Kult X

JEDNOTLIVÉ SÉRIE AKT X
1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11.

Nákupní horečka (povídka)

autorka Fiona | překlad nabaa | rating PG-13 | kategorie alternate universe – babyfic, V, H

povidka_nakupnihorecka.jpg

Scullyová přivázala Willa do jeho autosedačky a otočila se na mě. Byla unavená.

„Určitě ti to nevadí?“

„Scullyová,, je to v pohodě..běž klidně do vany. Sama víš, že se pořádně neuvolníš, když ho budeš mít u sebe.“

Usmála se, objala mě kolem pasu a lehce stiskla. Dala mi rychlou pusu na rameno a odtáhla mě k ledničce, na které, přichycený dvěma disneyovskými magnety, visel nákupní seznam. Ze zkušenosti vím, že tohle je nejlepší chvíle, abych zamířil ke dveřím, dřív než začne se „scullyovskou potravinovou deklarací“..

„Nezapomeň na mléko…a tentokrát žádný plnotučný sýr.“

Příliš pozdě. Převrátil jsem oči. „No dobře.“

„Ujisti se, že bereš banánové pyré, jablečné nemá rád..“

„Scullyová, nebudu..“

„Taška s plenkami je u dveří. A nezapomeň..“

„Scullyová“ Ať už jsi ve vaně, nebo tě do ní osobně strčím!“

Na čele se jí objevila vráska. „Ale Muldere, zapamatuješ si…“

Přitisknu své rty na její, trochu silněji, než jsem měl v plánu, ale umlčelo ji to. Cítím, jak se proti mým rtům usmívá.

„Vana. Pěna. Běž.“ Zašeptám a plácnu ji po zadku, když se začne váhavě šinout směrem ke koupelně.

„A žádné cereálie,“ zamumlá přes rameno a bezděčně zvedne ruku na rozloučenou.

Se seznamem bezpečně zastrčeným v kapse zvednu autosedačku ze stolu a seberu klíče. Will se na mě dívá zpod ztěžklých víček. S trochou štěstí usne už v autě a tenhle výlet skončí dřív, než se probudí.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scullyová na horní okraj papíru načmárala „Publix“, ale tohle místo bylo blíž. Myslím, že jí to nebude vadit. Willovi to nevadí určitě, vzhledem k tomu, že je středem pozornosti od třetí uličky..díky páru novomanželů a několika členům úklidové služby, kteří nad ním cukrovali a vzdychali tak dlouho, až jsem byl v pokušení vytáhnout zbraň.

Co mají všechny ty staré dámy s miminy?

Naštěstí pro mě zvládl všechno zachránit tím, že na ně vystrkoval svůj malý oplenkovaný zadeček a hlasitě prděl. Nemám tušení, co jedl, ale ten zápach vytvářel opravdu dost osobního prostoru.

Scullyová by umřela studem, kdyby tady byla se mnou, ale já jsem tohohle malého chlapa blahořečil a hlasitě se smál, když jsem s vozíkem zabočoval do další uličky.

Poprvé jsme spolu venku jako otec a syn a já si to hodně užívám.

Většinu věcí ze seznamu si pamatuju, aniž bych se do něj musel podívat, takže chvíli jen metodicky projíždím tam a zpátky mezi potravinami a vybírám, zatímco Will brblá nesmysly.

Osmnáct věcí. To znamená, že mi čtyři chybí. Vytáhnu zmačkaný kus papíru ze synovy pěstičky a sjedu pohledem na konec seznamu, abych zjistil, že končí slovy „nízkotučný marg..“ a zubatým okrajem vytvořeným vlhkými dásněmi.

Rychlý pohled na Willa odhalí zbytek papíru a slova „..arín“, „rýže“, „těstoviny“ a cosi začínající písmenem P, přilepené na jeho jazyku.

