Kult X | Akta X

Nejprve jsem chtěla napsat jen krátkou poznámku pod svůj minulý článek, Akta X vs. rok 2011. Kdo je Hank Moody?, kde bych poděkovala za všechna přání, abych si svou jízdu seriálem Akta X užila, ale nakonec, jelikož jsem nepoučitelný grafoman a jedna moje část si stále myslí, že jsem třeskutě vtipná a že svět potřebuje znát můj názor na cokoliv, k čemu jsem ochotná se vyjádřit, rozhodla jsem se, že přece jen shrnu sezónu po sezóně.

Můj názor na pilotní díl už všichni znáte, aniž byste chtěli. A tak zatímco ze sebe Hank Moody dělá brutálního blba uvíznutého někde mezi mrtvými opicemi a sponzory (a musím prostě napsat, že onen záběr mrtvolu visící na dveřích s kalhoty u kotníků a rukama zakrývajícíma si „junk“, jak by řekli Amíci, byl prostě ZNEPOKOJIVÝ), značně zaneprázdněného prděním na golfovém hřišti, já ustupuji k první sezóně Akt X, protože – a buďme teď k sobě krutě upřímní – i creepy Mulder je lepší, než plynatý Moody.

Akta X mě znovu překvapily a to ve chvíli, kdy se mi stalo něco, co už dlouho ne. Pokud se na něco rozdívám a nedokoukám to, většinou je to proto, že mě to nudí a následuje dlouhý půlrok přemlouvání se, abych to laskavě dokoukala. U Akt X jsem dvakrát epizodu vypnula a přistihla jsem se, že to není proto, že bych se nudila, ale proto, že mi prostě kus epizody uniká sítem pozornosti a já jsem i v polovině nespokojená. Prostě, přistihla jsem se, že na Akta X nemůžu koukat večer před spaním jako relax, že na ně musím mít náladu.

Možná právě proto jsem první sezónu dotlačila až na začátku března – dávkovat si díly tak, abych zvládla „Máldra“ do všech detailů, mi dalo docela zabrat. Přesto ale, než se větičkou zmíním o každé epizodě (a někde bude sakra těžké zůstat jen u jedné větičky), musím vám sdělit několik závěrů, ke kterým jsem došla.

1) Nikdy se nepřiblížím k holčičce se jménem Eve. Děti jsou zlý a zákeřný, a ty, co se jmenují Eve, dvakrát tolik.

2) Pokaždé, když jsem nucená použít eskalátor, v žaludku se mi usadí hodně nepříjemný pocit. Hodně. Nepříjemný. Pocit.

3) Generál Hammond (Don S. Davis – chybíte nám, pane Davisi, R.I.P.) vedl dvojí život. Mizera.

A teď k těm větičkám. (A pokud vám to ještě nedošlo, s tím, že si o sobě myslím, že jsem vtipná, to myslím vážně. Sledujte.)

Deep Throat – Po pilotu přišlo drobátko zklamání, nebylo to vůbec tak tajemné, jak jsem čekala.

Squeeze – Jelikož jsem od prvního dílu nedostala, co jsem čekala, klidně jsem si pustila další, a následně jsem se málem… (sem vložte libovolný expresivní výraz ze slovní zásoby Debry Morgan). Navíc – a ano, dlabu na pravidlo jedné věty, suďte mě – majetnický! Mulder, tahající Scully za medailon, byl přímo tsunami na můj shipperský mlýneček.

Conduit – Temný Mulder je dobrý Mulder.

The Jersey Devil – Výborná epizoda, výborní Mulder a Scully.

Shadows – Předtím, než si Lauren Kyte (Lisa Waltz) změnila jméno na Laurie a vzala si politika, za jehož vraždu ji následně Castle a Beckett zabásli, mohla se přitulit k agentu Mulderovi. (Šťastná mrcha.)

Ghost in the Machine – Taky si někdo vzpomněl na 2001: Vesmírná odysea, popřípadě na Pierce Brosnana, inteligentní dům ze Simpsonových?

Ice – hshgfczsdgyhjsfrgfaj­ksfczausefgskdI­UWAOFISDFASFAS­FKASHFDZGAVF. (!!!)

Space – Pro mě jeden ze slabších dílů, u něhož jsem myslela místo na Muldera a Scully na Imhotepa. (Moje smůla, já vím.)

Fallen Angel – Nemám ráda skladiště.

Eve – !!!

Fire – Znepokojující díl se spoustou britského přízvuku. Navíc, Phoebe Green (Amanda Pays) je hot. (Hot, fire… Nikdo nic?)

Beyond the Sea – Když pomineme dvojí život generála Hammonda, pro mě hodně podstatná epizoda, co se týče introspekce do dušičky Scully.

Gender Bender – Pokud je něco ještě znepokojivějšího, než Robert de Niro v růžovém tutu z filmu Stardust, tak je to spojení úchyla, co mění pohlaví, a skupiny, která vypadá nebezpečně jako puritáni z Mayflower. (A na puritánech z Mayflower je, prosím pěkně, znepokojivé úplně všechno.)

Lazarus – Výborný nápad, výborná epizoda.

Young at Heart – Nejen, že dělal dr. Ridley (Robin Mossley) nepořádek ve Hvězdné bráně, on ještě ke všemu stvořil… nechce se mi to titulovat.

E.B.E. – Pro mě dosud nejsilnější epizoda zahrnující ufouny. (A nejsilnější výrok Scully: „Mulder, the truth is out there. But so are lies.“)

Miracle Man – Další silná epizoda.

Shapes – Při této epizodě jsem cítila obrovskou úlevu, že „měnič tvarů“ není tentokrát promiskuitní puritán.

Darkness Falls – Epizoda stejně sugestivní a působivá, jako Ice. (Taky stejně nechutná, mimochodem.)

Tooms – Co se stane, když spojíte Squeeze a eskalátor? Ewwww… (A další perla sezóny.)

Born Again – Protože dvě k smrti děsivé vraždící holky nestačily.

Roland – Nejen, že mě Akta X naučila bát se dětí, teď už mám strach i z autistů. Díky.

The Erlenmeyer Flask – Silné, opravdu hodně silné finále. Smrt Mulderova informátora (Jerry Hardin) jsem nečekala a jeho poslední větu, „trust no one,“ mi nemusel nikdo opakovat, abych věděla, že se mi vryje do mysli. Moment překvapení i veškeré vzrušení ve chvíli, kdy Mulder oznámí, že Akta X končí, vyjde trochu naplano, když mám na disku dalších osm sezón a dva filmy, ale přesto jsem poněkud netrpělivá dostat se konečně do té správné „X“ nálady a pustit si druhou řadu.

napsala SaM

Komentáře: 6

Níže si můžete přečíst profily čtyřiadvaceti nejdůležitějších postav, s nimiž jsme se v devítileté historii seriálu Akta X setkali. Stačí kliknout na jakýkoliv z náhledů níže. V této souvislosti si pochopitelně nenechte ujít aktualizované shrnutí mytologie.

 

Fox Mulder | Dana Scullyová | Kouřící muž | Walter Skinner | Alex Krycek | John Doggett | Monica Reyesová | Alvin Kersh | Diana Fowleyová | Osamělí střelci | Muž z Pentagonu | Pan X | Marita Covarrubiasová | Bill Mulder | Teena Mulderová | Samantha Mulderová | Jeffrey Spender | Cassandra Spenderová | Gibson Praise | Muž s pěstěnýma rukama | První Starší | Conrad Strughold | Knowle Rohrer | Jeremiah Smith | Albert Hosteen

 

Komentáře: 0

Byly mi právě dva roky, když se Akta X začala vysílat, a po celé mé dětství, kterému vévodila Hvězdná brána, mě ostudně míjela. Pamatuji si scénu, na kterou jsem se dívala potají; Mulder se šlechetně vzdává posledního zbytku pitné vody ve prospěch Scully. Pak je tu matná vzpomínka na první film, která se trochu rozjasní po slušných pár letech, kdy se k němu dostávám znovu a jako bonus konečně zhlédnu i několik vybraných dílů. Svoje odhodlání, které je zatím k ničemu, podporuji zhlédnutím druhého filmu před dvěma lety v kině, což se stává velkým dobrodružstvím, jelikož nevím, co a proč se tam vlastně děje.

Je začátek roku 2011 a já konečně zapínám pilotní díl. Stačilo k tomu čekat na čtvrtou řadu mého milovaného Californication déle, než bylo v plánu, a vyhnout se pre-airům, čehož začínám litovat. Zjišťuji, že celých čtrnáct let předtím, než se David Duchovny jako Hank Moody postavil před oltář v jednom kalifornském kostele, který je evidentně velmi bohatý na rozpustilé jeptišky, se jako poněkud podivínský Fox Mulder schovával v dolních patrech budovy FBI, kde byl osudově nalezen nejprve Danou Scully, a pak i mnou.

Tahle shoda s roztomilou Scully mi zůstala po celé tři čtvrtě hodiny pilotu. Spolu s ní jsem zachovávala skepticismus, spolu s ní jsem měla pocit, že jsem na jedince třetího druhu narazila v momentě, kdy jsem poprvé spočinula zrakem na Mulderovi, a žádné další hledání není třeba, a spolu s ní jsem se postupně poddávala tomu, co mi bylo naservírováno na stříbrném podnose. Jediný rozdíl mezi mnou a jí je v tom, že já měla možnost vidět, čemu ona jen zdráhavě začíná věřit.

Mládí strávené při Hvězdné bráně a dalších sci-fi „pokladech“ a při frekvenci seriálů, které za rok projdou před mýma očima, mě, troufám si tvrdit, přesvědčilo, že jsem téměř všechno, co jde vymyslet, už viděla ve sto obměnách. (I když je pravda, že ona mnou vzpomínaná úvodní scéna Californication, po které jsem se do onoho seriálu a Hanka Moodyho zamilovala, zatím nebyla překonána a to dokonce ani v seriálech, jejichž podstatnou, ne-li většinovou částí děje jsou právě tyto scény, jen drobátko explicitnější.) Takže co mi můžou Akta X po tomhle všem ještě dát?

1) Chemie. Samozřejmě ne onen zbytečný středoškolský předmět, jehož podstatu Scully evidentně na rozdíl ode mě ovládá, myslím lidskou chemii – konkrétně chemii mezi Mulderem a Scully. Přestože se sbližují díky společnému případu, přestože se spolu smějí, a přestože se objímají – to všechno už v pilotním díle – cítím neuvěřitelnou propast mezi nimi, na kterou poslušně dbají, a přesto chci, aby přestali.

Ačkoliv obzory Scully byly na konci dílu povážlivě rozšířeny, pořád si je tak jistá, že mu šplouchá na maják, jako v momentě, kdy zastavil uprostřed silnice a nakreslil na beton kříž, a logicky si od něho drží odstup. A ačkoliv na ni Mulder celkem rychle začne brát ohledy, nedělá si iluze, že by byla jiná, než všichni ti, co ho vyhnali do podzemí – ale na rozdíl od Scully tyto předsudky brzy překonává. Aspoň se zdá.

Už po prvním díle je vztah mezi nimi zkrátka výjimečný. (Také výjimový, výjimistý, výjimičelý.)

2) Mulder. Když jsem byla malá, naši mi říkali, že se na to nemám dívat, že se budu bát. Že je to děsivé. V tom, uznávám, měli pravdu, a možná postupem času a sezón zjistím, že je to fakt děsivé celkově. Nicméně jediná věc, co byla děsivá v pilotu, byl Mulder. Myslím to vážně – já bych s ním nejela na výlet exhumovat mrtvoly a chodit v temném lese ani za krev jednorožce. Je pravda, že ze začátku na něm není děsivé vůbec nic, a že působí opravdu schopně a racionálně. Pak ale náhle zastaví vprostřed silnice a začne sprejovat kříž na silnici (ano, tahle scéna mě evidentně dostala), exhumovat těla a mluvit o mimozemšťanech, a pak se dlouze zadívá přes polopropustné sklo na konci dílu přesně na Scully, ačkoliv by ji správně neměl vidět, a já mám pocit, že se z něj počůrám strachem. Mulder je jeden z důvodů, proč slovo „creepy“ nelze přeložit do češtiny beze ztráty významu. Mulder je „creepy“. No fakt.

3) Scully. Je roztomilá, je normální a je prostě k pomilování. Člověk má pocit, že ke creepy Mulderovi nemohli vybrat do dvojice lepší postavu, než Scully, a že ji nemohl hrát nikdo lepší, než Gillian. Její velké, až neuvěřitelně vykulené oči, nechápavý výraz a ono, „co tu sakra dělám,“ a, „dejte ho prosím pryč,“ si zkrátka nedovedu přestavit na jiné tváři.

4) Mimozemšťani. Vyrostla jsem sice na Hvězdné bráně a Hvězdných válkách, ale octnout se ve světě příšerné americké módy devadesátých let a v momentě, kdy si nikdo nemůže být jistý, že malí zelení (šedí?) mužíčci skutečně existují, a pokud už si je někdo jistý, tak i věří i tomu, že jsou bez výjimky zlí a úchylní (a upřímně, kdo jiný, než úchyl, by vám strkal sondu do nosu?), je velmi osvěžující. Možná právě proto, že už mi ukázali všechno, co šlo, mimoděk způsobili, že vrátit se k něčemu, v čem nikdo nic neví a všechno je jedno velké X, a v čem všechny jistoty musí být teprve objeveny, je vlastně velmi dobrý nápad.

Přestože doba, která uplynula mezi dneškem a datem vysílání, je už plnoletá, pilotní díl ukazuje minimum efektů a jen velmi vágní „něco“, co si z nás dělá pokusné králíky (a strká nám sondy do nosu – ne fakt, komu tohle mohlo přijít jako dobrý nápad?), pořád to funguje. Nedokážu posoudit, jestli víc, nebo míň, než tehdy, ale na mě to opravdu zabralo. (Ale taky to může být i tím, že Mulder je creepy.)

5) Humor. Scullyino protáčení očí, nevěřícné výrazy, spolu s Mulderovým nefalšovaným překvapením, když si před ním začne sundávat svršky a stojí tam jen ve spodním prádle (ačkoliv si najednou nejsem jistá, z čeho byl překvapen víc – jestli z faktu, že tam stojí skoro nahá, nebo z faktu, že chce jen zkontrolovat komáří štípance), i to stačilo, abych odhadla jistý komický podtón, u kterého věřím, že bude jen sílit.

6) Všeobecné povědomí. Je to staré a všichni to znají, a i já mám pocit, že vlastně vím, na co se dívám. A pak přijde ten krásný moment – může to být jedna scéna, může to být epizoda, nebo třeba jen záběr – kterou bych tam nečekala, ale která tam funguje, patří tam, a já se cítím, jako bych něco skvělého objevila. (Ano, mluvím o té scéně s polopropustným sklem.) A je celkem fuk, že už to tu je taaak dlouho a že spousta lidí přede mnou už ten objev dávno učinila, protože ten pocit a zážitek je jen můj.

7) David Duchovny. Přiznám se, že jsem Davida za příliš velkého herce nikdy neměla, ale po prvních desíti minutách pilotu jsem zapomněla, kdo je Hank Moody. Nevím, co je víc hodné obdivu – jestli fakt, že se po tolika letech u Akt X dokázal vzpamatovat a postavit na sobě naprosto odlišné Californication, nebo jeho herecké umění jako takové.

Tohle všechno jsem našla v pilotní epizodě, a nemám jedinou námitku, která by zabránila tomu, abych se pustila do dalších dílů. Mimoto má sledování takového seriálu hned dvě výhody – všichni ví, že je to kvalitní, a nepřibývají další díly, které vás nutí sledování uspěchat. Je to tam, nehýbe se to, a je to tu jen pro mě.

napsala SaM

Komentáře: 15

Zatím vznikly dva celovečerní filmy, třetí se teprve plánuje: FILM 1 | FILM 2 | FILM 3

Filmová společnost 20th Century FOX v polovině roku 2008 oznámila, že v jakémsi svém dlouhodobém plánu počítá s třetím celovečerním filmem na motivy seriálu Akta X. Ještě před premiérou druhého filmu se Chris Carter, duchovní otec celého televizního fenoménu, vyjádřil, že věří v další pokračování. Krátce po premiéře dvojky se dokonce objevila zpráva, že Carter třetí film už připravuje. I podzim 2008 byl ve znamení pozitivních zpráv: nejprve společnost FOX oznámila, že vznik třetího filmu závisí už jen na Caterterovi a jeho týmu, na což producent Spotnitz kladně reagoval. V závěru roku se k pokračování vyjádřil dokonce William B. Davis, dlouholetý představitel Muže s cigaretou, který se nechal slyšet, že ve třetím filmu nesmí chybět. Chris Carter, který bude stoprocentně stát za scénářem filmu, totiž třetí celovečerní Akta X plánuje jako mytologická. Zároveň by se mělo jednat o definitivní završení celého fenoménu Akta X. O novém filmu padla řeč už i v roce 2009, kdy se producent Spotnitz vyjádřil, že film vznikne do roku 2012. Zareagovala i Gillian Andersonová, která se vyjádřila, že pokud natáčení filmu dostane definitivně zelenou, ona se ráda přidá. Ničeho víc, než jen slov, jsme se ale zatím bohužel nedočkali, a tak osud třetího filmu je stále ve hvězdách.

