Kult X

autorka Mimic 117 | překlad Paní X | rating NC-17 | kategorie S, PWP | povídka ke stažení

Pennsylvania Turnpike, Bedford County, Pennsylvania, 21:45

„Muldere, jednoduše si vem ty zatracený prášky.“

Rychle odvracejíc pohled od sněhové bouře, která se hnala přímo proti čelnímu sklu jejich pronajatého auta, všimla si Scullyová pobledlého výrazu ve tváři svého partnera. Bylo jasné, že neudělá to, co řekla, tak proč se pořád snažila, aby změnil názor?

„Ne, už jsme o tom mluvili, Scullyová.“

„Nechápu, proč se takhle chováš.“

„Víš, že prášky proti bolesti mě úplně odrovnají. A ještě máme před sebou dlouho cestu.“

„Tak si vezmi jen jeden místo předepsaného dávkování.“

„Stejně bych byl ospalý. Nebudu tu sedět v polospánku a nenechám tě, aniž by ti někdo kryl záda.“

Dříve než mohla Scullyová otevřít ústa, aby odpověděla, zadní část auta ustřelila na silnici pokryté rozbředlým sněhem. Sevřela rty do úzké linky a soustředila se na točení volantem v opačném směru než se auto sklouzlo. To se vrátilo zpět, sklouzlo na druhou stranu a konečně se zase narovnalo. Mulder to nijak nekomentoval, jen si chytil levou paži a zaúpěl bolestí, jak to s ním na sedadle házelo sem a tam. Scullyová s úlevou vydechla, když už bezpečněji pokračovali dál cestou po opuštěné dálnici.

„No, nemusíš se bát, protože zastavuju v nejbližším motelu, který uvidím, a zajistím nám na noc pokoje. To sněžení se zhoršuje a ty nejsi ve stavu, abys seděl celé hodiny v autě.“

V odpověď na Mulderovo povzdechnutí, Scullyová sevřela prsty pevně okolo volantu. A když se na něho koukla, uviděla jen jeho hlavu zezadu, protože se díval z okna do tmy ze sněhových vloček.

<musí></musí>

Když Mulder trval na tom, aby jeli domů místo toho, aby zůstali v Pittsburghu, vypadalo to jako dobrý nápad. Letiště bylo uzavřeno kvůli náhlé sněhové bouři, ale bouře směřovala na severovýchod a oni jeli na jih. Takže nakonec 6 hodin za volantem nevypadalo tak strašně, kdyby jim to pomohlo dostat se domů rychleji. Alespoň než vánice zrychlila a přesunula se na jih a zastihla je dřív, než se stačili dostat ze státu.

Když před sebou skrze sníh zahlédla rozmazané mdlé světlo velkého neonového nápisu, Scullyová si ztěžka oddechla jako po dlouhém utrpení a vjela na parkoviště motelu Ease E.

Zastavila před nápisem „kancelář“, zaparkovala a nechala motor běžet.

„Budu hned zpátky.“ Čekala, že Mulder něco řekne, ale jediná odpověď, kterou dostala, bylo jeho trhnutí hlavou a dál zíral z okna. Scullyová vystoupila a třískla dveřmi silněji než bylo potřeba.

Zprávy, jenž obdržela v kanceláři motelu, jí moc náladu nezlepšily.Vypadalo to, že každý, kdo tu noc cestoval, měl stejný nápad dřív než ona a teď všechny volné pokoje byly zarezervované. Kromě jednoho. Který měl jen jednu postel. Dvojpostel – ne queen. Vypadalo to, že tohle je jediný motel v okolí, který nemodernizoval pokoje od roku 1950.

V autě vládlo napjaté ticho, když jela k zadní straně budovy a našla číslo jejich pokoje. Scullyová se neobtěžovala nabídnout Mulderovi pomoc, když bojoval s tím, jak odepnout bezpečnostní pás a dostat se ven.

