Kult X

JEDNOTLIVÉ SÉRIE AKT X
1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11.

Všechny zprávy z rubriky 'Recenze epizod'

10×05 Babylon (recenze)

režie Chris Carter | scénář Chris Carter | premiéra v USA 15.02.2016 | premiéra v ČR 2016 | český název Babylón | hodnocení 60% (po požití Psilocybe tampanensis 1310%)

Mulder a Scullyová se při vyšetřování teroristického útoku setkávají s dvojicí ambiciózních agentů Millerem a Eisteinovou. Mulder s mladou kolegyní a Scullyová s mladým kolegou se posléze vydají rozdílnými cestami, na jejichž konci, jak věří, se dostanou do mysli teroristovy, který, ač ve vegetativním stavu a na pokraji smrti, by mohl být vodítkem k objevení mnohem větší spící buňky, představující hrozbu pro stovky nevinných civilistů.

recenze-babylon-000.png

:: Stahujte české titulky pro verzi 720p­.HDTV.x264-SVA a 1080p.WEB.DL­.DD5.1.H.264 ::

Epizoda Babylon je malým šokem snad úplně pro všechny – fanoušky staré i nové, diváky tradiční i sváteční. Drzost, s jakou do šestidílného pokračování Akt X, na které mnozí z nás čekali třináct let, propašoval Chris Carter tak šílené, původní seriál ani zrnkem tajemna nepřipomínající cosi, je až donebevolající (v tomto případě to platí doslova). Svou rozverností a neformálností epizoda připomíná Improbable z deváté série, která rovněž vzešla z pera duchovního otce seriálu Cartera. Obě epizody poměrně originálním způsobem pojímají naše setkávání se s Bohem. Namísto extatické lekce z okultní numerologie si však tentokrát Carter bere na pomoc vcelku provalené téma islámského terorismu, nad nímž zodpovídá otázky, týkající se našeho vztahu k Bohu.

recenze-babylon-001.png recenze-babylon-002.png

Mulder a Scullyová se při vyšetřování nejnovějšího případu vydávají do Texasu. Shodou okolností se jedná o stejné místo i okolnosti (a sice teroristické útoky), které na horký americký jih přivedly naše agenty před osmnácti lety. Tehdy, v prvním celovečerním filmu, to byl rovněž terorismus, který sloužil jen jako spouštěč podstatně hlubší zápletky. Agenti si tentokrát prohodí role; zatímco Scullyová vyšetřování pojme vědecky, Mulder se rozhodne otevřít svou už tak dosti otevřenou mysl a za pomoci halucinogenních lysohlávek se vydává na pomezí života a smrti. Výsledkem nejsou ani tak hluboká zjištění o našich dvou agentech, jako spíš scény, které většina z nás nejen doufala, že nikdy neuvidí, ale především ji ani ve snu nenapadlo, že něco podobného v Aktech X vůbec kdy uvidí. Byl to zrovna čas, kdy jsme chtěli Davidu Duchovnymu gratulovat, že se definitivně oprostil od image Hanka Moodyho, když do toho všeho znovu spadl, po hlavě a se vší parádou.

Za scény, ve kterých Mulder tančí s postaršími Texasany v zapadlém country klubu, jsem ale nakonec rád. Jen potvrzují to, co tvrdím už od první epizody revivalu a co dosud mnozí z vás mohli považovat za můj, svého druhu, alibismus. Ať už to mnozí z vás kvitují s úlevou, nebo se zklamáním, Babylon zatím nejdrtivěji potvrzuje, že revival si chce jít svou vlastní cestou, která má s původním seriálem společnou snad jen úvodní znělku (a i ta se k revivalu zoufale nehodí). Jak už jsem psal několikrát, je to krok odvážný i riskantní, krok, který je na jednu stranu pochopitelný, ale zároveň odsouzený k tomu, aby se setkal s naprostým odporem řady skalních fanoušků. Ať už převáží jakýkoliv názor, osobně se mi dosud nepodařilo rozklíčovat důvody, které k tomu tvůrce (a výkonného producenta Cartera především) vedly. Pokud to však byla touha po inovaci, nejsem schopen je za to plísnit, jakkoliv to nikomu z ostatních fanoušků neupírám (ostatně vizte diskusi).

recenze-babylon-003.png recenze-babylon-004.png

Carter si očividně pokoj nedá, a proto už tak dost vypjatou situaci ostří rozdělením Muldera a Scullyové, vyšetřováním každého z nich na vlastní pěst a představením dvou nových agentů Eisteinové a Millera. Jiné reakce, než pohrdání a zloba, se snad ani nedaly čekat. Jde-li o mě, nové postavy mi nevadí, i když je opravdu škoda, že už na tak dost malém prostoru ještě ubude společných scén Muldera a Scullyové. Větší problém vidím v tom, že nové postavy jsou zcela evidentně napsány jako afektované verze Muldera a Scullyové. To by mohlo fungovat v rámci jedné šílené epizody, obávám se však, jak to bude vypadat v dramatickém mytologickém finále, do kterého se Einsteinová a Miller rovněž podívají. Zůstaneme-li ještě v Babylónu, v rámci Mulderova tripu, což je mimochodem asi desetiminutová sekvence, se objeví Osamělí střelci, Skinner i Kouřící muž. Zvláště u posledně jmenovaného pevně doufám, že na ten výjev zapomenu. Sledovat původní mytologii s tímto obrazem, vypáleným do paměti, by bylo velmi bolestivé.

