Kult X

JEDNOTLIVÉ SÉRIE AKT X
1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9.

Požehnání (povídka)

autorka Erin M. Blair | překlad luca | rating PG | kategorie S, R, A | spoiler The Requiem

povidka-pozehnani.jpg

Stál ve dveřích nemocničního pokoje a pak si váhavě přisunul židli co nejblíže k bílému lůžku. Usedl opatrně na okraj a něžně uchopil její ruku do své. „Přijel jsem hned, jak mi volali. Nechtěl jsem zbytečně marnit čas. Věděl jsem, že mě potřebuješ, Scullyová.“

Dana Scullyová se na Foxe Muldera zpříma podívala a zaznamenala strach v jeho očích. „No je tady něco… něco, co bys měl vědět. Něco ti potřebuji říct…“

On se zhluboka nadechl, téměř paralyzovaný, ale dokázal se zeptat: „Není to zase rakovina, že ne?“

Ona se usmála. „Ne, jsem úplně zdravá.“

„Ale přece jsi omdlela!“ trval na svém.

Scullyová se posadila se zářivým výrazem ve tváři. „Muldere, jsem těhotná.“

Mulder ztuhnul, nevěřil svým uším. To přece není možné. „Cože jsi?“ ptal se.

Věděla, že takhle zareaguje, a rozhodla se mu to zopakovat ještě jednou, pomaleji. „Já jsem těhotná. Budeme mít miminko“ kladla důraz na každé slovo. Pak se odmlčela. „Já vím, že je to neuvěřitelná zpráva. Možnost, že bych čekala tohle dítě,“ pohladila se po bříšku, „byla asi milion ku jedné, ne-li míň.“

„Já… nedokážu ani přemýšlet proč a jak“ zamrkal Mulder nevěřícně. Ještě tu informaci nedokázal vstřebat.

„Nepřidělávejme si starosti, Muldere.“

„Já vím. Ale… Ty… Opravdu jsi těhotná?“

Přikývla. „Lékaři dělali několik testů, je to pravda. Vypadáš šokovaně.“

„Páni, já jsem, Scullyová… jsem tak… ohromený. Vždycky jsem věřil, že budeme mít děťátko, i kdyby mělo být adoptované, ale tohle… Tohle všechno mění.“ Přesunul se ze židle na okraj lůžka, sevřel její ruce ve svých a jemně zmáčkl prsty.

„K lepšímu“ doplnila ho.

Chápavě přikývl, aby ji ujistil, že je za tu zprávu moc rád. „Tohle dítě je náš zázrak, Scullyová. Myslím, že se všechen ten čas, kdy jsme se milovali doma i dole v kanceláři, konečně vyplatil!“

„Muldere…“ zarděla se Scullyová… a vzrušila, zaznamenal Mulder s pýchou.

Rozpustile se zašklebil. „Víš, Scullyová, jsem kvůli tobě opravdu šťastný, kvůli nám.“ Sklonil se k ní a přitiskl jí horké rty na čelo a pak konečně na rty. Pak se narovnal a obdivně se na ni podíval. „Nemůžu se dočkat, až se to narodí.“ Položil jí dlaň na břicho a jemně s ní kroužil, což jí způsobovalo elektrické výboje v páteři.

Když k ní pak vzhlédl, setkaly se jeho oříškové oči s hloubkou jejích modrých ve vzájemném pochopení. „Tohle je naše požehnání, Muldere“ zašeptala Scullyová a on jednoduše přikývl a vášnivě ji políbil.

Byli také požehnáním jeden pro druhého.

Tento článek byl zveřejněn 15.7.2011 v 14:00 v kategorii Povídky.

Komentáře: 3

  1. gedzitka napsal(a) 15.7.2011 v 18:00

    jeeeeeeeeej uplne si viem tuto scenku predstavit :-D

  2. simona napsal(a) 18.7.2011 v 21:28

    díky, že jsou ještě ke konci nové povídky. Tahle je limonádově hezká a dojemná.

  3. Deina.K.Scully napsal(a) 10.3.2013 v 18:29

    To je milý.

Řekněte nám svůj názor!