Termination (povídka)
autorka Vickie Moseley | překlad XGirl | kategorie Scully angst, Mulder angst, lehce MT. post-ep Tunguska/Terma, Colony, Dod Kalm | rating PG-13 | povídka ke stažení
Den první
„Muldere, je ti dobře?“ zeptala se ho, když vycházeli ze soudní síně. Jednání právě skončilo s tím, že se senát chtěl podívat na další důkazy. Ale podle tváří lidí za stolem, zpráv, které sama napsala, důkazů, které odhalili a které souvisely s „černou rakovinou“ a pokusy o hledání očkování proti ní, jakkoli utajenými a nemorálními, bylo jí jasné, že ty závěry nikdy nespatří světlo světa. Její vlastní rozhořčení se odráželo ve svěšených ramenou jejího partnera. Ale zdálo se jí, že je za tím ještě něco víc, než jen znechucení z další porážky, kterou utrpěli. Něco nebylo v pořádku.
Mulder se zhluboka nadechl, ale nepodařilo se mu skrýt bolest, která se mu jako krátký záblesk mihla očima. „To je dobrý, Scullyová. Jsem jen unavenej. To se stane, když chlap dostane na frak čtyřikrát během tří dnů.“ zavtipkoval a mimoděk si třel bolavá žebra.
„Měl jsi štěstí, že ten výbuch skončil pár modřinami, Muldere.“ řekla mu narovinu. „tedy, modřinami a kabátem, který můžeš nosit už jenom na domácí práce, abych byla přesná.“ dodala suše a vzpomněla si, že i její kabát a kostým už leží na dně skříně v krabici s nápisem „hadry“.
„Stejně už jsem chtěl novej kabát. Aspoň mám dobrou výmluvu.“ kroutil se, když jí držel otevřené dveře. „Scullyová, nevadilo by ti, kdybys řídila? Jsem nějak utahanej.“ Díval se do země, jako by měl strach, co odpoví. Tohle byl asi nejsmělejší pokus jak jí dát najevo, že ho něco bolí.
„Jistě.“ odpověděla s lehkostí a šli mlčky k autu. Vysadila ho u jeho bytu. Všechny pokusy zjistit, co mu je buď ignoroval, nebo rovnou odmítal. Alespoň že se jí podařilo ho přesvědčit, aby si vzal zítra volno. Doktor na pohotovosti je sice oba ujistil, že Mulder je v pořádku, ale potřeboval odpočinek–dlouhý odpočinek. Byla vlastně překvapená jak z toho všeho vyvázl lacino, jen se škrábancem a boulí na čele a s několika pohmožděnými žebry. Po třech dnech strávených na Sibiři a útěku před výbuchem ropného vrtu. Na Muldera to byl skoro zázrak.
Neměli moc času, ale cestou k ropným vrtům ho přiměla vyprávět alespoň něco málo o tom, co se dělo v Tungusce. Věděla, že jí říká jen cenzurovanou verzi, zvlášť v té části, která se týkala ruského gulagu. Tlačila ho, aby byl konkrétnější, ale dozvěděla se jen, že témata jako močení do díry v zemi a švábi v jídle nejsou vhodné pro rozhovor s dámou a hned přeřadil na jiné téma, konkrétně na to, jak se cítila jako „kriminálnice“. Něco se dělo a Scullyová byla ochotná čekat, aby z něj dostala, co. Dojela do svého bytu a hodila sebou na gauč. Byl to dlouhý den–začal vlastně už skoro před 72 hodinami–a ona byla tak unavená, že se ani nepřevlékla. Za pár vteřin už natvrdo spala.
Vytrvalé klepání na dveře ji probudilo. Posadila se a poslouchala. To nebyl Mulder. Znala Mulderovo klepání. Navíc, když se tak dlouho neozývala, Mulder už by si dávno odemkl svým vlastním klíčem. Neznělo to ani jako klepání její matky.Protáhla obličej, zívla a vstala. Vzala si zbraň a zvolala. „Moment“. Pak opatrně popošla ke dveřím a nejdřív se podívala kukátkem. Teprve pak vzala za kliku. Stála před ní navoněná hezká mladá žena. Byla blond–platinově blond a z jejího obleku sálaly peníze a moc. Obepnutý kostýmek, který měla na sobě, nenechával prostor pro fantazii. Žádné místo, kam by mohla ukrýt zbraň, všimla si bezděčně Scullyová a otevřela dveře na řetízek.
„Co si přejete?“ zeptala se, aniž otevřela řetízek.
„Dana Scullyová?“ zeptala se žena.
„Ano, jsem Dana Scullyová“ odpověděla. „A vy jste…?“
„Jmenuji se Marita Covarrubiasová, agentko Scullyová. Chtěla jsem s vámi mluvit. Jde o vašeho partnera a já bych to nerada probírala tady na chodbě.“ Dana zavřela dveře a na moment se o ně opřela. Pak ale zvítězila zvědavost a ona otevřela a pustila Covarrubiasovou dovnitř.
„Jak jste mě našla?“ zeptala se Scullyová. Ani se nesnažila skrývat nedůvěru.
„telefonní seznam. Ještě že je tam jen jedno jméno D. Scully.“ řekla mladá žena mile. „Mohu se posadit?“ zeptala se. Scullyová přikývla a obě se přesunuly do obýváku. Covarrubiasová si sedla na gauč a Scullyová do křesla naproti ní. Chvíli byly obě zticha, Marita se rozhlížela po bytě Scullyové, Scullyová si ji měřila. „Říkala jste, že to souvisí s Mulderem.“ pronesla nakonec Scullyová.
„Ano. Říkala jsem si, jestli jste s ním v poslední době mluvila.“ řekla, a naklonila hlavu na stranu, tak jak byla zvyklá, když lidi vyslýchala.
Scullyová ztuhla. „Byla jsem s ním celý den. Vysadila jsem ho v jeho bytě. Proč? Stalo se něco?“
Marita se tajemně usmála. „Agentko Scullyová, kolik vám toho váš partner prozradil o tom, co se stalo v Rusku?“
Scullyová byla trochu na rozpacích a slovo „prozradil“ se jí vůbec nelíbilo. „To je soukromá záležitost, slečno Covarrubiasová.“ nelíbilo se jí, kam se hovor ubíral, ani jak začal.
Marita našpulila rty a pokývala hlavou. „Takže vám neřekl nic, mám pravdu,“
Scullyová po ní blýskla pohledem.
„Přesně, jak jsem si myslela. No, agentko Scullyová, v tomhle případě si nemyslím, že se váš partner chová tak, aby to bylo v jeho zájmu. Chápu, že je asi zmatený tím, co se mu na Sibiři stalo, ale jeho neochota sdílet to s vámi mu může vážně ublížit.“
Tohle začalo Scullyovou zajímat. „Co o tom vy víte,“ řekla příkrým hlasem. Ani se nestarala o to, jak povýšeně ten tón mohl znít.
Marita vytáhla z malé kabelky nějaké dokumenty. „Tohle jsou lékařské záznamy. Váš partner byl vystaven černé rakovině, když byl na Sibiři. Vlastně vystaven je nepřesný termín. Byl nakažen černou rakovinou při experimentu, jako lidský pokusný králík, jako lidé v pečovatelském domě, kde jste byli před pár dny.“ Marita se znovu opřela zpátky do pohovky, zatímco Scullyová s očima navrch hlavy procházela lékařské zprávy.
„Bože můj“ vydechla. Bylo strašné o tom jen přemýšlet. Záznamy, které byly označené jako překlady, obsahovaly zprávy o množství toxinů, které vpravili do Muldera, o čase mezi infikací a projevy onemocnění a o stupni onemocnění. Na dalších stránkách bylo sériové číslo očkovací látky, kterou mu podali po šesti hodinách od projevení symptomů a dokumentace projevech příznaků, které se na Mulderově těle za tu dobu ukázaly. Scullyová vzhlédla od dokumentů, ve tváři jen čistou hrůzu a zděšení. „Je nakažený. Vždyť on umře.“ zašeptala a kousla se do rtu aby zabránila vlně pocitů porušit poslední křehký zbytek rozumu, který měla.
„nemusí,“ řekla klidně Marita. „ta zpráva je stejná jako u ostatních vězňů z gulagu. Vidíte, že si nedali moc záležet na předběžných vyšetřeních svých pokusných subjektů. Vlastně je sbírali rovnou z ulice. Žádné vstupní prohlídky. Když testovaný subjekt později projevil příznaky jiného onemocnění prostě ho nevzali na další pokusy. Vyřadili. Takže o Foxi Mulderovi nic nevěděli kromě toho, že je to američan a že jim ho dovezl Alex Krycek.“
„Krycek“ procedila Scullyová. Rostl v ní vztek a zatemňoval jí mysl. „Až ho najdu…“
„Nezatěžujte se křížovou výpravou za pomstou, agentko Scullyová. Alex Krycek je jen figurka ve hře. V téhle záležitosti už to s ním bylo vyřízeno. Dávejte na něj pozor, ale nemusíte ho hledat. Teď máte na práci důležitější věci.“
Scullyová přestala myslet na pomstu a přemýšlela o tom, co jí Marita právě řekla. „Takže vy tvrdíte, že Mulder nemusí umřít. Jak to myslíte?“ zeptala se úzkostně.
Marita se usmála, tentokrát upřímně. „Agentko Scullyová, agent Mulder je jeden z několika málo lidí na Zemi, kteří už přežili napadení kdysi neznámým mimozemským retrovirem. Retrovirem, který se do jeho těla dostal, když byl vystaven působení mimozemské krve.“
Scullyová byla najednou zmatená. „Já vám nerozumím“ zamumlala.
„Jeho tělo si už proti retroviru vytvořilo protilátky, agentko Scullyová. To určitě víte. Jsem si jistá, že jste Mulderův zdravotní stav po událostech na Aljašce pečlivě sledovala a vedla si záznamy. Ty protilátky mu teď možná zachrání život.“
„Říkáte ¨možná¨, copak to nevíte určitě?“ naléhala Scullyová. Už s tou ženou ztrácela trpělivost a chtěla jasné odpovědi.
„Agentko Scullyová, pochopte, o čem je tu řeč. O experimentu, který měl nejvyšší stupeň utajení. Je tak tajný, že jen možná čtyři nebo pět lidí v naší vládě tuší, že tu probíhají testy, a ti celou dobu mlčeli. Já vám mohu říct jen to, že je tu velká šance, že to Mulder přežije. A pokud ano, stane se pro celý projekt ještě mnohem důležitějším, než je teď.“
Scullyová obrátila oči ke stropu. „Ale důležitější pro JAKÝ projekt? Řekněte mi, o čem to mluvíte? Proč mu pomáháte? Proč mu dáváte informace? A když jsme u toho, proč vám záleží na tom, aby to Mulder přežil?“ ptala se prosebně.
„Agentko Scullyová“ vysvětlovala Marita trpělivě. „Otec vašeho partnera byl důležitým členem v projektu ještě dřív, než se Fox Mulder narodil. Ale chtěl odejít. Ostatní se do toho vložili a ujistili se, že projekt nevyzradí – a to nikomu. I v době, kdy byl ještě dítě, byl Fox Mulder důležitým pěšákem v téhle mezinárodní šachové hře. Když vstoupil do FBI a začal pracovat na Aktech X, povýšil na věž.“
Scullyová se na ni nevěřícně podívala a skepticky zavrtěla hlavou.