recenze-babylon-005.png recenze-babylon-006.png

Tvůrcům Akt X jsem schopen prominout leccos, podbízení se politickým požadavkům doby však nikoliv. Akta X vždy byla zcela apolitickým seriálem, což se s některými epizodami revivalu začalo měnit. Zatímco v předešlých epizodách to byly pouhé náznaky, zápletky nijak zásadně neovlivňující, Babylon je touto politicky korektní rakovinou prolezlý až na kost. Skutečně se nemůžeme bavit o islámském terorismu, aniž bychom do aleluja neopakovali mantru o tom, že ne všichni muslimové jsou teroristé (což je fakt, který chápe každý, kdo nepropadl v polepšovně)? Naproti tomu v epizodě nechybí agenti vnitřní bezpečnosti a tajných služeb, kteří jsou padouchy už od pohledu a dovolí si neslýchané – vyjadřovat se s odporem o „chlapci“, který se odpálil v galerii mezi desítkami nevinných lidí. Když jeden z agentů řekne, že udělá vše pro to, aby terorista přežil a nedostal se tak do ráje za vysněnými dvaasedmdesáti pannami, označí to Scullyová za mučení (!!!). V závěru zachází Carter tak daleko, že je ústy Scullyové schopen (byť nepřímo) srovnat islámský terorismus, při kterém reálně umírají desítky lidí každý den, s naznačenými antiislámskými náladami (které jsou rovněž nezpochybnitelné a objevují se ve stále vyšší míře, ovšem pouze jako nikoho na životě neohrožující důsledek teroru). Liberální politika současnosti tato srovnání ráda používá a nedivím se, že jako celoživotní liberál s nimi pracuje i scénárista včetně jistě ochotných herců. Nevěřil jsem však, že něco tak odpudivého v Aktech X kdy uvidím.

recenze-babylon-007.png recenze-babylon-008.png

Naopak oceňuji závěr, který je na poměry Akt X možná až příliš moralistický, přesto nevyznívá rušivě, protože dokonale zapadá do celého ladění revivalu. Mulder a Scullyová v něm přemítají, jak smířit dva největší protiklady naší doby – bezpodmínečnou (mateřskou) lásku a bezmeznou (ideologickou) nenávist. Odkazují na starozákonní tradici o babylónském trestu. Babylónská věž byla stavbou ve staré Mezopotámii, která měla sahat až do nebe, čímž lidé chtěli dokázat, že se vyrovnají Bohu. Bůh podle Bible potrestal lidskou aroganci a domýšlivost zmatením jazyků. To vedlo k tomu, že si lidé přestali rozumět a byli rozehnáni do všech koutů světa. Řešení by se tak mohlo skrývat na samém počátku a nemělo by jít o nic menšího, než o znovu nalezení společné řeči a schopnosti naslouchat jeden druhému. A taky Bohu; tedy pokud tam někde venku je.



Komentáře: 109

10×04 Home Again (recenze)

režie Glen Morgan | scénář Glen Morgan | premiéra v USA 08.02.2016 | premiéra v ČR 2016 | český název Znovu doma | hodnocení 80%

Mulder a Scullyová vyšetřují sérii brutálních vražd úředníků města Filadelfie. Všechny oběti, jichž každým dnem přibývá, se podílejí na sociálním projektu radnice, jehož cílem je přemístit bezdomovce z ulic města do vysídlených oblastí na okraji. Agenti brzy zjišťují, že mají co do činění s tajuplným mstitelem beze jména a tak trochu i bez života.

recenze-home-again-018.png

:: Stahujte české titulky pro všechny dostupné verze: PROPER.HDTV.x264–2HD | PROPER.720p.HDTV­.x264–2HD | 1080p.WEB.DL.DD5­.1.H264 ::

Home Again není, jak jsme se začátkem minulého roku domnívali, pokračování legendární epizody Home ze čtvrté série. Rozkošně zmutovaná rodinka Peacockových je však asi to jediné, co v epizodě chybí, protože jinak je v ní všechno – příšery, bezdomovci, William, Scullyová v Mulderově náručí, úmrtí významné mytologické postavy. Samozřejmě si z toho nechci dělat legraci, jen pokračuji v nenápadném šíření obavy, kterou jsem poznamenal už v recenzích předešlých epizod. Obavy, aby nám tvůrci v nových epizodách neukázali všechno a zároveň skoro nic. Následující text vám toto schizofrenní tvrzení snad objasní.

recenze-home-again-001.png recenze-home-again-002.png

Home Again je teprve druhá a zároveň poslední klasická MOTW epizoda revivalu. Označení „klasická“ přitom není úplně vystihující, protože, jak se stalo pravděpodobně novým zvykem počínaje revivalem, tvůrci se mytologickým tématům, byť v omezené míře, věnují rovněž v samostatných epizodách. Founder's Muta­tion zachytila Mulderovy a Scullyové touhy, sny a pochyby, směřující k jejich synovi Williamovi, epizoda právě recenzovaná dělá to samé, byť si k tomu na pomoc bere jiné motivy. V první zmíněné epizodě to byly experimenty na dětech, Home Again přivádí na scénu Margaret Scullyovou, matku Dany Scullyové. Jako jedna z nejdůležitějších postav v životě agentky Scullyové sehrála svoji nezastupitelnou roli v původní mytologii. Objevila se v epizodách druhé až deváté série, pokaždé v kritických obdobích života své dcery (od únosu přes rakovinu až po narození syna, respektive vnuka).

recenze-home-again-005.png recenze-home-again-006.png

Margaret Scullyovou tvůrci tentokrát přivádějí na scénu proto, abychom se s ní my i její dcera rozloučili. Scény z nemocnice považuji za mimořádně deprimující. Každému z nás jistě připomenou situace, kdy jsme se my sami loučili s našimi blízkými, s (pra)rodiči především. Když vidíte, jak se z někoho, koho nadevše milujete a s kým jste prožili většinu života, stane pouhá křehká němá skořápka, vzbuzuje to jistě v mnohých pocity naprosté beznaděje, zmaru, zoufalství a smutku. Scény s Margaret jsou natočeny citlivě a velmi něžně, takže když pak z jejích úst vyjde pouhopouhá jedna věta, je celý ten okamžik o to mocnější.

