Kult X

autorka Penny Daza | překlad XGirl | rating PG | kategorie Alternative universe, MS friendship, Angst | povídka ke stažení

Poznámka od XGirl: Tato povídka je ukázkou toho, co se nazývá „alternative universe“ – prostě diametrálně odlišný a nepravděpodobný pohled na věc. V této povídce se Mulder a Scullyová setkají coby středoškoláci. Berte to tedy jako ukázku toho, co všechno dokáží autoři napsat a vymyslet, a i když reálná možnost, že se něco takového může přihodit je mizivá, taková dávka fantazie rozhodně zaslouží obdiv.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Massachussets, 1977

Fox Mulder byl pěkný kluk. Ale byl tajemný, záhadný, zvláštní.

Dana Scullyová poslouchala takovéhle řeči každý den. Do nové školy začala chodit teprve nedávno, a rozhovor na toto téma v dívčích sprchách po tělocviku se opakoval pořád dokola.

Musela sice přiznat, že ji nejdřív zajímalo o kom si to vlastně dívky mezi sebou povídají, ale když zjistila, jaké to jsou řeči, byla zklamaná. Dana chápala, že je to projev frustrace ze strany dívek, protože z toho co zaslechla, ten Fox Mulder se nezajímal o žádnou z nich, a drby jsou přirozeným obranným mechanismem proti pochroumanému sebevědomí.

Dnes měla novou zprávičku blondýna, asi o tři roky starší než Dana.

„Jsem si tím úplně jistá-je to gay“  řekla a česala si vlasy. Dívky postávaly v hloučku okolo ní, a nervózně si cosi vyprávěly.

Fakt, Liz?“ zeptala se Cindy, nejnaivnější a nejpřihlouplejší holka ze všech.

„Jo. Marsha říkala, že Annie řekla, že Linda se s ním setkala na fotbalovým hřišti minulou noc. A že položila jeho ruku na svoji blůzu a on nic! Prostě ji odstrčil a odešel. A vypadal hodně znechuceně.“ Dostávala se do ráže Liz.

Dana už to nemohla snést. Odešla ze sprch, vlasy pořád neučesané, ale to jí bylo vcelku jedno. Stačilo jí, vzpomenout si na sestru Melissu, která soustavně všechny pomlouvala se svými přáteli, bez ohledu na to, že její přátelé se měnili den co den.

Dana většinou Melisse záviděla, ale ne ve chvílích, jako byla tahle. Jediné na co myslela byl ubohý chlapec, který se stal obětí pomluv, byl neprávem označován za gaye, a to všechno jenom proto, že se nezajímal o žádnou ze školních krásek.

Rychle zahnala černé myšlenky. Tahle školní šeptanda se jí, coby nováčka koneckonců netýkala.

Byl to teprve týden, co se její rodina přestěhovala do Massachussats, a pro čtrnáctiletou Danu Scullyovou to bylo stejné jako při jiných stěhováních. Nesnažila se udělat si přátele, protože jak její rodiče řekli – nebudou tady déle než tři měsíce. A Dana se bála, že by ji loučení s přáteli bolelo tolik jako posledně, a možná, že by to bylo ještě horší.

Zbytek dne strávila přecházením ze třídy do třídy. Téměř každá učitelka se jí po skončení hodiny zeptala jaký byl ten týden a jak se cítí v nové škole. Po její obvyklé odpovědi „Jde to“ většinou následovalo: “Dobře, doufám že to tak vydrží dokud budete tady“. Zřejmě se všichni učitelé podívali do Daniny složky a přečetli si, že její otec je námořník. Ne takový co je stále na jedné základně, ale takový, který cestuje z jedné základny na druhou, po celých státech. Mluvily s ní, jako hoteloví recepční k novému hostu. Dana z toho byla velice smutná, ale věděla dobře, že s tím nemůže nic dělat.

Několik dívek se jí představilo a byly velmi milé, zvláště pak Lee, která ji pozvala o víkendu k sobě na oběd, kdy Dana stejně neměla co dělat. Dana s radostí přijala, vyměnila si s novou známou telefonní číslo a slíbila, že určitě zavolá.

Cestou domů Dana hodně přemýšlela. Na poslední zastávce její rodiny nezískala žádné –náctileté přátele. A na téhle zase ona neměla nejmenší snahu si nějaké najít, ale už teď má v peněžence telefonní číslo, a je pozvaná na oběd. Tajně doufala, že tohle bude poslední zastávka, ale sama ve skutečnosti nevěřila, že to tak vážně bude.

Vešla do domu, zavolala že už přišla, právě když její matka vytahovala z trouby plech plný čerstvě upečených voňavých sušenek. „Jak bylo dnes ve škole, Dano?“ zeptala se paní Scullyová.

Dana si vzala sušenku z plechu, pofoukala ji, aby se zchladila a přehodila ji z jedné ruky do druhé. „Skvělý, mám pár novejch kamarádů“

„To je skvělé Dano. Jestli budeš chtít některého z nich pozvat k nám, budu jedině ráda.“

„Já vím mami. Jedna holka už mě pozvala k nim. V pátek na večeři. Můžu?“

Paní Scullyová se usmála. „Samozřejmě, mám z toho radost, Dano.“

Pevně objala svoji dceru a začala přendávat sušenky na tácek, ještě než vychladnou. Dana odešla z kuchyně a zamířila do svého pokoje. Byla ráda, že Melissa ani její bratři ještě nejsou doma. Její sourozenci byli jak z divokých vajec – pořád mluvili, křičeli a nahlas se smáli. Dana si někdy připadala, jako by k nim ani nepatřila. Ona a Melissa byly prostřední děti, ale Melissa Daně vždycky připadala jako chameleón. Měnila se tak jak bylo právě potřeba a jak to vyžadovala situace, a bylo jí fuk, jak je to často, nebo jak velká je to změna. Byla už prostě taková.

Danina mysl opět mimoděk sklouzla k Foxu Mulderovi. Nikdy ho neviděla, nebo si alespoň MYSLELA, že ho ještě neviděla, a byla zvědavá jak vypadá a jaký asi je. Podle všeho se nijak nesnažil o přízeň ostatních, ale ani neproklínal všechno okolo sebe. Spíš mu to bylo tak nějak jedno.

Dana se rozhodla jít zpátky dolů a pomoci matce s obědem a právě když byla na rohu kuchyně, zazvonil zvonek. „Jdu tam!“ zavolala, a už vykročila směrem ke dveřím.

Otevřela je a uviděla vysokého chlapce, možná 180 centimetrů, s krátkými, hnědými vlasy a hlubokýma očima. „Co si přeješ?“ zeptala se.

Chlapec se podíval dolů na svoje boty a ukázal Daně školní sešit. JEJÍ sešit. „Jen jdu okolo. Tohle jsi asi ztratila“

Dana od něj sešit vzala a snažila se chlapce si prohlédnout. Byl starší než ona, ale zdálo se, že je trochu uzavřený a má malé nebo vůbec žádné sebevědomí. „Díky. Jak jsi mě našel, a jak jsi věděl kdo jsem?“ zeptala se.

On zvedl hlavu a podíval se na ni. Z pohledu jeho očí bylo Daně smutno, i když vlastně nevěděla proč. „Myslel jsem si, že je tvůj. Ve škole jsem tě viděl poprvé, a vzpomínám si, že má matka říkala něco o nové rodině, která se přistěhovala do tohohle domu.“

Dana se na něj znovu podívala, a pak si vzpomněla, že si ani neřekli jména. Podala mu ruku. „Dana Scullyová“

Chlapcova tvář na chvíli jako by ztuhla úzkostí, než její ruku stiskl. „Fox Mulder.“

Teď to byla Dana kdo zkoprněl překvapením. Potřásla mu rukou a doufala že na ní nebude poznat jak je rozrušená. „Ještě jednou díky.“

Fox se otočil a pomalu odcházel pryč. Už byl asi tři metry od domu, když ho Dana zavolala zpátky. Otočil hlavu směrem k ní, na tváři podezíravý a překvapený výraz.

„Moje máma právě dopekla sušenky. Jsou výborné. Nechceš jednu?“ zeptala se, a pak si v duchu téměř vynadala, když si uvědomila jak podlézavě to muselo znít.

Fox zůstal chvíli stát, ale Daně se ta chvíle zdála téměř jako věčnost. Přemýšlel, kam si ho asi Dana Scullyová zařadila. Byl si jistý, že už zná jeho pověst, znal ji každý, a on byl jednoduše psancem. Ale její přímost se mu zamlouvala, i když ho vybízela k opatrnosti. Moc čtrnáctiletých by to neudělalo, ale jemu se to zdálo opravdové a povzbudivé. Přikývl a vydal se zpět ke dveřím.

Dana se usmála a zavedla ho dovnitř, do kuchyně. Její matka právě vytahovala další plech sušenek. Když Dana vešla do místnosti, otočila se. Přívětivě se usmála na chlapce, který přišel s ní.

„Mami, tohle je Fox Mulder. Přišel, aby mi dal sešit, kterej jsem ztratila.“

Paní Scullyová si otřela ruce o zástěru, kterou měla na sobě, a potřásla si s chlapcem rukou. „Těší mě, Foxi. Díky za tvoji ochotu.“

Fox se usmál. „Za nic, Paní Scullyová. Vítejte v sousedství.“

Margaret Scullyová se na chlapce podívala znovu. Usmíval se na ni, přátelsky jí potřásl rukou, ale v očích měl zvláštní smutek. Tak hluboký a bolestný, že nemohla uvěřit tomu, že Fox je teprve teenager. Jakoby do jeho krásných očí byla vtisknuta bolest a hluboký pocit viny ne z jednoho, ale nejméně z deseti životů.

Dana vzala tácek se sušenkami a nabídla je Foxovi. Jednu si vzal, zatímco ona odběhla k ledničce najít mléko. Paní Scullyová se omluvila s tím, že si musí zavolat, ale Dana už věděla svoje. Její matka tuhle výmluvu použila, aby se Fox cítil u nich doma lépe, aby mu nepřipadalo jako že ho paní Scullyová kontroluje.

Dana mu nalila sklenici mléka, v duchu byla pyšná sama na sebe, že neudělala nějakou ostudu, jako třeba to mléko rozlít. Byl to pro ni velký krok dopředu, něco, co ještě nikdy předtím neudělala. Pozvat kluka domů, ještě ke všemu staršího než byla ona sama, a nabídnout mu jídlo.

