6×02 Drive (recenze)
režie Rob Bowman | scénář Vince Gilligan | premiéra v USA 15.11.1998 | v ČR 26.06.2000 | český název Jízda | hodnocení 80% další názory zde
Ozbrojený muž infikovaný smrtelnou nákazou vniká do Mulderova automobilu a nařizuje agentovi, aby pokračoval v cestě konstantní rychlostí.
Chris Carter se nikdy netajil popkulturními vzory, které inspirovaly případy i samu atmosféru Akt X. Všichni tak dnes víme, že bez seriálů The Twilight Zone (1959–1964) a Kolchak: The Night Stalker (1974–1975) by Akta X vypadala dosti odlišně, pokud by tedy vůbec vznikla. Pak jsou zde ale dílčí inspirace, které posloužily jednotlivým autorům seriálu při psaní samostatných epizod. Vince Gilligan, jeden z nejtalentovanějších scénáristů Akt X, se v epizodě 6×02 Drive rozhodl vzdát hold slavnému akčnímu filmu Nebezpečná rychlost (1994) s Keanu Reevesem v hlavní roli. Tato akční klasika let devadesátých sleduje strastiplnou cestu linkového autobusu ulicemi Los Angeles, jehož pasažéři se stávají oběťmi teroristického útoku. Vynalézavý šílenec totiž do vozu umístil bombu, která exploduje, pokud autobus zpomalí pod 100 kilometrů za hodinu, případně se cestující pokusí vystoupit či s bombou nějak manipulovat. Jelikož zůstáváme věrni odkazu Akt X, doplnil Gilligan zápletku své epizody o přísně tajný experiment, při němž vláda operuje s nízkofrekvenčními vlnami, které neúnosně zvyšují tlak v mozkové tkáni postižených lidí. Fatálním následkům, a sice explozi mozku zevnitř, se dá předejít pouze stálým pohybem směřujícím od epicentra. Mulder, který skrze Nevadu a Kalifornii cestuje jako rukojmí takto postiženého, vcelku agresivního muže, tak musí hodně rychle přemýšlet, jak případ vyřešit. Blíží se totiž moře.
Epizoda Drive bez obalu ukazuje komplexní změnu atmosféry, k níž v seriálu Akta X došlo v šesté sezóně. Příhodné srovnání nabízí nedávno recenzovaná The Pine Bluff Variant z konce páté série, kterou od Drive dělí pouhé tři epizody (a letní přestávka mezi oběma sezónami). Oba samostatně stojící příběhy se věnují utajovaným experimentům v rámci vládní konspirace, oba postrádají rozměr nadpřirozena a paranormálních jevů. Oba však nabízejí diametrálně odlišné tempo vyšetřování i naladění atmosféry. Deštivý Washington nahrazuje prosluněná Kalifornie, ponurý politický thriller je střídán svižnou akcí, která sebe samu nebere za každou cenu vážně, a tajemné náznaky ustupují jasným sdělením.
Další neobvyklý atribut epizody spočívá v hlavní postavě příběhu. Drive jako jedna z mála v celém seriálu neobsahuje padoucha (pokud tedy nepočítáme zlotřilou americkou vládu, vděčný to terč našich scénáristů, který však tentokrát postává spíše v pozadí). Patrick Crump, oběť vládního experimentu, s níž Mulder chtě nechtě cestuje, je obyčejný, trochu jednodušší chlapík z farmářského prostředí, který miluje svou ženu a nesnáší autority. Když si přisedne do Mulderova auta, kde najde agentův průkaz FBI, je vztah těchto dvou mužů vcelku jasně předurčen. Je to právě vzájemná interakce mezi Mulderem a Crumpem, co jejich společnému putování dodává velmi atraktivní rozměr. Zvláště pak v této souvislosti rezonuje jejich poslední společná scéna, která je v protikladu s veškerým předešlým děním natočena velmi decentně a citlivě. Je jen škoda, že kvůli přílišnému akčnímu ladění příběhu nedostává Crumpův představitel Bryan Cranston dostatečný prostor, aby prezentoval svoje herecké kvality. Gilligan na něj naštěstí pamatoval, když v roce 2008 obsadil Cranstona do hlavní role svého tehdy vznikajícího seriálu Breaking Bad. Fenomenální drama, které spolu tito dva muži v následujících pěti letech vytvořili, nakonec Cranstonovi vyneslo zcela zasloužený Zlatý glóbus.
„Abychom si rozuměli – je mi jedno, jestli jste zachránili školní autobus plnej dětiček, kterej se ztratil cestou do kostela. Akta X pro vás skončila jednou provždy. Čím dřív se s tím vyrovnáte, tím líp pro vás pro oba.“ Ti znalejší mezi námi dozajista již rozpoznali náměstka ředitele Alvina Kershe, který od začátku šesté série nahrazuje Skinnera na pozici nadřízeného Muldera a Scullyové. Kersh, který od této chvíle bude s našimi agenty zažívat jednu vypjatou konfrontaci za druhou, a to až do konce seriálu, je výbornou postavou. Poté, co se od šesté série Skinner stává prakticky Mulderovým spojencem, přichází na scénu právě Kersh, aby převzal (ne)vděčnou roli osiny v zadnici. Jeho představitel James Pickens Jr. se hned od svého prvního výstupu zařadil mezi nejlepší herce seriálu. Svoji postavu hraje bravurně, především pak způsobem, že ji začnete záhy upřímně nenávidět, což je vůbec ta nejlepší vizitka, kterou může dostat. Nutno podotknout, že v případě Kershe bodoval též český dabing, z něhož je zřejmé, že nejen zástupcův herecký představitel Pickens, ale i dabér Pavel Rímský si svoji roli náramně užívá.
Názory z diskuse: „Skvělá epizoda. Od začátku – Mulder a Scullyová vyšetřující hnojivo, až do konce – Crumpova smrt. Byla jsem celou dobu napnutá a už už jsem čekala, že Scullyová bude fakt Crumpovi strkat do ucha jehlu. A ono nic. Ne že by se to nedalo čekat, ale i tak to pro mě bylo docela překvapení. Perfektní scénář, perfektní režie, perfektní Mulderovy hlášky a drsná Scullyová na pitevně. Dávám 100%“ – nabaa || „Už jenom ten začátek napovídal, že půjde o něco netypického a jedinečného. Crumpa a jeho ženy mi bylo lito, i když jejich psa ještě víc. Stali se pokusnými králíky a Mulder se Scullyovou to bohužel nemohli nijak podložit. Nejvíc z celé epizody mě dostala scéna ke konci. Mulder vystoupí zničený z vozu, na zadním sedadle leží Crumpovo tělo. Mulder přichází k útesu. Rozhlíží se a přemyšlí. Do toho ještě krásně ladí hudba Marka Snowa. Naprosto geniální scéna. Škoda, ze nebyla konečná, ale byla překažena Kershovým kázáním. Jedinečná epizoda. 100%“ – Utero
Tento článek byl zveřejněn 20.4.2015 v 0:00 v kategorii Recenze epizod.
