Kult X | Akta X

Pátek 1. června 2012. Skoro se zdá, že lepší datum neexistuje. Při této příležitosti bych dnes slavený Mezinárodní den dětí přejmenoval na Mezinárodní den sexy Scullyové. Tomu, že Scullyová je sexy, jsme se na našem webu už nejednou věnovali. Scullyová byla sexy jak v jednotlivých epizodách, jmenujme Colony, Clyde Bruckman’s Final Repose či En Ami, tak v celých sériích, připomeňme shrnutí zde, zde a zde. Níže, abych tak nějak tuto sérii aktualit slavnostně uzavřel, jsem si pro vás připravil několik obrázků Scullyové z deváté sezóny, protože, jak už jsem nejednou psal, v deváté sérii jsou sexy úplně všichni.

Epizodě Grotesque, která blíže zkoumá rozervanou duši agenta Muldera, jsme se už věnovali v obsáhlé recenzi. Níže vám nabízím necelou třicítku obrázků, které dostatečně mapují šílenstvím prodchnutou atmosféru epizody. Užijte si je ve zdraví, tedy alespoň v tom fyzickém, pokud mentální nevydrží. Doplním, že Grotesque scénáristy Howarda Gordona byla vůbec poprvé vysílána v pátek 2. února 1996. Recenzi zobrazíte po kliknutí sem.

Epizoda Alpha z konce šesté série je pravděpodobně nejbéčkovějším dílem seriálu Akta X. Scénárista Jeffrey Bell napsal příběh o lovci psů, který byl při své práci v Číně napaden dávno vymřelým druhem psa, díky čemuž je nyní schopen měnit svou podobu právě v toto mýtické stvoření. Muž pomalu podléhá volání přírody a po jeho návratu zpět do Los Angeles začíná ten pravý psí armageddon. Ještě zajímavější je však postava Karin Berquistové. Tato samotářská odbornice na psy, která si s Mulderem chatuje po internetu, agenta na případ upozorní. Scullyová později ke své nelibosti zjišťuje, že Karin k Mulderovi cítí víc, než se zprvu zdálo, a že to zdaleka není jen aktuální případ, co ji s Mulderem spojuje.

Epizoda Synchrony z konce čtvrté série je až ostudně opomíjenou součástí seriálu Akta X. Zajímavě propletený příběh vypráví o tom, jak Mulder a Scullyová vyšetřují tajemnou vraždu, kterou kdosi spáchal pomocí vyspělé technologie. Netrvá dlouho a Mulder přichází s divokou domněnkou, že vrah mohl přicestovat z budoucnosti, aby v minulosti (naší současnosti) dal jisté věci „do pořádku“. Scénář pro epizodu připravil Howard Gordon, který se podepsal rovněž pod nedávno zmíněnou Kaddish. Na to, jak obtížnou látkou fenomén cestování časem je, se téma Gordonovi podařilo uchopit srozumitelně a přitažlivě. Tak na co ještě čekáte; popadněte disk, hoďte jej do přehrávače DVD a pojďte se přiučit něco nového z kryobiologie a zákonů kvantové fyziky.

Epizoda Kaddish z poloviny čtvrté série je mnohými fanoušky považována za slabší článek seriálu Akta X (kdo by také obstál v konkurenci epizod Tunguska, Paper Hearts, Leonard Betts či Memento Mori). Já mám Kaddish rád – a to nejen pro zajímavý sociální podtext o antisemitismu směřovaném k ultraortodoxním židům žijícím v newyorském Brooklynu. Napjatá situace vede až k vraždě židovského mladíka Isaaca, na kterého doma čeká snoubenka Ariel. Osobně se mi vždy líbilo, že scénárista Howard Gordon upřednostnil milostný příběh před paranormální zápletkou. Jedno i druhé se ale příjemně doplňuje – Isaacovo tělo jednoho dne mizí z hřbitova a události následujících dnů vedou Muldera k přesvědčení, že se z muže stal nesmrtelný golem. Ten přitom nemá fungovat pouze jako nástroj pomsty, ale též jako forma posledního rozloučení se svou milovanou.

Epizodu Never Again z poloviny čtvrté série jsme si připomínali tolikrát, že ji musíte znát už snad z každého úhlu (více zde, zde a zde). Přesto jsem pro vás připravil padesátku obrázků, protože agentce Scullyové to prostě sluší (už jsem vám říkal, že se v této epizodě nechává tetovat nad zadek?) a Mulder se chová stejně potrhle, jako se choval v epizodě Chinga, kdy si jeho parťačka vyjela na dovolenou na americký severovýchod. Níže pak naleznete odkazy na další aktuality, ve kterých jsou připraveny stovky dalších obrázků, já jen doplním, že v průběhu času jsme se nakoukli ještě do epizod Pilot, Duane Barry či Wetwired.

