Kult X

JEDNOTLIVÉ SÉRIE AKT X
1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9.

INTERVIEW: Kalifornský sen (jaro 2010)

Luca je naší hlavní webovou přebornicí v disciplíně jménem David Duchovny. Vedle Impozantního druhého jednání a Akt XXXledna 2010 se ve svém nejnovějším překladatelském počinu vrhla na další zajímavý rozhovor s tímto jedinečným americkým hercem. Toto nejnovější interview se jmenuje Kalifornský sen a je tedy nasnadě, o čem bude pojednávat. Redaktor Mike Harvkey v něm ostatně napsal, že David Duchovny jako Hank Moody v současném seriálovém hitu Californication konečně přerostl Foxe Muldera a některé ze svých běsů poslal do propadliště času. Svatá pravda. Pro nás sice Duchovny zůstane Mulderem, pro současné divácké publikum už ale pravděpodobně bude jen nadrženým Hankem z jednoho geniálního seriálové dílka. Mimochodem, již vzniká čtvrtá série a Kult X u toho všeho samozřejmě nebude chybět. Nyní už ale předávám slovo luce, která si za kompletní překlad obsáhlého článku zaslouží obrovské poděkování.

david_duchovny_nataci_ctvrtou_serii_californication_small.jpg

Natáčení čtvrté série Californication běží na plné obrátky. Nemůžeme se dočkat

David Duchovny chce vědět, jestli mám hlad. „Něco bych si dal“ připouštím. „Fajn“ odvětí s viditelným ulehčením. Podává mi jídelníček. Setkali jsme v čase oběda v Lexington Candy Shop, jedné z vyhlášených restaurací na newyorské Upper East Side (čtvrť Manhattanu – jednoho z pěti městských obvodů města New York, tradičně domov podnikatelů a newyorské „smetánky“, pozn. překl.), v Duchovnyho novém sousedství, a on není hladový. Ale je to milý hoch. Nechce, abych strávil celou dobu rozhovoru jen nad šálkem kávy. Tak si objednávám palačinky, abych mu udělal radost.

Líbí se mi vaše práce“ povídá a na tváři se mu objeví potutelný úsměv, jak jsme ho mohli snad stokrát zahlédnout u Hanka Moodyho, postavy, kterou herec ztvárňuje právě v seriálu Californication, nejzářivějším hitu televize Showtime. Duchovnyho Moody je nadržený chlápek k pomilování, oduševnělý parchant, který trčí ve slunném Los Angeles. Ta role je příznačná a osudová zároveň. Duchovny chtěl velice dlouho ukázat svůj komediální talent. Za pár měsíců zamíří zase na západ, aby natočil už čtvrtou řadu seriálu, a zároveň propagoval svůj nový film The Joneses, kde hraje i Demi Moorová a Amber Heardová.

Náhle si všimne blikajícího mikrofonku, který signalizuje, že můj iPhone nahrává náš rozhovor. „Tyhle blbiny miluju“ prohlásí a prsty poklepe na přístroj. Vypadá to, že se na moment vrátil v myšlenkách zpět, jak ho Californication učinil komediantem, Akta X mu přinesla slávu, a ještě dál do časů, kdy podobné audience mohl spočítat na prstech jedné ruky. A Duchovny si z té doby něco zapamatoval, něco důležité, co se tenkrát naučil: „Nechceš být posledním cvrčkem.

Duchovny se asi v sedmadvaceti letech rozhodl mávnout rukou nad získáním doktorátu a titulu profesora (PhD.) anglické literatury, který měl na dosah ruky na univerzitě v Yale. Skončení studia v této fázi se nazývá zkratkou VKD – všechno kromě disertace. Pochopil, že akademická dráha nebyla šťastná volba. Odchod ho však rozhodil. Vrátil se do New Yorku a započal něco, co dnes nazývá obdobím smutku. „Prožil jsem velmi depresivní rok na rohu Druhé ulice a První avenue“, říká, „v podnájmu u kamarádky, která se právě upila k smrti. Měla jako domácího mazlíčka tarantuli a moje jediná práce bylo ji krmit cvrčky. Je ubíjející, když si koupíte pěkně plnou cvrkající plechovku… a ta se pak stává lehčí a lehčí, jak měsíce ubíhají, až nakonec uvnitř zbude jen jeden cvrček… a je nevyhnutelně na řadě. Tohle byla metafora pro celý ten rok. Cítil jsem se jako ten poslední cvrček.“ Duchovny se mírně nakloní přes stůl, smutně se pousměje a jeho řasy zachytí paprsky poledního slunce. Jsou dlouhé a elegantní a já si okamžitě připomenu, že v Městečku Twin Peaks, svém prvním televizním vystoupení, hrál takřka ženu.

