Kult X

JEDNOTLIVÉ SÉRIE AKT X
1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11.

Pravdivé lži (povídka)

autorka Paige Caldwell | překlad luca | rating NC-17 | kategorie MSR, X, A | spoiler One Son (2. část trilogie) | povídka ke stažení 

povidka_pravdive_lzi.jpg

:: Obyčejný život | Pravdivé lži | Být či nebýt :: 

1. část

Hlavní kancelář Střediska pro kontrolu nemocí byla umístěna do Atlanty v Georgii. Dva dny po výbuchu v baltimorské nemocnici poslali pro doktora Jasona Myerse soukromé letadlo. Očekával, že poletí do ústředí Střediska, aby podal hlášení. Byl to renomovaný úrazový chirurg, nejlepší z celého Pacifického pobřeží. Vybrali ho pro účast v projektu nejen kvůli jeho kvalitám, ale také pro jeho nadšení vyzkoušet vše nové a neprobádané. Byl schopný uplatnit svůj vliv stejně účinně jako používat skalpel. Právě jeho zkušenosti a odborná kvalifikace mu zajistily místo v Baltimoru.

Její malá postava a ženskost byla rychle zastíněná její schopností upozornit vždy a všude na svou přítomnost. Jestli ji nějak zaujal, nedala to na sobě znát. Nestála o lichotky. Jasně mu dala najevo, co od něj vyžaduje. Jak bylo jejím zvykem, nepohnula ani brvou, když mu vykládala o tajemství mimozemského viru. Jeho vyděšenou reakci sledovala s pokojnýma, tichýma očima. Když ze sebe vyrazil několik ulevujících nadávek, položila mu ruku na záda a čekala, až se uklidní. Ten virus nenávidí svůj původ, řekla mu. Mohl být nejen vyhnaný z již napadeného těla, ale také se proti němu dalo ochránit. Středisko vyvinulo očkovací látku. Jedinou, která mohla zajistit veřejnosti imunitu. Jedinou, která zaručovala přežití. I jeho přežití, pokud byl ochotný přijmout pravdu.

Dana Scullyová uměla být velmi přesvědčivá, když chtěla.

Teď byla pryč. Projekt v nejvyšším utajení byl ohrožen. Následky byly okamžité a ničivé. V jediném okamžiku se jeho nemocnice změnila na hromadu suti. Že přežil výbuch bomby, nebylo jen obyčejné štěstí. Zdálo se to předurčené. To on zachránil život jejímu bývalému partnerovi. A pak se ten muž, Mulder, stal jediným možným ochráncem operační pracovnice. Právě to spojení s nimi oběma Myersovi svým způsobem pomohlo.

Pohlédl z okýnka letadla. Ranní slunce bylo za nimi. Neletěli na jih. Směřovali na západ. Otočil se na muže, který ho doprovázel, sedícího tiše s kamennou tváří.

„My neletíme do Atlanty“ namítl.

Muž neodpověděl.

Myers pochopil, že výjimečnost má i své stinné stránky.

Když Mulder zavolal Skinnerovi a oznámil mu své rozhodnutí rezignovat, na druhé straně linky zavládlo na okamžik ticho. Pak jeho nadřízený opět promluvil, stroze a neoblomně: „Vaše výpověď se nepřijímá, agente Muldere.“

„Přijmete ji, když budu kašlat na práci?“ všiml si Mulder změny jeho hlasu.

„Slyšel jsem, co se stalo…“ začal zástupce ředitele.

„Nevěřte všemu, co slyšíte“ odpověděl mu agent.

„Slyšet a věřit jsou dvě rozlišné věci“ opáčil Skinner. „Spekuluje se o domácím terorismu, ale určité shody okolností nemohou být déle ignorovány.“

„Jisté závěry je lépe nevyslovovat“ chytil se Mulder.

„Pak se postarejte, aby byla přijata některá opatření“ zakončil Skinner.

„Děkuji, pane“ vydechl Mulder úlevou.

„Ještě mi neděkujte“ varoval ho Skinner. „Jste nedbalý, Muldere. Zapomněl jste základní pravidlo výcviku.“

„Které je to přesně?“

„Zametání stop“ vysvětlil mu nadřízený. „Využijte všechny zdroje, agente.“ S tímto doporučením Skinner zavěsil telefon.

Později ráno Mulder konečně pochopil, co Skinner vlastně myslel tím zametením stop. Auto. Její auto. Jak se ji horečně snažil dostat z nemocnice, nezvážil samozřejmé. Měli najít její auto na parkovišti. Důkaz zfalšování její smrti teď klidně stál přímo na hlavní silnici. Snažil se to napravit. Použil jedny z krycích dokladů FBI pro práci v utajení, řidičský průkaz a kreditní kartu na falešné jméno, a půjčil si auto v půjčovně. Že to byl zrovna Ford Bronco s pohonem na všechny čtyři kola, byl jasný signál Skinnerovi, že se snaží držet jeho plánu co nejrychleji a nejlépe.

Vydali se skrze venkov v Pensylvánii, drželi se stranou velkých měst a ujeli mnoho kilometrů po vedlejších cestách, než zastavili. Společně pak pustili její auto dolů ze srázu skrze křoví a větve stromů. V plné rychlosti se převrátilo na střechu a rozbilo se o skálu.

„Když pomyslím, že nedávno bylo na prohlídce v autoservisu…“ řekla Scullyová s bolestivým výrazem ve tváři.

Mulder se na ni otočil. Stála na okraji rokle, ruce založené v bok, její rty se snažily odfouknout neposlušný pramen vlasů, který ji padal do očí. Bylo horko a dusno a jak bojovali s tou masou plechu, pramínky potu jim stékaly po tvářích. I tak jí to slušelo. Průsvitná látka halenky obtahovala její ňadra a ukazovala víc, než si asi povšimla. Navzdory všem jizvám a modřinám vypadala sexy.

Na moment ho ovládla představa milování s ní. Venku, za denního světla, i kdyby všechny venkovské farmy v Pensylvánii stály, co by kamenem dohodil. Ale on potřeboval víc než jen její tělo. Chtěl ji zpátky. Ne Scullyovou, bývalou partnerku, doktorku nebo pracovnici Střediska pro kontrolu nemocí, kterou se stala. Chtěl nalézt to, co výbuch v Baltimoru zničil… Obyčejný život se ženou, kterou miloval.

Objevil některé aspekty všedního života, které ho uspokojovaly a těšily. Sdílení jejího lůžka byl jen jeden z nich. Našel však i jiné. Paprsky odpoledního slunce na tváři, když seděli v přístavišti u jejího domku. Nasládlá chuť Chardonney ze společné sklenky. Šibalské jiskry v jejích modrých očích, když ponořila bosá chodidla do vody a postříkala ho.

A další. Její zvonivý smích, když jí navrhl, že společně připraví jídlo. On nebyl moc dobrý kuchař. Ona vařila skvěle. Každá večeře byla pečlivě připravená. Čas strávený za stolem osvětleným mihotavým plamínkem svíček, ale ne v tom klasickém, romantickém stylu. Žádné zasněné pohledy. Žádné držení za ruce. Byly to večery naplněné živými, kousavými rozhovory. Zaváděl absurdní a senzační témata konverzace a ona se zapojovala s nadhledem a důvtipem sobě vlastním. Šlo jim to skvěle. Souznění lidí, kteří sdílejí společné názory, je bez hranic.

„Vezmi si mě, Scullyová.“

Ta slova vycházela z jeho myšlenek. Jakmile je vyslovil, uvědomil si, že měl své city k ní nejspíš nejprve vyjevit. Pronikavé modré oči klouzaly v jeho. Nejprve vyzařovaly překvapení, pak se však zachmuřily. „Jo, jasně“ odfrkla a zamířila zpět k půjčenému autu. Pospíchal za ní.