Screencaps: Mulder I. | Mulder II. | Mulder III. | Scullyová I. | Scullyová II. | Scullyová III. | Třetí série | Osmá série | Devátá série | Talitha Cumi | Herrenvolk | The Truth

Epizoda Daemonicus, kterou jsme si připomínali v předešlé aktualitě, byla ideálním startem deváté sezóny seriálu Akta X. Podobně jako díly Redrum a Roadrunners rok před ní ukázala, jakým směrem se bude závěrečná sezóna seriálu ubírat, a že tento směr nebude o moc jiný, než v sezóně osmé. Epizodu Daemonicus, která byla vysílána v neděli 2. prosince 2001, napsal i režíroval Frank Spotnitz. Ten své hrdiny (tentokrát už nikoliv Muldera a Scullyovou, ale poprvé Doggetta a Reyesovou) postavil tváří v tvář nemilosrdné démonické síle, jež páchá jednu rituální vraždu za druhou. Níže jsem pro vás připravil necelou padesátku obrázků, takže už nezbývá než popřát dobrou chuť.

Květen roku 1996 byl jedním z nejplodnějších měsíců v historii seriálu Akta X. Tou dobou končila třetí řada, pravděpodobně nejpovedenější období tohoto seriálu. A závěr to byl vpravdě velkolepý, stačí se jen podívat do vyhlášení nejlepších epizod seriálu, kam jsem z posledních pěti epizod sezóny vybral rovnou tři zástupce. Na fotografiích níže vám proto nebudu připomínat Jose Chung's ‚From Outer Space‘ (12. dubna 1996), Avatar (26. dubna 1996) ani Quagmire (3. května 1996), ale epizodu, která se do žebříčku sice nepodívala, ale připomenutí si zaslouží o to víc. Epizodu Wetwired zrežíroval veterán Rob Bowman a napsal Mat Beck, který si pozici scénáristy vyzkoušel poprvé a naposled. Beck sice na Aktech X pracoval během celých devíti let, jeho doménou však vždy byly vizuální efekty. Epizoda měla premiéru v pátek 10. května 1996 a sledovalo ji necelých patnáct milionů domácností.

A o co vlastně jde? Mulder a Scullyová jedou do jednoho amerického městečka vyšetřovat několikanásobnou vraždu, kterou záhy následují další zločiny. Agenti později zjišťují, že všechny masakry spojují televizní pořady, které v útočnících vyvolaly vražedné impulsy. Mulder se pochopitelně brzy začne domnívat, že za vším stojí vláda, která do televizních signálů přidává ingredience, které z obyčejných lidí vytvářejí vraždící, paranoidní a všehoschopná monstra. Jak moc blízko (nebo daleko) pravdě stojí, na to už se podívejte (nebo si to připomeňte) v samotné epizodě. Když člověk Wetwired sleduje, skoro začíná litovat toho, že v průběhu let na příběhu seriálu nepracovalo více technicky založených autorů. Nejenže se dozvíme něco o principu televizního vysílání, ale především budeme svědky originálního polomytologického experimentu s velmi chutnou špetkou paranoii.

V jednom ze soukromých rozhovorů o tehdy chystaném druhém filmu řekl Chris Carter hudebnímu skladateli Marku Snowovi, že hledá hudbu pro milostný příběh s duchovními a náboženskými podtexty (zaznělo na americkém director’s cutu). Kdyby o několik měsíců dříve řekl Carter to samé fanouškům, určitě by byl druhý film přijat mnohem vřeleji, než tomu nakonec bylo. Asi i já bych měl z filmu dobrý pocit hned poprvé, místo toho jsem čekal na avizovaný supernatural horror, kterého jsem se nakonec dočkal sotva z poloviny. Už ani nevím pokolikáté celkem, ale o víkendu jsem opět viděl druhý film, o jehož rozporuplnosti nejlíp hovoří to, že ani tři roky od jeho vzniku jsem si na něj nestihl udělat ucelený názor.

