Kult X | Akta X

Česká mutace slavného vědeckého magazínu National Geographic ve svém červencovém čísle píše o největších světových teleskopech. Možná jste zaregistrovali, že Španělsko před týdnem slavnostně spustilo nejmodernější optický teleskop světa, který se tak vyrovnal dosud největšímu dalekohledu na naší planetě. Ten je umístěn v americkém státě Arizona v rámci jedné z nejmodernějších astronomických observatoří na světě (viz obrázek níže). Více o španělském teleskopu se můžete dočíst v článku na zpravodajském serveru ct24.cz, kde najdete i video. Pokud vás problematika pozorování vesmíru alespoň trochu zajímavá, určitě se vám bude líbit i dvacetistránkový materiál ve zmíněném časopise. Jen si musíte pospíšit, nové (srpnové) číslo vychází již tento pátek 7. srpna 2009.

Obří arizonská chlouba pořídí záběry desetkrát ostřejší, než Hubblův dalekohled, který je umístěný přímo ve vesmíru

Dnes se nezapomeňte na chvíli zastavit a podívat se směrem k nebi. Přesně před čtyřiceti lety se člověk poprvé v dějinách lidstva prošel po povrchu Měsíce. Pokud vás přistání na Měsíci zajímá více, přečtěte si detaily o vesmírném programu Apollo. Při této příležitosti si svou zmínku zaslouží slavný americký moderátor Walter Cronkite, který před čtyřiceti lety televizním divákům v téměř 40hodinovém živém vysílání přibližoval cestu na Měsíc. Populární televizní moderátor, který světu krom jiného oznámil smrt prezidenta Kennedyho, zemřel před třemi dny, v pátek 17. července 2009 ve věku 92 let.

:: Stáhněte si hudební launch motiv z filmu Armageddon ::

Dnes je to přesně čtyřicet let, kdy 16. července 1969 z Kennedyho vesmírného střediska na Mysu Canaveral ve Floridě odstartovalo slavné Apollo 11. Byla to v pořadí pátá mise programu Apollo, jehož hlavní cíle definoval roku 1961 americký prezident John F. Kennedy. Ten ve svém projevu označil za hlavní cíl mise bezpečné dopravení lidské posádky na Měsíc a zpět, čehož mělo být dosaženo do roku 1970. Ačkoliv se Američanům podařilo toto předsevzetí splnit, prezident se toho již nedožil – byl zavražděn v listopadu 1963 v Dallasu. Posádka Apolla 11 přistála na Měsíci 20. července 1969. Na její palubě byli astronauti Neil Armstrong, Edwin Aldrin a Michael Collins, z nichž Armstrong a Aldrin se stali prvními lidmi, kteří se prošli po Měsíci. Rozpočet celého projektu se vyšplhal na úctyhodných 25 miliard amerických dolarů a během dlouhých let vývoje zaměstnal na půl milionu lidí.

:: Stáhněte si hudební launch motiv z filmu Armageddon ::

Mimochodem, věděli jste, že jedním z astronautů, kteří přistáli na Měsíci, byl Eugene Cernan? Pro nás je tento pilot zajímavý především pro jeho česko-slovenský původ (matka Češka, otec Slovák). Cernan se do vesmíru dostal celkem třikrát, v letech 1966, 1969 a 1972. V prosinci 1972 se stal zatím posledním člověkem, který na Měsíc vystoupil. Na všechny lety si s sebou vzal československou vlajku, kterou později daroval českému Astronomickému ústavu. Musel tak učinit tajně, protože zvrhlá komunistická totalita by mu tento velkorysý krok zcela jistě netolerovala.

Tip ihned.cz: Muzeum J .F. Kennedyho spustilo unikátní internetovou stránku, na níž můžete v reálném čase se všemi detaily sledovat, jak člověk poprvé letěl na Měsíc. Podívejte se na wechoosethemo­on.org, kde najdete mnoho zajímavého materiálu.

Mimochodem, 16. červenec je spojen ještě s jednou událostí, od níž dnes uplynulo přesně deset let. Právě 16. července 1999 při letecké havárii tragicky zahynul John Kennedy mladší, syn výše zmíněné amerického prezidenta. Bylo mu 38 let. Manželce, která spolu s ním seděla na palubě, bylo jen 33.