Jak sami můžete vidět níže (i výše), mnoho potvrzených zpráv bohužel nemáme. Dnes, na začátku roku 2011, vlastně ani nevíme, kdy přesně bude film vznikat, natož pak, kdy bude jeho premiéra. Jelikož byla potvrzena mytologická povaha celého snímku, můžeme se po stránce žánru těšit na politický thriller, který známe právě z tolik populárních mytologických epizod seriálu. Pokud jde o herce, pak vedle Davida Duchovnyho a Gillian Andersonové nebyl potvrzen vlastně nikdo další. Tvůrce seriálu Carter se však v minulosti v jednom z interview nechal slyšet, že by ve filmu rád viděl Roberta Patricka a Annabeth Gishovou, kteří vystupovali v osmé a deváté sérii a stali se neoddělitelnými mytologickými postavami.

• Chris Carter věří ve třetí film (19.04.2008)
• ORGASMUS! Chris Carter již plánuje třetí film (04.08.2008)
• FOX: Osud třetího filmu závisí na Carterovi a spol. (15.10.2008)
• Franka Spotnitze těší vyjádření šéfa FOX k třetímu filmu (18.10.2008)
• Bill Davis promluvil: Chci být ve třetím filmu! (21.10.2008)
• Potvrzeno: Třetí film odstartuje mimozemskou kolonizaci planety (18.11.2008)
• iDNES.cz poprvé píše o třetím filmu Akta X (05.01.2009)
• Frank Spotnitz: Třetí film bude do roku 2012 (28.02.2009)
• Gillian Andersonová: Není důvod nedělat třetí film Akta X (22.08.2009)
• Osud třetího celovečerního filmu stále ve hvězdách (25.10.2010)

Smutnou jistotou pak už jen zůstává, že film určitě nebude režírován Kimem Mannersem. Tento vynikající režisér, který natočil jedny z nejlepších mytologických dílů (jmenujme např. Requiem, Within, Without, Per Manum, Essence, Existence či závěrečné epizody seriálu The Truth) už bohužel není mezi námi.

Komentáře: 4

Poslední roky byly plné výročí. V roce 2008 uplynulo patnáct let od 10. září 1993, kdy byla vysílána první epizoda seriálu, a rok před tím to zase bylo rovných pět let od 19. května 2002, kdy byl seriál Akta X završen. Je tedy nejvyšší čas upozornit na ty největší klenoty, které se v devítileté historii Akt X objevily. Jak můžete vidět níže, vyhlášení není pojato jako žebříček nejlepších epizod, jednotlivé díly seriálu jsou uvedeny v pořadí, ve kterém byly vysílány. Při výběru jednotlivých epizod nebyla brána v potaz pouze jejich kvalita, ale také významnost v rámci celého seriálu, která se podepsala na dalším směřování Akt X. Při čtení nezapomeňte, že se jedná o článek, který jsem sestavil já sám, a tak jde pouze o subjektivní hodnocení jednoho oddaného fanouška Akt X. První část tohoto vyhlášení je zde.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Avatar (3. série, 21. epizoda) režie James Charleston | scénář Howard Gordon podle námětu Davida Duchovnyho | poprvé vysíláno 26.04.1996

I Skinner má svůj osobní život. A dobře si toho byl vědom samotný David Duchovny, podle jehož námětu na konci třetí série vznikla epizoda Avatar. Výsledkem jeho spolupráce se scénáristou Howardem Gordonem, autorem epizod jako Sleepless, Grotesque či Synchrony, byl až neobvykle povedený mix tajuplné, ale zároveň velmi citlivé podívané. Středobodem příběhu byl totiž rozvod zástupce ředitele FBI a nadřízeného Muldera a Scullyové s jeho manželkou. Nebyla by to však Akta X, aby se do toho všeho nepřipletla ještě řádně bizarní vražda s notně pikantní příchutí, a tak na hotelovém pokoji bylo vedle Skinnera nalezeno tělo šlapky. A nebyl by to Mulder, aby z vraždy neobvinil sukuba, středověkého démona, který se po nocích přikrádá k mužům, aby z nich vysál život. Skinner mu pochopitelně opět není schopen příliš porozumět, i když právě Mulder se Scullyovou jsou Skinnerovou jedinou a poslední šancí. Proti nim však stojí těžký kalibr – Muž s cigaretou, který v celém případu vidí velkou šanci, kterak se relativně mocného Skinnera konečně zbavit. S epizodou Avatar nám tak vzniká zajímavý žánrový mix, protože sledujeme částečně samostatně stojící příběh a částečně mytologii. Ale především sledujeme první epizodu, která je primárně věnována Skinnerovi a která je prostě vynikající. Více v recenzi.

Na co nezapomeneme: Nevím, jak vy, ale já určitě nikdy nezapomenu na závěr této epizody. Nejde tu jen o to, že našeho drahého Skinnera konečně zase vidíme sedět za jeho stolem, ale především o okamžik, kdy si Skinner znovu nasadí svůj snubní prsten. Možná jsem blázen, ale až v tuto chvíli jsem si jeho postavy začal opravdu vážit.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Quagmire (3. série, 22. epizoda) režie Kim Manners | scénář Kim Newton | poprvé vysíláno 03.05.1996

Akta X by nebyla Akty X, kdyby si to Mulder a Scullyová minimálně jednou nerozdali s příšerou, která by alespoň částečně nepřipomínala veleslavnou Lochnesku. Právě k tomuto došlo v epizodě Quagmire, na které se doslova vyřádili dva jmenovci – scénárista Kim Newton a režisér Kim Manners. Byť je fakt, že tato epizoda trpí jistou nevýrazností v nadupaném závěru třetí série, nic to nemění na tom, že ji prostě zbožňuji. Nejvíce si na ní cením humoru, který je i přes všeobecně odlehčeného ducha třetí sezóny stále docela svižný a originální. A pak všechno to, pro co Akta X milujeme – pro případ nadšený agent Mulder, zamračená a věčně skeptická Scullyová, která by nejraději byla tisíc mil od „místa činu“, a pak samozřejmě Queequeg. Ta malá kulatá hrouda je prostě k sežrání a pokud ji nemilujete, určitě vás rádi přijmou na FBI, protože jste nejspíš replikanti. O to bolestivější je pak způsob, jakým se nebohý pejsek odebere do psího nebe (někdy se prostě nevyplácí, když jste k sežrání). Ještěže zasáhne agent Mulder, který v legendárním souboji Mulder versus aligátor nezapomenutelného psíka pomstí!

Na co nezapomeneme: Nejspíš na ten závěr s náhle se vynořivší Big Blue, který se do toho všeho tak strašně nehodí, že tam nakonec padne, jak ulitý. Každý si taktéž určitě vzpomene na krátký pobyt Muldera a Scullyové na ostrůvku „uprostřed“ jezera, kde se odehrála debata, která byla jistou předzvěstí mnohem slavnější diskuse obou agentů z epizody Detour. A když už jsme u těch diskusí, tak stejně jako jezero vyplavilo několik záhad a lidských těl, kontakty mezi mnohými postavami nabídly hned několik nezapomenutelných slovních přestřelek.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Home (4. série, 3. epizoda) režie Kim Manners | scénář Glen Morgan, James Wong | poprvé vysíláno 11.10.1996

Co napsat a co dodat k již tisíckrát řečenému? Epizoda dvou scénáristických velikánů Glena Morgana a Jamese Wonga nazvaná jednoduše Home je možná nejznámější z celých Akt X. Drastické příběhy Sanguinarium a Unruhe, plné brutálních vražd a násilí, působí vedle této epizody jako takové veselé rodinné komedie. Je pravda, že i Home je tak trochu rodinný příběh, ale vzatý z poněkud jiného konce. Vyšetřování otřesné vraždy novorozeněte zavede Muldera a Scullyovou až na zchátralou farmu do idylického městečka Home ve státě Pensylvánie. Agenti zde objeví tajemství, která neměla spatřit světlo civilizovaného světa (a oči diváků se slabším žaludkem). Žádný div, že Home byla hned po svém odvysílání v USA stažena z televize a znovu uvedena až po třech letech, na Halloween roku 1999. Skrz litry krve, zohavená těla a zaživa pohřbená dětská tělíčka však oči některých diváků neviděly to nejdůležitější – že tato epizoda je skutečně děsivá a její atmosféra je hustší než výraz na tváři Alfreda Hitchcocka. Vskutku jeden z nejbrilantnějších hororů, kterým Morgan a Wong vzpomenuli na své předešlé mistrné kousky Squeeze, Ice a Die Hand Die Verletzt.

Na co nezapomeneme: Na takovou normální americkou rodinku Peackockových a její matku, která dlouhé dny nejraději tráví zastrčená pod postelí v temném pokoji bez oken. Těžko se zapomíná i úžasná skladba „Wonderful! Wonderful!“ od Johnnyho Mathise.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Paper Hearts (4. série, 8. epizoda) režie Rob Bowman | scénář Vince Gilligan | poprvé vysíláno 15.12.1996

Zajímavý paradox. Nejlepší epizoda, která vyprávěla příběh o Mulderově sestře, a přitom není mytologií. Ačkoliv je Samantha stěžejním mytologickým prvkem, tak Paper Hearts, která o příběhu Mulderovy nezvěstné sestry pojednává, je krystalickou samostatně stojící epizodou. Scénárista Vince Gilligan však pro svůj příběh dokázal Samanthy brilantně využít. Pátrání po papírových srdíčkách sice na první pohled vypadá nevinně, nakonec se však sledování této epizody doporučuje jen psychicky silným jedincům. Vince Gilligan, jak už bývá v jeho případě zvykem, ze své epizody vytvořil krásný vícežánrový zážitek, ve kterém si své najdou příznivci smutných dramat, ale i fanoušci zapeklitých detektivek s charismatickou hlavní postavou v záporné roli. Tom Noonan, který ztvárnil úchylného masového vraha Johna Lee Roche, ve své roli odvedl maximum a na výsledku je to znát. Když se k tomu všemu přidaly ještě schopnosti zkušeného režiséra Roba Bowmana, který mimochodem touto dobou již připravoval první celovečerní film, není divu, že vznikla jedna z nejlepších epizod už tak špičkové čtvrté série. Další informace hledejte v recenzi.

Na co nezapomeneme: Je toho hodně. Především Mulderovy sny, které jsou zpracovány na jedničku a mají vše, co mít mají, hutnou atmosférou počínaje. Navíc v nich dojde k několika překvapivým okamžikům – Mulder zažije alternativní verzi únosu své sestry a se Samanthou se dokonce „setká“. Něžnější divačky Akt X si pak tuto epizodu dozajista hned několikrát milerády pauznuly – to když se na scéně objevily Mulderovy nešťastné oči. Na druhou stranu, pohled na dětskou kostru jistě nevyvolá zrovna tu nejlepší náladu ve většině z nás. Na závěr pak vzpomeňme nervydrásající scénu, v níž si to Mulder s Rochem definitivně vyřídí.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• The Post-Modern Prometheus (5. série, 6. epizoda) režie Chris Carter | scénář Chris Carter | poprvé vysíláno 30.11.1997

Napsal jsem to už jednou a napíšu to zas – slunce je horké, voda je mokrá a Chris Carter je geniální. Stejná formulka platí i pro epizodu The Post-Modern Prometheus ze začátku páté série, další z Carterových autorských výtvorů. V jejím případě by se akorát hodilo zdůraznit ještě to, že obraz je černobílý. Aby totiž režisér dodal na atmosféře celého příběhu, dovolil při vzniku epizody použít pouze odstíny černé a bílé barvy. Celé vyprávění tedy vypadá stylově a získává vskutku magický nádech. Špičkové technické řešení se však netýká jen obrazu, ale i hudby, kamery a především výpravy. Je jen škoda, že některým českým divákům nemusí být všechny kulturní narážky a režisérovy pohnutky zcela srozumitelné. To ale nic nemění na velmi vysoké kvalitě epizody, která i navzdory vyřčenému nabízí jedno nádherné poselství, které je srozumitelné všem lidem, bez rozdílu věku, pohlaví, barvy pleti či národnosti. Další názory hledejte v recenzi.

Na co nezapomeneme: Na famózní soundtrack, díky němuž jste si v jednom kuse připadali jako na diskotéce osmdesátých let, a na závěrečné vystoupení nesmrtelné Cher, která svým hudebním poselstvím jistě zvedla náladu nejen Velkému Mutantovi. Nezapomenutelný je i Jerry Springer a vůbec celé to malebné prostředí, v němž se příběh epizody odehrává. A pak taneček… proboha, vždyť to je alfa a omega celého seriálu!

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Bad Blood (5. série, 12. epizoda) režie Cliff Bole | scénář Vince Gilligan | poprvé vysíláno 22.02.1998

V Aktech X snad neexistuje gagy a hláškami nahuštěnější epizoda, než je Bad Blood, vpravdě nesmrtelná klasika z našeho oblíbeného seriálu. Tato věta, která před několika měsíci na našem webu uzavřela recenzi této epizody, je všeříkající a nic dalšího v podstatě netřeba dodávat. Po epizodě The Post-Modern Prometheus je Bad Blood další z tzv. never happened X-Files episodes, tedy epizod, které se ve „skutečném“ světě Akt X nikdy nestaly. Ten, kdo tuto epizodu viděl, jistě toto moudré rozhodnutí Chrise Cartera schválí. Pokud vůbec existují, pak je v Aktech X velmi málo epizod, které jsou bláznivější, než tato. Bad Blood je velkolepá parodie téměř na všechno, co jsme v Aktech X kdy viděli. Vyniká především originálním stylem vyprávění, kdy jeden příběh, konkrétně nepříliš povedené vyšetřování případu z Akt X, vidíme ze dvou různých úhlů pohledu. Vyprávění Muldera a vyprávění Scullyové se přitom liší ve velmi vtipných detailech. Více v recenzi.

Na co nezapomeneme: Když se řekne Bad Blood, tak se většině z vás vybaví jediná věc – zuby šerifa Hartwella. Při sledování těch pohledů, které tomuto fešákovi věnovali Mulder i Scullyová, se člověk nedokáže neusmát. V této epizodě pak agentka Scullyová strávila v pitevně více času, než je obvyklé. A že si tam užila! Jen by nás všechny jistě zajímalo, jaký asi musí mít drobná agentka žaludek, když při vážení všech těch střev a srdcí ještě stihne myslet na večeři a dostat chuť na pizzu. Byly bychom tu do rána, kdybychom vzpomínali na všechny strasti i slasti hlavních postav tohoto po všech stránkách scénáře pošahaného příběhu. Postel na mince i Mulderův taneček nad košem si připomeňme jen heslovitě.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Folie a Deux (5. série, 19. epizoda) režie Kim Manners | scénář Vince Gilligan | poprvé vysíláno 10.05.1998

Epizoda, u které by se bál i Hitchcock. To není žádná laciná propagace, to je holý fakt. Epizoda Folie a Deux obohatila Akta X o velmi specifickou atmosférou, kterou obalila vzrušujícím paranoidním nátěrem. A sladká paranoia postihla krom jiných postav agenta Muldera, což už samo o sobě je zárukou kvality a dobré zábavy. Agent Mulder si o to ostatně říká od samého začátku, když nechává Scullyovou ve Washingtonu a vyráží vyšetřovat na vlastní pěst (to je, mimochodem, jedna z výrazných změn, která tento díl odlišuje od zaběhlého konceptu vyšetřování z ostatních epizod). Onen prvek nelítostné paranoii, kterou člověk prostě nedokáže vyhnat z hlavy, je velmi vzrušující a celé podívané dodává šťávu. Při sledování si tak vzpomenete na příběhy jako Grotesque, Via Negativa a Field Trip, přičemž vliv té první jmenované je patrný téměř na každém kroku. Byla to koneckonců právě Grotesque, ve které si Mulder užil první dávku šílenosti. Více se dočtete v recenzi.

Na co nezapomeneme: Na co asi!? Na dost možná nejslavnější scénu mezi Mulderem a Scullyovou, při níž hrozil infarkt desítkám tisíců shippers. Jedná se o sekvenci, ve které Mulder leží upoutaný na nemocničním lůžku a je vzhledem ke svým předešlým paranoidním eskapádám všemi považován za blázna. V ten okamžik zoufalý agent řekne Scullyové, že ona je jeho „jediná z pěti miliard“ – jediná na celém širém světě, kdo mu věří. Myslím, že tomuhle může konkurovat snad jen taneček z Post-Modern Prometheus.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Field Trip (6. série, 21. epizoda) režie Kim Manners | scénář Frank Spotnitz, Vince Gilligan, John Shiban | poprvé vysíláno 09.05.1999

Co říct k epizodě, která je dle mého názoru s největší pravděpodobností nejlepší z celého seriálu. Věnovali jsme se jí už několikrát, krom obsáhlé recenze třeba fotografiemi z natáčení. Field Trip v sobě spojuje pochybnosti, zlá tušení a všudypřítomnou nejistotu prvních pěti sérií, přičemž to celé koření svižnou atmosférou série šesté. Navíc jakožto poslední samostatný díl šesté série toto neobvykle originální a poutavé období symbolicky uzavírá. Byť neustálé dějové zvraty nenechávají diváka v klidu, musím velmi pochválit závěrečnou scénu záchrany obou agentů. Jedná se o zcela jedinečný shippers okamžik, který vztah Muldera a Scullyové dokonale vykresluje a nepotřebuje k tomu, aby zaznělo jediné slůvko.