recenze-home-again-003.png recenze-home-again-004.png

Jakkoliv se jedná o zřejmě nejsilnější moment epizody, zároveň jde o velmi rušivý atribut, jelikož Home Again má být primárně MOTW (tedy monster of the week) hororem. Ještě rušivější je to v případě agentky Scullyové, která je pro celou epizodu v podstatě vyřazena z provozu. Jakkoliv rozumím tomu, že ji smrt matky rozhodí, domnívám se, že williamovská tematika je následně na to celé naroubována až příliš násilně. Rovněž je nezvykem vidět Scullyovou – jinak nesmírně silnou, zčásti vědeckou a zčásti duchovní osobnost – neustále zhroucenou. Vzhledem k tomu, čím po celý život byla a jak statečně reagovala na všechny hrůzné události svého života, včetně úmrtí ostatních členů vlastní rodiny, to nepůsobí zcela věrohodně.

Kvůli truchlení nad Scullyové matkou a neustálým zmínkám o Williamovi agenti zapomínají dělat to, co od Akt X (a od epizod tohoto typu především) očekáváme v prvé řadě – vyšetřování záhad a nahánění příšer. Je vcelku vypovídající, kolik fanoušků na tuto skutečnost (např. v komentářích pod touto recenzí) poukazuje. Jedna zdejší fanynka to napsala nejvýstižněji: „případy se nevyšetřují, jen se objeví, hrají druhé housle a vyšumí do ztracena“. Patrné to bylo už v druhé epizodě, ještě patrnější je to nyní.

recenze-home-again-007.png recenze-home-again-008.png

Přitom je to velká škoda a myslím, že i značný risk: Akta X vždy byla o vyšetřování paranormálních záhad, tyto samostatně stojící příběhy tu ostatně byly ještě mnohem dříve, než se etablovala klasická mytologie o vládních konspiracích. Sice chápu, že tvůrci museli své příběhy přizpůsobit šestidílnému charakteru minisérie, ale nemohu se zbavit pocitu jistého zklamání. Už tak mnohé fanoušky popudilo, že ze šesti nových epizod mají být klasické MOTW pouze dvě, a zklamání je teď o to větší, když zjišťujeme, že na osvědčený a tolik oblíbený koncept samostatných příběhů tvůrci rezignovali pravděpodobně zcela vědomě.

Jde-li o samotné monstrum epizody, scény s ním mají velmi slušnou atmosféru, rozhodně tu nejlepší, jakou jsme v revivalu zatím viděli. Někteří diváci scénáristovi vytýkají až příliš zjevnou inspiraci slavným filmovým hororem Candyman. Pokud jde o mě, pak v tomhle konkrétním bodě problém nevidím, ostatně Chris Carter dodnes zmiňuje pestrou škálu knižních, filmových i televizních impulsů pro vznik Akt X, stejně jako řadu inspirací pro napsání jednotlivých epizod. Muž s náplastí na nose je jakýmsi démonickým zhmotněním hrůzy a zloby bezdomovců, jimž se ze strany (zvláště městských) autorit dostává pohrdání a občasného teroru.

recenze-home-again-009.png recenze-home-again-010.png

Trashman, pouliční umělec, který stojí za jeho zrodem, o něm hovoří jako o myšlenkové formě, principu, který známe z filosofie tibetského buddhismu. S podobnou bytostí se Mulder a Scullyová už jednou setkali, když si v epizodě Arcadia z poloviny šesté série zahráli na manželský pár, čerstvě nastěhovaný do uzavřené komunity pořádkumilovných podivínů. Home Again je však svým celkovým laděním nesrovnatelně temnější. Vynikající je například scéna v potemnělých chodbách podzemní budovy, kde se Mulder a Scullyová střetnou s bizarními zhmotněními některých dalších děsivých představ. Je velká škoda, že scén, jako je tato, není v příběhu mnohem více.

Jak už jsem zdůraznil v předešlých recenzích, osobně nejsem schopen nové epizody s těmi starými srovnat. Pokud byste se k tomu totiž odvážili, pak by revival čekala doslova zdrcující porážka. Budeme-li vycházet pouze z tvorby Glena Morgana, který je pod právě recenzovanou epizodou podepsán, vyvstala by nám taková jména jako Eugene Tooms, Luther Lee Boggs, Phyllis Paddocková či rodinka Peacockových. Takové srovnání je však už jen z podstaty zcela odlišných okolností tehdy a dnes nelogické, nerelevantní a vlastně i nespravedlivé.

recenze-home-again-011.png recenze-home-again-012.png

Jako režisér Glen Morgan nezklamal a pokud bych měl hodnotit pouze technickou stránku věci, byl by můj verdikt absolutní. Jsem přesvědčen, že Morgan natočil působivý městský horor, a nesouhlasím s tvrzením, že po autorské stránce zaspal dobu. Jen se pokusil nabídnout každému něco a přizpůsobit se očekávání všech – jak fanoušků tvrdého jádra, tak nové divácké krvi, jak fandů hororu, tak příznivců dramatu a shippy scén. Jinými slovy, pokusil se o sebevraždu.

Recenze je dnes kratší. Je to dáno primárně tím, že na víkend je připravováno zamyšlení nad právě běžící šestidílnou minisérií, v němž se pokusíme zodpovědět, co revival znamená pro fenomén Akta X jako takový. 