Marita se pousmála nad její nedůvěrou. „V nedávné době se ale staly věci, které ho povýšily ještě dále na téhle šachovnici. Už je na pozici střelce a brzy se z něj stane král.“
„A jak v tom figuruji já? vyhrkla Scullyová. "Další pěšák?“
Marita se zvedla a vzala do ruky kabelku. S obdivem se zadívala na Scullyovou a očima jakoby jí blýskl osten závisti. „Ale ne, slečno. Vy jste, a vždycky jste byla dámou pro svého krále. Jste mu v té hře rovna.“ vzala z rukou Scullyové složku a nalistovala ji až na poslední stránku. „Tady je asi nejpřesnější popis toho ,s čím máte tu čest. Budete muset dávat pozor, protože ten toxin je pro okolí vysoce nakažlivý. Vy se nemusíte bát, ale pro ostatní to může být smrtící. Radím vám, abyste agenta Muldera co nejdřív izolovala. Vy už budete vědět, co dělat.“
Scullyová se začetla do poslední stránky a skoro si nevšimla, že Marita už stojí u dveří a chystá se odejít. „Počkejte. Proč se já nemusím bát že se nakazím?“
Marita se zachvěla a otevřela dveře. „Protože vy už jste před lety nakažena byla a přežila jste.“ S touhle větou odešla. Scullyová se ztěžka posadila na pohovku a zírala do prázdna.
Netrvalo jí ale dlouho, než se zase vzpamatovala. Rychle si ještě jednou pročetla dokumetaci. Bylo to šílené, ale bylo to zdokumentované. Bez ohledu na to, odkud pocházela byla černá rakovina smrtící, její účinky viděla na vlastní oči. Nebo spíš, viděla jak začíná účinkovat. Vzpomněla si na exobiologa v Goddardově vesmírném středisku. Při představě Muldera, svázaného a znehybněného, jak se psalo ve zprávě, vystaveného stejné substanci, která byla viditelná na vědci i na starých lidech se jí dělalo špatně. Podle záznamů mu byla před procedurou podána silná sedativa. takže byl během toho nejspíš v bezvědomí. Přála si, aby to tak bylo. Nejspíš byl v bezvědomí i během očkování. Očkovací látku neznala, ale její chemické složení bylo v záznamech také. Měla by to předat Pendrellovi hned jak to bude možné.
Znovu se v myšlenkách vrátila k Mulderovi. Jak mu o tomhle řekne, když si to s největší pravděpodobností on sám nepamatuje? Jak ho znala, určitě to bude chtít smést ze stolu. Nikdy ji nepřestalo udivovat, že je schopný brát vážně jakoukoli bulvární historku, kterou mu někdo napíše na vzkaz za dveře, ale když dojde na důkazy o jeho vlastních zraněních, blahosklonně se na to vykašle. Možná, že to dělal jen ze strachu. Tak jako tak ale tentokrát, vzhledem k rychlosti postupu nemoci, který sama viděla, neměla moc času ho přemlouvat. Všechno musí jít teď stranou.
„Teď ale vymyslet nějakou dobrou krycí historku.“ zamumlala si pro sebe, zvedla telefon a vytočila soukromé číslo zástupce ředitele Skinnera. Ona i Mulder budou teď potřebovat na pár dní zmizet a zároveň mít k dispozici laboratoře FBI. A, co je nejdůležitější, musí najít nějaké tajné, bezpečné místo.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Termination, část druhá
Byt Foxe Muldera, 8:00
Myslel si, že má hlad. Celou dobu, co seděli soudní síni se Mulder netěšil na nic tolik, jako na pořádné jídlo. Matně si vzpomínal, že něco snědl v letadle cestou zpět do států, ale vlastně se pořádně nenajedl už víc jak tři dny. V jednu chvíli, cestou na ropná pole v Kanadě, když už kručení jeho žaludku překřičelo i vrtuli helikoptéry se na něj Scullyová zadívala stylem „Už tě nikam nevezmu“ a dala mu čokoládovou tyčinku, kterou vyhrabala v kabelce. Slupnul ji skoro i s obalem. Ale když dorazil domů a začal se prohrabovat obsahem ledničky, hlad ho opustil a zvedl se mu žaludek. Přesto otevřel plechovku rajčatové omáčky a polovinu jí snědl. Pak sebou plácl na gauč, vzal dálkové ovládání od televize a přepínal programy tak dlouho, než usnul.
Jeho mysl nepřestávala horečně pracovat. Jela v nejvyšších obrátkách od chvíle, kdy se podruhé probudil v ruském gulagu a ještě neměl čas strávit události posledních dnů. Promnul si místo po očkování na levé paži, které ho ještě pořád trochu bolelo. Byl rád, že si doktor na pohotovosti nelámal hlavu s čerstvou náplastí, kterou ranku přelepil hned jak vylezl ze sprchy. Kdyby Scullyová věděla, co mu vlastně v Rusku dělali, vyletěla by z kůže. A určitě by požadovala hned kompletní testy.
Co by jí řekl? „Jo, mimochodem, víš o té černé rakovině, která zabíjí všechny, co s ní přijdou do styku? No, tak už jsem ji taky chytil, takže nechoď moc blízko, abys ji ode mně nedostala?“ to byl samozřejmě vtip. Dobře si pamatoval slova uvězněného geologa, že „pokaždé je to snazší.“
Ti lidé byli nakaženi opakovaně a byli pořád naživu. Jak? A na jak dlouho? Pomyšlení na to, čím vším prošel, kolikrát málem zemřel, a že bude pomalu chátrat a nikdo, ani Scullyová tomu nebude moct zabránit ho děsilo. Hodně. Nevěděl, jestli to zvládne. Vlastně teď nevěděl nic.
Pořád ještě cítil, jak se ty organismy svíjí pod jeho kůží. Tak mu to alespoň připadalo. Zase se jednou setkal s mimozemskou formou života hodně zblízka. Nejdřív měnič podoby, lovec, který ho nechal umřít na ledových pláních Aljašky.
A teď tahle černá substance, co vypadala jako malí lesklí červi, a kterou nosil v sobě jako špatně načasovanou bombu. Už jen z toho pomyšlení ho svědila kůže po celém těle. Když se dostal do svého bytu, hned se pečlivě prohlédl v zrcadle, ale ničeho si nevšiml. Žádný pohyb pod kůží, jako cítil, když byl v gulagu a jako viděla Scullyová na exobiologovi. Nic, co by v zrcadle nevypadalo normálně.
Ale zdání může klamat, to dobře věděl. Když mu to ještě myslelo, předtím, než usnul ho napadlo vytáhnout „starého známého“. Únos Scullyové. Ženy z MUFONu v Pensylvánii a jejich varování, že ona je jednou z nich a že všechny umírají na neléčitelnou formu rakoviny.
„Spolu v dobrém i zlém, Scullyová.“, řekl znechuceně a vztekle mrštil ovládačem směrem k televizi. Minul a trefil protější zeď, od které se přístroj odrazil a s hluchým úderem dopadl pod psací stůl.
Vstal z gauče a popadl do ruky své běžecké boty. Ani se nezdržoval oblékáním bundy, dal klíč od bytu do malého kotníkového pouzdra, které mu kdysi dávno dala Scullyová a vyšel z bytu, aby se proběhl a vyčistil si hlavu.
Když vycházel z výtahu v přízemí, uviděl, jak k němu míří známá postava. Raději hned přešel do defenzivy. „Já vím, že mám odpočívat, Scullyová,“ omlouval se se zdviženýma rukama, aby oddálil její verbální útok. „ale nemohl jsem zabrat, tak si jdu zaběhat. Jen pár mil, opravdu, abych se jen trochu unavil. Pak si půjdu lehnout do postele, slibuju.“
Zdálo se že ho ani neposlouchá, jen netrpělivě čeká, až konečně zmlkne. „Muldere, musím s tebou mluvit. Hned.“ Vklouzla do výtahu a přidržela mu otevřené dveře. Chvíli zkoprnělě stál a pak šel za ní.
„Sbal si věci. Něco obnošeného, tepláky a triko. Něco, co se dá lehce svléknou a obléknout.“ nařizovala, když vytahovala vlastní klíč, aby odemkla Mulderův byt.
„Agentko Scullyová, vy mně chcete svádět?“ zeptal se. Její vážný ton a naléhavost ho mátly.
Za dveřmi jeho bytu se zastavila. Nebude to tak jednoduché, jak si nejdřív myslela. „Muldere, musíme jet na nějaké klidné místo, pokud možno opuštěné. Máš ještě pořád klíče od letního bytu v Quonochontaugh?“ zeptala se ho.
Její otázka ho úplně odzbrojila. „Jistě, Scullyová. Proč, děje se něco?“ Už ani on neměl náladu vtipkovat, její odměřenost mu vadila.
Na vteřinu zavřela oči a sbírala kuráž. „Ano, děje, Muldere. Byl jsi nakažen černou rakovinou.“ řekla pomalu, přesně tím profesionálním tónem, který miloval i nenáviděl, podle toho, co jím říkala.
Zhluboka se nadechl a přikývl. „já vím“. Díval se na ni nelítostnýma očima. „Jak jsi na to přišla, Scullyová? Zase jsi dělala testy?“
Svraštila obočí a její hlas zněl skoro rozběsněně. „Ale jdi, Muldere! Neházej to laskavě na mně, ano? Tvoje hodná informátorka u mě byla dnes večer a všechno mi to řekla. Ale to nevysvětluje, proč jsem to musela slyšet až od ní. Kdy jsi mi to asi tak chtěl říct ty, když to víš?“ dožadovala se.
Mulder se zastyděl. „Já nevím, Scullyová. Pořád ještě nevím, jak to říct sám sobě,“ pronesl tichým hlasem, popošel ke gauči a posadil se. Lokty si opřel o kolena a tvář si zakryl dlaněmi. „Bude to znít bezcitně a sobecky a…já nechci umřít, Scullyová. Je mi líto. Prostě nechci.“ Podíval se na ni zpoza svých prstů, jako by jí chtěl očima naznačit všechnu úzkost a strach, který nedokázal vyjádřit slovy.
Podívala se stranou. Nemohla to už vydržet. Tak jasně cítila jeho bolest, že se stávala její vlastní. Obešla stolek a sedla si na gauč vedle něho, a hladila ho po zádech nahoru a dolů, tak jako když se objali v soudní síni. „Neboj se, Muldere. Ty neumřeš. Já se o to postarám.“ Ujišťovala ho.
Rozzlobeně se od ní odtáhl a začal přecházet po místnosti. „A co si myslíš, že s tím uděláš, Scullyová?“ vztekal se. „Tahle věc je nevyléčitelná. A mimo to, neměla bys mís spíš starost o sebe, než o mě?“ Vypustil ta slova z úst ještě než si uvědomil co vlastně říká, a tak tu teď stál a okolo nich bylo hrozivé ticho. Nemohl je ale vzít zpátky.
Ona jen seděla a dívala se na něj.
„Promin, Scullyová. Já jsem nemyslel…“klesl před ní na podlahu a šeptal zlomeným hlasem. „Já jsem…nechtěl…promiň, Scullyová, promiň…“
„Muldere, každý měsíc chodím na krevní testy a jsou v pořádku. Nic se nemění. Kdyby ano, hned bych se to dozvěděla. A hned bych nastoupila léčbu. Nemám v úmyslu složit ruce do klína a nechat aby mě to, co mi udělali zabilo.“ sama byla překvapená, jak pevným hlasem to říkala, i když uvnitř byla vyděšená stejně jako byl Mulder. „Nezemřu. A neopustím tě. Takže si musíme pospíšit, protože nedopustím abys ty z tohohle odešel bez boje.“
„Proč chceš jet na Rhode Island?“ zeptal se šeptem, jako by se pořád bál mluvit normálním tónem.
