Kult X

JEDNOTLIVÉ SÉRIE AKT X
1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9.

Životabudič (povídka)

autorka Oracle | překlad luca | rating R | kategorie S, R, A | spoiler En Ami

povidka-zivotabudic.jpg

Proplétám se tebou – Nádherná pavučina – Rozpalují se tmavá vlákna – Jako neony… – …nezlob se na sebe – Uzdravím tě – Ostřím břitvy – Rozpárám tě – A světelné paprsky – Tě nasytí, zlato, uzdraví tě – Nebuď na sebe zlý… (Bjork, Jako neon)

Scullyová už není ta, co bývala. Alespoň ne pro něj.

Celý den po té hádce, a celý následující, se to snažila ignorovat. Ale jednoduchá pravda se nedá tak snadno popřít.

Mulder jí přestal věřit.

Nezáleží na tom, co udělala nebo se snaží udělat teď, co řekl nebo už neřekne on. Ztratila jeho důvěru a obviňování někoho jiného situaci nezmění. Nic ji nezmění. Je tady příliš aspektů její bezútěšnosti. Příliš nebo a možná. Scullyová nikdy neočekávala, že jich bude tolik. Myslí si, že pití alkoholu a kouření cigaret jí pomůže zahnat tu bolest. Anebo ne.

Znepokojivější – a zmatenější – jsou otázky, které si klade. Jestliže už není ta, která si myslel, že je, kdo je tedy teď? A jaká byla předtím? Byla ženou, které věřil, samozřejmě. Jakou ženou? Jestliže se chovala, jak je to jejímu naturelu blízké, pak se vlastně nezměnila. Udělal chybu, že jí uvěřil předtím, když jí nevěří teď?

A pokud je mu teď tak lhostejná, existuje vlastně?

Mulder nevtipkuje. Nedotýká se jí a nezkouší na ni své žertíky. Je chladný a zdvořilý. Nepojídá slunečnicová semínka ani nehází tužky do stropu. Vypadá to, že nenávidět ji ho plně zaměstnává a na nic jiného nemá čas.

Scullyová polyká salát a sleduje ho, jak píše jakousi zprávu, přeje si, aby nad ní nespokojeně brblal, nebo si z ní vytvořil letadýlko. Kéž by učinil něco neočekávaného, bláznivého nebo vzrušujícího. Kdyby jí tak zavolal uprostřed noci kvůli nahánění démonů a lesních duchů nebo sledování tajemného, prokletého domu.

V jejím šatníku jsou vyrovnány řady bot, čekajících na zničení blátem nebo mimozemským slizem. Kostýmky Donny Karenové, čistě vyprané a vyžehlené, se třesou na rozpárání drápy nepravděpodobných tvorů nebo živoucími větvemi stromů. Jenže ona sedí tady, zdravá a vymydlená, a sleduje ho koutkem oka.

Pak si uvědomí, že už dva týdny se na ni neusmál.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ve svém životě byl Mulder opakovaně opouštěn a zrazen. Mučili ho, psychicky i fyzicky, a on týral sebe. Zraňovalo ho všechno a pořád. Cítil vinu za cokoliv a kohokoliv. Často si říkal, že se mu už nic horšího stát nemůže. Jenže pak se znovu mýlil.

Někdy nedokáže říct, jestli se zlobí, nebo bojí. Je tady mnoho nebo. Mnoho možná. Možná ho Scullyová zradila proto, jaký je člověk. Možná ho opustí, jako všichni ostatní v jeho životě. Očividně nestojí za to.

Možná je prostě jenom pitomec.

Jenže je to Scullyová, jak jinak. Neopustí ho. I kdyby chtěla odejít, zůstane. Teď ho opět po očku pozoruje. Zajímá ho, co si myslí. Možná ho nenávidí, nebo miluje, nebo obojí. Nikdy si nepředstavil život bez ní. Ani její bez sebe. Ví, že se chová nesprávně, ale nedokáže přestat. Je to na ní, aby se usmířili. Je na řadě.

Mnohokrát udělal, co musel, proti její vůli. Mnohokrát se musel rozhodnout – učinit nemožnou volbu. Sledovat stopu, skočit do vlaku, ztratit spojení. Zanechat nejasný vzkaz nebo ji úplně ignorovat. Plavat nebo se utopit.