Duchovny se narodil na Manhattanu v roce 1960 a vyrostl v éře před Giulianim (starosta New Yorku v letech 1994 – 2001, propagátor tzv. „nulové tolerance“ vůči zločinu, pozn. překl.), kdy Velké jablko bylo shnilým plodem prolezlým sexuálními násilníky, vrahy, kuplíři a domácími gardami, které jim podobné občas zastřelili někde na dálnici. Lidi tenkrát žádné celebrity nezajímaly. Duchovnyho ani nenapadlo, že by se jednou takovou stal. Samozřejmě jako kluk trávil hodně času u televize, ale nikdy si nedokázal představit, že by se ocitl na druhé straně obrazovky. „Když jsem koukal na telku, nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, jak se ta všechna šou vlastně dělá. Nikdy jsem se neptal – Co dělá Gilligan, když přijde domů? – Vlastně mě ani nenapadlo, že by nějaký domov měl. Přišlo mi to nemožné.

Ale pak se jeho kamarád ze střední školy, Jason Beghe, začal prosazovat jako herec. „Ohromilo mě, že se mu to podařilo“ říká Duchovny. „Nikdy jsem nepracoval od devíti do pěti, nevěděl jsem, jak se to dělá. Pomyslel jsem si… musím přijít na nějaký způsob…“ Nad těmi slovy se trochu ošije a otáčí šálkem kávy. „Chtěl jsem psát“ pokračuje. V podstatě to bylo to jediné, po čem David Duchovny opravdu toužil. Nevybral si profesorskou dráhu, aby mohl, jako jeho profesor Moody v Californica­tion, modelovat mladé duše (no, Moodymu vlastně ani tak o duše nejde), chtěl hlavně dost volného času. A když se ho zeptám, proč tedy studia nedokončil, rozesměje se. „Snažil jste se někdy získat doktorandský titul? Všechno, co pak děláte, se mění na – Co s tím budu dělat? – Nejsem si jistý, jestli se z toho kdy dostanu.“ A tak po roce zmenšování cvrččí populace se Duchovny, v té době osmadvacetiletý, nedodělaný doktor a ještě ne herec, začal ucházet o role.

Jeho první vystoupení nedopadlo příliš slavně. Byla to reklama na německé pivo Löwenbräu, známé především v 80. letech minulého století díky vtíravému sloganu. „Byla to má první práce před kamerou“ vzpomíná Duchovny. „Málem jsem se udusil. Všechno se dělalo přímo na koleně. Stál jsem, tedy měl jsem stát u baru s nějakým starým kamarádem. Házet preclíky do vzduchu a pusou je chytat a tvářit se patřičně znuděně. Akce. Po mnoha pokusech si pamatuju jen režisérovo OK, teď ten preclík vypadá dobře.“ Krátce nato však Duchovny dostal malou roličku ve filmu Henryho Jagloma Novoroční den, prvním z mnoha nepočítaných, kdy se Duchovny objevil na plátně nahý. Najednou nebyl jen nějaký mladý herec, byl součástí zvláštního poddruhu. V New Yorku moc práce nebylo. Vlastně se tu konala jen jediná šou – The Equalizer. Tak se Duchovny vydal do Los Angeles se snahou získat roli v pilotní sezóně nějakého seriálu. Účastnil se všech castingů a neuspěl nikde. „Pamatuju si, že jsem si myslel, že jsem propásl příležitost. Jedna z věcí, které jsem zkoušel, byl Plný dům (celkem známý seriál z konce 80. let o třech mužích vychovávajících tři děvčata, první role dvojčat Olsenových jako nejmladší z nich, vysílal se i u nás, pozn. překl.). Připravoval jsem si všechny tři charaktery. Ale nemohli přijít na to, kdo bych byl a co bych dělal.