Na co nezapomeneme: Jak už bylo řečeno v recenzi, Field Trip není jen výletem do krásné přírody, je také výletem do podvědomí našich agentů,  je to cesta do jejich nejčernějších nočních můr. Proto jen těžko budeme zapomínat na okamžiky, kdy Scullyová nalezla „Mulderovu“ kostru, nebo když si Mulder ve „Skinnerově kanceláři“ uvědomí, že dost možná z jeskyně plné houbových výparů nikdy neunikl. Konkrétně u druhé zmíněné scény mám dodnes husí kůži. A myslím, že taktéž velmi obtížně budeme z hlavy vyhánět „Mulderův pohřeb“, na který jen tak mimochodem dorazí sám Mulder.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Via Negativa (8. série, 7. epizoda) režie Tony Wharmby | scénář Frank Spotnitz | poprvé vysíláno 17.12.2000

Nejlepší epizoda osmé série. Už z první věty lze snadno odvodit, že Via Negativa je těžký kalibr. V podstatě se dá říct, že příběh epizody se velmi podobá předcházejícímu Field Trip, je pouze navlečený do temného kabátu, který ponurost celé osmé sezóny skvěle symbolizuje. Scénárista Frank Spotnitz označil tuto epizodu za svůj osobní příspěvek do osmé série seriálu, v níž se tvůrci zavázali k návratu do starých dobrých hrůzostrašných časů prvních dvou sezón. Je jen velká škoda, že Muldera zde nepotkáme a Scullyovou uvidíme jen krátce, zato se do centra dění dostává agent Doggett, který si užije dost za oba dva zmíněné absentéry. Vůbec poprvé od začátku jeho působení na Aktech X se totiž na tohoto vyhlášeného skeptika snesou paranormální a jen obtížně vysvětlitelné jevy. Závěrečných deset minut, v nichž se tvrďák Doggett se svými děsy setká tváří v tvář, snad ani netřeba připomínat. Od prvního uvedení epizody nedávno uplynulo deset let, recenze je zde.

Na co nezapomeneme: Jednoduše řečeno, na posledních deset minut. Doggettovo psycho je jedním z nejmocnějších okamžiků v osmé sérii a každý skutečný fanoušek Akt X musel tuto děsivou sekvenci ocenit potleskem vestoje. Doggett samotný pak bezesporu nezapomene na svou hrůzostrašnou vizi, ve které se mu v rukou zjeví useknutá hlava agentky Scullyové. Sluší se taktéž připomenout, že v této epizodě se Doggett poprvé setkal s trojicí Osamělých střelců.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Release (9. série, 16. epizoda) režie Kim Manners | scénář David Amann | poprvé vysíláno 05.05.2002

Audiovizuální skvost deváté série a zároveň nejlepší epizoda tohoto období. Thriller Release s výraznými detektivními prvky je příkladem bezchybné spolupráce mezi režisérem Kimem Mannersem a hudebním skladatelem Markem Snowem. Hned několik scén této detektivky, která definitivně uzavírá Doggettův bolestivý rodinný příběh, si budete dlouho pamatovat. Téma Doggettova uneseného a zavražděného syna, které bylo představeno na začátku osmé série, tvůrci považovali za velmi důležité, a tak mu nakonec věnovali jednu z posledních epizod celého seriálu. A jak už jsem naznačil, výsledek je téměř výjimečný. Vůbec se nebojím říct, že toto v kapitolách vyprávěné rozloučení se synem agenta Doggetta je prostě lepší, než sbohem, které jsme v sedmé sérii dali Mulderově zmizelé sestře.

Na co nezapomeneme: Na ten jemný, a přece tak silný a nesmírně podmanivý klavírní motiv, kterého maestro Snow využil hned několikrát. Asi už nikdy z hlavy nedostanu zatčení kadeta Haeyese a závěrečnou scénu, v níž smířený Doggett vysypává popel svého syna do moře. Přiznám se, že v ten okamžik jsem měl v očích slzy.

 

Řeč čísel: Nejúspěšnějším obdobím Akt X, pakliže se řídíme tímto vyhlášením, se stala třetí série, z níž se mezi dvacet nejlepších dostalo rovnou pět epizod. Následuje ji série druhá se čtyřmi epizodami. První a pátá řada nabídly po třech epizodách, čtvrtá série epizody dvě a šestá, osmá a devátá série po jednom dílu. Absolutními vítězi celého vyhlašování jsou však dva lidé. Ze scénáristů je to Darin Morgan, jehož tři nejslavnější humorné příběhy v žebříčku pochopitelně nechybějí. Zabojoval také Darinův starší bratr Glen Morgan, který ve spolupráci se svým věčným parťákem Jamesem Wongem procpal do tohoto vyhlášení hned čtyři své epizody – atmosferické klenoty Squeeze, Ice, Die Hand Die Verletzt a Home. Měřeno po stránce režisérských schopností a zkušeností je však rekordman tohoto žebříčku jasný: Kim Manners se posadil na režisérskou židli skoro u poloviny z výše uvedených epizod. Takže díky pane režisére, my nezapomeneme.

Mimochodem, vítězem této ankety je svým způsobem i Queequeg. Ten se všehovšudy vyskytl ve třech epizodách Akt X, z nichž hned dvě se probojovaly do tohoto vyhlášení. Strašlivá smrt v ústech gigantického aligátora však Queequega nezastavila – své zmínky se pejsek dočkal ještě v dílech Alone a Trust No 1. Tomu se říká bojovník!

Komentáře: 11

Když se Chris Carter na konci roku 1996 vyjadřoval k tomu, proč vznikl seriál Millennium, řekl doslova: „Existovaly příběhy, o kterých jsem cítil, že je nemohu zařadit do Akt X, protože pojednávaly o skutečných kriminálnících a opravdových lidských zrůdách. Proto vzniklo Millennium.“ Nejsilnější impuls pro vznik nového seriálu ale samozřejmě dala producentská společnost FOX, která si nový projekt od Cartera jednoduše objednala. Není se ani čemu divit, na podzim 1996, kdy dohoda vznikla, stejná televizní stanice vysílala čtvrtou sérii Akt X, která se v tomto období stala mezinárodním televizním superhitem. V zákulisí se hovořilo, že Carter získal atraktivní honorář, kdy měl za každou epizodu inkasovat jeden a půl milionu amerických dolarů. Nový seriál se původně měl jmenovat 2000, nakonec byl ale zvolen název Millennium, který odkazuje právě na nové tisíciletí.

Herci z Akt X v seriálu Millennium | Terry O'Quinn | Randy Stone

Začněme několika suchými fakty, po nichž se na Millennium podíváme hlouběji a zasadíme si jej do kontextu se seriálovým vesmírem Akt X. Upozorním ale, že v následujícím textu se zdaleka nenacházejí všechny zajímavosti, které je dobré znát. Ty budou doplněny v následujících dnech formou menších aktualit. Základní informací je, že seriál Millennium se skládá ze tří sezón, z nichž první a třetí nabízejí dvaadvacet epizod, zatímco ta druhá o jednu epizodu více. První série byla vysílána od 25. října 1996 do 16. května 1997. Jen v krátkosti připomenu známou informaci, že Millennium získalo vysílací čas v pátek večer, odkud vystrnadilo Akta X, která byla počínaje čtvrtou sezónou přesunuta na neděli. Pilotní epizodu sledovalo v den premiéry rekordních téměř 18 milionů amerických domácností. Pod první sérií se výrazně podepsal Chris Carter se svými nejbližšími spolupracovníky, což je ostatně důvod, proč první řada Millennia může svým temným laděním připomínat stejné období u Akt X. Z celkových dvaadvaceti epizod celkem čtyři zrežíroval David Nutter, jehož filmografii zdobí takové klasiky jako Beyond the Sea či Irresistible, které jako by vypadly ze světa Millennia. Nutter pak režíroval první dvě epizody Millennia, které napsal sám Carter. Ten poté vložil svou důvěru do rukou těch nejzkušenějších autorů typu Glena Morgana a Jamese Wonga (napsali tři epizody) či Franka Spotnitze (dvě epizody).

S druhou sérií začal Carter svůj vliv na seriál ztrácet. Není se čemu divit, druhá řada Millennia se vysílala od 19. září 1997 do 15. května 1998, kdy Akta X vstoupila do páté sezóny. V té musel Carter o své nejstarší dítko pečovat hned v několika ohledech, kdy krom mytologie finišovaly přípravy k uvedení prvního celovečerního filmu. Nový vzduch však Millenniu prospěl, téměř absolutní volnosti se mohli těšit scénáristé Glen Morgan a James Wong, kteří se celkem podepsali pod scénáři neuvěřitelných dvanácti epizod, včetně prvních a posledních dvou. Tito dva pánové k tomu nakonec měli nejlepší předpoklady, protože rok předtím byl zrušen jejich ambiciózní science-fiction projekt Space: Above and Beyond, kvůli němuž před lety opustili řady Akt X (všichni si určitě vzpomínáte na jejich kuriózní rozlučku v závěru Die Hand Die Verletzt). Nyní se Morgan s Wongem vrátili v plné síle a těžili z toho všichni, včetně diváků. Druhé období však nově obohatila ještě jedna další autorská ikona.

Od první epizody druhé sezóny se totiž mezi producenty a konzultanty zařadil Darin Morgan. Tento mladší bratr výše zmíněného Glena skutečně napsal jedny z nejpopulárnějších epizod Akt X (znovu vypisovat komplikované názvy příběhů Clydea Bruckmana, Jose Chunga a dalších by bylo asi zbytečné). Důležité je podotknout, že ona černohumorná originalita Morganovi nechyběla ani při psaní jeho dvou scénářů pro Millennium. A nejen to! Zatímco v Aktech X jeho epizody režírovala trojice zkušených Bowman-Manners-Nutter, v Millenniu si oba své scénáře zrežíroval sám Darin Morgan, čímž dokázal do obou příběhů vpravit o to více své esence. První z nich, devátá epizoda druhé série s názvem Jose Chung's Doomsday Defense, pochopitelně odkazuje na nejslavnější postavu, kterou Morgan zplodil. Na scénu se vrací cynický spisovatel Jose Chung, jehož střetnutí s Frankem Blackem samozřejmě nemají chybu. Tu ostatně nemá ani zbytek epizody, která jinak popisuje bláznivé vyšetřování smrti bývalého člena sekty egosofistů. Morgan zdárně paroduje některé prvky známého scientologického náboženského hnutí. V druhé své epizodě, která je jednadvacátým dílem druhé série s názvem Somehow, Satan Got Behind Me, je Morgan snad ještě divočejší. Popisuje setkání čtyř démonů v jedné laciné kavárně, kde si tito čtyři staří známí povídají o rutině, kterou už několik staletí prožívají, když dennodenně přinášejí zkázu svým lidským obětem. Oběma epizodám, plus několika dalším zajímavým, se na našem webu budeme věnovat ještě mezi svátky.

Třetí série byla vysílána od 2. října 1998 do 21. května 1999. V této závěrečné sezóně již není tolik patrný vliv Carterův, ani Wongův či Morganův. Duchovní otec seriálu ale přeci jen napsal několik scénářů, zatímco Wong s Morganem se poroučeli úplně. Scénáristé i režiséři se relativně často střídali, a tak celková atmosféra třetí série je dosti odlišná od prvních dvou. Zajímavá je práce Thomase J. Wrighta, který z celkových šedesáti sedmi epizod jich režíroval jednatřicet. Jen ve třetí řadě natočil rovnou polovinu dílů, včetně toho prvního a posledního. Wright nakonec dostal na starost i definitivní rozlučku s Frankem Blackem v epizodě Millennium na začátku sedmé řady seriálu Akta X. Seriálové Millennium totiž skončilo docela náhle na jaře 1999 a nedožilo se tak ani příchodu roku 2000. Důvodem byla klesající sledovanost, byť kritika seriál chválila i po třech letech vysílání. Kompletní seznam epizod, včetně doplňujících informací, nabízí millennium-thisiswhoweare­.net, kde se nachází stále aktualizovaná encyklopedie zasvěcená celému fenoménu.

Odlišnosti i spojitosti: Člověk by čekal, že seriály Akta X a Millennium toho budou mít mnoho společného. Opak je pravdou. Tak například se liší základní přístupy, kdy v Aktech X sledujeme dvě hlavní postavy, jejichž názorový rozkol, vedený od samého počátku, se stává ústředním tématem seriálu. V Millenniu není prostor pro skeptika či věřícího a jejich nekonečný střet (byť ten je v Aktech X doveden k dokonalosti a podpořen vynikajícími hereckými výkony obou představitelů). Millennium nabízí de facto jedinou hlavní postavu, se kterou si její autor, Chris Carter, opravdu vyhrál. Frank Black toho moc nenamluví. Frank Black se dokonce ani moc neusměje. Frank Black není vlastně ani příliš hezký. Přesto je to postava, která ve vás dokáže vzbudit emoce. Je to postava, které brzy začnete upřímně fandit. To vše by se samozřejmě nestalo, kdyby se představitelem hlavní role nestal kvalitní a schopný herec. Tím však Lance Henriksen, který Blacka ztvárnil, bez jakýchkoliv pochyb je.

Hlavní postava seriálu Millennium je zkrátka kapitola sama pro sebe. Kdysi jsem četl docela vtipné srovnání obou seriálů, které říkalo, že zatímco v Aktech X máme pohledného agenta FBI a sexy bioložku, tak Millennium nabízí jednoho obstarožního okultistu. To je ve své podstatě pravda, ovšem zbytečně dramaticky podaná. Kdo tedy Black vlastně je? Frank Black je forenzní poradce a externí spolupracovník FBI, který dlouhá léta pracuje jako autor profilů masových vrahů. Lze předpokládat, že by si s agentem Mulderem mohl dobře rozumět (ti z vás, kteří si pamatují, že před nástupem na Akta X působil Mulder v oddělení násilných činů a vypracovával zde právě profily vrahů, dostanou malé plus). Je zde však jedna věc, která Blacka dosti odlišuje. Tou je jeho unikátní schopnost vidět svět očima masových vrahů, což mu pochopitelně mimořádně pomáhá při jeho práci.

Oba hrdiny naopak spojuje jistá forma establishmentu, která je buď zpovzdálí sleduje, nebo jim přímo dýchá za krkem. U Muldera je to FBI i Syndikát, u Blacka je to skupina Millennium. Frank Black se sice nejprve s členy skupiny schází a spolupracuje s nimi, postupem času se však objevují nové znepokojující indicie. Ty mají na svědomí scénáristé Wong a Morgan, kteří v období druhé série dostali seriál do rukou. Právě tito dva pánové se rozhodli, že změní směr seriálu, který začal opouštět koncept masových vrahů a více se zaměřil na intriky a vládní spiknutí okolo skupiny Millennium. Nakonec to nejlépe shrnul samotný Carter, který při premiéře seriálu pronesl, že stačí, když vytvoříte bystrého hrdinu a postavíte ho proti temnému pozadí. Vše ostatní už samo přijde, což se ostatně dokonale vyplnilo už v případě Carterova předešlého televizního projektu s postavou Foxe Muldera.

Další odlišnosti se odehrávají převážně na pozadí. Zatímco Akta X se primárně odehrávají ve Washingtonu D.C., hlavním městě Spojených států amerických a nervovém centru americké politiky, seriál Millennium se naopak od velkoměst východního pobřeží odvrací a diváka zve na severozápad USA. Frank Black žije se svou manželkou Catherine a malou dcerkou Jordan v útulném rodinném domku na předměstí Seattlu. Bývalý agent se na toto místo přestěhoval, aby svou rodinu ukryl před nebezpečím běžně číhajícím z potemnělých uliček velkoměst. Osobní život, který vedou hlavní postavy, je tedy další odlišností světa obou seriálů. Zatímco Frank Black žije občas v až nezvyklé rodinné idylce, pro hrdiny z Akt X je rodinný život někdy skoro sprosté slovo (stačí si jen vzpomenout, jakým stylem žije Fox Mulder, nebo jaké pořádky fungovaly v minulosti jeho rodiny).

Nic ale není trvalé, a tak stejně jako v životech Muldera a Scullyové, i v životě Franka Blacka se události pomalu dávají do pohybu a hlavního hrdinu brzy zasáhnou některé osobní tragédie. Bylo by však nanejvýš kontraproduktivní se zde o nich rozepisovat (i přesto, že seriál je téměř patnáct let starý, mohou se mezi vámi nalézt ti, kteří jej ještě neviděli a jež by tak měli zkažená překvapení). Pro ty z vás, kteří Millennium neznají, nebo si jej chtějí po letech znovu připomenout, doporučuji české služby hellspy.com nebo uloz.to, díky nimž si po zadání příslušného hesla můžete vyhledat všechny epizody s českým dabingem (díky Hellios). Samozřejmě bych vám raději doporučil koupi originálních DVD se seriálem, ale protože v České republice nebyla nikdy oficiálně vydána, nemohu tak učinit.

