Kult X

režie Cliff Bole | scénář Vince Gilligan | premiéra v USA 20.04.1997 | na TV Prima 06.02.2005 | český název Malé ryby | hodnocení 100% další názory zde

V malém americkém městečku se rodí děti s ocáskem nad zadečkem. Na místo činu tedy vyrážejí agenti Mulder a Scullyová, jejichž vyšetřování je zavede k muži, který je schopen měnit svou podobu. Mulder se o tom přesvědčí na vlastní kůži, zatímco Scullyová na vlastní oči, když ji v pátek večer zaklepe na dveře „Mulder“ s flaškou vína v ruce. 

Čtvrtá série je až nezvykle ponurým obdobím Akt X, což je způsobeno nejen samotnou povahou tohoto seriálu, ale také smrtelnou nemocí agentky Scullyové, která právě v druhé polovině čtvrté série dosáhla svého vrcholu. Všiml si toho scénárista Vince Gilligan, který se jednoho dne vypravil za Chrisem Carterem, aby mu řekl o svém úmyslu napsat do Akt X komedii. Když od duchovního otce seriálu dostal požehnání, nestálo už nic v cestě. Začala vznikat Small Potatoes, epizoda, která má bez nadsázky parametry bláznivé komedie. Samotný Gilligan cítil povinnost přispět do seriálu podobným kouskem, protože doposud se věnoval striktně vážnějším žánrům. Scénárista, který dosud měl na svém kontě vyloženě temné epizody Pusher, Unruhe a Paper Hearts, snil napsat něco ve stylu Darina Morgana. S odstupem dlouhých let vidíme stále čistěji, jak zásadní epizoda Small Potatoes nakonec byla. Její mimořádně kladné přijetí totiž Gilligana povzbudilo, a tak do roka byla na světě parodická Bad Blood, mnohými fanoušky i kritikou opěvována jako nejlepší epizoda seriálu.

My se ale pojďme věnovat epizodě, která toto šílenství odstartovala. Alfou a omegou v příběhu Small Potatoes je záměna osobnosti, což je zápletka, která vyvolává úsměv na tváři mnohdy sama o sobě (jen si vzpomeňte na dvojdíl Dreamland ze šesté série, pod kterým je mimochodem taktéž podepsán Gilligan). Někomu to tak nemusí připadat, ale Eddie Van Blundht je hlavním hrdinou této epizody opravdu po všech stránkách (byť prakticky už v polovině příběhu na sebe jeho roli bere David Duchovny, s jehož Mulderem si Blundht vymění tělo). Z odvážného nápadu obsadit do role Blundhta skutečného scénáristu Darina Morgana se nakonec vyklubal nápad geniální, protože Morgan dokázal svůj part zahrát bez nejmenší chybičky. Jeho Blundht je obtloustlý loser, který toho moc neumí (neumí vlastně nic) a je docela škaredý (je vlastně škaredý opravdu hodně). Jak jsem napsal ve shrnujícím článku o čtvrté sérii, Darin je svým způsobem sympaťák, ale jistou vizáž úchyla mu upřít nelze, takže se do této role hodil skoro tak dokonale, jako do epizody The Host ze druhé série, kde si zahrál pro změnu mutanta. Když pak tohoto človíčka „navléknete“ do těla poměrně upjatého agenta Muldera, nemůže být výsledkem nic jiného, než trefa do černého.

David Duchovny je skvělý herec, o tom není pochyb. Až v epizodě Small Potatoes však mohl poprvé naplno předvést svoje komediální umění – a že k tomu měl hned několik příležitostí v každé své scéně. Někdy tuto epizodu nazývám nevyčerpatelnou studnicí Duchovnyho ksichtíků a hlášek, což myslím podepíše hodně z vás. Když se řekne Small Potatoes, většině fanoušků se asi automaticky vybaví scéna z Mulderova bytu, v níž Eddie v agentově těle hláskuje zkratku F-B-I. Ano, to je bezpochyby scéna, která změnila mnoho životů k lepšímu, přesto jsem si já osobně během sledování všiml ještě něčeho jiného. Duchovny totiž naprosto dokonale vystihl Morganovy výrazy (především usmívání) a výsledné imitaci nelze nic vytknout. Dobře si toho můžete všimnout ve scéně, kdy „Mulder“ přichází za poslední zneužitou ženou a s fotkou v ruce se jí vyptává na Eddieho. Tohle je prostě na Oscara. A i přesto, že oscarová soška z toho nakonec nebyla, Duchovny byl za svou roli v této epizodě nominován alespoň na cenu Emmy v hlavní mužské herecké kategorii.

