tým. Chce je znovu prověřit, než uplyne promlčecí – u vražd dvacetiletá – lhůta.“ Právě těmito větami je uveden článek Detektivové zbourají pomníčky, který do Lidových novin ze 7. ledna 2011 napsali Markéta Chaloupská a Vladimír Křivka. Začátkem letošního roku v Praze odstartoval unikátní projekt, během kterého trojice špičkových kriminalistů, vedená proslulým vyšetřovatelem Josefem Lottesem, otevře desítky vražd, jež všechny mají společnou jednu věc: nikdy nebyl dopaden pachatel. Kriminalisty čeká obtížná práce, tak jim držme palce. „Celkem se jedná o devadesát až sto případů,“ říká šéf skupiny a „český Mulder“ Lottes. Právě rozhovor s jednou z největších osobností české kriminalistiky, panem Josefem Lottesem, si můžete přečíst na řádcích níže. Článek, týkající se vyšetřování, naleznete zde. Já děkuji mému bratrovi, který mě na celou věc upozornil.

Před rokem jsem si přál, aby nám Chris Carter v roce 2010 dokázal, že Akta X mají své místo i v dnešní době. To se bohužel nestalo, o Aktech X jsme v minulém roce neslyšeli dokonce ani slůvko. Nezbývá nám tedy nic jiného, než slovy agenta Muldera i nadále věřit. Do nového roku vám tedy popřeji alespoň zdraví, zdraví a zdraví, což jsou tři životně důležité věci, které nám umožňují žít šťastný a dlouhý život. Důležitá, alespoň pro mě osobně, je i silná víra (vyložte si to každý po svém) a zodpovědnost nejen vůči sobě, ale i mým blízkým.

Přál bych si toho opravdu hodně, ale milerád se spokojím s tím, když v nově příchozím roce 2011 ubude na celém světě dětských slz. Vůbec se nedivím, že na dětské slzy neexistuje počítadlo, protože to by se ani nejlepší počítač na světě nedopočítal… 

Zároveň bych si přál, abychom nejen my, tedy občané západního světa, ale i národy v nesvobodných částech naší planety mohly v budoucnu užívat výdobytků demokracie a lidských práv. Říká se, že západní svět nemůže arabským nebo asijským státům vnucovat tyto „své“ hodnoty. To ale není pravda. Jak řekl Thorbjorn Jagland, předseda Nobelova výboru, který před měsícem předal Nobelovu cenu míru čínskému aktivistovi Liou Siao-po: „Univerzální práva, vyložená všeobecnou deklarací lidských práv, nejsou západní hodnoty, nejsou to západní normy, jsou to globální standardy použitelné v každé zemi světa, která je členem OSN.“ Nikdy nesmíme zapomínat, že většina lidstva stále žije pod nadvládou tyranie, kde absolutně neexistuje, že si na internetu můžete otevřít jakoukoliv stránku. Něco, co je pro nás naprosto nemyslitelné, se v těchto zemích stává každodenní realitou. Přitom země, jako je Rusko, Írán, Sýrie, Myanmar nebo Čína, mohou světu nabídnout mnoho dobrého, pracovitými lidmi počínaje, bohatou kulturou konče. Místo toho ale většina obyvatel musí žít pod nadvládou lotrů a zbabělců, jejichž vedením se z těchto států stávají policejní režimy, kde vládne bezpráví. Myslím na lidi, kteří tam musejí žít, a moc jim držím palce.

Zatímco ve vánočním přání z minulého roku vám popřáli manželé Mulderovi, fešák Doggett i fenka Blue, dnes jsem tu pro vás pouze já. Protože se již za několik hodin dozvíme, které jsou nejlepší epizody seriálu Akta X, nebudu letošní přání zbytečně natahovat. O letošním roce by se dalo psát dlouze, byl plný důležitých okamžiků, krásných chvil i bolestivých tragédií. David Duchovny nám oslavil padesátku, tu oslavili i Frank Spotnitz a Rob Bowman, dva mimořádní tvůrci Akt X. Kdyby žili, slavili by pěkné narozeniny i dva největší hudebníci historie, Elvis Presley (75 let) a John Lennon (70 let). Čeští hokejisté i české basketbalistky se pak na světových šampionátech probojovali až do finále, kde naši kluci famózně porazili Rusko a naše holky jen těsně podlehly Američankám. Nic to však nezměnilo na tom, že jak čeští reprezentanti, tak české reprezentantky se stali hrdiny a hrdinkami našich srdcí. A co dalšího se na té naší malé modré planetě letos ještě stalo?

Letos vedu poněkud skromnější vánoční výzdobu, jíž vévodí ovečky… :)

Zemětřesení pohřbila lidi na Haiti a v Chile, povodně zase utopily část Pákistánu a obrovská ložiska ropy zaplavila Mexický záliv. V dubnu tragicky zahynula elita polského národa, včetně manželského prezidentského páru a vrcholných armádních představitelů. V Praze proběhl největší summit posledních let mezi USA a Ruskem. V Česku a na Slovensku se krátce po rozsáhlých povodních zlepšila politická situace. Když už to po zázračné záchraně 33 chilských horníků vypadalo se světem mnohem nadějněji, výbuch na druhé straně planety v novozélandském uhelném dole zabil necelou třicítku mužů. Čínský disident dostal Nobelovu cenu za mír a nejvýznamnější barmská disidentka byla propuštěna na svobodu. Aby té radosti ale nebylo příliš, zaútočily na konci listopadu bez varování severokorejské jednotky na jihokorejský ostrov, kde zavraždily dva vojáky a dva starší civilisty.

