Kult X | Akta X

autorka Flynn | překlad luca | rating NC-17 | kategorie MSR, smut | spoiler The Truth

Spal jako zabitý a snil o lepších dnech. O pravdách, kukuřici a falešném chrupu opravdových upírů. O včelách, nesmyslných zprávách a dohadování se s partnerkou.

Dobré dny.

Co by však mohlo být lepší, než se probudit s obrysem krásného těla před sebou? I když jeho oči protestovaly a bolely ze studeného ranního větru, nemohl si pomoci a jen na ni zíral. Na zářivě rusé vlasy, o kus delší, než si je pamatoval. Na dlouhé, kroucené řasy. Bledou pokožku, která se tak snadno spálí na ostrém pouštním slunci. Bude strašně trpět, pokud nebudou opatrní. Projel jím záchvat ochranitelství. Sluneční brýle, myslel si. Dostačující opalovací krém ve velkém množství. Klobouk. Dlouhé rukávy i v tom největším vedru.

Srdce se mu sevřelo v hrudi, jak ji pozoroval. Bylo to skutečné. Opět na útěku… pravda, ale ona byla s ním. Byla tady a tentokrát už nikam neodejde.

Jak moc ji miloval.

Opatrně otočil hlavu, aby se podíval z okna. Stále bylo šero, ale všiml si, že se slunce pomalu dere na svou každodenní pouť. Jemný déšť stále bubnoval do okenní římsy. Daleko se v noci nedostali – zčásti proto, že i ve spánku nechtěli ztratit drahocenný kontakt poté, co byli tak dlouho odděleni – a ona nakonec stáhla své ruce k tělu, aby ji k sobě mohl přitisknout blíž. Přijala to bez protestu. Blíž. Vždycky alespoň trochu blíž.

A proč ne? Mohli si dovolit na chvíli odpočinout. Zvláštní minerál v okolních kopcích je chránil. Kromě toho byli oficiálně mrtví, jak jistě nahlásili piloti černých helikoptér. Mise splněna.

autorka Leyla Harrison | překlad luca | rating R | kategorie A, MSR | spoiler The End

Otevírám oči.

On je pryč.

K čertu s ním.

Je pryč.

Opět pryč, po milionté, a já nemám tušení, kde by mohl být.

Kancelář je zničená, tam být nemůže. Já ležím na jeho gauči a je mi jasné, že jsem zase sama. Pochybuji, že šel do mého bytu a nechal mě v tom svém.

Kam zatraceně šel?

A pak mě to uhodí do tváře, to trpké poznání. Byla jsem opuštěna. Znovu. Nechal mě. Samotnou, zranitelnou. Vzadu v krku mě chvíli pálí slzy, ale polknu je. Nebudu plakat, kruci, ne teď, ne kvůli tomuhle, ne kvůli němu.

Moje rakovina mě prakticky zvedla z popela. Má rodina by jistě truchlila, ale pak by se s tím smířila. Moji kolegové – k čertu, většina z nich nevěděla, že existuji, takže nemůžu očekávat, že by na mě po pohřbu nějak vzpomínali.

Mulder.

Namlouvám si, že by byl beze mě úplně ztracený.

Tak ztracený, že pokaždé, když se věci komplikují, uteče a nechává mě daleko za sebou.

Podělaný bastard.

Postavím se na vratké nohy a rozhlédnu se po pokoji. Je velmi málo vyzdobený – nikdy jsem si neuvědomila, jak málo toho Mulder doma má. Nezbytný počítač a tiskárna na stole. Pár časopisů pod ním. Deka vmáčknutá do rohu gauče. Dosedám zpět. Ten hajzl neměl ani to srdce, aby mě přikryl, než odešel.

Já si nezasloužím nic a on mi dluží všechno.

autorka BossaNovaBaby24 | překlad X | rating PG | kategorie Hurt/Comfort

„Muldere?“

„Jediný na světě,“ odpověděl Mulder s lehkým úsměvem. To že ho poznala, přijal jako pozvánku ke vstupu do nemocničního pokoje. Scullyová se zvedla na posteli, aby ho pozdravila. Opřela se o lokty a tiše pozorovala muže před sebou. Mulder vypadal poněkud rezignovaně, měl pokleslá ramena a zachmuřený výraz.

