Kult X | Akta X

autorka Leyla | překlad luca | rating NC-17 | kategorie V, A, MSR | spoiler Detour, The End

Je konec.

Nebo to aspoň tak vypadá.

Co jsem to Mulderovi řekla? „Bez ohledu na to, co si myslíš, tentokrát nejspíš vyhráli.“ A pak o přeložení. O uzavření Akt X. Mrkl jen jednou. Pak se ode mě odvrátil.

Věděla jsem, co cítí. Co si myslí.

Nikdy jsme spolu nemluvili o přeložení. Jen jsem na to myslela. Snila jsem o něm nejednou, když jsem byla na Muldera opravdu naštvaná. Když jsem měla dost jeho keců a nepředvídatelného chování. Jenže okamžitě jsem se cítila podivně zahanbená a hluboko v srdci jsem věděla, že to nemůžu udělat – nemůžu to udělat Mulderovi. A bylo to v těchto chvílích, kdy jsem pochopila, jak moc mě potřebuje, v těchto chvílích, kdy mi docházelo, i přes odpor přiznat si to, že ho potřebuji stejně.

Už nás jednou rozdělili, uzavřeli Akta X, mě poslali zpět do Quantica a Mulderovi přidělili nového partnera, toho Alexe Kryceka. Zdá se mi, že to bylo před stovkami světelných let.

Teď nás nemohou rozdělit. Nedovolím to.

Bohužel navzdory tomu, co jsem chtěla, události se zdály nevyhnutelné.

Kancelář vyhořela. Kompletně do základů. Stála jsem tam s Mulderem, štiplavý pach kouře stále visel ve vzduchu, voda z požárních hydrantů stékala ze stropu a zdí. Stála jsem tam a vzhlížela k němu, v jeho tváři se nezračila ani špetka emocí, oči měl prázdné, ruce odevzdaně svěšené podél těla.

Šla jsem k němu, nejprve váhavě, dotkla se jeho paže a čekala, zda mě od sebe odstrčí. Neudělal to. Přitiskla jsem se k němu, hlavu mu položila na prsa. Tlukot jeho srdce jsem cítila na tváři. Pomalý. Pravidelný.

autorka Donna | překlad luca | rating NC-17 | kategorie M, S, R | povídka ke stažení

Pokračování povídky Bez útěchy

Scullyová zaklepala na dveře, a když otevřela, pohlédla do přívětivé, usměvavé tváře Karen Kosseffové. „Dano, ráda vás vidím. Pojďte dál.“ Scullyová vešla, ale zastavila se hned za dveřmi a čekala, až je psycholožka zavře. Karen její očividnou nervozitu nijak nekomentovala. „Slyšela jsem, že jste odešla z Úřadu. Má s tím tato návštěva něco společného?“ Ukázala směrem k židlím postaveným naproti sobě a trpělivě čekala, až se Dana posadí, aby se uvelebila proti ní.

„No,“ dívala se Scullyová na své ruce, křečovitě stlačené v klíně, „to byl ten původní důvod, proč jsem si s vámi domluvila schůzku.“

Karen přikývla. „Ale něco se změnilo?“

Scullyová vypadala, že se zcela soustředí na Monetovu malbu na protější zdi. Karen trpělivě čekala, potřebovala, aby se ta drobná žena více uvolnila. „Já, no… Dostala jsem jinou nabídku.“

„Chápu.“

„Byla… neočekávaná.“

„Nevítaná?“ Scullyová k ní vzhlédla poněkud vyplašeně. Ta otázka ji zjevně zaskočila nepřipravenou. Neodpověděla. Karen se jemně usmála. „Zástupce ředitele Skinner mi volal jen minutu po vás, aby mě upozornil, že se asi ozvete. Mám pocit, že by vás velmi rád uvítal zpátky.“

autorka Donna | překlad luca | rating R | kategorie M, S, R | povídka ke stažení

1. část

Slyšel ji daleko v lese. Ten zvuk byl sotva rozpoznatelný, ale všechny jeho smysly byly soustředěny jen na její nalezení. Téměř ji cítil – tu scullyovskou vůni. A taky zápach strachu a smrti. Scullyová byla vyděšená, přesto se ještě, sama sotva naživu, dokázala o to zvíře „postarat“. Jestli ten bastard už nebyl mrtvý, pak to jistě nebude trvat dlouho. On se však musí dostat k ní, pomoci jí.