Dále by vás mohlo zajímat: Seriál Millennium v knižní podobě

Donnie Pfaster by byl hrdý: Je tedy jasné, že při vytváření základního konceptu se Carter nesnažil zplodit druhá Akta X. Výsledná podívaná je natolik svébytná, že nakonec lze s jistou nadsázkou říct, že krom jmen tvůrců (a geniální hudby) nemá Millennium s Akty X společného zhola nic. Chvíli mi to trvalo, když jsem přemýšlel, které epizody z Akt X bych k příběhům Millennia přirovnal. Hned jsem si vzpomněl na detektivní thriller Se7en, který v roce 1995 natočil David Fincher. Temná a v závěru geniálně vypointovaná podívaná sleduje nesourodou spolupráci dvou detektivů vyšetřujících sérii brutálních vražd, které inteligentní a precizní zločinec páchá podle výkladu sedmi smrtelných hříchů. Pokud jde o Akta X, v mysli mi vyvstala všehovšudy jen mistrovská Irresistible z druhé série. Shodou okolností se pod ní podepsali Chris Carter (scénárista) a David Nutter (režisér), kteří posléze měli mnoho společného s příběhy Franka Blacka. Irresistible je unikátní právě v tom, že postrádá prvek nadpřirozena, který je pro Akta X jinak typický, a jeho absenci nahrazuje strachem, který do diváka svými hrůznými činy pumpuje hlavní záporná postava Donnieho Pfastera. Ten je jednak prachobyčejným vrahem z masa a kostí, ale zároveň i fetišistou a sexuálním sadistou, což jsou bonusové úchylky, jimiž jsou běžně obdarovány záporné postavy v seriálu Millennium.

Vtip je v tom, že i bez paranormálních jevů, mimozemšťanů a duchů dokáže Millennium budovat hutnou atmosféru nasáklou strachem, zoufalstvím a beznadějí. Zkrátka a dobře: Akta X jsou jenom jedna. Ale to Millennium taky.

Komentáře: 10

Poslední roky byly plné výročí. V roce 2008 uplynulo patnáct let od 10. září 1993, kdy byla vysílána první epizoda seriálu, a rok před tím to zase bylo rovných pět let od 19. května 2002, kdy byl seriál Akta X završen. Je tedy nejvyšší čas upozornit na ty největší klenoty, které se v devítileté historii Akt X objevily. Jak můžete vidět níže, vyhlášení není pojato jako žebříček nejlepších epizod, jednotlivé díly seriálu jsou uvedeny v pořadí, ve kterém byly vysílány. Při výběru jednotlivých epizod nebyla brána v potaz pouze jejich kvalita, ale také významnost v rámci celého seriálu, která se podepsala na dalším směřování Akt X. Při čtení nezapomeňte, že se jedná o článek, který jsem sestavil já sám, a tak jde pouze o subjektivní hodnocení jednoho oddaného fanouška Akt X. Druhá část tohoto vyhlášení je zde.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Squeeze (1. série, 2. epizoda) režie Harry Longstreet | scénář Glen Morgan, James Wong | poprvé vysíláno 24.09.1993

Mulder a Scullyová v akci poprvé v samostatně stojící epizodě. A hned se jim do cesty postavil těžký kalibr – psychopatický zabiják, pojídač jater a věčný gurmán Eugene Victor Tooms. Tuto nesmírně chladnou postavu, bravurně ztvárněnou Dougem Hutchisonem (který je mimochodem vegetarián), jsem si zamiloval natolik, že jsem jednu dobu toužil, aby ke mně tento chlapík přišel a zaživa mi vyrval játra z těla. Byla by to pro mě totiž velká čest a rozhodně lepší způsob smrti, než rukou Dannieho Pfastera. Epizoda Squeeze však není zajímavá jen hlavní zápornou postavou – zajímavé je také sledovat, jak si Mulder a Scullyová postupně začínají rozumět. Agentka se v epizodě dokonce rozhodne, že raději bude poslouchat vzrušující nápady svého nového kolegy, než nudné poznatky ostatních vyšetřovatelů. Myslím, že nebudu mluvit jen sám za sebe, když řeknu, že jsem se tehdy Scullyové vůbec nedivil. S dalšími vyznáními lásky pokračujeme v recenzi epizody.

Na co nezapomeneme: Na téměř každou Toomsovu scénu, na každý jeho pohled a na jeho koupelovou rvačku s agentkou Scullyovou.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Ice (1. série, 7. epizoda) režie David Nutter | scénář Glen Morgan, James Wong | poprvé vysíláno 05.11.1993

Epizoda, ve které se Mulder a Scullyová poprvé dostali do divočiny. Jak již zaznělo v recenzi, Ice je matkou všech dramatických výletů Muldera a Scullyové do přírody, ve které našim agentům zpravidla dochází buď kyslík, světlo, náboje nebo prostě jen rozum. Stejně jako ve všech epizodách tohoto typu, se i v díle Ice dočkáme velmi ostré výměny názorů mezi oběma agenty. Mulder a Scullyová se v celé historii seriálu dostali do konfliktu pochopitelně nespočetněkrát, ale zatím ještě nikdy nevyústily nesrovnalosti mezi nimi k namíření pistole jeden na druhého. Všechno navíc vyostřil neznámý parazitický organismus, který na nehostinné Aljašce napadl výzkumnou stanici a později i samotné vyšetřovatele.

Na co nezapomeneme: Krom již zmíněných potyček mezi oběma agenty to jsou určitě Mulderovy hlášky a dámský striptýz v podání agentky Scullyové a její vědecké kolegyně.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Darkness Falls (1. série, 19. epizoda) režie Joe Napolitano | scénář Chris Carter | poprvé vysíláno 15.04.1994

Kam se hrabe Blair Witch Project? Epizoda Darkness Falls, jedna z mála samostatně stojících, za kterou stojí převážně mytologický scénárista Chris Carter, spadá do stejné žánrové škatulky, jako výše zmíněná Ice. Jen s tím rozdílem, že je ještě o kousek lepší. Těch důvodů je více, pro mě osobně jsou největším kladem zajímavé lokality, ve kterých se příběh této epizody odehrává – hluboké lesy státu Washington jsou přece jen vzrušivějším místem pro smrt, než zatuchlá vědecká základna na nehostinné Aljašce. Rozsáhlé exteriéry nabízejí krom hutné atmosféry ještě jeden zajímavý prvek, který je taktéž velmi typický pro podobné výlety do divočiny – jedná se o hlavního nepřítele, který se agentům postaví do cesty a který je de facto neviditelný. V případě Darkness Falls to jsou nenasytné světélkující mušky, které si jistě nadlouho zapamatoval každý, kdo tuto epizodu kdy viděl. Více v recenzi.

Na co nezapomeneme: Na mušky. A taky na to, že Scullyová se krásně usmívá a že děsivější, než samotný případ, byly některé módní prvky v podání Muldera a Scullyové.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Irresistible (2. série, 13. epizoda) režie David Nutter | scénář Chris Carter | poprvé vysíláno 13.01.1995

Irresistible je úžasná detektivka z pera Chrise Cartera. Na příběhu tohoto temného thrilleru je zajímavá skutečnost, že je zcela oproštěn od nadpřirozena či paranormálních jevů. Místo mimozemšťanů, vlkodlaků a duchů se totiž do centra dění dostane obyčejný strach. Carter si k vyobrazení dokonalého strachu vybral postavu fetišisty Donnieho Pfastera. Psychicky narušeného vraha prostitutek si zahrál Nick Chinlund, který předvedl famózní výkon, srovnatelný s velikány jako je Doug Hutchison (Tooms), Brad Dourif (Luther Lee Boggs z epizody Beyond the Sea) či Tom Noonan (John Lee Roche z dílu Paper Hearts). V nervydrásajícím finále epizody, které je bravurně natočeno, je unesena i chudinka Scullyová (nebohá agentka jen v druhé sérii zažila několik únosů – např. v dílech Duane Barry, End Game či Our Town). Jelikož je Irresistible jednou z nejlépe natočených epizod celého seriálu, zaslouží si svou zmínku i režisér David Nutter. Ten v období prvních tří sérií natočil na patnáct epizod, z nichž tři se dostaly i do tohoto žebříčku. Více v recenzi.

Na co nezapomeneme: Na závěrečná slova agenta Muldera: „Říká se, že strach z neznámého je iracionální reakcí na přemíru fantazie, ale náš strach z každodennosti, z plíživého cizince a ze zvuků kroků na schodech, strach z násilné smrti a prvotní touha po přežití jsou děsivé jako kterákoliv Akta X a stejně skutečné jako fakt, že se to může stát i vám.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Die Hand Die Verletzt (2. série, 14. epizoda) režie Kim Manners | scénář Glen Morgan, James Wong | poprvé vysíláno 27.01.1995

Epizoda s netradičním názvem Die Hand Die Verletzt (což v překladu z němčiny znamená „Ruka, která trestá“) v sobě unikátním způsobem spojuje temný horor s komediálními prvky. Za humorem stojí v první řadě nespočet převážně Mulderových hlášek, které podporovala všeobecně dobrá nálada na natáčení. Nejenže je toto nadlouho poslední díl, který napsali scénáristé Morgan a Wong, je to zároveň první epizoda, na níž pracoval Kim Manners. Ten se v následujících sedmi letech vyprofiloval v úžasného režiséra, ale také nejaktivnějšího člena štábu, když natočil rekordních 52 epizod Akt X. Die Hand Die Verletzt ale není jen příběhem, u kterého se budete smát od začátku do konce. Přibližně od poloviny epizody se děj stává podstatně temnějším a některé činy učitelů-satanistů vás dozajista vyděsí. Za zmínku pak stojí především několik vskutku mistrně natočených scén v samém závěru.

Na co nezapomeneme: Zde není co řešit. Raději bych dělal padesát maturit, než abych musel podstoupit jedinou zkoušku v hodině paní Phyllis Paddockové. Tato dravá paní učitelka, která krom školní látky ovládá černou magii, se mi zaryla hluboko do paměti. A nutno říct, že v minulosti se za mnou už i přišla podívat v několika nočních můrách. Krom této strašidelné dámy však epizoda patřila ještě dvěma pánům – scénáristům Glenu Morganovi a Jamesi Wongovi. Ti totiž tímto dílem ukončili práci na Aktech X a jejich milé rozloučení s diváky a štábem seriálu dojalo jistě nejednoho zainteresovaného.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Humbug (2. série, 20. epizoda) režie Kim Manners | scénář Darin Morgan | poprvé vysíláno 31.03.1995

Epizodou Humbug z konce druhé série se Akta X na diváka poprvé usmála. Ačkoliv se ještě před ní v seriálu nejednou objevila vtipná poznámka (ano, nejčastěji z úst agenta Muldera), tak dosud ještě nikdy nebyla žádná z epizod postavena jako čistě komediální. Tou se stal až cirkusový příběh z epizody Humbug, k jehož tvorbě si tvůrci přizvali Darina Morgana. Spolupráce tohoto mladého nadějného scénáristy s režisérem Kimem Mannersem byla geniálním tahem (ať už tento tah udělal kdokoliv, pravděpodobně a pochopitelně to byl Chris Carter). Humbug je totiž skutečně velmi vtipný, obsahuje celou řadou až groteskních scén a v kontextu temné druhé série tak působí jako UFO z čistého nebe. Nejlepší na tom je, že tvůrci epizody měli stále na paměti, v rámci jakého seriálu svůj příběh zpracovávají. Humor tedy funguje převážně na pozadí, v popředí zůstává tajuplný případ z Akt X, jehož vyšetřování nabízí celou řadu strašidelných situací. Pro další informaci čtěte recenzi.

Na co nezapomeneme: Na úžasně originální zrůdy z cirkusu, na to, jak Gillian snědla skutečného brouka a na příběh o Changovi a Engovi.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Our Town (2. série, 24. epizoda) režie Rob Bowman | scénář Frank Spotnitz | poprvé vysíláno 12.05.1995

Moje srdcovka. Our Town vlastně nevyniká žádným svým aspektem – je to prostě jen další z temných případů v Aktech X, v rámci jehož vyšetřování se Mulder a Scullyová vydávají do amerického zapadákova, kde se setkají s komunitou kanibalů. V hlavní roli se tak vyskytuje především ponurá atmosféra, malebné prostředí arkansaského městečka Dudley a vůně lidského a kuřecího masíčka ve vzduchu. A to je nakonec ta nejlepší reklama, kterou tato epizoda může mít. Krom toho měla Our Town velké štěstí na své autory. Je to další díl z tohoto žebříčku, který napsal scénárista převážně mytologických epizod Frank Spotnitz, jehož nápad přivést do Akt X problematiku kanibalismu přinesl své plody. Celé natáčení pak dirigoval Rob Bowman, který je hned po Mannersovi nejvytíženějším režisérem v historii seriálu (natočil 32 epizod a první film). Zajímají-li vás další informace, čtěte recenzi.

Na co nezapomeneme: Na to, jak nám málem sťali agentku Scullyovou.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Clyde Bruckman's Final Repose (3. série, 4. epizoda) režie David Nutter | scénář Darin Morgan | poprvé vysíláno 13.10.1995

„Clydea Bruckmana jsem miloval.“ Toto řekl David Duchovny na adresu epizody scénáristy Darina Morgana v hlavní roli s Peterem Boylem. Nutno přiznat, že se k tomuto prohlášení hrdě přidávám. Nikdy jsem nepochopil, jak se Morganovi podařilo obohatit své mnohdy bláznivé příběhy o tak silnou dávku osobitosti. Snad nejvíce je to patrné právě v epizodě o Clydeu Bruckmanovi. Magická, dojemná, krásná, to jsou všechno označení, která se mi derou na jazyk při vzpomínce na tuto nezapomenutelnou hořkosladkou komedii. Je zajímavé sledovat scénáristu Morgana, jak se jeho tvorba neustále vyvíjí. Clyde Bruckman je výrazně dospělejším příběhem, než Morganova předešlá práce na díle Humbug. I když jsou obě epizody zařazovány do komediálního subžánru Akt X, ve skutečnosti je téměř nic nespojuje. Snad jen to, že se Morgan pokoušel oba tyto příběhy podat v podstatně temnějším duchu, než jak byly nakonec ztvárněny. Krom jiných aspektů Clyde Bruckman vítězí především na frontě hereckých výkonů, kde nelze nezmínit Petera Boylea, který se představil v roli nešťastníka Bruckmana. Svou postavu zahrál famózně a já osobně dodnes v Aktech X nenašel lepší vedlejší herecký výkon, než je ten jeho. Clyde Bruckman's Final Repose je nepřekonatelný klenot, který v závěrečných minutách snad nemůže nedojmout. Více se dočtete v naší „štědrovečerní“ recenzi.

Na co nezapomeneme: No přeci na Clydea Bruckmana – jak postavu, tak celou epizodu. Ale abych i trochu konkrétní, tak já nikdy nezapomenu na zmínku o Buddy Hollym, výrazy Jaapa Broekera, autoerotické zadušení, na to, jak zatraceně Scullyová byla sexy a pochopitelně na první setkání s Queequegem.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Grotesque (3. série, 14. epizoda) režie Kim Manners | scénář Howard Gordon | poprvé vysíláno 02.02.1996

Jen těžko byste v Aktech X hledali ponuřejší epizodu, než je Grotesque. Dokonce i už tak dost temné příběhy z epizod Irresistible, Via Negativa či 4-D se před událostmi z Grotesque klepou kdesi v rohu. Celá epizoda je precizně zvládnuta především po technické stránce, jde možná o nejlepší zrežírovanou epizodu seriálu. Efektní podívanou umocňuje především zlověstná atmosféra, která doslova páchne z každého záběru, a mnoho vskutku děsivých scén, které zvednou tlak nejednomu divákovi. Mimořádný podíl na kvalitě epizody má pochopitelně scénárista Howard Gordon, který po děsivých příbězích jako Sleepless, F. Emasculata a Fresh Bones přišel se suverénně nejlepší epizodou své kariéry. Grotesque je bravurní thriller, který se vyrovná nejlepším áčkovým filmům tohoto žánru. Věčná škoda a velká ostuda, že je mnohými fanoušky seriálu tolik opomíjen.

Na co nezapomeneme: Na to, že Mulderovi vůbec poprvé skutečně hráblo.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Jose Chung's ‚From Outer Space‘ (3. série, 20. epizoda) režie Rob Bowman | scénář Darin Morgan | poprvé vysíláno 12.04.1996

Když před dvěma lety probíhalo na našem webu vyhlašování nejlepších epizod poprvé, umístil se příběh o Jose Chungovi na první příčce. Pokud bych aktuální výběr epizod taktéž řadil od nejlepších, měl by to Chung hodně těžké s Clydem Bruckmanem a dost možná by tento souboj tentokrát dopadl příznivěji právě pro nerudného pana Bruckmana. Ono je to ale v podstatě úplně jedno; epizoda o Jose Chungovi je totiž dokonalá. Stejně jako u všech předešlých příběhů Darina Morgana, jsem i tentokrát hledal odpověď na otázku, čím vlastně tato epizoda tolik vyniká? Já osobně na ní nejvíc miluji, že i přes ten šílený mišmaš to všechno nějak záhadně drží pohromadě, je to ucelené, přehledné, dokonale fungující a především nesmírně vtipné. Příběh o dvojici teenagerů, kteří byli uneseni mimozemšťany (nebo jen vlastními hormony?), je bravurně odvyprávěn, což znamená, že si Darin vedle Mannerse (Humbug) a Nuttera (Clyde Bruckman's…) dobře rozuměl i s režisérem Robem Bowmanem. Epizoda o fiktivním spisovateli Jose Chungovi v sobě snoubí úžasný mix mnoha zajímavých prvků a žánrů od komedie až po drama – to na povrchu možná působí nesourodě, v jádru se však jedná o další nepřekonatelný klenot.