„Myslím to vážně.“

Scullyová otevřela dveře. Natáhl se jí přes rameno a zase je zabouchl. Otočila se. Oči ji plály rozhořčením. „Nemůžeš se oženit s mrtvolou, Muldere.“

„Ty nejsi mrtvá.“

„Ne, jsem odsouzená k smrti“ opravila se. „Nemůžeme si s ní zahrávat uzavřením manželství, že ne?“

„Proč všechno musí začínat a končit u práce?“ protestoval.

„Protože naše přežití závisí na tom, jak si povedeme“ oznámila mu nekompromisním tó­nem.

„Fajn. Dělej, jak myslíš.“

Jeho sen se roztříštil na kousky. Jako vždycky byla její logika dobře mířenou střelou. Obešel auto a vztekle otevřel dveře. Podíval se přes střechu a viděl, že se ani nepohnula. Hleděla někam do dálky a vstřebávala slova, která tak nevybíravě ranila jeho city.

„Mohla by mrtvola konečně nasednout do auta, ať odsud můžeme vypadnout?“

Jeho kousavá slova měla požadovaný efekt. Scullyová nasedla a práskla dveřmi. Vzápětí bouchly jeho dveře jako ozvěna. Pokračovali v cestě dlouhé kilometry, beze slova, s pohledem strnule upřeným na ubíhající krajinu. Bylo pořádné horko, automobil připomínal rozpálenou pec. Mulder zapnul klimatizaci. Svěží vzduch ovanul její tvář a prameny vlasů. Osvěžoval její horkou kůži, ale nepomáhal proti spalujícímu napětí uvnitř její mysli.

Poprvé ho nebrala vůbec vážně. Neviděla tu upřímnost v jeho oříškových očích. Cynismus, s jakým mu odpověděla, byl čistě obranným mechanismem. Naučila se ho používat v situacích, které byly emocionálně vypjaté a frustrující. Vlastně jí to ukázal on. V sarkastických poznámkách byl opravdovým mistrem.

A najednou tím byl dotčen.

Rukou si přejela po zavázaném čele. Hlava jí pořád třeštila. Příznak traumatu. Psychické následky byly mnohem horší než všechna její fyzická zranění. Byla doktorka. Poznala to. Ale protože nechtěla být Mulderovi přítěží, se svou diagnózou se mu nesvěřila.

A na světlo vykukoval další problém. Sexuální napětí polevilo, ale to pracovní bylo stále vystupňováno na nejvyšší možnou úroveň. Vzal její novou roli v prevenci kolonizačního programu na vědomí, ale nesmířil se s ní.

On potřeboval přesvědčení.

Ona zase jistotu.

Nepochybovala o tom, že ji miluje. Věděla však, že jeho city budou vždycky na druhém místě za jeho posedlostí. Nutkáním tak silným, že ho nic nezlomilo. Vrátil se do Behaviorálního oddělení lízat si rány, jen aby v klidu vyčkával, připravený na návrat do hry. A ona se stala spoluhráčem, jediným, který ho mohl dostat zpět. Pro ni ta hra však nebyla lákavá. Byla krutá. Bez pravidel. Jen čekala, až jeden z nich udělá chybu. Scullyová podcenila to nebezpečí. Jako pracovnice SPKN měla být dokonale připravena. Znala rizika. Projekt zatajoval pravdu, aby zabránil masové hysterii. Kvůli tomu byla schopna omluvit i zjevné porušování lékařské přísahy. Ale po tom výbuchu to morální dilema přestávala mít pod kontrolou. Pokračovat v projektu za cenu dalšího obrovského ohrožení nevinných lidí už bylo bezohledným porušováním lidských práv.

Zachvěla se. Klimatizace už příliš studila. „Můžeš to trochu ztlumit?“ slyšela samu sebe se ptát.

„Proč? Je ti zima?“ Vnímala stále ten rozzlobený tón v jeho hlase. „Myslel jsem, že mrtvolám být zima nemůže“ zamumlal a sáhl po knoflíku před sebou.

Obyčejný život… obyčejný život s ním. Ty vyhlídky jí už nepřipadaly tak okouzlující.

Myers byl dopraven do kanceláře zástupce ředitele, který dohlížel na projekt pro východní sekci SPKN. Nečekal, že v tak odlehlé oblasti se nacházejí nějaké úřady. Letadlo dosedlo na zem blízko pohoří v západní Virginii. Pokračovali džípem skrze nekonečné tunely pod okolními kopci. Zavezli ho do podzemního zařízení, kde sídlilo hlavní velitelství. Byl usazen proti mohutnému mahagonovému stolu, na kterém leželo několik osobních věcí zástupce ředitele, se kterým se měl setkat. Očima bloudil po počítači a zásobníku na papíry, složkách s barevnými nálepkami, kožené podložce, skleněném stojánku na tužky, stříbrném popelníku… Všechno mu připadalo jasně dámské. A i když ze štítku s nápisem Zástupce ředitele D. Scott nic nevyčetl, Myers si byl jistý, že čeká na ženu.

A nemýlil se. Dveře se otevřely a ruku k pozdravu k němu natahovala vysoká bruneta. „Doktor Myers?“ usmála se na něj. Myers vstal ze židle a stiskl jí ruku.

„Zástupkyně ředitele…“ odpověděl s pohledem upřeným na perfektně upravené nehty s francouzskou manikúrou a modré žilky vystupující skrze bílou pokožku.

„Je dobře, že jste přijel tak rychle.“ Žena pustila jeho ruku a ustoupila za stůl. „Události v Baltimoru naší sekcí otřásly a všechny nás dost vyděsily.“

„Zanechaly také 346 mrtvých a mou nemocnici srovnanou se zemí“ opáčil lékař.

„Byla to jedna tragédie z mnoha. Jak jistě víte, Baltimorská všeobecná byla jednou ze tří nemocnic, kde vybuchla ten den nálož“ připomněla mu zástupkyně a sedla si na židli. Povzdechla, jak se natáhla k monitoru a zapnula ho. Chvíli studovala data na obrazovce.

„Všechno už jsem uvedl ve své zprávě, nevím, co víc po mě chcete“ pokračoval Myers a zapadl zpátky do křesla.

„Baltimor jsem sledovala já osobně, doktore Myersi“ řekla žena a pohnula myší po stole. „Zajímá mě víc, než jen počet obětí.“

„Co přesně?“ zeptal se lékař.

Zástupkyně ředitele najela na příslušnou kolonku a klikla na tlačítko. Na obrazovce se objevil další souhrn dat. Její tmavé oči pozorně studovaly několik bodů ze seznamu, než se klidně zeptala: „Kde je naše operační pracovnice?“

„Dobrá otázka“ přejel si Myers zamyšleně rukou po tváři. „Kde si myslíte, že je?“

Tmavé ženské oči ho probodávaly. „Její tělo nebylo nalezeno mezi oběťmi výbuchu“ odpověděla.

„Bude to trvat týdny, než se prohledají všechna oddělení nemocnice“ namítl lékař.

„Očití svědci viděli doktorku Scullyovou těsně před detonací na pohotovosti“ uvedla žena.

„Tam?“ Myers pozdvihl obočí. „Legrační je, že já jsem byl na pohotovosti také a vůbec si nevzpomínám, že bych ji tam viděl.“

„Ano, to jste uvedl ve své zprávě“ komentovala to Scottová. Vstala ze židle a své ruce opřela o stůl. „Před týdnem či dvěma jste operoval federálního agenta jménem Fox Mulder.“

Myers přikývl.

„Co mi o agentu Mulderovi můžete říct?“ zeptala se.