Dana si připadala provinile. Do té doby se o vztahy chlapec-dívka nezajímala a přehlížela je, ale tenhleten Fox Mulder jí jednoduše okouzlil. I když ani to nebyla vlastně úplná pravda. Ve skutečnosti jí ho spíš bylo líto.

Kousal do sušenky, kterou měl v ruce, oči zavřené. Dana se usmála. Sušenky její matky většinou nutí lidi k tomuhle gestu. „Kousky čokolády. Jsou dobré?“ zeptala se.

„Jsou skvělé“ řekl, a spolkl další sousto. „Nejlepší co jsem kdy ochutnal.“

„Tvoje máma dělá určitě taky dobré sušenky“

Fox přestal najednou kousat a znovu se zadíval do země. „Moje matka není zrovna …domácí typ.“

Dana na to neřekla nic. Jen si v mysli udělala poznámku – už se nezmiňovat o jeho matce. Vzpomněla si na tátu, který jí a jejím sourozencům říkal, že ne všechny rodiny jsou tak šťastné jako jejich, ale že se tím nemusejí vytahovat před svými kamarády.

Na chvíli nastalo nepříjemné ticho. Fox začal zase jíst sušenku, pak vzal sklenici mléka, kterou mu Dana nalila a dlouze se napil.

„No,“ řekl „Jak se ti líbí u nás ve škole?“

„Je to tady fajn. Aspoň myslím. Lidi jsou tady mnohem přátelštější, než tam kde jsem byla předtím.“

„Cestuješ hodně?“

Dana mu podala další sušenky. „Ano, dá se to tak říct. Můj táta je námořník“

„Hm. Můj táta taky pracuje pro vládu.“

Vypadalo to, jako by právě odhalil něco pro něj velmi důležitého. Dana byla v pokušení ptát se na víc, ale bála se že by se mohla strefit do dalšího citlivého místa.

Vstala a oprášila si ruce o svoje džíny. Právě chtěla Foxe pozvat na večeří, když se dovnitř vřítila Melissa.

„KDO ty jseš?“ zeptala se Foxe přísně. Ještě než jí stačil odpovědět, otočila se k Daně a zeptala se znova. „KDO tohleto je?“

„Missy, tohle je Fox Mulder. Foxi, moje sestra Melissa.“

Missy si prohlížela Foxe od hlavy k patě. „Věděla tvoje máma, že bys jinak vypadal docela hezky, kdyby ti nedala takový jméno?“

„MISSY!!“

Danina velká sestra se na ni nevinně podívala. „Copak?“

Fox vstal ze židle, nejistý a trochu rozčilený. „Hmm…myslím že už asi půjdu.“

Otočil se a znovu se zadíval do země. „Díky za sušenky. Opravdu byly nejlepší, jaký jsem kdy ochutnal.“

Dana se otočila. Melissa už seděla u telefonu a stoprocentně bude všem kamarádům vykládat o klukovi co mluvil s její malou sestřičkou. Dana si povzdechla.

"Omlouvám se ti za moji sestru. Je už taková, neumí se držet zpátky.“

„To nic. Jsem na to zvyklej.“

„Podívej, jsem tady nová a ještě nemám moc kamarádů. Jsi první, kdo u mě doma vůbec byl.“

„Já tady jsem celý život a ke mně domů ještě nepřišel nikdo.“

Dana nevěděla co na to říct. Podívala se na něj a tiše doufala, že prolomí to hrozné ticho.

„Víš kde je park?“ Zeptal se najednou Fox.

„Jo, proč?“

„Dneska v 9. Myslíš, že bys tam mohla přijít?“

Usmála se na něj, aby mu dodala odvahu.

„Budu tam“

Dana odešla zpátky do domu s úsměvem na rtech a Melissa si toho okamžitě všimla.

„Dana a Foxík rovná se Velká Nekonečná Láska.“ Zpívala nahlas.

„Sklapni, Missy.“

„S tímhletím buď opatrná, Dano. Každej o něm říká že je divnej.“ Dana bylo do breku. Zase tady bylo to slovo TENHLETEN. Divnej. To se snad celé město spiklo proti němu a domluvilo na používání těhle slov? Ignorovala Missy a šla nahoru do svého pokoje.

„Umřeš, až zjistíš, jak je divnej“ Melissin hlas, napůl zpěv se rozléhal až nahoru.

„Ne, neumřu“ odpověděla Dana, tónem který dával znát, že je jí už skoro 15. „Protože on mi neudělal nic, kvůli čemu bych si o  něm měla myslet že je divnej. A dokud se to nestane tak ho nebudu soudit.“

Missy  naoko ohleduplně vydechla. „Ooooh. Ty bráníš, svého nového kamaráda, že jo? To je fajn. Dětská láska je na obzoru a kromě toho, on je tak hezkej, viď?“

Daně se chtělo křičet. Úplně potichoučku vyšla po schodech nahoru a vklouzla do matčina pokoje.

Margaret Scully zrovna zakládala vyžehlené prádlo. Nejdřív se na Danu usmála, ale hned jak si všimla, jak se Dana tváří, její úsměv se vytratil. „Co se stalo, Dano?“

„Nic, mami. Jen…mohla bych jít dnes za Foxem na hřiště, večer v devět?“

Margaret založila prádlo do šuplíku. „Já nevím Dano. Je starší než ty, a navíc se sotva znáte. Víš co tím myslím…“

„Já vím, mami. Ale já mu věřím. Vím že se sotva známe, ale opravdu bych moc ráda šla. Můžu?“

Margaret Scullyová svraštila čelo. „Dobře zlato. Ale v 10:30 se vrátíš, nebo za vámi pošlu Billa s Charliem, ano?“

Danina tvář se rozjasnila a radostí svou matku objala. „Děkuju mami. A prosím, neříkej nikomu, hlavně ne Missy, kam dneska jdu.“

Co Dana netušila bylo, že Margaret slyšela celou její hádku s Missy. Byla na svou nejmladší dceru pyšná, že si tak pevně stála za svým názorem, ne jako Melissa, která opravdu jednala občas docela tvrdě. „Neboj se, Dano, nikomu to neřeknu. Ale nezapomeň co jsem ti řekla – 10:30, nebo se to dozví celé okolí. Souhlas?“

„Jo. Slibuju mami."

„Dobře. No, a teď musím dodělat to prádlo.“

Večeře se Daně zdála nekonečná. Pořád se dívala na hodiny, ale čas jako by se zpomaloval. Pomohla matce a ostatním sourozencům s nádobím, a pak už konečně byl čas jít.

Missy ohledně události s Foxem neřekla ani slovo, až Dana začala mít podezření že ji matka něco vyčetla.

Ještě jednou si s matkou vyměnily spiklenecké pohledy a pak Dana odešla nahoru do svého pokoje, převlékla se do džín a trička, oblékla si bundu a přes terasu vyšla z domu. Bylo asi třičtvrtě na devět, a cesta na hřiště trvala ještě asi deset nebo patnáct minut.

Noc byla studená, a Dana se snažila co nejvíce zachumlat do své bundy. Celou cestu musela přemýšlet, o čem se asi s Foxem budou bavit. Vždyť si přece vyměnili jen pár slov. Doufala, že tentokrát se Fox ukáže jako lepší společník. Když konečně došla k houpačkám, viděla že Fox už je tady, seděl na jedné z houpaček a díval se na hvězdy. Dlouhýma rukama se držel dvou řetízků a pomalu se houpal tam a zpátky.

„Ahoj“ řekla Dana

Podíval se na ni a usmál se, a Dana si opět všimla té zvláštní bolesti v jeho očích.

Mlčky ukázal na prázdnou houpačku vedle sebe. „Sedni si.“

Dana se posadila vedle něj a začala se pomalu houpat.

„Už jsem myslel že nepřijdeš. Hned jak jsem odešel od vás, napadlo mě, že tvoji rodiče asi nebudou souhlasit, aby ses sešla s někým koho neznáš tak pozdě večer.“

„Máma řekla, že musím být do 10:30 zpátky.“

„To je fajn. Doprovodím tě potom domů, platí?“

„Dobře. No…o čem jsi se mnou chtěl mluvit?“ zeptala se Dana.

„O ničem. Já jen…Fakt nevím. Zkrátka, občas se cítím trochu sám.“ Odpověděl jí a znovu se zadíval na hvězdnou oblohu. „A ty jsi ve městě nová, a tak…a..“

„A?“

„Zdáš se mi milá. Ještě jsi to všechno neslyšela. Nebo alespoň DOUFÁM že neslyšela.“

Danu zamrazilo v zádech. Fox jako by stále mluvil v hádankách, a ona z toho byla nesvá. „A co?“

„To co o mě všichni říkají.“

Fox si povzdechl a pak se zadíval na zem. „A nebo jsi to už slyšela?“

„Upřímně?“ zeptala se Dana.

Přikývl a zadíval se jí znovu do očí.

„Slyšela. Ale je mi to jedno. Nezajímá mě to.“

Jeho oči se rozšířily úžasem. A pak se usmál tak nádherně, jako by byl nejšťastnější člověk na Zemi.

Dana mu úsměv oplatila. Nevěděla sice proč, ale něco uvnitř jí říkalo, že tohle je začátek nádherného přátelství.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Friends even in childhood, část 2/8

Fox doprovodil Danu domů jak slíbil. Ten večer na houpačkách mluvili o všem a o ničem, o televizi, filmech, oblečení a dávných přátelích. Foxovi se líbilo poslouchat jak Dana vypráví o všech místech kde byla, když se jejich rodina pořád stěhovala, a ona si užívala jeho pozornost. Nikdy se nezmínil o své rodině. Daně to sice připadalo podivné,ale nechala to být. Od toho večera bylo jejich přátelství opravdu každým dnem silnější.

Ve škole byl Fox i nadále velmi opatrný. Daně vysvětlil, že by jeho pověst mohla poškodit i tu její, a i když to Danu moc mrzelo, věděla, že to Fox dělá pro její dobro. Znali číselné kódy zámků u svých skříněk, a když se nikdo nedíval, nechávali si uvnitř navzájem vzkazy. Většinou se týkaly toho, kde se po škole sejdou, nebo v kolik si měli navzájem zavolat. Fox nechtěl, aby Dana přišla k nim. Řekl jí zkrátka, že jeho rodiče jsou přísní, a to bylo všechno.

Margaret Scullyová byla z Foxe nadšená. Většinou totiž dorazil k nim domů ještě dříve než Dana, protože on šel rovnou, zatímco ona se ještě chvíli zdržela ve škole aby si popovídala s kamarádkami.