Na co nezapomeneme: Na Muldera-androida, koláče, výrazy některých postav, závěrečnou sekvenci a pochopitelně také na Jose Chunga, člověka, díky němuž to vše vzniklo.

Komentáře: 26

Vyberte si článek - 1. série slovem, 2. série slovem, 3. série slovem, 4. série slovem, 5. série slovem, 6. série slovem, 7. série slovem, 8. série slovem a 9. série slovem.

Sedmá série Akt X, která byla ve Spojených státech poprvé vysílána v letech 1999 až 2000, je všeobecně považována za jedno z nejslabších období seriálu, ne-li to úplně nejslabší. Tvůrci v ní pokračovali ve stejném duchu, jako v sezóně předešlé, která byla ve znamení humoru, velkolepé výpravnosti a epizod s nebývale vysokým rozpočtem. V sedmé sérii se však tvůrci rozhodli zajít v mnoha směrech do krajnosti, někdy až za hranice vkusu, čímž mnohdy dokonce překročili už tak dosti široké žánrové hranice, které seriál nastavil v předešlých šesti letech. Výsledkem je mišmaš, který nemusí být po chuti každému. Sedmá série přesto zůstává v mnoha ohledech revoluční sezónou – právě v ní se objevila nejdražší epizoda celého seriálu, příběh Akt X se vůbec poprvé protnul se světem jiného televizního seriálu a ačkoliv jsme se rozloučili s některými významnými mytologickými postavami, jiné jsme naopak znovu přivítali. Byl to rovněž sedmý rok seriálu, kdy David Duchovny i Gillian Andersonová dostali možnost zrežírovat si své vlastní scénáře. Představitelka agentky Scullyové se této možnosti dočkala vůbec poprvé, přičemž se stala první ženou, která kdy režírovala nějakou epizodu Akt X. Kvůli tomu Chrisi Carterovi svého času na stůl dokonce přistála žaloba. I o tomto bude následující text.

DVD set s českými titulky i dabingem: Akta X: Sezóna 7 na DVD | Seznam epizod

Nelehké začátky: Sedmá série toho má s tou šestou společného víc, než byste mysleli. Jisté podobnosti lze vidět už v prvních natáčecích dnech, které byly hektické. Zatímco na podzim 1998 to byly poslední stěhovací manévry, o rok později byl problém zase s dostupností Davida Duchovnyho a Gillian Andersonové. Oba herci totiž přes léto pracovali na svých nových filmových projektech – David natáčel romantickou komedii Return to Me, Gillian tou dobou dabovala postavu Moro v animované pohádce Princess Mononoke a natáčela historické drama The House of Mirth. Je ale pochopitelné, že pro sedmou sérii Akt X měli oba své smlouvy podepsány, a tak se jejich pracovní plán vyvíjel přesně tak, aby se vše nakonec stihlo. I to si ale vyžadovalo své oběti. Vznikaly tak situace, kdy byl na natáčení společných scén Davida a Gillian dostupný pouze jeden z aktérů. Tento problém se nejvíce podepsal na první samostatně stojící epizodě sedmé série Hungry, která měla premiéru 21. listopadu 1999. Protože tou dobou herci ještě dodělávali své vlastní projekty, byli tvůrci při natáčení této epizody nuceni hojně využívat dublérů.

Atypickou situaci však scénárista epizody Hungry Vince Gilligan vyřešil elegantně a originálně, jak je ostatně jeho dobrým zvykem. Hungry se tak stala první epizodou, která vyšetřovaný případ nesleduje z pozice agentů FBI, ale z pohledu vraha. Takové pozornosti, jakou dostal zakřiknutý vraždící teenager Rob Roberts, se dosud v celé historii Akt X nemohla těšit žádná z ústředních záporných postav. Krom originálního prvku, který tato změna do epizody přinesla, se autorům především alespoň trochu uvolnily ruce, dosud svázané nepříjemnou absencí Davida a Gillian. Nelze se však zavděčit všem a v oblasti televizní zábavy to platí dvojnásob. Tato změna, ke které však tvůrci byli donuceni okolnostmi, dokonale minimalizuje scény s Mulderem a Scullyovou, které jsou koneckonců na celém seriálu tím nejoblíbenějším aspektem. Já osobně jsem měl navíc jistý problém s postavou Roba, která mi nebyla sympatická ani za mák (natož, abych ji ještě k tomu litoval). Gilligan s režisérem Kimem Mannersem se však právě o vyvolání lítosti primárně pokoušeli, což zkrátka u mě neprošlo. Dost možná to ale bude problém u mě, protože všem ostatním – včetně samotného Chrise Cartera – se Hungry líbila skutečně hodně. Abych ale nebyl zbytečně přísný, řeknu, že mě velmi potěšilo, že se děj Akt X alespoň jednou dostal do typického amerického fastfoodu, kde jsme si vedle hranolek a hamburgerů mohli prohlédnout i řádně propečené mozečky.

Stejně jako každou sérii Akt X, i tu sedmou otevírá výlet do mytologie, který je tentokrát rozprostřen hned do dvou dílů. K detailům se dostaneme později v tomto textu, v kapitole o nelehkých začátcích však stojí za zmínku jeden technický detail. Z důvodu již zmíněné absence Davida a Gillan byla jako první ze sedmé série natočena epizoda Hungry, kterou až poté následovaly mytologické díly The Sixth Extinction a The Sixth Extinction II: Amor Fati. Na konečné podobě sedmé série to však zhola nic nezměnilo a já to zde uvádím jen proto, aby vás nepřekvapilo číslování epizod sedmé řady, které neinformuje o pořadí vysílání, ale o pořadí, ve kterém jednotlivé epizody vznikly.

Dochází dech: Sedmá série je někdy mylně považována za nejhumornější období celého seriálu. To není tak úplně pravda a pokud bychom nějaké takové označení nutně chtěli najít, bylo by nejideálnější označit sedmou řadu za nejdivnější a nejbizarnější. Je to období, které je doslova přecpáno díly „speciálními“ (Millennium, X-Cops, nejdražší epizoda seriálu First Person Shooter a Hollywood A.D.) a díly naprosto trhlými (Fight Club, Je Souhaite a opět Hollywood A.D.). Klasickou rodinnou/sci-fi komedii, kterou dobře známe především ze šesté série, bychom našli přibližně ve dvou nebo třech epizodách, přičemž bychom navíc museli pátrat opravdu důkladně. Přesto se v sedmé sérii humor vyskytuje, jako v každé sezóně už od roku 1994. Sedmá série je specifická v tom smutném ohledu, že víc než kdy jindy je tentokrát téměř na každém kroku cítit vyčerpanost, jakoby sami tvůrci nevěděli kudy kam. Ideálním příkladem je v tomto směru The Amazing Maleeni, bizarní případ o kouzelníkovi, kterému upadla hlava. Při sledování epizody jsem se bohužel nevyhnul nepříjemným pocitům nudy, což by se u příběhu tohoto typu stávat nemělo. V porovnání s epizodami Dreamland či Arcadia ze šesté série pak Maleeni či The Goldberg Variation působí jako opravdu o hodně chudší příbuzní.

Tento problém se bohužel týká i vážnějších epizod jako Signs and Wonders, Chimera či Theef. Ani jedna ze zmíněných není vyloženě špatná, první dvě jsou dokonce lehce nadprůměrné, ale v porovnání téměř s čímkoliv z předešlých šesti let tyto díly příliš dobře neobstojí. Ještě hůř jsou na tom epizody Rush a Brand X, které se topí v šedi a nevýraznosti a připomínají béčkové televizní detektivky někdy ze sobotního dopoledne na podřadné televizní stanici. Úplného dna však s úspěchem dosáhla jediná epizoda: Fight Club. Na tomto příšerném příběhu o dvojčatech, v jejichž okolí dojde k armageddonu, kdykoliv se setkají, je nejděsivější jedna věc – že to všechno vymyslel a napsal Chris Carter.

Staré tváře se vracejí, nové odcházejí: Epizoda The Sixth Extinction II: Amor Fati hned ze začátku sedmé série se stala osudnou dvěma postavám, které známe již z období páté série – agentce Dianě Fowleyové (Mimi Rogersová) a nevyzpytatelnému Michaelu Kritschgauovi (John Finn). Mnohými nenáviděná Fowleyová udělala slušný pokrok a těsně před smrtí se vybarvila v podstatně lepším světle, než v šesté sérii. Poněkud bolestivější loučení proběhlo v epizodě Sein und Zeit, kdy ze světa dobrovolně odešla Mulderova matka. Tu, resp. její představitelku Rebeccu Toolanovou, známe již z druhé série, kdy se poprvé objevila v epizodě Colony. Jak už to tak ale bývá, odchody jedněch jsou v seriálech vyvažovány příchody druhých. Tentokrát se však jedná o pouhé jednohubky: v trilogii The Sixth Extinction se do děje vrací legendární Albert Hosteen v podání Floyda Westermana, kterého jsme naposledy viděli v díle Paper Clip na začátku třetí série. Šokem bylo zmrtvýchvstání Muže z Pentagonu, který se zničehonic objevil v Mulderově domě po své vraždě z konce první série v epizodě Erlenmeyer Flask. A ačkoliv se tak stalo pouze v Mulderově snu (stejně jako v díle The Blessing Way), jsem si jist, že Jerryho Hardina v jeho nejslavnější roli viděl každý fanoušek Akt X velmi rád.

Poslední významný návrat se odehrál v epizodě Orison, ve které se do akce znovu dostal populární maniak Donnie Pfaster. Ten se vrátil ve stylu Eugena Victora Toomse (Squeeze/Tooms) a Roberta Modella (Pusher/Kitsu­negari), protože po epizodě Irresistible z druhé série to bylo jeho v pořadí druhé vystoupení v Aktech X. Vzhledem k tomu, jak silnou konkurenci měl Orison nejen v předešlých epizodách z páté a šesté série, ale především ve svém předchůdci z druhé série, musím říct, že výsledek byl více než uspokojivý.

Prolínáme světy: Málokoho minula epizoda Millennium, ve které se hned na začátku sedmé série Mulder a Scullyová střetli s Frankem Blackem, hlavní postavou stejnojmenného seriálu Chrise Cartera z roku 1996. Temný hororový seriál Millennium se ve Spojených státech dočkal tří sérií a byl vysílán od října 1996 do jara 1999. Mnohými je tento seriál, na kterém se vedle Chrise Cartera podíleli i James Wong a Glen Morgan, považován za lepší podívanou než Akta X. K propojení obou seriálů přímo sváděla skutečnost, že Millennium bylo po třech letech vysílání k 21. květnu 1999 zrušeno. To vedlo tvůrce obou seriálů Cartera k myšlence, že by nebylo špatné svět Akt X obohatit o prvky Millennia, čímž by naopak právě zrušený seriál dostal zajímavou symbolickou tečku. Ačkoliv Carter vložil svou důvěru do scénáristů Vince Gilligana a Franka Spotnitze, výsledek jejich spolupráce s Thomasem Wrightem byl velmi rozpačitý. Já osobně považuji za největší problémem této epizody fakt, že tvůrci jakoby nevěděli, zda chtějí vyprávět příběh Franka Blacka, nebo další příběh z Akt X. Ve výsledku to pak vyznívá, že epizoda Millennium není vlastně pro nikoho, tedy pro fanoušky ani jednoho z obou seriálů. Zklamání některých diváků bylo o to větší, že epizodu Akt X režíroval právě Wright, který z 67 celkových natočil 26 epizod Millennia, tudíž byl pro tuto práci bezesporu nejpovolanějším ze všech.

Ačkoliv o poznání slavnější, Millennium není jediný seriál, jehož prvky a herci v sedmé sezóně navštívili Akta X. Mnohem výrazněji se nákaza jiným seriálem projevila v epizodě X-Cops, kdy Mulder a Scullyová zavítali do světa seriálu COPS. Tato mimořádně populární reality show je ve Spojených státech vysílána bez přerušení již od jara 1989 a stojí za ní televizní společnost FOX, která produkovala i Akta X. Spojení světů těchto dvou seriálů tedy bylo nasnadě, přesto Carter nechtěl nic riskovat a k práci na epizodě s konsensuálním názvem X-Cops si přizval Vince Gilligana. Tento scénárista ve světě Akt X platí za velkého experimentátora a svých bohatých zkušeností naštěstí plně využil i při vzniku tohoto nevyzpytatelného dílka. Ruku na srdce, v Aktech X jsme již viděli leccos, ale spojení seriálu s reality show mohlo dopadnout vskutku katastrofálně. Výsledek přesto vůbec nebyl špatný, epizoda má strhující tempo, obsahuje několik vtipných hlášek (nutno sledovat v originálním znění) a je to zkrátka něco úplně jiného, než jsme kdykoliv předtím viděli. Prostě a jednoduše: speciální (a mimochodem v pořadí sto padesátá) epizoda jak vyšitá. Člověka jen mrzí, že ji nerežíroval David Duchovny, jak to bylo původně zamýšleno. Nakonec však Duchovny soustředil veškeré síly na Hollywood A.D., svou další autorskou epizodu.

Svět je naruby: O tom, že David Duchovny i Gillian Andersonová v sedmé sérii dostali možnost zrežírovat si své vlastní scénáře, již bylo napsáno mnoho. Jedná se o díly all things (Gillian) a Hollywood A.D. (David), které byly natáčeny hned po sobě (ačkoliv ve vysílacím pořádku mezi ně nakonec zapadla samostatně stojící akční epizoda Brand X). Zatímco David v této době už své zkušenosti měl (podílel se na scénářích několika mytologických epizod a v šesté sérii režíroval svůj scénář k epizodě The Unnatural), Gillian byla ještě v roce 2000 úplným nováčkem. To byl také důvod, proč se jí ujal starostlivý tvůrce seriálu Chris Carter, který spolu s Frankem Spotnitzem pomohl herečce při přepisování scénáře. Ačkoliv opravy chybiček a formálních nepřesností trvaly déle, než samotné psaní scénáře i natáčení epizody, all things je jednou z nejkladněji hodnocených epizod sedmé série.

Spíš než vysoká kvalita obou epizod by nás mělo zaujmout, jak moc se od sebe oba příběhy liší. Odlišnosti nenajdeme jen v příběhu, ale také ve zpracování. Zatímco David si pro diváky připravil hutnou parodii snad na všechno, o čem v jeho epizodě padne řeč (tedy církev, tisk, Hollywood, FBI, Mulder-Scullyová atd.), režisérka Andersonová pojala svou epizodu ve velmi komorním duchu, jako hlubokou sondu do duše agentky Scullyové a dala zde významný prostor především hercům, tedy i sama sobě, protože právě agentka Scullyová je ústřední postavou celého příběhu. Zmatenou Scullyovou okolnosti donutí přemítat o tom, nakolik její život změnilo setkání s Mulderem. Na scéně se totiž objevuje muž, s nímž agentka kdysi plánovala společný život. Epizoda all things nepřekvapí jen hlavní příběhovou linií, ale taktéž velmi vyspělým ztvárněním. Některé scény jsou výborně natočeny a správnou atmosféru jim dodává podmanivá hudba od Mobyho, která prochází celou epizodou. Po technické stránce je all things jedna z nejlepších epizod sedmé série, dle mého názoru dokonce lepší, než Davidův výlet do Hollywoodu. Je jen škoda, že si Gillian svou práci v osmé sérii nezopakovala – své postavě očividně rozuměla výborně, a tak by osmá série s těhotnou Scullyovou byla pro další její autorskou epizodu ideálním prostorem.

Dosazením Gillian na pozici režisérky sestřelil Chris Carter dvě UFO jednou ranou. Ačkoliv několik epizod v prvních sériích napsaly ženy, na režisérskou židli se až do roku 2000 ženské pozadí neposadilo. První režisérkou v historii Akt X se tak stala až Gillian, čímž Carter vzal vítr z plachet svým kritikům, kteří ho v minulosti žalovali, že při práci na seriálu až příliš často ženy opomíjí.

Jak už zaznělo výše, David svou epizodu pojal jako parodii, což je žánr, který jsme v Aktech X již nejednou pozorovali. Možná i proto Duchovnyho epizoda nevyčnívá tak výrazně. Nicméně některé okamžiky z ní jsou taktéž nezapomenutelné, např. scéna, kdy si přímo z vany hotelového pokoje telefonují Mulder, Scullyová a Skinner, nebo když se na hollywoodské premiéře sejdou vedle Muldera a Scullyové také Téa Leoniová a Garry Shandling. Na zajímavé celebrity měl David štěstí, protože Téa je jeho manželka a Garry jeden z nejlepších přátel. Na zmíněné premiéře se očividně dobře bavil i samotný Chris Carter, což je zcela pochopitelné, protože Hollywood A.D. je výtečná epizody, jen v porovnání se staršími humornými díly poněkud ztrácí.