„Protože tě chci udržet naživu tak dlouho, aby ses úplně uzdravil.“ odpověděla pragmaticky a vstala, aby mu zavazadlo zabalila sama.
Za deset minut vyjeli. V rychlosti mu vylíčila setkání s jeho informátorkou z Organizace spojených národů. „Jsem zmatený,“ zareagoval, když našel odvahu zase mluvit. Celou dobu cítil, že by se mohl každou chvílí sesypat, a to před ní nechtěl alespoň prozatím dopustit.
„To chápu“ řekla bryskně, najela na mezistátní silnici a přeřadila.
„Marita Covarrubiasová přišla za tebou? Proč s tou informací nepřišla nejdřív za mnou?“ divil se nahlas.
Scullyová se na něj úkosem podívala. „A proč by nemohla jít za mnou? Žárlíš snad, Muldere? Třeba nejsi její typ“ škádlila ho. Chtěla, aby uvěřil, že to, co jí předtím řekl, co mu ujelo ve vypjaté chvíli, už je zapomenuto a odpuštěno.
Mulder ale neměl náladu na vtipkování a na její komentář se spíš zamračil. „Ne, vážně, Scullyová.“ řekl zamyšleně.
„Možná proto, že tě zná, Muldere. nebo si myslí, že tě zná. Ty bys ty papíry prostě hodil do šuplíku a já bych je náhodou našla až týden po tvém pohřbu. Nedáváš na sebe vůbec pozor, přiznej si to. Ty bys mi ty dokumenty neukázal, ignoroval bys to. A pak bys zemřel. Jednoduché.“
„Neignoroval bych je.“ brblal. najednou jakoby mu mezistátní silnice a nudná Marylandská krajina přišly mnohem zajímavější, než tvář jeho partnerky.
„Tak jo“ opáčila Scullyová. Podívala se na něj. Vypadal vyčerpaně a ona si nebyla jistá, jestli je to chorobou, nebo horskou dráhou emocí, kterou před chvílí oba projeli. „Zkus si trochu odpočinout. Za chvíli jsme tam. Mám zamluvený let do Providence a pak připravené auto v půjčovně.“
„Ta chata je ale uprostřed pláže, okolo není nic, Scullyová. Takže doufám, že celá léčba bude o horkých koupelích a držení za ruku“
Usmála se sama pro sebe a pak se otočila k na něj. „Nedělej si s tím starosti Muldere, všechno jsem připravila.“
Letiště v Providence, Rhode Island, 12:15
Hned po přistání v Providence zavedla Scullyová Muldera k půjčovně aut. Čekaly tu na ně krabice s vybavením a minidodávka, ve které už pár krabic bylo.
„Tady to máte, pane Hale. To geologické vybavení přišlo o něco dřív, tak jsme vám ho naložili do auta. Můžete vyrazit.“ řekl úředník vesele. Mulder se zadíval na svou partnerku se zdviženým obočím. „Pan Hale?“ zeptal se jí neslyšně a pak se široce usmál.
„tak pojď, Georgi, máme před sebou prima den.“ řekla Scullyová, přehodila si popruhy jejich dvou příručních tašek přes rameno a postrkovala Muldera k dodávce.
„Kradeš mi falešná jména, Scullyová?“ popichoval ji a šel ke dveřím u místa řidiče.
„Tlačil mě čas, ¨Georgi¨,“ škádlila ho dál „Cítíš se na to, abys řídil?“ zeptala se ho. Poprvé od chvíle, co přistáli zněla v jejím hlase starost.
„Jo, jsem v pořádku,“ ujistil ji. Ve skutečnosti byl unavený, ale nijak špatně se necítil. Alespoň zatím ne. Nevěděl, co má Scullyová v plánu, a když se podíval na krabice, hezky naskládané vzadu, ani to vědět nechtěl. „To jsou všechny ty krámy pro mně?“ zeptal se nejistě. Pak si všiml čtyř boxů s nápisem „Colemanovy mrazírny“ a začal si vážně dělat starosti. „Scullyová, ty plánuješ na pláži rybařit?“
„Muldere, všechno ti vysvětlím až dojedeme na ten letní byt. Je to lékařské vybavení, ano. Povětšinou přenosná nemocniční zařízení, co se používají třeba při živelných pohromách. Věci přesně pro nás.“ řekla tajemně a zaklapla si bezpečnostní pás.
„Chci, aby ses uzdravil.“ řekla pevně a ukázala na silnici před nimi. „nemáme na to celé odpoledne.“
Cesta na pláž trvala slabé dvě hodiny. Zvedl se vítr a chřestil větvemi stromů v zahradě okolo malého domku. Mulder vystoupil z auta a chvíli nehnutě stál a zhluboka dýchal. Tak hezky to tu vonělo. Jako domov. Po chvilce si všiml, že Scullyová už sama tahá krabice dovnitř. Také nějaké vzal a šel za ní.
Složila bedny v obývacím pokoji a pak se vrátila pro další. On ty své položil na pohovku a rozhlížel se po podlaze u krbu, která byla plná porcelánových střepů. Už skoro zapomněl na ten večer, kdy sem přijel, když jeho matka ležela v nemocnici. Hledal nástroj, který nakonec stejně nefungoval. Vzdychl a šel do komory v kuchyni pro smetáček a lopatku, aby ten nepořádek uklidil.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Termination, část třetí
Scullyová nesla poslední krabice, když skončil se zametáním. „není tady moc světla. Skoro všechny lampy jsou rozbitý. U stropu je zářivka, ale dost vynechává.“ oznámil jí. Scullyová zatím pečlivě vybalovala lékařské nástroje. Mulder jich pár rozpoznal a tvář se mu zkřivila. Pro něj to všechno byly mučící nástroje.
„To nevadí. Nejradši bych to udělala někde v ložnici, jestli ti to nevadí.“ odpověděla nepřítomně a rychle se rozhlédla ve dvou ložnicích, aby se rozhodla, která z nich bude lepší. „je za touhle postelí zásuvka?“ zavolala na něj. Byla v místnosti, kde vždycky spali Fox a Samantha.
„Hmmm…jo, myslím, že jo.“ odpověděl a pomohl jí odsunout postel aby se dostali k elektrické zásuvce.
zastrčila do ní prodlužovačku s rozdělovačem pro šest koncovek a přisunuli postel na místo. „většina zařízení běží na normální voltáž, tak to snad bude stačit.“ mumlala, a pak si klekla na všechny čtyři a zkoumala podlahu okolo postele.
„Scullyová, co chceš vlastně dělat?“ zeptal se jí Mulder. Zastavila se a podívala se na něj. Měl na tváři přesně ten výraz, který se objevil, když byl Mulder vyděšený k smrti a nechtěl to dát najevo. Postavila se, vzala ho za ruku a odvedla ho do obýváku. Sedli si spolu na gauč. „Neříkala jsem ti nikdy, co se stalo na Aljašce, že ne?“ začala. Mulder se tvářil nechápavě.
„Ani´s nemusela, byl jsem tam.“ připomněl jí.
„Ano, byl, ale ne duchem přítomný, alespoň na začátku ne. Po tom, co… žena, co tvrdila, že je Samatha…“
„Klon, Scullyová. Byl to klon,“ vyhrkl netrpělivě.
„Na tom te´d nezáleží, Muldere, tak mlč a poslouchej,“ přerušila ho. „Zkrátka po tom, co se v sanitce rozložila jsem začala přemýšlet. A jela jsem do márnice, kde bylo tělo agenta Weisse. Patolog už dělal nějaké testy ohledně organismu, viru, který agenta Weisse zabil. Snížením teploty krevních vzorků dokázal ten virus zničit. Prostě nesnáší chlad. Jedině tak se dá zlikvidovat.“
Zadíval se na ni a pokýval hlavou. „Takže to, že jsem byl na ledových pláních, když jsem se nakazil…“
„To ti zachránilo život, Muldere. Alespoň na začátku. Když tě pak našel oddíl námořnictva a přivezli tě na pohotovost v Eisenhower, začali postupovat jako u každého případu hypotermie.“
„Snažili se mě rozmrazit“ přerušil ji. Přikývla.
„Ano. Ale to vyústilo v to, že se virus probral. Tvoje krev začala houstnout a potom…“ zmlkla. Tohle byla vzpomínka, na kterou myslela nerada. Ještě pořád ji tahle noční můra občas budila uprostřed noci.
„Zastavilo se mi srdce,“ řekl Mulder klidně. Střelila po něm pohledem a on se na ni usmál. „Co jsem s tebou, tak jsem leccos pochytil, Scullyová. Vyznám se ve svých zdravotních kartách. Pozorný žáček, ne?“ laškovně se na ni usmál.
Oplatila mu úsměv. „Jo, Muldere. Pozorný. A ano, zastavilo se ti srdce. Takže první věc, co jsem musela udělat bylo znovu ho rozběhnout. To jsme udělali defibrilátorem. Když jsi měl zase puls, nařídila jsem kompletní transfúzi. Chtěla jsem z tebe co nejvíc toho viru dostat ven. Pak jsme začali s agresivní léčbou antivirovými prostředky. Použila jsem větší dávky, než schvaluje lékařské etika, ale bylo mi to jedno. Zachránilo ti to život, ale zároveň tě to o něj málem připravilo.“
„Léčba byla horší, než nemoc?“ zeptal se. Nikdy mu tohle neřekla, nikdy mu to nepřiznala. Na chvíli mu blesklo hlavou, jak muselo být tohle zjištění hrozné pro ni,–-že se mu snažila pomoct a místo toho ho málem zabila. I teď viděl, že je jí nepříjemné s ním o tom mluvit.
„V určitém smyslu ano. Ta nemoc byla těžká, ale léčba byla pro tvé tělo strašná zátěž. Šel jsi do zástavy dechu hned jak jsme začali s transfúzí. Dali jsme tě na respirátor.“
Viděla, jak s sebou škubl při zmínce o tomto zařízení. „Byl jsi v komatu. Přístroje za tebe vykonávaly všechny životní funkce, Muldere.“
Dívala se do země a neklidně proplétala prsty, jako by se styděla, jako by byla v rozpacích. „Jako svědek tvé poslední vůle vím, že jsi v tomhle stavu nikdy nechtěl žít, ale věděla jsem taky, že mám pravdu, a ty se uzdravíš. nikdy bych tě tak nenechala, Muldere, přísahám.“ Přikývl a chabě se na ni usmál. Jestli bylo co odpouštět, tohle jí odpustil už dávno.
Scullyová se zhluboka nadechla a pokračovala. „Trvalo to pár týdnů, ale každý den bylo znát zlepšení. Nejdřív jen nepatrné. Množství viru ve tvém organismu hned v prvních hodinách dramaticky pokleslo. Přesto ho zbylo dost na to, abychom museli pokračovat v léčbě. Během té doby si tvoje tělo začalo samo od sebe vytvářet protilátky. To byl ten zázrak, za který jsme se všichni modlili. Pak jsme tě už mohli odpojit od přístrojů. Bylo to asi týden předtím, než ses konečně probral z bezvědomí. Pak už nebyl virus ve tvém organismu zjistitelný. Ani v biopsii, kterou jsme se tak moc báli udělat.“
„ta jizvička na boku.“ pronesl nepřítomně.