A pokaždé, když téměř zemřel, ho zachraňovala nebo se o to alespoň snažila. Nespala a lámala si nehty, zůstávala klidná, kde by ostatní hystericky ječeli. To všechno v situacích, kdy si myslela, že ji nevzal sebou, protože není důležitá. Vždy byl konfrontován jejím stoickým klidem, chladnýma očima. Hodiny, dny. Někdy i týdny a měsíce. Dokud si nebyla jistá, že bude v pořádku. Stará léčba tichem znovu a znovu. Bál se jí omluvit, protože byla tak nezúčastněná. Tolik schopná přežít bez něj.

Týdny ubíhají a ona mu nevěnuje jediný úsměv. Jeho trápí noční můry, že ho opustí, protože jí je lhostejný. Protože nesdílí hloubku jeho citů. Dobrá, pomyslí si a vrátí svou pozornost zpátky ke zprávě. Dobrá. Ať vidí, že dokážu přežít i bez ní. Když to zvládá ona, můžu i já.

K čertu.

Není si jistý, proč je tenhle druh pomsty nezbytný. Vlastně ani tím, zda to vlastně pomsta je.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V pět odpoledne Scullyová popadne kabelku a vydá se ke dveřím. Když se dotkne kliky, zarazí se a pak se otočí tváří k Mulderovi. Pronese: „Odcházím“, a snaží se, aby to neznělo příliš melodramaticky.

„O.k. Uvidíme se zítra“ zamumlá Mulder, aniž by zvedl oči od laptopu.

„Ne, Muldere. Já odcházím.“

„Odcházíš?“ podívá se na ni překvapeně. „Jako vážně odcházíš?“

Scullyová zaznamená podivnou nedůvěru v jeho hlase a cítí vinu i uspokojení zároveň. Snaží se tvářit nezúčastněně, jak jen to je možné, narovná záda a pozvedne malinko obočí. „Muldere, požádala jsem o převelení. Ty už mě očividně jako partnerku nepotřebuješ a já cítím, že tady už nejsem nic platná. Mé schopnosti budou více využity v…“

„Nech si ty kecy, Scullyová. O čem to mluvíš?“

„Prostě odcházím, Muldere“ oprostí svůj hlas od veškerých emocí. „Klíč od tvého bytu ti pošlu.“

„Scullyová, můžeme si o tom promluvit?“ vyskočí Mulder na nohy a vykročí jí vstříc.

Scullyová cítí, že déle klid neudrží. „Ne. Ty o mém životě nerozhoduješ, Muldere. Nic z toho, co řekneš, můj názor nezmění.“

Mulder vypadá, že už už vybuchne vzteky, ale pak… Jeho výraz se změní jako mávnutím proutku. Byl rozčilený a teď je… no, ona vlastně neví, co si o tom má myslet. Ví, že nejedná správně, ale rozebírat proč je příliš děsivé. Místo, aby jejich vztah vedla k lepšímu, zničila ho definitivně.

Najednou si vybaví tu noc, kdy Mulder vzlykal u její postele, když umírala na rakovinu. Svíral její paži, jako by balancoval nad propastí a ona byla to jediné, čeho se mohl zachytit. Myslel si, že spí. Někdy je to on, kdo ji drží před pádem do neznáma. A právě tohle by mu chtěla vysvětlit.

Jenže než stačí cokoliv říct, Mulder se prosmykne kolem ní a vyběhne ze dveří. Připráskne je za sebou a ona slyší, jak jeho kroky duní chodbou. Nikdy ho neviděla se pohybovat tak rychle.

Rozběhne se za ním, ale dveře výtahu jsou už téměř zavřené. „Muldere? Co to děláš?“

Odpovědi se nedočká.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scullyová pláče ve sprše. Voda dopadá z výšky na její pokožku a činí ji načervenalou. Ona si toho nevšímá.

Lhala Mulderovi. Snažila se s ním manipulovat, řekla mu, že odchází, i když ji to ve skutečnosti ani nenapadlo. O žádné převelení nežádala. Teď se může směle porovnávat s Dianou Fowleyovou a Phoebe Greenovou. Ne, rozhodne se, do jejich ligy nepatří. V ublížení Mulderovi je mnohonásobně předčila. Klesla níže než obě ty ženy dohromady. Najednou všechnu tu nenávist, kterou k nim cítila, obrací proti sobě.

