Kult X

Kate03 (autorka webu o seriálu Bones) z diskusního fóra na serveru lide.cz nalezla jeden velmi povedený fandovský videoklip. Abych se přiznal, tak vlastně ani netuším, jak bych celé video uvedl, tohle zkrátka musí podstoupit každý z vás… ;) Podívat se nezapomeňte ani na sexy Muldera a „zamilovaný“ videoklip s Davidem a Gillian.

Markéta mi poslala fotky rozkošné čepičky s tématikou Akt X, kterou ozdobila svého pejska Boba. Máte-li taktéž o čapku zájem, nasměrujte si to na náměstí ve Velkém Meziříčí, kde ji Markéta zakoupila. Hodně štěstí! ;)

Nestihla jsem předpremiéru. Kvůli praxi. Samozřejmě jsem si ji mohla naplánovat jinak, ale upřímně, s předpremiérou jsem příliš nepočítala. Příště budu moudřejší. A tak jsem se rozhodla, že si tu ztrátu vynahradím aspoň několikerým shlédnutím filmu, na který jsem čekala deset let a hlavně posledního tři čtvrtě roku, přičemž někdy od května jsem nedočkavostí lezla po zdi a zvažovala, že si nad postel začnu dělat čárky ne po dnech, ale po minutách. Uvěřila jsem celkem pětkrát.

Poprvé a podruhé – 24.7.2008

A je to tady. Den D, respektive den P. P jako premiéra. V olomouckém Cinestaru dnes začínají dávat Akta X, druhý film s podtitulem Chci uvěřit.  Původně jsem měla jít sama, což mi nedělá potíže, ale nakonec jsme se shodly s Katkou (haci), která měla jít s přítelem, že bude mnohem lepší, když půjdeme spolu. Jako pravé a nefalšované x-philerky si to přeci jen užijeme víc. A hlavně budeme moct hned probrat dojmy. Těším se jako dítě na bonbón. Nemyslím na nic jiného, na dětském oddělení zapomínám fonendoskop a při zkoušení u vizity musím ostatním připadat jak z jiného světa. Nakonec se radši zašiju na vyšetřovně a zapnu počítač. Poslední návštěva Kultu, než přijde TA chvíle. Z monitoru na mě mrká Michalova sáhodlouhá recenze. Odolávám pokušení se do ní začíst. Ne, neudělám to…Udělám. Stejně jsou prý spoilery zřetelně označené, tak co. Jeden řádek, druhý, třetí…Co to kruci…? Před očima se mi objevují informace, které nechci znát. Rychle opouštím stránku. Tolik k označeným spoilerům. Zbytek služby strávím raději čtením povídek.

Po cestě z nemocnice mi přichází sms se záhadným dotazem – Jak jseš odvážná? Je to Katka. Mám malé tušení, k čemu tahle otázka směřuje. Opatrně odmítám návrh, že se stylově převlékneme za agenty FBI, včetně nezbytných visaček. Jsem pro každou špatnost, ale vzhledem k tomu, že takhle nadšené budeme v prostorách Olomouc City nejspíš jen my dvě, obávám se, abychom místo do kinosálu nebyly transportovány na uzavřené oddělení olomoucké psychiatrické kliniky. Katku ujišťuju, že kdyby nás bylo víc, neměla bych s kostýmem problém. Naštěstí můj nedostatek exhibicionismu přijímá s nadhledem.

Ve čtyři vyjíždíme z Prostějova. Do Olomouce to máme autem asi půl hodiny a film začíná ve čtvrt na sedm, ale ani jedna z nás není ochotná riskovat, že se něco zvrtne a my skončíme na půli cesty v šest večer. Do Olomouce přijíždíme kolem půl páté a naše první kroky neomylně směřují k pokladnám Cinestaru. Rozhlížíme se. Pátráme po plakátu oznamujícím, že právě tady nás čeká završení cesty. Nic. Nic. Vůbec nic. Na stěnách visí obří plakáty k Báthory, Mumii, Letopisům Narnie a dalším letním trhákům, ale naše zbožňovaná Akta X nikde. Nepanikařím, vytáčí mě to. Beru to jako naprostou ignoraci a nedostatek úcty. Katka si dělá legraci, že to takhle nejde a že budeme muset jinam. Nakonec ale zpozoruje malou nástěnku a na ní známé tváře. Výborně. Prohlížíme si dvakrát tři stejné plakáty. Pořád mám vedení Cinestaru za bandu ignorantů. Ale jsem ochotná přivřít oko. Mám dnes dobrou náladu.

Do začátku filmu pořád zbývá něco přes hodinu. Poté, co způsobím trochu zmatků při objednávce (no co, tak nejsem úplně ve své kůži), se usadíme v kavárně naproti kina. Probíráme povídky a vztah Muldera a Scullyové a shodujeme se na tom, že Gillian je mnohem rajcovnější než David a žádná z nás, ač jsme obě heterosexuálního zaměření, by ji za Davida nevyměnila. Doufám, že nás nikdo neposlouchá. Záhadným způsobem se dostáváme k teorii jazyka, coby nejsilnějšího svalu v lidském těle. Debatu ukončuji po Katčině prohlášení, že ji to trošičku vzrušuje.