Co se vám vybaví, když se řekne Filadelfský experiment, který byl jinak znám také pod jménem Projekt Duha? Pokud se vám na mysl dostane pokusné mizení a znovu objevování lodí USA, jste na správné cestě. Jedná se o mimořádnou událost, která do následujících let silně poznamenala veškeré pokusy amerického námořnictva. Abychom si mohli odpovědět, co byl tento experiment vlastně zač, musíme se vrátit do minulosti do roku 1927. V tomto roce vědec Albert Einstein dokončil neobvyklou Unitární teorii pole. Podle jeho názoru však teorie byla nedokonalá, a tak ji slavný vědec sám stáhl zpět a dál se k ní nevracel. Další léta ukázala, jak hluboce se mýlil. Právě na základě této teorie byl proveden experiment, který se své zmínky dočkal i v seriálu Akta X. Konkrétně se tak stalo v epizodě Dod Kalm z druhé série, v níž se Mulder a Scullyová dostali na palubu amerického vojenského plavidla.

V roce 1943 pracoval Einstein jako vojenský poradce pro vyzbrojovací úřad amerického válečného námořnictva, kde za účasti Nikola Tesly a Johna Von Neumana pracoval na projektu, který by umožnil udělat námořní loď neviditelnou pro radary. Pro tento experiment byl vybrán nově postavený torpédoborec USS ELDRIDGE (v.č. DE –173), a právě 25. července 1943 začaly probíhat na její palubě pokusy s obrovskými generátory. Princip neviditelnosti počítal s tím, že pokusné těleso je nutné urychlit na rychlost vyšší, než je rychlost světla. Zde si však musíme uvědomit, že tato myšlenka je nereálná. Nemůžeme urychlit hmotné těleso na rychlost světla, protože neexistuje materiál, který by to vydržel.

Ale právě Einstein, Tesla a Von Neuman přišli s tím, že pokud kolem tělesa rotuje pole elektromagnetických částic rychlostí vyšší, než je rychlost světla, dosáhneme stejného výsledku. Proto byly na palubu USS ELDRIDGE instalovány obrovské generátory, které měly kýženého výsledku dosáhnout. Zajímavou věcí je, že samotná myšlenka projektu neviditelnosti vznikla v jiném z tajných programů americké armády – v Projektu Phoenix, který se zabýval přenosem lidských myšlenek.

Zpět ale k probíranému experimentu. Torpédoborec USS ELDRIDGE byl doprovodnou lodí pro konvoje, jejíž hlavním úkolem bylo najít a zničit nepřátelské ponorky. Tato loď vážila 1240 tun, s délkou 93 metrů a šířkou 11 metrů. Posádku tvořilo 186 důstojníků a námořníků. První test, který byl v této souvislosti proveden, byl považován za neúspěšný, když se podle svědků loď v jeden okamžik rozplynula v záři nazelenalého světla. Celá posádka lodi si ovšem okamžitě po pokusu stěžovala na prudké bolesti žaludku a hlavy. Celý proces byl po tomto pokusu upraven, námořnictvo změnilo parametry testů, už nechtělo, aby byla loď celá neviditelná, ale stačila jim pouze neviditelnost na radaru. Následný test byl úspěšný, dne 28. října 1943 pokusná loď zmizela z monitorů tehdejších radarů. Podle některých svědků se loď objevila asi na 10 vteřin u námořní základny Norfolk ve Virginii, která je vzdálena od Filadelfie 215 námořních mil (přibližně 346 km). Celý test trval několik hodin, co se tou dobou dělo na palubě USS ELDRIDGE, to se asi nikdy nedozvíme. Podle některých hypotéz loď zmizela z radarů pouze na moment, pak se přenesla do jiného rozměru. Jakmile se k lodi dostaly záchranné týmy, zjistily, že asi polovina posádky je mrtvá a různě vlisovaná do konstrukce lodě. Někteří námořníci údajně zaživa vzplanuli. Ostatní členové posádky, kteří pokus přežili, ovšem nakonec také zemřeli. Nikdo dodnes neví, proč se tak stalo. Spekuluje se, že přeživší členové posádky opakovaně mizeli v náhodných intervalech do jiného rozměru. Nakonec zmizeli a nic po nich nezbylo. Po tomto pokusu byli všechny testy pozastaveny a nakonec byl projekt uzavřen. Americké námořnictvo dodnes tvrdí, že se tento test nikdy nestal. Ale pokud se opravdu nestal, jak si vysvětlíme pozorování USS ELDRIDGE v Norfolku? Víme sice, že se tam objevil pouze na chvilku, ale i to stačilo na to, aby torpédoborec zpozorovala loď pobřežní stráže.