Margaret sice musela přiznat, že ji to stálo dost sil, aby Foxe téměř přijala do rodiny, ale nakonec tomu byla moc ráda. Už jen proto, že ta nepopsatelná bolest která se odrážela v očích a v křivce rtů tohoto mladého muže, v každém jeho pohybu se začala pomalu vytrácet. Měla s ním soucit, téměř jako matka se synem.

Začalo to jednou, když Dana ještě nebyla doma a paní Scullyová vařila oběd. Řekla Foxovi, aby přišel za ní do kuchyně, a posléze se ho zeptala, jestli by jí nechtěl při vaření trochu pomoct, pokud by mu to pochopitelně nevadilo, a požádala ho, aby vyndal mixér, a nakrájel brokolici. Snažila se, aby pokaždé viděl její vlídný úsměv, a od té doby se Foxova pomoc při vaření stávala naprostou samozřejmostí.

Pomalu ale jistě se Fox v kuchyni u Scullyových cítil jako doma. A přesně o to Margaret šlo. Teď, když přesně věděl kde co je, mohl se opravdu cítit jako ryba ve vodě.

Chlapci Foxe přijali rádi mezi sebe, ale Missy se držela stranou. Pořád měla na paměti všechno, co ji dívky o něm řekly. Ale za čas si Margaret všimla, že se Melisse spíš líbí, alespoň podle toho, jak se na něj často dívala.

Dana svou rodinu zbožňovala za to, jak vlídně mezi sebe Foxe přijali. Ze začátku si z ní sice všichni sourozenci utahovali, protože si mysleli, že z toho bude Danina první láska, ale po čase je to přestalo bavit, když viděli, že se nic neděje.Dana věděla, že kdyby to tak nebylo, a Fox by s ní měl nějaké nekalé úmysly, její bratři by neváhali a zmlátili by ho do krve.

I když se Fox snažil, aby se o jeho přátelství s Danou nikdo ve škole nedozvěděl, bylo mu jasné, že je to prostě nemožné. Spousta dětí procházela cestou ze školy okolo domu Scullyových a viděli ho sedět u stolu, nebo hrát každou neděli streetbal s Daninými bratry u Scullyových na dvorku.

Všechny dívky, a zvláště ty oblíbené se najednou s Danou chtěly přátelit. Stokrát se jí na všechno vyptávaly, a snažily se zjistit, jak to s ní a s Foxem ve skutečnosti je. A Dana jim asi posté řekla: “Tak proč za ním nejdeš a prostě se nezeptáš?“ Alespoň měla jistotu, že dívky bodou mít o čem přemýšlet.

Ale Fox zůstával stejně záhadný, jako jeho jméno. A když se jejich tajemství rozkřiklo, začal sice s Danou a jejími sourozenci mluvit i ve škole, ale k ostatním byl lhostejný tak jako předtím. Alespoň že se s ním Dana mohla setkávat na obědech a svačinách. Vždycky seděl u stolu s ní, nebo s jejími bratry, pokud Dana chyběla. Ale vždycky, vždycky byl po celou dobu oběda zticha, pokud Dana nebyla s ním.

Co Dana absoulutně milovala, bylo když přišla domů ze školy a Fox byl už u nich a pomáhal její matce v kuchyni. Od jejich prvního setkání se častěji smál, a Danu hřálo u srdce, když uviděla jeho rozzářenou tvář hned jak vešla do dveří.

Dnes její matka vařila špagety, alespoň podle vůně, která se linula z kuchyně. Vešla dovnitř, právě když Fox sevřel rty okolo dřevěné vařečky aby ochutnal omáčku. Podíval se na Margaret a pak nahoru na strop.

„Já vím“ řekla paní Scullyová. „Chce to víc Oregana, viď?“

Fox pomalu pokýval hlavou. „Ano, ale opravdu jenom trošku.“

Podala mu malou lahvičku. „Zatřes s tím“

Fox otevřel lahvičku, právě ve chvíli kdy si Dana řekla, že by měla alespoň ohlásit že je doma. „Ahoj, Foxi“

Ohlédl se přes rameno a usmál se na ni, jako by věděl, že za ním celou dobu tiše stála. „Ahoj“

Dana se posadila na roh kuchyňské linky. Bylo to už její místo, sedávala tam pokaždé, když čekala až Fox dodělá práci, se kterou její matce práve pomáhal. Hned jak byl hotov, většinou spolu odešli do obýváku a dívali se na televizi. Její matka jim vždycky asi tak za dvacet minut donesla tácek se sušenkami nebo jinou pochoutkou.

Vždycky procvakali televizní kanály, než našli něco, na co se dalo dívat. Pak se uvelebili na gauči. Fox ležel natažený na břiše a hlavu si položil na zkřížené ruce. Dana si lehla na jeho záda, hlavu si položila dolů a nohy opřela o opěradlo gauče. Matka ji sice upozornila, že to není dobré pro krční páteř, ale nakonec se jí samotné zamlouvalo, jak oba, Dana i Fox vypadají spokojeně. Kdyby Charlie s Billem nepřicházeli domů brzy, ona i Fox by takhle vydrželi ležet celé hodiny. Chlapci přicházeli domů vždycky dříve než Melissa, a hned jak vešli do dveří, zavolali Foxe aby spolu probrali „klučičí záležitosti“. Většinou byl hlavním tématem basket, Bill a Fox měli totiž vymyšlenou jakousi strategii, jak zlepšit Chralieho výkony, a naučit ho pořádně hrát.

Ze začátku Daně vadilo, že její bratři jí zkracují čas, kdy můžou být s Foxem spolu, ale pak si uvědomila, že je důležité, aby si Fox našel přátele i mezi chlapci, a sama z toho začala mít radost. Pochopitelně  jen pokud kluci nechtěli aby s nimi Fox byl celý večer.

Už téměř dva měsíce byli Fox a Dana nejlepšími přáteli. Jediné, co Danu moc mrzelo bylo, že její otec s Foxem mluvil jenom jednou. Od doby co se do Chilmarku přistěhovali byl pořád na moři, a domů se dostal jen jednou. A zrovna ten večer musel Fox domů brzy, protože jeho matka byla nemocná.

Fox byl u Scullyových už úplně jako doma, Dana měla občas pocit, jako by ho jejich rodina adoptovala. A její matka mu natolik věřila, že když jednou pořádala se svými přítelkyněmi čajový dýchánek, takže Dana a Fox nemohli být v obývacím pokoji jako vždy, sama jim navrhla, aby pro tantokrát byli u Dany v pokoji.

Foxovi se její pokoj zalíbil. První věc, o kterou se začal zajímat, byly Daniny knihy. Oba strávili nejméně dvě hodiny rozebíráním MobyDicka,Siddharty a spousty jiných. Fox si lehl na Daninu postel a nechal ji, ať si lehne k němu, jako vždycky u telvize na gauči. Pak se obrátil na záda a rukou si přejel po břiše, aby Daně naznačil, že si tam může položit hlavu. Za chvíli oba pohodlně leželi, Fox Daně četl, a mimoděk si pohrával s jejími vlasy. Dana se cítila skvěle. V bezpečí. A znovu začala uvažovat o tom, jak je úžasné, že si jsou s Foxem tak blízcí, a za jak krátkou dobu se tohle všechno stalo.

Věděla, že dívek jejího věku, které mají svého nejlepšího přítele kluka o tři roky staršího není moc, a těch, jejichž přátelství je stejně hluboké jako to jejich je ještě míň. Dívky ze školy se neustále ptaly, jestli se s Foxem  někdy alespoň líbali, ale ona jen zavrtěla hlavou a odpověděla jim že ne. Svým opravdu dobrým kamarádkám se přiznala, že dát pusu Foxovi, by pro ni bylo stejně bezvýznamné, jako dát pusu Charliemu nebo Billymu.

Najednou se Dana cítila trochu ospalá. Škola byla ten den dlouhá, a předchozí noc se také moc nevyspala, protože musela dokončovat referát o poslední přečtené knize. Samozřejmě že s vydatnou pomocí od Foxe, se kterým po telefonu mluvila. Otočila hlavu k němu, aby mu řekla, že by měl raději jít domů, a nebo jestli chce, tak počkat na Billyho a Charlieho.

Ale Fox ji předběhl. Ani si během svého přemýšlení nevšimla, že přestal číst a usnul ještě dřív než ona. Nebylo to poprvé, co ho viděla spát, ale bylo to poprvé, kdy spal v její posteli.

Dana si pomyslela, že Fox vypadá hezky. Jí samotné se chtělo strašně spát, věděla, že by se jí pohodlně leželo tak jak je, ale tušila, že její matka by nesouhlasila. Pomalu vybudované křehké porozumění mezi matkou a dcerou by se mohlo pokazit. Potichu vstala a šla pro dvě přikrývky. Jednou přikryla Foxe. Sama si lehla na malou pohovku, kterou měla v pokoji, a přikryla se druhou dekou.

Margarett Scully potichu otevřela dveře do Danina pokoje. Když uviděla oba spát, nemohla si pomoct a musela se usmát. Fox ležel na Danině posteli, s její oblíbenou knížkou položenou na hrudníku, a Dana spala na pohovce.

Její čajový dýchánek už skončil, a večeře byla na stole. Charlie a Billy už konečně dorazili domů, a házeli do Danina okna kamínky. Doufali že udělají tolik hluku, aaby Foxe probudili. Když neuspěli, oba se šli také podívaat nahoru ¨ a zjistili že Fox  i Dana spí.

Melissa seděla u telfonu ve svém pokoji, jako obvykle.

Margarett potichu došla k Daně a jemně ji probudila. „Zlato, bude večeře.“

Dana pomalu otevřela oči a protáhla se. Přikývla. Šla k Foxovi, ale on pořád ještě spal.

„Pozvi Foxe na večeři. Ale nenuť ho. Večeřel u nás poslední čtyři dny a jeho matka by se už mohla začít zlobit.“

Margarett odešla z pokoje a potichu za sebou zavřela dveře.

