Kult X

JEDNOTLIVÉ SÉRIE SERIÁLU AKTA X
1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10.

SPECIÁL: 22 nejlepších epizod seriálu Akta X

Slavný mysteriózní seriál Akta X byl poprvé uveden 10. září 1993. Mnoho z vás jeho historii dobře zná, díky nedávno uvedenému revivalu se však objevují diváci noví, kteří kouzlo této kultovní klasiky teprve objevují. Protože náš web chce být všem nováčkům mezi námi důvěryhodným informátorem, k dvaadvacátému výročí jsem si pro vás připravil žebříček nejlepších samostatných epizod Akt X. První desítku vidíte níže, pozice 11. až 22. jsou zde. Jakmile bude žebříček kompletní, čeká nás ještě vyhlášení jedné speciální epizody. 

xfiles-seasons.png

4. Via Negativa (8. série, 7. epizoda) režie Tony Wharmby | scénář Frank Spotnitz | poprvé uvedena 17. prosince 2000

V období mezi sedmou a osmou sérií, zasaženém především odchodem Davida Duchovnyho z pozice hlavní herecké hvězdy seriálu, odepisoval Akta X takřka celý televizní svět. A přitom to bylo právě toto období, kdy vznikly ty nejstrašidelnější příběhy, které svou ponurostí položí na záda i ty nejzdařilejší thrillery druhé či čtvrté série. Netopýří zrůda z Patience, pouštní sekta, uctívající parazitujícího červa, z Roadrunners, či beznohý fakír, pochutnávající si na lidských vnitřnostech, z epizody Badlaa, ti všichni se mohou jít do chladného hrobu zahrabat před snovou hrůzou, kterou cestou do temnoty prostřednictvím nebohého Johna Doggetta absolvují diváci nejhororovější epizody druhé poloviny Akt X.

kultx22-via-negativa-000.png

Je poněkud paradoxní, že epizoda, v níž se Scullyová objeví zhruba na pět minut a Mulder pro jistotu absentuje zcela, patří mezi pět nejlepších z Akt X. John Doggett, který je na Aktech X teprve krátce, si tentokrát musí vystačit se společností náměstka ředitele FBI Waltera Skinnera, který se mu nakrátko stane parťákem. Společně vyšetřují hromadnou sebevraždu (vzhledem k okolnostem spíše vraždu) členů sekty, z nichž každý zemřel po dobře mířeném zásahu sekerou přímo mezi oči. Agenti brzy zjišťují, že Anthony Tipet, vůdce zmíněného kultu, je nejspíš schopen vstupovat do snů svých obětí, ve kterých vraždí, což vede k tomu, že na místech činu nezanechává ani ty nejmenší stopy. Postava Johna Doggetta, ztvárněná Robertem Patrickem, je v osmé sérii koncipována jako skeptik, čímž v této pozici nahrazuje agentku Scullyovou (ta vstupuje do Mulderovy, okolnostmi tak trochu vynucené pozice věřícího). Via Negativa je tak svého druhu paranormálním očistcem pro jindy hrdého pochybovače Doggetta.

kultx22-via-negativa-001.png kultx22-via-negativa-002.png kultx22-via-negativa-003.png kultx22-via-negativa-004.png kultx22-via-negativa-007.png kultx22-via-negativa-008.png

Via Negativa triumfuje po stránce atmosféry. Dokonce i v osmé sérii, která je obecně považována za nejtemnější období Akt X, vyniká svou zlovolností. Všechny další příběhy, zmíněné na předcházejících řádcích, jsou klasické thrillery, které se v různých obdobách objevovaly ve všech sériích (snad jen s výjimkou parodické šestky a rozjařené sedmičky). Snové sekvence, při kterých Doggett prochází potemnělými a liduprázdnými chodbami FBI, nepochybně patří mezi to nejdepresivnější, co se v seriálu kdy objevilo. Dodnes jen těžko z hlavy vyháním moment, kdy si Doggett potěžká hlavu agentky Scullyové, nebo závěrečnou scénu, při níž Doggett se sekerou v ruce navštíví byt své partnerky. Via Negativa má tak tuhou atmosféru, až má divák tendenci odpustit jí, že po příběhové stránce zas tak silná není (na druhou stranu, podobný „nešvar“, a sice upřednostnění atmosféry před zápletkou, mají i klasiky Our Town, Home či Folie a Deux).

Krom toho Via Negativa, kterou mimochodem napsal tvůrčí matador Frank Spotnitz, zaujme zvýšeným, skoro až mytologickým výskytem nám dobře známých lokací. Epizoda se odehrává u Doggetta i Scullyové doma, v Mulderově i Skinnerově kanceláři, i v pracovně zástupce ředitele Kershe. Neváhá ani pobavit, to když se vůbec poprvé setkají Osamělí střelci s agentem Doggettem. Dle mého názoru jedna z nejlepších scén seriálu, která mě donutila zalitovat, že hned v následující epizodě nespojil Doggett svoje síly právě se Střelci.

kultx22-via-negativa-005.png kultx22-via-negativa-006.png kultx22-via-negativa-009.png kultx22-via-negativa-010.png kultx22-via-negativa-011.png kultx22-via-negativa-012.png