„Chtěla jsem jen reakci“ mumlá do kachlíků na stěně. „Jen nějakou reakci.“

No, reakce nějaká nastala, Dano, myslí si. Jenže ne ta správná. Chtěla argumenty, hádku. Vášeň možná. Úder pěstí do stolu, facku. Chtěla, aby s ní praštil o dveře a třeba ji políbil. Nebo tak něco. Cokoliv.

Za tři týdny měla jeho apatické tváře plné zuby. Jenže místo, aby mu to řekla, lhala mu. Zničila ho ve snaze ho vyvést z rovnováhy.

Nikdy dříve neviděla ten výraz v jeho tváři. Vlastně ani nevěděla, že nějaký takový existuje. Protože to nebyl výraz. Žádný pohled – jen pusto a prázdno. Absolutní nic. Před jejíma očima se během pár vteřin změnil v neživou sochu. V opak veledíla. Vysekala ho pryč. Zlomila.

Najednou se o něj strašně bojí.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Muldere, prosím. Pusť mě dovnitř.“

Scullyová si ho představuje s pistolí přitisknutou ke krku, připraveného zmáčknout kohoutek. Nebo už bezvládně ohnutého přes konferenční stolek, krev a části mozku na okolních zdech. V krku jí roste knedlík, ale nedokáže si ho vybavit jinak než jako tělo určené k pitvání. Muldera s očima mrtvolně prázdnýma nebo vůbec bez očí.

Otevře si klíčem, který jí kdysi dal, zatímco si umíní, že mu ho nikdy nepošle zpátky. Nikdy na takovou věc ani nepomyslí. Nikdy.

Jeho byt je klidný a tichý, ale je v něm teplo a důvěrně voní. Téměř se bojí vejít dovnitř, ale vůle ji popohání vpřed. „Muldere?“ zavolá, když vstoupí do obývacího pokoje.

Leží na gauči bez hnutí. Zírá do stropu, ale řasy se mu ani nepohnou.

Scullyové je na omdlení. Už nikdy nechce vidět znovu světlo.

Nebo možná ne.

Protože Mulder mrkne. Vypadá to, že ani nedýchá, ale mrká. Z ulice sem padá dostatek umělého světla, aby ten pohyb viděla. Jemné štětičky pohladí kůži pod víčky. Pak se jeho oči opět otevřou. Zdá se, že ani nemají zorničky. Jsou černé jako obsidián.

Scullyová si klekne ke gauči a čeká na jeho reakci. Když žádná nepřichází, promluví. „Muldere, lhala jsem“ zašeptá, ale neodváží se ho dotknout. „Nežádala jsem o převelení ani neodcházím. Můžeš zavolat Skinnerovi, abys mi věřil, jestli chceš. Chápu tě, uvědomuji si, co jsem udělala.“ Mulder se stále nehýbe. „Doufám, že mi to můžeš odpustit“ žadoní hlasem napůl zlomeným. „Doufám, že mi stále věříš, i po tom všem.“

Pak si všimne, že Mulder přece jen zareaguje. Z očí mu tečou slzy a máčejí mu tváře. Podívá se na ni. „Scullyová…“

Najednou je všechno jasné a zářící.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mulderovy polibky ji tlačí do koženky. Jeho rty jsou proti jejím horké a drsné. Ona se stává podivně klidnou a zároveň výbušnou, chycena mezi jeho tělem a povrchem gauče, jako tekutý kov proudící formou. Cítí sebe samu, jak se mění, jak je tvarována Mulderovou vášní. Kdo ví, kým se nakonec stane?

Rozpaluje ji. Přivádí do varu. Racionální myšlenky unikají z její hlavy jako pára z hrnce. Žhavá se pod ním svíjí jako plamínek ohně ve větru. Líbají se příliš na to, aby promluvili – nedokážou vyslovit ani svá jména. Jeho ruce vklouznou pod její blůzu, hladí a laskají nahou kůži, kterou naleznou. Zalapá po dechu, když jí rozepne podprsenku, ale nezačne doopravdy sténat, dokud se nedotkne jejích bradavek.