„Kruci!“

Malíčkem mu zalovím v puse a podaří se mi odtud většinu vytáhnout, navíc se značným množstvím slin a trochou zbylého mléka. Uff..nechutné. Inkoust mi zabarvil prsty a k mému zděšení má teď můj syn modré rty. Potůčky modrých slin mu vytékají z koutků a vypadá jako miniaturní upír.

Najdu v kapse kapesník, nakloním se k němu a pokusím se je setřít, ale moc to nejde. Chudáček malý. Najednou mě přepadá pocit viny a tak ho několikrát políbím na tvář, abych se cítil líp.

„Au!“ A dostanu za to ránu do oka. Jak může tak malá noha kopnout s takovou silou? Přejedu si vlhkým kapesníkem po spánku a zahlédnu krvavou skvrnu. Nesmím si to zapomenout očistit, než mě Scullyová uvidí. A taky mu musím ostříhat nehty.

Dobrá. Tak to dokončíme a vypadneme odsud. Nízkotučný margarín, rýže a těstoviny. Nevím, co bylo to „P“, ale myslím, že to spolknul. No nic.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

U pokladny číslo devět sedí velmi atraktivní brunetka. Přesně ten typ ženy, který bych si vybral, když jsem ještě studoval. Neobsluhuje žádného zákazníka a tak zamává na Willa a mně věnuje zářivý úsměv. Co to kruci…ale proč si trochu nezaflirtovat, že?

„Ten je nádherný!“ rozplývá se a nakloní se, aby se dotkla jeho vlasů. „Miluju miminka. Jak je starý?“

„Jmenuje se William a má skoro čtyři měsíce..“ Mé oči nedobrovolně zabloudí k jejím velkým prsům, která se snaží osvobodit zpod úzkého růžového trička, které má na sobě. Pane jo.

Will si všimne mého pohledu, zaměří na mě svou verzi scullyovského pohledu a pěstičkou mě praští do prstů svírajících vozík. Máš smůlu, kámo, viděl jsem je dřív.

„Jsem Rachel. Těší mě.“

„Fox Mulder.“

Můj idiotský úsměv se vytrácí, když se nahne přes pult, aby potřásla Willovou drobnou rukou a pak tou mou, což způsobí, že se jí poprsí pod tenkou látkou zhoupne.

Můj syn je najednou okouzlen. Doufám, že nemyslí na oběd.

„Jste zraněný?“

„Cože?“ Mé oči bojují s gravitací, abych se jí mohl podívat do tváře.

„Vaše hlava. Krvácíte?“

Přejedu si prsty po spánku. Zůstane mi na nich zvláštně modravá sražená krev. „Ne, to nic není, jen škrábnutí.“

Vážně odsud musím vypadnout.

Rychlost, se kterou házím potraviny na posuvný pás, zdá se Willa baví a já jsem za to rozptýlení vděčný. Chci domů, dát si studené pivo a přesvědčit Scullyovou, aby si se mnou sedla k televizi.

Po koupeli je většinou uvolněná a ospalá a její tělo je teplé a voňavé. Ten velký starý župan má vždycky tendenci spadnout jí z levého ramene a odhalit krémovou kůži, která je pod mými rty jako hedvábí. S trochou štěstí možná budu schopen…

„Třicet šest dolarů a dvacet čtyři centů, pane.“

„Jo, jo..děkuju.“ Zatímco hledám kreditku, všimnu se, že roztomilá Rachel už sbalila mé věci do dvou velkých papírových tašek a ty položila do vozíku za Willa. Taky se rozkašlala a odsunula si židli. Teprve když se natáhnu pro pero, zjistím proč.

„Myslím, že potřebuje přebalit..“ navrhne a dá si ruku před tvář.

A pak to ucítím. To plné tělesné aroma synových střev. Ježíši. Tohle je druh zápachu, ze kterého by se zkazilo mléko.

Zírám na Willa. „Jo, udělám to.“ Usměju se a snažím se těmi slovy nezalknout. Ta malá opice se na mě kření a zdvihá pěstičku v náznaku vítězství. Vsadím se, že tohle Scullyové na veřejnosti nedělá.