Dana seděla na posteli a chystala se Foxe probudit, když si všimla, jak se jeho oči pod víčky rychle pohybují. Kdysi o tomhle jevu četla. Je to fáze spánku, nazývaná Rapid Eye Movement. Na chvíli úplně zapomněla, že má Foxe vzbudit a v úžasu jeho oči sledovala. Najednou zaťal ruce v pěst, a vykřikl : „Samantho!!!“ Daniny oči se rozšířily strachem a překvapením. Fox se s trhnutím posadil, až Danu téměř shodil z postele. Jeho oči byly vystrašené, a dech zrychlený. Dana ho chytla za ramena a prudce s ním zatřásla. „Foxi!! Foxi!!!“

Její výkřiky ho nejspíš ještě víc vystrašily. Najednou si zakryl obličej dlaněmi, jeho ramena se začala třást a on začal vzlykat. A Daně nezbývalo nic jiného, než ho obejmout, hladit po vlasech a  snažit se ho ukonejšit.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Friends even in childhood, část 3/8

Nakonec se Fox uklidnil, a jeho pláč ustal. Margarett je oba volala dolů na večeři. Dana zavolala „Hned mami“ a rychle se obrátila zpět k Foxovi. Utíral si oči rukávem a uhýbal jejím pohledům.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se a pohladila ho po zádech.

„Omlouvám se ti za to.“ škytl.

„To nic. Pamatuješ si, o čem se ti zdálo?“

„Ano, ale nechci o tom teď mluvit, jestli to nevadí.“

Dana nevěděla co má dělat. Strašně moc chtěla vědět, kdo je Samantha, ale nakonec se rozhodla že se na to raději ptát nebude.Doufala, že jí to Fox jednou určitě řekne, až bude ten správný čas.

„Vím, že tohle asi zrovna slyšet nechceš, ale moje matka nás čeká dole s večeří. Chceš jít?“ zeptala se.

Fox si znovu otřel oči rukávem. „Ne. Dnes ne. Řekni prosím, že musím domů a nějak mě omluv, ano?“

Dana přikývla a ještě mu dala chvíli času, aby se dal dohromady, než sešli dolů.

Charlie a Billy zvedli hlavy od stolu, jakmile uslyšeli Foxovy kroky na schodech. „Hej, Foxi!“ vyhrkli oba téměř současně. Melissa se stydlivě usmála, a dál se věnovala jídlu.

Fox pozdravil oba chlapce, ještě než mu Margarett naznačila, aby s posadil. Měl už u stolu své obvyklé místo.

„Víte, že bych moc rád zůstal, paní Scullyová, ale moje  matka…začíná se zlobit, že vůbec nejsem doma, takže bych si to měl dnes jít trochu …vyžehlit.“

„Ale samozřejmě, Foxi. A nezapomeň, že u nás jsi vždycky vítán.“

„Děkuju vám. Nashledanou zítra“

Charlie na něj upřeně hleděl. „A co ten můj trénink, Foxi?“

„Neboj, Charlie, přinesu míč.“

Billy se ušklíbl. „Kámo, víš jak nesnáším holčičí řeči, ale dneska o tobě mluvila Vanessa Parkerová.“

Fox už mířil ke dveřím, s Danou v patách. Foxovu reakci na tohle oznámení ale absolutně nečekala. „Není můj typ, Bille. Dobrou.“

Pak za sebou tiše zaklapl dveře a odešel.

Dana se vrátila ke společné večeři.

Missy byla úplně v šoku, když slyšela Billa mluvit o Vanesse Parkerové. „Bille, ty si děláš srandu!“

Bill polkl veliký doušek mléka a vehementně zavrtěl hlavou. „ne. Slyšel jsem to na vlastní uši. Když mě viděla, zatvářila se jak nafoukaná káča. Asi ví o Foxovi a Daně.“

Dana se zachmuřila. „Fox a Dana? JAK, Fox a Dana?“ zeptala se a nalila si na špagety omáčku.

„V klidu, ségra.“ ujišťoval Bill „Každej ví, že ty a Fox nejste páreček, a ty řeči o něm za chvíli přejdou úplně.“

Margaret to už nevydržela a do hovoru dětí se zapojila. „Jaké řeči?“

Missy jí skočila do řeči. „Tý jo, kde mám začít?“

Dana se výhružně podívala na svou setru. Missy si toho nevšimla a nebo jí to bylo jedno.

„Tady bylo asi před pěti lety děsný haló. Jeho sestru unesli nebo co a bum! Takhle to s ním dopadlo.“

„Missy,“ řekla paní Scullyová „Zpomal, nebo se udusíš brokolicí.“

Missy vydechla a odkašlala si. „Dobře. Takže je to takhle. Děcka říkaj, že Fox nebyl nikdy společenskej. A jeho sousedi prej ještě než se to s tím únosem stalo často slyšeli z jejich baráku hádky a křik. Kate dokonce říkala, že její máma viděla Foxe několikrát s modřinama na tváři, a že prej to je její mámě hrozně líto, že ho táta asi mlátí.“

Ten příběh rodinu Scullyových úplně zdržel od večeře. Bill a Charlie už před chvílí přestali jíst a hltali každý detail toho vyprávění. Tvář paní Scullyové se zaplnila smutkem. Myslela na to, jak a proč mohou rodiče vlastnímu dítěti tak hrozně ubližovat. I Dana, která byla k řečem o Foxovi vždycky jako hluchá najednou s napětím poslouchala.

Missy si užívala, že je středem pozornosti. „No, takže po tom únosu se to všechno s Foxem ještě zhoršilo. Stal se z něj –poustevník, nebo tak něco. A brácha, KAŽDEJ mluví o Foxovi a Daně, protože ona je jediná, kdo s ním mluvil, a myslím jako opravdu mluvil.“

„Jo, to jsem taky slyšel“ připustil Bill. „Nejdřív jsem nevěděl, co Fox od dany chce, ale teď si myslím, že hledal tu svou sestřičku“

Margaret se usmála. Tohle bylo pro Billa typické, dělat podobné závěry.

Dana si těžce povzdechla. Tak jo, pomyslela si /Chtělas to vědět, tak to teď víš/

Hlavou jí táhla spousta věcí, dávala si dohromady jednotlivé střípky a došlo jí, že Samantha bude Foxova ztracená sestra. Bylo jí ho najednou hrozně líto, i když si to vždycky zakazovala. Fox nestál o to, aby ho někdo litoval, a ona nejmíň ze všech.

Její sourozenci zase začali pitvat osobnost Foxe Muldera, ale ona neměla sílu je vnímat. Přemýšlela.

Ten večer se převalovala v posteli a nemohla usnout. Přičítala to tomu odpolednímu zdřímnutí, ale když už zírala do tmy tři hodiny, neochotně si přiznala, že nemůže přestat myslet na Foxe.

Najednou ji vyrušil zvuk kamínků, dopadajících na okno. Vstala, vykoukla ven a uviděla Foxe. Neřekli ani slovo. Na chvíli znizela v domě a za chvíli už stála dole. Zabouchla dveře jak nejtišeji dovedla.

Kráčeli vedle sebe v naprostém tichu. byly tři hodiny ráno a dana Scullyová s Foxem Mulderem mířili na své „místečko“. Místečko bylo na veliké opuštěné louce. Nádhern únik od tíživé reality všedních dnů, kde se dalo rozmlouvat i přemýšlet.

Vysoká zelená tráva je vítala a zvala k tomu, aby si lehli. dana si tohle místo zamilovala, i když tu s Foxem byli zatím jen dvakrát. Fox jí tu ukazoval souhvězdí a vyprávěl jí příběhy. Jeho hlas jí vždycky uklidňoval, ale dnes věděla, že ten, kdo bude utěšovat bude ona.

Lehli si do trávy, Fox natáhl ruku, aby si na ni Dana mohla položit hlavu. Chvíli ještě mlčeli, až se Dana otočila a podívala se na něj.

Fox se na ni zadíval a smutně se usmál. „Zajímalo by tě, co se to dneska stalo.“

Dana přikývla. „Jsem tady pro tebe, Foxi.“

Objal ji kolem ramen a na vteřinu ji pevně stiskl. „Děkuju ti, Dano.“

A pak začal vyprávět. POvěděl Daně o té hrůzné noci, kdy jeho setru unesli. O jasném světle a o tom, jak nedokázal cokoli udělat. Jak ho jeho rodiče, i když ne přímo, vinili z toho co se stalo jen proto, že byl přímo u toho. O nočních můrách, které ho trápí každou noc a o tom, jak se od té strašné chvíle jeho rodina den za dnem zvolna rozpadá. A nakonec i tom, jak moc daleko byly otcovy výchovné metody od humánních.

Dana bez hlesnutí poslouchala. V očích ji pálily potlačované slzy, slzy za jejího přítele a kamaráda, kterému chtěla nějak pomoct ale nevěděla jak.

Celou dobu, co Fox mluvil byl jeho hlas klidný, monotónní. Jako kdyby četl knihu, jako by se ho to netýkalo, byl nezúčastněný a plochý.

Pak se Dana se zkříženýma nohama posadila naproti němu. Vzala ho za ruku, propletla své prsty s jeho a zatáhla, aby se taky posadil.

Podvolil se a zadíval se jí do očí.

„Foxi,“ žačala. „Já nedokážu říct ani udělat nic, co by spravilo to, co se stalo. Ale,“ Stiskla mu ruku. „Když budeš potřebovat někoho, aby tu hrůzu držel od tebe dál, vždycky tady pro tebe budu.“

Po tváři mu skanula osamělá slza. Navyklým pohybem se zadíval do země a pak se jejich pohledy opět setkaly. „Já..já bych bez tebe asi umřel, Dano.“

Pevně ho objala. Za chvíli cítila, jak ji stahuje zpět do trávy a tak si znovu lehli. Fox Mulder a Dana Scullyová, nejlepší přátelé usnuli pod hvězdným nebem. A nebylo nic, co by mohlo jejich pouto přervat, nic, co by jej mohlo zničit a oni to dobře věděli.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Friends even in childhood, část 4/8

Probudili se ještě než začalo svítat. Když Dana otevřela oči, její první pohled patřil Foxovi, který se akorát také probouzel. Usmáli se na sebe a pak si vychutnali východ slunce. Růžové a karmínové cáry se líně povalovaly na obzoru a oranžová záře slunce olizovala mraky vysoko nad obzorem.

Fox i Dana už oba kdysi východ slunce viděli, ale cítili, že tenhle je vyjímečný. Protože ho sdíleli spolu.

Když úchvatná podívaná skončila, Fox se Dany optal „Nechceš snídani? Platím“

„Prima. Taky už mám hlad“

Zvedli se a odcházeli, ale v půli cesty se Dana zarazila. „Počkej. Musíme se stavit u mně doma, aby neměla máma strach, kde jsem.“

Přikývl a vykročili opačným směrem. Fox se trochu bál, že bude mít Dana malér. Poočku se na ni díval a všiml si, že se Dana usmívá. POložil jí ruku kolem ramen a doufal, že bude mít pro paní Scullyovou nějaké pádné argumenty, aby jí vysvětlila proč se vyplížila z domu uprostřed noci, aby se s ním sešla.