Scénárista Gilligan by jistě souhlasil s tím, že si ji herec zaslouží, protože Duchovnyho výkon v této epizodě označil za jeden z nejlepších, co kdy herec v seriálu předvedl. Rob Bowman si v této souvislosti povšiml zajímavé věci: že se Duchovnymu podařilo zesměšnění postavy Muldera, aniž by to celé vyznělo poníživě a urážlivě. S tím lze jedině souhlasit. Je zajímavé, že některé z nejslavnějších scén (především ty, ve kterých si „Mulder“ prohlíží svůj byt a kancelář) obohatil Duchovny o vtípky, které se ve scénáři vůbec nevyskytovaly („driblování“, krmení rybiček, ksichty u zrcadla či kouzelné padání od stolu v kanceláři). A to jsme skoro zapomněli na „Mulderovy“ hrátky s ocasem či jeho kukuč v kukátku.

Pokud jde o Eddieho „objevování Muldera“, jedná se o velmi vzácný zdroj informací o tomto agentovi, po čemž fanoušci v období čtvrté série doslova dychtili. Vtipné je, když se Eddie při pohledu na Mulderův byt ptá sám sebe, kde vlastně spí. Stejná otázka nedala spát tisícům x-philes, kteří se po internetu léta neúnavně pídili po odpovědi (Mulder byl totiž dosud viděn při odpočinku pouze na gauči). To zdaleka není všechno, v epizodě se nám totiž poprvé naskytne pohled na Mulderův řidičák, respektive na jeho domácí adresu, kterou je byt č. 42 na Hegal Place, Alexandria, Virginia 23242. To všechno byly detaily, které fanoušci dozajista ocenili. A to jsme se ještě nedostali k tomu nejzásadnějšímu.

Poprvé v Aktech X se totiž mezi oběma našimi agenty odehrála intimní scéna s romantickým podtextem. Mulder s flaškou v ruce a nalomená Scullyová vyprávějící své příhody ze střední školy, to bylo přesně to, po čem valná část fanouškovské základny po těch čtyřech letech toužila tak, jako Syndikát tou dobou prahl po vakcíně proti černému oleji. Nic dalšího netřeba dodávat, obrázky, rozeseté všude kolem, hovoří za sebe. A tak mi na závěr dovolte krásné zjištění, které na konci našeho příběhu vmetl Eddie Mulderovi přímo do tváře: „I was born a loser, but you're one by choice.“

Zajímavosti: Děti z této epizody se původně měly rodit s andělskými křidýlky, namísto ocásků. Jednalo se by se však o technicky příliš náročnou variantu, a tak se od původního záměru nakonec upustilo. Gilligan navíc uznal, že by křídla nebyla tak roztomilá, jako jsou ocásky. || Čtvrtá série je sama o sobě divácky velmi úspěšným obdobím, přesto epizoda Small Potatoes byla i v tomto kontextu mimořádně nadprůměrná. V den premiéry ji sledovalo úctyhodných 20 800 000 amerických domácností. Gilliganovi se tedy sázka na humornou notu vydařila ve všech směrech. || Epizoda byla vysílána 20. dubna 1997. Shodou náhod je její produkční číslo 4×20, které v americké dataci označuje právě datum premiéry. || Celý štáb se prý hodně nasmál, když vybíral fotku Darina Morgana, která by byla ideální pro použití v epizodě. Těžko se jim divit.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 24.4.2013 v 0:00 v kategorii Recenze epizod.