Doposud jsem psal pouze o experimentu, ale podívejme se také na služební záznamy oné lodě. Ty se totiž liší od uváděné verze, které byla použita v souvislosti s experimentem. Samotná loď byla spuštěna na hladinu dne 22. června 1943 a už 25. června téhož roku měla být podle rozkazů na cestě do Středozemního moře. Ale pokud vycházíme z toho, že se experiment opravdu stal, jak je možné, že loď byla 27. června ve filadelfském přístavu? Podle údajů v záznamech loď sloužila od 4. ledna 1944 ve Středozemním moři a svoji službu tam v roce 1945 ukončila a přesunula se do Pacifiku, kde ještě probíhaly boje s Japonci. Jak sami nejspíš vidíte, chybí nám pomalu 6 měsíců služby, a nedovedu si představit, že za válečného stavu by doprovodná loď stála někde v přístavu. Takže je možné, že se opravdu tento pokus stal. Po skončení války loď sloužila ještě rok u US NAVY a poté byla prodána řeckému námořnictvu, kde sloužila pod jménem HNS LEON (D-54). V roce 1991 po několika přestavbách konečně ukončila svoji dlouhotrvající službu a v roce 1999 byla sešrotována. Smutný to osud pro každou loď, která ještě pamatovala 2. světovou válku, a která mohla vstoupit do dějin jako první neviditelný stroj postavený lidmi.

Máte-li zájem o další informace, navštivte Wikipedii, české stránky ova.inecnet.cz, nebo web navsource.org, kde jsou k nalezení krásné fotografie (pokud se zajímáte o námořní techniku, tak tu najdete veškeré používané lodě US NAVY snad od začátku 20. století).

napsal G.Logan

V epizodě Clyde Bruckman's Final Repose se pan Bruckman zmínil o hudebníkovi jménem Buddy Holly, jehož předčasná smrt přivedla Bruckmana k věštění. Kdo to vlastně Buddy Holly byl, jak zemřel a proč se tento článek jmenuje tak, jak se jmenuje? Charles Hardin Holley, známý především pod pseudonymem Buddy Holly, byl velmi talentovaný americký kytarista a zpěvák. Dodnes je považován za jednoho z největších průkopníků hudebního stylu rock'n'roll. Hollyho kariéra naplno odstartovala v roce 1955, když mu bylo pouhých 18 let. O dva roky později založil kapelu The Crickets, se kterou definitivně prorazil. Songy jako That'll Be the Day, Everyday či Maybe Baby se okamžitě po jejich vydání v roce 1957 staly velkými hity. V této době byl v hudebním průmyslu Holly de facto jediným velkým umělcem, který své písně nejen zpíval, ale také skládal a textoval.

Buddy Holly (1936–1959)

Výčet hudebních kapel i jednotlivých interpretů, kteří se nechali Hollyho hudbou inspirovat, je úchvatný. Hudební inovace, se kterými Buddy Holly v polovině padesátých let přišel, později převzali Beatles, Rolling Stones, Beach Boys, Bob Dylan, Bruce Springsteen i samotný král rock'n'rollu Elvis Presley. Poslední jmenovaný svoji kariéru započal v roce 1954, jen rok před Hollym. V této době fungovali i další nadějní hudebníci jako byl Ritchie Valens a J.P. Richardson, jinak známý jako The Big Bopper. Oba pánové seděli 3. února 1959 na palubě malého osobního letadla společně s Buddy Hollym. Se třemi zpěváky byl v letounu ještě pilot Roger Peterson. Ten po několika minutách letu vletěl přímo do sněhové bouře, ze které už svůj stroj nedokázal dostat. Když nedaleko městečka Mason City v americkém státě Iowa letadlo spadlo, všichni cestující zahynuli. V době smrti bylo Hollymu 22, Richardsonovi 28 a Valensovi pouhých 17 let. Už tak velká tragédie má ještě několik dalších hořkých příchutí. Jak poznamenal pan Bruckman v epizodě Akt X, Richardson původně letadlem vůbec letět neměl. Protože ale spěchal, vyměnil si své místo s Waylonem Jenningsem, Hollyho parťákem z kapely The Crickets. Když se Holly dozvěděl, že jeho kamarád nepoletí, tak v narážce na mrazivé počasí řekl Jenningsonovi, že doufá, že jeho autu zamrzne motor. Jennings na to s úsměvem zareagoval, že doufá, že Hollyho letadlo spadne. Netřeba dodávat, že tato věta pronásledovala až do konce jeho života v roce 2002.

