Kult X | Akta X

režie Harry Longstreet | scénář Glen Morgan, James Wong | premiéra v USA 24.09.1993 | v ČR 06.05.2003 | český název Škvíra | hodnocení 100% další názory zde

Mulder a Scullyová vyšetřují bizarní případ série brutálních vražd, které se odehrávají každých třicet let už od roku 1903. Nejzají­mavější aspekt celého případu se týká vraha – všechno totiž nasvědčuje tomu, že všechny vraždy spáchal jeden a ten samý člověk. 

První samostatně stojící epizodu seriálu Akta X snad netřeba blíže představovat. 1×02 Squeeze je vynikající thriller, který oplývá originální zápletkou a především pak jedním z nejlépe napsaných a zahraných vrahů v celé historii seriálu. Není to však jen sympaťák Tooms, který této epizodě přidává na významu; Squeeze je v kontextu celého seriálu zásadní také proto, že po pilotním filmu a mytologické epizodě Deep Throat tímto dílem tvůrci divákům jasně ukázali, že Akta X nejsou jen seriál o UFO a mimozemských civilizacích. V Aktech X mají své zastoupení také bizarní úkazy, paranormální jevy a zrůdy všeho druhu. A právě do posledně jmenované, nepříliš lichotivé skupiny patří i hlavní záporná postava této epizody, genetický mutant, kterého si deseti tisíce z nás zamilovaly natolik, že nám ho tvůrci v závěru první série znovu vrátili do akce. Tato skutečnost je však dávno známa nám všem, málokdo se na to ovšem dívá z té stránky, že Eugene Victor Tooms vlastně založil MOTW subžánr v Aktech X. Zkratkou MOTW, která znamená monster-of-the-week (tedy „zrůda týdne“), označujeme všechny samostatně stojící epizody v Aktech X. Epizoda Squeeze tak byla důležitým poselstvím divákům, kterým chtěli tvůrci sdělit, jak bude vypadat další směřování seriálu.

Tooms, který působí jako takový méně společenský Norman Bates, symbolizuje největší přednost této epizody. Je to velmi výrazná postava, která dává vědět, že MOTW epizody budou do budoucna stát především na silných vedlejších záporných postavách (to nám ostatně později potvrdil např. Donnie Pfaster v Irresistible, Robert Modell v Pusher či Luther Lee Boggs v Beyond the Sea). Americký herec Doug Hutchison, který se shodou okolností narodil tři týdny před premiérou již zmíněného Hitchockova Psycha, předvedl v této epizodě výkon, pro který jsem si ho zamiloval na hodně dlouho dopředu. Každý jeho pohled, jemuž se mimochodem režisér v epizodě Squeeze věnuje skutečně často, je doslova hypnotizující. Vynikajících výkonů jsme se v Aktech X dočkali hned několikrát, vzpomeňme třeba na již zmíněného Brada Dourifa v kůži Luthera Boggse, z Douga Hutchisona však sálá až neuvěřitelný mix charismatu, nebezpečí a podivnosti. Své kvality pak tento nenápadný herec potvrdil na konci první série, kdy se do své role opět vžil.

:: Prohlédněte si desítky obrázků z této epizody ::

Ačkoliv to tak na první pohled (a první zhlédnutí epizody) vypadá, Squeeze není jen o Toomsovi. Ostatní herci nezůstávají příliš pozadu – např. Donal Logue, který ztvárnil kamaráda agentky Scullyové Toma Coltona, zahrál perfektního slizouna. Při sledování jeho výstupů člověk jen přemýšlí, která přezdívka se na něho hodí víc – jestli „osina v zadnici“ nebo „přizdisráč“. Pokud jde o agentku Scullyovou (tedy o její představitelku Gillian Andersonovou), tak se přiznám, že u Squeeze jsem si poprvé uvědomil, jak sexy ta žena umí být. Poslední z hereckých představitelů, u kterého se musím pozastavit, je Henry Beckman. Tento americký herec si v epizodě zahrál starého detektiva Franka Briggse, v jehož kůži se na konci první série v epizodě Tooms znovu vrátil. Beckman, jehož herecká kariéra trvala od roku 1951 až do 2002, měl mnoho hereckých zkušeností, což prokázal i v Aktech X. Chris Carter ho požádal o spolupráci ještě v páté série, konkrétně v epizodě Chinga, v níž si Beckman zahrál starce. Henry Beckman zemřel před rokem ve věku 86 let.

:: Přečtěte si povídku Naučit se důvěře ::

Napsat scénář k první samostatně stojící epizodě bylo dovoleno Glenu Morganovi a Jamesi Wongovi, kteří ve své spolupráci pokračovali až do čtvrté série. Originální je především způsob, jakým oba scénáristé přišli na hlavní zápletku teprve vznikajícího příběhu. V kanceláři, ve které připravovali příběh epizody, totiž byla ve stěně velká ventilační šachta. Pak už jen stačilo, aby pohled Glena Morgana spočinul na otvoru do šachty, a bylo vymalováno. Jednoduchý motiv mutanta, který se dokáže protáhnout lidem nepřístupnými cestami, a schopné ručičky techniků stačily, aby vznikla jedna z nejlepších epizod Akt X.

Působivý je i onen námět o vrahovi, který se vrací každých třicet let. Všechny ty bizarní prvky jako je hibernace a pojídání jater dávají celému tomuto nápadu tu pravou šťávu. A pak je tu samozřejmě ten Hutchisonův Tooms. Všechny jeho projevy – od toho uhrančivého pohledu až po ten nepopsatelný psychopatický klid – jsou naprosto nezapomenutelné.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 28.6.2009 v 20:00 v kategorii Recenze epizod.