Hlavní klady a zápory ovšem přetrvávají i léta po uvedení první recenze. Zásadní problém je spojen s výše uvedeným, že tvůrci jaksi nevěděli, jakým směrem se chtějí ve svém filmovém pokračování vydat. To ostatně hrozí vždy, když se ve stominutovém příběhu scénáristé pokusí nastartovat více jak jednu příběhovou linii. Odnesla to především Scullyová, skrze kterou jsme přesně viděli tápání tvůrců v otázce, zda se věnovat spíše vyšetřovanému případu nebo operaci smrtelně nemocného chlapce. A aby byl dort pejska a kočičky kompletní, nemocný chlapec vyvolal v Mulderovi a Scullyové vzpomínky na syna Williama, který je jinak výsostně mytologickým tématem. Všechny tyto drobnosti bohužel velmi zdařile nabourávají symbolickou celistvost filmu. Ruku na srdce prolezlé mimozemským olejem, něco takového bychom od zkušeného dua scénáristů určitě nečekali.

Nejsme tu však proto, abychom donekonečna opakovali stará známá fakta. Tato aktualita vznikla primárně k tomu, aby vám představila nový zajímavý obrázkový materiál. Oba filmové příběhy ze světa Akt X si totiž můžete připomenout na webech hundland.org a darkrealmfox.com, kde se nacházejí menší sbírky fantastických blu-ray screencaps. Sedmdesátku dalších obrázků ze zmíněného director's cutu pak naleznete zde.

Když už jsme tu před pár dny hovořili o zmrtvýchvstání agenta Muldera, hodí se připomenout, že přibližně před stejnou dobou, tedy deset let zpět, byla odvysílána dost možná nejbizarnější epizoda seriálu Akta X. Jedenáctá epizoda osmé série The Gift, která byla uvedena v neděli 4. února 2001, poněkud paradoxně nenabízí v hlavních rolích Muldera a Scullyovou, ale upřednostňuje jiné postavy, které naopak prošetřují naše milované agenty. Do vyšetřování podivného případu se pouštějí agenti Doggett a Skinner, kteří si připomínají jednu svou starší spolupráci, kdy se společně postavili děsivému náboženskému kultu. Doggett tentokrát zjišťuje zajímavou věc: otevírá rok starý případ, kterým se zabýval agent Mulder těsně před svým únosem, a uvědomuje si, že toto vyšetřování Mulder zatajil dokonce i před Scullyovou. Mulder se zajímal o mýtického lesního muže, který údajně dokázal léčit lidské bytosti tím, že „pozřel“ jejich choroby. Agenta to zajímalo z osobních důvodů, protože – jak sám věděl, ale nikomu dalšímu neprozradil – od operace ve vládním zařízení, jíž ho bez Mulderova souhlasu podrobil Muž s cigaretou (epizoda The Sixth Extinction II: Amor Fati), umíral na blíže nespecifikovanou smrtelnou chorobu. Když však Mulder dorazil do pensylvánských lesů, nedokázal prazvláštního a nemocemi, bolestí a beznadějí doslova prožraného tvora využít, jak to běžně dělali místní obyvatelé. Naopak se rozhodl, že jej bolesti zbaví. A to tak, že jednou provždy.

The Gift je v podstatě samostatně stojící epizoda, která ovšem hojně využívá motivů z předešlých mytologických dílů. Epizoda obsahuje několik flashbacků, tedy návratů do minulosti, ve kterých sledujeme Mulderovu neúspěšnou snahu najít pro sebe lék (o jeho nemoci jsme se – stejně jako Scullyová – dozvěděli až v epizodách Within a Without ze začátku osmé série, tedy rok poté, co v díle The Sixth Extinction II: Amor Fati podstoupil osudnou operaci). Stejně jako ve zmíněné Via Negativa, i tentokrát dávají hlavy dohromady Doggett, Skinner a Osamělí střelci, zatímco Scullyová prakticky absentuje (vyskytuje se stejně jako Mulder, tedy jen ve flashbacích). Mimochodem, překvapí ještě někoho, když řeknu, že tuto epizodu režíroval Kim Manners? Myslím, že jen těžko. Zajímavější roli však hraje jméno scénáristy Franka Spotnitze, který originálním způsobem spojil mytologické události sedmé a osmé sezóny se zápletkou typicky samostatné MOTW epizody. Doggett se s nadpřirozenem ještě nikdy nesetkal tak zblízka. Poté, co ho v závěru epizody zastřelil zkorumpovaný šerif, jej vyléčil lesní tvor, tedy lépe řečeno: vyměnil svůj život za Doggettův. Byl to tedy právě Doggett, kdo nakonec nebohou bytost vysvobodil.