Vozík se třese na třech kolečkách, když v rekordním čase přijíždím na záchod, a Will vypadá docela vyděšeně. Není sám. Na tohle se vážně netěším.

Místnost pro matky s dětmi je růžová a je cítit po zásypu a dezinfekci. Will sebou na přebalovacím stole hází a kope do vzduchu, čímž mi znesnadňuje odstranění plenky.

„Moc mi nepomáháš…“ vzdychnu, „Nech mě ti ji sundat a hned se budeš cítit líp..“ Mluvení zřejmě zabírá, protože se najednou uklidní a zadívá se na mě.

Znám ten pohled. Tohle nebude dobré. Zavřu oči. A pusu.

Lepící proužky povolí a mokrá plenka dopadne s plácnutím na stůl. Obrním se proti ostrému zápachu a otevřu jedno oko.

Bože.

A pak i druhé.

Je to zelené. Můj syn kadí zeleně. Je to normální? Proč tady Scullyová není, když ji potřebuju?

Fajn, tohle zvládnu. Popadnu ho za kotníky a čistým koncem plenky ho utřu, což není právě jednoduché…tahle záležitost má všechny znaky umělé tkaniny. Chvíli mám pocit, jakoby mi krvácely oči, dokud si neuvědomím, že pořád zadržuju dech. Není tady ani zatracené okno, takže to musím zvládnout co nejrychleji.

Vděčně odhazuju ten nepořádek do koše a gratuluju si k dobře odvedené práci. Scullyová pokaždé trvá na tom, aby jeho kůže mohla aspoň pár minut volně „dýchat“, takže se nakloním, abych ho políbil na čelo, zvednu ho ze stolu a podržím ho proti sobě. Srdce se mi rozplývá, když mi drobnou rukou zakroutí nosem a šťastně se zasměje.

„Už je to lepší, kamaráde?“

Položím ho zpátky na stůl, skloním se ústy k jemné kůži na jeho bříšku a dlouze frknu. Miluje to. Odkoukal jsem to od Scullyové. Z nějakého důvodu si ty největší úsměvy vždycky schovává pro ni, ale teď, když jsem profík v přebalování, možná stoupnu v jeho žebříčku.

„Vidíš? Tvůj starý táta taky zvládne plenku, Wille.“

Další smích je následován nečekaným gejzírem moči, který jen těsně mine mé pravé ucho.

„Do hajzlu! Kruci, Wille!“

Držím ho nad umývadlem, naprosto konsternován ho sleduju a snažím se namířit vysoký oblouk moči správným směrem. Je to všude, na podlaze, na stěně a jen těsně vedle potravin.

„Kruci!“ vydechnu a řeknu to znovu, trochu hlasitěji. Zarazím se, když ve své hlavě zaslechnu hlas Scullyové, jak mě kárá, že kleju před naším synem. Je právě ve věku, kdy si všechno pamatuje, Muldere!

Proud postupně ustává a nakonec se zastaví. Lehce s ním zatřesu nad odtokem, abych se zbavil nechtěných kapek. Na tváři se mu usadí líný úsměv. „Uci!“ zažvatlá a já převrátím oči.

„Nezkoušej o tomhle říct své matce!“

„Uci!“

„Stačí. Jdeme domů.“

Vím, že později se tomu budu smát, ale právě teď jediné, co chci, je zmizet z téhle pekelné jámy a vrátit ho Scullyové. Protože cítím, jak se mi v hlavě roztáčejí kolečka a snaží se vykopat nedávno založenou myšlenku týkající se umístění plenek.

..je u dveří, Muldere…a nezapomeň..

Jo, zapomněl jsem. Děs. Můj syn nemá čistou plenku, ubrousky, zásyp..a ani žádnou jinou pomůcku spojenou se zapomenutou taškou. A co teď? Nebudu panikařit. Mysli, krucinál!

Papírové ručníky? Ne, nejsou dost pevné. Toaletní papír. To samé. Ztěžka vydechnu. Vím, že budu muset učinit jisté oběti, pokud se odsud chci dostat.

