Kult X

JEDNOTLIVÉ SÉRIE AKT X
1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9.

Čtvrtého rána (povídka)

autorka Oracle | překlad luca | rating PG-13 | kategorie V, R, A

povidka-ctvrteho-rana.jpg

Motelový pokoj probleskují paprsky ranního rozbřesku.

„Jak dlouho jsi vzhůru?“ ptá se Scullyová a zapíná si sukni. Zachytí Mulderův pohled v zrcadle, zatímco si obléká punčochy.

On zamrká a protře si oči. „Jen chvilku“ zamumlá. „Moc brzo na špičkování, Scullyová.“

„Myslela jsem, že na to není nikdy brzy.“

„No tak ti pro jednou dokážu, že se mýlíš.“ Ona se usměje a začne si pročesávat vlasy. On zívne, protáhne si záda a ruce široce rozhodí do stran. Peřina ho zakrývá jen do pasu. „Jak se to přihodilo, že jsi zůstala přes noc?“ ptá se, opět zívne se zavřenýma očima a rukou se podrbe na holé hrudi.

Ona si olízne rty a zaraženě na něho kouká. „Usnula jsem.“

„Aha.“ Otočí se na bok, aby na ni neviděl. „Kdy nám to letí?“

„Ještě je čas.“

„Jo, o.k.“

Posadí se k němu a položí mu ruku na rameno. On ztuhne. „Muldere, musíme si promluvit.“

„Není o čem. Byla jsi unavená, tak jsi usnula v mé posteli. Konec příběhu.“

„To ale není všechno.“ Chce ho obejmout, ale z tohoto úhlu neví, jak na to. Spokojí se tedy se stiskem jeho ruky.

„V pohodě, Scullyová. Můžeme na to zapomenout? Chápu.“

„Podívej, Muldere, v tomhle nejsem moc dobrá. Ale hádám,“ skousne si ret, „hádám, že to není to podstatné, že?“ On se ošije. „Proč se mě nezeptáš znova?“ pobídne ho. „Nevěděla jsem, že je ta otázka pro tebe tak důležitá.“

„Zeptat se na co?“

„Proč jsem zůstala.“

On se k ní otočí s napjatým pohledem. „Proč jsi v noci zůstala?“

„Chtěla jsem usnout v tvé náruči“ řekne a nadzvedne obočí. „Spokojený?“

Na chvíli vypadá, že se rozbrečí, ale pak se usměje a strhne ji na matraci k teplu svého těla. „Použila jsi můj kartáček“ mumlá a boří jí nos do vlasů. „To není moc zdvořilé, Scullyová. Myslím, že by ses měla omluvit.“

„Proč mě nepřinutíš?“

On ji donutí lehnout si na záda a skloní se nad ni. „Omluv se nebo přijmi důsledky“ zabručí podivným německým přízvukem.

„Mačkáš mi halenku“ zapiští ona a nahlas se rozesměje.

„Možná bys ji měla sundat.“

Ona vážně přikývne. „Možná ano.“

„O.k.“ pronese tiše a pustí její ruce, aby se mohla nadzvednout a obkročmo se na něj posadit.

„Tak sundáš si to?“

„Řekla jsem možná, Muldere. Neposloucháš.“

On si hraje s horním knoflíčkem a oči mu tmavnou. „Co kdybych ji svlékl já?“

„A co kdybys mě nechal doobléct a připravit se?“

„S tebou není žádná legrace, Scullyová.“

To je výzva, i kdyby ji neslyšela. „Ano?“ ptá se a začne pomalu rozepínat jeden knoflík za druhým. „Už se bavíš, Muldere?“

On polkne a olízne si rty. „Odvolávám své předchozí tvrzení.“

Halenka se jí otevře a on ji shodí z jejích ramen a pustí na podlahu. Najednou vystavená jeho pohledu, zkříží si ruce před hrudníkem. „Muldere, zmeškáme letadlo.“

„A?“

„A máme dnes schůzku.“

„Povíme Skinnerovi, že nám cestou na letiště praskla pneumatika“ šeptá a klouby prstů ji hladí po plochém břiše. „A nebo… co tohle? Chytil jsem nějaký bacil a nemohl jsem odletět.“

„Ty…“ zalapá ona po dechu, jak jí krouží kolem pupíku. „Muldere, jsi jako ďábel za mým krkem.“

„Dávám přednost padlému andělovi.“

Odtáhne jí paže z ňader a sází polibky od zápěstí až k rameni jako Goméz Adams a vytváří přitom savé zvuky, i když je jeho dotek lehounký jako pírko. Scullyová se zachvěje překvapeným smíchem. „Myslím to vážně, Mul… Muldere. Pusť mě.“

„Chutnáš skvěle“ zamumlá a přisaje se jí ke krku. „Pustím tě pod jednou podmínkou.“

„Ja… jakou?“

„Že se mnou dnes v noci budeš zase spát.“

Kdyby jí tohle řekl kterýkoli jiný muž na světě, brala by to za manipulativní, povrchní. Od něj to však znělo tak bezbranně. „Každou noc, Muldere“ odvětí. Líbá ho na horká, slaná ústa, ochutnává ho a slibuje: „Každou noc.“

Tento článek byl zveřejněn 27.7.2011 v 4:00 v kategorii Povídky.

Komentáře: 2

  1. simona napsal(a) 30.7.2011 v 21:24

    Krásné a krátké, ale je tam všechno, co je třeba.

  2. Sáároušš napsal(a) 8.1.2012 v 22:18

    Nádherné, tyto tipy povídek miluju.

Řekněte nám svůj názor!