Usmála se. „Ano, ta jizvička. Udělali jsme ti biopsii jaterní tkáně, abychom zjistili, jestli se virus neusadil ve vnitřních orgánech. Testy byly ale čisté jako sklo. Takže jsi prošel na jedničku s hvězdičkou. A byla jen otázka pár dní, kdy se vzbudíš a budeš vtipkovat o nehodě s mrazákem.“
„Scullyová, i když mě baví tady sedět a vzpomínat na staré dobré časy, jak to vlastně všechno souvisí?“ zeptal se, aniž z ní spustil oči.
„Strašně úzce to souvisí s tím, k čemu se chystáme, Muldere.“ trvala na svém. „Četla jsem záznamy o výzkumu doktorky Bonity Charne-Sayerové.“
„té virložky, co ji zavraždili.“ skočil jí do řeči Mulder.
„Ano. Pracovala na očkování proti černé rakovině, ale také na ni hledala lék. Byla jsem překvapená, když jsem v jejích poznámkách našla něco, co mi bylo povědomé.“
Hodně povědomé. Našla jsem SVÉ poznámky, ty, které jsem si dělala o průběhu té léčby po událostech na Aljašce. Těžko říct, jak se k nim dostala." ucedila Scullyová trpce, „ale byly tam. Ona došla k závěru, že mezi těmi dvěma organismy, retrovirem, který pochází z kontaktu s mimozemskou krví a černým olejem. Vykazují téměř shodné znaky. Upřímně, Muldere, jde o blízké příbuzné. Oleji to trvá déle, než zabije, ale reaguje podobně jako virus, kterým ses nakazil na Aljašce.“
„A ten jsem přežil“ uznale hvízdl Mulder. „Takže jsem vlastně v pohodě. Chci říct, už mám protilátky, ne? Tak proč tady sedíme v místnosti plné nástrojů půjčených od španělské inkvizice, a tunou ledu, Scullyová?“
„Máš protilátky, Muldere, ale to už doktorka Charne-Sayerová zkoušela. Ty protilátky tyhle potvory jen zpomalí, nezabijí je. Jen v klidu vyčkávají až bude tvoje tělo oslabené, ať už nemocí nebo úrazem. Pak zaútočí s plnou silou A výsledek je stejný. Smrt.“
„Čekám na závěr, Scullyová“ řekl trpělivě.
„Myslím, že ho můžu dostat na jeho vlastní plány. Chci aby virus nabyl dojmu, že jsi oslabený a pak sama zaútočím proti němu antivirovými prostředky a vyženu tu bestii z tebe ven. Je to sice riskantní, ale výsledek za tu námahu stojí.“
„Takže chystáš past.“ řekl Mulder a znovu pokýval hlavou.
„Přesně tak. Četla jsem všechny složky o tom jejím výzkumu, Muldere. Myslím, že doktorka Cahrne-Sayerová mířila stejným směrem. Bohužel ji ale zabili dřív, než svou práci stihla dokončit. Já jsem tuhle metodu už zkusila, tedy, tenkrát… Byl to vlastně spíš instinkt“ přiznala nakvašeně.
Mulder se usmál a vzal ji za ruku. „Já jsem se naučil tvým instinktům věřit, Scullyová. Už víckrát mi zachránily zadek“ dodal. „Víš, co se stane? Z těch starých lidí ten organismus vylezl ven, když zemřeli. Hrozí ti, že se nakazíš. Proč vlastně tohle neděláme někde ve vojenských laboratořích, kde mají všechno potřebné vybavení a zároveň i kontejnery na nebezpečný materiál? Tohle je jako bysme tady na východním pobřeží měli biologickou bombu, Scullyová“ varoval ji opatrně Mulder.
„Nemůžu tě vzít do laboratoří armády, protože vojáci by mě nenachali abych celou věc řídila. Oni si dělají věci po svém, tak jako to předvedli tenkrát na Eisenhower field. Už práce doktorky Charne-Sayerové byla na hraně, Muldere. Hodně se od nich odvrátila. Nikdy by její závěry nerespektovali. Nemohla bych tě tam vzít. A když jsme tu jen my dva, nebude vystavení toxinu žádný problém.“ Doufala, že Mulder nebude chtít znát podrobnosti.
Zhatil její naděje ještě dřív, než si je začala dělat. „Ale jak to, Scullyová? Já nechci, aby ses tím nakazila. I kdyby došlo k nejhoršímu, i kdyby tvoje metoda nefungovala, chci, aby tys tohle přežila.“ řekl upřímně a stiskl její ruku. „Je to pro tebe moc nebezpečné.“
„Muldere, o mne se neboj. Doufám, že ty organismy a ten virus zabiju dřív, než opustí tvoje tělo. A mimo to…já proti němu mám imunitu.“ pípla nesměle.
„Imunitu? Jak? Proč si to myslíš?“ zeptal se .
„To mi řekla slečna Covarrubiassová. Když mě unesli. Myslím si, že je to jeden z důvodů, proč jsem byla v komatu, když mě vrátili zpátky. Možná že ta poškozená DNA byla další možnost očkování. Ať je to jak chce, myslím, že já ohrožená nejsem.“
„A ty jí věříš, že ti nelhala?“ zeptal se pochybovačně Mulder.
Podívala se na něj, jako kdyby mu vyrostla druhá hlava. „Muldere, poslouchej se, co říkáš. Ty jdeš za vším, co ti řekne, šel jsi za vším, co řekli její dva předchůdci, jako kdyby to byli boží prorokové, ale když teď s něčím přijdu já, tak hned podezříváš. To nechápu.“ opáčila a rozhodila bezmocně rukama.
„Musíme si s těma potvůrkama přestat hrát, Scullyová. Hodně koušou.“ vtipkoval sice Mulder, ale jeho tvář zůstala vážná. „Prostě jí v tomhle nevěřím, Je to příliš důležité. Nechci tohle udělat, dokud si nebudu jistej, že se ti nemůže nic stát.“
„Muldere! Já tě nenechám abys mě zastavil, když tady je šance, že se můžeš uzdravit“prohlásila rezolutně.
„Nedělej z toho sebeobětování, Scullyová. Když jsi to chtěla udělat naposled, tak se s námi málem potopila loď“ připomněl jí s chápavým úsměvem. Na chvíli se v myšlenkách vrátil k té chvíli na křižníku USS Argent, když Scullyová prohledávala celou loď aby našla něco k pití a stejně se jí podařilo dát dohromady jen necelý půllitr „pitné“ tekutiny. Celý den ji přesvědčoval, že by se sama měla pokusit přežít ona, i kdyby jeho to mělo stát život. Nejradši by ho sama za tohle uškrtila, ale neměla už sílu.
„Nic se mi nestane“ trvala na svém a dala si nohu přes nohu. „Pokud se ty nerozhodneš, že z toho vyvázneš lacino, Muldere. Upřímně, vždycky jsem si myslela že koketuješ se sebevraždou.“řekla naštvaně.
Tvářil se, jako kdyby mu dala facku.„To bylo ještě než jsem potkal tebe“ řekl jí bezelstně.
„Ale opatrnost sám na sebe jsi ještě nepotkal, sakra!“vyštěkla. Zvedla se, pustila jeho dlaň a začala přecházet po malém obýváku. „Když jsme spolu začali pracovat, říkala jsem si, Bože,tenhle člověk toho vydržel tolik. Přežije všechno. A viděla jsem to znova a znova. Ellensova letecká základna, Raleigh v Severní Karolíně, Dead Horse na Aljašce, USS Argent, Farmington v Novém Mexiku. Víš co mají všechna ta místa společného? Jsou to místa, kdes stál tváří v tvář smrti, Muldere. A já jsem si vždycky myslela, že jsi rád, že se ti podařilo vyhrát. Teď na ten seznam můžeme přidat Tungusku. Nenech smrt zvítězit, sakra! Nedělej to. Ne teď, ne po tom všem, cos přežil.“ přestala pochodovat po pokoji a klekla si na zem před něj, vzala do rukou obě jeho dlaně a zadívala se mu zpříma do očí. „Věř mi, Muldere. Prosím. Věř mi.“
Dlouho neříkal nic, jen se jí díval do jejích jasných modrých očí. Pak si olízl rty, jako by došel k nějakému rozhodnutí. Usmál se. "Scullyová, kolikrát ti to ještě mám říkat, že jsi JEDINÁ, komu věřím. Vztáhla k němu ruce a pevně ho objala.
„Očividně bych se měl vzdávat častějc“ škádlil ji. Pustila ho a lehce ho plácla po rameni. Předstíral, jako by ho smrtelně zranila a upadl na bok. „Tak, kdy ta jízda začne?“ ptal se a snažil se udržet odlehčenou náladu.
„Hned ráno, až se dobře vyspíš. Dám ti něco ,co ti pomůže usnout. Chci, aby sis to vzal, bez řečí, Muldere. Je to menší dávka toho, co ti dám zítra, zvýší to množství séra ve tvojí krvi, když začneme dnes večer.“
„Původně jsem se vlastně chtěl zeptat, co se mnou zítra budeš dělat?“ připomněl jí.
„Chci tě uspat. Ne moc, jen lehký spánek, opravdu. A pak snížím tvoji tělesnou teplotu“ zněla mnohem sebevědoměji, než se cítila.
„Napodobíš to, co se stalo na Aljašce.“ opakoval si pro sebe.
„Ano, tak nějak. Budu dělat časté krevní testy. Až se ty bestie začnou hýbat, dám ti dávku antivirových prostředků, které jsem použila tenkrát, jen trochu upravenou.“
„A budeš čekat na vedlejší účinky.“ zamumlal. Zavřela oči a přikývla. „Scullyová, kdyby se cokoliv zvrtlo…“
„Budu obviněná z vraždy“ řekla suše.
„Ne, to jsem nemyslel! To bych nechtěl,“ honem ji uklidňoval Mulder. „To ne. Nikdy. Chci napsat pár dopisů. Jeden mé matce a jeden Skinnerovi. Kdyby se to nepovedlo, předáš je?“ pronesl slavnostně.
Téměř nechápavě zavrtěla hlavou. „Slibuju, Muldere.“
Než připravila v ložnici všechno vybavení, trvalo jí to skoro hodinu. Nechtěla ráno ztrácet čas. Mulder se převlékl do svého „pyžama“ – ustřižených tepláků a trička. Pak se posadil ke stolku v kuchyni a rychle naškrábal tři dopisy. Zalepil je do obálek, které našel v kuchyni v šuplíku a napsal na ně adresy. Pak je dal Scullyové. Všimla si, že jeden dopis je nadepsán jejím jménem.
„Nenakukovat, než budou Vánoce,“ šklebil se Mulder, ale v očích se mu přesto usadil vyděšený výraz. Když se na ni podíval, šel jí mráz po zádech.
„Neboj se“ řekl měkce.
„Tady, vezmi si to.“ Podala mu malou bílou tabletku a sklenici vody.
„Co to vlastně je?“ zeptal se a spolkl prášek. Vypil celou sklenici.
„Je to určitě bezpečnější než to, s čím jsi experimentoval v Anglii,“ popichovala ho, ale radši nezabíhala do detailů.
„Já jsem byl v Anglii hodnej,“ řekl vážně a šel za ní do ložnice. Nadzvedla obočí a Mulder nemohl potlačit úsměv. „Užíval jsem jen osvědčené povzbuzující prostředky,“ řekl s téměř dokonale netečným výrazem. Usmála se, aby mu dala najevo, že ji tenhle jeho humor znechutil, ale ještě nechce přestat.
Když se uvelebil na posteli, otočil se a díval se, jak si Scullyová lehá vedle něj. „Jejda, Scullyová, to je jako přespávání u kamarádky“ zívl.