Magický pohled: Buddy Holly v 50. letech s elektrickou kytarou v ruce 

Když v jednom jediném dni vyhasly životy tří talentovaných autorů, způsobilo to u milionů fanoušků šok, ze kterého se americká hudební scéna vzpamatovávala ještě dlouhou dobu. Právem je 3. únor 1959 dodnes považován za den, kdy zemřela hudba. Toto označení se vžilo se slavnou písní American Pie, kterou v roce 1971 nazpíval Don McLean. Nádhernou písničku s celou řadou zajímavých odkazů si můžete poslechnout níže.

Clyde Bruckman byl fascinován představou, co všechno se v životech zúčastněných muselo stát, aby toho dne společně nasedly na osudný let. Mě osobně spíš fascinuje představa, co všechno se mohlo stát, kdyby letadlo nikdy nehavarovalo. Je pravda, že Elvis Presley odvedl veškerou práci za Buddy Hollyho více než dobře. Přesto člověk nemůže nemyslet na to, o co všechno byl toho dne hudební svět ochuzen. Buddy Holly po sobě zanechal těhotnou manželku, se kterou byl v době smrti ženat půl roku. Více o něm si můžete poslechnout v zajímavém rozhovoru na serveru rozhlas.cz, kdy se redaktorka Ivana Šamonilová ptala renomovaného hudebního publicisty Jiřího Černého. Vřele doporučuji.

Nevím, jak vy, ale já byl vždy fascinován meteority a všemi ostatními kosmickými tělesy. Když mi bylo dvanáct, tak jsem si některé scény z filmů jako Armageddon či Deep Impact pouštěl snad stokrát a myšlenky na to, jaké by to asi bylo, vidět naživo dopad meteoritu, mě vzrušovaly víc, než stránky Playboye (tedy občas). Pokud jste na tom (byli) podobně, nezapomeňte se dnes, v neděli 22. února 2009 ve 20:00, dívat na ČT 2. Česká stanice uvede dokument Tunguzská katastrofa, který mapuje sto let staré události, kdy 30. června 1908 dopadl obří meteorit do oblasti v centrální Sibiři. Exploze, kterou meteorit způsobil, byla natolik silná, že následná tlaková vlna vyvrátila na 80 milionů stromů. Výbuch vysklil okna ve vesnicích vzdálených 60 kilometrů od epicentra a otřesy byly zaznamenány až v Londýně. Tunguzského fenoménu využili i autoři Akt X, když do mytologie zakomponovali skutečnost, že spolu s meteoritem se na naši planetu dostaly i mimozemské organismy. Více o tunguzské událost se dočtete v třídílném seriálu na serveru ian.cz: 1. díl, 2. díl, 3. díl.

Na zasaženém místě byl hustý jehličnatý les. Na fotce oblast několik let po výbuchu

Pokud vás zmíněná problematika zajímá detailněji, tak po skončení dokumentu nevypínejte televizi. Nedělní večer na ČT2 je na téma Spadly z nebe a ve 20:45 bude následovat dokument Slavné meteority. Na řádcích níže si už vychutnejte dvě zmíněné sekvence z katastrofických filmů Armageddon a Deep Impact. Doporučuji především první video s úžasně řečeným úvodem od Charltona Hestona.

V jedné z nejlepších scén epizody Humbug padla zmínka o bratrech Changovi a Engovi Bunkerových. O co konkrétně se jedná? Chang a Eng se narodili 11. května 1811 v Siamu (jak se do roku 1939 jmenovalo dnešní Thajsko). Jak si můžete prohlédnout na dvou fotografiích níže, dvojčata se narodila srostlá v dolní části zad. Vzhledem k místě jejich narození se podobně postiženým lidem dodnes přezdívá siamská dvojčata.

