Kult X | Akta X

předcházející epizoda 9×09 Underneath | následující epizoda 9×12 Scary Monsters

režie Chris Carter | scénář Chris Carter | premiéra v USA 07.04.2002 | v ČR nepravděpodobná :) | český název Nepravděpodobné | hodnocení 80% další názory zde 

Reyesové se pomocí numerologie podaří spojit zdánlivě nesouvisející vraždy, její kolegové však metodou, jíž toho dosáhla, poněkud pohrdají. Sériového vraha Waynea, který tyto vraždy páchá, mezitím otravuje zvláštní pán Burt, jež, jak se zdá, o všem ví tak trochu víc. Shodou náhod a numerologických stop Scullyová a Reyesová objeví vraha, který jim však zmizí v podzemní garáži, ze které se navíc nemohou dostat. Zde se setkají s Burtem a Reyesová zvláštní dedukcí dospěje k závěru, že ona a Scullyová možná mají být další vrahovy oběti. Do té chvíle ukrytý Wayne zaútočí na Reyesovou, kterou před smrtí zachrání Dogget, který si opět poněkud nestandardní cestou domyslel, že agentkám hrozí nebezpečí a vydal se za nimi. Scullyová nakonec přeci jen podlehne tlaku okolností a přizná, že na té numerologii možná něco bude.

Epizodu 9×14 Improbable si vzal na starost tvůrce seriálu Chris Carter. Už jen tento fakt je důvodem pro zpozornění, protože kdykoliv si tento neúnavný scénárista vezme na paškál nějakou epizodu – a to jak po stránce režie, tak po stránkách scénáře – vždy se jedná o velmi pozoruhodný produkt. Když teď zapomeneme na mytologické epizody, jichž je Carter nejčastějším producentem, tak si tento tvůrce podle svého vlastního scénáře natočil všehovšudy šest epizod. Je to možná trochu paradoxní, ale jediná věc, která těchto šest kousků spojuje, je právě jejich odlišnost (ve smyslu jejich autorského pojetí v kontextu celého seriálu). Krom právě recenzované epizody se jedná ještě o The List, The Post-Modern Prometheus, Triangle, How the Ghosts Stole Christmas a Patience. První a poslední jmenovaná epizoda je z tohoto různorodého výběru asi „nejnormálnější“ – jde o klasické thrillery, kde Mulder a Scullyová (resp. Scullyová a Doggett) vyšetřují sérii bizarních úmrtí. Triangle byl možná ten nejambicióznější díl, který v seriálu Akta X vznikl, a výše zmíněný How the Ghosts Stole Christmas je velmi originálně pojatým příběhem, který je sice vánoční, ale to nebrání tomu, aby si na sebe Mulder se Scullyovou s chutí zastříleli. Avšak máloco, ať už po stránce originality nebo podivnosti, se vyrovná epizodě The Post-Modern Prometheus, hořkosladké černobílé pohádce, která do vašich očí možná pozve i nějakou tu slzičku. A právě této skvělé podívané z páté série se epizoda Improbable podobá nejvíce,  samozřejmě nikoliv příběhem, ale především tím nebývalým stylem, kterým je celá story nafilmována.

Největším problémem Improbable je její stravitelnost. Ne že by se jednalo o nějakou obtížně pochopitelnou epizodu typu Synchrony nebo Redrum, ale během sledování  na vás téměř bez přestání útočí všemožné obrazce, číslice a zkrátka nejrůznější numerické vzorce, které jsou v příběhu epizody symbolizovány například lidmi, kostkami či jinými předměty. Klíčem k pochopení celé zápletky (a vlastně i k vyřešení série brutálních vražd) je tedy tzv. numerologie. Co to je numerologie?  Podle vyjádření agentky Scullyové se jedná o pěknou sbírku pavědeckých nesmyslů, podle mě bude numerologie jistě zajímavá věc, ale s mou trojkou ze středoškolské matematiky bych určitě byl mezi prvními oběťmi. A moc by mi nepomohly ani agentky Scullyová a Reyesová, které si spolu v této epizodě zavyšetřují. ještě více, než je normálně zvykem. Pochopení bych nakonec nenašel ani u pana Burta, což je jedna z hlavních postav této epizody. Koho vlastně měl tento charakter symbolizovat, to mi zůstalo záhadou, vím jen, že si ho zahrál známý hollywoodský herec Burt Reynolds. Ten naopak nenalezl pochopení u mě, protože v mých očích je to velmi nesympatická osobnost. Je to dozajista pouze můj osobní problém, vám se jeho herecký projev může klidně líbit, avšak mně tento herec zkazil nejen úžasné drama P. T. Andersona Boogie Nights, ale dokonce i Striptease s Demi Mooreovou ;) takže mu ještě dlouho nebudu moci přijít na jméno. Na druhou stranu přiznávám, že v této epizodě je snesitelný, což je ovšem z velké části dáno tím, že jeho postava má být (nejspíš) sympatická a kladná.

Jako celek je Improbable se svou hudbou a nezpochybnitelnými uměleckými ambicemi bezesporu výjimečnou podívanou, za což mluví už jen fakt, že v Aktech X nenajdete žádnou jinou epizodu, která by se této byť jen podobala. Chris Carter zkrátka vytvořil další unikátní kousek do své sbírky a ačkoliv ani zdaleka nedosahuje kvalit Postmoderního Prométhea, nejvíc na tom všem mrzí skutečnost, že je to střípek do mozaiky úplně poslední.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 16.7.2008 v 0:00 v kategorii Recenze epizod.