Tam! „Scullyová! Scullyová, to jsem já. Mulder.“ Nepoznávala ho. Neslyší? Rozběhl se k ní a ona se schoulila do klubíčka, téměř nahá, prochladlá a zubožená. Copak ho nepoznávala? „Scullyová.“ Klekl si k ní a snažil se jí dotknout. Srdce se mu zlomilo, když se před ním snažila uniknout. „Scullyová, nech mě, abych ti pomohl.“

Snažil se ji postavit na nohy, ale okamžitě přestal, když se zoufale rozkřičela. „Ne! Nesahej na mě! Zabiju tě znova!“

Oči se mu rozšířily úzkostí. Neznala ho. Byla chycena v nějaké noční můře. Co viděla, když se na něj dívala? „Pomůžu ti, Scullyová. Prosím tě, neboj se.“ Pomalu a opatrně ji uchopil za paži. Ona opět vykřikla a prohnula se v zádech, jakoby byla v agónii, pak se bezvládně zhroutila na zem. „Potřebuju sanitku!“ Co jí ten hajzl udělal? Zvedl ji do náruče a otočil se k ostatním.

„Muldere!“ běžel k němu Skinner, zatímco na nosítka mu ji záchranáři doslova rvali z rukou.

„Ublížil jí.“ Mulderův hlas byl sevřený a Skinner ho musel odtáhnout stranou, aby jí vůbec mohla být poskytnuta lékařská péče.

„Je mrtvý, Muldere. Vykrvácel, než mu kdokoli mohl pomoct. Dostala ho, Muldere, a vy jste ji našel.“

„Jenže ne včas. V prvé řadě na ni neměl nikdy sáhnout. Přišel jsem pozdě. Neviděl jsem…“

„Muldere, přestaňte! Vy jste tenhle případ vyřešil, Scullyová žije. Dopřejte si alespoň trochu uznání. No tak, pojďte odsud.“ Nosítka v tomhle terénu na kolečka postavit nemohli, tak je Skinner i Mulder pomáhali záchranářům nést až k sanitce. Do ní už Muldera nastoupit nenechali, ale šéf mu sám nabídl, že pojedou jeho autem hned za ambulancí.

autorka Oracle | překlad luca | rating R | kategorie V, R, A | post-ep DeadAlive

Bez tebe zbude jen tichá bárka – Jejíž kormidelník v ztraceném, širém oceánu – Tiše bledý sedí vedle rozpadajícího se kormidla (Samuel T. Coleridge, Neměnnost teoretických věcí) 

Každé roční období tím prochází. Každičkou noc, nejméně týden. Neví proč. Možná to přichází se změnou teploty, které se její smysly musí přizpůsobit, ačkoliv ne vždy to platí. Možná to způsobuje úplněk, útočící na tekutiny v jejím těle, když jí hormony bouří krev. Nebo to možná není víc než prosté uvolnění, něco z jejích podvědomých potřeb.

On vidí jen náznaky. Od tiché hrůzy první noci, kdy si je jistá, že to zase přichází, k nadále rostoucí panice. Samozřejmě mu nikdy nic neřekne, taková prostě je. Ale on to pozná z vadnoucích úsměvů a přivřených očí. Pozná to z tónu jejího hlasu, z toho, jak se jej dotýká. I to, jak pojídá zmrzlinu, je jasné znamení. Pozoruje ji přitom každý den. V dobrých dnech otáčí lžičku dnem vzhůru a labužnicky si tu dobrotu vychutnává. V těch zlých si skoro neuvědomuje, že něco jí. A právě ten náhlý nedostatek zájmu o něco, co jí jindy působí takové potěšení, je ta nejprůkaznější jistota ze všech.