Představa Davida Duchovnyho v kterémkoli záběru Plného domu je stejně bolestná jako představa Boba Sageta v roli Hanka Moodyho v Californica­tion. Duchovny měl vždy smysl pro humor, ale ne tak přímočarý. Dokonce i Fox Mulder měl humorné chvilky; jeho kousavý sarkasmus představoval nesmělý sluneční paprsek deroucí se do jinak temných příběhů. A nesmíme zapomenout na Duchovnyho účast v show Larryho Sanderse jako osamělé gay verze sebe samého (jeho Základní instinkt inspirovaný slavnou bezkalhotkovou scénou patří mezi legendární vystoupení). Klíč k Duchovnyho humoru je v jeho zdánlivě vrozené melancholii. To je kouzlo Hanka Moodyho. Když poukážu na skutečnost, že to vypadá, jako by si s sebou všude nosil smutek v podobě těžkého vaku, Duchovny se nejprve rozesměje a pak přikývne. „A pro to nebylo v Plném domě místo“ souhlasí a dopíjí svoje kafe s mlékem (na rozdíl od zvláštního agenta Dalea Coopera z Městečka Twin Peaks nepije kávu černou jako nebe bezměsíčné noci). „Nejspíš jsem měl štěstí, že jsem nedostal roli v žádném tom seriálu, o který jsem se ucházel. Nemohl jsem se pochlubit vystoupením v žádné televizní šou, kromě Městečka Twin Peaks. Lidé tak říkali: Aha, vy jste filmový herec. A já na to: Ale nemám žádné peníze. To byla vždy má odpověď: Díky za kompliment, ale pučte mi padesát babek.

Duchovny však nezůstal v chudobě dlouho – i když nebyla způsobena nedostatkem snahy. V záchvatu oddanosti, která byla dojemná nebo naprosto bláznivá, se nejprve rozhodl odmítnout casting do seriálu Akta X. „Měl jsem už jinou práci“ vzpomíná. „Dvoudenní roli nebo tak něco, slíbil jsem režisérovi, že to prostě zahraju. Kolidovalo to s Akty X. A já si pomyslel: Tak jo, budu kluk na zavolanou, a řekl jsem svým agentům, že na ten casting nepůjdu. Povídal jsem: Však bude ještě dost podobných šou, na které narazím. Randy Stone (režisér castingu pro Akta X) mi tenkrát řekl: Jenom jednou jsem pověděl herci, že když tu práci vezme, nebude muset už do konce života pracovat, a to byl Woody HarrelsonCheers. Proto jsem své rozhodnutí pochopitelně nezměnil“ šklebí se Duchovny potutelně, „ale byl jsem nalomený.“ Stále si myslí, že právě tento seriál znamenal tu nejlepší věc pro jeho kariéru, ale ne kvůli penězům. Co si tenkrát neuvědomoval, byla skutečnost, jak moc potřeboval pracovat, hrát každý den, aby se mohl zlepšovat. „Před třemi, čtyřmi roky,“ pokračuje, „jsem začal konečně chápat, kdo jsem a co dělám. Trvalo mi to velice, velice dlouho. Až do Californication jsem si nedokázal připustit, že opravdu dokážu uspět tak, jak jsem vždycky chtěl. Učím se vážně pomalu.

Akta X zvedla nad Duchovnym oponu a přivedla jeho tvář na každou obrazovku ve městě, právě tam, kde si nikdy nepředstavoval, že by se mohl dostat, a udržela ho tam celá 90. léta. Stal se věcí veřejnou, což ho vedlo k odmítnutí plné účasti na posledních dvou sezónách, přesto zájem o něj neutuchl. Dřívější spory o peníze ho neodradily od návratu do Chci uvěřit, druhého celovečerního filmu na motivy seriálu. Přestože tento film vydělal sotva čtvrtinu toho, co první film o deset let dříve, opakovaně zaznívají hlasy o tom, že se Mulder a Scullyová vrátí na stříbrné plátno ještě jednou. Duchovny se už nechal slyšet, že má zájem. Od skončení seriálu herec stabilně, ne-li bojovně, buduje svou kariéru; objevil se v epizodní roli dalšího kulturního fenoménu, seriálu Sex ve městě, a několika filmových rolích, které málem zůstaly nepovšimnuty – jako jeho skvěle ztvárněný bývalý model posedlý péčí o vlastní ruku v Zoolanderovi.