<trval></trval>

Ve chvíli, kdy za ní vstoupil do dveří motelového pokoje, Scullyová litovala svého dětinského vzteku. Mulder k ní sotva šel, jeho obličej byl pobledlý. Na čele měl krůpěje potu, i když mu ostrý vítr foukal do tváře sníh, levou paži si podepíral pravou rukou, i přesto že měl závěsnou pásku. Scullyová se otočila, aby odemkla dveře kousajíc se do rtu, aby si nechala všechny pečující a starostlivé poznámky pro sebe. Cítila se provinile za svoje úzkoprsé názory, ale nebyla připravená si přiznat, že se právě chovala naprosto dětinsky.

Jak ji Mulder následoval do pokoje, rozsvítila světlo. Vevnitř pokoj vypadal lépe, než čekala. Postel byla přikrytá barevnou prošívanou přikrývkou. Obrázek jarní louky nad postelí měl podobné barvy jako přikrývka a dodával pokoji jasnou a veselou atmosféru. Když vešla do dveří v rohu místnosti a otevřela je, našla stejně jasnou, velkou koupelnu, ne umyvadlo v pokoji a vanu s toaletou zvlášť. Tohle byla opravdová koupelna – koupelnová stěna s umyvadlem, kombinací vany a sprchy – a spoustou místa okolo. Scullyová se už viděla, jak si dá krásně dlouhou koupel ve vaně plné horké vody.

Když vyšla z koupelny, všimla si, že Mulder zůstal stát uprostřed pokoje. Prohlížel si malý pokoj, jako kdyby tam bylo něco odporného pod postelí.

„To je tvůj pokoj nebo můj?“ zeptal se.

„Měli jenom jeden pokoj.“

Ostentativně se podíval na dvojpostel. „Tak kdo z nás bude spát v autě?“

„Nikdo. Budeme se chovat jako dospělí a rozdělíme se.“ Scullyová vytáhla lahvičku s prášky proti bolesti z kapsy saka a s náležitým cvaknutím ji položila na prádelník. „Hned se vrátím se zavazadly.“

Scullyová se vztekala, že jí ani nenabídl pomoc, i když si přiznala, že by ho stejně nenechala, kdyby se nabídl. S třísknutím otevřela kufr auta a snažila se vytáhnout dva kufry z nehluboké přihrádky, nakonec je žuchla na zem a s prásknutím zavřela kufr. Všechna ta přehnaná síla nebyla ve skutečnosti potřeba a teď jejich kufry budou mokré od toho, jak stály na zasněžené zemi, ale bylo to lepší, než aby následovala svůj prvotní instinkt, což bylo dát hezky jednu ránu pěstí Mulderovi.

<proč> </proč>

Skoro ukecala sama sebe do lepší nálady během chvilky, co sněhem táhla kufry do pokoje. Když uslyšela z koupelny tekoucí vodu, rozdmýchalo to zbytky jejího podráždění přímo do ohně znepokojení.

„Nesprchuješ se, že ne?“ křičela a bušila do dveří od koupelny. "Ty odřeniny musí zůstat suché aspoň pár dní.“

Voda přestala téct, ale bylo tam jen dlouhých pár vteřin ticho. Když Mulder konečně odpověděl, slyšela z každého jeho slova ovládaný sarkasmus.

„Děkuji, DOKTORKO, Scullyová, přednášku jsem už dostal od tvého kolegy na pohotovosti. Použiju jenom žínku, abych ze sebe smyl tu špínu, jestli ti to nevadí.“

Scullyová si vztekle odfrkla. „Cokoliv, Muldere. Jen buď opatrný, aby sis ty škrábance nenamočil.“

Jeho jedinou odpovědí bylo to, že znovu pustil proud vody do umyvadla.

Když čekala na svého partnera až skončí své „obřadné“ omývání, rozhodla se, že zatím připraví pokoj na noc. Zvýšila teplotu termostatu na topení a zamračila se nad zlověstným chrastěním, které vycházelo ze starého zařízení.Vzduch, který z něj vycházel, byl tak nanejvýš vlažný. Dřívější zkušenost se starými porouchanými motelovými topnými tělesy, ji přiměla, aby se podívala, jestli tam jsou nějaké další přikrývky. Oddechla si, když našla slušně vypadající zásobu pokrývek z ovčí vlny ve spodní zásuvce prádelníku.