Milují se už méně často, než když začínali. Tak třikrát za týden, někdy malinko víc. Ovšem během těch špatných dní se vracejí ke kořenům. Spávají spolu každou noc, někdy i dvakrát. Milování je v těch časech její jediná radost, jediná úleva. Je to vyčerpávající a ona se občas snaží odmítnout. Říká, že chce, aby sex byl jedinečný, jako by se mohli vrátit o pár měsíců zpět, kdy takovým bez pochyby byl. Stále je takový, samozřejmě, jenže když řekne jedinečný, myslí tím perfektní, bez chybičky. Chce souložit jen pro účel toho slova.

Jenže mu nedokáže nic odepřít, zvláště ne tohle. A on nedokáže nic odříci jí. Občas o tom rozmlouvají, o nehynoucí lásce. Ve bezútěšných dnech se spolu nebaví téměř vůbec. Jsi v pořádku? je zbytečná otázka. On to ví už celé roky. Může jí nabídnout jen útěchu beze slov.

autorka Paige Caldwell | překlad luca | rating NC-17 | kategorie S

Někteří říkají, že jsem blázen. A já vám povím, proč to není pravda.

Nebyl to žádný klam, který řídil mé činy, ale jen zvýšená vnímavost. Někteří ji popisují jako intenzivní sluchovou bystrost. Pro mě to byl přímo dravý zvukový vír. Sváděl mě, posmíval se mi a věznil mě mnohem dokonaleji než ty bílé zdi, které mě obklopují nyní.

Byla to ona…

Kvůli ní mé vězení už není rudé, ale bílé.

Rudá… barva krve… odstín jejích vlasů…

Ptáte se, kdy jsem si jí všiml poprvé?

Pamatuji se přesně na tu chvíli. Byly to její vlasy. Ano… její karmínově rusé prameny lesknoucí se proti přetrvávajícímu šeru námi sdíleného sklepního prostoru. Zatímco ona a její partner seděli na jednom konci, já jsem měl svou rezidenci na druhém. Uprostřed polic s krabicemi, polámanými krámy a zapadlými, nepotřebnými kusy nábytku a dalším haraburdím, tam byla má komora. Buňka zvaná Kancelář správce.

Smějete se?

Dobrá, byla sice malá, ale byla jen moje. Ne jako v jejím případě, já jsem svůj prostor nemusel s nikým sdílet, ani mít cizí jméno na svých dveřích.

Nikdy jsem nepochopil, proč toleruje jeho nedostatek empatie a uznání. Stačilo se na ni podívat a bylo jasné, že ho ve všem převyšuje. Vyzařovala důstojnost, která nebyla nijak upjatá, ale naopak vznosná. Byla ztělesněním majestátu.

A on ničím jiným než vytáhlým dvorním šaškem…

autorka Mandy | překlad luca | rating NC-17 | kategorie S, MSR, A | spoiler all things, post-ep DeadAlive | povídka ke stažení

1. část

Zastavte hodiny, vypněte telefony – Zabraňte psům v zuřivém štěkání – Umlčte piána a s tlumeným vírem bubnů – Přineste rakev, nechť truchlící pláčou

Nechte aeroplán kvílivě hučet nad hlavami – Ať na oblohu vykreslí zprávu, že je mrtvý – Oviňte smutečními mašlemi bělostné krky holubic – Nechť pochůzkáři nosí černé bavlněné rukavice

Byl mým severem, jihem, východem i západem – Mou týdenní prací a nedělním lenošením – Mým polednem, půlnocí, řečí a písní – Myslela jsem, že ta láska potrvá na věky; mýlila jsem se

Hvězdy teď nejsou vítány, smázněte všechny z oblohy – Sbalte měsíc a uhaste slunce – Vypijte oceány a vypalte lesy – Nic na světě už nebude v pořádku

(W. H. Auden 1907 – 1973)

Změnil se, už není tím mužem, co býval. Kromě desítky kilogramů, některých částí, které mohou nebo nemusí chybět v jeho těle (to musí být ještě blíže určeno), a části paměti postrádá Mulder to, co ho činí Mulderem. Ta malá nedefinovatelná jiskra, energie, která poháněla jeho víru, neúnavný šestý smysl, který z něho dělal génia. Scullyová zírá do Mulderovy karty dlouhé minuty, zajímá ji, jak by se vědecky označil jeho současný stav. Mulderectomie? Všechno z Muldera Mulderovi chybí.

