2×02 The Host (recenze)
režie Daniel Sackheim | scénář Chris Carter | premiéra v USA 23.09.1994 | v ČR 14.10.2003 | český název Hostitel | hodnocení 100% další názory zde
Fox Mulder již s agentkou Scullyovou na Aktech X nepracuje. Zástupce ředitele FBI Skinner tak osamělého agenta pošle do New Jersey, aby zde Mulder vyšetřil smrt technika, který pracoval v místních kanalizacích. Na první pohled rutinní případ se změní ve chvíli, kdy agent v blízkosti místa činu objeví nebezpečného genetického mutanta.
„Říká se, že každý den zmizí z povrchu zemského tři živočišné druhy. Ale kdo ví, kolik jich vzniká nových,“ ptá se Mulder sám sebe v závěru epizody 2×02 The Host. Tvůrci nám na tuto otázku odpovědí po svém. Konkrétní odpověď sice nenajdou, ukáží však, co všechno by podle jejich názoru vzniknout mohlo. Při zrodu epizody se tak zapotily především ruce maskérů, které vytvořily možná tu nejpamátnější příšeru, kterou jsme kdy v seriálu potkali. Odporné motolici s lidskou podobou jsme se již věnovali v článku Flukemana má každý rád, což je jméno, které se v souvislosti s tímto mutantem vžilo asi nejvíce.
Epizoda The Host je však populární z mnohem více důvodů, než jen díky proslulému monster of the week. Po epizodách The Jersey Devil, Space, Young at Heart, Miracle Man a Darkness Falls je to další nemytologický kousek scénáristy Chrise Cartera. Je však nanejvýš logické, že se scénáře epizody ujal samotný tvůrce seriálu (a mytologie). Jednak se mu po psaní už asi stýskalo (první a tedy mytologický díl druhé série byl jediným v celé historii seriálu, který Carter nenapsal), ale především v epizodě The Host představil postavu, která v pozdějších dvou letech sehrála v mytologii stěžejní roli. Řeč není o nikom menším, než o Panu X (v originále označován jednoduše jako X), Mulderův druhý informátor. Pan X, který přichází na scénu jen velmi krátce po smrti prvního informátora Muže z Pentagonu, se v této epizodě sice neobjeví, uslyšíme však jeho hlas, když Muldera po telefonu ujistí, že „má v FBI přítele“. The Host nabízí celou řadu památných scén, troufám si však tvrdit, že Mulderův první telefonní hovor s Panem X je v této epizodě tím nejlepším a zároveň nejdůležitějším, alespoň pokud jde o dění v následujících epizodách. Navíc to celé má nádech atraktivní a pro Akta X velmi typické atmosféry, kdy znovu máme pocit, že Mulder je na cestě k něčemu velkému.
Sluší se také krátce představit muže, kterému Carter svěřil režii první samostatně stojící epizody druhé série. Tím autorem se stal Daniel Sackheim, jehož jméno vám asi moc neřekne, ale který se na Aktech X podílel od roku 1993 až po některé díly ze sedmé řady. Sackheim, mimo jiné držitel ceny Emmy za seriál NYPD Blue, totiž z pozice jednoho z producentů dohlížel již na pilotní epizodu seriálu a své režisérské zkušenosti potvrdil hned v následující Deep Throat. Jako producent se pak vrátil na téměř celou šestou a část sedmé série, naposledy byl pak jeho vliv cítit v epizodě Signs and Wonders z poloviny sedmé řady. Když se tvůrci ve svých vzpomínkách vracejí do léta 1994, kdy vznikala právě recenzovaná epizoda, první věc, na kterou si vzpomenou, je vedro a zápach. Většina scén této epizody totiž vznikala v blízkosti (nebo přímo uvnitř) kanalizací, jejichž zápach navíc zvýrazňovalo až třicetistupňové vedro, které toho léta bylo.
Na závěr se nemohu nepozastavit u Mitche Pileggiho, pro kterého je tato epizoda (po dílech Tooms a Little Green Men) teprve třetím ztvárněním Waltera Skinnera. Pileggi si přísného zástupce ředitele FBI zahrál očividně s velkou chutí a představil svou postavu jako věčně znechuceného byrokrata, který má dost své vlastní práce a nemá čas, náladu ani potřebu zabývat se excesy nějakého Muldera. Minimálně do poloviny třetí série (než se stal převážně Mulderovým spojencem) tak Mitch Pileggi předváděl naprosto perfektní herecký výkon, který epizodou The Host teprve startoval.
Přesně před patnácti lety vznikla vynikající epizoda, která v obří mozaice s názvem Akta X tvoří další hrdou součást celé skládačky. Budete-li mít někdy chuť na svižný thriller s tou správnou béčkovou příchutí, pak je tato epizoda jedním ze žhavých kandidátů.
Tento článek byl zveřejněn 21.6.2009 v 14:00 v kategorii Recenze epizod.
Já bych řekla, že Skinner se stal Mulderovým spojencem už v Little Green Men, když famózně vyrazil Kuřáka z kanceláře
Následně to pak potvrdil v Colony/End Game, kdy si to
ručně rozdal právě s Panem X.
x-phile: Eh, seš si jistá, že Kuřáka vyrazil už v Little Green Men.......?
Klasická „urban legend“ epizoda, která si 100% plně zasluhuje. Mulderovy přehnaně uražené reakce ve stylu „a příštím trestem bude co, mytí záchodů zubním kartáčkem“, Skinda jako ředitel ostrý jako břitva, Scullyová si s chutí zapitvá a nelze zapomenout na „takže vražednou zbraní byla svíčková?“ konverzaci mezi agenty. Krásná vzpomínka na temně laděnou druhou sérii…
Trochu odvážné, skočit do vody, ve které číhá tak nebezpečné „zvířátko“ :) [70%]
kultx: A ne snad? „Padejte odsud sakra!“ A Kuřák si akorát zapálil cígo
x-phile: Pořád si nejsem jistej, jestli myslíme tu stejnou scénu, ale Skinner vyhodil Kuřáka ze svýho kanclu až v závěru epizody 3×02 Paper Clip (v pozadí tam stál Albert Hosteen).
Teď jen jestli myslíš tu samou scénu :)
Pěkná recenze nezapomenutelné epizody. Souhlasím se 100%.
PS: Taky myslím, že to poprvé bylo v Little Green Men. Kuřák nejprve myslel, že Skinner mluví k Mulderovi, ale pak pochopil, že vyhazuje jeho.
Ale o spojenectví jako takovém bych mluvila až
od trilogie Anasazi…
kultx: Přesně jak to píše luca. To, o čem píšeš ty, nefiguruje Mulder. Pusť si posledních pár minut LGM a uvidíš
No jasně, už vím, už vím! Ale vůbec se mi to v první chvíli nevybavovalo… Takže ano, x-phile měla recht :)
„Your time is over and you leave with nothing.“ „Get out!“ – jojo, klasika
… Je to vlastně myslím vůbec první scéna, kde
je nějaká větší interakce Mulder/Kuřák.
Ale jsem asi trošku OT, když recenzovanou epizodou je The Host.
tak u téhle epizody my až lezl mráz po zádech, jedna z nejlepších epizod