„Tohle se ti nebude líbit..“

Willovy oči se rozšíří, když ucítí, jak mu studená voda stéká po zadečku. Zhluboka se nadechne a začne křičet, až mu modrá obličej. Ve chvíli, kdy ho osušuju škrábajícím papírovým ručníkem, jak nejlíp to jde, může jeho hlas rozbíjet zrcadla.

„Dobře! Dobře! Omlouvám se, kamaráde! Už je po všem!“

Nemyslím si, že mi to někdy odpustí. Jediné, co před sebou vidím, jsou dvě ledově modré oči, rudá uplakaná tvářička a třesoucí se ret, dost velký, aby na něm ubalancoval knihu.

Přetočím ho zpátky a stoupnu si co nejblíž ke stolu, abych mu zabránil spadnout, zatímco se svlékám do pasu. Jak tak stojím polonahý v téhle malé místnosti, najednou mě napadá, že kdyby mě někdo objevil, mohli by mě zavřít. Ale jediná věc, ze které můžu vytvořit provizorní plenku, je tričko, které mám na sobě. Tak budiž.

Zpátky ve svetru a v bundě položím triko na stůl a začnu na něj klást papírové ručníky. Není to jednoduché, vzhledem k tomu, že čilý Will je chytá do pěstiček a snaží se mi je nacpat do nosu. Myslím, že je to oficiální – můj syn mě nenávidí.

Dobrá, teď přijde chvíle pravdy. Položím jeho drobný kulatý zadeček do středu mého výtvoru, popadnu lem, vsunu mu ho mezi nohy a pak se natáhnu kolem nazlobeně mávajících končetin a oba rukávy mu uvážu okolo pasu.

„Uci! Uci! Ufff!“

Ještě utáhnout. A je to. Usmívám se. A máš to, kámo.

Hele, dokonce to funguje. Takže pokud během příštích třiceti minut neztratí žádné tělesné tekutiny, myslím, že jsem v bezpečí. A konečně přestal křičet, chvála bohu. Teď zpátky do modrých dupaček, opatrně přes novou plenku a voila! Perfektní! Ne, Wille, prosím, nešij sebou. Když budeš pokračovat, budu tam, kde jsem byl. Počkat, něco mě napadlo. Hluboko v kapse mám kravatu. Je to starý model s Marťanem Marvinem, někdy z roku 1987, mám dojem..ale je to přesně ta věc, co všechno udrží na místě. Tři obtočení kolem jeho bříška a dva uzly stačí, ačkoliv je teď tak obrovský, že se téměř nevejde do sedačky.

Úžasné. Vypadá jako postavička z animáků, která spolkla záchranný kruh. Navíc s modrými rty. Scullyová se zblázní, až ho uvidí.

Otcovství určitě není mou silnou stránkou a synův utahaný výraz, když procházíme obchodem, mě zaplavuje vlnami viny. Nejspíš bude potřebovat psychiatra, až mu bude dvanáct. S tím můžu pomoct. Vím, že se mnou ty oduševnělé modré oči manipulují, ale když se na mě tak dívá…

„Koukni, kamaráde! Chtěl bys hračku?“

Jako by jich už neměl dost. Ale určitě si ji zaslouží po tom všem, čemu jsem ho vystavil. Bože, je mi to líto, Wille.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jedeme domů. Jsem překvapený, jaký úspěch může Tickle me Elmo mít. Nejdřív jsem si myslel, že by ho mohl vystrašit, ale posledních osm kilometrů se jen směje spolu s tou věcí a pro mé uši je to hudba.

No, aspoň byla.

Teď škytá a já jsem přesvědčený, že smích a vzrušení dohromady s vyšší tělesnou teplotou zapříčiněnou vrstvami oblečení navíc pravděpodobně způsobí intenzivní zvracení. Jeho tvář je červená. Nemám dost dlouhou ruku, abych se natáhl dozadu a vypnul tu zatracenou hračku, a nechce se mi zastavovat, když už jsem tak blízko domovu. Nakonec zesílím rádio, abych odpoutal jeho pozornost.