Mulder se konečně vynořil z koupelny oblečený jen v trenýrkách, nechávajíc na odiv hrozivé rudé odřeniny. Pásku přes rameno neměl, levou ruku si opíral o prsa. Bylo zřejmé, že je „ve světě bolesti“. Jeho obličej už nebyl bledý – byl šedý a unavený. Svislá linka mezi obočím vyryla hluboké vrásky utrpení do jeho čela. Šel strnule pohybujíc celým tělem, jako kdyby to byl tvrdý kus dřeva, který se nemůže ohnout.

„Jak sis sundal triko?“ zeptala se Scullyová.

„Velice opatrně.“ Slova vyšla trhaně skrze skřípající zuby. Mulder dokulhal k prádelníku a vzal lahvičku s léky do pravé ruky. Když ji dokázal otevřít pomocí palce, byla Scullyová ráda, že požádala o krabičku s uzávěrem bez dětské pojistky. Donesla sklenici vody z koupelny a podala ji Mulderovi. Když si ji bral, výraz v Mulderově obličeji jí řekl, že se neomluví za to, že byl otravný, ale stejně mu to bylo líto.

„Chceš spát na pravé straně, Muldere, nebo na zádech s levou stranou u kraje postele, abych do tebe náhodou nevrazila?“ Omluva přijata.

Spolkl jednu pilulku a vrátili jí sklenici nazpět. „Raději si vezmu levou stranu,“ řekl. „Spánek na zádech je pro mě už skoro automatický po tolika letech na gauči.“

Scullyová vzala sklenici zpět do koupelny a vrátila se s odhozenou páskou na ruku. „Tak mě nech, ať ti ji pomůžu zase navléct,“ řekla. Když se na ni Mulder znechuceně zašklebil, zvedla výhružně obočí. „Vím, že nechceš spát svázaný, ale aspoň nebudeš ve spánku házet rukou. Myslím, že bys nebyl právě nadšený, kdyby ses kvůli tomu bolestí vzbudil.“

Výsledný pohled dolů nebyl zrovna odpovědí. Poraženě sklonil hlavu a pravou rukou si odtáhl levou ruku od těla. Oběma to chvíli trvalo, než dostali pásku na své místo vyhýbajíce se přitom záplavě stroupků, které se táhly od paže k lokti. Když skončili, Mulderovi se už z prášků proti bolesti klížily oči.

Scullyová odhrnula pokrývky z postele a pomohla mu si lehnout. Snažila se ho teple zakrýt jak jen to bylo možné, aniž by příliš tlačila na jeho odřeniny. Jeho mírné zasyčení bolestí jí prozradilo, že byla úspěšná jen částečně. Scullyová sledovala, jak se ve vteřině Mulderovi zavřely oči.

Čas na krásně horkou koupel, rozhodla se. Otevřela kufr a vytáhla své flanelové pyžamo a toaletní tašku.

„Scullyová?“

Jelikož předpokládala, že už usnul, vyskočila, když uslyšela jeho hlas. "Co Muldere?“

„Kam deš?“

Když se otočila, aby se na něj podívala, zjistila Scullyová, že Mulderovy oči jsou opět otevřené, ale ne víc než z poloviny. Stále bojoval s účinky léků, ale už ne na dlouho.

„Jdu si dát horkou koupel dříve než půjdu spát. Okay?“

Mulder několikrát pomalu zamžoural očima, než přikývl. Scullyová taky přikývla a zamířila do koupelny. Právě ve chvíli, kdy se její ruka dotkla kliky, Mulder znovu promluvil.

„Je mi líto, žes to měla kvůli mě těžký. Vím, že se jen snažíš o mě starat.“

Vyrazila ze sebe dlouhý povzdech, než se k němu otočila. „Někdy vážně umíš být osina v zadku, Muldere.“

„Já vím,“ culil se. „Rozdělím se s tebou o svoje prášky proti bolesti, kdybys ňáký potřebovala pro svůj zadek.“

Scullyová nemohla potlačit, aby se sama nezačala nepatrně culit. „Nechám je pro tebe. Daleko líp se s tebou vychází, když jsi ´nadrogovaný´.“

Její uculování se změnilo v široký úsměv, když se Mulder začal řechtat a přitulil se ke svému polštáři.