Via Negativa se svými bizarními sekvencemi, násilnými obrazy a pořádnou dávkou paranoii tvoří to nejlepší ze zlatého fondu Akt X. Epizoda tu dnes nezastupuje jen sama sebe, zastupuje celou osmou sezónu, bravurní období plné surového hororu, tíživého dusna a všudypřítomné beznaděje, které se nám neodvratně vrylo do paměti a vzdor všem protivenstvím se stalo jedním z nejlepších období seriálu Akta X.

xfiles-seasons.png

5. Field Trip (6. série, 21. epizoda) režie Kim Manners | scénář Frank Spotnitz, John Shiban & Vince Gilligan | poprvé uvedena 9. května 1999

Field Trip je nejparanoidnější epizoda seriálu Akta X. Výlet Muldera a Scullyové do horské oblasti Severní Karolíny, známé zvýšeným výskytem létajících světel, má atmosféru, která by se dala krájet. Je to další z řady případů à la Darkness Falls, při jejichž vyšetřování se agenti dostávají mimo civilizaci, kde jim brzo začne docházet jídlo, voda, munice, vzduch, nebo prostě jen zdravým rozum. Scénář Field Trip jde ale ještě dál a mistrovským způsobem si pohrává nejen s tématy paranoii, ale i alternativních realit, bizarních halucinací a strašidelných snových představ.

kultx22-field-trip-000.png

U zrodu epizody stála trojice velkých mozků seriálu Akta X. Zápletku a hrubé obrysy příběhu načrtl Frank Spotnitz, se scénářem mu vydatně pomohli John Shiban a Vince Gilligan. Jméno prvního zmíněného je důležité, jelikož Spotnitz autorem epizod Detour a Via Negativa, jejichž výpravnost na jedné straně a tuhá atmosféra na straně druhé se ve Field Trip bravurně střetávají. Agenti totiž v obtížně přístupné horské oblasti narazí na neznámý typ houbového organismu, jehož spóry zásadně ovlivňují lidské vnímání. Mulder se Scullyovou, aniž o tom vědí, se dostávají pod vliv těchto spór a postupně ztrácejí přehled o tom, co je skutečnost a co jen falešné vize, které jim do hlavy projektuje jejich vlastní představivost. Po celou dobu jsou přitom těla agentů pohřbena pod zemí, kde jsou organismem pomalu rozkládána a stravována.

kultx22-field-trip-001.png kultx22-field-trip-002.png kultx22-field-trip-003.png kultx22-field-trip-004.png kultx22-field-trip-005.png kultx22-field-trip-006.png

Epizoda triumfuje v technických kategoriích. Jakkoliv je však výpravně a vizuálně velmi silná, možná ještě mocnější je zvuková, potažmo hudební složka. Mark Snow znovu dokazuje svoje mistrovství, když se mu daří vytvářet hudební motivy, které se divákovi neodbytně dostávají pod kůži. V některých scénách, kdy je Mulder pronásledován jeskyní, nebo kdy si agenti uvědomují, že se jim vlastně nikdy nepodařilo uniknout ze spárů halucinogenní houby, hudba budí doslova pocit, jako by vám někdo zapichoval špendlíky pod nehty. Stejně jako všechny epizody, v nichž skutečnost střídá sen a naopak, je zcela esenciální zručná režie, která neprozradí příliš, ale zároveň dovedně (tedy nenápadně) rozliší jednotlivé reality. Field Trip zrežíroval Kim Manners, takže vhodnější volba snad ani nemohla padnout.

kultx22-field-trip-007.png kultx22-field-trip-008.png kultx22-field-trip-009.png kultx22-field-trip-010.png kultx22-field-trip-011.png kultx22-field-trip-012.png

Podobně jako předcházející epizoda v tomto žebříčku, How the Ghosts Stole Christmas, je i Field Trip obtížné popisovat slovy. Jedná se jeden z nejsugestiv­nějších audiovizuálních výletů do pochroumaných myslí našich agentů, a jako takový jej musíte zažít na vlastní kůži. Tato epizoda je konečně tou folie à deux, na kterou jsme celý seriál čekali. Toto „šílenství ve dvou“ se ukáže zvláště ve scénách, které zachycují sdílenou halucinaci Muldera a Scullyové. Field Trip proto není jen výletem do krásné přírody, je také výletem do podvědomí našich agentů, do jejich nejčernějších nočních můr, kde se teprve ukáže, jak si na tom stojí se vzájemnou důvěrou.

xfiles-seasons.png

6. How the Ghosts Stole Christmas (6. série, 8. epizoda) režie Chris Carter | scénář Chris Carter | poprvé uvedena 13. prosinec 1998

Vánoce v roce 1917, v době nejhlubšího zoufalství. Američtí vojáci umírají ve válkou zpustošené Evropě, zatímco na americkém kontinentě zabíjí zákeřný virus chřipky mladé i staré. Tragédie se dotýká každého domu a beznaděj se pomalu vkrádá do duší všech lidí. Na celém světě zavládá zoufalství. Ale tragédii dvou milenců, žijících v marylandském Larkspur Lane, nezpůsobí ani válka, ani mor, ani vojáci, ani bombardéry; přivodí si svou smrt vlastní rukou. Hnáni strachem z odloučení uzavírají mileneckou smlouvu, aby spolu mohli zůstat navždy a nestrávili jediné Vánoce jeden bez druhého.“ Mulder a Scullyová se nyní vydávají na místo jejich tragédie, aby se zde postavili možná nejmocnějšímu protivníkovi, s nímž kdy měli tu čest – vlastní osamělosti.