Komentáře: 101

10×03 Mulder & Scully Meet the Were-Monster (recenze)

režie Darin Morgan | scénář Darin Morgan | premiéra v USA 01.02.2016 | premiéra v ČR 2016 | český název Mulder a Scullyová potkávají netvora | hodnocení deset Queequegů z deseti

Mulder a Scullyová se vydávají do oregonských lesů, v nichž řádí netvor. Tato bytost, která připomíná zčásti ještěra, zčásti ropuchu a zčásti člověka, agentům zkříží cesty zrovna v době, kdy Mulder prochází životní fází, v níž začíná zpochybňovat svoji celoživotní honbu za monstry všeho druhu. 

recenze-mulder-and-scully-meet-the-were-monster-smaller.png

:: Stahujte české titulky: KILLERS verze | AVS verze | WEB-DL verze ::

Darin Morgan. To, co v Aktech X znamená Chris Carter pro mytologii a Glen Morgan pro horor, to Glenův bratr Darin znamená pro komedii, žánr, který na první pohled (a snad i první zhlédnutí) v Aktech X působí nepatřičně. Je to právě Darinovo mistrovství vyprávět tyto příběhy s tak samozřejmou bezprostředností a civilní lidskostí, co zapříčinilo, že komediální epizody se staly nejen přirozenou součástí světa Akt X, ale též subžánrem, který zplodil nejlepší epizody seriálu. Není to jen o dobrých vtipech a trefných narážkách, ale i o originalitě zápletek a neotřelosti jejích hrdinů. Darin Morgan to v sobě stále má a ptá se – když už jsme měli tolik zápletek, v nichž se z člověka stala příšera, proč nemít taky jednu, ve které se z příšery stane člověk?

recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-001.png recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-002.png

Začalo to před dvaceti lety. V březnu 1995 byla uvedena dvacátá epizoda druhé série, kterou napsal benjamínek v autorském týmu Akt X, Darin Morgan, bratr mnohem slavnějšího scénáristy Glena Morgana. Tehdy, v epizodě Humbug, nás zavedl do poněkud rozvrstvené rodinky cirkusových monster, uvnitř které začalo docházet k brutálním vraždám. Pachatelem bylo zakrnělé siamské dvojče, schopné se samovolně oddělovat od svého nic netušícího bratra, jenž pro něj představoval pouhého hostitele. O rok později, ve třetí sérii, jsme se seznámili s Clydem Bruckmanem, věštcem, který Mulderovi předpověděl slavné autoerotické zadušení, a Jose Chungem, který Muldera geniálně popsal jako od reality odtrženého muže, jenž pro všechny mimozemšťany galaxie nevidí, že přímo na světě existuje ještě jeden takový zvláštní druh, kterému se říká lidé. Tyto dvě epizody navždy změnily způsob, jakým lidé na Akta X nahlíželi, a výsledkem bylo definitivní uznání humoru jako jednoho ze žánrových pilířů Akt X.

recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-003.png recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-004.png

První upozornění: mluvíme-li o komedii v Aktech X, nemáme na mysli Scary Movie a podobné třeskuté pitomosti. Největší síla výše zmíněných příběhů tkví v tom, s jakým citem jsou vyprávěny. Darin Morgan klade tradičně silný důraz na lidskou stránku svých příběhů, proto by nebylo spravedlivé (a už vůbec ne přesné) odbýt tyto epizody zahrnutím do kategorie bláznivých komedií či rovnou parodií. Až nyní. Právě recenzovaná Mulder & Scully Meet the Were-Monster je první epizodou, která si bere od všeho něco – černou komedii z Humbugu, hořkosladkost Clydea Bruckmana – a doplňuje to značným (sebe)parodickým rozměrem. Jeho záběr je tak masivní, že epizoda si už nyní zajistila teplé místečko mezi tzv. never happened epizodami, které jsou tak šílené, že dokonce tvůrce seriálu Carter odmítá uznat, že by k jejich ději ve světě Akt X kdy došlo.

Nová epizoda paroduje prvky, které v seriálu sehrály svoji vážnou roli (odkaz na údajnou nesmrtelnost agentky Scullyové), stejně jako odlehčené momenty, které se staly vděčnými tématy uvnitř fandomu (mezi takové odkazy patří připomínka Queequega či Mulderova spodního prádla rudé barvy). Znovu se setkáváme s čichači barvy, cestujícími skrz jednotlivé epizody, jejichž zhulená proroctví jsme slyšeli již ve War of the Coprophages a Quagmire. Fajnšmekři pak jistě identifikují manažera motelu, jehož představitel Alex Diakun je něco jako Morganův dvorní herec, který se objevil už v Humbugu i příbězích o Clydeu Bruckmanovi a Jose Chungovi.

Vracejí se též legendární tužky, jejichž terčem se tentokrát nestane strop kanceláře, ale kultovní plakát I Want to Believe. Jak kacířské. Plakát obecně je vcelku častým terčem Mulderových amoků z poslední doby – poté, co jej v první epizodě rozkopl, mu nedává pokoj ani tentokrát. Když to Scullyová vidí, reaguje na to dotazem, co dělá s jejím plakátem, což by mohlo znamenat, že to ona jej v nové kanceláři vylepila. Neméně kacířské.

Svým vlastním malým světem je pak Daggoo, drobný pejsek, kterého „ještěří muž“ adoptuje, aby se ve své lidské podobě dočista nezbláznil. Darin Morgan tak pokračuje v tradici odkazování na slavný román Moby-Dick. Ze stejného vesmíru vzešel už Queequeg, kterého Scullyová adoptovala začátkem třetí série a z jehož strašlivé smrti o pouhé čtyři měsíce později se dodnes mnozí z nás úplně nevzpamatovali. Doufejme jen, že v případě Daggooa Scullyová své selhání napraví.

recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-005.png recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-006.png

Morgan však zachází ještě dál, mimo mantinely příběhových linií, a tak slyšíme, že Mulder má jako vyzvánění na svém novém mobilním telefonu nastavenou znělku samotných Akt X, nebo vidíme, že jedna z nejdůležitějších scén epizody se odehrává na hřbitově přímo u náhrobku Kima Mannerse, zesnulého režiséra mnoha slavných epizod. Na náhrobním kameni nechybí fráze „Let’s kick it in the ass“, bez níž se režisér nemohl obejít při natáčení žádné ze svých epizod. Pocta pěkná, jakkoliv trochu morbidní a možná i divná.