„Co se děje, Muldere?“zeptala se Scullyová s pohledem plným zájmu. Jako odpověď na její starostlivé dotazování se Mulder usmál a vytáhl kytici květin, kterou měl za zády. Scullyová se však nenechala zmást. Snažil se použít květiny k odvrácení pozornosti, ale jeho strnulý úsměv ji nepřesvědčoval ani v nejmenším.

„Nic, Scullyová,“ odpověděl a opatrně pokládal květiny na stolek vedle postele. Scullyová utrousila tiché „díky“, než se na něj znovu podívala. „Je mi fajn,“ pokračoval.

„Vypadáš, jako kdyby někdo umřel,“ avšak dříve než jí tato slova vyklouzla z úst, hned jich litovala. „Promiň.“

Zachytila dotčený pohled v Mulderově tváři, ještě než ho rychle nahradil mírnějším výrazem. „Není za co se omlouvat, Scullyová, vždyť víš. Ty jsi nemocná.“

„Já se tak necítím,“ ujistila ho Scullyová a gestem mu naznačila, aby se posadil. Mulder si hned ochotně přisouval židli tak, aby byla hned vedle postele. „Cítím se naprosto zdravá, Muldere.“

„Ale nejsi.“

autorka Anna Otto | překlad Baku05 | rating G | kategorie V, A | spoiler Memento Mori | povídka ke stažení

Když hvězdná noc roztáhne svá křídla, vidím pravdu, která vyjasní mé vnímání, vítám alternativu světla, kdy mohu objevit tvé vzkříšení.

Scullyová si zavázala tenisky a kriticky se zkontrolovala v zrcadle. Černé džíny, teplý tmavý svetřík. Vše připraveno na ‘noc venku‘, ve stylu Akt X, pomyslela si smutně. Mulder ji dnes řekl, aby byla připravena ve 23:30, kdy ji vyzvedne, „a nezapomeň se teple obléct, Scullyová“. Jako odpověď na její tázavý pohled nasadil široký úsměv a oznámil, že to bude „překvapení“. Scullyová se těšila, že po vyčerpávajícím týdnu dnes zapadne brzy do postele, místo toho ji vyhlídka na potulování se někde uprostřed noci víc než podráždila. I když si musela přiznat, že část z ní je zvědavá, s čím Mulder přichází tentokrát – s novým případem? Kruhy v obilí, které se musejí pozorovat ve tmě, protože svítí? Vloupání se do vojenské základny uprostřed noci? Nebo něco podobně bizardního?

V dalším hádání ji přerušil zvuk domovního zvonku, šla přivítat svého partnera.

„Připravena, Scullyová?“ řekl a souhlasně si ji prohlížel. „Tak jdem! Budeme tam právě včas.“

„Včas na co přesně, Muldere?“

„Všechno má svůj čas, partnerko, všechno má svůj čas,“ oznámil jí s tajemným pohled a značně spokojený sám se sebou ji strkal ven z bytu.

Protočila oči ke stropu, a zatímco následovala svého vysokého společníka k autu, mlčky se sama sebe ptala, proč tohle všechno vůbec dělá.

Mulder po ospalých ulicích Annapolis řídil rychle, ale opatrně. Brzy najeli na dálnici. Scullyová odhadovala, že míří ven z města, směrem na sever. Uklidněna plynulým pohybem auta, zavřela oči a začala podřimovat. V polospánku si ještě bláznivě pomyslela: Doufám, že tohle nebude další ‘hezký výlet do lesa‘. Probudily ji trhavé pohyby auta, jak Mulder najel na nezpevněnou cestu bez pouličních světel.

:: Klikněte pro zobrazení celého článku ::

autorka Donna | překlad luca | rating NC-17 | kategorie A, MSR, missing scene | spoiler Existence | povídka ke stažení

„Musí do nemocnice.“

Přikývl a vběhl dovnitř. Tohle nebylo místo pro porod. Strach, který ho svíral a který se zmírnil jen lehce, když uviděl Reyesovou, ho udeřil novou silou, jakmile spatřil její bledou tvář, zavřené oči a uzlíček křečovitě držený v náručí. A krev, její krev, tolik všude kolem.