kultx22-how-the-ghosts-stole-christmas-000.png

Vánoční svátky, strašidelný dům, duchové. Scénárista a režisér epizody Chris Carter sebral osvědčené ingredience a vyslal Muldera se Scullyovou na Štědrý večer do opuštěného domu „kdesi v Marylandu“, aby vyšetřili okolnosti sebevraždy, kterou na tomto místě měli spáchat dva mladí milenci před osmdesáti lety. I přesto (nebo možná právě proto), že se takřka celá epizoda odehrává pouze v potemnělých kulisách gotického panství, se jedná o výpravný skvost. Hudba Marka Snowa, který se nechal inspirovat klasickými vánočními symfoniemi Josepha Haydna, celé dění bravurně podkresluje a dopomáhá tomu, že si nyní nevybavuji žádný jiný příběh z Akt X, který by byl podán s tak odzbrojující atmosférou. Stojí za zmínku, že tvůrci si pohrávali s myšlenkou, že by se dějištěm příběhu mohl stát byt agentky Scullyové, což je varianta jistě zajímavá, ale buďme rádi, že ne vítězná. Na každý pád je výsledkem nejkomornější epizoda Akt X.

kultx22-how-the-ghosts-stole-christmas-001.png kultx22-how-the-ghosts-stole-christmas-002.png kultx22-how-the-ghosts-stole-christmas-003.png kultx22-how-the-ghosts-stole-christmas-004.png kultx22-how-the-ghosts-stole-christmas-005.png kultx22-how-the-ghosts-stole-christmas-006.png

Mocná audiovizuální složka je však pouhou dekorací pro mimořádně silný scénář, který nám dává nahlédnout pod pokličku nejniternějších obav a tužeb obou našich agentů. Zde si Carter bere na pomoc dvojici sympatických duchů Maurice a Lydie, ztvárněných vynikajícími americkými herci Edem Asnerem (ročník 1929) a Lily Tomlinovou (1939). Nezapomenutelná je zvláště psychoanalytická soda, kterou Maurice uštědří Mulderovi, když jej popíše jako narcistického egocentrického pokrytce, ohánějícího se zbraní v cizích domech, ohrožujícího všechny kolem sebe a ženoucího se za svými paramasturbačními bludy. Vcelku výstižné, že?

kultx22-how-the-ghosts-stole-christmas-007.png kultx22-how-the-ghosts-stole-christmas-008.png kultx22-how-the-ghosts-stole-christmas-009.png kultx22-how-the-ghosts-stole-christmas-010.png kultx22-how-the-ghosts-stole-christmas-011.png kultx22-how-the-ghosts-stole-christmas-012.png

Je úkolem nanejvýš nelehkým, představovat tuto epizodu komukoliv, kdo ji neviděl. Stejně jako každé velké dobrodružství, které se odehrává zvláště v našich srdcích, i toto se musí zažít na vlastní kůži. How the Ghosts Stole Christmas je příběhem, který otevírá hluboká existenciální témata. Je to příběh, který o Mulderovi, Scullyové a jejich vztahu, o jejich vzájemné důvěře i dosud nevyslovené lásce řekne víc, než všechny ostatní epizody dohromady. Je to příběh smutný i krásný, hořký i sladký, přesně takový, jaké umí být samy Vánoce.

xfiles-seasons.png

7. Bad Blood (5. série, 12. epizoda) režie Cliff Bole | scénář Vince Gilligan | poprvé uvedena 22. února 1998

Bad Blood je naprosté zjevení. S velkým přehledem se jedná o nejvtipnější epizodu celého seriálu. Zároveň je to zřejmě jediná epizoda v seriálu, kterou můžeme označit za plnohodnotnou parodii klasických Akt X. Tam, kde War of Coprophages a Small Potatoes jsou „jen“ bláznivými komediemi, jejichž děj však nijak nevybočuje z mantinelů běžného vyšetřování Akt X, tam Bad Blood prezentuje zcela nový koncept, který vše, co dosud známe, obrací totálně vzhůru nohama.

kultx22-bad-blood-001.png

Mulder a Scullyová mají průser, a to takový, že ani součet všech Mulderových průserů za celé roky nepostihne rozsah průserovosti dané situace. Při vyšetřování případu údajného vampirismu v jednom texaském zapadákově totiž Mulder kolíkem do srdce zabije mladíka, o němž je přesvědčen, že je upírem. Když dotyčnému později Scullyová z úst vytáhne falešné tesáky, následuje žaloba teenagerovy rodiny na FBI, požadující odškodnění ve výši půl miliardy dolarů. Mulder a Scullyová musejí jednat, a proto zasedají k válečné poradě přímo v kanceláři Akt X, aby dali dohromady takovou verzi, která každému z nich nezajistí teplé (dle Mulderových obav až příliš teplé) místečko v kriminále.

