Kult X

autorka Lee Cook | překlad Baku05 | rating G | kategorie V, MS, marriage | povídka ke stažení

Byt Foxe a Dany – pozdě v noci

„Nechápu, proč tam máš jet sám! Proč nemůžeme jet společně, jsme přeci partneři stejně jako manželé?! Nebo mě máš už tak dost?! A to jsme manželé teprve tři měsíce!“ křičela Dana.

„Ale to nebyl přeci vůbec můj nápad. Skinner nás sice nechal pracovat na Aktech X společně, ale na ostatních případech máme pracovat jednotlivě. Myslí si, že pokud někde budeme samostatně, na práci to bude mít efektivnější vliv a budeme se spíš věnovat případu,“ vracel úder Mulder. „A zrovna teď si myslím, že pauzu od sebe potřebujeme oba, doufám, že s tím souhlasíš.“ Natáhl se, aby jí stiskl ruku, zlost ho pomalu opouštěla a tak se na ni usmál. Bez náznaku úsměvu ho upřeně pozorovala, aby poté ucukla a pochodovala pryč.

„Vsadím se, že jsi ten výlet Skinerovi nakukal ty! No nemám pravdu? No dobrá, jak chceš… Zabalím si a zítra Skinerovi řeknu, ať mě odsud pošle někam hodně daleko! Když si myslí, že samostatně pracujeme líp, tak proč tu mám sakra jen tak sedět?! Možná budu mít kliku a pošle mě na Hawai, kde potkám chlapa, který nešílí po šedivých mužíčcích, kteří ani neexistují,“ ječela, vrátila se zpět do pokoje: „A ano, souhlasím! Potřebujeme od sebe stálou pauzu! Rozvod!“

Mulder se při posledním slově otřásl. Miloval ji celým srdcem, proto si ji také vzal. Netušil, že oznámení o odjezdu na dva týdny, způsobí takovou reakci. „Dano… Scullyová… to nemyslíš vážně. Jsi rozčilená. Miluju tě a ty zase mě. Jen potřebujeme nějaký čas na přizpůsobení,“ mluvil rozvážně, pomalu se k ní přibližoval. „Prosím… Scullyová, přemýšlej o tom.“

„Muldere, přizpůsobujeme se šest let. Neslyšel jsi někdy o časové smyčce? Přesně tenhle moment se bude klidně opakovat stokrát, takže nám to ulehčím. Pokud to vyřešíme teď, vyhneme se opakovanému trápení,“ řekla přes zadržované slzy.

„Scullyová, první den bez tebe mě zabije.“

„Tak aspoň víš, jak se cítím, když si odjedeš a necháš mě tu samotnou,“ dodala chladně. „A dneska spíš vedle, chci být sama.“ Otočila se a vešla do své – jejich – ložnice.

Mulder klesl do gauče, na tváři se mu objevily slzy. Poslední dobou spolu vážně moc nebyli, oba dva měli mraky práce. Dnes večer se stres ozval u obou, ale u Scullyové mnohem silněji. Ještě včera v noci vybírali možná jména pro své potomky. Hazel Samantha Mulder a Daniel Austin Mulder – rozhodli se jim dát i prostřední jména. Neměl chuť ani energii jít do druhé ložnice, skroutil se tedy na gauči a podíval se na svatební prstýnek. Zvolna ho sundal, pohrával si s ním na dlani levé ruky, pak ho pevně sevřel a s rukou na hrudi pomalu usnul.

Scullyová ležela na posteli s hlavou zabořenou v polštáři. Když vešla do pokoje, začala si znovu a znovu přehrávat, co se vše stalo. Převalila se na záda, rukou si přejela po břiše. Chystala se mu to dnes večer říct, ale copak to šlo? Nepochybně ji teď nenávidí. Vzpomněla si, jak bylo docela legrační, že předchozí noc mluvili o dětských jménech a druhý den ráno u doktora při pravidelné prohlídce zjistila, že je těhotná. Ani jednou ji ráno nebylo špatně, ale očividně to mělo vliv na její náladovost. Jak ráda by to vše vzala zpět, a to nejen proto, aby její dítě vůbec kdy vidělo otce.

Druhý den ráno

Budík se měl rozeznít až za čtvrt hodiny, ale v koupelně skončila již před hodinou a stále ji neopustila. Pokaždé, když si myslela, že by to již šlo, nakonec znovu skončila hlavou nad záchodem. Přechválila to – ranní nevolnosti byly tu. Zhluboka se nadýchla, hlavou se opřela o stěnu. Dech se pomalu vracel do normálu, když za sebou zaslechla hlas.

„Jsi v pořádku, Dano?“ Byl to Mulder. Vlastně nebylo možné, aby ho splachování po každých pěti minutách nevzbudilo. Chtěla odpovědět, ale místo toho se musela znovu otočit k záchodu. Nahnul se k ní, shrnul jí vlasy a zatvářil se zasmušile, byla bledá a kůže jí téměř hořela. „Nech mě hádat… nic ti není, že jo?“ Ani nenadzvedla hlavu. „Rozhodně jsi nemocná, Scullyová. Měl by tě vidět doktor. Vzal bych tě tam…“ větu nedořekl.