XGirl má doslova absurdní sbírku nejrůznějších komiksů, knih, her, kartiček, videokazet a DVD. Všechno si můžete prohlédnout na obrázcích níže. První fotka pochází z jara 2008, a tak na ní ještě chybí DVD sety se sedmou, osmou a devátou sezónou. Na dalších deseti fotkách se můžete podívat na 72 exkluzivních kartiček, vydaných při příležitosti druhého filmu – 46 jich náleží k filmu, zbylé patří k sérii The X-Files: Revelations. XGirl se dále může pochlubit podpisy od českých dabérů, kteří v devadesátých letech pracovali na české verzi Akt X pro TV Nova – Petr Oliva (dabuje Kouřícího muže), Václav Knop (dabuje Waltera Skinnera), Hana Talpová (matka agentky Scullyové), David Vejražka, Antonín Navrátil, Jiří Prager, Bohdan Tůma (dabingový režisér) a samozřejmě Ladislav Cigánek a Jana Musilová (dabují Mulder a Scullyovou). Sluší se dodat, že podpisy jí sehnal kamarád Robert (autor slavného XMagazínu, který tehdy na dabingu dělal „znaleckého poradce“ přes svět Akt X). Sbírky dalších fanoušků seriálu Akta X najdete pod odkazy o řádek níže.

:: Prohlédněte si bohaté sbírky čtenářů našeho webu: Annaud | XGirl | Petr | navabaca | kultx | dejna | yscully | Leblanc | xloverin | KayTee | BiggiS | Radek | Perry White ::

XGirl našemu webu ze své sbírky přispěla ještě dalším materiálem. Přeložila několik povídek a zaslala scany legendárního XMagazínu. Čtenářům zprostředkovala hned několika komiksů; poslala např. zajímavou trilogií Khobkův nářek, Crescit Eundo a Brief Authority a také zbrusu nové komiksy z listopadu 2008, února 2009 a března 2009, to vše v originále i českém překladu.

Dana (kterou možná znáte pod přezdívkou xloverin) měla příležitost být 31. července 2008 v Londýně na anglické premiéře druhého celovečerního filmu The X-Files: I Want to Believe. Krom fantastických zážitků (nedostala se jen na premiéru, ale také na autogramiádu Franka Spotnitze a Chrise Cartera) si s sebou přivezla i fotky a videa.  Mimochodem, z Dany a Franka se nejspíš stali dobří přátelé – Spotnitz totiž na svém blogu uveřejnil její děkovný dopis… ;) O všechny další zážitky se s námi podělila v článku, který sama napsala. Předávám slovo…

Presne pred týždňom som sa vrátila z Londýna, kde som mala tú česť / šťastie / príležitosť byť na UK premiére filmu Akty X: Chcem uveriť. Ako to všetko začalo?

Začalo to tým, že mi kamarátka z jedného amerického fóra (X-files fórum na stránke tv.com) poslala správu, že mám okamžite poslať e-mail na túto adresu, s týmto textom. Nevediac o čo ide, poslala som. Potom mi poslala linku na blog Franka Spotnitza, kde sa písalo o tom, že prvých 100 správnych odpovedí na otázku „Aké boli posledné slová povedané v Aktoch X?“ dostane dve vstupenky na špeciálnu predpremiéru v Londýnskom Empire Cinema. Kamarátka vedela, že by som do toho išla, pretože už odkedy bolo známe, že bude premiéra aj v Londýne, som koketovala s myšlienkou, že tam pôjdem. Ona zas už mala na ten termín kúpenú letenku do Manchestru.

Dva dni sme čakali na výsledky a zistili sme, že sme vyhrali obe! Tu začína ešte trochu iná kapitola príbehu. Už dávnejšie sme na fóre rozoberali to, aké je blbé, že každá z nás býva v inej krajine a tak ďaleko od seba. (Kamarátka čo mi povedala o tej súťaži je Nemka, voláme ju Piper.) A zrazu prišla príležitosť stretnúť sa. Piper pozvala kamarátku z Manchestru, Rachel, ku ktorej mala pôvodne ísť a ja som pozvala ďalšiu dievčinu z fóra, Írku menom Aisling.

Cestovanie a stretnutie bolo zaujímavé, keďže Aisling a Piper prišli takmer zarovno na letisko Stansead a ja v tom čase na letisko Luton. Rachel mala prísť až o pár hodín neskôr na vlakovú stanicu. Stretli sme sa až na mieste, na Piccadilly Circus.

Neviem, či niekto z vás pozná nejakých Xphilov naživo. Ja teda nie, preto bolo pre mňa obrovským zážitkom a zároveň skvelým pocitom rozprávať o mojej posadnutosti s niekým kto je posadnutý rovnako… :) (Napríklad na obed sme mali zemiaky, hríby a kurací šalát a smiali sme sa, že nám to všetkým pripomína Small Potatoes, Field Trip a Fresh Bones.) No ale späť k tomu zaujímavejšiemu.