„Přivezli ho se střelným poraněním v pravé části hrudníku“ vyprávěl lékař. „Vypadalo to, že má zasaženou plíci a…“

„Nezajímá mě jeho zdravotní dokumentace“ přerušila ho zástupkyně ředitele. „Chci vědět, jestli se během pobytu v nemocnici setkal s operační pracovnicí.“

„Ano, setkal“ připustil Myers. „Proč vás agent Mulder tolik zajímá?“

„Proč vy chráníte doktorku Scullyovou?“ vrátila mu Scottová úder.

„Chcete, abych vysvětlil, co je očividné?“ Myers založil ruce a opřel se pohodlně do křesla. „Dobrá, chápu. Projekt je ohrožen. Někdo ví o všech nemocnicích, které ho zaštiťují. V SPKN máte zrádce. A já chci mít jistotu, že nesedí přímo přede mnou.“

Jestli jeho slova tu ženu šokovala nebo urazila, nedala to na sobě znát. Studovala pozorně jeho tvář, každičký detail. Pleť měl popálenou od exploze, nijak vážně, jen její olivový nádech více zrůžověl. „Projekt má štěstí, že má vás, doktore Myersi.“

„Projekt je neřád, jestli mi prominete mou otevřenost“ opáčil muž. „Jestliže SPKN nedokáže ochránit vlastní lidi a nemocnice, které ho sponzorují, nemůžete očekávat jejich spolupráci.“

„Právě proto potřebuji vaši pomoc“ chytila se Scottová.

„Přeceňujete mě.“

„Spíš mám pocit, že SPKN podcenilo vaši důležitost, doktore Myersi.“

„Důležitost?“ ušklíbl se. „Mám být něco jako podomní obchodník, netušící, nevěřící?“

„Ne.“ Po tváři jí přeběhl pobavený úsměv. „Takové už máme. Potřebuji vás, abyste přesvědčil baltimorskou operační pracovnici k návratu do služby.“

„Říkáte mi, že doktorka Scullyová pro projekt tolik znamená?“

„Je to rozkaz z Ústředí, aby se okamžitě vrátila.“

„Proč?“

„Protože ji bude její bývalý partner následovat, kamkoli půjde.“

„A jsme zpět u agenta Muldera“ přikývl Myers.

„Jestli někdo dokáže vystopovat toho zrádce, je to on“ vysvětlila mu. „Je to nejlepší sestavovatel profilů, jakého nám FBI může poskytnout.“

„Nejspíš mi pořád něco uniká“ nadzvedl se Myers v křesle. „Potřebujeme Scullyovou, abychom získali Muldera?“

„Tak nějak.“

„SPKN je přece federální úřad, Mulder je federální vyšetřovatel. Použijte svůj vlastní vliv, zástupkyně ředitele. Nepotřebujete můj.“

„SPKN dává přednost tomu, aby Ústředí zůstalo nestranné.“

„Doktorka Scullyová si zaslouží víc, než být využita jen jako návnada“ konstatoval Myers mrazivě.

„Všichni jsme návnady, doktore Myersi. Hráči ve vysoké hře. Scullyová to věděla, když přijímala tuhle práci.“

„Víte lépe než já, co znamená informovaný souhlas, pokud jde o lékaře.“

„Možná na to jdu nesprávnou cestou“ ztišila Scottová nakonec svůj hlas. Sedla si zpátky na židli a zkřížila nohy pod sebou. Dívala se, jak mužovy oči přejíždějí vzhůru po jejím těle. Jeho tmavý pohled vypadal na moment vyděšeně, když pochopil, že zachytila jeho pohled a že se jí to líbí. Jeho drzost byla stejně atraktivní jako jeho vzhled. Tmavé vlasy, svalnaté ruce, dokonalé bílé zuby, které zářily, když se usmál. Jsem příliš dlouho v pozici velitele, pomyslela si. Tenhle domýšlivý muž by po ní snadno mohl chtít víc než pouhou výměnu názorů.

Tu noc Scullyová nemohla usnout. A vůbec jí nepomáhalo, že Mulder, pohodlně opřený o polštář, loupal jedno slunečnicové semínko za druhým a sledoval noční program v televizi. Jeho příšerné návyky, které se pro jednou snad daly tolerovat, jí nyní připadaly tak nesnesitelné, že zatínala zuby. Její tělo bylo k smrti unavené, ale mysl se bouřila. Mulder nejenom, že jí neposkytoval ticho a tmu, kterou potřebovala pro pořádný odpočinek, ale ještě se choval jako nevrlé děcko. Rozmazlené a provokující za všech okolností.

Pevně zavřela oči a snažila se přetáhnout přikrývku přes ramena. Její větší část však byla uvězněna pod jeho tělem. Jak vztekle škubla za konec deky, Mulder mírně pohnul nohou, aby se jí mohl dotknout. Její trpělivost přetekla s dalším prasknutím slunečnicového semínka v jeho zubech.

Když se k němu otočila, doufal, že to nekonečné dobývání ocelových dveří k její mysli je u konce. Celé odpoledne se ji snažil rozptýlit. Aby zapomněla na bolest a utrpení. Aby zapomněla, že je v nebezpečí. Stáhla se do sebe. Její účast na projektu se jí literárně řečeno vepsala do tváře. Znal ji natolik dobře, aby pochopil, že opravdové nebezpečí pro sebe představuje ona sama. Topila se. Ne v sebelítosti. V sebeodsouzení.

Podívala se na něj vlhkýma očima. Ztuhnul a čekal, že mu začne spílat a hubovat. Ona se však nadzvedla a vytrhla mu sáček se slunečnicemi z rukou. Než stačil cokoli říct, vyskočila z postele, otevřela dveře motelového pokoje a vyhodila semínka ven na parkoviště.

Mulder na ni strnule zíral.

Zabouchla dveře, otočila klíčem a obrátila se na něj. Vypadala rozrušeně, tak moc, že ho to dojalo. Takhle to dál nejde, pomyslel si. Musím něco udělat.

„Vrať se zpátky do postele“ řekl klidným, tišícím tónem. Vypnul televizi a nadzdvihl přikrývku na znamení smíru.

„Ani na to nemysli…“ varovala ho Scullyová, která si jeho něžné gesto vyložila po svém.

„Neboj se“ ujistil ji.

Jakmile si lehla zpátky na lůžko, opatrně kolem ní obtočil své paže. Cítila, jak jeho prsty putují v malých krouživých pohybech skrze její vlasy a uhlazují je za ucho. Napětí polevovalo. Připomněla si, že ne všechny jeho zvyky jsou obtěžující. Tohle bylo uklidňující. Konejšivé.

„Snaž se to vydržet, Dano“ šeptal jí jemně. „Já vím, že to teď nemáš jednoduché, ale slibuju, že to spolu zvládneme.“

Samozřejmě že to vydrží. Udělá to pro něj. Pro ně. Nic jim už nezkříží cestu. Probojovali se tím vzduchoprázdnem ztráty času a nepochopení, jenom aby byli spojeni novou tragédií. Její touha po obyčejném životě málem roztrhala jejich soudržnost na kusy. A teď je tu nová hrozba. Postavená na traumatu a vině.

Mulder nepřestával hladit její vlasy, dokud nezavřela oči a nezklidnila dech. Opřel se znovu o polštář a zíral do tmy.

„Opravdu tě miluju, Muldere“ zašeptala téměř neslyšně.