A to je možná ten problém. Ve chvílích, jako jsou tyto, epizoda působí už ne jen jako parodie, ale jako meta-parodie, která si střílí úplně ze všeho. Člověk má silný pocit, že nekouká na epizodu, kterou připravili tvůrci seriálu, ale na fanfiction od fanoušků pro fanoušky. To nemusí být nutně špatně, ale tvůrci se musejí smířit s tím, že jako takové je této epizodě souzeno, aby byla milována jedněmi a nenáviděna druhými (a rozdělovala nejen sváteční diváky, ale i fanoušky tvrdého jádra). V této souvislosti si můžeme všimnout odlišného přijetí fandy americkými a fandy českými. Zatímco v zámoří převládá obecné nadšení jak u běžných fanoušků, tak u recenzentů velkých webů (IGN, A.V.Club, Entertainment Weekly či Roger Ebert hodnotily epizodu plnými počty), čeští a slovenští diváci k epizodě přistupují ambivalentněji, chladněji, o čemž nejlépe vypovídá diskuse pod naší recenzí. Ačkoliv se v ní sešlo už téměř sto příspěvků, stojí za to, přečíst si úplně všechny, protože výstižné postřehy lze nalézt jak mezi pozitivními, tak negativními ohlasy.

recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-007.png recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-008.png

Jakkoliv lze humoru některé sebeparodující nepatřičnosti vytknout, mimořádně silný zůstává Morgan v existenciálním rozměru svého příběhu. Ještěr, který po své proměně v člověka maskuje svoji skutečnou identitu geniální přezdívkou Guy Mann, je sice zvíře (jak v jedné z nezapomenutelných scén potvrdí sama Scullyová), ale takové, které nám o nás lidech řekne víc, než sto chytrých knih. Zatímco před svou proměnou si mohl naříkat akorát tak na všechny strasti průměrného hmyzožravce, změna v člověka ho dokonale odrovnala. Ruku na srdce, pokud jediné dvě věci, které s novým životem získáte, jsou schopnost ze všeho se vykecat na jedné straně a touha se mstít na straně druhé, jednoho to optimismem zrovna dvakrát nenaplní. Když se pak Guy rozhodne udělat vše pro to, aby se změnil zpátky v ještěra, už toho není schopen, jelikož ho nadobro přemohl lidský strach ze změny v životě. Zoufalá bytost se náhle nedokáže zbavit otázky, která je alfou a omegou života v konzumní společnosti a se kterou se musí trápit jen málokterá ještěrka: mám našetřeno dost na důchod?

recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-012.png recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-010.png

Jako recenzent dnes zklamu a jsem si toho dobře vědom už od prvního slova, které jsem napsal. Mulder & Scully Meet the Were-Monster je epizoda takřka nehodnotitelná, protože pro vynesení skutečně relevantního verdiktu musíte zmínit tolik „proměnných“, až to celé vlastně ztratí smysl. Tuto epizodu nemůžeme srovnat s žádnými předešlými, stejně jako revival nemůžeme srovnat s původním seriálem. Jakékoliv srovnání nám totiž naplno odhalí, že Mulder a Scullyová jsou jinde, žijí v jiném světě, mají jiná očekávání a touhy, zkrátka a dobře – zestárli. To všechno jsou důvody, pro které jejich blbnutí na obrazovce může působit nemístně a nepřirozeně, tedy zcela opačně, než jak tomu bylo, když jsme je před dvaceti lety pozorovali jako zmatené mladíčky.

recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-011.png recenze-mulder-scully-meet-the-weremonster-021.png

Rhys Darby, představitel ještěřího muže, má zase jiný problém. Duchovnymu, jehož Mulder se rovněž potýká s jistou transformací, nejen zdatně sekunduje, ale zcela se mu vyrovnává. V roli Guye předvádí krásný výkon a skutečně působí sám a beznadějně. Jediným jeho nedostatkem je, že to není Peter Boyle, jehož chemie s Duchovnyho Mulderem byla dokonale třaskavá.

Poslední scéna, v níž se s Guyem agent loučí, má přesto svoje velké kouzlo. Potvrzuje totiž, že nikdy není pozdě na to, (znovu) uvěřit na příšery, což je to samé kouzelné poselství, které nám Akta X předala už před dvaadvaceti lety.



Komentáře: 110

10×02 Founder’s Mutation (recenze)

režie James Wong | scénář James Wong | premiéra v USA 25.01.2016 | premiéra v ČR v roce 2016 | český název Mutace zakladatele | hodnocení 100%

Po patnácti letech se Mulder a Scullyová znovu scházejí při vyšetřování Akt X. Nový případ je přivádí do výzkumného střediska Nugenics Technology, kde dochází k pochybným experimentům na geneticky upravených dětských pacientech, z nichž někteří oplývají telekinetickými schopnostmi. To v agentech vyvolává vzpomínky nejen na starší případy z Akt X, ale i na jejich vlastního syna Williama. Všechny tyto případy nicméně souvisely s mimozemskou DNA, která byla při vládních experimentech předána lidským obětem ve snaze vytvořit hybrida člověka a mimozemšťana. Mulder a Scullyová tak musejí rozkrýt, zda stojí před jednou z dalších vládních konspirací, nebo mají co do činění „pouze“ s novodobým doktorem Frankensteinem.