Mytologie se opět uzavírá: I když je šestá sezóna Akt X obecně považována za období definitivního uzavření veškeré předešlé mytologie, pravdou je, že stále zbývá jedno veledůležité téma, které je potřeba uzavřít. A nebudu přehánět, když toto téma označím za to nejdůležitější, co se v mytologii seriálu kdy vyskytlo. Mulderova nezvěstná sestra Samantha je vlastně symbolickým středobodem celého seriálu, koneckonců právě ona byla důvodem, proč Fox Mulder na začátku devadesátých let zavítal do zaprášené kanceláře Akt X. Během šesté série Chris Carter vycítil, že téma únosu Mulderovy sestry je už notně vyčerpané, a tak se rozhodl pro jeden významný krok vpřed, který se nakonec stal krokem posledním. Navíc bylo evidentní, že Davida Duchovnyho už unavuje stále dokola hrát zničeného muže zoufale hledajícího svou sestru. Výsledkem toho všeho byly epizody Sein und Zeit a Closure, jedny z emocionálně nejvypjatějších příběhů, které jsme v Aktech X kdy viděli. I když jsme všichni dlouhodobě považovali Samanthu za mrtvou, oficiálního potvrzení této skutečnosti jsme se dočkali právě až v polovině sedmé série. Nutno dodat, že tvůrcům se toto rozloučení podařilo zpracovat na jedničku a ačkoliv v předcházejících letech Mulder pro Samanthu nejednou uronil slzu, v epizodě Closure, která její osud definitivně zpečetila, tuto slzu bezesporu uronil i nejeden fanoušek Akt X. Mluvit však o slzách v souvislosti s těmito epizodami by nebylo úplně nejšťastnější. Krom jedné scény (Mulderův amok v jeho bytě při poslechu matčina vzkazu) totiž David Duchovny předvedl vynikající výkon, když zahrál zlomeného smutného muže, který je přesto svým způsobem šťastný, protože se mu konečně podařilo objasnit nejtěžší případ své kariéry.

Je smutnou pravdou, že v sedmé sérii si svoji vysokou úroveň udržela pouze mytologie. Všechny mytologické díly jsou špičkové, ať už ty, které uzavírají starší příběhové linie (The Sixth Extinction, Closure), nebo ty, které nové příběhové cestičky nabízejí (Requiem a opět The Sixth Extionction I a II). Mytologie se stále nese ve vynikající ponuré atmosféře, která vám připomene to nejlepší ze třetí a čtvrté série. Již zmíněné epizody o Mulderově sestře navíc získávají zajímavý paranoidní rozměr, kdy je Mulder během vyšetřování silně vyčerpán, a tak divák spolu s ním občas přemítá, zda se některé situace skutečně odehrály. Je to případ i závěrečné scény epizody Closure, během které konečně dojde k „setkání“ Muldera a Samanthy. Velmi citlivě natočená snová sekvence, která je podpořena bravurním soundtrackem od Mobyho, je tím nejdojemnějším, co mně osobně sedmá série nabídla.

Konec v (ne)dohlednu: Na finální podobě sedmé série se velmi silně podepsal fakt, že ještě během natáčení epizody Requiem tvůrci netušili, zda bude seriál pokračovat další sezónou. Scénář poslední epizody vznikal v dubnu 2000, kdy začalo i natáčení. To skončilo v pátek 5. května 2000 a následujícího dne proběhla poněkud rozpačitá oslava. Rozpačitá, protože tvůrci nevěděli, co vlastně slaví – zda konec jedné sezóny, nebo celého seriálu. Odpověď dostali až 17. května 2000, kdy společnost FOX konečně oznámila, že Akta X budou pokračovat svou osmou sezónou. Když se pak epizoda Requiem objevila 21. května 2000 premiérově na obrazovkách, mohl už Chris Carter rozplétat plány pro další rok. Tvůrce seriálu totiž poslední epizodu sedmé série (kterou napsal) postavil tak, aby dobře sloužila nejen pro konec jedné sezóny, ale i jako rozlučkový díl pro celý seriál. V posledních minutách Requiem totiž Scullyová Skinnerovi v nejlepší tradici otevřených konců oznámí, že je těhotná. Toto téma, které bylo nutno nějak objasnit, je zajímavé jak pro novou sezónu, tak pro další mytologický film, který chtěl Carter natočit v případě, že by seriál skončil.

I když všichni víme, jak to pokračovalo a jak to i nakonec dopadlo, nedá mi to nezmínit mé příjemné překvapení, jak si tvůrci s nastalou situací poradili. Přechod ze sedmé do osmé série je totiž velmi jemný a citlivý, že by člověka ani na vteřinu nenapadlo, v jak hektické a nejisté atmosféře celé natáčení probíhalo. Requiem je navíc bez debat jednou z nejlepších epizod celého seriálu a bez větších potíží svou kvalitou dokonce převyšuje mnohé mytologické klenoty z prvních pěti let seriálu. Největší deviza sedmého finále spočívá především v hluboké nostalgii, kterou oregonské vyšetřování Muldera a Scullyové oplývá. Agenti se totiž vracejí na místo, kde vyšetřovali svůj první případ z Akt X, což s sebou přináší tunu vzpomínek a setkání s některými známými postavami. Je to také poslední epizoda svého druhu, ve které se setkáme se stále ještě ďábelským Kouřícím mužem, ač připoutaným na kolečkové křeslo a odkázaným na zdravotní sestru. Z poslední epizody sedmé série nesálá jen působivá atmosféra, ale také potvrzení toho, jak rozsáhlou změnou Akta X a především pak mytologie v průběhu let prošla. Mytologické příběhy už dávno nejsou politickými thrillery a masivními dobrodružstvími. Díly jako The Sixth Extionction: Amor Fati, Closure, Requiem či Within naopak potvrdily, že tvůrci přetavili Akta X do čistě dramatického žánru, který se silně soustředí na postavy a jejich tragické osudy.

A ač rozpočty těchto epizod nejsou o nic menší, než u třetí či čtvrté sezóny, působí v tomto ohledu mytologie šesté, sedmé a osmé série mnohem osobněji, dojemněji a lidštěji. Možná je to tím, že naše hrdiny známe už sedm let, ale možná je to také tím, že tvůrci neustále dospívají a zlepšují své schopnosti. I proto považuji Requiem za nejlepší mytologickou část seriálu. A za vůbec nejideálnější ukončení, kterého se Akta X kdy mohla dočkat.

Zapeklitá: To je jediná a myslím, že zároveň nejpřesnější charakteristika, kterou jsem pro sedmou sérii schopen nalézt. Toto období se nejen obtížně hodnotí, ono se s těžkostmi dokonce charakterizuje. Sedmá série postrádá duši i tvář, což je způsobeno tím, že si tvůrci očividně neujasnili, jakým směrem by v tomto období měl seriál pokračovat. Ačkoliv byl opět použit osvědčený model, kdy je humor střídán napětím a naopak, tentokrát to – na rozdíl od let předešlých – prostě nějak nefunguje. Ve finále to pak alespoň u mě dopadlo tak, že mě sedmá série ani dostatečně nepobavila, ani dostatečně nevyděsila. A to je zlé. Teď už mi zbývá jen zjistit, proč jsem i přesto viděl některé epizody čtyřikrát…

Komentáře: 20

Vyberte si článek - 1. série slovem, 2. série slovem, 3. série slovem, 4. série slovem, 5. série slovem, 6. série slovem, 7. série slovem, 8. série slovem a 9. série slovem.

Šestá série to měla jednoduché. Na podzim 1998, kdy byla tato série již připravována ke svému vysílání, se mohla Akta X pochlubit všeobecnou popularitou nejen na území Spojených států, ale i v zemích Evropy a Asie. Pátá série byla zatím nejúspěšnější v celé historii Akt X, což ještě umocnil příchod celovečerního filmu, který jen během léta vydělal přes 180 milionů amerických dolarů. Nové zástupy fanoušků a globální zájem o seriál tak po právu daly tvůrcům volné ruce. Lidé kolem Chrise Cartera se rozhodli, že nebudou troškařit a v nadcházející sezóně si zaexperimentovali tak, jako ještě nikdy předtím. Výsledkem bylo zvýšené množství velmi netradičně pojatých příběhů, které zcela vytěsnily ony konzervativně zpracované hororové epizody z čtvrté či páté sezóny. Jak konkrétně se změny na celkové podobě seriálu projevily, to si povíme v následujícím tex­tu.

DVD set s českými titulky i dabingem: Akta X: Sezóna 6 na DVD | Seznam epizod

Cesta jiným směrem: Novým směrem se v šesté řadě nevydal jen koncept seriálu, ale i značná část štábu, který Akta X natáčel. Rok 1998 byl rokem velkého stěhování, kdy se celá produkce a většina tvůrců Akt X přemístila z mrazivého kanadského Vancouveru do slunečného amerického Los Angeles (o pozadí stěhování seriálu do Los Angeles jste se mohli více dočíst ve shrnujícím článku o páté sérii). To s sebou přineslo několik záporů, protože ne všichni se s Akty X stěhovali, a tak mnoho lidí z původního štábu zůstalo v Kanadě. Příkladem jednoho z nejvýraznějších takových tvůrců je režisér a producent R.W. Goodwin, který produkoval vše od dílu Deep Throat a v prvních pěti letech seriálu režíroval mytologické klenoty jako One Breath, Anasazi, Talitha Cumi či Gethsemane. Goodwin zůstal Kanadě věrný, a tak ho Chris Carter alespoň požádal, aby natočil The End, poslední epizodu seriálu, která na území Kanady vznikla. Se stěhováním však ruku v ruce šla celá řada kladů, které se na seriálu naštěstí projevily výrazněji, než stinné stránky této změny. Nejvýraznější odlišností jsou pochopitelně nové lokality, ve kterých se jednotlivé epizody odehrávají. Hned první samostatně stojící díl Drive představí Muldera jako rukojmího, který je nucen se svým únoscem podniknout divokou jízdu napříč státem Nevada. Byla by však veliká chyba, kdyby nekonečnou poušť tvůrci nevyužili ještě o poznání víc, a tak hned v následujících epizodách se agent Mulder pod bizarním utajením dostane do přísně tajné a vojskem střežené základny Area 51 v nevadské poušti (Dreamland). Jistě uznáte, že všechno toto jsou místa, na která bychom se v předcházejících pěti letech dostali jen ztěžka.

Nejde tu však pouze o přirozené exteriéry, ale taktéž o nejrůznější studiová kouzla. Nezapomínejme, že jsme v Los Angeles, ve městě filmu a iluze, a tak není problém vydat se například na luxusní britský parník Queen Anne (Triangle), nebo do obřího vojenského hangáru z 2. světové války (One Son). Slušná sledovanost a mimořádná popularita, kterou Akta X v tomto období oplývala, tvůrcům pochopitelně dovolily natáčet výpravné epizody, jejichž realizace byla velmi náročná a drahá. Ideálním příkladem takové epizody v šesté sérii je bezesporu Triangle, kterou si napsal a zrežíroval Chris Carter. Tato epizoda byla až do sedmé série nejdražším projektem, který kdy v rámci jakéhokoliv televizního pořadu společnosti FOX vznikl. Co vlastně na tomto výletu agenta Muldera do minulosti stálo tolik financí? Nešlo jen o to, věrně postavit interiéry tradičního výletního parníku, ale také všechny herce vybavit věrohodnými kostýmy a dobovými doplňky, což se pochopitelně vztahovalo i na kompars, který činil několik set lidí. Chrisi Carterovi to však evidentně nestačilo, epizoda totiž navíc obsahuje několikaminutovou sekvenci, ve které nedojde k jedinému střihu (je to scéna, kdy Scullyová prochází budovou FBI a v níž k několika střihům nakonec dojde, ovšem ty jsou tak nenápadné, že si jich bez upozornění ani nevšimnete). Po technické stránce se nakonec Triangle vydařila a více či méně zaslouženě se stala jednou z nejpamátnějších epizod celého seriálu.

Nerealita: Problematika sny vs. realita prochází prakticky celým seriálem, faktem ale je, že v šesté sérii jsme se podobně postavených zápletek dočkali ve zvýšené míře. Podobná témata se vyskytují v epizodách Triangle, Dreamland, Monday, Field Trip a především pak ve vánočním speciálu How the Ghosts Stole Christmas. Pokud mohu mluvit sám za sebe, musím říct, že problematika tzv. alternativních realit, ať už ztvárněna v knihách, nebo ve filmu, mě vždy přitahovala. K takovýmto epizodám šesté série jsem přistupoval se zvýšeným očekáváním a – s radostí a klidným svědomím – je všechny mohu označit za nadprůměrné. I když, přiznám se, že nadšení z některých z nich postupem času relativně dost upadlo (příkladem může být Triangle, který je sice technicky precizní, ale popravdě zároveň asi nejbanálnější z výše zmíněných dílů). Za nejlepší epizodu nejen z výše zmíněných, ale i z celé šesté série považuji nenápadný Field Trip, který je posledním samostatně stojícím dílem. Vyšetřování, které se točí okolo dvou tajemných lidských koster, nalezených kdesi v horách Severní Karolíny, doslova přetéká úžasnou dávkou paranoie a Muldera se Scullyovou vysílá na pravděpodobně nejnebezpečnější misi ze všech dosavadních.

Ačkoliv je obtížné ztvárnit takové příběhy, aby byly pro diváka dostatečně pochopitelné, tvůrci při práci na nich potvrdili svůj um a dlouholeté zkušenosti. Přiznám se, že jediná epizoda, ve které jsem se trochu ztrácel, je How the Ghosts Stole Christmas. Tento půvabný vánoční příběh si krom jiného pohrává se zvýšeným (romantickým) napětím ve vztahu Muldera a Scullyové. Epizoda vyniká jednou z nejlepších režií a výprav, co jsme v Aktech X kdy viděli. Za scénářem i režií stojí tvůrce seriálu Chris Carter, který si výlet do temných zákoutí myslí obou našich agentů dozajista mohl dovolit. Výsledkem jeho práce byla vskutku jedna z nejbizarnějších epizod celého seriálu a také příběh, který jako jeden z mála přinesl happy end. Ruku na srdce, takových v Aktech X moc nemáme.

Kapitolou samou pro sebe je díl The Unnatural, který je prvním sólovým scénářem Davida Duchovnyho. Málokdo ví, že představitel agenta Muldera již od roku 1994 (období druhé série) spolupracoval na několika mytologických scénářích, které obohatil některými svými nápady. Pomohl tak např. Chrisi Carterovi s epizodami Colony, Anasazi, Talitha Cumi či Avatar. Dosud to však pouze drobné návrhy, a tak první ostrou zkouškou se pro Duchovnyho stala právě až komediální The Unnatural z konce šesté série. V příběhu epizody nás scénárista zve na výlet do minulosti, do roku 1947, kdy se v městečku Roswell v Novém Mexiku děly zvláštní věci. O podivnosti této epizody hovoří už jen fakt, že je to jediný nemytologický díl, ve kterém se objeví populární postava mimozemského lovce (kterého mimochodem přivedl na světlo světa právě Duchovny s Chrisem Carterem v epizodě Colony). S pozadím vzniku The Unnatural je spojena jedna zajímavost, která tolik nesouvisí se seriálem, jako spíše s osobním životem Davida Duchovnyho. Epizoda měla premiéru 25. dubna 1999, pouhý den po narození Davidova prvního dítěte, dcerky Madelaine West. Krom slušné sledovanosti (17 milionů domácností) a nadšených fandovských reakcí se tak Duchovny dočkal dárku vůbec nejlepšího.

Mulderův rodinný život: Málokdo si všimne, kolikrát si v šesté sérii agent Mulder vyzkouší rodinný život. Nejde tu jen o populární Arcadii, kdy Mulder a Scullyová natvrdo poznají, jaký by byl jejich život ve společné domácnosti. Ještě větší snahu musí Mulder projevit v dvojdílné epizodě Dreamland, což je první nemytologický příspěvek do Akt X, který se rozprostírá do dvou celých epizod. Za tímto netradičním příběhem stojí silné scénáristické trio Frank Spotnitz, Vince Gillian a John Shiban, které spolu s Chrisem Carterem přizvalo k práci na epizodě Michaela McKeana. Ten ztvárnil výraznou postavu Morrisa Fletchera, pracovníka v Area 51, který spolu s Mulderem tvoří základ příběhu. Oba muži si totiž prohodí svá těla, což zapříčiní, že nějakou dobu bude muset každý z nich prožívat životní roli toho druhého. Už samotná zápletka, týkající se záměny identit, má velmi silný komediální náboj. Epizoda však navíc obsahuje celou řadu vtipných scén, např. Mulder jako otec rodiny, to už samo o sobě vyvolává úsměv na tváři. Jeho konflikty s „dcerou“ i „manželkou“ jsou nezapomenutelné, stejně jako Morrisův zájem o agentku Scullyovou i Skinnerovu sekretářku zároveň. Když jsem pak viděl Mulderovu hádku se starou indiánskou babičkou, nebo konflikt Muldera a Morrise na toaletách, neubránil jsem se hlasitému smíchu. Ve své podstatě by šlo oba díly Dreamlandu označit za bláznivou sci-fi komedii. Krom vtipných momentů se totiž alespoň částečně vypravíme na tajemnou vojenskou základnu Area 51 v Nevadě, která by každého fanouška Akt X měla automaticky přitahovat. Ačkoliv Dreamland, což je mimo jiné přezdívka právě pro Area 51, ve své druhé části lehce ztrácí dech, stále se jedná o dvě vynikající epizody, které krom výše zmíněného vynikají perfektní atmosférou.