Je nemocná chtíčem.

Jeho vášeň jí chyběla nejvíc. Potřebuje ji. A až teď, když se jí takhle dotýká, pochopila, jakou má pro něj cenu. Je tak soustředěný, tak pozorný. Mapuje její tělo svýma rukama a rty a dává si pozor, aby ho cítila každičkým pórem. Zbaví jí oblečení tak rychle, že to ani nestačí zaznamenat.

A tatáž vášeň, která ovládá ji – tak je silná jeho touha opravdu vidět, opravdu cítit. Vědět, co s ní dělá. Být si jistý, že jeho chuť je pro ni ta jediná chuť, že jeho vůně je jediná vůně. Že je pro ni důležitější než samotný vesmír. Musí to vědět.

Jakmile mu stáhne tričko přes hlavu, snaží se ochutnat každý centimetr jeho hrudi a zanechává za sebou jemné otisky po zubech a nehtech. Z jeho hrdla vycházejí zvuky, jaké nikdy předtím neslyšela, a ona je touží poslouchat znovu a znovu. Rozepne mu džíny a rukou přejede po celé jeho délce, zatímco on vydechne dlouhý sten extáze do jejích úst.

Když do ní pronikne, přestanou se líbat a ona konečně popadne dech. „Miluji tě.“

On jí zaboří tvář do krku, slzy smáčejí jemnou kůži za uchem. „Scullyová…“ vyrazí se sebe, zatímco se vnoří hluboko do ní. Tak hluboko, že ten tlak cítí v konečcích očních nervů. „Já tě miluju. Bože, Scullyová, miluju tě.“ Jeho hlas je syrový a drsný a ona vykřikne místo odpovědi. Zpocení a rozpálení se vracejí k samému jádru lidské existence.

Scullyová se rozkoší prohne do oblouku a nastaví tak jeho nenasytným ústům ze sebe ještě více. „Hlouběji“ šeptá a zaryje mu nehty do zad. On vyhoví, zvedne jí kolena vzhůru k ňadrům a postoupí o další centimetr dál. Kdyby to byl kdokoli jiný, už by ji plnil příliš. Ovšem takhle stále nemá dost. „Bože,“ sténá, když se v ní začne pohybovat, „Muldere, jak to může být tak krásné? Jak jen něco může být tak příjemné?“

On místo odpovědi zrychlí a přitvrdí. Vynáší ji z tohoto světa do jiné dimenze. Jejich vyjádření lásky je pro tohle místo příliš obrovské. Patří do alternativního plánu bytí, kde není nic jiného než magma a nukleární exploze. Náleží žhavější hvězdě, než je slunce. Jejich oči planou, noří se do sebe navzájem. Jako dvě galaxie před srážkou.

A když přejede rukou po jejím břiše dolů a začne palcem pomalu kroužit po klitorisu, rozdíl mezi touto něžností a divokými přírazy ji zbavuje vědomí. Na pár chvil žádná Scullyová neexistuje. Jen tělo, svíjející se a křičící. Hromádka napjatých nervů a kypějící krve.

Mulder ji následuje, zbavený svého rozumu.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Leží propleteni v jeho posteli.

Scullyová mu přejíždí dlaněmi po ramenech, zatímco on ji hladí po zádech. Pozoruje odlesky světla na jeho pokožce, záři jeho očí. Jsou plné lásky a viny – není si jistá, která emoce převládá.

„Pořád si nejsem jistý, proč jsem se tak choval“ promluví Mulder a konečně naváže na předchozí konverzaci, kterou spolu vedli, jakmile se dopotáceli z gauče do ložnice. „Scullyová, myslím, že jsem chtěl, abys mě hlídala.“

„Hlídala?“

„Měla nade mnou kontrolu… vládu v našem vztahu. Mám pocit, že ani nechápeš, jak moc mě ovládáš.“

Její zlost vytane téměř automaticky jako nevědomá reakce. Začne se od něj odtahovat. „Muldere, to, co jsem dnes udělala, bylo špatné, a omluvila jsem se“ šeptá, jako by se bála, že pokud promluví hlasitěji, bude na něj křičet. „Nikdy dříve jsem se tebou nesnažila manipulovat a nikdy to znovu neudělám.“

„Tohle nemám na mysli, Scullyová, vůbec ne“ pronese Mulder téměř v panice. Stáhne ji zpět k sobě a ona se uklidní, jak cítí hluboko v jeho hlase strach. Pochopí, že ho musí vyslechnout bez ohledu na to, co řekne. Musí ho to nechat vysvětlit.