„Jo, jenže my budeme opravdu spát, Muldere“ ujistila ho. Znovu se usmál.
„Dobrou noc, Scullyová. Uvidíme se ráno.“ Přitáhl si přikrývku pod bradu a otočil se k ní zády.
„Dobrou noc, Muldere. Hezké sny.“ odpověděla mu. Cítila se dobře, a zároveň zvláštně. Už dlouho se nedovedla uvolnit tak, aby lehce usnula. Myslela na tolik věcí, měla tak málo času, aby si všechno promyslela, aby si všechno připravila. Ale hluboko uvnitř věděla, že tohle je jejich jediná šance. Bude to fungovat. Musí. Když se Mulderův dech konečně zklidnil a přešel v pomalé a klidné oddychování spícího člověka, cítila, jak i ji opouští tíseň a pomalu usnula také.
Den druhý, 7:15
Usnuli asi ve dvě hodiny ráno a Scullyová nařídila budík na sedmou. Jen pět hodin spánku, ale i tak to bylo víc, než se jí většinou dostávalo když spolu pracovali na případech, takže vstala docela odpočatá. Mulder ještě spal a to bylo dobře. Dokončila přípravy, se kterými začala minulý večer a pak začala monitorovat životní funkce svého partnera. Mulderova tendence končit neustále v nemocnici měla jednu výhodu – vždycky většinu vyšetření prospal a tohle nebylo výjimkou. Ještě že tak. Když byl při vědomí, nikdy ho nemohla plně vyšetřit, a nechtělo se jí zkoušet to zrovna dnes. I tak se celá klepala.
Probudil se, až když mu píchla infúzi a netvářil se nadšeně. „Sakra, Scullyová“ proč jsi nic neřekla? Kam zmizelo „Bude to jen štípnutí?“? hořekoval.
Měla práci se zaváděním infúze. „Prospal jsi to.“ vzala do ruky sáček s roztokem. „Takhle to bylo jednodušší.“
„Jednodušší pro koho?“ zeptal se sarkasticky.
„Pro mě“ široce se usmála. „Pokud si potřebuješ odskočit, tak běž teď, než připravím postel.“ řekla mu a podala mu roztok v sáčku. Zaškaredil se a šel. Scullyová zatím sundala povlečení a položila na postel chladící přikrývku, takovou, která má na sobě vaky s médiem, které se chladí elektricky. Navrch dala tenké prostěradlo. Pak šla do kuchyně a začala nosit boxy s ledem.
Mulder stál mezi dveřmi a pozoroval ji. Skousl si ret a studoval scenérii před sebou s nedůvěrou. „Na TOMHLE budu spát?“ Ani nemusel vysvětlovat, o čem mluví. Všechno zdravotnické vybavení překřtil na TOHLE už když byl v nemocnici poprvé od chvíle, co je k sobě přidělili. Vždycky se na přístroj upřeně díval s vytřeštěnýma očima, takže přesně věděla, které TOHLE má na mysli.
Přestala s prací a podívala se na něj. „Ano, budeš na tom spát. A pak tě zabalím do ledu.“ řekla mu tiše, aby nerozpoznal její vlastní obavy. Vypadal vlastně docela zdravý, jak tady stál v triku Knicks a odrbaných ustřižených teplákách. Vlasy si před chvílí učesal, ale stejně vypadaly chlapecky rozcuchaně. Ano, když se na něj podívala tak vypadal jako chodící reklama na zdravého chlapa. Vlastně jen zavedená infúze, pevně přilepená ke hřbetu jeho pravé ruky dávala tušit, že tady něco není v pořádku. Ale Scullyová věděla ,že zdání často klame. Myslela na černé olejnaté organismy, které viděla na exobiologovi a tiše si dodávala odvahu.
Mulderovy oči těkaly po ostatních hadičkách a nástrojích, které si rozložila na druhou postel. Když na jedné sadě nástrojů spočinuly jeho oči, zbledl a oklepal se. „Scullyová, –a co–odskočení si–až budu spát?“ zeptal se nejistě, aniž by se na ni jednou podíval.
Podívala se na něj. „O to se postarám já, až usneš.“ odpověděla mu.
„To ne,“ zasténal „Ne tuhle…“ Teď zíral na Foleyův katetr. Zavrtěla hlavou a uklidila nástroje z jeho dohledu.
„Muledre, přestaň kňourat. Nemám jinou možnost. Až to bude za námi, dostaneš takové to velké sladké lízátko za to, jaký jsi byl hodný pacient. Stejně to všechno prospíš, a co oči nevidí, to srdce nebolí, ano?“ Snažila se ho utěšit pohledem a čekala, že se s ní bude hádat.
Tvářil se, že by chtěl, ale po několika trapných chvilkách se jen otřásl a neříkal nic. „ty jseš doktor“ řekl odvážně.
Dívala se na něj s neskrývaným překvapením. „Páni, Muldere, dávej si pozor, nebo si začnu myslet, že jsi klon.“ popichovala, a podařilo se jí odlehčit náladu. Rozhodl se, že ten komentář bude ignorovat. „Takže si už mám lehnout, nebo si to můžu ještě rozmyslet?“ odpověděl jí taky vtipem, ale ona si všimla, že je Mulder čím dál nervóznější. Bylo na čase začít.
„Skoč do postele, nechce se mi tě dneska honit po lesích“ ušklíbla se a pokynula mu, aby si udělal pohodlí. Tiše kývl na souhlas a ona přes něj přehodila další prostěradlo. „Tak jo. dej mi triko a kraťasy.“ nařídila.
„Řeknu ti, Scullyová, ty představy…“začal vysvětlovat, ale ona ho pohledem umlčela. I tak si ale neodpustil na ni mlsně koukat a obdařit ji širokým úsměvem, když si sundával oba kusy oblečení. Chvíli mu trvalo, než vymotal hadičku od infuze z trička, ale pak se mu podařilo triko přece jen sundat a podal jí oblečení s laškovným mrknutím. Nakonec se i ona na něj usmála a oblečení položila stranou.
Zavěsila infuzní sáček s roztokem na stojan vedle postele, a přidala do něj z injekční stříkačky dávku čirého roztoku. Zkontrolovala, jestli je všechno na svém místě. Za několik minut to začalo účinkovat. Mulderovy oči vypadaly jako skleněné. Povzdychl si.
„To je dobrej materiál, Scullyová..Kde jsi to sehnala?“ protáhl.
Nevěděla, proč řekla to, co řekla. Asi to bylo obvyklé škádlení, které mezi sebou udržovali pořád. Bylo to asi tím, že věděla, že za chvíli usne a na vtipné poznámky už nebude čas. „Hledala jsem tu správnou kombinaci. Je to stejné jako ledový čaj z Long island, příjemné jako Srew against the wall a sex on the beach. Líbí se ti to?“ svůdně zamručela.
„Aaahhh, Scullyová, ty víš, co mám rád.“ zašeptal s úšklebkem a jeho víčka se ztěžka zavřely. „Ddoo…roou, Scc–uuulllyy..oová. Aaahh…ooj..rr..ááá..nno.“ slíbil jí.
„Dobrou noc, Foxi.“ zašeptala.
„Slyšel jsem tě“ řekl tiše, ale už nemohl otevřít oči. Usmála se, chytla ho za zápěstí a čekala, až se jeho puls zpomalí na žádané číslo, než ho přikryla tenkou vrstvou nepropustného nylonu a začala na něj sypat z boxů led, aby ho začala pomalu ochlazovat, zmrazit skoro až k pomalé smrti.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Termination, část čtvrtá
Den druhý, 12:01
Už to byly čtyři hodiny. Na chvilku si zdřímla na posteli vedle svého partnera, který vypadal spíš jako sněhulák, než jako agent FBI. Měla čas, ne dlouho, ale měla. Nechtěla tohle uspěchat, to by se jí mohlo vymstít. Scullyová vzpomínala na to, co se stalo na Aljašce. Byl to snad nejtrýznivější měsíc v jejím životě. Od chvíle, kdy vystoupila z vojenského džípu, jeden z mnoha jejích dávných známých z armády ji do něj dostal, byla v šíleném spěchu. Jsi patolog, virologii vůbec nerozumíš, křičel hlásek v její hlavě. Nejblíž jak se k tomu kdysi dostala byla dokumentace toho, jak tělo bojovalo. Ale motivace k těmto činům byla jasná. Tělo, které teď leželo před ní, byl Mulder.
Ve chvíli, kdy dorazila na pohotovost si už vyčítala, že ho opustila. Neměla odcházet z jeho bytu poté, co ho propustili z nemocnice Samaritánů když se nadýchal kouře, měla zůstat s ním, mluvit s ním. Ale bylo o tolik jednodušší nechat ho, aby si okolo sbe postavil zeď, aby ji u toho vynechal. Nedokázala si představit, jakou bolest musel tehdy cítit. Myslel si, že ji našel, že našel Samanthu. Věřil, že se mu konečně splnilo to, po čem v hloubi duše celý život toužil. A nemohl si ten pocit vychutnat ani na chvíli, protože realita jeho sny rozdrtila na prach.
Nikdy nezapomene na to, když ho viděla jak se s úzkostí dívá zpoza zábradlí mostu do hluboké tmavé vody. Jeho první slova, když jí vyčinil, že nezůstala v nemocnici jen potvrzovala jeho nezlomného ducha –„Mohla to přežít?“ I když všechny důkazy svědčily o bláhovosti téhle naděje, pořád v něm žila, pořád si ji chránil, živil ji a nenechal ji vyhasnout. Nedokázala mu říct, čemu věřila ona. Snažila se tu ránu zmírnit. Jistě, ta možnost byla,viděla toho příliš mnoho, než aby mohla tvrdit něco jasně. Ale te´d to bylo něco jiného. Nechala si to samozřejmě pro sebe. Bála se jeho reakce, pokud by ona sama dál pomáhala rozvíjet jeho chabou naději.
Tu samou jikru pak viděla později, v nemocnici v Eisenhower field. Byl hypotermický, jeho krev zhoustla, byl v komatu, měl úplnou zástavu srdce a komplikací bylo příliš mnoho. Dvakrát museli použít defibrilátor, aby jeho srdce znovu naskočilo, ale když se to povedlo, už nepřestalo tlouct. On chtěl žít. Bylo jedno, co si ten doktor od armády myslí a co všechno bude bránit jeho uzdravení, dokonce i to, že si nebyla jistá jak bude jeho zničené tělo léčit–jediné, na čem doopravdy záleželo bylo to, že Fox Mulder chtěl žít. A díky bohu, přežil.
Počítala s tím, že teď to bude stejné.
Jeho teplota byla 35 stupňů, když ji před hodinou naposledy kontrolovala. Už teď byl ve stavu středně těžké hypotermie a pomalu přecházel k vážné. Chtěla se dostat až na teplotu 34, přesně 3 stupně pod normální hodnotou. To byla teplota, kdy ten předchozí virus začal slábnout. Vzorky krve byly zatím čisté, ale i tak viděla jak se okolo Mulderova pineálního tělíska shlukují organismy, tak jako to dělaly u doktora Sykese. Ale Mulder nebyl paralyzován, tak jako byl exobiolog.
Přemítala, jaký podíl na tom má jeho imunitní systém. Nebo byl virus, kterým byl nakažen na Sibiři trochu jiný než ten, který získali ze vzorku z kamene?
Mrzelo ji, že má ze Sibiřských událostí tak málo záznamů. Doktorka Charne-Sayerová o pokusech v Rusku vůbec nevěděla. A podle toho, co zjistila to naopak bylo úplně stejně. Ráda by věděla, co z toho, co říkal uvězněný militantní terorista byla pravda, nebo se to pravdě blížilo.