founders-review.png

:: Stahujte české titulky: KILLERS verze | AVS verze | WEB-DL verze ::

Founder’s Muta­tion patří do kategorie epizod samostatně stojících, tedy takových, které nijak nesouvisejí s hlavní mytologickou linkou o mimozemské kolonizaci. V epizodách tohoto typu Mulder se Scullyovou pronásledují (nebo jsou pronásledováni) přízraky, vlkodlaky, mutanty či kanibaly, přičemž většinou je jejich vyšetřování uzavřeno, ať už uspokojivým nebo novými otázkami přeplněným koncem. První samostatně stojící případ z Akt X otevřeli naši agenti v epizodě Squeeze dne 24. září 1993. Tehdy se Mulder se Scullyovou postavili Eugenu Victoru Toomsovi, mutantovi s geneticky upraveným kódem, který byl schopen dlouholetých hibernací, díky nimž se každých 30 let probouzel jen proto, aby mohl zavraždit svou další oběť, parazitovat na jejích orgánech a tím si vytvořit dostatek prostředků pro přežití dalších desetiletí. Je velmi příhodné, že James Wong, který kategorii samostatných epizod zavedl, když Toomse stvořil, se nyní vrací znovu, aby stejnou službu udělal pro znovuzrození Akt X.

recenze-founders-mutation-003.png recenze-founders-mutation-004.png

Founder’s Muta­tion ve vší nahotě odhaluje, jak jsou samostatné případy v revivalu řešeny. Jak už během natáčení potvrdil tvůrce seriálu Chris Carter, ona osobní rovina, projevující se zvláště ve vztahu Muldera a Scullyové, prochází všemi novými epizodami, jak (už tradičně) těmi mytologickými, tak těmi samostatnými. Řešení to naštěstí není násilné, ani nucené – protože tématem v této epizodě jsou experimenty na dětech, zcela logicky se nabízí připomínka pohnutého osudu Williama, který, jakožto jejich syn, je středobodem vůbec té nejintimnější roviny vztahu Muldera a Scullyové. Koncepčně tím epizoda nicméně lehce trpí, protože je téměř nemožné v pouhých čtyřiačtyřiceti minutách uspokojivě odvyprávět jak samostatný případ z Akt X, tak bolestivou připomínku, kterou pro oba naše hrdiny William logicky nadále představuje. Bude to znít možná strašidelně, ale víc, než kteroukoliv epizodu a kterékoliv období z původního seriálu, připomíná tento stav to, co jsme viděli v druhém celovečerním filmu. Laciný příběh o mafii, obchodující s lidskými orgány, násilně naroubované vzpomínky na Williama a prapodivnou romanci tentokrát ovšem střídá velmi uvěřitelný příběh o experimentech na dětech a dvou smutných rodičích, v návaznosti na to se potýkajících se svými vlastními nočními můrami a znovu se otevírajícími ranami.

recenze-founders-mutation-017.png recenze-founders-mutation-018.png

Až při sledování Founder’s Muta­tion jsem si naplno uvědomil, jak naivní jsem byl, když mě ještě začátkem roku ovládalo přesvědčení, že revival by mohl být důstojným pokračováním původního seriálu. Nejde o kvalitu nebo nekvalitu nových epizod, jde o to, že doba se od konce minulého století změnila natolik, až je to slovy takřka nepopsatelné. Jiná je mediální kultura, která nás ovlivňuje, jiné jsou politické souvislosti, které se podepisují na každém aspektu našeho života, jiné jsou prostředky, kterými komunikujeme, a jiný je způsob, kterým se shromažďujeme a stáváme členy masových komunit ve virtuálním prostoru. Všechno toto ovlivňuje nejen každé jedno naše rozhodnutí, ale i samy způsoby, jakými rozhodnutí činíme. Carter a jeho spolupracovníci by si nemohli činit nárok na jediného nového diváka, kdyby všechno toto ignorovali a zůstávali zakleti ve svém vlastním světě a své vlastní, dávno minulé době (což by byla varianta doslova sebevražedná). Všechno toto musíme mít na paměti, když sledujeme nové epizody, včetně té první-mytologické, které se po jejím uvedení dostalo mnoho, tu zasloužené, tu neférové kritiky.

recenze-founders-mutation-001.png recenze-founders-mutation-002.png

Revival, jak známo, kopíruje koncepci jednotlivých sérií původního seriálu. Obsahuje epizody hororové, mytologické i komediální. Kamenem úrazu se však definitivně stává jeho rozsah, spíše tedy nerozsah. Zatímco v běžných sériích vidíme dvě mytologické epizody, pak deset hororových, které mezi sebe čas od času pustí jednu komediální, aby se mohla vrátit mytologie a celý proces zopakovat, v případě šestidílné minisérie na jednu mytologii navazuje jeden samostatný sci-fi napínák, aby jej za týden mohla vystřídat jedna komedie. To je řešení, které zrovna nepřispívá třeba jen zdání celistvosti a celkové autentičnosti. Founder’s Muta­tion, stejně jako všechny ostatní nové díly, je do jisté míry obětí takového přístupu. Zatímco v první epizodě Mulder až příliš rychle uvěřil v novou, za vlasy notně přitaženou konspiraci, aby v závěru spolu se Scullyovou takřka bez váhání přijal odznak FBI, v epizodě druhé už jsou oba agenti znovu na Aktech X, Mulder hladce oholen, Scullyová v sexy kostýmku, všechno ve starých kolejích.