Když o chvíli později přišli domů, paní Scullyová už připravovala pro rodinu snídani. „Ahoj vy dva. Přivstali jste si, abyste viděli východ slunce?“

Dana popošla k matce a dala jí pusu na tvář. Fox udělal to samé. Už byl opravdu jako člen rodiny.

„Jo.“ řekla Dana. „Fox mě dnes pozval na snídani, mami. Nevadí to?“

Margaret se rozhlédla po kuchyni a jídle, které připravila. „Zlato, udělala jsem dost jídla i pro Foxe. Koukněte se nejdřív, jestli tady najdete něco, na co máte chuť.“

Dana se otočila na Foxe a bylo jí to jasné. Zbožně pokukoval po vaflích, které byly na kuchyňské lince.

Margaret i Dana se zasmály. Fox zpozorněl a trochu se začervenal.

„Sedni si Foxi“, řekla paní Scullyová se smíchem.

Jeden po druhém se přiloudali Danini sourozenci. První přišla Melissa a těsně za ní Bill a Charlie. Všichni byli překvapení, že je Fox u nich tak brzo ráno, ale neříkali nic. Charlie měl radost, že začnou s jeho tréninkem hned dopoledne, jeho školní trenér ho totiž pochválil za to, jak rychle se zlepšuje a on věděl, že je to zásluhou Foxe a Billyho.

Hned po snídani šli všichni tři kluci na dvorek a začali hrát. Dana si sedla na obrubník a Melissa se k ní kupodivu připojila. Většinou totiž hned po snídani přijel nějaký kluk v autě plném rozesmátých puberťaček a ona s nimi odjela. Dana si říkala, co se asi dneska stalo, že Missy změnila plány.

Obě dívky sledovaly, jak Fox, Charlie a Billy hrají basketbal. Daně se hrozně líbilo, jak se Fox dovede i přes svou výšku ladně pohybovat, a jakou má trpělivost s Charliem. V jeho výrazu, těsně předtím než vystřelil na koš, bylo vidět naprosté soustředění. V okamžiku, kdy míč opustil jeho ruce se vrátil zpět do normálu.

Missy, která seděla vedlě ní zamyšleně vytrhla osamocený plevel, který rostl mezi obrubníkem a dlážděním. vypadala, jako že chce něco říct a neví jak na to.

Dana jí jemně zaklepala na rameno. „Missy? Stalo se něco?“

Missy se zadívala na svou mladší sestru. POtřebovala to někomu říct. Potřebovala to říct komukoli, to, co se stalo včera večer. Dana to rodičům neprozradí, když si ji zaváže slibem tajemství. Missy jí věřila.

Zhluboka se nadechla a vypověděla Daně, co se stalo.

Vyprávěla jí o Carlu Litchovi. Missy se carl líbil. Byl vysoký, urostlý a hezký, a v jejich partě byl něco jako trofej. Před pár týdny řekl Carl Missy, že se mu líbí a že by ji rád¨ pozval na rande a ona byla absolutně nadšená.

Co Missy nevěděla bylo to, že se Carl s kamarády vsadil o 65 dolarů, že se s Missy vyspí do dvou týdnů od prvního rande.

Missy s ním na rande šla, a i když se za dva týdny nedostali absolutně nikam dál, Carl k ní byl pozorný, milý a galantní. Missy ani ve snu nenapadlo, že za jejími zády si Carl vymýšlí ty nejpeprnější historky o tom, co s ní zažívá v posteli.

Kamarádky to Missy samozřejmě řekly a jí to zlomilo srdce. Počkala si ve škole na Carlovy kamarády, samozřejmě se svou dívčí partou poblíž, aby se tak nebála. Všichni kluci se přiznali. Když se Missy zeptala jednoho z nich, kolik lidí o tom asi tak ví, odpověděl po pravdě, že skoro každý. Přiznal, že ho vlastně překvapuje, že o tom Missy už dávno neřekli její bratři.

Missy se pak zavřela v umývárnách a probrečela celou přestávku. Její kamarádky byly s ní a přísahaly Carlovi pomstu.

Missy ale věděla, že její pověst je už navždycky pošramocená. A i když se hodně přemáhala, aby se znovu nerozplakala, nepovedlo se jí to a začala natahovat.

Fox si toho všiml jako první. Charlie mu akorát přihrál míč, ale Fox ho držel v dlaních a kráčel zvolna k Daně a Missy. Bill a Charlie taky přestali hrát a přemýšleli, proč jejich sestra brečí.

Missy zabořila obličej do dlaní a Dana ji hladila po zádech. Jak te´d může udržet to tajemství, když všichni vidí, že Missy pláče?

Všichni tři kluci si dřepli aby byli tváří v tvář dívkám.

Bill se zeptal jako první. „Co se stalo, Missy?“

Missy zavrtěla odmítavě hlavou a nic neřekla. O Charlieho jí nešlo, byl přece jen o dost mladší, ale nechtěla, aby to zjistil Bill. Bůhví, co by pak udělal. Kdyby do toho zatáhla svého staršího bratra, bylo by všechno jenom horší..

Fox zašeptal Daně „Co se stalo?“ Měl o Melissu opravdovou starost.

Dana se cítila bezmocná. Podívala se na Foxe, aby mu naznačila, že mu to chce říct, ale teď nemůže.

Najednou promluvil Bill. „To je kvůli Carlu Litchovi, že jo Missy.“

Poslední zábrany padly. Missy začala vzlykat tak jako nikdy předtím v životě. Bill to VÍ! Jistě, že Bill TO VÍ. Je přeci kluk a všichni kluci to vědí. Z úst se jí drala nekonečná litanie nadávek a rozhodně v sobě nezapřela drsnou námořnickou krev. Byla tak zabraná do nadávání tomu zmetkovi Carlovi, že si ani nevšimla, jak na sebe Bill a Fox mrkli. A pak oba bez jediného slova odešli.

Bill a Fox byli jako dva muži na trestné výpravě. Byla sobota odpoledne a oni si vzpomněli, že ve škole dnes vybírá fotbalový trenér hráče do týmu. Bill věděl dobře, že se Carl do týmu jistě bude chtít dostat. Dnes se tahle jindy zbytečná informace hodila jako nikdy.

„Nemusíš u toho být, Foxi“ řekl Bill

Fox se na Billa zadíval a dal kamarádovi přátelskou herdu do zad. „Ale musím, kámo. I když se s Missy vlastně ani neznám, všichni vědí, že je to Danina sestra. A taky TVOJE sestra. Takže ji musím bránit i já, chápeš? Doufám, že nevadí, že to vidím takhle.“

„Já jsem o těch věcech s Melissou slyšel, ale myslel jsem, že jí to je jedno. Lidi toho nakecaj, a navíc ona vždycky házela všechno za hlavu. Ale když jsem jí viděl brečet, tak to tak nemůžu nechat, chápeš?“

„Jo, já vím“

„Chceš vědět, co o ní ten vůl říkal, aby to pro tebe bylo lehčí?“

„Ne, nepotřebuju to, Bille. Ať řek cokoli, vím, že to bylo hrozný. Můžu jenom hádat, ani to nemusím vědět“

Bill kývl. Byli už slabých deset metrů od hřiště a viděli, jak se Carl chechtá v hloučku¨ svých kamarádů.

Najednou celá skupinka ztichla. Carl, který stál k Foxovi s Billem zády se dál smál nějakému vtípku, kterému rozuměli jen kluci mezi sebou, ale ve zlomku vteřiny si všiml, že jeho kamarádi zírají někam za něj a zmlknul.

Sice na psychologii nikdy nebyl, ale teď mu něco uvnitř říkalo, aby se začal bát. Hodně, hodně bát. POmalu se otočil a uviděl Billa a Foxe. Jeho tvář zbledla do odstínu popelavé šedi.

Bill ho prudce chytil za límec bundy. „Na slovíčko, Carle“

Carl vydal jen tiché zakvičení.

Fox popadl Carla za ruku aby pomohl Billovi odvést ho pryč. Zbylí spolužáci to sledovali ztuhlí úžasem. Ten den probíhal i výběr roztleskávaček a dívky v přiléhavých kraťasech celou scénu sledovaly s rozšířenýma očima a ústy dokořán.

Bill, Fox a Carl zmizeli za tribunami a jediný zvuk, který odtamtud vycházel byly tiché hlasy Billa a Foxe a Carlův křik a pláč. Bylo to skoro až patetické.

Missiiny kamarádky se škodolibě smály. Carlova parta měla strach a bylo jim za jejího vůdce trapně.  A všichni ostatní s napětím poslouchali ,co se bude dít dál.

Za chvíli vyšla trojice zpoza tribun. Carlova tvář byla rudá a opuchlá, roztržený ret si utíral do usmolené a propocené bundy.

Fox a Bill ho dovedli zpátky k jeho kamarádům a Bill se na něj sladce usmál. „Tak v pondělí, čuráku“

Carl přikývl.

Fox položil Carlovi ruku na rameno, jako by ho utěšoval „ten ret se zahojí, Carle. Ale pamatuj si, že jestli se neukážeš v pondělí, tak ti s Billem zlomíme něco, co už se nezahojí jen tak. Kapišto?“

Carl přikývl ještě jednou.

Pak Bill a Fox odkráčeli a oněmělý dav na ně s bezmezným údivem civěl. Když opadl prvotní šok, začali všichni mluvit ostošest.

Dana ležela v posteli a četla si komixovou knížku, když dovnitř vešel Fox. Bylo to něco přes hodinu, co byli s Billem pryč a ona se ani nenamáhala přemýšlením, kde byli a co dělali.

Odložila komix a posadila se. „takže hádám, že je už všechno urovnané a v pořádku, že jo.“

Fox se ušklíbl. „Ne, až v pondělí.“ řekl, pak skočil vedle ní a vzal si komixovou knihu sám.

„Co bude v pondělí?“, vyvalila Dana oči.

„Uvidíš“

Dana ho vzala za ruku. „No, ať se stane cokoli, děkuju ti, Foxi“

Znovu se objali a udělali si na posteli pohodlí. A další tři hodiny si jen četli a uzobávali bonbóny.

V pondělí ráno to bylo ve škole jako na přeplněném tržišti. Nikdo nemluvil o ničem jiném, než o tom, co se stalo v sobotu na fotbalovém stadionu. Daniny kamarádky si šeptaly o Foxovi a Billovi a nikdo se nemohl dočkat velké přestávky.