Také se vrátil k tomu, co chtěl vždycky dělat ze všeho nejvíce – psaní. V roce 2004 natočil podle vlastního scénáře film House of D, ale ne, D opravdu neznamená „Duchovny“. Je to D jako „detention“ (česky vazba, vězení, pozn. překl.), ve významu ženské věznice, která kdysi stála v srdci Greenwich Village. Teď je tam park, ale před rokem 1974 zamřížovaná okna dovolovala ženským obyvatelkám nevázané rozhovory nebo pokřikování obscénností na kolemjdoucí po Šesté avenue.

Za tři desetiletí se toho může mnoho změnit. Ačkoli nevypadá, že by ho to nějak znepokojovalo, před osmnácti měsíci se Duchovny se svou ženou, herečkou Téou Leoniovou, a jejich dvěma dětmi, Millerem a West, vrátil z Malibu zpět na Manhattan. Právě kvůli Leoniové kdysi prosadil, aby se celá produkce a štáb Akt X přestěhovali z Vancouveru do Los Angeles. „Je to generál“ směje se Duchovny. „Chtěla vychovávat děti tady v New Yorku, chtěla všechno, co jim toto město může nabídnout.“ Trocha poddajnosti může být omluvena u muže, který zde strávil prvních třicet let života, který na vlastní kůži poznal pravý New York, ne to hřiště, jakým se stal, se starousedlíky táhnoucími si svá břemena napříč Central Parkem uprostřed nočního ticha bez jediného zájmu o okolní svět. „Ne to na New Yorku nemiluju“ vrtí hlavou. „Ale myslím si, že lidé vychovávají své děti na horších místech.

Duchovny vyzařuje sebedůvěru muže, kterému nedokážete říci „ne“, měl ji dokonce i v tom roce, kdy poslouchal jen cvrkání. Tahle smělost, vrozená odvaha k němu patří stejně jako dolů stočené koutky úst. V televizi, kde více než často neoblékal téměř nic, vypadá velice útlý. Ale muž, který sedí v boxu naproti mně, je statnější a vyšší. Říká se, že kamera přidává dobrých 5 kilogramů, ovšem nejspíš jen na filmovém plátně. V televizi to vypadá, že jich tak deset ubírá. Gillian Andersonová, Duchovnyho partnerka z Akt X, prohlásila, že z Davida „sexualita přímo prýští“. Duchovny se holí – vousy jsou ta jediná věc, která by mohla vyzradit jeho skutečný věk. Osobně, na rozdíl od televize, se přibližuje podobě dokonalého muže poloviny století. A vyzraďme i jisté konstatování: Duchovny je zatraceně sexy parchant i ve svých téměř padesáti letech.

Ovšem oblak feromonů, který ho jakoby obklopuje, mu přinesl do života i bolest. Přiznal závislost na sexu a před necelými dvěma lety se z ní také léčil v jistém zařízení v Malibu. Bylo pak vhodné, aby přijal postavu Hanka Moodyho, který nenechá jednu sukni na pokoji?

Osobně mi to hodně pomohlo“ říká Duchovny. „Už nechodím od ničeho k ničemu a nekřičím: Umím zahrát podělanou komedii!“ S Californication neudělal Duchovny jen něco dosud neslýchaného – vyměnil jednu one man show za jinou – dostal se ještě o krok dál: vytváří drama s komediálním nádechem. „Je to veselohra o dospělém muži. Chci to dělat. Vyskytly se jisté okolnosti, které mě tak úplně nenadchly, ale nakonec jsem pochopil, že směřují k tomu, co chci i já. Neumím přesně definovat, co mi vlastně ztěžuje práci, tudíž nejsem ten nejlepší soudce“ prohlašuje. „Jestli mě něco štve, je to pro práci nejlepší.