Člověk se však kvůli tomuto zdánlivě skokovému přístupu nemůže zbavit pocitu, že mezi první a druhou epizodou uplynulo minimálně pět let. Za tuto jistou roztříštěnost však jen těžko můžeme vinit scénáristy – ti byli nuceni pracovat jen s takovým materiálem, jaký byl vyjednán producenty ve shodě s vedením FOX, což se týká i škatulat, které si krátce před premiérou revivalu s jednotlivými epizodami zahráli hlavouni stanice. Jak známo, Founder’s Muta­tion měla být původně pátou, tedy předposlední epizodou revivalu, což je role, která by jí slušela mnohem více – už jen pro ten smutný, do mytologie přesahující závěr, který by byl ideálním předskokanem pro velké mytologické finále.

recenze-founders-mutation-005.png recenze-founders-mutation-006.png

Když se ovšem od výše zmíněného oprostíme, dostaneme něco, na co jsme čekali od seriálového finále v roce 2002. Mulder a Scullyová si k sobě pomalu nacházejí cestu a pryč jsou štiplavé poznámky, které si mezi sebou (pravda, především Mulder směrem ke Scullyové) vyměňovali v předcházející epizodě. Nelze zapomenout na všechno, co mezi sebou tito dva lidé mají a co ve vzájemném vztahu vybudovali za deset let osobní i profesionální spolupráce. Ačkoliv nesdílím shipperskou víru, vychutnávám si každičký kontakt mezi Mulderem a Scullyovou, což je zapříčiněno jednak tím, že jsme je dlouho neviděli, jednak (a to především) tradičně silnou chemií, kterou mezi sebou mají Mulder a Scullyová, potažmo Duchovny a Andersonová.

Founder’s Muta­tion se tak stává jednou z nejnetradič­nějších samostatných epizod seriálu. Krom výše zmíněného je tu ještě samotná charakteristika této kategorie: epizody tohoto typu, přezdívané monster of the week, nás tradičně seznamují se zrůdami všeho druhu. Geneticky postižené děti v tomto příběhu však „monstry“ nejsou, jsou jejich pravým opakem, bytostmi, které vzbuzují soucit, sounáležitost, touhu pomoci. Dokonce ani doktor Augustus Goldman, který je drží v nepřípustné izolaci, není zrůdou v pravém smyslu slova. Jeho pohnutky sice nejsou z nejčistších, ale jeho záměrem zcela jistě není svým dětským pacientům ubližovat. Čistě po stránce námětu si tak vzpomeneme na epizody jako The Host, Detour či The Post-Modern Prometheus, představující zvláštní kategorii zrůd, které jsou samy spíše vyděšené, než-li zlomyslné vůči světu.

recenze-founders-mutation-010.png recenze-founders-mutation-011.png

Chmurná melancholie se nese rovněž zmíněným mytologickým přesahem, projevujícím se zvláště ve vidinách a snech, které Scullyovou i Muldera pronásledují a připomínají jim pohnutý osud jejich vlastního syna. Tyto scény jsou naprostým klenotem, zčásti ponurým a mrazivým, především pak skličujícím a bezútěšným. Scénárista James Wong je mistrem toho nejtemnějšího hororu, tentokrát však dokazuje, že brnkat umí i na diametrálně odlišné struny. Mulder a Scullyová už dávno nejsou těmi dravými vyšetřovateli, zuřivě se ženoucími za vytouženou pravdou. Jsou rodiči, kteří vědí, že tu nejdůležitější pravdu nemohou odhalit sobě ani nikomu jinému, aniž by neohrozili jediný smysl, který jejich životy mají.

recenze-founders-mutation-014.png recenze-founders-mutation-013.png

Pravdy jsou tam někde venku, a pokud jednoho dne uzříš takový zázrak, jakým jsi pro mě ty, pochopíš, že pravdu nenajdeš ve vědě, ani v rovině neviděného, ale tak, že nahlédneš do vlastního srdce, a v tu chvíli dojdeš požehnání i prokletí, protože ty nejpravdivější pravdy nás jak spojují, tak nás od sebe bolestně a beznadějně odlučují.

- Dana Scullyová svému synovi, 9×08 Trust No 1



Komentáře: 80

10×01 My Struggle (recenze)

režie Chris Carter | scénář Chris Carter | premiéra v USA 24.01.2016 | premiéra v ČR v roce 2016 | český název Můj boj | hodnocení 60%

Bývalí agenti FBI Dana Scullyová a Fox Mulder jsou kontaktováni Tadem O'Malleym, populárním moderátorem internetového zpravodajství, celebritou a svého druhu dobrodruhem. Ten ve svých pořadech tepe americkou vládu pro její údajnou zkaženost a touhu ovládat životy běžných Američanů. O'Malley je přesvědčen, že vláda využívá mimozemskou technologii ke špehování obyvatelstva. To je teorie, která Muldera zaujme, kdežto Scullyová se drží tradičně při zemi. Díky kontaktům a prostředkům, jimiž disponuje, má však O'Malley v rukou něco, co Mulder dlouho hledal – kus vlastní mimozemské technologie.

recenze-my-struggle-001.png recenze-my-struggle-002.png

:: Stahujte české titulky: KILLERS verze | AVS verze | WEB-DL verze ::

Čtrnáct let je dlouhá doba. V životě televizního seriálu je to pak celá věčnost. Výchozí pozice Chrise Cartera, duchovního otce fenoménu Akta X i režiséra první epizody revivalu, proto vůbec nebyla snadná. Nejenže musel vzkřísit kultovní seriál let devadesátých, ale musel jej přivést do světa, pro jehož mládež je konec dvacátého století pomalu středověkem. Aby o epizodě My Struggle bylo možno hovořit jako o úspěšném počinu, bylo zapotřebí nejen potěšit stávající fanoušky, téměř fanaticky očekávající příchod svých dávných hrdinů, ale získat též fanoušky nové, ve většině náležící k takzvané internetové generaci, která je naučena být kritickou téměř ke všemu novému. A pokud nové fanoušky ne přímo získat, tak minimálně je neznechutit natolik, aby si další epizodu už nepustili. Myslím – a chci věřit -, že Carter uspěl, ačkoliv takové tvrzení s sebou nese několik tučných, podtržených a rudou barvou zapsaných ale.