Jak však ke vzájemné nelibosti zjišťují, verze každého z nich se diametrálně odlišují. Zatímco Scullyové vyprávění zachycuje Muldera jako typického neotesance, který svou kolegyni nenechá ani promluvit, pouze ji zasype svými bláznivými teoriemi, aby ji jen postavil před hotovou věc (ve formě letenky do Texasu) a následně ji po celou dobu jen hulvátsky úkoloval, Mulderova verze ukazuje věčně věků otrávenou Scullyovou, která nadává kudy chodí a svému po všech stránkách dobrosrdečnému parťákovi není ani v nejmenším oporou. Obě verze příběhu nejenže zdárně parodují všechny stereotypní atributy vyšetřování Akt X, především dávají představitelům hlavních hrdinů příležitost zářit. A ti skutečně září. Duchovny i Andersonová předvádějí jedny ze svých nejlepších hereckých výkonů, a to nejen v kategorii komediální, ale v rámci celého seriálu. O tom, jak moc dobrý je Luke Wilson ve vedlejší roli šerifa Hartwella, nejlépe referuje skutečnost, že se představitelům obou hlavních rolí s přehledem vyrovnává.

kultx22-bad-blood-011.png kultx22-bad-blood-012.png kultx22-bad-blood-004.png kultx22-bad-blood-005.png kultx22-bad-blood-008.png kultx22-bad-blood-007.png

Scénárista Vince Gilligan dokazuje, že je vskutku všestranným autorem. Napsat jedny z nejmrazivějších thrillerů Akt X, jako jsou Pusher ze třetí a Paper Hearts ze čtvrté série, abych o rok později napsal nejlepší komedii seriálu, to už vyžaduje kumšt. Pokud bych měl z celého seriálu vybrat pět nejlepších scénářů samostatně stojících epizod, Bad Blood by zaručeně nechyběla. V recenzi jsem svého času napsal, že Bad Blood je nezapomenutelnými scénami naplněna doslova k prasknutí a vyjmenovávat každou z nich by vydalo na kompletní obsah epizody. Dodnes si za tím stojím. Tolik Mulderových hlášek, tolik Scullyové ksichtíků, tolik obhroublých výměn v dialozích mezi oběma našimi agenty, tolik skvělé zábavy v sobě nemá obsažena žádná jiná epizoda z Akt X. Bad Blood je proto dodnes mnohými fandovskými anketami právem hodnocena jako nejlepší epizoda celého seriálu.

xfiles-seasons.png

8. Paper Hearts (4. série, 8. epizoda) režie Rob Bowman | scénář Vince Gilligan | poprvé uvedena 15. prosince 1996

Vraždy dětí. Existuje na této planetě vůbec nějaké větší zlo? A existuje nějaké vhodnější místo, kde příběh o takových zločinech vyprávět, než je čtvrtá série, která je (vedle té osmé) nejtemnějším obdobím Akt X? Právě v době, kdy téma únosu Mulderovy sestry ustupuje do pozadí a nahrazuje jej zápletka kolem Scullyové vážné choroby, se scénárista Vince Gilligan rozhodl, že Mulderovu tradičně mytologickou linku obohatí a rozšíří o samostatně stojící příběh. Vznikla tak epizoda Paper Hearts, která spekuluje nad možností, že Samanthu – na rozdíl od mimozemšťanů – unesl a zavraždil docela obyčejný sériový vrah dětí.

kultx22-paper-hearts-001.png

Jde-li o hereckou stránku, Duchovny, jemuž je tentokrát věnováno nejvíce prostoru, nasazuje těžký kalibr ve formě puppy eyes verze agenta Muldera, kdežto Scullyová a Skinner se musejí spokojit s rolemi pouhých asistujících. Ani Duchovny však nedosahuje kvalit herecky excelentního Toma Noonana, jehož John Lee Roche je zhmotněním všeho, čím každý normální člověk pohrdá. Vince Gilligan prohlásil, že postavu Roche psal přímo pro Noonana, což zajisté přispělo k tomu, že se herec s charakterem sžil tak hladce, až z toho divák čas od času má husí kůži. Roche se tak mohl stát jedním z nejdémoničtěj­ších padouchů celého seriálu, jakkoliv se nijak zvlášť nevyžívá v okázalosti a nejlépe na něj sedí charakteristika „tichá voda břehy mele“.

Navzdory tomu, že jde o čistě komorní příběh, je Paper Hearts jednou z audiovizuálně nejatraktivnějších epizod seriálu. Režisér Rob Bowman, který má s budováním napětí a atmosféry své bohaté zkušenosti z těch nejtemnějších dílů (Sleepless, Aubrey, Fresh Bones, Unruhe), byl tedy ideálním kandidátem pro práci na této epizodě. Nutno však podotknout, že Papírová srdíčka by byla poloviční, nebýt ozvučena a doprovozena hudbou Marka Snowa. Ta působí jednou mrazivě, jindy smutně, někdy až magicky, pokaždé však velmi citlivě a vkusně.

kultx22-paper-hearts-002.png kultx22-paper-hearts-003.png kultx22-paper-hearts-004.png kultx22-paper-hearts-005.png kultx22-paper-hearts-007.png kultx22-paper-hearts-008.png

Scény, které zachycují Mulderovy sny či závěrečné zúčtování na hřbitově trolejbusů, jsou deprese sama. Vzdor všem děsivým mutantům, duchům a přízrakům, které jsme v seriálu již viděli, však jen máloco nachází srovnání s pohledem na srdíčka vystřižená z nočních košilek unesených děvčátek.

