Ta nejpohádkovější z Akt X
Nedávný revival nových epizod Akt X přímo vybízí k rekapitulacím. Připomeňte si s námi nejlepší epizody původního seriálu, vysílaného v letech 1993 až 2002 – vybral jsem jich pro vás dvaadvacet a za každou z nich se mohu zaručit vlastní levou rukou.
9. The Post-Modern Prometheus (5. série, 6. epizoda) režie Chris Carter | scénář Chris Carter | poprvé uvedena 30. listopadu 1997
Hledáte-li epizodu Akt X, která si nejvíce ze všech zaslouží přízvisko „speciální“, pak nemusíte dál, našli jste ji. Chris Carter, režisér i scénárista The Post-Modern Prometheus, touto epizodou obohatil svůj seriál klasickým příběhem o doktoru Frankensteinovi, který fascinuje západní publikum už od roku 1818, kdy jej na světlo světa přivedla anglická romantička Mary Shelleyová. Carter vytvořil audiovizuální skvost, když své dílo oblékl do černobílého hávu a ozvučil jej kultovními kousky z diskografie folkrockové legendy Cher. Výsledkem je nejkouzelnější příběh z Akt X.
Stejně jako jiná „zrůdná“ epizoda, Leonard Betts, i Carter vyvažuje strach humorem, humor slzami a nakonec zase děsem, což je koneckonců osvědčená taktika mnoha jiných tvůrců Akt X. Komplikovanější postavení The Post-Modern Prometheus spočívá nicméně ve skutečnosti, že, ačkoliv je jeho poselství všeobecné, mnoho drobných narážek a kulturních odkazů je mířeno výhradně na americké publikum. To však není zásadní vadou natolik velkou, že by ji nenapravilo pár návštěv tety Wikipedie. Většina těchto drobností, včetně Mulderových hlášek a Scullyové nevěřícných výrazů, však nakonec zanikne ve velmi mocném audiovizuálním koncertu, který nahrává špičkové atmosféře. Výborný je už jen titulní nápad koncipovat celý příběh jako komiksovou zápletku, stejně tak nezklamou vidlácké prvky, jimž vévodí zvláště Izzy Berkowitz s kamarády, intelektuální to výkvět města (a když jsme u města, samozřejmě nemůže chybět oblíbená kratochvíle všech zapadákovů, lynč). Závěrečný taneček Muldera a Scullyové pak patří mezi jeden ze splněných snů shippers komunity, do níž se přidal též David Duchovny, který jej označil za nejlepší závěrečnou scénu Akt X (a teď si představte, že v původní verzi scénáře se Mulder a Scullyová měli pouze držet za ruce).
Pohádky jsou důležité dnes, stejně jako v minulosti. Tam, kde před lety nastavovaly zrcadlo celospolečenské totalitě a institucionalizované lži, dnes dělají stejnou „službu“ vyumělkované komerci a lacinému marketingu. Oba světy jsou postiženy stejnými neduhy, nade všemi z nichž ční přetvářka a povrchnost. Ať už soudíte lidi podle prostředí, z něhož vzešli, nebo oblečení, které nosí, první obětí takového přístupu je vždy pestrost našich životů. (Post)moderní variace klasického příběhu Mary Shelleyové v tomto testu obstála na jedničku a znovu tak potvrdila odvěkou pravdu, že zrůdy poznáme podle činů, nikoliv vzhledu.
Tento článek byl zveřejněn 22.5.2020 v 0:00 v kategorii Nejlepší epizody.