Trvá to tři dny. Tři dny kapaček, rentgenů, doktorů, Střelců a Scullyové bedlivě na vše dohlížející. Tři dny Doggettových významných pohledů od prahu dveří a Skinnerova cukání koutků, jakoby se chtěl usmát, ale nešlo to. Tři předlouhé dny uplynou a pak Mulder ukáže na její vzedmuté břicho.

„Co to je?“

Scullyové se rozzáří obličej, na tenhle moment čekala. Pohladí se tam, kde je důkaz života uvnitř nejvíce patrný. Vezme Mulderovu ruku a přitiskne ji na to místo. Stojí tak nekonečné minuty, ale vypadá to, že on pořád nechápe.

„Jsi… v pořádku?“ ptá se zmateně, nejistě.

Scullyová zaváhá. „Jsem úplně zdravá, jen těhotná“ vysvětluje. Mulder na ni upírá prázdný pohled a do dveří vejde lékař.

Mulder je propuštěn do péče Scullyové, Doggett zakleje a opouští čekárnu. Ze Skinnerových ramen padá balvan viny, zatímco tlačí kolečkové křeslo směrem k autu, které přistavili Střelci. Scullyová kráčí vedle něj, s jednou rukou položenou na Mulderově rameni a druhou přitisknutou k břichu. Byers řídí, Frohike ho naviguje a Mulder spí s hlavou položenou v jejím klíně. Mohla by mu spočítat všechny kosti na rukou, jsou jasně viditelné.

Pak je ospalý a vyčerpaný Skinnerem dopraven vzhůru a uložen do její postele. Téměř okamžitě usne a Scullyová se se Skinnerem vytratí do kuchyně připravit horké mléko pro ni a kafe pro něj. Několik minut jen tak vděčně tiše sedí, usrkávají ze šálků a sdílejí ten pocit uvolnění. Je to za nimi. Mulder je doma.

autorka Oracle | překlad luca | rating PG-13 | kategorie V, R, A

Motelový pokoj probleskují paprsky ranního rozbřesku.

„Jak dlouho jsi vzhůru?“ ptá se Scullyová a zapíná si sukni. Zachytí Mulderův pohled v zrcadle, zatímco si obléká punčochy.

On zamrká a protře si oči. „Jen chvilku“ zamumlá. „Moc brzo na špičkování, Scullyová.“

„Myslela jsem, že na to není nikdy brzy.“

„No tak ti pro jednou dokážu, že se mýlíš.“ Ona se usměje a začne si pročesávat vlasy. On zívne, protáhne si záda a ruce široce rozhodí do stran. Peřina ho zakrývá jen do pasu. „Jak se to přihodilo, že jsi zůstala přes noc?“ ptá se, opět zívne se zavřenýma očima a rukou se podrbe na holé hrudi.

Ona si olízne rty a zaraženě na něho kouká. „Usnula jsem.“

„Aha.“ Otočí se na bok, aby na ni neviděl. „Kdy nám to letí?“

„Ještě je čas.“

„Jo, o.k.“

Posadí se k němu a položí mu ruku na rameno. On ztuhne. „Muldere, musíme si promluvit.“

„Není o čem. Byla jsi unavená, tak jsi usnula v mé posteli. Konec příběhu.“

„To ale není všechno.“ Chce ho obejmout, ale z tohoto úhlu neví, jak na to. Spokojí se tedy se stiskem jeho ruky.

„V pohodě, Scullyová. Můžeme na to zapomenout? Chápu.“

„Podívej, Muldere, v tomhle nejsem moc dobrá. Ale hádám,“ skousne si ret, „hádám, že to není to podstatné, že?“ On se ošije. „Proč se mě nezeptáš znova?“ pobídne ho. „Nevěděla jsem, že je ta otázka pro tebe tak důležitá.“

„Zeptat se na co?“

„Proč jsem zůstala.“

On se k ní otočí s napjatým pohledem. „Proč jsi v noci zůstala?“

autorka Char Chaffin | překlad luca | rating NC-17 | kategorie V, A, MSR | spoiler The Truth

Možná dnes v noci… zavřeme dveře a zůstaneme uvnitř

Dveře jsou zamčené. Už několik dnů. Očekávali, že se tohle stane.