„Užij si koupel, Scullyová,“ zamumlal a oči se mu zase zavíraly.

„Nebuď tam moc dlouho. Bude z tebe růžová rozinka a budeš si muset nechat udělat novou identifikační fotku a odznak. ´Zvláštní agentka Dana Sušená švestka.´ A to fakt nezní váženě.“

Scullyová potlačila výbuch smíchu, který se jí dral z krku, a dívala se na svého partnera, dokud nezačal chrápat s otevřenou pusou. Podmínky ke spaní měly k ideálu daleko, ale neexistoval nikdo, s kým by byla raději uvězněná kvůli sněhové vánici. S úsměvem na tváři vstoupila do koupelny a zcela si vychutnala velice uklidňující horkou koupel. Přesto, když vylézala, zkontrolovala, zda nemá příliš svraštělou kůži.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scullyová spala jen pár hodin, když se vzbudila zvukem drkotajících zubů. Pokoj byl nejen chladný a tmavý, ale také tichý. Trvalo jí to chvilku, než si uvědomila několik věcí. 1. Mulder nebyl v posteli. 2. Topení byl tím důvodem naprostého ticha. 3. Byly to Mulderovy zuby, které drkotaly, ne její. Vystrčila hlavu z tepla přikrývek do studeného vzduchu a zamžourala na stín, který se tyčil na pozadí zatažených závěsů.

„Proč jsi vzhůru místo toho, abys po těch lécích klidně spal, Muldere?“

Bylo slyšet slabé plácnutí rukou do něčeho kovového a potom hluboké povzdechnutí. „Nakřečkovala sis pro sebe všechny přikrývky a zima mě vzbudila. Myslím, že topení už je v pánu, Scullyová."

Scullyová vystrčila ruku zpod deky a rozsvítila lampu na nočním stolku. Mulder stál v trenýrkách vedle ztichlého topení, mrkal v náhlém prudkém světle a viditelně se třásl.

„Muldere, máš úplně husí kůži.“

„Díky, že sis nevšimla, jak ta zima ovlivnila ostatní části mého těla.“

Scullyová ignorovala jeho poznámku a ukázala na prádelník. „Ve spodním šuplíku jsou ještě přikrývky navíc. Vem si nějakou a pojď zpátky do postele.“ Nedokázala říct, jestli Mulder několikrát svraštil obočí na ni nebo se prostě jen začal víc třást.

Když jednou rukou vylovil požadované kousky ze šuplíku v prádelníku, hodil je Mulder na postel. Scullyová je rozprostřela jak nejrychleji mohla, zatímco Mulder dokulhal ke své straně postele a zalezl pod deku. Viděla, jak se mu obličej zkřivil bolestí, když přikrývka zavadila o jeho odřeniny.

„Dokážeš zase usnout?“ zeptala se. „Vypadáš, jako by tě to pořád bolelo.“

„Řekl bych, že mě ta zima úplně probudila. Asi budu v pohodě, až se konečně zahřeju.“

Scullyová beze slova vyklouzla zpod teplé deky a sprintovala pro lahvičku s léky na prádelníku. Utíkala do koupelny a vrátila se s napůl plnou sklenicí vody. Obě je strčila do Mulderovy natažené ruky a uháněla zpět pod deku.

„Vezmi si dva prášky,“ řekla drkotajíc zuby. „Musíš se pořádně vyspat.“

Byla připravená na dohadování, takže, když jí vrátil prázdnou sklenici, byla mile překvapená.

<přála> </přála>

Scullyová postavila sklenici na kraj stolku, zhasla světlo a zavrtala se zpět pod deku. Natáhla ruku, aby překonala těch pár centimetrů, co mezi nimi bylo, a začala třením zahřívat jeho zmrzlou chvějící se paži.