Otočil se na bok a paží ji objal v pase. „Já tě taky miluju…“

Scullyová si přitiskla jeho ruku těsněji k tělu. Usínala. „Zůstaň se mnou.“

„Nikdy tě neopustím.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2. část

Následující den zástupkyně ředitele Scottová zvedla sluchátko a opačným koncem tužky vyťukala několik čísel. Když se na druhém konci linky ozval hlas, zeptala se: „Ještě jste je nenašli?“

„Objevili jsme vůz doktorky Scullyové v Pensylvánii. Je zničený.“

„Hraje o čas“ sevřela žena rty a sáhla po vypínači počítače.

„Změnili auto?“

„Jistěže ano“ potvrdila Scottová. Opřela se o židli a čekala, až jí naskočí informace na obrazovce. Natáčela si šňůru od telefonu na prst, když dávala Myersovi jasné pokyny.

Později odpoledne Mulder zastavil Bronco na okraji cesty a vypnul motor. Otočil se na Scullyovou, která dřímala na sklopeném sedadle spolujezdce. „Vstávej, ospalče“ něžně ji cvrnknul do špičky nosu. Lehce sebou škubla, když otočila hlavu a podívala se na něj přivřenýma očima. Trpělivě čekal, až se úplně probudí.

„Hm…“ zamumlala a zvedla sedadlo do původní polohy. „Něco se mi zdálo.“

„Něco hezkého, doufám.“

„Byli jsme spolu v přístavu“ napínala ho. „Téměř jsem tě přesvědčila, abys se mnou vyjel na moře.“

„No, tak to se ti opravdu jen zdálo“ zasmál se a otevřel dveře u auta.

Scullyová pohlédla z okýnka. Zatajil se jí dech. Vystoupila z Bronca na stezku a mžourala očima do odpoledního slunce.

Přijeli na místo jejich dalšího pobytu. K lesní chatě. Vysoké stromy s tmavě zelenými listy ji obklopovaly jako baldachýn. Po straně stála široká veranda. Dřevěné schody vedly travnatým povrchem až dolů k čistému, blankytně modrému jezeru.

Jezero… Rozkládalo se na východě a zvedalo mlžný opar proti stromům a kopcům, které se týčily na horizontu. Scullyová cítila, jak se jí derou slzy do očí. Slíbil jí ústranní. Poklidné, tiché místo. Tohle ale nečekala. Tohle bylo víc než obyčejná skrýš před světem. Bylo to útočiště. Azyl.

„Líbí se ti?“ zeptal se Mulder, když obešel auto a postavil se vedle ní.

„Moc…“ Hlas se jí třásl dojetím.

Mulder pocítil závan naděje, když ji k sobě přitiskl. Opřela se rukama o jeho ramena a hlavu si položila tak, aby viděla na jezero.

„Jak jsi našel tohle místo?“ ptala se.

„Ještě ses nenaučila, že jsem muž neomezených možností?“ škádlil ji Mulder.

„A taky vlastník nemovitostí, Muldere?“

„To těžko“ zašklebil se Mulder. „Ta chata patří mým přátelům.“

„Přátelům?“

„Ano, Scullyová. Pár kamarádů jsem za ty roky poznal.“

„Jednou jsi mi řekl, že já jsem tvůj jediný přítel.“

„Ne, řekl jsem ti, že jsi můj nejlepší přítel“ opravil ji.

Její dolní ret sebou škubnul. Mulder si na okamžik myslel, že se rozpláče. Ale chvějící se ústa se nakonec stočila do úsměvu. Prvního, který mu za těch pár dní věnovala. Cítil, jak posiluje jeho ducha. Její smích byl jako balzám na jeho pocuchané nervy. Od té doby, co opustili Baltimor, bylo bytí s ní jako balancování na nataženém laně nad propastí.

Ale teď z jejího výrazu poznal, že konečně přešli na druhou stranu.

Její uvolněná nálada se neztratila ani při vyndávání věcí z automobilu. Cestou sem nakoupili vše potřebné, zásoby a potraviny pro jejich skrývání. V supermarketu neprojevila téměř žádný zájem. Nyní však plnila lednici v nevelké kuchyni s opravdovým zaujetím.

Mulder jí vysvětlil, že hlídač bydlící pár kilometrů od jezera, kontaktoval jeho známé, aby chatu připravili na jejich příjezd. Elektřina byla zapnutá. Igelitové fólie, které kryly nábytek, odstraněny a složeny ve skříni v hale. Okna otevřená, aby se vyvětral zatuchlý vzduch. Polena vyrovnána podél krbu, protože i v tomhle ročním období mohly noční teploty rapidně poklesnout.

„Kdo přesně jsou ti tví kamarádi?“ chtěla vědět Scullyová.

„Tvoji také…“ pokýval hlavou, když přinášel jejich kufry z auta.

Scullyová mu věnovala tázavý pohled a vešla do ložnice. Nebyla to vlastně běžná ložnice. Vypadala spíš jako studentský pokoj. Žádná postel, jen tři visutá lůžka. Stoly plné časopisů a novin. Počítač na jednom z nich. Tiskárna a zásobník na papíry na dalším.

„Osamělí střelci“ zašeptala a zavrtěla hlavou.

Měla to tušit.

Mulder položil zavazadla na zem. Když se na ni otočil, ukázala na lůžka. „I když přesně určíš, které je Byersovo, nečekej, že na jakémkoliv z nich budu spát.“

Rozesmál se. Uchopil ji za ramena a nasměroval ji zpět do obývacího pokoje. „Ten gauč se dá rozložit na dvojlůžko“ informoval ji. „Můžeme spát tady u krbu. Samozřejmě, pokud ho se mnou chceš sdílet.“

„No…“ odmlčela se a povzdechla. „To by šlo. Nakonec, jsme nejlepší přátelé.“

Než dokončil vybalování, slunce se nachýlilo k západu. Našel Scullyovou sedět venku na jednom ze schodů vedoucích k jezeru. Pažemi objímala pokrčené nohy a tvář měla položenou na kolenou. Sledovala vodu, která se v zapadajícím slunci fialově zabarvila. Oči už neměla prázdné, zářily očekáváním. Jak se posadil vedle ní, zahleděly se do jeho.

„Brzo bude tma“ řekl a vztáhl k ní ruku. „Chceš prozkoumat pobřeží?“

Sevřela ji. Zapletla své prsty do jeho a palcem jemně hladila jeho dlaň. „Radši prozkoumám tebe“ odpověděla mírně.

Postavila se na nohy. Se silou, která ho překvapila, ho přiměla vstát a následovat ji do chaty. Když mu přetáhla tričko přes hlavu, zadržel dech. Její prsty si razily cestu skrze chloupky na jeho hrudi a zastavily se na lemu džín. Stoupla si na špičky a přitiskla své rty k jeho krku. Třásly se proti jeho kůži.

Mulder zhluboka dýchal a jeho tělo se chvělo vzrušením, jak její ústa následovala předchozí dráhu prstů. Když si klekla na kolena a sáhla po pásku kalhot, chytil ji za ruce. Pevně je sevřel a klesl na zem k ní.

„Jsi si jistá?“ ptal se.

„Nechci už být mrtvá“ zamumlala. „Chci žít. Chci tě cítit.“

Mulder pustil její ruce. Jediným hladkým pohybem svlékla svou košili a rozepnula podprsenku. Víc povzbuzení nepotřeboval. S hlubokým zasténáním jeho ústa našla její. Rty se rozevřely. Svým jazykem ho laskala tak smyslně, že málem padl na záda. Podepřela ho rukama.

Jejich pohledy se krátce setkaly. Jeho oči se zadívaly na houni před krbem, její zase na gauč. Bez jediného slova se pohnuli směrem ke gauči. Mulder si sedl a rozvazoval si tkaničky u tenisek. Scullyová se mu opřela rukama o ramena, aby udržela rovnováhu, jak shazovala jeden střevíc za druhým.