„Pokračuj“ vyzve ho a otře se nosem tam, kde cítí tlukot jeho srdce.

„Neděláš to úmyslně, Scullyová. Já jen, že nikdo mi nemůže ublížit tak jako ty. Můžu se cítit bezcenný jen díky jednomu tvému pohledu.“

„Muldere, ty jsi pro mě důležitější než cokoliv jiného na světě“ natáhne se, aby ho políbila, ale on jí přitiskne dlaň na rty.

„Ty jsi můj celý svět, Scullyová“ mumlá. „A to je rozdíl.“

„Nevím, jak bych tě měla milovat více než teď“ pohlédne mu hluboko do očí a snaží se, aby jí uvěřil. „Nevím, zda je to možné.“

„Já vím, Scullyová, já jen…“

Hněv ji opět dostane a nenechá ho domluvit. „Muldere, ty minulé týdny… Nevěděla jsem, co ti mám říct. Chceš mi říct, že jsi se ke mně tak podivně choval, abys mě testoval? Abys viděl, jak moc mi můžeš ublížit?“ naléhá na něj a on si připadá jako zkušební vzorek. Jako tělo, které pitvá.

Ale její obavy chápe a vysvětluje: „Kdykoli jsem rozčilený a raněný, mám sklony dělat pitomosti, Scullyová. Vědomě jsem tě netestoval – jen jsem chtěl odvetu. Chtěl jsem, aby ses pro jednou cítila jako já, abychom si vyměnili role. Bylo to něco jako pomsta, jenže jsem přestal příliš pozdě. Tolik jsem ti ublížil…“ polkne a přeruší oční kontakt, zahledí se kamsi pod její čelist. „Omlouvám se, Scullyová, za to, jaký jsem. Přál bych si, abych ti mohl dát víc.“

Ona ho donutí, aby na něj pohlédl. Najednou, jako by se jí rozjasnilo a ona přesně věděla, co říct. „Někdy přemýšlím nad tím, proč si tě zasloužím, Muldere.“

„Ty zasloužíš mě? Scullyová…“ vrtí hlavou se stydlivým úsměvem.

„Je to pravda“ trvá na svém. „Nikdo mě nikdy tak hluboce nemiloval jako ty a nikdy nebude. Dáváš mi všechno, co máš, Muldere, a stále si přeješ, abys mi dával víc. A já se ošívám, když ti mám poskytnout ze sebe jen malý kousíček. Váhám, zda se vzdát samoty.“

„Tak to váháme stejně, Scullyová“ šeptá, příliš vážně na to, aby žertoval. Snaží se přesvědčit sebe, ne ji. „Oba se bojíme zklamání“ vysvětluje, hladí ji po vlasech za uchem a pak ji políbí na čelo. „Vyhýbáme se jeden druhému, jenže každý jinak.“

„Ne, Muldere. To není tak úplně pravda. Ty jsi strávil uplynulé roky tím, že sis přál, abys mi dal víc, zatímco já si přála, abych tě vůbec nemilovala.“ Všimne si úleku a bolesti v jeho očích a okamžitě mu pohladí čelist bříškem palce. „Ale miluji tě, Muldere,“ pokračuje, „a už to dále nebudu popírat. Nevím, jak ti to vysvětlit… Jen chci, abys věděl, že tě nikdy neopustím. Opustila bych totiž sama sebe.“

Tento článek byl zveřejněn 27.8.2011 v 18:00 v kategorii Povídky.

Komentáře: 3

  1. simona napsal(a) 28.8.2011 v 13:43

    Výborná povídka, moc děkuju. Napínavé, dobře napsané, jejich chování je věrohodné. Díky

  2. gedzitka napsal(a) 1.9.2011 v 0:09

    jeeeeej moc pekneeee take emotivne ale presvedcive dakujem aj ja

  3. Sáároušš napsal(a) 8.6.2012 v 20:37

    :') nádhera

Řekněte nám svůj názor!