Fotka dvojčat v pozdější fázi jejich života 

Západní svět by se o Changovi s Engem pravděpodobně nikdy nedozvěděl, kdyby sourozenci ve 20. letech 19. století nepřicestovali do Paříže. Ve zdejší nemocnici od sebe chtěli být operativně odděleni. K zákroku však nikdy nedošlo, protože celá operace by byla velmi náročná. Krátce poté se bratři přesunuli do Severní Karolíny v USA, kde se také definitivně usídlili. Ve 30. letech pracovali v cirkuse P.T. Barnuma, který je dodnes považován za jednu z nejvýznamnějších osobností této branže. V roce 1843 se bratři oženili se dvěma sestrami, s Adelaide a se Sarah Anne. Neuvěřitelné jsou počty jejich potomků – Chang měl s Adelaide deset dětí, Eng se stal otcem rovnou jedenáctkrát. Oba pánové se navíc dožili 63 let, což byl na tehdejší poměry (a vzhledem k jejich postižení) famózně vysoký věk. O co bohatší život měli, o to krutější smrt nakonec přišla. Pár dní před smrtí zasáhla Changa mrtvice, která oba bratry upoutala na lůžko. V noci 17. ledna 1874 Chang podlehl zánětu průdušek, spojenému s dalšími komplikacemi. Eng, který tak byl přímým svědkem celé události, následoval svého bratra jen o dvě hodiny později. Podle pitvy byl příčinou Engovy smrti silný šok, pravděpodobně způsobený hysterickým strachem.

Malba, která před sto sedmdesáti lety lákala na jejich představení

Siamská dvojčata se pochopitelně rodila již dávno před příchodem Changa a Enga na tento svět. Podle dostupných statistik připadají jedna siamská dvojčata na každých asi 55 000 porodů. Z toho se jen malé procento rodí živé, přičemž jen polovina „přeživších“ se dožije prvního roka života. Kdyby se v roce 1829 v Paříži uskutečnil zákrok, který měl od sebe bratry oddělit, je téměř stoprocentní, že by nepřežili. První úspěšné oddělení siamských dvojčat proběhlo až o více jak 100 let později, v roce 1952 ve Spojených státech amerických.

Oba bratři jsou dnes pohřbeni v Severní Karolíně se svými ženami

Zdroje: Vyčerpávající studie na americkém serveru lib.unc.edu, kde najdete desítky fotek, kreseb, dopisů a dalších textů obou bratrů, a server findagrave.com, který obsahuje biografii a fotky společného hrobu.

Americké zpravodajské servery The Wall Street Journal a Fox News (případně české alternativy idnes.cz a ihned.cz) dnes informovaly o úmrtí Marka Felta. Ten byl hlavní postavou jedné z nejkontrover­znějších kapitol novodobé americké historie – aféry Watergate. Pokud vás tato událost zajímá, doporučuji přečíst vynikající shrnutí na serveru The Washington Post, který je tím nejideálnějším místem pro zjištění dalších detailů. Byli to totiž reportéři Bob Woodward a Carl Bernstein právě z těchto prestižních amerických novin, kdo v červnu 1972 odhalil nekalé praktiky v Bílém domě, který v té době ovládal republikánský prezident Richard Nixon. Právě na něho a na lidi z jeho okolí padla podezření, že věděli o akci, během které do sídla americké Demokratické strany v hotelovém komplexu Watergate ve Washingtonu, D.C. vtrhli muži, kteří zde hledali tajné dokumenty.

:: Přečtěte si také článek Kouřící muž před 45ti lety zastřelil Kennedyho :: 

A kdo v celém tom příběhu byl Mark Felt? Tento agent FBI byl hlavním zdrojem informací pro Woodwarda a Bernsteina, kteří o skandálu později začali psát. Protože Felt ukrýval svoji identitu, získal přezdívku Deep Throat. Právě ona se stala pro Chrise Cartera inspirací, když tvůrce Akt X stejnou přezdívku použil na Mulderova informátora Muže z Pentagonu (v originále Deep Throat). Ve skutečném světě byla totožnost tajemného muže odhalena až v roce 2005, kdy o nových stopách v případu informoval americký magazín Vanity Fair. O události pojednává také slavný film All the President's Men s Dustinem Hoffmanem a Robertem Redfordem v hlavních rolích. Ač po většinu svého života zcela anonymní a neviditelný člověk, stal se Felt jednou z nejvýznamnějších osobností historie. Jak známo, aféra Watergate znamenala definitivní konec aktivní politické kariéry Richarda Nixona a v roce 1976 také prohrané volby pro celou republikánskou stranu. Smrtí Marka Felta, který se dožil požehnaného věku 95 let (narodil se 17. srpna 1913), tak skončila další z velkých kapitol naší historie.