Byla černá rakovina tím, co se teď objevovalo u vojáků, trpících syndromem války v zálivu, a byla vážně nebezpečnější, než agent Orange v jiné době?
Její mysl jen tak bloumala a ona si toho byla vědomá. Zadívala se na partnera a odebrala další krev na testy. Naštěstí spal a o jejích úkonech neměl ani ponětí. Kdyby byl při vědomí, dělal by jízlivé komentáře o její necitlivosti, a o tom, že se stala patoložkou proto, aby si nikdo nestěžoval. Všimla si, že už teď se Mulder viditelně klepe a na předloktích mu vystupuje husí kůže. Zkontrolovala infúzi, aby se ujistila, že bude i nadále spát. Taky mu mohla díky tomu snížit teplotu o něco víc, bez rizika poškození srdečního svalu. A všechny testy, které prováděla byly mimo jeho vědomí a vnímání bolesti.
Viděla ho čelit takové bolesti, že už to nechtěla nikdy zažít, natož k tomu přispět. Mulder byl vždycky stoicky klidný, dokud se pohyboval mezi lidmi a mohl s nimi žertovat. Viděla ho proplouvat chodbami úřadu a mávat berlemi, jako by to byly lyžařské hole a on byl ve finále obřího slalomu. Házel vtípky o zlámaných žebrech. Šaškoval, i když ho bolela hlava k nevydržení po otřesu mozku.
Ale taky ho viděla, když byli spolu jen sami dva a on se nepředváděl pro „publikum“. Viděla ho tak zesláblého, že i jen zvednutí ruky byl pro něj skoro nemožný úkol a z frustrace nad tím mu téměř vyhrkly slzy. Viděla ho zkrouceného bolestí a prosit, aby udělala cokoliv, aby to přestalo. Viděla, když se snažil začít znovu chodit, jen aby zjistil, že na to ještě nemá sílu a tak to další dva dny odmítal zkusit znovu, aby nemusel čelit dalšímu neúspěchu. Netěšila se na to, na jeho rekonvalescenci, ale teď ten výsledek stál za to, takže byla ochotná to podstoupit.
Nenechala svůj mozek, aby přemítal o životě bez Muldera. Už pro svou kariéru ztratila hodně. Nezavrší to tím, že ztratí nejlepšího přítele. Vzala si do ruky poznámky, které patřily doktorce Charne-Sayerové a čekala, jako čeká lovec na kořist.
Popošla k malému nočnímu stolku na kterém měla připravený mikroskop a sklíčka pro krevní testy. Odebrala vzorek z poslední zkumavky a dala ho pod čočku mikroskopu. Skoro nadskočila, když to uviděla.
Virus byl v pohybu. Vyvíjel se. Rychle střelila očima na monitor, který stál jen kousek od ní, a který ukazoval, že se Mulderův srdeční rytmus rapidně zvýšil. Předtím byl stálý, okolo 40, ale teď se zrychloval a začínal být nepravidelný. jeho krev houstla a při oslabení vyvolaném podchlazením nemohlo jeho srdce takovou zátěž dlouho vydržet.
Vzala dvě ampulky, které vyndala z krabiček a nabrala z každé velkou dávku. Neztrácela čas a zabodla injekci do infuzní hadičky. Dvakrát větší dávka ritonaviru, jednoho z nejnovějších antivirových prostředků, než je běžné a heparin , silný antikoagulant se dostaly rychle do Mulderova systému.
„No tak, Muldere, nenech mě v tom samotnou.“ prosila a bezmocně sledovala na monitoru, jak se jeho srdeční sval snaží udržet průtok zhoustlé krve jeho cévami. Čekala pět minut a pak nabrala další vzorek.
Tentokrát už byly červovité viry na buněčné úrovni a zdálo se, jako by se množily rychleji, než předtím. S lehkou úlevou si všimla, že antikoagulant už začal působit, ale virus ničil stejný počet krvinek, jako Mulderovov tělo stíhalo vyrábět. Krev už nehoustla, ale viry začaly mít navrch.
Změřila mu teplotu. 34,4 stupňů. Pořád ještě nebyl dost podchlazený. Musela jeho teplotu ještě snížit a to rychle. Hned ji napadlo, co udělá. Větrák. Něco, co poskytne dost proudění na to, aby se jeho tělo ochladilo rychleji–a virus se oslabil. Jeden větrák viděla v komoře v ložnici, a tak ho běžela vytáhnout. Byl starý a celý zaprášený, modlila se, aby fungoval. Chystala se ho zapojit do zásuvky, ale uvědomila si, že všech šest je obsazených. Frustrovaně zaúpěla, klekla si na zem a hledala u podlahy při zdech zásuvku. Honem do ní větrák zapojila a nastavila ho na maximum. Ve vteřině měla chladný vzduch, a jeho proud zamířila na Mulderovo lůžko.
Pro jistotu, jelikož větráku moc nevěřila, otevřela další box s ledem a začala ho sypat okolo Mulderova krku a hlavy. Za chvíli se barva v okolí jeho úst a očí změnila z bílé na téměř modrou. Scullyová se lišácky usmála. Dělala z něj sněhovou kouli a ještě k tomu úmyslně. Zajímalo by jí, jestli by to byl vážnější přestupek, než když ho postřelila do ramene. Odehnala tu myšlenku a sáhla pro teploměr. Přiložila ho Mulderovi k uchu, očima stále hypnotizovala monitor srdeční činnosti.
Dobré zprávy jako první–jeho teplota byla 32,3. Ta špatná byla, že jeho srdce pořád bojovalo a tlouklo čím dál nepravidelněji. A rychlost, s jakou virus ničil červené krvinky znamenala, že brzy nebude mít Mulder dost kyslíku. Nasadila mu kyslíkovou masku a zapnula přístroj, který byl vedle postele. Věděla, že to ten problém nevyřeší, ale doufala, že vzduch se zvýšeným množstvím kyslíku zabere, až bude virus konečně zneškodněný.
Dalších pět minut uplynulo, než vzala další vzorek. Jeho srdce vynechalo. Teplota byla hodně pod kýženými 34, ale viry se pořád hýbaly. Zdálo se, že se replikují pomaleji ale pořád byly živé, pořád ničily zdravé buňky. Scullyovou polil studený pot. Něco nefungovalo. Mezitím, i když jeho srdce už nepumpovalo do žil a tepen dostatek krve, začalo reagovat na podchlazení a nedostatek kyslíku.
Její instinkty jí říkaly, že ho musí ještě víc podchladit, ale její lékařské vzdělání už se začínalo hlásit o slovo, věděla, že by tak umřel i bez pomoci viru. Bylo to prašť jako uhoď.
„Muldere, poslouchej mě. Nefunguje to, ještě ne. Ale bude. Tohle je opravdová zkouška. Na tom závisí všechno. Muldere, ty jsi jediný, kdo dokáže najít Samanthu, jsi jediný, kdo může odhalit všechno o projektu, a o tom, že nám chtějí provést kolonizaci přímo před nosem. Máš moc práce na to, abys to vzdal. Je to důležité, abys to věděl, Muldere,“ přisunula větrák blíž a začala foukat přímo na jeho tvář. Dala ještě víc ledu pod jeho paže, okolo jeho stehen a dokonce i sáček s infuzí položila do jednoho z poloprázných boxů s ledem, aby mu do těla proudila studená tekutina.
Když jeho teplota dosáhla 30 stupňů, opatrně a se strachem odebrala další vzorek krve. Uklidnila se, zavřela oči a odříkala tichou modlitbu. Pak vzala sklíčko, podívala se na něj a po tváři se jí rozlil široký úsměv. Těch několik málo virů, co viděla už bylo dormantních. Podařilo se to. Z hrdla se jí vydral hlasitý smích a dovolila si i šťastný výkřik radosti.
Ten přerušilo vysoké ostré táhlé pískání monitoru, jak Mulderovo tělo vzdalo svůj boj o život.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Termination, část pátá
Výkřik jí odumřel na rtech a celé její tělo zachvátila ledová hrůza. Naštěstí pro Muldera trvala jen zlomek sekundy. Irský temperament ji nedovolil Scullyovou ovládnout.
„Sakra, Muldere! Kdy už mě přestaneš odkopávat?!“ křičela a hrnula se k defibrilátoru, který byl na podlaze vedle monitoru pro srdeční činnost. Vodovzdorná přikrývka a led odletěly do dáli, jak rychle odhrnula všechny vrstvy z jeho těla a osušila ho. Stříkačka naplněná epinefrinem byla už předem přilepená páskou k monitoru. Servala ji a zabodla ji přímo do Mulderova hrudníku, rovnou do srdečního svalu.
„Z tohohle se nevykroutíš,“ mumlala a horečně pracovala. „Já jsem na tom tvrdě pracovala! Ty si myslíš, že můžeš vypadnout a ani mi neříct sbohem?!“
Její ruce se ani na okamžik nezastavily. Přiložila na každou stranu jeho hrudníku elektrody a nabila přístroj. „Zatracenej sobeckej chlape! Vždycky musíš rozhodovat ty! Ale teď to je jen na MNĚ!“ zakřičela a jeho tělo nadskočilo když do něj pustila elektrický proud. Sledovala monitor. Pořád tenká čára, žádná odezva. „Sakra, Muldere!“ ječela. „Tebe mít za partnera je ale věc! Z vysvětlování nákladů za tenhle měsíc se nevysmekneš! A taky mi dlužíš večeři!“ zafuněla a znovu nabila defibrilátor. Přiložila elektrody na jeho hrudník. Tentokrát dala větší dávku, jeho tělo nadskočilo a znovu s žuchnutím dopadlo na podložku. Zadržela dech a podívala se na monitor.
Rytmus byl ze začátku slabý a nepravidelný, ale za chvíli se ustálil. Vydechla, elektrody upustila na zem, složila se na vedlejší postel a konečně se rozplakala.
Netrvalo to ale dlouho. Když se vzpamatovala z prvotní úlevy, dala se dohromady a cípem trika si osušila oči a utřela nos, přešla na druhou stranu postele, aby ležící tělo ještě pořádně zkontrolovala. Jeho srdce tlouklo. Na koncových částech těla pozorovala počínající omrzliny. Bazální teplota byla teď 31,6 a pomalu se vracela k normálu, i když ne tak rychle, jak by si ona přála. Další odběr krve jí potvrdil, že virus je z jeho těla definitivně pryč. Jediné, s čím se teď musela vypořádat byla hypotermie.
Úlevně vzdychla. Bylo to vážně všechno? Skoro se zasmála. Ano, a ještě dávka antivirových prostředků, které mu dala. Mohl začít vnitřně krvácet, a bez zásoby krve by ho nemohla nijak zachránit. Ale teď ji to nemuselo trápit, hlavní bylo ho zahřát.
Co udělala nejdříve bylo, že odpojila ledově studenou infúzi a nahradila ji tou, kterou měla připravenou ohřátou. Pak ho opatrně otočila na bok, a vytáhla z pod něho ochlazovací přikrývku. Pak pod ním převlékla postel na normální prostěradlo, jako to dělávala, když byl v nemocnici. Odpojila chladící zařízení a hodila přikrývku na stolek.