Zavřela oči, když jí sundal džíny a vsunul ruce pod kalhotky. Záře zapadajícího slunce naplnila místnost a zanechala zlatavý nádech na její pokožce. Už se neotřásl při pohledu na její pořezané paže. Nevšímal si modřin na nohou a roztrženého čela. V jeho očích byla bezchybná.

„Jsi překrásná“ šeptal a položil ji dolů na gauč.

Zkřížila své ruce nad hlavou a toužebně vzdychla. Mulder. Jenom Mulder. Jeho ruce bloudily po jejím těle. Hladily ji. Prozkoumávaly. Vždycky tušila, že jako milenec bude chápavý, schopný intuitivně uhádnout, co ji nejvíce uspokojí. Byl to sestavovatel profilů. Jeho prací bylo se dostat lidem pod kůži, odhalit jejich myšlenky a pocity. A ani při milování na to nezapomínal. Vůbec ji nepřekvapilo, že jí dokázal způsobovat rozkoš trýznivou i potěšující zároveň.

Zasténala a zaťala prsty do opěradla gauče. Dráždil ji. Svými prsty, svými ústy, svým jazykem. Občas na okamžik přestal, dopřál jí ždibec sebeuklidnění, jenom aby pak opět zaútočil na její tělo. Když se jí začala třást stehna, posunul se nad ni a zvedl její boky ke svým. Dával jí to, co chtěla ze všeho nejvíc. Cítit ho uvnitř svého těla.

Jsem naživu, zajásala, když nohy obtočila kolem jeho pasu. Život se musí žít. Láska se musí pocítit. Dostala druhou šanci. Tentokrát se k ní neotočí zády.

„Doktorko Scullyová…“

Zamrkala a vzhlédla vzhůru očima plnýma slz.

„Zástupkyně ředitele je vás připravena přijmout.“

Scullyová vstala a uhladila si pokrčenou sukni. Byla jí zapůjčena od jiné pracovnice Střediska. V pase ji měla příliš volnou, rukávy saka dlouhé. Podobala se spíš zválenému opilci než rezervované úřednici. Vlastně tohle oblečení vyjadřovalo, jak se cítila.

Očekávala, že jí dopřejí alespoň tři měsíce. Tři měsíce… ne tři dny. Ten drahocenný čas strávený u jezera byl rychle přerušený vpádem Jasona Myerse jenom den po jejich příjezdu. Bývalý spolupracovník se stal lokajem SPKN. Jeho nová podoba se jí nelíbila. Nenabídl žádné vysvětlení, jak je vlastně našel, jen strohý příkaz, aby se vrátila na Ústředí. Když se ptala proč, díval se na Muldera planoucíma tmavýma očima a tajemně odpověděl: „Protože jsou zde povinnosti, které je třeba splnit.“

Něco se dělo. Tušila to už od jeho příjezdu. O pár hodin později, když letadlo dosedalo na letištní plochu, se svěřila se svými obavami Mulderovi. Vzal ji za ruku. „Všechno bude v pořádku, Scullyová.“

„Neměli jsme tu chatu opouštět.“

„Už jsme tam stejně nebyli v bezpečí, když nás v ní SPKN našlo.“

„Je to jediný důvod, proč jsi chtěl, abych sem jela?“ položila pádnou otázku. Ošklivila si svou vlastní podezřívavost, ale nedokázala si pomoct.

„Na co narážíš, Scullyová?“ zeptal se Mulder.

„Jenom tak uvažuju o druhých šancích“ zamumlala. Vytrhla ruku z jeho sevření.

Uvedli je do oddělených místností, aby se osprchovali a převlékli. Když byla požádána o hlášení, očekávala, že Muldera najde čekajícího na chodbě. Ale nebyl tam.

Kde byl?

Nechali ji čekat celou věčnost. Mohla se nerušeně poprat s myšlenkami o lásce, důvěře a bezpodmínečném přijetí. Jejich společně strávené dny měly být dostatečným časem na to, aby její strach polevil. Co se s ní děje? Proč mu nedokáže věřit?

Jakmile otevřela dveře kanceláře a vešla dovnitř, pochopila, že důvěra byla jejím hlavním problémem celou tu dobu. Ach, můj Bože, pomyslela si s hrůzou. Všechno to byly lži. Šaráda hraná královnou podvodů. Na moment zavrávorala a couvla zpět v šoku a překvapení.

„Scullyová…“

Mulder. Vstal ze židle a šel k ní. Cítila, jak ji chytil za ruku, aby ji podepřel.

„Chápu, že to musí být nemilé zjištění“ podotkla zástupkyně ředitele.

„Víš, že je to víc než nemilé, Diano“ odsekl jí Mulder a opatrně vedl Scullyovou k židli.

Zástupkyně ředitele D. Scottová. Diana Fowleyová. Jedna a tatáž osoba. Její kontakt zevnitř SPKN. Konečně všechny ty lži dávaly smysl. Její účast na projektu byla perfektně načasovaná. Denně zašifrované e-maily. Anonymní kontakty s nadřízeným, beze slov, bez tváře, které chápala jako obranná opatření. Pravda byla obratně vytvářena Fowleyovou a slepě přijímaná jí. Chtěla pomoci. Cítit naději, povznést se nad rozčarování a odpoutat se od partnera, který ji neustále někam vláčel.

Teď pochopila obludnost svého omylu. Bože, ach, Bože…

Měla by něco říct. Proč to nejde? Slyšela svůj hlas uvnitř hlavy. Křičel pořád dokola, jak je hloupá. Její rty se však nedokázaly pohnout. Ústa měla tak vysušená, že i kdyby řvala z plných plic, nevyšel by z nich zvuk silnější než pouhé zašeptání.

„Scullyová…“ Mulder poklekl u její židle. Pohled jejích očí byl bezduchý, zbarvený olověnou modří. Zírala tupě dopředu, bez hnutí, bez známek života.

„Je v pořádku, Foxi?“ Fowleyová vstala a obešla stůl, aby se k nim dostala blíž.

Mulder zpozoroval, jak se Scullyová pevně chytila židle.

„Možná bude lepší, když nás necháš chvíli o samotě“ řekl Fowleyové. „Dej mi šanci, abych jí vysvětlil, co jsi mi řekla.“

„Samozřejmě“ přikývla žena. Opatrně Scullyovou obešla a zamířila k východu z kanceláře.

Když zůstali sami, Mulder odtrhnul její ruce ze židle a sevřel je pevně ve svých. „Dano, podívej se na mě“ prosil ji. Upřela na něj svůj pohled. „Já vím, že je to pro tebe šok. Je to zatraceně neuvěřitelné“ prohlásil Mulder. „Ale existuje vysvětlení, jestli jsi ochotná mě vyslechnout.“ Pořád nic neříkala. Její ruce ho studily jako led. „Vědci, kteří pracovali na vakcíně, nebyli jediní, kteří poznali, jak sebestřední byli jejich ochránci. Fowleyová také pochopila, že udělala velikou chybu.“ Zhluboka se nadechl a pokračoval: „To Fowleyová kontaktovala SPKN kvůli vakcíně. Ona sem přivedla vědce, aby ji zdokonalili.“ Scullyová poplašně zamrkala očima. „Snažila se mi to říct, Scullyová. Odmítl jsem ji poslouchat. Byl jsem přesvědčený, že mě zradila.“ Vytrhla své ruce z jeho sevření. Jak se snažila vstát, Mulder ji zastavil a zatřásl s ní i se židlí. „K čertu, Scullyová, poslouchej mě. Fowleyová má důkaz. Dokumenty, které potvrzují její nasazení. Pověření od ředitele Střediska z Atlanty. To ona tě doporučila na místo jednoho z operačních pracovníků. Nebyla to jen tvá vědecká práce a zázemí, které ovlivnily její volbu. Zaujala ji také tvá osobnost a bezúhonnost.“

Její oči ho probodávaly. Na okamžik se cítil, jako by stál na špatné straně střelné dráhy.