Pár nedbale sbalených tašek hozených na podlahu, malý stolek v rohu místnosti. Čína. Balíček barevných ubrousků. Nevšímají si toho, ani očkem ne. Po pravdě řečeno, ani jeden z nich nemá chuť… na jídlo.

Venku vytrvale prší, mnohem více, než by se v téhle roční době čekalo v pouštní oblasti. Mokrý, vlhkem nasycený vzduch proniká do ventilace a osvěžuje teplou náruč ovzduší kolem nich. Mísí se s omamujícími stopami potu, jasného a čistého – vůně sexu a horko spalující vášně se v tomto nepříliš útulném pokoji objevují znovu a znovu, sotva ty předchozí stačí vyvanout.

Ten dusný, sladký vzduch sem přísluší, sílí s každou další emocí prýštící zevnitř jejich těl, tíha těch mnoha osamělých měsíců pomalu ochabuje společně se závany suchého větru a očišťuje svět před i za jejich dveřmi.

Tolik to potřebují.

Každý den, který společně prožijí, zvyšuje šanci, která je oba ohrožuje – že budou nalezeni, chyceni, vytrženi z tepla a bezpečí, že s nimi bude naloženo krutě, násilně a nemilosrdně. Zeptejte se jich, jestli se o to starají… ani náhodou. Všechno, na čem jim záleží, je uvnitř těch čtyř stěn, které je nyní obklopují, ochraňují a posilují.

autorka Erin M. Blair | překlad luca | rating PG | kategorie S, R, A | spoiler The Requiem

Stál ve dveřích nemocničního pokoje a pak si váhavě přisunul židli co nejblíže k bílému lůžku. Usedl opatrně na okraj a něžně uchopil její ruku do své. „Přijel jsem hned, jak mi volali. Nechtěl jsem zbytečně marnit čas. Věděl jsem, že mě potřebuješ, Scullyová.“

Dana Scullyová se na Foxe Muldera zpříma podívala a zaznamenala strach v jeho očích. „No je tady něco… něco, co bys měl vědět. Něco ti potřebuji říct…“

On se zhluboka nadechl, téměř paralyzovaný, ale dokázal se zeptat: „Není to zase rakovina, že ne?“

Ona se usmála. „Ne, jsem úplně zdravá.“

„Ale přece jsi omdlela!“ trval na svém.

Scullyová se posadila se zářivým výrazem ve tváři. „Muldere, jsem těhotná.“

autorka Paige Taylor | překlad Baku05 | rating PG | kategorie V

„Kde parkuješ?“ ptala se Dana Scullyová vysokého muže kráčejícího vedle ní. Vzhlédla na těžké, šedivé mraky vznášející se nad nimi. Vyšli zrovna z nemocnice, kde prováděla pitvu pro poslední případ a venku to vypadalo, jakoby se chystal pořádný slejvák.

„Pár bloků odsud… Nic blíž jsem nenašel.“

Fox Mulder rovněž ustaraně vzhlédl k obloze. Začínalo mrholit a deštník si s sebou nevzal. „Scullyová, tohle nevypadá moc dobře, nechceš počkat uvnitř a já zatím dojdu pro auto?“

Se zájmem se na svého partnera podívala a pousmála se. „Je to jen trochu vody, Muldere. Nerozpustím se.“

Váhavě si ji prohlédl a pak vyrazil k autu.

„Támhle je,“ ozval se a ukázal na modrý Ford Taurus, který stál v řadě dalších aut. Najednou se mrholení přehouplo v neskutečný liják. Šokovaně zůstali stát, pak se rozeběhli k autu.

Spěšně naskočili dovnitř, promočení a uřízení. Scullyová celou minutu seděla potichu, než se na Muldera podívala a okamžitě se zašklebila. Začala se chechtat, zatímco na ni zmateně koukal. Pak si uvědomil, jak směšné to celé je a začal se chechtat taky.

„Muldere, vypadáme jako dvě zmo-“ kýchla, ruka ji vystřelila před obličej, „zmoklé slepice,“ dořekla a rozchechtala se nanovo.

„Na zdraví,“ pronesl Mulder a nastartoval. „Hodím tě domů, než ještě nastydneš a nakazíš mě.“