Okamžitě stál u ní. „Scullyová?“

Otevřela unavené oči a on v nich vyčetl jen málo z toho, co si právě vytrpěla. „Muldere…“ Víčka se jí opět semkly. „Díkybohu.“

Děkovala Bohu? Za něj? Měl tady být. Nejspíš by prakticky nebyl moc platný, ale měl tu být.

„Mám venku helikoptéru. Vezmu tě do nemocnice.“

Přikývla a Mulder si všiml Reyesové po svém boku. „Dano, ponesu dítě.“ Scullyová instinktivně sevřela raneček v ohybu paží ještě víc.

„Scullyová, to je v pořádku. Nech Reyesovou, aby to děťátko vzala. Já odnesu tebe.“ Podívala se mu do očí a po malé chvilce kývla. Mulder sledoval, jak Reyesová opatrně bere dítě a něco… krvavého… do své náruče. Placenta. Tak přece jen ten jeho kurz první pomoci při náhlém porodu nebyl úplně zbytečný. Nadzdvihl Scullyovou tak něžně, jak jen to bylo možné, ale ona ani tak nedokázala potlačit bolestné zasténání. „Promiň, Scullyová.“

„To nic. Jsem šťastná, že jsi tady.“

Vstřebal ta slova v naprostém tichu a zamířil ke dveřím. Všiml si, jak Scullyová úzkostlivě pozoruje Reyesovou, a věděl, že kdyby udělala jen nepatrně podezřelý pohyb, Dana by po ní skočila navzdory svému momentálnímu stavu. „Všechno je v pořádku, Scullyová“ tišil ji. Vzhlédla k němu a z úst jí sklouzl úlevný povzdech.

autorka MeatFight & coast | překlad nabaa | rating G | kategorie V | povídka ke stažení

Tato povídka má dalších 12 pokračování, doporučujeme stáhnout si celý dokument

Mhouří oči proti slunci, zdvižená ruka, která je má zakrýt, vrhá na její postavu rozmazaný stín. Hrbí se v prachu, snaží se v ostrém slunečním světle pořádně oči otevřít. Nevidí ho a cvaknutí foťáku ji zastihne nepřipravenou. Rozčileně nakrčí obočí. Je naštvaná na špínu, na slunce, na fakt, že už se zase honí za přeludy.

„Nech toho, Muldere,“ štěkne. Snaží se pracovat, jako obvykle.

„Čeho mám nechat, Scullyová? Mám hotovo.“ Zašklebí se na ni a přehodí si foťák na popruhu přes rameno. Scullyová nemá ponětí, kde ho vzal, ale doufá, že nepatří policii. I bez zneužívání velkorysosti místních to měli se svým malým výletem už dost nakloněné.

„Nevidím tady žádné známky mutace, Muldere. Vypadá to jako obyčejný starý mrtvý ještěr. Můžeme už jít?“

„Jasně. Ale až ještěr s rybím ocasem a slepičíma nohama ovládne stát Arizona, nechci slyšet žádné stížnosti, že sem musíme znovu. Můžeme to chytit v počátku. Nebo aspoň za ocas.“

Scullyová převrátí oči a přijme nabízenou ruku, aby se zvedla na nohy.

Když se vrátili do D.C., nechal vyvolat film a obrázek ještěra zastrčil do složky pod písmeno S jako slepiconozí ještěři. Vzal další z hromádky a obratným gestem – každý má přece strýčka kouzelníka – ji zasunul do šuplíku pod papíry se všemi těmi „když jsi byl pryč“ vzkazy. Vždycky byli spolu, přemýšlel, tady i mimo kancelář, takže vlastně nikdy dřív neměla příležitost nechat mu vzkaz.