„Tohle musí být ta nejostudnější ze všech jejích lží“ vybuchla najednou Scullyová. Nejenom, že našla konečně svůj hlas, ale pokračovala s takovým vztekem a slovníkem, jaký si ani nedokázal představit. „Ale co je opravdu kurevsky neuvěřitelné, je tvoje dojemná snaha ji za každou cenu ospravedlnit. Že vůbec věříš, že na těch jejích podělaných lžích může být kousíček pravdy.“

„Já se ji nesnažím ospravedlnit“ bránil se Mulder. „Jen chci najít pro tohle všechno nějaké logické vysvětlení.“

„Nečekej, že uspěješ.“

„Proč?“

„Protože nejsi schopný používat rozum, když je tahle ženská na blízku.“

„Mohla bys aspoň na chvilku sundat ty nenávistné klapky z očí a říct mi, proč je její vysvětlení tak nemožné?“

„Protože Fowleyová je zrádce.“

„To nedává žádný smysl. Proč by ničila projekt, který pomáhala vytvořit?“

„Říká se tomu regulované ničení, Muldere. Přemýšlej o tom. Syndikát ztratil kontrolu nad vlastními hráči. Vlastními vědci. I nad vakcínou. Je snad lepší cesty, jak zabránit úplné ztrátě vlivu, než použít Fowleyovou jako spojku?“

„Přivedla je do SPKN. To je přece nejlepší možná cesta pro distribuci vakcíny.“

„SPKN je vládní zařízení se svými vlastními pravidly a protokolem. Nic se nedělá jen tak. Všechno je monitorováno, zkoumáno a schvalováno. V důsledku se celý proces zpomalil. Přesně, jak to chtěli.“

„Proč ho nezastavili úplně?“

„Po posledních událostech se domnívám, že ty bomby jsou určeny právě k tomu.“

Mulder zavrtěl hlavou.

„Já nevím, Scullyová. Mně to prostě nesedí. Jestli je to, co říkáš, pravda, pak je Fowleyová součástí ohromně riskantní hry.“

„Koukni se, co získává. Ta tvoje Fowleyová je chytrý hráč. S jediným přesně naplánovaným pohybem dosáhla profesionálních i osobních zisků. Nejen, že podkopává projekt, ale ještě tě dokázala přesvědčit, že v tom není nijak zapletená. Hraje si s tebou, Muldere. Stejně účinně jako si pohrávala se mnou.“

„O čem to sakra mluvíš?“

„Využila mě, Muldere. Odhalila mou nejistotu, pochopila, že se chytím jakékoli příležitosti, abych našla nějaké východisko z rostoucí beznaděje. Našla cestu, jak nás rozdělit. Odsunula mě z našeho poslání a okamžitě si k tobě našla cestu zpátky.“

„Pleteš se, Scullyová. Zapomněla jsi, že já jsem byl taky odstřižený.“

„Nemyslím, že tě chtěla držet stranou dlouho. Dopřála ti čas, aby tvá touha rostla a sílila, den po dni, dokud nebudeš ochoten zhltnout kdejaký drobeček, i kdyby padal z jejích ruky.“

„To si myslíš, že dělám?“

„To mi řekni ty, Muldere. Jsme tady kvůli tobě. Co po tobě chce?“

„Chce, abych vylákal toho zrádce“ oznámil jí Mulder.

„Jsem si jistá, že lákání měla přesně na mysli“ ušklíbla se Scullyová. „Ty a ona… Souhlasil jsi, Muldere?“

„Nesouhlasil jsem s ničím.“

„Ale přemýšlíš o tom.“ Scullyová ho odstrčila a vyskočila ze židle. „Co na ní vidíš, Muldere, že tě opouští obvyklá obezřetnost? Věříš, že ona jediná uspokojí všechny tvé touhy?“

V očích se mu hněvivě zablesklo. „Ježíši, Scullyová. Tohle bylo zvrácené.“

„Zvrácené?“ Její hlas odrážel rozhořčení. „Stojíš tady přede mnou, nevíš, které z nás bys měl věřit, a já jsem podle tebe zvrhlá?“

„O čem přemýšlím…“ opáčil mrazivým hlasem „je, jak to všechno zastavit.“

„Nezastavíš to.“

„Musím.“

„Tak to udělej sám.“ Scullyová se otočila na podpatcích a odcházela ke dveřím.

„Nedělej to, Scullyová.“

Následoval ji. Jak otevřela dveře, natáhl se jí přes rameno a zabouchl je. Chytil ji za bradu, aby se na něj podívala.

„Neutíkej ode mě, když tě potřebuju nejvíc“ prosil ji.

„Ty nevíš, co to slovo znamená.“

„Netušíš, jak moc se pleteš“ šeptal jí Mulder naléhavě a přitiskl své čelo na její. „Vždycky tě budu potřebovat a milovat takovou, jaká jsi. Ale právě teď po tobě toužím jako po své bývalé partnerce.“

Scullyová uskočila, až zády narazila do dveří. „Podívej se na mě“ zasyčela. Jeho oči se vpily do jejích. Pozorně si je prohlížela. Mulder váhavě polkl a přikývl. „Pravdivé lži, Muldere. Aby byla lež uvěřitelná, musí v ní být alespoň zlomek pravdy.“

Sáhla na klopu saka a strhla identifikační kartu SPKN. Vložila mu ji do rukou tak, aby byl jasně viditelný její vstupní kód.

Pak ho bez jediného slova opustila.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

3. část

Později v noci Fowleyová zaklepala na dveře Mulderova pokoje. Když jí neodpovídal, vešla dovnitř. Našla ho ležet zcela oblečeného na posteli, zírajícího tupě do stropu. Aniž by se na ni podíval, studeně se otázal: „Je pryč?“

„Ano“ řekla mu Diana mírně. „Doktor Myers ji odvezl zpátky do Baltimoru.“

„Do Baltimoru?“ Mulder se prudce posadil. „Zbláznila jsi se, Diano? Není tam v bezpečí.“

„Je to její domov, Foxi. Chtěla se tam vrátit.“ Fowleyová se ho snažila uklidnit. „Bude v pořádku. Postaráme se o to.“

„Ty máš ty správné styky, Diano.“

„Co to má znamenat?“

„Nic“ padl zpátky na postel. „Vypadni odsud, Diano. Jsi ten poslední člověk, kterého chci teď vidět.“

„Vyspi se trochu. Ráno bude všechno jasnější.“ Fowleyová vyšla ze dveří. Usmívala se. Nepodezřívá ji. Jeho momentální odpor k ní ji nijak nezasáhl. Naopak ji naplnil nadějí.

„Potíže, do kterých jste se vy dva dostali tentokrát…“ začal Walter Skinner, když si sundal brýle a otřel zpocené čelo.

„Já nejsem ta, která je teď v maléru, pane“ připomněla mu Scullyová. „Je to agent Mulder.“

„Nechte mě si to trochu srovnat“ řekl zástupce ředitele, když se opět zahleděl do zprávy, kterou mu předložila. „Více než rok jste pracovala jako operační pracovnice Střediska pro kontrolu nemocí s pověřením šířit očkovací látku proti mimozemskému viru.“

„To je pravda.“

„A agentka Fowleyová, osoba, která celý projekt vymyslela, je zároveň osobou, která se ho snaží narušit?“

„Ano, pane.“

„Proč?“ ptal se Skinner.