„Co se bude dít o přestávce?“ ptala se Dana znova a znova.

Její kamarádi jí nechtěli cokoli říct, jen opakovali, že se to zapíše do dějin.

A pak už to bylo tady. Celá škola byla v jídelně, Bill zabral stůl pro něj, jeho sourozence, Foxe a své kamarády.

Melissa neměla ani tušení, co se chystá. Věděla sice, že Bill a Fox si to byli s Carlem vyřídit, a že se něco bude dít, ale jinak netušila nic.

Pak vešel do jídelny Carl. Bill a Fox se pánovitě opřeli v židlích a nelítostnýma očima sledovali, jak jde k nejzadnějšímu stolu u zdi. Postavil se do jeho čela a začal mluvit. Žáci, co tam seděli poulili oči navrch hlavy a bez hlesu ho poslouchali. To samé se opakovalo u každého dalšího stolu, až konečně Carl dorazil ke stolu, kde seděl Bill.

Sklopil hlavu a v očích se mu zračila čistá hrůza. Došel k Melisse. „Missy, omlouvám se za to, co jsem ti udělal. Bylo to špatné a je mi to líto. Doufám, že mi dokážeš odpustit a až to uděláš, doufám, že ti bude líp.“

„CO PŘESNĚ jsi udělal, Carle?“ zeptala se Missy

Carl polkl naprázdno. „Šel jsem od stolu ke stolu a řekl všem, že to, co jsem rozhlašoval nebyla pravda“

„A?“ žádal Bill.

Carl zalapal po dechu. „A že se to nikdy nemohlo stát, protože jsem…jsem… impotent.“

„Museli jsme mu nejdřív vysvětlit, co slovo impotent znamená,“ popichoval Fox.

Carl Litch se otočil a kráčel ven z jídelny se svěšenými rameny, skloněnou hlavou a navždy zničenou pověstí.

Missy měla oči navrch hlavy a Dana jakbysmet. Charlie seděl a byl naprosto zmatený. Bill a Fox se šklebili od ucha k uchu. Billovi přátelé se snažili nesmát moc nahlas.

Dlouhé hlasité zakvílení najednou prořízlo ticho a oni si uvědomili, že je to od jejich stolu, od Missy. Bill a Fox na chvíli pomysleli na to, jestli nezašli příliš daleko, ale v tu chvíli se vzlyk proměnil v hlasitý chechtot, že Missy smíchem stékaly po tvářích slzy a rukama si pevně tiskla břicho.

Celý stůl také vybuchl v řehot a v tom všeobecném křiku a halekání se oči Foxe a Dany na okamžik setkaly. Její ruka pod stolem nahmatala tu jeho a stiskla. On jí položil ruku na koleno.

Daniny rty zformovaly jediné slovo. „Děkuju“.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Friends even in childhood, část 5/8

Když ten den skončila škola, Missy letěla za Foxem a skočila mu kolem krku. Vlepila mu pusu na obě tváře a sypala ze sebe slova díků. V té chvíli i poslední nedůvěra mezi nimi nenávratně zmizela.

Sourozenci Scullyovi a Fox byli ve výborné náladě a tak se dohodli, že se sejdou u nedalekého jezera a půjdou se vykoupat.

Dana byla trochu nejistá. Fox ji ještě nikdy neviděl v plavkách a ona si byla vědomá pár dětských špíčků, které na sobě ještě měla. Její nejistota se ještě zdvojnásobila, když si Fox sundal džíny a triko a zůstal jen v těsných boxerkách.

Byl štíhlý a měl pěkné, svalnaté tělo na sedmnáctiletého chlapce, který jen chodil běhat a občas si zaplaval. Dana se bála, že se jí bude posmívat, i když to nikdy nedělal a tak radši předstírala, že ji baví sedět na břehu a máchat si nohy ve vodě.

Bill, Charlie a Melissa si už začali ve vodě hrát na honěnou a volali na Foxe, aby se k nim přidal. Taky už byl až po pás ve vodě, když si všiml Dany. Zavolal na ostatní, aby chvilku počkali a vracel se zpátky k ní.

Sourozenci se na sebe chápavě zadívali. Všichni tři věděli, že se Dana začíná zajímat o své vlastní tělo.

Fox jí podal ruku a usmál se na ni.

Dana zavrtěla hlavou. „Nechce se mi dneska plavat. jen si smočím nohy.“

Podíval se jí zpříma do očí. /sakra/ blesko Daně hlavou. /on to ví. Zatracené pouto mezi námi/

„Dano, jsi úplně akorát na svou výšku a věk“

„Vážně?“

„Ano. A i kdybys byla jako hroch, stejně mi budeš připadat roztomilá. Naštěstí nejsi, takže mi připadáš nádherná.“

Dana byla z Foxových slov zmatená. Nikdy předtím já neřekl, že je roztomilá, natož pak krásná. Cítila radost, vzrušení a nejistotu zároveň.

Sundala si triko a Fox jí znovu podal ruku. Chytila se jí a oba vstoupili do vody a plavali za ostatními.

Charlie navrhl aby hráli kohoutí zápasy. Foxovi seděla na ramenou Dana a Billovi Melissa. Melissa s Billem vyhráli 5:3, ale Fox s Danou se nasmáli dvakrát víc, než oni.

Pokaždé, když Dana ztratila rovnováhu a padala do vody, doufala, že pod hladinou skončí i Fox. Pod vodou, bez zvědavých očí ostatních se navzájem šimrali a dotýkali a vynořili se jen když se mezi záchvaty smíchu potřebovali nadechnout.

Mezi pliváním vody se jejich smích ještě násobil.

Když se přiblížil večer, rozhodli se jít domů. Všichni byli zklamaní, když Fox prohlásil, že u nich dnes nebude večeřet, protože se dnes musí zase ukázat doma. Dana s ním šla ještě kousek cesty. Viděla na něm, že ho něco trápí.

„Dnes přijede domů táta.“ řekl a Daně ta slova stačila, aby ten skrytý význam pochopila.

„Foxi, pokud se něco stane, tak přijď ke mně.“

Přikývl a vzal ji za ruku. V očích měl strach a Dana ho objala. „Je jedno v kolik hodin, Foxi. Slib mi to.“

„Slibuju“

Pak odešel a Dana se za ním dívala. Oba, ona i její nejlepší přítel věděli, že dnešní noc ho bude hodně bolet.

12:00, půlnoc

Tiché klepání na okno ji ani nevzbudilo, protože stejně nedokázala usnout.

Rychle vyskočila z postele, běžela dolů a potichu otevřela dveře. Fox tam stál, hlavu skloněnou tak, že se bradou téměř dotýkal hrudníku.

A Dana už věděla.

Stoupla si před něho a zvedla mu hlavu, aby se v chabém světle na verandě podívala na jeho zranění. Sykla, když uviděla ošklivou modročernou podlitinu na jeho oku a rozseknutý horní ret.

Dana ho vzala za ruku a zavedla ho dovnitř. Šli k ní do pokoje, Dana ho posadila a odběhla do koupelny pro lékárničku. Opatrně a jemně mu omyla rány a pak na ně přiložila náplasti.

„Ještě něco?“ zeptala se.

Kývl a sundával si bundu. Pak si stáhl triko a ukázal Daně ránu na boku a zaschlou krev.

„Srazil mě a já se praštil o něco ostrého.“

Dana mu vyčistila ránu a převázala ji. Pak znovu odešla do koupelny a vrátila se se sklenicí vody a pilulkou v ruce. „vypij to. Pomůže to, kdyby tě to začalo bolet.“

Fox vzal pilulku a zapil jí. „Ty bys měla být doktorkou, Dano“

Než mu řekla na co právě myslí, usmála se. „Tohle musí přestat, Foxi. Nesmí ti to dělat.“

„Tohle bylo naposled“

„Jak to víš?“

„Protože dneska jsem se bránil.“

Dana ho objala. Neměla to srdce říct mu, že když se bude bránit, nejspíš se nic nezmění.

Objímali se a oba plakali, i Fox jasně věděl, že to nepřestane.

Pilulka, kterou si vzal už začínala účinkovat a jeho pláč slábl. Dana cítila, jak se jeho svaly postupně uvolňují a tak se i přes jeho neohrabaný protest pomalu vymanila z jeho sevření a Foxovy oči se zvolna zavřely.

Zula mu tenisky a pak přes něj přehodila deku. Když už si byla jistá, že spí, vypnula světlo a odešla z pokoje.

Margaret Scullyová ležela v posteli a čekala až Dana přijde. Slyšela jak Fox přišel a jak šla Dana dvakrát do koupelny. Zachytila i pár slov které zalétly k ní do ložnice a pochopila, co se stalo, tak jak může jen dobrá matka.

Bylo jí nesmírně líto chlapce, kterého se naučila mít ráda jako vlastního syna a její srdce nekrvácelo jen pro něj, ale i pro svou dceru, která sdílela jaho bolest plnou silou.

Když se Dana zachumlala do postele vedle ní a dala se do pláče, Margaret svou holčičku objala. Věděla, že když je s Foxem, je vedle něj a pro něj silná, ale když s ním není, musí se vyplakat z bolesti, kterou pro svého nejlepšího přítele cítila.

„To nic, zlato. Jednoho dne bude Fox větší a silnější, než jeho táta. Nejen fyzicky, ale po všech stránkách. Protože ty tu pro něj vždycky budeš.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Friends even in childhood, část 6/8

6:00 ráno

Když se druhý den ráno Dana probudila v matčině ložnici, její matka byla už pryč. Protáhla se a najednou si vzpomněla, co se v noci stalo a jako zběsilá spěchala k sobě do pokoje. Fox ležel v její posteli a zatím ještě spal. Posadila se k němu a ve světle teprve uviděla zranění, která mu otec způsobil, v plném rozsahu.

Jeho oko bylo teď úplně zavřené a oteklé, a hrálo barvami ještě daleko víc, než večer předtím. Jeho horní ret vypadal jako kus masa rozseknutý nešikovným řezníkem. Něžně se dotkla jeho čela a odhrnula z něj pramínek vlasů. Fox se zhluboka nadechl, přitulil se tváří k jejím dlaním a ona ho hladila, než si vzpomněla na jeho pohmožděná žebra.

Nadzdvihla mu triko, ujistila se, že obvaz dobře drží, pak triko znovu stáhla dolů a zase Foxe přikryla. Vzala si knížku, uvelebila se na pohovce a rozhodla se ho ještě nebudit. Potřeboval odpočívat tak dlouho, jak to jen půjde.