Když se otočila zpět k Mulderovi, tak je uviděla. Malé olejnaté tvory, ležící jako černé slzy pod jeho očima a na jeho tvářích. Dívala se, jak se zvolna začali soukat z jeho nosu a uší a zůstávají ležet na polštáři. Polkla aby překonala odpor, vzala pinzetu a jednoho zvedla. Měl tvar a pevnou formu, ale byl pomalý, jako rozplizlý. Sykla a dala organismus na petriho misku. Když je všechny sesbírala, odložila mističku a otočila se znovu na Muldera.
Měla připravené elektrické ohřívací pokrývky, aby je přes něj přehodila. Jejím cílem bylo ohřívat jeho tělo, trpící nyní středně těžkou hypotermií pomalu, protože kdyby na to šla moc rychle, přivodila by jeho srdci další šok. V Mulderově případě už by to byl druhý případ během jednoho dne.
„Dobrá, na to máme čas“ řekla mu nahlas. POtřebovala ohřát střed jeho těla, a tak nejdřív začala s malými „příručními ohřívadly“ – sáčky naplněnými chemikálií, která akumulovala teplo – a naskládala je pd jeho paže, okolo trupu a třísel. Dva sáčky zabalila do ručníků a obložila jimi jeho krk a šíji. Poslední dala do vlněné čepice a natáhla mu ji na hlavu. Mulder v tom všem vypadal trochu směšně, ale to bylo v téhle chvíli jedno.
Vzala jednu z předehřátých pokrývek a přehodila ji přes něj, okraje upravila, aby dovnitř nemohla zima. Následovala teplá vlněná deka. Přenastavila ohřívání pokrývky ze silného na slabé. Když se konečně uklidnila tím, že proces Mulderova pomalého ohřívání bude probíhat bez problémů, zastavila infuzi se sedativy. Nečekala, že by se Mulder probudil v brzké době, ale nechtěla aby ho sedativa brzdila, až se tělo bude samo od sebe probouzet.
Zrovna se chystala pohodlně usadit, aby mohla partnera pozorovat, když jí hlasitě zakručelo v břiše. Mrkla na hodiny. Bylo už půl třetí odpoledne. Pár lžiček jogurtu, které slupla když Mulder usnul už jí dávno nemohly stačit. Naposledy zkontrolovala každý monitor a každé zařízení a odešla do kuchyně udělat si sendvič.
Nepřivezla s sebou moc jídla. Později, až si bude jistá, že je Mulder stabilizovaný si zavolá nějakou donáškovou službu. Ale v tuhle chvíli jí sendvič s arašídovým máslem a marmeládou uspokojil stejně, jako pompézní večeře o sedmi chodech. Spláchla sendvič sklenicí jablečného džusu a spěchala zpátky k Mulderovi.
Teprve když si dělala pohodlí uvědomila si, jaký nadělala okolo nepořádek. Všude rozházela tající led, když z Muldera strhávala chladící pokrývku, aby mu znovu rozběhla srdce. Teď už z ledu zbyly jen loužičky roztáté na vodu všude po pokoji. S bolestným výrazem si všimla tří rozmočených dopisů, kterými nyní prosvítalo rozpité písmo.
Rychle je vytáhla z loužičky vody a snažila se je osušit. Tydva, co ležely navrchu, pro Mulderovu matku a Skinnera zůstaly celkem bez újmy. Ale ten, co ležel vespod, určený pro ni byl ve vodě moc dlouho, a když ho otírala, tak se obálka otevřela. Jedna popsaná stránka se z ní vysypala a tiše se snesla na podlahu.
Podívat se nebo ne bylo pro ni velké morální dilema. Mulder je v bezvědomí a ještě v něm hodnou chvíli bude. Jeho tělo prošlo hotovým peklem a neprobudí se nejmíň další den nebo dva. Nehrozilo, že by při čtení byla přistižena. Zvědavost byla silná, a to, co před chvílí zažila Scullyové na sebejistotě rozhodně nepřidalo.POtřebovala od Muldera nějaké ujištění. Vidět jeho rukopis, tak důvěrně známý, tak uklidňující. Cítila, jak moc ji bolí srdce. Sebrala ze země dopis a sedla si na postel. Znovu koutkem oka pohlédla na Muldera, jen pro jistotu, pak rozevřela list papíru a začala číst.
"Scullyová,
Vsadím se. že jsi na mě pořádně naštvaná, viď? No, asi si to zasloužím. Vím, že to není poprvé, co jsem tě odkopnul, ale obávám se, že je to naposledy. Promiň mi, Scullyová. Nikdy jsem tě opustit nechtěl.
Vím, že máš pocit viny, vím to proto, že kdyby to bylo obráceně, přesně to bych cítil já. Ale nepoddej se tomu, nemáš si vůbec co vyčítat. Zachránila jsi mi život víckrát, než vůbec dokážu spočítat. Všechno bylo proti nám od samého začátku, Dano. Byla to jen otázka času.
Dost řečí. Potřebuju tvoji pomoc. Mám ještě nějaké nevyřízené věci a když jsi jednou provždy jediná, komu věřím, bude to na tobě. Nedělej si s většinou z nich starosti, hned poté, co jsem se vrátil z Raleigh, když mě Luther Lee Boggs málem nechal kulhat, tak jsem sepsal svou závěť. Je v bezpečnostní schránce v mé bance, klíč je na kroužku u klíčů od bytu. Ve zkratce jde o tohle – věci po mém otci zdědí má matka a eventuelně Samantha. Všechno ostatní je tvoje.
Mám spoření, které mi založili už moji prarodiče a na kterém je teď tolik peněz, aby tě zabezpečily až do konce života. Z čeho sis myslela, že si platím šatník? Nevím, kolik peněz tam ještě zbývá, ale mám člověka, co se mi o účty stará –jmenuje se Steve Nelson a číslo na něj je v diáři. Určitě všechno zařídí.
Ne aby tě napadlo podat rezignaci, ano? Opravdu bych byl moc rád, aby sis našla nového partnera a zůstala v našem sklepě. Napsal jsem to i Skinnerovi. Neboj se, moje poslední přání určitě neodmítne. Kdyby ano, doufám, že ho nějak přesvědčíš, jak nevím, ale ty něco vymyslíš. Přál bych si, abys zůstala na Aktech X. Najdi si nějakého mladého blázna, co vypadá dobře v červených plavkách a je skeptičtější než ty (hodně štěstí při hledání) a zkus být jako já. To by se mi líbilo, moc.
Až najdeš Samanthu, řekni jí, že jsem ji miloval. Řekni to i sobě. Znamenáš pro mě víc, než jsem doufal, že nějaký člověk kdy bude. Budu na tebe dávat pozor. Tak nashledanou, Scullyová.
Mulder"
Scullyová odešla do kuchyně a našla novou obálku. Opatrně do ní vložila dopis a zalepila ji. Pak se vrátila do ložnice a posadila se na postel. Dlouho Muldera pozorovala, než ji přemohla úleva a vyčerpání. Nařídila malý cestovní budík na čtvrtou a lehla si. Pak se zvolna uplakala do spánku.
Den pátý, 21:40
V malém městečku Quonochontaugh byla jen jedna roznášková služba. Objednala si nějaké saláty, omáčku a kousky krocana a chléb. Nebylo toho moc, ale chutnalo to výborně. Neměla na práci nic jiného, než jíst a dávat pozor na partnera.
Jeho tělesná teplota se přibližně po půlnoci třetího dne ustálila na 98 stupních. Bylo to devět hodin od chvíle, co u něj nastala zástava srdce. Zůstával nadále v bezvědomí. Scullyová ale věděla, že je to dobře. Potřeboval odpočinek. jakmile se probudí, bude hrozně těžké ho udržet v posteli.
Během těch dvou dnů měla čas si uvědomit, jaké měl Mulder vlastně obrovské štěstí. Oproti případu z Aljašky ho nepostihly problémy s dýcháním, a tak se vyhnul nutnosti napojení na respirátor. Ani s antivirovými prostředky neměl žádné obtíže, což byl skoro zázrak, protože kdyby k nim došlo, neměla by mu jak pomoct. Z hypotermie se dostal také bez komplikací, krevní oběh v jeho končetinách se obnovil relativně rychle. Další šťastná trefa. A každý test, který prováděla s jeho krví byl už negativní.
Daleko víc ji znepokojovalo něco, co se stalo pár okamžiků poté, co se mu zastavilo srdce. Stejně jako u pacientů ze střediska na Floridě opustil cizopasný organismus Mulderovo tělo všmi otvory v lebce – očima, nosem a dokonce i ušima. Sesbírala je, ale když se k nim později vrátila, nezbylo z nich nic, než stejná zelená tekutina, kterou už viděla u klonu Samanthy a u Gregorů. Druhý den ráno už i ta byla pryč. Nezbylo tedy nic, co by mohla nadále zkoumat.
Dlouho o tom přemýšlela. Zapsala to do svých poznámek s dodatkem, že je to možná díky „smrti“ hostitelského organismu, kdy při zástavě srdce vyšle mozek signál, který černou rakovinu oklame a organismy opustí tělo. Jestli to opravdu bylo tak, mohla být tedy ráda, že u Muldera k zástavě došlo. Nebyla to pro ni příjemná vzpomínka, ale jestli se díky tomu mohli těch bastardů zbavit, budiž. Za to by zaplatila jakoukoliv cenu.
Vybavení, které si přivezla bylo žalostně nedostačující, aby provedla všechny testy, které by odhalily případné poškození Mulderových orgánů. Čelila tak několika problémům. Tohle všechno se jí podařilo realizovat díky pomoci Osamělých střelců, úplně bez požehnání kompetentních osob. Krycí historka pro Skinnera byla nedomyšlená. Teď bude muset zavolat „kavalerii“, bude potřebovat nemocnici a složitá zařízení, aby vyšetřili Muldera než stanoví přesný postup a účinky léčby. Bude to nějaký čas trvat a ona bude také muset vysvětlit důvod svého zmizení zástupci ředitele Skinnerovi. Požádala sice o pár dní volna, aby se mohla vypořádat s Mulderovým výletem do Ruska a svým pobytem ve vyšetřovací vazbě, ale kdyby se měla rekonvalescence protáhnout, bylo by vysvětlování horší. Skinner uměl velice dobře klást otázky – co jste si prokrista myslela?
Usrkávala instantní kávu a přemýšlela o událostech posledního týdne. Neměla nic – ani kámen, ani parazitické organismy, neměla důkaz. Neexistovalo nic, co by dokázalo to, co zažila. Smutné bylo, že už si na to začínala zvykat. Měla alespoň dokumentaci.
Měla záznamy, které by mohly pomoci při identifikaci těch organismů, zprávy o léčbě a stavu svého partnera si raději kopírovala dvojmo. Jestliže poznámky něco znamenaly, tak mohla trumfovat. Usmála se, když si vzpomněla, že její milované a zároveň nenáviděné zápisky jim zachránily život po evakuaci z lodi USS Argent. Možná, že záznamy z těchto dnů jednou zachrání další životy, možná i že to budou znovu jejich vlastní.
Zaklapla notebook a protáhla se. Nastavila budík, pípal v noci každé čtyři hodiny. Jejich postele měla přisunuté k sobě, takže je dva od sebe dělilo jen několik centimetrů. Bylo to jako královské letiště. Kdyby se Mulder pohnul, hned by to ucítila a probudila se. Jedině tak byla schopná vůbec usnout. Věděla, že se tu nemohou skrývat navěky. Ráno, ať už se probere, nebo ne zavolá ambulanci a nechá ho odvézt do nemocnice v Providence.