„Nyní věříme, že ty bomby v nemocnicích měly jenom vytvořit kouřovou clonu nad tím, co se opravdu děje.“

„A to je co?“

„Nahrazení vakcíny samotným virem. Spuštění první fáze mimozemské invaze.“

„Máte pro to důkaz?“

Scullyová přejela pohledem na muže sedícího vedle ní. „To budu patrně já“ oznámil Jason Myers.

„Doktore Myersi“ povzbudil ho Skinner. „Jsem jedno velké ucho.“

„Nerad si hraju se slovíčky, ale já taky.“

„Jak to myslíte?“

„Diana Fowleyová mluví ze spaní.“

„Prosím?“

„Mluví ze spaní… pane.“

Skinner se na ně nevěřícně podíval.

„To je váš důkaz?“ zeptal se nedůvěřivým hlasem.

„No tak“ ozval se Myers. „Dost jsem se namáhal, abych zjistil skutečné motivy té ženy.“

Zástupce ředitele se na lékaře zamračil. Scullyová povzdechla a vstala ze židle. „Pane, agent Mulder se právě pokouší získat konkrétnější důkaz. Ale já jako bývalá pracovnice Střediska můžu celý proces urychlit.“

„Jak přesně?“

„Vrácením Úřadu zpátky do hry.“

Venku na chodbě se Myers opřel pohodlně o zeď a se založenýma rukama pobaveně sledoval Scullyovou, jak přechází sem a tam a klape přitom deseticentime­trovými podpatky po podlaze.

„Mistrovské představení“ popíchl ji. Zastavila se přímo před ním.

„To nebylo žádné představení“ opáčila. „Bylo to chabé a nepřesvědčivé volání o pomoc.“

„Nemluvím o Skinnerovi“ odpověděl lékař. „Mám na mysli to srdceryvné drama, které jste včera s Mulderem předvedli v SPKN.“

„To máte tak velké uši?“

„Ale no tak, špiónko. To vás ve vaší práci neučili, že uši mají i zdi?“

„A oči… nebo v tomhle případě kamery.“ Scullyová pozdvihla obočí. „Jasone, vy mě nepřestáváte udivovat. Jste opravdu dobrý hráč, že ano?“

„Dano“ věnoval jí Myers svůj typický chvástavý úsměv. „Kdy se konečně naučíte, že já jsem dobrý úplně ve všem, co dělám?“

Jeho tmavé oči se jí zahleděly přes rameno. Otočila se a uviděla Skinnera. „Dobře, Scullyová. Je čas jednat. Jedeme na určené místo.“

Krizový štáb FBI sestupoval nad horami západní Virginie. Jako hejno kobylek se snášelo několik černých vrtulníků téměř neviditelných proti noční obloze. Přijeli před rozbřeskem, kdy většina zaměstnanců projektu nebyla ve službě a spala. Celé zařízení bylo dobře strategicky postaveno. Uspět mohli jen skrze nekonečnou síť podzemních chodeb. Jakmile byly venkovní stráže konečně přemoženy a odzbrojeny, členové zásahu pronikli do podzemí. Oblečeni v ochranných kombinézách a s nabitými zbraněmi se proplétali bludištěm tunelů.

Scullyová byla oblečená celá v černém, své zářivé rusé vlasy schovávala pod kapucí. Rukou v černé rukavici ukazovala týmu cestu vpřed. Plížili se dolů chodbou, tiše kolem zavřených dveří spících pracovníků. Zastavila se před pokojem, o kterém věděla, že je Mulderův. Ukázala dveře Skinnerovi. Zástupce ředitele přikývl a rukou pokynul týmu, aby pokračoval v cestě. Lehce zmáčkla kliku. Nebylo zamčeno. Vklouzla do temného pokoje a neslyšně zavřela dveře. Pohnula se směrem k posteli, opatrně našlapovala. Nechtěla ho vylekat. Očima mžourala do tmy. Zašeptala jeho jméno.

Najednou ji někdo zezadu popadl. Těžká ruka se přitiskla na její ústa a odtáhla ji od postele. Zavrtěla se v sevření útočníka a strčila svou zbraň mezi ně. Zalapala po dechu, když ruka sjela z úst na její krk. Navzdory hrozivému stisku byl Mulderův dotek natolik charakteristický, že ho nemohla nepoznat.

„Muldere“ dusila se. „To jsem já.“

Mulderova ruka se dotkla její tváře. Prsty jí shodil kapuci a zapletl je do jejích vlasů. „Scullyová…“ Cítila jeho horký dech na své tváři. Jeho rty hledaly ve tmě její. Otevřel je s takovou vášní, že se jí podlomila kolena. Ruce jí visely bezvládně podél těla. Než si to stačila uvědomit, stisk její dlaně povolil. Zbraň jí vypadla na podlahu.

Chodbou se rozezněla hlasitá siréna. Mulder opustil její ústa a odtáhl ji ode dveří. „Tomu říkám být chyceni při činu.“

„Skinner vede zásahovou jednotku. Končíme s projektem. Hrozba je větší než jen bomby v nemocnicích.“

„Já vím.“ Neohrabaně se ploužil po místnosti a hledal svoji tašku. „Jak jsi na to přišla, Scullyová?“

„Řekl mi to Myers.“ Sehnula se k zemi a rukou tápala po podlaze. „Muldere, upustila jsem pistoli.“

„Jak to zjistil Myers?“

„On…“ zmlkla a hledala ta správná slova. „Bezděčně to zaslechl v jisté… v jisté kompromitující pozici.“

„Chceš mi říct, že doktor Don Juan spal s Fowleyovou?“ ptal se Mulder.

„Řekl, že mluvila ze spaní“ odvětila Scullyová. „Zbytek si domysli sám.“

„Nemusím. Našel jsem důkaz, který jsme potřebovali.“ Vytáhl disketu z tašky a strčil si ji do kapsy u kalhot. „Mám to, Scullyová. Plány na rozšíření viru, vydávaného za očkovací látku.“

„Jak se ti to podařilo získat?“

„Uklidni se, Scullyová. Cesta k osvícení neleží vždy mezi ženskýma nohama.“ Jeho hlas zněl pobaveně. „Pokud ovšem nemluvíme o tvých nohách.“

„Muldere!“

„Nezastřelíš mě, že ne?“

„To bys mi nejdřív musel pomoci najít mou zbraň.“

Zařízení bylo zásahovou jednotkou FBI snadno ovládnuto. Příliš snadno, povšiml si Mulder, jak stáli venku na chodbě, zatímco ozbrojené stráže vyváděli členy personálu. Vše bylo zabezpečeno. Celou zásobu vakcíny nalezli v nákladním prostoru čekající na transport. Byla odeslána do laboratoří FBI k rozboru, aby se zjistilo, zda byla kontaminována.

Všechno bylo sečteno. Ale ne všichni. Už svítalo a Dianu Fowleyovou nikdo nenašel.

„Zase nás dostala“ poznamenal Skinner a podával Scullyové identifikační kartu Fowleyové. „Našel jsem to v její kanceláři. Všechno bylo rozházené. Počítač je zničený.“

Scullyová přejížděla prsty po nápisu na etiketě. „A. D. Scottová“ mumlala. „Jak jste řekl, pane, lstivá podvodnice.“

„Začínám si myslet, že byla stále o krok před námi“ ozval se náhle Mulder.

„Co tím myslíte, agente Muldere?“ zeptal se Skinner.

„Nepřipadá vám to oběma příliš náhodné?“ ptal se jich. „Byl to kód Scullyové, díky kterému jsem se dostal do počítače. Proč byl stále aktivní? Proč ta data nebyla lépe zabezpečená? Opravdu věříte, že by Fowleyová byla tak neopatrná?“

„Možná byla příliš zaujatá novým objektem pozorování“ poznamenala Scullyová a založila tvrdohlavě ruce v bok.