„Ale nemůžeš kvůli svému případu,“ dořekla za něj.

„Pokud chceš, zavolám tvé matce.“

„Neobtěžuj se. Vím, co mi je, jsem doktorka,“ zašeptala, postavila se, ale okamžitě se jí zatočila hlava.

„V takovém stavu svoji ženu neopustím. Potřebuješ, aby tu s tebou někdo byl, a manžel se na to docela hodí. Vždyť se skoro neudržíš ani na nohách. Co kdybys upadla a praštila se do hlavy? Zavolám Skinnerovi, pochopí to.“ Uchopil ji do náruče a donesl do postele, pokrývku ji vytáhl až k bradě. „Za chvilku jsem zpátky, jen zavolám Skinnerovi,“ řekl a políbil ji na čelo. Jeho rty byly chladné, ale přesto hřejivé. Ty milující polibky jí poslední dobou tak chyběly. Měl by se dovědět, že je těhotná, jinak se o ní bude zbytečně strachovat. Netrvalo dlouho a Mulder se vrátil s navlhčenou žínkou a sklenicí vody.

„Co říkal Skinner?“ zamumlala.

„Doufá, že to není nic vážného. Až se budeš cítit líp, můžeme začít pracovat na tom případu. Oba společně…“ zašeptal. Vlezl si na druhou stranu postele, žínku jí přiložil na spánky.

„Foxi… něco ti potřebuju říct…“

„Teď potřebuješ hlavně odpočívat. Až se pak probudíš, můžeš mi říct, vše co chceš.“ Přitáhl se k ní blíž a oba usnuli.

Později téhož dne

O několik hodin později se Scullyová probudila v Mulderově náruči. Stočená pod jeho bradou, jednu paži měl obtočenou kolem ní, jednou jí držel za ruku. Pohlédla na ni a všimla si, že mu chybí prstýnek. Musel si ho sundat po té hádce, pomyslela si, ale pak ho koutkem oka zahlédla. Měl ho na slabém řetízku, přímo na úrovni srdce – neblíže, jak to jen šlo. Jak se ho chtěla dotknout, okamžitě otevřel oči. Když viděl, že je vzhůru, znovu ji políbil na čelo. „Dobré odpoledne, Scullyová. Už vypadáš líp. Dokonce máš svoji původní barvu a teplotu taky nemáš. Jak se cítíš?“ zvažoval nahlas.

„Myslím, že fajn. Foxi, proč mi stále říkáš Scullyová? Už dlouho to mé příjmením není,“ ptala se.

„Ze stejného důvodu, proč ty mě říkáš Muldere. Je to zvyk a zvyky se těžko mění. Zvláště, když jsou tak roztomilé jako ty,“ odpověděl. Odtáhl se od ní a posadil se. „Víš, že je už 12:21? Máš hlad?“

„Jedla bych klidně za dva,“ usmála se. „Foxi, můžeš mi vůbec odpustit?“

„Že se ptáš, vždy ti odpouštím.“

„A mohl bys mi, prosím, odpustit ještě jednou?“

„Týká se to toho, co mi chceš říct?“

„Ano.“

„Tak spusť. Co to je?“

„Mohl bys mi odpustit, že ti říkám až jako druhému, že budeš otcem?“

Chvíli se tvářil zaskočeně, ale pak se objevil široký úsměv. „Myslíš to vážně?“

„To si myslíš, že bych jinak celé ráno trávila v koupelně zvracením?“ rozesmála se.

„Myslel jsem, že to byla nějaká dvaceti-čtyř hodinová nevolnost.“

„Teda, tahle nevolnost nebude trvat dvacet-čtyři hodin. Tohle je na devět měsíců.“

„Devět měsíců toho z dnešního rána?“ ptal se zmateně.

„Ne, ne… díkybohu ne. Nemělo by to trvat dlouho. Ale za návaly rozmrzelosti neručím,“ usmála se.

Mulder jí dlaní přejel po čele. „Nezáleží mi na tom, jak dlouho to bude trvat, když jsem se ženou, kterou miluju a se kterou chci být.“ Položil jí ruku na břicho. „Ou, koplo!“

„Cože?!“

„Mám tě.“

„Děsně vtipné, Muldere,“ rozesmála se.

„Dobrá, když to nebylo směšné, tak proč se směješ?“

„Protože se chováš pošetile.“

„Nechovám!“

„Chováš!“

„Ne!“

„Ano! A mlč a dej mi konečně pusu,“ dodala, naklonila se k němu a jemně ho políbila. „Miluju tě, Foxi.“

„Neudělali nakonec rodiče dobrou věc, když mě tak pojmenovali,“ vtipkoval.

„Na mou duši, udělali,“ odpověděla rychle, než ji stačil polibek vrátit.

„Abych nezapomněl, taky tě miluju i toho maličkého.“

„Mohla by to být holčička.“

„Bude to chlapec.“

„Dívka!“

„Chlapec!“

„Oba!“ vykřikli současně.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 5.11.2009 v 0:00 v kategorii Povídky.