xfiles-seasons.png

9. Grotesque (3. série, 14. epizoda) režie Kim Manners | scénář Howard Gordon | poprvé uvedena 2. února 1996

Groteska je nejlepší epizoda, kterou nikdo neviděl. Tímto způsobem bychom mohli v jedné větě shrnout osud, který tuto epizodu potkal. Vzdor tomu, že Grotesque je jen vzácně zařazována mezi nejoblíbenější epizody, se jedná o brilantní thriller, který svou ponurostí nachází srovnání jen s těmi největšími klenoty v seriálu. Epizoda vyniká zvláště mocným vizuálním zpracováním, které posloužilo Davidu Duchovnymu, aby na pozadí vší té beznaděje rozehrál jeden z nejlepších výkonů své kariéry. Grotesque se stala vůbec první epizodou seriálu, ve které Mulderovi regulérně hráblo, což je zajímavé prvenství, zároveň však něco, z čehož se následně stane taková malá tradice.

kultx22-grotesque-001.png

Grotesque svým tématem monster v nás (po vzoru Stokerova Drákuly a Shelleyové Frankensteina) připomíná gotický horor, což je příhodné, protože chrliče, které v této epizodě sehrávají svoji zlovolnou roli, jsou charakteristickým prvkem architektury právě období gotiky. Tematicky pak Grotesque čerpá z ponuré nietzscheovské filosofie, potažmo klasických hororových námětů, které nás varují, že „když se dlouho díváme do propasti, pohlédne propast do nás“. Stejně jako ve všech ostatních případech, které jako by Grotesce z oka vypadly (Paper Hearts, Folie à Deux, Field Trip), i tentokrát do propasti nahlédne (a na samé její dno dopadne) Mulder. Právě scény, ve kterých agent ztrácí zdravý rozum, jsou nejsilnější. V této souvislosti je – vedle Duchovnyho hereckého umu – třeba pochválit zanícení scénáristy Howarda Gordona, který se rozhodl v maximální možné míře oprostit od paranormálních jevů a fiktivních démonů, aby prozkoumal démony, kteří jsou každému z nás rovnocenně blízcí – démony vlastního vědomí, projevující se obsedantními poruchami, rozdvojenými osobnostmi, paranoidními představami, zkrátka psychózami i běsy všech možných hloubek a rozměrů.

kultx22-grotesque-002.png kultx22-grotesque-003.png kultx22-grotesque-004.png kultx22-grotesque-005.png kultx22-grotesque-006.png kultx22-grotesque-007.png

Ze závěrečných slov agenta Muldera mě mrazí pokaždé, kdy je slyším. Pro jejich naléhavost, jejich pravdivost, i pro to, že agent mluví nejen sám o sobě a posedlostech, které jím celý život zmítají, ale o všech skutečných vyšetřovatelích, kteří do tváří šílenství nahlížejí dnes a denně po celém světě, abychom my všichni ostatní mohli zůstat v bezpečí, třeba jen zdánlivém:

Zmítáme se v temnotě, děláme všechno, co je v našich silách, abychom zvítězili nad zlem, které by jinak zničilo nás. Ale když se povaha člověka stane jeho osudem, není tento zápas jeho volbou, ale posláním. Přesto nás někdy tíha tohoto břemene nechá klopýtnout a prolomí křehkou pevnost našeho vědomí. Zrůdy pak vstoupí dovnitř a my se osamělí díváme do bezedné propasti, do té rozesmáté tváře šílenství.

xfiles-seasons.png

10. Die Hand Die Verletzt (2. série, 14. epizoda) režie Kim Manners | scénář Glen Morgan & James Wong | poprvé uvedena 27. ledna 1995

Subžánr černé komedie není něco, co by Aktům X bylo zcela cizí. Humbug, známý jako první epizoda tohoto typu, zůstává zřejmě nejcharakteris­tičtějším představitelem tohoto specifického žánrového odklonu od zelených mužíčků a ryzího hororu. Humbug je první však jen zdánlivě, protože mix záhrobního humoru i teroru v sobě skrývá už epizoda, která výlet našich agentů mezi cirkusová monstra o několik týdnů předchází. Die Hand Die Verletzt je legenda, která zcela oprávněně otevírá první desítku našich nejlepších epizod.

kultx22-die-hand-die-verletzt-022.png

Die Hand Die Verletzt je z těch epizod, které si označení kultovní zaslouží plným právem. V podstatě neexistuje scéna z této epizody, která by se neuhnízdila hluboko v naší paměti – učitelský sbor vzývající ďábla ve školní sborovně, satanské rituály prováděné v hlubokých lesích, žáby padající z nebe, pitva malého selátka, znásilňování dětí ve sklepě idylicky se tvářícího rodinného domku na americkém předměstí, anakonda pomalu polykající a trávící živou lidskou oběť, vyjmuté srdce ve stole paní učitelky Paddockové a samozřejmě Mulderovy kousavé hlášky, které všechno toto veselé dění komentují… jak sami vidíte, tvůrci se tentokrát skutečně vyblbli. A kdo že jsou ti tvůrci? Kdo jiný, než Glen Morgan a James Wong. Od autorů, v jejichž geniálních hlavách se zrodil Eugene Victor Tooms, nás jen těžko může něco překvapit, přesto je Die Hand Die Verletzt přeplněná k prasknutí, a to i na poměry těchto dvou tvůrců.

kultx22-die-hand-die-verletzt-001.png kultx22-die-hand-die-verletzt-002.png kultx22-die-hand-die-verletzt-003.png kultx22-die-hand-die-verletzt-004.png kultx22-die-hand-die-verletzt-005.png kultx22-die-hand-die-verletzt-006.png