recenze-my-struggle-003.png recenze-my-struggle-012.png

My Struggle je epizoda mytologická. A pokud k ní přistupujeme jako k pokračování epizod Anasazi, Gethsemane či Redux, pak My Struggle vždycky prohraje. Mytologie původního seriálu, která byla brilantním politickým thrillerem, triumfujícím především pomalu budovaným napětím a ponurými diskusemi členů Syndikátu v apartmánu na 46. newyorské ulici, je už definitivně pryč. To není dobrá zpráva. Pryč je ovšem s největší pravděpodobností rovněž mytologická linka o supervojácích, která několika lacinými vědeckofantas­tickými zápletkami potřísnila jinak bezchybnou mytologii původního seriálu v jeho posledních dvou sezónách. To už je lepší zpráva. Mytologie revivalu se tak bude, doufejme, znovu zaměřovat na osobnější rovinu osudů našich hrdinů. Tam, kde před lety byla Mulderova sestra Samantha a Scullyové (ne)smrtelná choroba, bude tentokrát (vedle konspiračních evergreenů) William, syn Muldera a Scullyové, který se stane společným (a společně sdíleným) mementem obou agentů.

recenze-my-struggle-014.png recenze-my-struggle-006.png

Jde-li o mytologii prezentovanou v My Struggle, Carter mě (a myslím, že zdaleka nejen mě) vyděsil, když skrze postavu Tada O'Malleyho představil některé nové, v seriálu dosud neslyšené (a zároveň dosti neslýchané) teze. O'Malley je totiž přesvědčen, že mimozemské bytosti ve skutečnosti do dění na naší planetě nijak nezasahují, že všechno inscenují naše vlády, které mimozemskou technologii zneužívají k upevnění své moci a špehování vlastního obyvatelstva. To by vůbec nemusela být špatná myšlenka, kdyby ovšem zcela neignorovala jakoukoliv aktivní roli mimozemských kolonistů směrem k našim životům. Akta X přeci vždy byla (jednoduše řečeno) o tom, že mimozemšťané, kteří jsou pradávnými obyvateli naši planety, se vracejí zpátky a vlády našeho světa s nimi na této blížící se kolonizaci kolaborují, aby si samy zachránily krk. Vězme tedy, že O'Malleyho teorie, kterou však Mulder vcelku přijal, brzy vyšumí, případně bude zcela popřena poté, co byla Akta X v závěru této epizody znovu otevřena.

recenze-my-struggle-009.png recenze-my-struggle-011.png

V jednom ohledu však My Struggle boduje. David DuchovnyGillian Andersonová se do rolí Muldera a Scullyové vžili na výbornou. Sice zestárli téměř o dvě dekády, ale v jádru jsou to pořád oni; osobnostně a výrazově se nezměnili o píď. A i když jim scénář kázal, aby si k sobě nacházeli cestu jen velmi pozvolna, chemie mezi nimi začala fungovat ani ne pět minut poté, co se po letech znovu setkali. Herecky zdařilá je též Annet Mahendru, která ztvárňuje Svetu, opakovaně unesenou ženu, kterou kolonisté, potažmo vláda údajně připravili o děti. Větší problém je s Tadem O'Malleym, kterého bychom mohli popsat jako Muldera nových médií. Problémem je, že v limuzíně se vozící moderátor zpravodajství a svého druhu internetová celebrita není tak úplně někdo, kdo se hodí nejen do mytologie, ale do Akt X jako takových. Chápu, doba se změnila, ale přesto si budu muset na internetové technologie a sociální média v Aktech X ještě nějaký čas zvykat. Joel McHale, představitel O'Malleyho, si nicméně svoji roli užil a je na něm znát, že nechce diváky zklamat. Když pak v závěru začnou O'Malley s Mulderem před Scullyovou a Svetou „odhalovat“ společnou, za vlasy notně přitaženou spikleneckou teorii o über-evil elitách a jejich ovládání celého světa, je z toho hotový konspirační orgasmus.

Naštěstí je zde někdo, kdo je schopen Muldera náležitě zchladit, když se to Scullyové zrovna nepodaří. Mitch Pileggi je v roli Waltera Skinnera vynikající, znovu je to ten životem otrávený byrokrat, kterého jsme si tolik zamilovali. William B. Davis to samé, v roli Kouřícího, tak trochu už tlejícího muže je i ve svých osmasedmdesáti letech naprosto démonický a osobně mě velmi zajímá, kdo mu na závěr připaloval. Že by Marita?

recenze-my-struggle-007.png recenze-my-struggle-008.png

My Struggle to nemá lehké. Při jejím sledování má člověk pocit, jako by Carter bojoval sám se sebou a až během natáčení zjišťoval, o čem chce vlastně vyprávět. Jednou je tu Roswell, pak zase Mulder s novým informátorem, pak Scullyová se svými dětskými pacienty, poté zas O'Malley konspirující ve svém pořadu a pak zase speciální vojenská jednotka ve vládních službách plastickou trhavinou likvidující důkazy o mimozemské technologii. Když se blíží závěr, máte pocit, že jste viděli hodně, ale zároveň skoro nic.

Kdo by se tím ale trápil, když třeba já jsem na to koukal s otevřenými ústy a po skončení si to pustil znovu. A pak znovu. Teď jsem napsal recenzi a jdu si to pustit zas. Na shledanou u další epizody.



Komentáře: 100

◄◄ Předcházející článkyNásledující články ►►