Našla tu fotku jedno odpoledne dva týdny poté, co zmizel, když prohledávala jeho šuplík. Jeho šuplík, jeho šuplík, opakovala si, jakoby ho ten nárok na vlastnictví měl přivést zpátky. Její oči byly plné slz a zoufale se snažila najít přívěsek na klíče, aby měla něco hmatatelného, čeho by se mohla zachytit.

autorka Donna | překlad luca | rating NC-17 | kateg. MSR, A, alternate | povídka ke stažení

1. část

Do vstupních dveří na pohotovosti vešel statný, holohlavý muž, na první pohled rozený vůdce, a před sebou tlačil invalidní vozíček, který očividně našel kdesi u vchodu. Seděl na něm mladší, hubenější muž s tmavými kaštanovými vlasy. Hleděl nepřítomně před sebe.

Jak projížděli kolem ní, muž na křesle se náhle pohnul a chytil ji pevně za ruku. „Muldere,“ zasyčel jeho doprovod, „pusťte ji.“

„Ne, to je v pořádku. Vezměte ho sem“ ukázala drobná krátkovlasá rusovláska v civilním oblečení do prázdného boxu napravo.

„Omlouvám se, slečno…“

„Scullyová. Jsem doktorka Dana Scullyová. Pomůžete mi s ním na vyšetřovací stůl?“

Starší muž překvapeně zamrkal. Je to doktorka? „Walter Skinner“ představil se, zatímco postavil pacienta na nohy a usadil ho na stůl. Nebylo to nijak jednoduché vzhledem k tomu, že se mladý muž stále křečovitě držel doktorky Scullyové.

„Můžete mi říct, co se mu stalo?“ začala se zevrubnou prohlídkou. „Utrpěl nějaké zranění?“

„Fyzicky ne. Je to zvláštní agent FBI Fox Mulder. Já jsem zástupce ředitele Walter Skinner.“ Dana vzhlédla. Zástupce ředitele? Skinner vytáhl odznak. Pokývala hlavou. „Byli jsme v mé kanceláři na poradě. Všiml jsem si, že je podivně zamlklý, ale potom, co všichni odešli, on… Pak jsem si uvědomil, že vůbec nevnímá.“

Přikývla a změřila tlak. „Jeho vitální funkce jsou dobré“ pokračovala v prohlídce.

autorka Oracle | překlad XGirl | rating R | povídka ke stažení

Mulder se zvolna probouzel ze zlého snu. Jeho mysl se jen pomalu vracela do reality, oči držel silou zavřené. Celé tělo ho bolelo a od křiku ho škrábalo v krku.

Když otevřel oči, rozeznal velkou ložnici v domě, který Scullyová pronajala. Slyšel, jak někde venku burácí oceán, bičovaný větrem. Okenní tabulky rachotily v rámech.

Soustředil pozornost na tiché zvuky v pokoji, na tikot budíku, který stál na stolku vlevo a na tiché oddychování napravo od něj.

„Muldere, to jsem já.“

Uvědomil si, že Scullyová sedí na posteli s nohama složenýma na taburetu. Její tvář byla v té polotmě prázdná, oči jako bezedné tůně. Hladila ho po vlasech, ale jaksi rutinně. Čekala, až se jeho dýchání zpomalí a pak rychle ruku odtáhla.

„Nechceš sklenici vody?“ zašeptala, postavila se a narovnala zmuchlanou deku.

Mulder zavrtěl hlavou, ale nedokázal se přinutit promluvit.

Přál by si, aby ho Scullyová nechala v tom ponížení samotného. Nechtěl, aby ho takhle viděla, slabého a neschopného slova, zalitého ledovým potem.

Nechtěl, aby ho viděla plakat. Scullyová mu začala otírat zmáčené tváře, utěšovat ho šeptáním nesmyslných a nesrozumitelných slov. Najednou byl rád, že jí nevidí do očí. Nechtěl vidět, jak ho lituje, nebo ještě hůř, její profesionální odstup. Jako by byla jeho ošetřovatelka a ne partnerka. Měli by jí platit za to, že se o něho stará.

Neměla by tady vůbec být. On je jenom přítěž. Musí jí z něj být zle.