Die Hand Die Verletzt přesto umí u srdce zahřát (tedy pokud se to srdce zrovna nachází v těle). Zpráva „It's been nice working with you“ („Bylo pěkné s vámi spolupracovat“), kterou paní Paddocková v samém závěru epizody nechává pro Muldera a Scullyovou napsanou na školní tabuli, je poděkováním Morgana a Wonga celému štábu. Oba scénáristé se totiž po této epizodě přesunuli k vlastnímu seriálovému projektu a návrat neplánovali. Die Hand Die Verletzt, která se stala rozlučkou pro dva veterány, byla však premiérovým dílem Kima Mannerse, budoucího nejplodnějšího režiséra seriálu Akta X.

Zajímavostí je, že když se Morgan s Wongem po dvou letech nakrátko vrátili, aby představili několik nových příběhů, vedla jejich práce opět přes Mannerse. Výsledkem byla rodinka Peacockových a zlovolná epizoda Home, asi to nejzvrácenější, co v Aktech X kdy vzniklo. Co by mohlo následovat, kdyby se tito tři jedineční autoři v nadcházejícím revivalu po letech znovu setkali, to už můžeme jen přemítat. Do společnosti Morgana s Wongem se Manners, zesnulý před šesti lety, bohužel již nevrátí. Die Hand Die Verletzt tak již navždy zůstane jedinečných výletem do tak trošku zvrhlých myslí těch nejlepších autorů, kteří Akta X kdy tvořili.

xfiles-seasons.png

A teď vy! Kult X si velmi cení vašich názorů. A protože vám chceme přinést co nejrelevantnější vyhodnocení nejlepších epizod seriálu, dali jsme hlavy dohromady s fanoušky první generace, kteří jsou Aktům X věrni od jejich českých prvopočátků před dvaceti lety. Každý z těchto zhruba dvaceti lidí, za každého z nichž ručím svou levou paží, přispěl svou osobní TOP 10. Výsledky této ankety budou zpracovány a vyhodnoceny na našich stránkách již brzy. 

Tento článek byl zveřejněn 1.3.2016 v 0:00 v kategorii Nejlepší epizody.

Komentáře: 43

  1. orange napsal(a) 21.1.2016 v 13:25

    Grotesque patří mezi mé oblíbené epizody, stejně jako Tithonus. Jsou to epizody nutící k zamyšlení.

  2. vitek napsal(a) 23.1.2016 v 3:08

    pisu jen pro legraci, vim ze to neni zadna anketa… Ale sleduju tyhle stranky uz leta, a stejne tak uz mnoho let mam nejoblibenejsich techto cca 10 ep.:
    Bad Blood, Small Potatoes, How the Ghosts Stole Christmas, Arcadia, The Post-Modern Prometheus, Humbug, War of the Coprophages, Home, Die Hand Die Verletzt, Field Trip, Patience, Roadrunners, Rain King
    vitek ;)

  3. nabaa napsal(a) 28.1.2016 v 11:38

    vitek: Čili téměř samé „never happened“ epizody. Ale s Bad Blood souhlasím.

    Kryceku, kdy se dozvíme vítěze?;-)

  4. kultx napsal(a) 31.1.2016 v 5:40

    nabaa: Doplněna osmička. Díky, žes mě popohnala a připomenula ještě tento restík ;-)

  5. nabaa napsal(a) 7.2.2016 v 21:27

    Bad Blood je prostě nejvíc. A ten paskvil s Were-Monster se s ní absolutně nedá srovnat. Bad Blood je totiž skutečně vtipná, mile a roztomile, ne trapně a stupidně. Za mě 110%.:-)

  6. Phoenix24 napsal(a) 7.2.2016 v 21:45

    Bad blood miluju a nejvíc koňské zuby šerifa Hartwella :D

  7. Xeninka napsal(a) 8.2.2016 v 20:54

    Bad Blood neskutečně „žeru“ :)

  8. nabaa napsal(a) 9.2.2016 v 12:06

    Phoenix24: Neměl koňské zuby!:-D

  9. Deshy napsal(a) 14.2.2016 v 23:16

    Moje soukromá „Popelka“ na 6. místě. Děkuji.

  10. Clarissa napsal(a) 15.2.2016 v 8:51

    Krásné umístě mé oblíbené epizody :-).

  11. kultx napsal(a) 15.2.2016 v 16:11

    Deshy a Clarissa, rád jsem vám udělal radost ;-)

    Mimochodem, když jsem duchy tento týden sledoval po asi dvouleté pauze, překvapilo mě, o kolik méně jsem se u nich smál, než v minulosti. Jak člověk stárne, tak si z epizod tohoto typu skutečně bere to své pro danou dobu a dané údobí života. Dneska už bych tuto epizodu za komediální určitě označit nedokázal…

    A ani se nedivím, že jsem ji napoprvé (a myslím, že ani napodruhé) vlastně vůbec nepochopil.

  12. kultx napsal(a) 15.2.2016 v 16:15

    Jen dodám, že poprvé jsem epizodu viděl v české televizní premiéře, když ji v roce 2000 vysílala TV Nova. To mi bylo 14, tak to snad mluví v můj prospěch ;-)

  13. Clarissa napsal(a) 15.2.2016 v 16:32

    Nevím proč, ale už několikrát jsem posílala rozsáhlejší komentář k této epizodě, ale nikdy nedorazil. A přitom je to moje srdcová záležitost :).