Minulý rok jsem si přál jedno jediné – aby takových lidí, jako byl Patrick Swayze, bylo na našem světě stále více. Doufám, že se to jednou vyplní, byť na „výsledky“ si budeme muset samozřejmě ještě počkat. Mezitím další skvělí lidé náš svět opustili. Vždy jsem se jim ve vánočních aktualitách věnoval a tradici neporuším ani dnes. Hlas Ameriky, spolupracovník Svobodné Evropy a špičkový novinář Ivan Medek odešel už na začátku ledna. V dubnu zemřel profesor Tomáš Josef kardinál Špidlík, vyznamenaný Řádem T. G. Masaryka. Jen o měsíc později ztratil náš národ dalšího velikána, právníka, bývalého předsedu Nejvyššího soudu ČR, ministra spravedlnosti a nezapomenutelného Veřejného ochránce práv JUDr. Otakara Motejla. Odešli i čeští vlastenci Ota Rambousek, Jiří Křižan a Vladimír Bystrov, spisovatelé, kteří se ve svém díle věnovali dobám totality. A nebe nad námi od letošního června baví géniové divadelních prken a stříbrného plátna, Ladislav Smoljak a Vladimír Dlouhý. Toho prvního nemusím představovat, toho druhého jsem měl a stále mám strašně rád. Nejenže pravidelně propůjčoval svůj hlas Tomu Hanksovi, zároveň byl famózním hercem. Navždy ho budu mít spojeného s postavou Petra Máchala z té nejnádhernější české pohádky, co tu kdy byla. S čerty nejsou žerty budou vysílat v neděli v osm večer, tak se, prosím, koukejte. Během soboty 25. prosince 2010 si tuto pohádku můžete kdykoliv spustit z homepage vyhledávače Seznam. Málokdy vidíte bok po boku takové osobnosti jako jsou či byly Kemr, Preiss, Nárožný, Heřmánek či Vetchý. Krom radosti nám tato pohádka přináší i jedno poselství, vyřčené v samém závěru, jež je platné dodnes. Říká, že „když se kolem sebe rozhlédneme, vidíme, že ještě dneska spoustě lidí peklo chybí.“

Velká škoda, že z českých sdělovacích prostředků jsme se téměř nedozvěděli o tom, že žil a letos ve svých sedmasedmdesáti letech zemřel profesor Frederick Jelinek. V době komunistické zvůle emigroval do Spojených států amerických, kde se stal uznávaným představitelem v oboru matematické informatiky a komputační lingvistiky. Četné akademické tituly získal na proslulém Massachusetts Institute of Technology (M.I.T.) i na Harvardu. Byl to jeho výzkum, vedený na půdě IMB, díky němuž dnes počítače dokáží rozpoznávat lidskou řeč. Je velmi smutné, že podobné lidi jsme z naší země vyhodili.

A to byla jen česká jména. Z těch zahraničních bychom mohli začít třeba u Leslieho Nielsena, kanadského herce, kterého si svět navždy zapamatoval jako velkého komika.

Dvě věci mě letos potěšily mimořádně. Po dlouhých letech se svého pokračování dočkalo Toy Story, které prostě musíte znát, pokud jste v roce 1995, kdy byl uveden první díl, byli dětmi. Nový třetí díl celou ságu o životě hraček uzavírá doslova bravurně. Tvůrci filmu, studio Pixar, ostatně uměli dávkovat slzy a smích vždy mistrně. Druhá skvělá věc má jméno Jackie Evancho, desetiletá dívka, která pokud není andělem, minimálně má andělský hlas. Jen si poslechněte některá její vystoupení, třeba O mio babbino caro, Pie Jesu či Time to Say Goodbye. Někomu to může připadat málo, ale protože jsem skromný a v mezích optimistický, tak mně tyto dvě věci stačí k tomu, abych svět ještě úplně neodepisoval… ;)

Kult X přeje všem svým čtenářům krásný Mezinárodní den studenstva! Dnešní den, který je mimochodem jediným mezinárodním svátkem českého původu, se váže ke dvěma hrůzným totalitám minulého století. Dva dny, 17. listopad 1939 a 17. listopad 1989, jsou tučně zapsány v našich dějinách. Byly to nacistické oddíly a o padesát let později komunistická komanda, kdo tehdy střílel a mlátil studenty. Ne nadarmo v epizodě Musings of a Cigarette-Smoking Man (ta byla mimochodem vysílána 17. listopadu 1996) generál Francis řekne Kouřícímu muži, že komunismus je nejodpornějším ztělesněním zla, s jakým bylo lidstvo kdy konfrontováno. Své by o tom mohli povídat naši předci, kteří se s touto zhoubnou ideologií setkávali v praxi po dlouhá čtyři desetiletí (viz Účet za komunismus). Tolik ohlédnutí za dobou ne tak vzdálenou a pokud se dnes nechystáte za svými blízkými či na Václavské náměstí (důvodů se najde hromada), doporučuji vám strávit příjemný sváteční den sledováním našeho drahého seriálu. Krom výše zmíněné se těch „politických“ epizod najde v Aktech X celá řádka, vybírat můžete z velmi bohatého mytologického obsahu, případně lze zabrousit do padesátých let v díle Travelers z páté série.