To, na co všichni shippers čekali od pilotního filmu, však přišlo až o několik epizod později, v polovině šesté řady. Arcadia, v níž se Mulder a Scullyová vydávají za manželskou dvojici, aby v uzavřené společenské komunitě objasnili tajemná úmrtí, se dočkala nadšeného přijetí ze strany skalních příznivců seriálu. Už v tak dost novátorské šesté sérii působí tato epizoda jako další z řady čerstvých vánků a její relativně velký divácký úspěch (necelých 18 milionů amerických domácností v premiérovém vysílání) je tak zcela zasloužený. Zajímavostí je, že závěrečné práce na epizodě byly provázeny mnohými technickými problémy, za něž však s odstupem času můžeme být vděční. Původně totiž měla být epizoda odvysílána hned po mytologickém díle One Son, což by v kontextu seriálu asi nevypadalo nejlépe. One Son, o kterém si níže ještě povíme, je totiž klasické mytologické drama, a tak by Arcadia hned o týden později nebyla příliš vhodná. Kvůli zmíněným technickým potížím však došlo k posunutí premiéry o několik týdnů, a tak byl One Son následován nejdříve akčními Agua Mala a Monday, než Mulder a Scullyová začali sdílet společnou ložnici.

Práce a něco víc: Mulder a Scullyová se znají už šest let, což je nejen ve světě seriálu skutečně dlouhá doba. Po jejich filmovém dobrodružství za sebou mají dokonce pokus o polibek, a tak není divu, že v šesté sérii se tvůrci rozhodli nechat jejich společný vztah zase trochu narůst. Zároveň však došlo k jakémusi kompromisu, a tak by ve finále měli být uspokojeni, jak zapřísáhlí shippers, tak přesvědčení odpůrci jakéhokoliv intimnějšího vztahu obou agentů. Je sice pravda, že v epizodě Arcadia se nám Mulder a Scullyová představí jako manželský pár, přesto bude málokdo považovat dění v této epizodě za něco závažného, co bude v dalších dílech udávat směr. Nemohu však nepochválit autory epizod jako Arcadia, The Unnatural či Field Trip, kteří dokázali podat onu všudypřítomnou péči a starost mezi agenty velmi citlivě a s ohledem na ty, kteří nejsou shippers-pozitivní. Např. v díle The Unnatural projevil velký cit pro podobné shippers okamžiky samotný David Duchovny, který tuto epizodu napsal i režíroval. Nutno dodat, že závěrečné sekvence z Field Trip a již zmíněné Duchovnyho epizody jsou jedněmi z nejlépe podaných shippers momentů, které se v seriálu kdy objevily.

Tyto shippers situace jsou povedené především proto, že nevyznívají nijak lacině a vztah obou agentů tak zůstává stále velmi komplikovaný. Co ovšem prochází de facto celou šestou sérií, to je ona již zmíněná starost Scullyové o Muldera a Muldera o Scullyovou. Je to spojeno s faktem, že nejspíš ještě nikdy předtím se naši dva agenti nedostali do přímého ohrožení života tak často, jako v této sezóně. V epizodách How the Ghosts Stole Christmas, Agua Mala, Monday, Milagro či Field Trip visí jejich životy doslova na vlásku, a tak je zcela pochopitelné, že si budou vzájemně projevovat pozornost. Dalším velmi podstatným aspektem vztahu Muldera a Scullyové pochopitelně zůstává důvěra, která jako už obvykle dostane nejvíc zabrat v mytologických epizodách. V tomto období je samozřejmě vše umocněno výskytem agentky Fowleyové, která sehraje důležitou roli ve všech mytologických dílech šesté série. Výjimkou však nejsou ani samostatně stojící epizody, viz některé vyhrocené scény z epizod How the Ghosts Stole Christmas či Field Trip.

Mytologie se uzavírá, dny Syndikátu sečteny: V šesté sérii nás čeká pouhých pět mytologických epizod, což je s přihlédnutím k mytologii všech následných i předešlých sérií (třetí série – 7 epizod, čtvrtá série – 8 epizod a v osmé sérii dokonce 10 mytologických epizod) velmi malý počet. The Beginning je navíc pokračování epizody The End z konce páté série a Biogenesis zase první částí mytologické trilogie The Sixth Extinction ze sedmé série. Téměř veškerá pozornost následujícího textu bude tedy (zcela právem) věnována mytologické dvojepizodě Two Fathers a One Son z poloviny této série. Před tím mi ale dovolte menší odbočku – epizoda The Beginning bohužel není kdovíjak zajímavá (což vzhledem k faktu, že se jedná o pokračování celovečerního filmu, není příliš uspokojivé), přesto se v ní odehraje jedna důležitá událost. Tou je představení nové mytologické postavy, zástupce ředitele FBI Alvina Kershe, který se od nynějška stává přímým nadřízeným Muldera a Scullyové. Kersh, kterého perfektně ztvárnil James Pickens Jr., byl do příběhu očividně dosazen proto, aby se na scéně zjevil opět někdo, kdo bude oba agenty držet na uzdě. Pozici přísného šéfa totiž v období čtvrté a páté série pozvolna opustil Walter Skinner, a tak tvůrci museli onu „osinu v zadnici“ hledat v nějaké jiné (nové) postavě. Pickensův Kersh se nakonec dočkal úspěchu a tvůrci ho do dění průběžně vraceli (stalo se tak celkem dvacetkrát). V osmé a deváté sérii se navíc Kersh objevil ve všech hlavních mytologických dílech a dokonce i v některých samostatně stojících. Naopak Skinner se v průběhu šesté sérii definitivně stal Mulderovým spojencem, což nastartovala především epizoda S.R. 819, v níž Mulder a Scullyová zachránili Skinnerovi život.

Ale vraťme se k Two Fathers a One Son, tedy k epizodám, v nichž se Chris Carter s Frankem Spotnitzem rozhodli celou předcházející šestiletou mytologii zpečetit a uzavřít. Tyto vysokorozpočtové mytologické díly patří mezi to nejlepší, čeho jsme v mytologii Akt X kdy byli svědky. Carter a Spotnitz jsou staří známí mytologičtí veteráni, kteří nechtěli nechat nic náhodě, a tak k režii obou epizod přizvali Kima Mannerse a Roba Bowmana, pravděpodobně nejvýraznější režisérské osobnosti v celé historii Akt X. Pokud bychom se řídili počtem epizod, pak by toto označení zcela jistě platilo. Manners je se svými 52 epizodami nejaktivnějším režisérem Akt X a Bowman, který ho následuje hned na druhém místě, má na svém kontě všehovšudy 33 dílů. Oběma pánům se s nemalou pomocí nabitého scénáře podařilo natočit nervy drásající, dramatické a efektní rozloučení s tajemným Syndikátem. Je to právě tato neviditelná skupinka mocných, tzv. Syndikát, která v předcházejících letech Mulderovi ztěžovala jeho odhodlanou cestu za pravdou. Myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že závěrečných deset minut epizody One Son pro mě bylo největším šokem od doby únosu agentky Scullyové z druhé série.

Když se na jaře 1999 tato mimořádná mytologická událost chystala do vysílání, nemluvilo se v upoutávkách o ničem menším, než o tzv. full disclosure, tedy o úplném odhalení. Nakonec se tak skutečně stalo a odpovědí bylo snad poprvé v historii seriálu více, než nových otázek. Sladkým bonusem pak bylo, že jsme se nových odhalení dočkali přímo z úst Kouřícího muže, na kterého si v opuštěném bytě počkal samotný agent Mulder. Pamětníci si tak mohli vzpomenout na epizodu One Breath z druhé série, kdy se Mulder vkradl přímo do Kuřákova bytu a velmi rázně ho vyzpovídal. V epizodě One Son na vás čeká podobná sekvence, která je nejen bohatá na nové informace, ale která je zároveň perfektně zahraná oběma hlavními aktéry. Přes Kouřícího muže se tak dozvíme nejen detaily o únosu Samanthy, ale také o roli, kterou v těchto mimozemsko-vládních machinacích sehrál agentův otec Bill Mulder. Ovšem to, že jsou některé otázky zodpovězeny, neznamená, že by se konspirace nemohla dále rozrůstat. Právě naopak, po velké „čistce“ ve One Son pokračuje Kouřící muž v přípravě svých plánů, které na konci šesté série agenta Muldera opět ohrozí na životě. Poslední epizoda Biogenesis totiž rozehrává další kolo konspirací a lží a v sedmé sérii pokračuje dvojicí velmi originálních epizod, ve kterých se dostaneme nejen do Mulderových snů (doslova), ale taktéž zjistíme detaily vztahu Muldera a Kouřícího muže. Pokud jste si, stejně jako já, oblíbili mytologii prvních pěti sérií, plnou černého oleje a mimozemských únosů, nemusíte se obávat, že byste o ni v dílech Two Fathers a One Son přišli. Odkazy na mytologii prvních pěti let seriálu se naštěstí průběžně vracejí, krom již zmíněných epizod šesté série např. v obou dílech The Sixth Extinction ze sedmé řady, v nichž tvůrci odkazují na Mulderův výlet do Tunguzky a jeho nákazu černým olejem.

Není vše zlato, co je v šesté sérii: Šestá série má své nedostatky, některé menší, některé větší. Bylo by tedy chybou domnívat se, že je toto období zcela bezproblémové. Ale zároveň by to bylo vcelku pochopitelné, protože i já osobně jsem o šesté sérii snad zatím vždy psal s velkým nadšením a před několika lety jsem toto období dokonce označil za jedno z mých nejoblíbenějších (spolu s druhou a třetí řadou). Čas však plyne a názory se upravují (či úplně mění). Šestou řadu stále považuji za nesmírně silné období, přesto se zde najde několik epizod, které jsou nevýrazné a tedy nezajímavé. Ano, je to zcela přirozená reakce na mnoho velmi kvalitních dílů, které ty průměrné jednoduše zastiňují. To je příklad epizod Terms of Endearment, která následuje hned po populárním Dreamlandu a vánočním speciálu, nebo dílu Alpha, jež byl vysílán jen týden po úspěšné Arcadii. Nechci se zde však odvolávat jen na umístění, které ta či ona epizoda má v šesté sérii. Terms of Endearment sice zapadla mezi úspěšnějšími sousedy, přesto má zase tu silnou stránku, že je po čtyřech komediálních epizodách první vážná. Příběh pojednávající o samotném ďáblovi, který nebohým ženám krade děti, je však tak šílený a přehnaný, že nemůže být brán vážně nejen v kontextu seriálu, ale ani v kontextu šesté série. A příliš tomu nepomůže ani sympatický Bruce Campbell, známý jako Ash z kultovní hororové série Evil Dead režiséra Sama Raimiho.

Mezi další právem či neprávem zapadlé kousky patří Tithonus, Alpha, Trevor či Three of a Kind. A mluví samo za sebe, když se příběh o muži, který dokáže procházet zdmi (Trevor), ztratí mezi dalšími, o dost šílenějšími zápletkami. Ze všech opomíjených epizod mě mrzí situace především u dílu Tithonus, který se o své místo na slunci popral se špičkovými mytologickými díly, které jej obklopují (vedle Two Fathers je to S.R. 819, vynikající jednodílná mytologie zabývající se Walterem Skinnerem). Příběh o postarším osamělém fotografovi, který se předhání se smrtí, je nejen dramatickou detektivkou, ale i smutným příběhem o osamění a touze najít kýžený klid. Díky některým jejím prvkům je tato epizoda mnohými srovnávána se slavnou Clyde Bruckman’s Final Repose ze třetí série. Pro další informace o díle Tithonus si přečtěte recenzi.

Za vyloženě špatnou bych v šesté sérii označil jedinou epizodu – The Rain King. Vyšetřování Muldera a Scullyové v kansaské díře jménem Kroner považuji za naprostý propadák, z něhož jsem si zapamatoval snad jen létající krávy. Spíš než zápletkou by vás však The Rain King mohl zaujmout pochybnostmi některých fanoušků, zda tato epizoda není ve světě Akt X pouze fiktivním příběhem. Problémem se totiž jevila datace, tedy přesné časové zařazení epizody v rámci seriálu. Zatímco úvodní scéna se odehrává na den sv. Valentýna (tedy v únoru), Mulder se Scullyovou přilétají na místo činu až po dlouhých šesti měsících. Když jsem pátral po dalších detailech, zjistil jsem, že úvodní scéna se odehrávala v únoru 1998, tedy přibližně v polovině páté řady (někdy krátce poté, co agenti vyšetřovali bizarní případ v epizodě Bad Blood). To by znamenalo, že Mulder se Scullyovou začali tento případ vyšetřovat někdy na přelomu srpna a září 1998, tedy o přestávce mezi pátou a šestou řadou, kdy se odehrával první celovečerní film. Věru zvláštní zástavku si Mulder se Scullyovou udělali, že?

Nic se nestalo: Veškeré dohady nakonec rozlouskl samotný Chris Carter, který dodatečně vypustil seznam tzv. never happened X-Files episodes, tedy epizod, které se nikdy nestaly. Tvůrce seriálu takto označil epizody, které jsou příliš mimo dokonce i na poměry Akt X. Výše zmíněná šílenost se v seznamu třinácti epizod nachází taktéž, a tak si v ní tvůrci koneckonců mohli dovolit prakticky cokoliv. Mimochodem, šest z celkových třinácti „never happened“ epizod pochází ze šesté série.

Nepopsatelná: Šestá série vtrhla na scénu nebývalým stylem a svým divákům vyprávěla jedny z nejoriginál­nějších příběhů, na které jsme v Aktech X kdy narazili. Tvůrci se zároveň rozhodli přidat do celého toho mixu ještě pořádnou dávku humoru, což byl po pěti letech převážně temných Akt X krok dosti vítaný. Epizody jako Triangle, The Unnatural či Arcadia nemusíte milovat, ale stejně tak nemůžeme nevidět obrovskou dávku inovace a originality, kterou tyto a jim podobné kousky oplývají. Názor na šestou sérii si musí udělat každý zvlášť, z mého pohledu však přišli tvůrci s celou řadou originálních a nezapomenutelných případů, které nepostrádaly nápaditost, originalitu, ani humor. Humor, který bohužel v další sezóně až příliš radikalizoval.

Komentáře: 32

Vyberte si článek - 1. série slovem, 2. série slovem, 3. série slovem, 4. série slovem, 5. série slovem, 6. série slovem, 7. série slovem, 8. série slovem a 9. série slovem.

Pátá série Akt X, která byla ve Spojených státech premiérově vysílána v letech 1997 až 1998, je zajímavá hned v několika ohledech. Ačkoliv slavila významné úspěchy v oblasti sledovanosti, je to první sezóna Akt X, ve které se zřetelně střídají vysoce nadprůměrné epizody s těmi méně povedenými. Kritika však žádný výraznější problém nezaznamenala a pátá série je tak s rekordními 16 nominacemi na cenu Emmy a Zlatým glóbem za nejlepší seriál nejúspěšnějším obdobím Akt X. I navzdory tomu, že tato série nabízí jen 20 epizod, tedy s devátou sérií nejméně v historii seriálu, nebránilo to tvůrcům, aby pokračovali s jejich zajímavou hrou v mytologii. Krom nových informací o Syndikátu a mimozemské kolonizaci nám dokonce představili několik nových postav.

DVD set s českými titulky i dabingem: Akta X: Sezóna 5 na DVD | Seznam epizod

Je těžké psát o páté sérii a neopakovat se. S tímto obdobím je totiž úzce spojeno několik událostí, které jsou dobře známy i těm, co nikdy nebyli pravidelnými diváky Akt X. Vedle náročné přípravy prvního celovečerního filmu, na nějž měl Chris Carter zálusk již od druhé série, to bylo dost možná ještě náročnější stěhování celého štábu ze zamrzlého kanadského Vancouveru do slunného amerického Los Angeles. O všech těchto událostech toho bylo napsáno již hodně, a tak vás jen odkáži na shrnující článek o prvním celovečerním filmu a na fotky z natáčení epizody The End, která pátou sérii definitivně uzavřela. Proč vlastně muselo k loučení s Vancouverem dojít? Někoho z vás by možná mohlo překvapit, že nešlo o lepší podmínky natáčení, ale o osobní požadavky ze strany Davida Duchovnyho. Herec byl dlouhodobě nespokojen se vzdáleností, která ho dělila od jeho manželky Téi Leoniové, kterou si vzal v květnu 1997. Oficiální verze však zněla jinak, konkrétně se herci nelíbily „nevyhovující klimatické podmínky“. Přesto z celého stěhování nemůžete vinit jen prokletou Davidovu ženu, také Gillian Andersonová se netajila tím, že by se s natáčením ráda přesunula „domů“, tedy do Spojených států.

Nerad bych v tomto článku opakoval již dávno řečené, příliš mi v tom ale nepomůže ani fakt, že recenze nejvýraznějších epizod tohoto období jsou již napsány. Týká se to mimořádně populárních dílů jako The Post-Modern Prometheus, Chinga, Bad Blood a Folie a Deux, o pozadí jejich vzniku jste si tak již mohli přečíst. Na druhou stranu, tento článek zde není proto, aby otrocky popisoval jednotlivé epizody, na následujících řádcích se tak na celou pátou sezónu podíváme hezky komplexně, abychom viděli, na jakém pozadí jedny z nejslavnějších epizod seriálu vznikaly.