  14. Clarissa napsal(a) 15.2.2016 v 16:33

    Ale ty kratší se sem daří umístit. Tak aspoň ještě poděkuju za krásný komentář v textu. Skvěle vystihuje hořkosladkou atmosféru této epizody :).

  15. kultx napsal(a) 15.2.2016 v 17:29

    Clarissa: To netuším, žádné omezení by tu nastavené být nemělo – pokud tedy nepíšeš komentář o deseti stranách ;-)

    Klidně pošli mailem ten text, pokusím se jej vložit pod tvým jménem skrz admin. editor.

    A díky!

  16. Clarissa napsal(a) 15.2.2016 v 18:35

    Tak moc jsem se vskutku nerozepisovala a nikdy jindy se mi to nestalo (i když jsem toho popsala opravdu hodně ;)). Jednalo se jen o takovou osobní vzpomínku, kterou mám spjatou s touto epizodou, a vzhledem k tomu, že se mi už čtyřikrát nepodařilo ji sem protlačit, asi si ji mám nechat pro sebe :).

  17. gedzitka napsal(a) 15.2.2016 v 19:29

    moja naj epizoda je All things :-)

  18. Clarissa napsal(a) 15.2.2016 v 23:03

    Jinak je celkem zajímavé, že epizody na 10. – 6. místě (těsně pod TOP5) jsou srovnané vzestupně podle jednotlivých sérií, počínaje 2. ;).

  19. kultx napsal(a) 21.2.2016 v 22:39

    Clarissa: dobrej postřeh, v TOP5 jsem tu sérii bohužel přerušil ;)

  20. kultx napsal(a) 21.2.2016 v 22:40

    gedzitka: to je další epizoda, kterou potřebuju zhlédnout znovu. Rozhodně jeden z nejlepších scénářů v seriálu…

  21. Callysto napsal(a) 22.2.2016 v 8:55

    Opět další epizoda, kterou moc nemusím, neomylně :-) Když nad tím uvažuju, tak mám nejradši mytologické epizody a pak komické, i ty, které jsou obvykle hodnocené nízko.

  22. kultx napsal(a) 22.2.2016 v 12:11

    Callysto: Asi jsem ten žebříček měl fakt nazvat „Nejlepší epizody podle autora tohoto webu“… jen by to pak neznělo tak úderně ;-)

    Každopádně děkuju za reakci :)

  23. Lukáš Kuča napsal(a) 22.2.2016 v 18:32

    Field trip je opravdu asi největší pecka v žánru mých oblíbených ‚outdoorových‘ epizod. Snad jen Darkness falls se jí kvalitativně přibližuje. (Ne zcela chápu velmi vřelé přijetí epizody Ice, ne že by byla špatná, to ani náhodou, ale top mi opravdu nepřipadá.) Atmosféra nečekaného, nenápadného a zákeřného nebezpečí v kontaktu s něčím zcela neznámým je v rámci seriálu zcela unikátní. Je až natolik pohlcující, že snad i lze epizodě odpustit zásadní faktickou chybu, když po proběhlém trávení kyselinou chlorovodíkovou zůstanou po obětech nerozleptané kosti.

  24. nabaa napsal(a) 22.2.2016 v 22:33

    Kryceku, kdo ten žebříček sestavuje?? Field Trip na pátém místě?? To je smutné, že tam neměli lepší epizodu…

  25. Clarissa napsal(a) 22.2.2016 v 22:41

    Já jsem zatím ze všech epizod v TOP10 nadšená. Field trip má místo v topkách (stejně jako Bad Blood) předplacené, ale tady se objevují i díly, které osobně považuju za takové žebříčkovské outsidery (Grotesque, How the Ghosts Stole Christmas). Jsou to díly, které do topek plným právem patří, ale skoro nikdy tam nejsou.

    Jedinou mou obavou je, aby se epizoda Home objevila už na 4., 3. nebo 2. místě. Je to skvělá epizoda, ale přiznám se, že jsem ji při rekapitulaci zhlédla tak do první třetiny (OK, byla jsem v tu dobu těhotná, takže to je polehčující okolnost ;)). Obávám se však, že podobně to dopadne i příště. A mrzelo by mě, že místní nejlepší epizodu Akt X nejsem schopná dokoukat do konce ;).

  26. Clarissa napsal(a) 22.2.2016 v 22:44

    Jinak mě zaráží absence mytologických epizod. Pořád si pamatuju ty OMG pocity, když se končily jednotlivé série. To jsem opravdu seděla před televizí s rozšířenýma zorničkama a srdce mi divoce tlouklo :).