Jak prášky začaly opět zabírat, Mulder se začal hihňat. „Víš,“ řekl, „vsadím se, že to, když je člověk nahý s někým taky nahým ve spacáku funguje stejně tak dobře i pod hromadou přikrývek.“

„Hmmm.“ Scullyová nepřestala hladit jeho paži. Ve skutečnosti se přisunula ještě blíž, až nakonec ležela na jeho paži a přesunula svou ruku na jeho hruď. Ale ani to nevypadalo, že by ho zahřálo. „Nemyslím si, že to platí pro deky, ale dám ti vědět, až začnou sněžit spací pytle. A teď zavři oči a soustřeď se na to, aby ses zahřál.“

„Oh, zahřívám se fakt dobře, dík.“ Mulder opět sotva dokázal vyslovovat. „Jak to, že se mi nikdy nedostane takové pozornosti, jenom když jsem zraněný nebo nemocný?“

Scullyová se zašklebila do tmy. „Protože tě mám nejraději, když se nemůžeš bránit. A teď už spi.“

K jejímu překvapení to udělal. S rukou položenou na jeho hrudi, netrvalo dlouho a následovala ho.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Když se Scullyová znovu probudila, zjistila tři věci. 1. Bylo skoro světlo. 2. Byla pořád zima. 3. Ležela na Mulderově ruce. Byla zaklíněná přesně mezi jejími stehny. Nahoře mezi stehny. Spíše právě uprostřed jejího rozkroku. A jeho prsty sebou cukaly.

To bylo to, co ji probudilo – pocit něčeho pohybujícího se proti její nejcitlivější, pulzující a chvějící se části těla. Vypadalo to, že se v noci přikulila blíž k teplu Mulderova těla a skončila na ohnutých prstech jeho pravé ruky. Pořád spal vydávajíc nosem pískavé zvuky. Ona teď byla probuzená. Úplně probuzená. A měla tak trochu dilema.

Opravdu se potřebovala dostat pryč z jeho ruky. Ale nechtěla ho probudit. A jeho prsty ve spánku sebou pořád škubaly. A jeho palec narážel zrovna na to správné místo. Byl to úžasný pocit. Scullyová nemyslela, že by se mohla pohnout i kdyby ty přikrývky najednou vzplály ohněm.

<kruci,></kruci,>

Nepatrně se posunula a začala jemně pohybovat boky směrem dolů. Ty prsty ji dráždily přesně v tom správném bodě. Obzvláště palec, který byl zaklíněný zrovna naproti jejímu naběhlému svazečku nervů. Její bradavky byly bolestně napjaté a třely se krásně o vnitřní stranu jejího pyžamového kabátku.

<za></za>

Ale její vlastní tělo se spiklo proti ní vypouštějíc endorfiny do jejího krevního oběhu, které se ani trošku nezajímaly o to, co říkala její mysl. Takže si dál užívala s rukou svého spícího partnera.

<musím></musím>

Nepřestala ani když Mulder ve spánku začal posmrkávat a pohnul se. Protože, když se pohnul, jeho ruka sebou trhla. A když jeho ruka sebou škubla, jeho palec si to namířil přímo nahoru. Právě tam, kde to Scullyová nejvíc potřebovala.

<ach,></ach,>

Scullyová se vrtěla a třela se, jak jen nejvíc mohla o ty dlouhé cukající se prsty, že ztratila veškerý smysl pro to, o je správné a co špatné. Existoval pouze přítomný okamžik a žhnoucí jiskřičky probíhající každým jejím nervovým zakončením. Zabořila svůj obličej do polštáře těsně vedle Mulderova ucha a zadusila svoje vzdechy a zablokovala všechny svoje pocity kromě toho jednoho, který se soustředil mezi jejími stehny.

<… nemůžu to dělat, nemůžu, nemůžu,… k sakru. Udělala jsem to.>

Její orgasmus byl skvělý. Pomalý, vášnivý, uvolňující bolest v prsou, když projel jejím tělem jako blesk. Její boky se ještě nějakou dobu pohybovaly prodlužujíc sladké uspokojení, které zaplavilo horkostí její zvlhlou kůži. Scullyová zvedla obličej z pomačkaného polštáře, otevřela oči, zamrkala klesajícími víčky, dokud její pohled nespočinul na spící tváři jejího partnera.