„Omlouvám se.“ Šeptal a otočil se stranou. „Scullyová… omlouvám se ti.“

„Je to teprve týden,“ odpověděla a vzala ho za ruku. „Chápu to, Muldere. Jsem tu pro tebe. Nemusíš se za nic omlouvat.“

Mulder polkl a snažil se uklidnit, ale nedokázal ty příšerné obrazy ze svého snu zapudit.

autorka Leyla Harr… | překlad luca | rating R  | kategorie A, UST/MSR | povídka ke stažení

1. část

Byt Dany Scullyové, 10. června 1996, 22.00

Dana Scullyová seděla schoulená v rohu gauče, zachumlaná do deky. Hned, jak se vrátila domů, vlezla na pás a pár minut běžela nejrychleji, jak dovedla, aby ze sebe setřásla všechno to napětí a únavu. Fungovalo to. Když cítila, že se v příští vteřině zhroutí vyčerpáním, zastavila se, srdce jí málem vyskočilo z hrudi a zhluboka dýchala, aby zase získala rovnováhu. Byl to tak úžasný pocit – pozvednutá nálada a naprostá svoboda, uklidňovalo ji to. Nakonec se usadila na pohovce, ve svém bezpečném království, zapnula kanál CNN, přidala zvuk a ubrala ostrost obrazu. Byl to tak dlouhý den, a tak zatraceně neuvěřitelný, že skutečně potřebovala chvíli oddychu. Čas odpočinku. Musela si v hlavě utřídit všechny okamžiky uplynulých hodin.

Mulder ji dnes odpoledne v kanceláři málem políbil. Byl tak blízko.

I pouhé pomyšlení na to ji přivádělo do stavu mírné paniky. Nevěděla, jak se s tím vypořádat. Škádlili se vzájemně celý den, probírali nekonečná lejstra, hádali se jako obvykle kvůli názorovým rozdílům. Nebylo to nic důležitého, žádný neodkladný případ, to si prostě jen Mulder vzal do hlavy, že setřídí zápisky ke všemu, co se odehrálo za poslední dva roky. K věcem, které by ona už raději nevytahovala.

Jenže pro něj to byla něco jako hra, a pak, později odpoledne, zatočil ruletou. Jak jednoduché. Kdo více zkusil? Kdo si více vytrpěl? Oháněl se smrtí jejího otce, svou znovunalezenou sestrou, která se ukázala být pouhým klonem, smrtí Missy, vraždou svého otce, jejím únosem… všemi událostmi, na které se tak zoufale snažila zapomenout. Bylo to tak zraňující, nechat ho šťourat se ve své nejzašší mysli.

Co je to s ním? přemýšlela celou cestu domů. Choval se divně. Jako by ho těšilo přinášet jí všechnu tu bolest zpátky.

autorka Jenn Clark | překlad nabaa | rating G  | kategorie V, A, UST

Stojí ve dveřích. Starobylý obrys postrádající moc, či přesvědčení, neschopný se pohnout. Dívá se. Vidí, co chce, ale nemůže mít.

Ona leží ve své posteli, vzdálené ani ne dva metry, a spí. Neví, že se na ni upírají návštěvníkovy oči, že ji hýčká ve svém pohledu.

Snaží se zapamatovat si každou křivku jejího těla, způsob, jakým se jí vlasy rozprostírají na polštáři jako paví pera, jak se jí pootevírají ústa, když dýchá. Hluboká zakořeněná bolest mu prýští v nitru – touží ta ústa políbit, ale ví, že se to nikdy nestane.

Frustrovaně sleduje tu, která je nedosažitelná, noc za nocí. Sní o tom, co by bylo – nebo co by mohlo být.

Pamatuje si, když to všechno začalo, ne ta touha být s ní, která byla vždy součástí tajemného lektvaru jejich vztahu, ale ten strach a bolest, kvůli kterým ji sledoval, když spala.

Začalo to koncem. Koncem utrpení, které následně změnilo jeho vnímání světa. V nemocnici na základně v Antarktidě.

Nikdy to nemohl přiřadit k jediné události. Tolik se toho stalo během pár dnů – jejich rozdělení, vášnivá prosba, která se změnila ve vyznání lásky, přerušené a nerealizované, čistá agónie z její opětovné ztráty, pouť na konec světa, aby ji přivedl zpátky.