K Empire Cinema sme prišli dve hodiny pred šiestou (kedy sa to oficiálne malo celé začať), no už vtedy sa nedalo nájsť miesto blízko pri zátarasách. So vstupenkami v ruke sme teda čakali na začiatok. O šiestej sa ešte nič nedialo, len ľudia s rovnakými vstupenkami ako my sa začali trúsiť pomedzi bodyguardov na červený koberec, smerom do kina. A vtedy sme spravili najhoršiu chybu akú sme mohli spraviť. Spanikárili sme. Na lístku bolo napísané, že všetci sa musia usadiť do 18:45. Bolo 18:10 keď sme si všimli tých ľudí. Celebrity v nedohľadne. Logicky sme sa domnievali, že nás len tak ľahko nepustia na červený koberec, keď tam už všetky hviezdy budú. Túto domnienku sme si doplnili faktom, že možno vnútri majú ľudia lepšie miesto odkiaľ môžu pozorovať príchod hviezd do kina. Tak sme sa zobrali a išli sme dnu. Chyba. Poslali nás rovno do kinosály. Boli sme sklamané a chceli sme ísť naspäť von. Muži v čiernych oblekoch nás odmietli pustiť. Jeden z nich, keď zbadal naše sklamané tváre, nám povedal, že Gillian, David, Chris a Frank osobne prídu do oboch kinosál prezentovať film. Tak sme sa vrátili do kinosály a sledovali sme na plátne prenos z červeného koberca, všetko, čo sa odohrávalo asi 100 metrov od nás, vonku. Potom nám pustili krátky dokument o seriáli spolu s behind scénkami z nového filmu. Na to prišiel moderátor z červeného koberca a uviedol Chrisa a Franka do sály. Mali sme miesta v piatom rade, takže stáli asi tak 15 metrov od nás. Úprimne sa priznám, bola som v takom šoku, že si veľmi nepamätám, čo vraveli… :) Chris potom uviedol Davida a Gillian a sála prepukla do obrovského jasotu, potlesku a výskania. Bolo to niečo úžasné. Gillian je oveľa krajšia ako na fotkách (a to som si myslela, že krajšia byť nemôže) a David napriek imidžu bezdomovca vyzeral úchvatne. Nevedela som odtrhnúť oči od Gillian, ktorá sa, medzitým ako potlesk utíchal, obzerala po sále. Zrazu na tri úžasné sekundy sa jej oči pristavili na mne. (Zrejme som mala taký blbý výraz na tvári, že si ma nedalo nevšimnúť.) Vzápätí sa usmiala. Srdce som mala kdesi v hrdle a do očí sa mi tisli slzy. Na ten okamih nikdy nezabudnem. Samozrejme, ostala som v šoku a takmer som nepostrehla čo to vraveli. Zdržali sa len pár minút a potom sa už spustil film. Nevedela som, či je to dobre alebo zle, že som ho už predtým videla (22.7. Praha) ale rozhodne to bol zážitok pozerať film v plnej sále fanúšikov, ktorý sa nebáli prejaviť svoje emócie. A tak celý film pozostával s aaaaa, ooooo, smiechu a potleskov. Mimochodom najväčší potlesk zožal Skinner… :)

Nasledujúci deň sme sa pobrali na autogramiádu Chrisa a Franka do Forbidden Planet, len pár ulíc do Empire Cinema. Prišli sme znovu dve hodiny predtým ale pred nami bolo presne 96 ľudí. Dostali sme brožúrku a rada sa postupne posúvala dopredu. Bola som pokojná, veď som ich už videla deň predtým… :) No keď mi bodyguard pri dverách pokynul, že môžem dovnútra, roztriasli sa mi kolená. A keď som položila svoj zošitok pre Chrisa Cartera a on sa na mňa pozrel tými nebesky modrými očami, to bol môj koniec. Ledva som zo seba dostala pripravenú vetu o tom, ako mu ďakujem za celý seriál a že som zo Slovenska. Usmial sa, poďakoval mi a podpísal mi zošit. Ešte stále v šoku som prešla k Frankovi, ktorý ma odzbrojil červenými líčkami a typickým „Hi, how are you?“ Tak som mu poďakovala za moju najobľúbenejšiu epizódu Field Trip, ku ktorej napísal scenár, načo sa ma spýtal na meno a podal mi ruku. Hoci som videla, že podávali ruku skoro každému, cítila som sa veľmi poctená týmto prejavom.

Aby som to zhrnula, Gillian, David a hlavne Chris a Frank sú neskutočne sympatickí ľudia, na ktorých je vidno, že ich práca na Aktoch X veľmi teší, tak isto ako ich teší kontakt s fanúšikmi a ja som nesmierne rada, že práve títo nesmierne milí ľudia vytvorili ten najlepší seriál na svete.

Aby ste sa lepšie dostali do atmosféry, Piper vytvorila video z fotiek a videí, ktoré si môžte pozrieť tu.