V sedm hodin uviděla, jak se Fox zavrtěl. Pomalu otevřel oči a pak s sebou škubl když na chvíli nepoznal, kde vlastně je. Dana se postavila a popošla k němu. „Dobré ráno“, usmála se na něj.

On jí chtěl úsměv oplatit, ale rty ho bolely. „Dobré“

Posadil se, prsty si ohmatával náplasti na obličeji a obvaz na hrudníku. Zhluboka si povzdychl a řekl „Děkuju za ten včerejšek, Dano.“

Přes její jemné rysy přeběhl smutný úsměv. Chtěla mu říct tisíce věcí, ale nevěděla, kde má začít.

Teď se ale musela nachystat do školy. Bylo jí jasné, že Fox dnes nepůjde, a asi ani několik příštích dnů, dokud otok trochu neopadne. Bylo dobře, že patřil ve své třídě k nejlepším, takže mohl klidně pár dní zameškat, i když do závěrečných zkoušek mu zbývalo jen pár týdnů.

Dana si z šatníku vybrala oblečení a šla se do koupelny převléknout. Když se vrátila, sedla si na postel naproti němu a vzala obě jeho ruce do svých.

„Co budeš dělat, Foxi?“

„Půjdu domů. Určitě už tam není. Odpočinu si.“

Dana přikývla. „A když doma bude?“

„Tak udělá to, co vždycky, obejme mě a bude opakovat, že je mu to líto, ale že jsem si to zasloužil. A pak mi řekne ať jdu do svýho pokoje.“

„Budeš tady, až se vrátím ze školy?“

„Ví o tom tvoje rodina?“

Dana se zadívala dolů. „Máma jo.“

Kývl.„A co na to řeknou Bill, Charlie a Missy?“

„Neboj se. Bill a Missy budou dělat jako že nic nevidí a Charlie se zeptá, kdes přišel k těm drsňáckejm modřinám.“

„Tak řekneme, žes na mně byla ostřejší, když jsme se přetahovali“ usmál se Fox.

„Prima“ ušklíbla se Dana, „aspoň si na mě bude dávat pozor až uvidí, co dokáže jeho ségra, která je menší než on sám.“

Když se Dana ve škole sešla s Billem, Charliem a Missy, hned se všichni ptali jak je Foxovi. Řekla jim, že je v pořádku a poprosila je aby o tom, co se stalo nikomu neříkali. „To je samozřejmý“ reagovala Missy.

I ostatní spolužáci ze školy se vyptávali a tak je Dana odbyla s tím, že Fox má nejspíš chřipku a není mu dobře a že přijde do školy nejdřív až za týden. Nikdo se nad tím nepozastavil, jen starší studenti se na ni podezřívavě dívali, ale neříkali nic.

Po skončení vyučování běžela Dana rovnou domů. Vynechala i obvyklé poklábosení s kamarádkami. Měla o Foxe strach a chtěla ho vidět. Jaké ale bylo její překvapení, když zjistila, že u nich doma není.

Její matka si také dělala starosti a navrhla Daně, aby k Mulderovým zavolala.

Vytočila číslo a v telefonu se ozval ženský hlas. „Haló?“

„Dobrý den. Mohla bych prosím mluvit s Foxem?“

Chvíli bylo ticho. „Není doma“

Cvaknutí a pak jen oznamovací tón.

Dana zírala na telefon, jako kdyby nemohla uvěřit tomu, co se právě stalo.

„Co se děje, zlato?“ ptala se paní Scullyová.

„Zvedla to jeho máma. Fox prý není doma.“

„A ty jí nevěříš?“

„Věřím, to číslo je totiž k němu do pokoje. Kdyby tam byl, tak to zvednul. Kde může být, mami?“ ptala se téměř zlomeným hlasem.

Margaret Danu pevně objala. „Neboj se, určitě je v pořádku. Asi potřebuje být chvíli sám. Až bude moct, vrátí se.“

Den se vlekl hlemýždím tempem. S každým otevřením domovních dveří jí srdce málem vyskočilo z hrudi v naději, že je to Fox. Napínala uši aby slyšela jeho oblíbené házení kamínků na okno. Zvonění telefonu jí drásalo nervy.

U večeře nepadlo jeho jméno ani jednou a přesto všem hrozně scházel. Dana byla celou dobu zticha, jídlo jí padalo z vidličky, nesoustředila se na nic jiného než zvuk otvírání dveří, cinknutí telefonu a zvuky z jejího pokoje.

Pomohla matce s nádobím a pak šla nahoru k sobě.

Ležela v posteli a snažila se přemoct svůj strach, přehlušit ho a zapomenout, nemyslet na to, nepřemýšlet o tom takhle. Fox se vrátí. Musela mu věřit.

V devět večer jako by se něco uvnitř ní pohnulo. Fox byl na cestě k ní. Nevěděla jak to ví, ale byla si tím naprosto jistá. Cítila to.

Vstala z postele a otevřela okno. Fox stál venku a akorát se chystal sebrat ze země kamínek.

Když na něj zavolala zarazil se, ale usmál se na ni. Pořád ještě vypadal strašně, s nateklým okem a rozbitými rty, jako potlučené štěně. Nádherné potlučené štěně.

„Hej“ zavolal na ni. „Něco pro tebe mám“

Pokynula mu aby šel dál a po tváři se jí rozlil úsměv, když slyšela jak ho její matka ulehčeně vítá a chce si ho na chvíli užít, než ho pošle za Danou.

„KDE jsi byl, Foxi?“ zeptala se a dala si záležet aby zněla hodně rozzlobeně.

Fox vyloudil na tváři kajícný úsměv, tak široký jak jen mohl, aby ho rozbitá ústa nebolela, a sáhl do náprsní kapsy u bundy. Vytáhl malou krabičku a podal ji Daně. „Chvíli mi trvalo, než jsem sehnal to, co jsem chtěl.“

Dana si s krabičkou sedla na postel. Byla zabalená v růžovém krepovém papíru a převázaná červenou mašlí. „Za co to je?“

Jeho odpověď byla prostá. „Včerejší noc.“

„Já…nemusíš mi za to nic dávat.“

„Ale já chci. Prosím, otevři to. Doufám, že se ti to bude líbit. Má to něco společného s naším místečkem.“

Rozvázala stuhu a otevřela krabičku. Zaleskl se v ní zlatý náramek s přívěšky ve tvaru malých hvězdiček a půlměsíců.

„Líbí se ti to?“

Dana neodpověděla, ale skočila mu kolem krku a zasypávala jeho tvář polibky, mumlala slova, která nedávala žádný smysl a po tvářích jí stékaly slzy.

Fox se zasmál „Takže to znamené že ano?“

Vehementne kývala hlavou a natáhla k němu ruku, aby jí náramek mohl zapnout.

Jeho pohyby byly jisté a pevné, jako by si stokrát předtím nacvičoval jak jí bude náramek zapínat. „Hledal jsem ho celé odpoledne a když jsem ho konečně našel, představoval jsem si, jak ti bude slušet. Vypadá to báječně.“

Dana zvedla zápěstí a prohlížela si ten nádherný šperk. Třpytil se a hvězdičky na ni pomrkávaly. Pak si všimla ještě něčeho. Na hvězdičkách bylo něco vyryto. Chystala se přečíst si to, ale Fox ji za zápěstí chytil a stáhl jí ruku dolů.

„Ne“

„Proč ne?“

Chvíli se díval stranou, než se jejich pohledy střetly. „ještě na to není ten správný čas. Slib mi, že si to nepřečteš, než ti řeknu že můžeš, ano? Prosím.“

Dana cítila, jak se jí sevřelo srdce. něco se dělo, něco se brzy stane a ona to věděla.

Fox jí pohladil po tváři. „Věř mi.“

Stiskla mu ruku a opětovala jeho pohled. „Věřím.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Friends even in childhood, část 7/8

Dana pro Foxe ohřála večeři. Vsadila by se, že celý den nejedl a podle toho jak hltal plný talíř odhadovala, že poslední co měl byla včerejší snídaně, kterou si u nich dal.

Charlie, Bill a Melissa sešli dolů aby s Foxem prohodili pár slov.

Charlie byl radostí bez sebe – jeho trenér ho totiž postavil do školního týmu pro zápas příští týden. Bill měl další šťavnaté drby o Vanesse Parkerové. Vanessa se prý svěřila jedné kamarádce, že by „zešílela radostí“, kdyby ji Fox pozval na rande. Melissa byla celý týden na koni. Carl se ploužil po škole jako stín, jeho rádoby kamarádi se na něj vykašlali.

Všichni sourozenci se ale brzo vytratili nahoru do svých pokojů. Tak jako Dana i oni cítili, že něco není v pořádku, že se stalo něco, co jde hlouběji než Foxova zranění na těle.

Dana a Fox po sobě umyli nádobí. Po dlouhé době bylo ticho, které mezi nimi zavládlo, nepříjemné a tíživé. Dana cítila, že by jí Fox něco chtěl říct, ale nemůže nebo nechce a každá minuta toho ticha jí přišla jako malá věčnost.

Když Fox ten večer odcházel, na rtech měl smutný úsměv. Daně se až zatajil dech, jako by se uvnitř ní všechno trhalo na kusy. Byl to stejný úsměv, jaký viděla, když se poprvé setkali, ještě než se oba stali přáteli. Ten bolestný úsměv plný žalu, který už zmizel, byl najednou zpátky a Dana nedokázala nic jiného, než pozorovat Foxovu postavu, jak se vzdaluje ve tmě, až jí konečně z očí vytryskly slzy.

Tu noc ležela v posteli a zmocňoval se jí strach. Našla Foxe a Fox našel ji, a jí děsilo, jak moc se za tak krátkou dobu sblížili a že nikdo neví, kdy bude muset její rodina zase zvednout kotvy a odjet jinam. Jak vůbec dokáže nechat Foxe zase samotného, po tom, co spolu všechno prožili?

Připadalo jí, že s nimi Bůh hraje nějakou krutou hru a tak zabořila obličej do polštáře a začala plakat.

V domě Mulderových bylo tu noc ticho a jediné co se ozývalo bylo vzlykání a pláč z pokoje nešťastného sedmnáctiletého chlapce.

Měli by s ním být matka, nebo otec, aby ho utěšili. Nebo sestra. On ale žádnou z těchto milovaných bytostí neměl,  fyzicky ano, ale v srdci ne.