V tu ránu si to uvědomila. Scullyová si ztěžka oddechla a vyskočila zpod přikrývek. Když tak stála v mrazivém pokoji a pot ji chladil na rozpálené kůži, katolický pocit viny ji zasáhl.

<dělala></dělala>

Ale pocit viny trvá jenom tak dlouho, dokud do toho má co mluvit vaše tělesná stránka.

<počkat.> </počkat.>

Povzbuzená touto myšlenkou vlezla Scullyová zpátky do postele, natáhla se na bok, ležela nehnutě jak prkno a koukala na Mulderův spící obličej. Pokoj se rozjasnil, jak ráno ohlašovalo svůj příchod zvukem vody crčící z okapů a slabou září slunečních paprsků. Debata uvnitř její hlavy pokračovala beze změny, až si myslela, že bude muset vyvolat hádku, aby se dobrala nějakého konce.

Jestli to Mulderovi říct nebo ne, se stalo spornou otázkou ve chvíli, když otevřel oči a uviděl ji, jak leží vedle něho a zírá na něj. Věnoval jí ještě trochu ospalý úsměv a zvedl ruku, aby si z tváře setřel poslední stopy spánku. Mulder svraštil čelo. Scullyová se v naprosté hrůze dívala, jak Mulder očuchal svou ruku a potom svoji paži. Pak očichával znovu. Když se na ni s otázkou v očích podíval, mohla jen doufat, že slova „Ojela jsem tvoji ruku, zatímco jsi spal!“ nebyla vepsána v jejím obličeji.

„Moje kůže je divně cítit.“

<mysli,></mysli,>

„Hmm, to bude asi zbytek dezinfekce, jak ti v nemocnici očišťovali ruku. To je všechno. A teď raději vstávej. Ještě nás čeká dlouhá cesta.“

Stále s pokrčeným čelem, celý rozpačitý, Mulder přikývl. Scullyová si všimla, že posadit se v posteli už mu nedělalo tak velké potíže jako včera v noci. Vypadal bdělý, když ne úplně probuzený, jeho odřeniny stále vypadaly nezahojené, ale ne zanícené. Jen doufala, že si neuvědomil, že ten zvláštní zápach byl na opačné ruce než by měl ten od dezinfekce být. Scullyová se rozhodla, že když si pospíší s balením a vyrazí na cestu, pomůže to odvrátit pozornost.

Dohodli se, že se pak cestou staví někde na jídlo. Krátký pohled z okna odhalil, že sníh, který přišel tak náhle, teď stejně rychle mizel. Ranní slunce vesele svítilo a na zemi už byla místa, kde nebylo nic jiného než mokrá půda a štěrk. Kdyby sníh ze silnic mizel taky tak rychle, byli by někdy mezi obědem a večeří doma.

Scullyová si pospíšila se sbíráním těch pár věcí, které včera vybalili. Po přednášce, kterou mu včera dala, mu dost dobře nemohla říct, aby si šel ruku umýt. Takže pospíchala, aby je dostala co nejrychleji z pokoje, dříve než v jeho mozku jednotlivé dílky skládačky do sebe zapadnou a pozná ten pach.

Všechno probíhalo celkem v pohodě, dokud nepřišla chvíle, aby si oblékl tričko. Scullyová mu pomohla opatrně přetáhnout rukáv trička na levé paži a právě se mu chystala upevnit závěsnou pásku, když v tom Mulder protáhl rukávem pravou ruku – a zvedl si ji k nosu.

Ztuhla. „Hm, měli bychom… si pohnout. Mám hlad. Ty ne?“

<výmluvný,></vým­luvný,>

Vnitřní dialog, jestli mu to říct nebo neříct, pokračoval. Scullyová věděla, že prohlédl každou lež, kterou se kdy snažila vyslovit, ale nemohla se přiklonit ani k jedné možnosti. A čas běžel.

Skrčila se, když Mulder zhluboka popotáhl nosem. " Jsi si jistá?"

<tak></tak>

Scullyová se vztyčila v celé své výšce a podívala se svému partnerovi hluboce do očí.

„Lhala bych ti někdy, Muldere?“

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 14.7.2009 v 20:00 v kategorii Povídky.