  27. mrx.friend napsal(a) 23.2.2016 v 3:03

    Myslel jsem, že jsem se k epizodě ‚Field Trip‘ vyjadřoval přímo pod recenzí, ale tam je od mrx.frienda prázdno :-D Takže se ten koment válí někde jinde, každopádně jsem chtěl zopáknout, že tenhle díl nikdy nebyl můj favorit, snad dokonce naopak. Ale to je zřejmě dáno tím, že nikdy moc nemusim, když mam coby divák hádat, co zrovna na plátně je fikce a co realita. A na druhou stranu, vzhledem k tomu, že jsem si kdysi zafixoval, že tuhle epizodu příliš nemusim, je otázka, jakej názor bych na ni měl teďka, kdybych si dal repete ;-)

  28. kultx napsal(a) 2.3.2016 v 6:57

    Zdravím všechny, díky za názory! Žebříček sestavuju čistě jen já, ostatně je to napsáno v úvodním odstavci. Sorry, sice jsem skromnej, ale abych ten článek pojmenoval 10 nejlepších epizod seriálu Akta X podle autora tohoto webu, tak to až tak moc skromnej nejsem :)

    Jinak je to žebříček pouze samostatných (MOTW) epizod, to jsem do úvodního odstavce napsat zapomněl, za tohle omluva (už to tam je).

  29. kultx napsal(a) 2.3.2016 v 7:04

    A na vás už si brousím zuby! Jednak mám TOP10 mnohých z vás pečlivě uloženou v PC, abych z toho mohl později udělat velké shrnutí, jednak vás, až dokončím svoji TOP10, v aktualitě vyzvu, abyste připravili svoje vlastní články k tomuto tématu. Bude bohatě stačit, když každou epizodu okomentujete v pár větách, obrázky už dodám já (pokud nebudete mít vlastní).

    Clarissa, mrx.friend, dejna, nabaa, klidně tímto považujte moji výzvu za oficiální ;-)

  30. kultx napsal(a) 2.3.2016 v 7:11

    A samozřejmě Phoenix24, Xeninka, Smith, Lukáš, Callysto, Deshy, XGirl, x-phile, yscully, sjpetka, nettiex, Mili, vítek a kdokoliv, na koho bych (opravdu jen nezáměrně) zapomněl.

  31. mrx.friend napsal(a) 2.3.2016 v 12:44

    kultx: Paráda, snad se k tomu jednou dostanu. Pořád mam ten článek ve svym to-do listu, jenom se mi toho za celou dobu kupí tolik, že nevim, kde začít :-D

  32. Clarissa napsal(a) 2.3.2016 v 15:46

    Výzva přijata ;).

  33. Tereza napsal(a) 2.3.2016 v 17:00

    Teda můj top žebříček se skoro neshoduje s tímto. :-D
    Co člověk to názor. Ale já bych teda vyměnila číslo 4 za 8×12 Medusa. Via Negativa není můj šálek čaje.
    A bude i žebříček mytologických epizod? U mne by vedla Tunguska. Absolutně nej a nejen kvůli Nickovi. ;-)

  34. Callysto napsal(a) 2.3.2016 v 21:22

    Jo, dám dohromady mojí desítku, ale bude úplně jiná, možná tam bude jedna epizoda z konce tohoto žebříčku :-)
    Neomylně opět jinak – Via Negativa patří k těm málo epizodám, které vynechávám. Dalšími takovými jsou třeba Grotesque a pak hodně oblíbený Home, z toho mám přímo hrůzu.

  35. nabaa napsal(a) 2.3.2016 v 21:28

    kultx: Tak to mi budeš muset dát trochu času, abych těch svých top 10 znovu shlédla, aby ten článek měl úroveň a netahala jsem detaily někde z propadliště dlouhodobé paměti.:-)

  36. yscully napsal(a) 3.3.2016 v 3:13

    o-ou, tak to je výzva :) Zkoušela jsem sestavit top 10, ale nějak se mi to nedaří, protože strašně záleží na tom, na co mám zrovna náladu. V tom mi Akta X přijdou super, že mají fakt širokej záběr. Asi to vezmu od Pilota a to by bylo, aby něco nebylo. Nebo pozpátku od devítky? Třeba Redrum nebyla blbá epizoda, co si matně pamatuju…

  37. nabaa napsal(a) 3.3.2016 v 12:36

    Myslím, že se pak docela pobavíme, až srovnáme top 10 jednotlivých fandů. Pro mě je Redrum třeba jednou z epizod, které přeskakuju, vůbec mě nezaujala.:-) Z posledních dvou sérií (Revival nepočítám, ne ne ne) na mě kromě mytologických epizod, které normálně úplně moc nemusím, a never-happened epizod jako Improbable, nejvíc zapůsosobila Badlaa. To skřípění koleček jsem slyšela ještě pár dnů po shlédnutí. Brrr!

  38. yscully napsal(a) 3.3.2016 v 13:55

    nabaa: tak mně tam hlavně se líbil ten nápad „recyklace“ toho nápadu z Pondělí začíná v sobotu. A Strugačtí jsou dobrý čtivo.

  39. yscully napsal(a) 3.3.2016 v 13:56

    eh, ten kobyl češtin mi dneska asi utekl…

  40. Tereza napsal(a) 3.3.2016 v 20:36

    Jak to tu čtu, tak jsem na vaše žebříčky zvědavá. :-)

  41. smrtka napsal(a) 7.3.2016 v 0:00

    Folie a Deux nebo ten Field Trip, pak ty motw co měli 2 epizody například, atp…

  42. Ondřej napsal(a) 22.3.2016 v 19:38

    Zdravím. Chci se zeptat, kdy bude zveřejněna nejlepší trojice. Dík

  43. smrtka napsal(a) 26.3.2016 v 23:08

    Byli tři- Tooms, Model a ovšem, tjadadá, Donie Pfaster, ty dvojdílný motw epizody

Řekněte nám svůj názor!