The Joneses Duchovny a Demi Mooreová představují členy rodiny, jejíž jméno je v názvu, lépe řečeno „rodiny“, protože jsou to vlastně zaměstnanci utajené obchodní společnosti, která je vyslala do terénu, aby byli tak řečeno „cool“. Být cool, vystavovat na odiv svůj majetek, najít si přátele a řádně provětrat jejich peněženky, to je, oč tu běží. „Myslím, že je to dobře načasované“ zamýšlí se Duchovny. Dopad ekonomické krize bylo alfou a omegou celé produkce. Pokud hovoříme o McMansions, kde se natáčelo, Duchovny vzpomíná: „Bylo tam tak 50 až 100 domů a polovina z nich prázdných“, včetně toho, který obývali Jonesovi. „Nikdo nevyběhl ven a nechtěl nás zastřelit.

Jonesovi možná nejsou opravdová rodina, ale prožívají opravdové rodinné problémy, které dávají filmu to správné tlukoucí srdce. Ačkoliv Duchovny a Mooreová spávají v oddělených ložnicích, nemohou se ubránit vzájemné přitažlivosti. „Je to něco mezi satirou a komedií, trochu love story – a já vím, že tato témata často filmy rozcupují“ kývá hlavou Duchovny. „Ale myslím, že ten náš je vyvážený. Asi proto, že se skládá tak ze tří filmů v jednom. Většina lidí si všimne dvou linií, ale jsou tři… možná čtyři“ směje se a pak se zadívá na hodinky. Má zpoždění.

Když se objeví číšnice s účtem, automaticky ho položí před něj, ačkoliv on měl pouze kávu, kdežto já talíř palačinek. Samozřejmě… ze dvou mužů u stolu je Duchovny tím, kdo velí. Pak se nasouká do svého nadýchaného kabátu barvy lesního mechu, oblečení, které by na obyčejném chlápkovi vypadalo legračně. Cítím potřebu se ho zeptat, kde k němu přišel, a oceňuji osvícenost castingu pro The Joneses. Na starých vtipech je vždy kus pravdy. Ženy s ním chtějí spát a muži chtějí být jako on. Duchovny popostrčí zaplacený účet směrem ke mně. „Myslím, že tenhle bude pro vás.

napsala luca

Tento článek byl zveřejněn 19.6.2010 v 0:00 v kategorii David Duchovny, Interview, Seriál Californication.

Komentáře: 5

  1. kultx napsal(a) 19.6.2010 v 0:15

    Díky za článek a především pak velká omluva za to opožděné zveřejnění (pro ostatní: luca mi tento text posílala v dubnu) :)

    Jinak, rozhovory s Davidem se čtou samy. Ten chlapík je prostě zábavný :)

  2. KatherineAnna napsal(a) 19.6.2010 v 6:05

    luca: moc pěkně přeloženo ;) článek jsem samozřejmě četla v AJ a ty jsi zachovala ten správný náboj který měl :) btw: jak dlouho si s anglinou tykáš? :)

  3. luca napsal(a) 19.6.2010 v 11:05

    Díky. :-) Anglicky jsem se začala učit někdy ve 14, maturovala jsem z ní, ale nikdy jsem si zvlášť nefandila, jak mi to jde… :-)) Spíš mi nikdy nedělal problém barvitý sloh, takže s občasnou malou výpomocí slovníku to není problém, angličtina je na pestré výrazivo poměrně chudá, takže od doby, co pravidelně překládám tady pro Kult, jsem už hodně obratů pochytila i nových slovíček, v podstatě je to pořád dokola. Baví mě to, no. :-D

  4. oskvarka napsal(a) 21.6.2010 v 9:00

    diki luca :)

  5. KatherineAnna napsal(a) 21.6.2010 v 14:40

    luca: jj, koukám, že to právě není jen to naučené ze školy, ale praxe z překládání ;) mě bavilo překládat jen titulky :D a nebo přímo psaní ;) jsi fakt dobrá :)

Řekněte nám svůj názor!