Bil zoufale pěstmi do skříní a zdí až ho v koubech bolelo, shazoval ve vzteku věci ze stolu, po tvářích se mu klikatily cestičky od slz a jeho rty převalovaly jedno jediné slovo proč, proč proč proč proč, proč teď?

Znovu vzal do ruky dopis od rodičů. Ani neměli tolik odvahy říct mu to do očí. Na tom prožluklém papíře, který písmem psacího stroje ukončoval jeho život bylo napsáno že za pár týdnů odjede studovat do Oxfordu. V krátkém vysvětlení od rodičů se uvádělo, že už od třetího ročníku tajně posílali jeho studijní výsledky jakémusi příteli Mulderova otce, který byl v Oxfordu profesorem. Jak to všechno bude pro Foxovo dobro. Budoucnost. kariéru.

V rozházeném pokoji seděl na zemi mezi věcmi, úplně vyčerpaný. Už přestal i plakat a jeho rty přestaly opakovat otázku, na kterou nedostával odpověď. Ale když z hloubi duše zašeptal jedno jediné další slovo, oči se mu zaplnily novými slzami.

Dana.

Příští týdny prožili Dana a Fox, nejlepší přátelé jako ve snách. Fox jí o Oxfordu pořád ještě neřekl, ale cosi uvnitř Daně říkalo, že jejich společný čas se krátí. Největší strach, který jí sžíral – že její rodina se zase odstěhuje se opět ozýval. Kdyby jen věděla!

Chodili na dlouhé procházky a skoro každý večer zamířili na jejich místečko. O víkendech tam spávali pod oblohou plnou hvězd, Danina hlava na Foxově rameni, jeho paže ochranitelsky okolo ní. Pak leželi v chladné vysoké trávě a dívali se na východ slunce. Občas si oba uvědomili, že pláčou a tak se jen objímali a sdíleli spolu slzy a nevyslovitelný smutek.

Danini sourozenci chápali, čím jejich sestra prochází a tak se dobrovolně vzdali času stráveného s Foxem, aby mohl být s Danou.

Občas chodili plavat k jezeru, jen oni sami dva. Tohle byly pro Danu nejšťastnější okamžiky. Bylo to, jako by byli jediní dva lidé na zemi, jen oni dva, obklopeni přírodou a uklidňujícím tajemným světem pod hladinou.

Smáli se a škádlili jeden druhého a oběma připadalo, že se projednou čas zastavil, ale přesto vždycky přišel soumrak, který hlásil že utekl další den a ty ,které ještě mají se povážlivě krátí.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Friends even in childhood, část 8/8

„Musím ti něco říct, Dano.“

Pět slov. Pět slov, a Dana věděla, že jí navždy změní život.

Seděli na svém „místečku“ a nad nimi zářily tisíce hvězd, mnohem víc, než viděli kdy předtím.

Dana věděla už od rána, že dnes se její svět zhroutí. To ráno se probudila ve Foxově náručí, s jeho hlavou zabořenou do svých vlasů. Přišel k ní ještě před úsvitem, vyšplhal na strom u její ložnice a oknem vlezl dovnitř.

Když se probudila, posmutněle se usmíval a pohrával si s hvězdičkami na jejím náramku, jako kdyby chtěl každou pohladit.

Nasnídali se, Fox platil. Pak si šli zaplavat k jezeru a byli tam až do oběda. Odpoledne byli na filmu v kině a zašli si na hotdogy. Nakonec šli s Foxem k Daně domů vzít si polštáře a deku a vyrazili na jejich místo.

Když tam došli, stmívalo se a oni pozorovali jak se na nebi vynořují hvězdy a třpytí se jako drahokamy.

Dana se otočila a s uplakanýma očima se mu zadívala do tváře. Stíral její slzy bříšky prstů, pak jí políbil na čelo a zavřel oči. Ona mačkala látku jeho trika v pěstích, jako by tím mohla špatné zprávy odehnat pryč.

Fox se znovu zadíval na noční oblohu. „Zítra je závěrečný ceremoniál. Moji rodiče… posílají mě na Oxford na vysokou“

Dana se nadechla a pak propukla v pláč a přerývaně vzlykala. „Ty mě opouštíš!“

Fox ji pevně přitiskl k sobě a začal také plakat. „Dano. Prosím, neříkej to takhle.“

„Opouštíš. To není fér! Já jsem ta, kdo vždycky odchází, já. A teď jdeš ty a necháš mě tady.“

Pak vyskočila, vytrhla se z jeho objetí a zkřížila ruce v obranném gestu, jako by chtěla sama sebe ochránit.

Fox se také postavil, ale neudělal jediný pohyb, aby se jí dotkl. „Tohle není konec.“

Zlost, která zněla v jejích slovech ji samotnou překvapila. „Sakra, nech toho. To JE konec!¨ JE! Já jsem ta, kdo má odejít, ne ty, Foxi. NE TY!“

„Dano,“ řekl a zvedl jí bradu aby se na něj podívala. „Podívej se na mně, sakra“

Zvedla oči. Fox měl tváře rozbrázděné slzami. „Já. Si. Tě. Najdu.“

Dana zavrtěla hlavou. „Neslibuj něco, co nemůžeš splnit.“

„Já mluvím PRAVDU! Tohle není konec. Bože, Dano,“ rozhodil rukama ve vzduchu, pak ji trochu tvrdě chytil za zápěstí a přitáhl k sobě aby jí objal. Sklonil hlavu tak, že se rty dotýkal jejího ucha a šeptal. „Tohle není náš osud. Je to jenom začátek. Všichni vědí, že nemůžeme být bez sebe. Já si tě najdu, Dano.“

Znovu oba přemohly slzy. Její paže byly obtočené kolem jeho pasu a tiskla ho k sobě tak pevně, že mezi nimi nebyl žádný prostor.

Margaret, Bill, Melissa, Dana a Charlie šli na Foxův závěrečný ceremoniál. Potlesk, který se rozezvučel když zaznělo jeho jméno byl větší než pro ostatní absolventy dohromady. Posbíral všechna ocenění, která mohl, jak ostatně Dana už dávno předpokládala a tak zněly ovace jeho spolužáků ještě dlouho potom, co opustil stupínek.

Jeho matka tam byla také, otec ne. Dana se jí šla představit, ale dostalo se jí jen zdvořilostního úsměvu. Dana by si bývala moc přála si s paní Mulderovou rozumět.

Sledovala, jak Fox k matce po slavnosti šel, s pláštěm ověšeným medailemi. Objala ho, ale tak, že mezi nimi byla spousta místa, jako kdyby se Foxe nechtěla dotknout, jako by jí nestál za to, aby si rozmazala make-up a pocuchala účes.

Pak nasedla do auta, řidič za ní zavřel dveře a odjeli.

Dana spěchala za Foxem a plácla si s ním rukou. „Gratuluju! Však jsem ti říkala, že vyloženě zazáříš!“

Usmál se na ni. Oba se tiše dohodli na tom, že to, co se stalo včera, to, o čem mluvili je ještě příliš citlivé na to, aby se o tom zmiňovali. Fox odjede zítra a těch několik málo hodin co ještě spolu mají je příliš vzácných.

Fox vzal Danu na večeři do nejhezčí restaurace ve městě. Oba se na tu příležitost svátečně oblékli, takže vypadali jako velmi mladý a hodně zamilovaný pár, který ze sebe nedokáže spustit oči.

Ty dva dny od chvíle, co jí Fox řekl, že odjíždí do Oxfordu byly jako sen, a každou vtěřinu, kdy nebyli spolu strávili v tichých slzách.

Dana věnovala Foxovi svůj zamilovaný polštářek a on jí dal své oblíbené triko.

Dana dokázala hodinu zírat na strop ve svém pokoji, pohrávat si s náramkem od něj a žmoulat jeho triko.

Fox v noci objímal její polštářek, sliboval sám sobě, že si ho vezme na Oxford s sebou a modlil se, aby z něj její vůně nikdy nevyprchala.

Foxův let startoval v šest ráno. PO večeři, v 10:23 zamířili k jejich místečku. Zbývalo jim spolu necelých šest hodin a měli si ještě tolik co říct.

Fox si sundal kabát a položil ho na zem. Lehli si tak, jako vždycky, Danina hlava na jeho rameni, kam přesně zapadala, jeho paže obtočená pevně okolo ní, jeho dlaň na její tváři.

Na několik hodin usnuli a když se Dana probudila, Fox ji něžně líbal na ústa.

Její paže ho objaly, její prsty zajely do jeho hebkých, krátkých vlasů na zátylku a její ústa se poddala jeho. Byl to její první polibek.

Vyvrcholení. Naděje.

Osud už si tu cestu najde.

Přišlo svítání.

Fox jí dal dopis. Objal ji a pohladil. Naposledy ji políbil.¨

Dana se za ním dívala, jak se vzdaluje, jak mizí v záři vycházejícího slunce, jak odchází pryč z jejího života, ale věděla, že se vrátí, protože jí to slíbil. První sluneční paprsky se dotky její zmáčené tváře a ona se lehce usmála teplému slunci vstříc.

Drahá Dano,

Za několik hodin budu sedět v letadle, které mě od tebe odveze pryč. Slzy, které jsi měla v očích, když jsem ti o tom říkal budu před sebou vidět už navždycky a ve chvíli, kdy jsem tě hladil po tvářích a stíral tvé slzy jsem myslel, že bych měl umřít.

To, co jsme mezi sebou měli my dva nikdy nepůjde napodobit, porvé a naposledy v životě jsem našel spřízněnou duši. Nezáleží na tom, co jsi byla předtím, než jsem tě potkal, protože pro mě jsi znamenala všechno.

Když se ti podívám do očí a ty mi dovolíš nahlédnout hluboko do tvé duše, sdílíme spolu v tichosti spousty vzpomínek a společných myšlenek a já vím, že můj život závisí jen na tlukotu tvého srdce.

Bolest se dá překonat, Dano. Ale jen pokud budu vědět, že moje srdce najde to tvoje.

Přečti si ty hvězdičky. Už je čas.

Mám tě moc rád Fox

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dana seděla na posteli a zvedla ruku proti světlu. Na náramku se zalesklo pět hvězdiček.

Vzala tu první mezi prsty.

/MÉ/

Druhá

/SRDCE/

Třetí

/NAJDE/

Čtvrtá

/TO/

Pátá

/TVÉ/

Slib od Foxe Muldera. Slib, daný osudem.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 11.7.2008 v 16:50 v kategorii Povídky.