Mulder se zamračil nad její pichlavou poznámkou. „Možná že můj přístup k tajným údajům byl v jejím plánu od začátku“ oponoval.

„Chystáš se tvrdit, že Fowleyová hrála dvojroli? Že pomáhala nám i Syndikátu?“ odfrkla Scullyová. „Že byla a je ideální dvojitou agentkou?“

„Od ní to zní dobře, že?“ poznamenal Mulder a pokynul hlavou směrem ke Scullyové.

„Jasně“ komentoval to zástupce ředitele suše. Natáhl se pro disketu, kterou mu Mulder podával. „Tahle hra je příliš komplikovaná, abychom se starali o motivy nebo dvojí hru jednotlivých hráčů, Scullyová. Říkám, že jsme zvítězili a měli bychom jít domů.“

Scullyová stála s otevřenými ústy, jak se muž otočil a odcházel pryč. Mulder se k ní naklonil a zašeptal: „Zavři pusu, Scullyová. Jsme stále ve službě. Teď ti tam jazyk strčit nemůžu.“

„Zmlkni, Muldere“ zabručela a zamířila k východu, kde čekala helikoptéra.

„Sama jsi to řekla“ běžel za ní. „Pravdivé lži, vzpomínáš? Aby byla lež uvěřitelná, musí v ní být alespoň zlomek pravdy.“

Scullyová se konečně zastavila, až do ní Mulder narazil. „Jaká je tvá definice pravdy dnes, Muldere?“

„Že začíná a končí s tebou.“

„Hezký pokus“ zasmála se. Jeho ruce přejely celou délku jejích paží a zastavily se na ramenou. Otočil ji k východu, kde se nad horami rozlévala záře vycházejícího slunce.

„Podívej se, Scullyová. Nový den slibuje nový začátek. Než abychom se snažili zjistit, zda zlí hoši jsou ve skutečnosti hodní hoši, kteří se za zlé jen vydávají, říkám, že bychom měli poslechnout Skinnera.“

„Tu část o vítězství?“

„Tu o návratu domů.“

O několik týdnů později stála Scullyová v kuchyni svého městského domku v Baltimoru. Právě naložila do citrónové marinády kuře, které se bude grilovat k večeři, a připravovala salát. Když jí zazvonil telefon, natáhla se pro něj přes pult a sevřela ho mezi uchem a ramenem, aby jí zůstaly ruce volné pro práci.

„Scullyová…“ ohlásila se směle. Doba jednoduchého prosím byla pryč. Dny residentky na pohotovosti a operační pracovnice SPKN skončily. Vrátila se k FBI. Se svým partnerem byla pověřena dohledem nad znovuobnoveným projektem. S novými hráči, novými pravidly a dvěma federálními agenty, kteří sledovali každý krok. Nebo, jak to vysvětlil Mulder, se ujišťovali, že zlí hoši, kteří se vydávali za hodné hochy, kteří jen předstírají, že jsou zlí, byli ze hry vypovězeni jednou pro vždy.

„Ahoj, námořnická dcerko“ zdravil ji hlas na druhém konci linky.

„Muldere, kde jsi?“ ptala se a přelévala salát octovou zálivkou.

„Blíž, než si myslíš“ naznačil.

„Doufám, že je to ještě blíž“ odmlčela se, jak drobila do mísy osmažené kousky chleba. „Muldere, máš rád osmažený chleba, že jo?“

„Znáš mě, Scullyová. Moje touha je tak silná, že zhltnu kdejaký drobeček, zvláště když padá z tvé ruky.“

Opravdu legrační, pomyslela si.

„Hej, jaký je výběr vína na dnešní večer?“ Mulder vrátil její pozornost zpátky na zem.

„Co říkáš na Bílý Zinfadel?“

„A co ty říkáš na společnou skleničku dole v přístavu?“

„Jak jsi daleko?“ usmála se a ponořila ruce do dřezu.

„Tak padesát metrů na východ“ oznámil jí a zavěsil.

Scullyová si osušila ruce a vyhlédla z okna kuchyně. Jestli byl v loděnici, neviděla ho. Vklouzla do sandálů a natáhla se pro láhev vína. Když došla na konec přístaviště, zmateně se rozhlédla kolem. Nebyl tady. Asi jsem ho špatně pochopila, pomyslela si a otočila se k odchodu. Náhle uslyšela jeho hlas. „Myslím, že cesta k osvícení skutečně začíná mezi ženskýma nohama.“

Hodila očima k molu. Stál pohodlně opřený o záď malé plachetnice. Pohledem sjížděl její holé nohy, v očích se mu nezbedně blýskalo. Usmál se, když se její oči rozevřely překvapením.

Plachetnice. Šel a udělal to. Už před týdnem navrhl, že by si měli jednu koupit. Ona ho zrazovala, připomněla mu, že z jejich federálního platu si sotva mohou dovolit pořídit loď a platit za místo v doku.

„Muldere…“ snažila se říct přísně, ale její pochybnosti se rozplývaly v nadšení. Ta loď byla ohromná. Dokonalá. Pomalu se nadechla a klekla si, aby se podívala blíž.

„Líbí se ti?“ Natáhl se a vzal jí láhev vína z rukou.

„Líbí…“ Na moment se na něj zadívala. „Počkej chvilku. Myslela jsem, že jsi letěl ráno do Atlanty, aby ses setkal s Myersem.“

„Vlastně on přiletěl sem, aby se setkal se mnou. Strávili jsme ráno nakupováním.“

„Myers…“ zavrtěla hlavou. Zástupce ředitele Myers. Nový koordinátor projektu. Temný, neproniknutelný muž. Schopný přesvědčit ostatní, včetně Muldera, aby učinili rozhodnutí, které by sami nikdy neudělali.

„Skoro se bojím zeptat, kolik to stálo“ povzdechla, jak přehodila nohu přes okraj lodě.

„Jenom kufr plný peněz“ obtočil ji Mulder rukou kolem pasu a pomohl jí na palubu.

„Já jsem myslela, že to byla naše rezerva na horší časy.“

„Scullyová, my žádné horší časy neprožijeme.“

„Muldere, tohle je šílené. Nezodpovědné… ne…“ zmlkla, když rukou pohladila stožár. „Překrásné.“

Mulder se usmál. „Myers říkal, že budeš celá pryč, až ji uvidíš.“

„Ten chlap je opravdový pirát. Manipulátor…“

„Přesvědčil mě.“

„Čím tě přesvědčil, Muldere?“

„Tímhle“ odvětil Mulder a vytáhl krabičku s prášky. Scullyová si přečetla název léku. Myers mu předepsal Kinedryl.

Rozesmála se na celé kolo. Její smích byl hřejivý a vábivý. Mulder se sklonil, aby ji políbil.

„Scullyová…“ opustil na okamžik její rty. „Ještě svítí dost slunce, abychom před večeří zvedli kotvu a prozkoumali pobřeží.“

Sáhla za sebe a otevřela poklop, který vedl do úzké kajuty v podpalubí. Se vzrušením v očích ho uchopila za ruku a lákala ho dolů.

„Radši prozkoumám tebe“ zašeptala.

Tento článek byl zveřejněn 28.9.2008 v 12:00 v kategorii Povídky.

Komentáře: 3

  1. Utero napsal(a) 28.9.2008 v 16:34

    Honem hone treti cast! nebo kdyz se nedovim jak to dopadne tak dneska neusnu!

  2. kultx napsal(a) 28.9.2008 v 19:57

    Utero: Už jsem ti to tam práskl, abys mohl jít konečně spát :)

  3. gedzitka napsal(a) 30.8.2012 v 7:29

    Tuto trilogiu milujem citala som ju viackraaat :-P

Řekněte nám svůj názor!