Chris Carter vždy tvrdil, že pátá série byla jednou z nejobtížnějších, kterou v rámci seriálu připravoval. Důvodem byl již zmíněný celovečerní film, který byl na podzim 1997, tedy před premiérou páté série, již dávno dotočen. Ačkoliv bylo jeho uvedení plánováno mezi pátou a šestou sérii, natáčení proběhlo již v průběhu té čtvrté. Pátou sérii, během níž ještě pokračovaly poslední práce na filmové podobě Akt X, bylo tedy nutno postavit tak, aby její děj (a především pak děj mytologických epizod) velmi přirozeně vyústil do filmu. I když scénář filmu (i film samotný) byl hotov dávno před vznikem páté série, nebylo vůbec jednoduché nasměrovat všechny události tak, aby mohly nerušeně pokračovat ve filmu.

Scénáristický oříšek však na tvůrce čekal již na začátku páté série. Jistě si dobře vzpomínáte na dění v epizodě Gethsemane, která čtvrtou sérii uzavřela možná tím nejotevřenějším koncem, kterého jsme se v Aktech X kdy dočkali. Závěrečná scéna epizody, ve které smrtelně nemocná a psychicky zdrcená Scullyová oznámí svým vedoucím, že agent Mulder spáchal sebevraždu, jistě nadzvedla ze židle nejednoho fanouška Akt X, bez ohledu na rasu, pohlaví nebo shippers orientaci. V první epizodě páté série tak tvůrci museli Muldera nejen vrátit mezi živé, ale zároveň věrohodně objasnit, co se mu vlastně stalo. První dvě epizody, Redux I a II, se nakonec vydařily, i když každý fanoušek seriálu od nich asi čekal něco trochu jiného. Než se ale dostaneme k mytologii páté série, přiblížíme si strukturu tohoto období.

Jednou dole, jednou nahoře: Jak již zaznělo v úvodu, pátá série je co do počtu epizod jedním z nejchudších období. Celkem obsahuje dvacet epizod, z nichž sedm jich je mytologických. Když si položíme ruku na srdce, musíme konstatovat, že hned několik epizod v této sérii se příliš nevydařilo, přičemž minimálně jedna způsobila mnohým fanouškům hořké zklamání. Mezi těmi třinácti samostatně stojícími díly však figuruje několik epizod, na něž se zkrátka a dobře nezapomíná. Mezi takové klenoty, jejichž sláva přetrvává v srdcích x-philes ještě dnes, lze bezesporu zařadit výlet Muldera a Scullyové do floridských lesů mezi neviditelné molí lidi. Akčně laděná a velmi napínavá Detour scénáristy Franka Spotnitze je jednou z divácky nejoblíbenějších epizod seriálu. Její popularita je však zcela pochopitelná: krom toho, že nese typické aspekty MOTW epizody, procpal Spotnitz do děje také několik vtipných narážek na vztah mezi Mulderem a Scullyovou. Uvidíme tak agenty, jak v rámci budování týmového ducha staví z lidských mrtvol cestu ke svému úspěchu, nebo se zaposloucháme do básničky, kterou se Scullyová pokusí uspat zraněného Muldera, který si mezitím spokojeně hoví v její náruči.

Těžko se zapomíná také na epizodu The Post-Modern Prometheus, černobílou a vpravdě dojemnou pohádku o jednom monstru s nelidskou tváří a dalších několika zrůdách s tváří lidskou. Krom toho je to další epizoda (kolikátá už?), kterou scénárista Chris Carter potvrdil, že je génius. V průběhu páté série ze sebe génia vydal ještě jeden talentovaný scénárista Akt X. Byl jím teprve třicetiletý Vince Gilligan, který napsal Bad Blood a Folie a Deux. Obě epizody, ač diametrálně odlišné po stránce žánru i zpracování, tvoří zlatý fond Akt X. Až hitchcockovsky dokonalá Folie a Deux je naplněna vynikající atmosférou nejistoty a strachu, vedle toho Bad Blood je dnes již legendou mezi humorně laděnými epizodami. Nebudu přehánět, když tento díl nazvu nejoblíbenějším z celého seriálu. Stačí si vzpomenout na vystoupení tvůrců a herců na Wonderconu 2008. Když se tehdy návštěvníci ptali Davida Duchovnyho a Gillian Andersonové na jejich nejoblíbenější epizody, nedokázala si Gillian (a chvíli i David) vzpomenout na nic jiného, než právě na Gilliganovu Bad Blood. Představitel agenta Muldera pak zmínil ještě Promethea Chrise Cartera a Jose Chunga ze třetí série. Ukázka toho, že komediální epizody nejsou populární jen mezi smrtelníky-fanoušky, ale i mezi samotnými tvůrci. Přesto se po značně divoké třetí sérii lidé kolem Chrise Cartera tentokrát mírnili a v páté sezóně tak na bránice diváků útočí primárně jen Bad Blood.

Během své kariéry scénáristy dostal Vince Gilligan hned několikrát možnost napsat poslední nemytologickou epizodu série. Poprvé se tak stalo právě v páté sérii, do které Gilligan napsal již zmíněnou Folie a Deux (z dalších sezón připomeňme Je Souhaite ze sedmé a Sunshine Days z deváté série). Pátá série je zajímavá také proto, že Gilligan v ní připravil i první samostatnou epizodu. Jedná se o díl Unusual Suspects, ve kterém scénárista spojil své síly s Kimem Mannersem. Jejich úkolem bylo představit minulost Osamělých střelců, během které mimo jiné vůbec poprvé došlo k setkání této výstřední trojice s agentem Mulderem. Populární partička Střelců dostala svoji vlastní epizodu vlastně zcela umělou cestou, protože v době jejího vzniku nebyl z důvodu natáčení filmu dostupný ani jeden z hlavních herců. David Duchovny se nakonec v epizodě na několik scén objevil, Gillian nikoliv. Ačkoliv byla epizoda Unusual Suspects uvedena jako třetí v pořadí (po mytologických dílech Redux), natočena byla jako první. Důvodem byla právě absence ústřední dvojice agentů, kterou lze v samostatné epizodě pochopit, ale v mytologii nikoliv. Překvapením nakonec bylo, že se Unusual Suspects víceméně vydařila, tvůrci ji dodali příjemný nádech paranoidní atmosféry, který je tolik typický právě pro Osamělé střelce. Vše navíc perfektně doladila vystoupení zajímavých herců ve vedlejších rolích – krásné Signy Colemanové v roli Susanne Modeskiové a skvělého Stevena Williamse, který se do role Pana X vrátil po své popravě ve čtvrté sérii.

Pátá série, to ovšem nejsou jen samá vítězství. Pokud mohu mluvit jen sám za sebe, v páté sérii se nachází možná největší zklamání, které mi Akta X kdy uštědřila. Epizoda Chinga, kterou spolu s Chrisem Carterem napsal mistr moderního hororu Stephen King, měla všechny předpoklady k tomu, stát se číslem jedna nejen v rámci páté série. Nechci se opakovat, hlubší názor naleznete v recenzi, Chinga však už napořád zůstane epizodou, která v první řadě v člověku vyvolává rozpačitý úsměv a pocity frustrace a nudy. To jsou však ingredience, které by člověk od spolupráce Carter, King a režisér Manners čekal jen stěží.

Další výrazné zklamání přišlo s epizodou Kitsunegari, která je pokračováním slavného dílu Pusher ze třetí série. Všechny podstatné ingredience byly i v tomto případě na svém místě – ať už to byl scénárista Gilligan, nebo herec Robert Wisden, který znovu velmi působivě ztvárnil narušeného Roberta Modella. Úspěch epizody Tooms, která byla pokračováním populární Squeeze z první série, se však neopakoval. Z epizody Kitsunegari se stala klasická nastavovaná kaše, která v zoufalé snaze přinést do příběhu nějakou inovaci přivedla na scénu tak akorát Modellovu sestru, která vládla stejnými schopnostmi jako její sourozenec. Neoriginální a navíc zbytečně komplikovaná zápletka kýženého úspěchu pochopitelně nedosáhla a Kitsunegari se stala jednou z nejslabších epizod celého seriálu.

Když už zde padla řeč o epizodě Chinga, tak by se zapomínat nemělo ani na Kill Switch, za níž taktéž stojí spisovatelské celebrity. William Gibson a Tom Maddox jsou váženými teoretiky kyberprostoru a Gibsonův román Neromancer je dokonce považován za bibli kyberpunku. Oba pánové společně dodali do Akt X zajímavou problematiku virtuální reality, kterou v epizodě zkušeného režiséra Roba Bowmana přetavili do akční, vtipné a originální podívané.

Pátou sérii trápí především silná nevýraznost některých epizod. Krom již zmíněných to jsou díly jako Schizogeny, Mind's Eye či All Souls. Přitom ani jedna z těchto epizod není špatná, hned první jmenovaná nabízí zápletku, která by mohla fungovat jako kvalitní horor. Epizodu natočil téměř neznámý režisér Ralph Hemecker a pro scénáristy Jessicu Scottovou a Mika Wollaegerera to byla vůbec první taková práce. Ačkoliv de facto nezkušení autoři, příběh Schizogeny, v jehož popředí figuruje temný zahradní sad s několika šokujícími tajemstvími, obsahuje hned několik velmi strašidelných pasáží a v závěru také jednu symbolickou a působivou pointu. Epizodou Mind's Eye si svoji reputaci vylepšil scénárista Tom Minnear, který s Gilliganem napsal Kitsunegari. Příběh epizody popisuje strastiplnou cestu půvabné slepé ženy jménem Marty. Ta, ačkoliv v reálném světě zcela slepá, dokáže v některých momentech vidět očima vraha, který je s ní nějakým způsobem spojen. V roli Marty zazářila Lili Taylorová, kterou znáte např. z bizarního televizního seriálu Six Feet Under. Sympatická herečka, která byla za svoji roli dokonce nominována na cenu Emmy, si velmi pochvalovala práci na  seriálu, především pak spolupráci s režisérem epizody Kimem Mannersem. Další nominaci na cenu Emmy za nejlepší ženský herecky výkon vynesla hned následující epizoda, tentokrát pro Gillian Andersonovou. Její agentka Scullyová si v díle All Souls zažije mnoho trápení, protože vyšetřovaný případ jí připomene její dceru Emily (viz mytologie páté série o pár řádků níže). Podle námětu Billyho Browna a Dana Angela napsali tuto epizodu zkušení autoři John Shiban a Frank Spotnitz. Ačkoliv nabízí několik děsivých a bizarních obrazů, zůstává All Souls dosti rozpačitou podívanou. Jak již vyplynulo z předešlého textu, děj se silně zaměřuje na agentku Scullyovou, konkrétně pak na její křesťanskou víru, která byla během předcházejících let práce na Aktech X několikrát krutě zkoušena. Pokud se vám tato témata a otázky víry, o kterých Akta X často pojednávají, zamlouvají, pak tuto epizodu zařadíte mezi své nejoblíbenější.

Klasickou mytologii Akt X by mohla připomínat epizoda The Pine Bluff Variant z konce této série. Mimozemskou loď v ní sice nenajdete, zato tento příběh scénáristy Johna Shibana nabízí velmi intenzivní konspirační atmosféru. Ačkoliv se ve své podstatě jedná o další ze samostatných epizod, Shiban velmi chytře využil událostí z mytologické epizody Patient X. V jedné ze známých scén Mulder pronáší projev velmi kritický vůči americké vládě, což zaujmou jistou skupinku teroristů, kteří Muldera zkontaktují a nabídnou mu spolupráci. Paranoidní atmosféru pomáhá budovat především fakt, že ani Mulderovi nejbližší – včetně Scullyové – netuší, že se agent v utajení snaží do teroristické buňky proniknout jen proto, aby ji pomohl zneškodnit. The Pine Bluff Variant je dalším z důkazů, že Akta X zdaleka nejsou jen seriálem o nadpřirozenu a mimozemšťanech, nejsou to jen horory a parodie, ale umí to být také velmi dospělý a chytře postavený politický thriller.

Mytologie se stále prohlubuje: Většina ze sedmi mytologických epizod tohoto období pokračuje v osvětlování problematiky, s níž jsme se setkali již ve třetí a čtvrté sérii. Smrtelná choroba agentky Scullyové de facto ochromila mytologické dění celé čtvrté série a v obou dílech Redux agent Mulder dokonce upozadí pátrání po své zmizelé sestře, aby své partnerce našel spolehlivý lék na její nemoc. Dokonce se nebrání ani přímé spolupráci s Kouřícím mužem, kterého ještě donedávna považoval za nepřítele číslo jedna. A jehož vlastně za největší zlo považuje i nadále. Všechna setkání obou těchto mužů jsou vynikající, i když už postrádají onen silný náboj, kterým se podobné scény mohly honosit např. v epizodách One Breath z druhé a Talitha Cumi ze třetí série. Redux je strhující mytologická podívaná, která však v mých očích za mytologií třetí a čtvrté série lehce zaostává. V tomto názoru jsem ale nejspíš osamocen, protože epizody Redux I i II jsou všeobecně velmi kladně hodnoceny, v nejrůznějších anketách se dokonce běžně stávalo, že se obě části této epizody umisťovaly mezi pěti nejlepšími epizodami seriálu.

Dalším tématem, které se podobně jako rakovina táhne již od třetí série, je mimozemský černý olej. Tato inteligentní mimozemská látka, která napadené lidské oběti používá jako svoji schránku pro přenos, čímž vetřelcům umožňuje snazší kolonizaci planety, byla v rámci seriálu vždy oblíbená, což potvrzuje její proniknutí až do celovečerního filmu. Vynikající mytologické epizody Patient X a The Red and the Black, které o oleji pojednávají, jsou vlastně jakýmsi pokračováním mimořádně populární Tungusky (a Termy) ze čtvrté série, které problematiku černého oleje odstartovaly ve velkém. Opět se v jejich příběhu vracíme do Ruska, opět se díky nim setkáváme s démonickým Alexem Krycekem. Na scénu se také dostává další intimní vztah, který se rozvijí mezi Krycekem a Mulderovou informátorkou Maritou Covarrubiasovou. Otázkou však zůstává, nakolik je vztah těchto dvou kontroverzních osobností upřímný. S mytologií páté série budou dozajista spokojeni všichni fanoušci Syndikátu a Muže s cigaretou, protože tyto postavy, které jsou s námi již od začátku třetí řady, dostávají v této sérii významný prostor. Především pak Kouřící muž, jehož neshody s ostatními členy Syndikátu v páté sérii dojdou až do otevřené konfrontace, tedy do situace, na kterou se dlouho těšil nejeden fanoušek mytologie.

Zajímavou vsuvkou do jinak rozběhnuté mytologie mohly být epizody Christmas Carol a Emily. Jak už z názvu první části vyplývá, příběh epizod se odehrává ve vánočním čase, kdy Scullyová odjíždí na dovolenou za svou rodinnou. Příliš klidu si však neužije, tajemný telefonát ji od rodinného krbu odtáhne až na místo činu. Zmatená agentka se později setkává s malou dívenkou jménem Emily, o níž později zjistí, že by mohla být dcerou její zesnulé sestry Melissy. Další vyšetřování, které ostatní členové Scullyové rodiny vidí jen velmi neradi, přivede agentku ke zjištění, že by Emily mohla být její dcerou. Mezitím se však odehraje ještě celá řada událostí a i když se do všeho zainteresuje i agent Mulder, tragická událost, kterou vše nakonec vyvrcholí, je bohužel nevyhnutelná. Epizody, které pojednávají o Emily, nejsou vyloženě špatné, od spolupráce Franka Spotnitze, Vince Gilligana a Johna Shibana jsme však všichni čekali víc. I když, pravda, Mulder se hodně snažil… :)

V závěrečné epizodě The End pak na scénu přichází postava agentky Diany Fowleyové, bývalé Mulderovy partnerky, která se nyní vrací, aby agentovy zničila jeho vztah se Scullyovou. Alespoň si to tedy vždy mysleli všichni shippers, kteří Dianu v podání Mimi Rogersové svorně nenáviděli. Pátá série skončila v neděli 17. května 1998 a přesně měsíc poté do kin dorazil veleúspěšný první celovečerní film, na který na podzim 1998 navázala série šestá. Někoho by však mohlo překvapit, že nezbývalo mnoho a šesté série bychom se nikdy nedočkali. Původním plánem Chrise Cartera totiž bylo natočit pět seriálových sezón a poté už jen pokračovat sérií celovečerních filmů, v nichž by byla mytologie dále odhalována. V průběhu třetí až páté sezóny se však z Akt X stal obrovský hit, a tak producentská společnost FOX nesvolila své výnosné dítko jen tak utnout. Chris Carter nakonec souhlasil, později svoji další účast na seriálu potvrdily i dvě hlavní herecké hvězdy. Je otázkou, jak by Akta X s takovou strukturou vlastně vypadala, a tak se dnes můžeme už jen domýšlet, jaké by to asi bylo, kdybychom touto dobou čekali již na čtvrtý nebo pátý celovečerák.

Akční, krátká, ale stejně nezapomenutelná: Přesně taková pátá série Akt X je. Pravdou zůstává, že mnohé její epizody jsou průměrné, a vůbec poprvé v historii seriálu kulhá i mytologie, přesto na pátou sérii a některé její epizody prostě nelze zapomenout.

Komentáře: 15