Dnes je to přesně 45 let, co se v texaském Dallasu ozvaly osudné výstřely, které ukončily život jednoho z největších státníků 20. století, pětatřicátého amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. Prezident se v rámci kampaně krátce po poledni 22. listopadu 1963 projížděl v otevřeném voze společně se svou manželkou Jacqueline, texaským guvernérem a jeho ženou. Všehovšudy padly tři výstřely, Kennedy byl zasažen do krku a hlavy, guvernér do zad, ženy naštěstí zůstaly fyzicky v pořádku. Krátce po atentátu byl zatčen bývalý americký voják Lee Harvey Oswald, který byl z vraždy prezidenta obviněn. Oswald se však nikdy nedostal ke skutečnému soudu, pouhé dva dny po tragických událostech se stal obětí vraždy i on sám, když ho  při převozu do věznice přímo před televizními kamerami zastřelil texaský občan Jacob Rubinstein. Tato rychlá a kontroverzní smrt ještě více rozvířila debaty a nejrůznější konspirační teorie napříč celými státy. Kennedyho viceprezident Lyndon B. Johnson poté ustanovil tzv. Warrenovu komisi, která měla celý atentát prošetřit (vyčerpávající zprávu můžete nalézt na vládním serveru archives.gov). Komise nakonec potvrdila, že prezidenta zavraždil Oswald. Podle zjištění vyšetřovatelů Oswald silně inklinoval ke komunistickým myšlenkám a v polovině 50. let dokonce emigroval do Sovětského svazu.

:: Zajímat by vás mohl také článek Před čtyřiceti lety odstartovalo Apollo 11 :: 

Atentát na prezidenta Kennedyho se do historie zapsal tučným písmem a dodnes jde o jednu z nejdůležitějších událostí amerických dějin. Pohřbu prezidenta se zúčastnila téměř stovka hlav států, včetně vrcholných představitelů Sovětského svazu. Fenomén Kennedy má své místo i v Aktech X – první slova malého Foxe Muldera byla „JFK“ a Byers, jeden z Osamělých střelců, se narodil v den atentátu, načež dostal jméno John Fitzgerald Byers. A konečně podle epizody Musings Of A Cigarette-Smoking Man prezidenta zavraždil Kouřící muž, zatímco Oswald posloužil jako obětní beránek.

Americký ministr spravedlnosti Charles Joseph Bonaparte (který byl mimochodem příbuzným císaře Napoleona) založil 26. července 1908 tzv. Bureau of Investigation (Úřad pro vyšetřování pod zkratkou BOI). Později došlo k menší úpravě v názvu této instituce a vznikl tak Federal Bureau of Investigation (Federální úřad pro vyšetřování), který všichni dobře známe pod zkratkou FBI. Ano, dnes je to přesně 100 let, co vznikl tento slavný vyšetřovací orgán amerického ministerstva spravedlnosti, jehož fiktivní součástí byli po několik let i agenti Mulder a Scullyová. Historie FBI je velmi bohatá a zajímavá, agentura vyšetřovala desítky známých případů, podařilo se jí lapit legendární osobnosti organizovaného zločinu (Al Capone, John Dillinger či Bonnie a Clyde), ale třeba i vrahy, kteří stáli za teroristickými útoky v New York City v roce 1993 a v Oklahoma City v roce 1995. FBI si však mnohdy vysloužila i hlasitou kritiku, když nedokázala předejít obětem na životech. Například během obléhání náboženského sídla v texaském městečku Waco tragicky zemřelo kolem 80 členů sekty Davidiánů a při bombového útoku v Oklahoma City bylo zavražděno 168 lidí (byl to největší teroristický útok na území USA do roku 2001).

V roce 1924 nastoupil do čela Úřadu legendární J. Edgar Hoover, který FBI šéfoval neuvěřitelných 48 let. Hoover, který byl jednou z nejvýznamnějších amerických osobností minulého století, oplýval nevídaným politickým vlivem. Dodnes se o něm říká, že se ho báli i prezidenti. Je po něm pojmenováno hlavní sídlo celé organizace The J. Edgar Hoover FBI Building, které dobře známe z našeho oblíbeného seriálu.