„Hele, Wille! Chceš..“

Pozdě. Ve chvíli, kdy zastavím u domu, vypnu motor a natáhnu se k němu, se pozvrací. Kristepane. Tři ze tří.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nezvedá telefon. Už jsou to skoro tři hodiny, co odjeli, a já se pokouším nelézt po zdi. Zrovna se chystám zavolat své matce, když zaslechnu v hale známé kroky následované pauzou, dál cinkáním klíčů a klením.

Je zpátky. S úsměvem pospíchám ke dveřím a otvírám.

„Mul…!“

Co to kruci..? Oba jsou pokrytí zvratky a vypadají dost bídně. Oba jsou zadýchaní, Mulder má z nějakého důvodu svetr naopak a na jeho džínách jsou pochybné zelené skvrny. Můj pohled se zaměří na Willa.

„Muldere! Jeho rty jsou…“

„Modré, jo…já vím. Neboj, je to jen inkoust.“

Mé zděšení opadává. Vyzpovídám ho později, protože mám pocit, že vysvětlení chvíli zabere.

„Zapomněl jsi vzít tašku.“

Kousne se do rtu. „To já vím.“

„Koupil jsi další plenky?“

Mulder zasténá. „Ne. Snědl je.“

„Cože?!“

„Stčil si seznam do pusy…“ vzdychne a začne si mumlat pro sebe.. „to je to P..“

„Nic se neděje, do zítřka to vydrží.“

Se skloněnou hlavou se obrátí zpátky ke dveřím. „Donesu ten nákup.“

„Dobře. Připravím Willa na spaní.“

Mulder se okamžitě otočí na podpatku a natáhne ruce. „Počkej! Možná bych to měl udělat já!“

„To je v pořádku, stejně bude asi potřebovat přebalit.“

„Ale já..“

„Co? Co se děje?“ Sjedu pohledem na našeho syna a pak zpátky na Muldera. Podezíravě se na něj dívám. „Co se stalo? Proč má na sobě tvou kravatu?“

Nejdřív neodpovídá. Jedinou odpovědí je šoupání nohou a ostýchavé pokrčení rameny, následované smutným úsměvem.

„No, řekněme, že mám dojem, že nakupování s tímhle chlapem by mělo být záležitostí dvou lidí.“

Rychle couvá ke dveřím. „Nákup..“ řekne a mávne rukou do chodby, „hned jsem zpátky, Scullyová.“

Když jsem Williamovi stáhla dupačky, ramena se mi roztřásla smíchy. Ach, Muldere, ty jsi vážně nedocenitelný. Musel použít aspoň dvacet papírových ručníků a zničil perfektní tričko, ale Will je úplně suchý. Neuvěřitelné. Zabralo mi skoro hodinu ho uložit, ale když konečně usnul, vydala jsem se najít Muldera.

Sedí na pohovce oblečený jen v trenýrkách. Vlasy má mokré a po sprše je svěží a voní, ale jeho pohled je zastřený.

„Velmi vynalézavý způsob přebalování, Muldere. Udělals na mě dojem.“

„Nezlobíš se?“

„Ne. Proč?“

Velkými dlaněmi si přejede po tváři. „Protože tohle mi moc nejde, že? Ty máš všechno promyšlené, Scullyová..všechno máš pro něj zorganizované a vypadá to, že přesně víš, co potřebuje. Já nemám ani tušení.“

Teda. Nemůžu uvěřit, že se za to obviňuje. Kdy už pochopí, že je dobrý otec?

„Tohle si myslíš?“ zeptám se a posadím se mu na klín, „Že znám všechny odpovědi?“ Dlouhá svalnatá ruka mě obejme a on přikývne.

„Jsi matka od přírody.“

„Muldere, už jsem ti říkala, jak jsem ztratila knoflík z blůzy a našla ho ve Willově puse? Byla jsem vyděšená, když jsem si uvědomila, že se jím mohl udusit, celé dny jsem na sebe byla naštvaná.“

Upadla mu čelist.