Den šestý, 6:14
Byl to tak krásný sen. Kráčela v něm po pláži. Byla bosa. Vlny olizovaly písek a občas natáhl a pohladily ji po nahých chodidlech. Usmála se a zvedla tvář proti horkému slunci. Zvuk příboje odnášel starosti, které se jí honily hlavou. Zastavila se a šťastně nastavila dlaně proti jedné větší vlně. Slaná voda, tak teplá a hebká se jí proplétala mezi prsty.
Pak se slaná voda pohnula a chytla ji za ruku. Její oči se s trhnutím otevřely. Dívala se rovnou do očí svého partnera. „Scullyová…já… mluvili jsme…než jsme spolu usnuli…“ chraptěl s chabým, ale upřímným úsměvem.
Ještě než pustila jeho ruku byla na druhé straně postele u něj. Zkontrolovala jeho životní funkce, pak si sedla na židli a vzala ho za druhou ruku. Beze slova mu podala sklenici a dopřála mu několik doušků vody, aby ulevil vyschlému hrdlu. Pět dní se nenapil. Vděčně polykal a kýval hlavou. „Jak je ti?“ zeptala se, když si byla jistá, že jí odpoví.
„Hrozně“ odpověděl a zkřivil tvář. „Jsem unavenej“ zavřel oči a znovu si lehl na polštáře. „Vzbudil jsem se a myslel jsem, že jsme tady zase o letních prázdninách“ vysvětloval. Odkašlal si a pokračoval „Na chvilku jsem si myslel, že jsi…Sam“ řekl. Při vyslovení sestřina jména se jeho hlas trochu zachvěl.
„Promiň mi“, odpověděla. Nějak nevěděla, co jiného na to říct.
„To nic. Něco mi říká, že Sam by neuměla udělat pro mě to, cos udělala ty.“ uklidňoval ji. „Je to za námi, že ano?“
„Ano, alespoň pokud já vím. Ale nebylo to lehké. Šel jsi do zástavy, Muldere“ snažila se, aby její hlas neovládly emoce.
Pohled, kterým ji obdařil vydal za všechny omluvy na světě. „měl jsem sen. Křičelas na mně, že jsem tě zase odkopnul. Bylas vážně naštvaná, Scullyová. Skoro jsem se bál o život.“ řekl a znovu zavřel oči. Byl to malý rozhovor, ale jeho to stálo spoustu energie.
„No, vzpomeň si na ten sen, až budeš zase někdy chtít dělat něco beze mně.“ upozornila ho vážně. Pak mu stiskla ruku. „vyspi se trochu. Musím zavolat sanitku. Musíš do opravdické nemocnice, aby ti udělali pořádné testy. Chci si být jistá, že nám tady nic neuteklo.“
„ne, nemocnici ne.“ zasténal. zasmála se tomu.
„Já věděla, že je lepší, když jsi v bezvědomí, Muldere“ škádlila ho. „Přestaň kňučet, nebo tě znova zmrazím“ zahrozila.
„Postřelilas mě, zmrazilas mě, co bude dál, Scullyová? Přivážeš mi na záda bombu?“
„Moc bych si s tím nezahrávala“ odpověděla vyhýbavě. Mulder se sám trochu zastyděl, že s tím tématem začínal. „Spi. Když budeš hodný, dostaneš zákusek, než odsud odjedeme.“
„ty jsi na mě tak hodná, Scullyová“ zívl a jeho víčka se zavřela. Ve chvilce znovu usnul.
„ty si zasloužíš jen to nejlepší, Muldere. Doufám, že na to jednou přijdeš“ zašeptala. Pak vyšla z pokoje aby zavolala sanitku.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Termination, část šestá
Epilog
O týden později…
Dana Scullyová seděla na židli a nemohla spustit oči z jmenovky která ležela na stole před ní. Tak takhle je to. Jen fakt, že měla lékařskou licenci ji uchránil od další návštěvy nápravného zařízení–tedy, jako vězenkyně. Léčit svého partnera mimo nemocnici, sama, bez všechn potřebných přístrojů a lékařského personálu bylo navýsost nezodpovědné, nerozvážné a naprosto hloupé. Ale podle všech dostupných dokumentů to bylo úspěšné. Bohužel, někdy účel nesvětí prostředky, alespoň podle vnitřních zákonů FBI. Byl čas nést za činy následky.
Zástupce ředitele Skinner procházel půl metru tlustý stoh papíru a nebyl asi spokojený s tím ,co se dočítal. Sundal si brýle a zadíval se na Scullyovou tvrdým pohledem. „Doufám, že pro to máte nějaké vysvětlení, agentko Scullyová, protože jak to tak vidím, ¨ tak bych vás měl rovnou požádat, abyste odevzdala zbraň a odznak a poslat vás na tři týdny domů bez výplaty, suspendovanou.“ řekl přísně a tvrdě.
Přikývla. Tvářila se nezúčastněně. Vlastně to byl menší trest, než čekala, že dostane.
„Ohrozila jste život agenta Muldera. To, co jste udělala---měla jste vůbec představu, do čeho se to pouštíte?“
„Pane, z lékařských záznamů, které jsem měla k dispozici a při mém vzdělání jsem si byla jistá, že život agenta Muldera už ohrožen byl. Chtěla jsem jeho život ZACHRÁNIT. A podle všeho virus z jeho organismu zmizel. Pane, uznávám, že moje metody byly na hranici přípustnosti a lékařské etiky, ale byly úspěšné. Za to se neomluvím. Uznávám ale, že jsem jednala bez řádných doporučení od nadřízených orgánů, a toho lituji.“ nadechla se a snažila se potlačit nutkání kousnout se do rtu.
Skinner ji propaloval pohledem. „jak jste se dostala k těm…těm lékařským záznamům z gulagu na Sibiři, agentko Scullyová“ zeptal se zvědavě. Když neodpovídala, zarazil se. „Scullyová, už mě unavuje neposlušnost, která se tady u mých podřízených rozmáhá.“ řekl nakvašeně.
„pane, tohle vám mohu vysvětlit já.“ ozval se od dveří druhý hlas. Stál v nich Mulder a zubil se jako model pro obchodní dům s pánskou konfekcí. Věnoval jeden úsměv Scullyové. Ona do něj na vtěřinu zabodla ledové oči, ale hned jak si uvědomila, že přišel čas, roztála. Sedl si na své obvyklé místo vedle své partnerky, srovnal si sako a založil ruce do klína. Scullyová se musela hodně ovládat, aby se nezačala smát.
„Dobře, agente Muldere. Prosím, pokračujte. Nemohu se dočkat, až to od vás uslyším“ řekl Skinner sarkasticky. „agentka Scullyová našla ty dokumenty u svých dveří, pane. Alespoň to mi řekla, když mi je přinesla ukázat. Já jsem ji pak požádal, aby ty dokumety použila k tomu, aby…aby dostal ten virus z mého těla.“ řekl suše. Nedovolil si podívat se jejím směrem.
„takže tohle celé byl váš nápad?“ zeptal se Skinner. Bylo na něm vidět, že tomu nevěří.
„Pane, já jsem byl ten, kdo byl tím organismem infikován“ vysvětlil Mulder rozumně.
„Takže jste požádal svou partnerku, patoložku, aby vás léčila?“ zareagoval pohotově Skinner. Právě mu došla trpělivost.
„Myslel jsem, že by mě to uchránilo od nejhoršího, pane“ Mulder si byl jistý, že slyšel, jak se Scullyová zakuckala.
„Ani jsem neviděl vaši propouštěcí zprávu z nemocnice, agente Muldere. Máte vůbec dovoleno pobíhat venku?“ bručel Skinner a zaměřil tak svoji nelibost na druhou polovinu problematické dvojice agentů.
Mulder se usmál a podal mu úřední obálku. „Podepsáno dnes ráno, pane. Zdravý jako řípa. Můžu se oficiálně vrátit do služby, pane.“
Scullyová si ulehčeně oddechla. Bála se kontroly Mulderova praktického lékaře skoro tak, jako se bála setkání se Skinnerem. Kdyby se ukázaly nějaké stopy po viru, bylo to všechno k ničemu a neměli by už možnost nic udělat. Ale mimo to mohl jeho lékař chtít například aby Mulderova rekonvalescence po hypotermii trvala déle. A ona nevěřila, že by ho dokázala udržet v bytě další den. Včera večer mu dovolila vzít si klíčky od auta jen proto, aby mohl dnes ráno na kontrolu k lékaři.
Zástupce ředitele si je oba chvíli zkoumavě měřil, jako by zvažoval další postup. Pak jen zavrtěl hlavou. Měl jasno. „Myslím, že už jsme s tou záležitostí otravovali federální úřad až dost.“ vydechl a zaklapl složku. „Můžete jít“ řekl ostře.
Scullyová těžko skrývala překvapení z toho, jaké měli štěstí. Oba naráz se postavili, a když odcházeli z ředitelovy kanceláře, Skinnerův pohled se na okamžik setkal s jejím. „Dobrá práce, agentko Scullyová“ pronesl tak tichým hlasem, aby to Mulder neslyšel. Scullyová mu odpověděla úsměvem.
Sešli se s Mulderem u výtahu. „No, tohle byla další maličká záchrana, za kterou mi můžeš poděkovat“ vtipkoval Mulder když nastoupili a pomalu sjížděli do sklepa.
„Takže bych řekla jsme vyrovnáni, Muldere.“ opáčila ona. „Ne nadlouho, Scullyová“ zamumlal si pro sebe. Ne na dlouho.
Konec
Tento článek byl zveřejněn 16.6.2008 v 2:45 v kategorii Povídky.
Termination je mimořádně rozsáhlá povídka (jen u této aktualizace jsem strávil jednu hoďku;-)) a pokud máte zájem, můžete si ji odsud stáhnout a vytisknout.
Pokud jde o obrázek, tak jsem opět nevěděl, co tam dát. Rozhodl jsem se pro neutrální variantu z Folie a Deux, ale pokud máte lepší návrh, sem s ním, v tomto se samozřejmě podřídím.
Povídka je to sice dlouhatánská, ale moc dobrá a s vynikajícím překladem. XGirl si téma Scullyové ošetřující Muldera hodně užívá a je to vidět.:D
Teda Ty seš nezmar Tleskám za výdrž i za kvalitu
dlouho jsem to cetl,ale stalo to za to
supr
Moc krásná povídka!!!!!!!!
Bezvadné čtení se zápletkou a dějem! 1* !
Super! Vynikající překlad, fakt smekám!!
„Jeho tělesná teplota se přibližně po půlnoci třetího dne ustálila na 98 stupních“ – ???:0))
jinak pekne… trochu moc dlouhe a misty zbytecne popisne…
byla jsem tu to cist asi na osmkrat…
Jana X: To je právě lepší si to vytisknout do auta/vlaku/lodi, abys to mohla číst někde v klidu, na sluníčku… ;)
To jsou stupně farenheita, nejprve jsem to psala jak to bylo v originále abych se nezdržovala, a pak teprve přepočítávala (ta rovnice není úplně jednoduchá) a tohle mi asi uniklo…ale aspoň něco vtipného, ne?
kultx: no, v klidku bych si to cetla ráda, kdyz ja ted(uz vlastne 7 tydnu v kuse) sprtam na zkousky a sem chodim za relaxaci. takovy nutny unik do jineho sveta. mozna by me povidka nadchla vic, kdybych nebyla furt ve stresu.
xgirl: aha. no, vtipne to bylo, predstava uvareneho Muldera..0) jinak – ja bych se s tim, zas tak presne neprepocitavala…:0)
ale povidky tady jsou fakt super
P.s.: to nebylo nic osobniho, ocenuju, ze se s tim nekdo preklada…:0)