„Nebo třeba ten strašný den, když minulý týden poblinkal mé matce novou sukni a pak rozbil jednu její vázu z rodinného dědictví?“

Zasmál se tomu a položil si hlavu na mé rameno. „Takže mi to jde?“ zeptal se a políbil mě na tvář.

„Vedeš si dobře, Muldere.“ Vrátím mu polibek, tentokrát na rty.

„Díky,“ zašeptá mi do úst a pevně mě obejme. Rukama mi projede ve vlasech.

„Scullyová?“

„Hmm.“

„Neříkej to Střelcům.“

„Pod jednou podmínkou.“

„Jakoukoliv.“

„Ať se Frohike nikdy nedozví, že si jednou dal do kafe mateřské mléko.“

Tento článek byl zveřejněn 26.9.2008 v 12:00 v kategorii Povídky.

Komentáře: 12

  1. luca napsal(a) 26.9.2008 v 13:31

    Tohle ja fakt super povídka, četla jsem ji už dřív a skvěle jsem se bavila. :-)) Nádhera!!!

  2. Queequeg napsal(a) 26.9.2008 v 13:46

    Teda, celou dobu jsem se pobaveně usmívala! I když to s realitou nemá nic společného, docela dobře jsem si dokázala představit, že by to tak mohlo být.

  3. xgirl napsal(a) 26.9.2008 v 14:03

    Tohle je alternative universe, ale takovým krásným hřejivým způsobem, že to člověku ani nepřijde. Moc se mi to líbilo, Wilda v akci boduje:-) A Mulder jako tatík – poloviční nemehlo jakysmet!

  4. Arte napsal(a) 26.9.2008 v 17:47

    Šmankote, když si pomyslím, že tohle mě taky za měsíc dva čeká.. Je to opravdu hezké, pořád jsem se usmívala, jaké by to asi bylo. Pak bychom ale neměli Drama / Thriller / Mysteriózní / Sci-Fi, ale normální sitcom :-D

  5. nabaa napsal(a) 26.9.2008 v 18:37

    Kryceku, co ten obrázek? Nenašel se žádný z těch, co jsem ti psala? Zrovna tenhle se mi k tomu vůbec nehodí. :-(

  6. KayTee napsal(a) 26.9.2008 v 21:21

    Souhlasím s nabaa…zrovna tenhle obrázek působí příliš smutně a napnutě… co takhle něco veselejšího? :-D

  7. kultx napsal(a) 26.9.2008 v 22:10

    Já vím, moje chyba – až se někdy uvidíme, tak mi můžete dát facku zdarma ;-)

    Už jsem tam dal aspoň Williama. Bohužel jsem ale žádnou konkrétní z těch dvou, co mi psala nabaa, nenašel… :(

  8. nabaa napsal(a) 26.9.2008 v 22:57

    kultx: Fyzické násilí není nutné. Šlo jen o to, že zrovna Scullyová se v té povídce vyskytuje úplně minimálně, což byl důvod, proč jsem ti do seznamu psala, že bych tam ráda viděla buď Muldera s Williamem, nebo aspoň Williama samotného. ;-)

  9. phoenix24 napsal(a) 29.9.2008 v 10:34

    Moc pěkné, hodně jsem se pobavila, zvláště v části, kdy Mulder s Willem nakupoval a pak přebaloval:-) Fakt hodně vtipný.

  10. nettiex napsal(a) 30.9.2008 v 18:05

    Tohle je dokonalý :D

  11. Lormac napsal(a) 6.10.2008 v 15:46

    tak to nemá chybu, fakt bomba, bavila jsem se od začátku až do konce…akorát mám strach, že na tom budu jak Mulder až budu mít děti…:D:D:D

  12. Macina napsal(a) 8.2.2011 v 23:46

    loooooool… Tak u toho jsem se smála celou dobu :-D Dost dobrý :-D

Řekněte nám svůj názor!