Kult X | Akta X

Během své návštěvy USA se Gillian Andersonová vyjádřila, že by si ráda zahrála v televizním hitu Californication. Uvádí to český fanweb seriálu edna.cz/califor­nication s odvoláním na organizaci IBG, Inc., na jejíchž stránkách naleznete další informace. Na oficiálním twitteru si pak můžete dohledat, jak celá diskuse probíhala, včetně informací týkajících se čistě Akt X (zvláštním hostem debaty byl Chris Carter). Jedná se o příjemné překvapení, protože ještě před lety nepřicházela tato možnost v úvahu. Gillian ovšem potvrdila, že by se s bývalým seriálovým partnerem Davidem Duchovnym znovu ráda setkala, a to klidně v jeho aktuálním seriálovém hitu. Když se Duchovny zeptal, zda by si ji mohli vůbec dovolit, herečka odpověděla: „Bylo by to zadara, kotě.“ 

Gillian Andersonová si své včerejší vystoupení v pořadu The Tonight Show with Jay Leno pořádně užila. Nejprve prezentovala žebříček svých oblíbených amerických a britských nadávek, čímž zapříčinila, že ji příště nejspíš už nepozvou, posléze se rozhovořila o výchovných metodách, které uplatňuje na své děti, a nakonec padlo slovo též o televizní adaptaci Moby Dick, ve které hraje jednu z titěrných rolí. Níže se můžete podívat na obrázky, které jsem vytvořil, HD video stahujte zde (velikost souboru je 250 MB).

Máme tu první ovoce v souvislosti s návštěvou Gillian Andersonové ve Spojených státech. Exkluzivní fotografie, které si níže můžete prohlédnout ve vysoké kvalitě, vznikly teprve včera, v pátek 29. července 2011, v kalifornském Beverly Hills. Za jejich vznikem stojí propagační kampaň pro TCA 2011 Summer Press Tour. Pro další materiál pozorně sledujte náš web.

Gillian Andersonová v neděli 24. července 2011 přistála na největším letišti v Los Angeles. Jak už jsem vás informoval, herečka má ve Spojených státech nějakou práci. Oficiálně se ví, že dnes v noci vystoupí v pořadu The Tonight Show with Jay Leno, kde by se mělo hovořit o jejích současných projektech. Počítejte s tím, že Kult X bude hereččinu cestu pečlivě sledovat a zásobovat vás jak informacemi, tak fotografickým materiálem. Doufejme, že krom Johnny English Reborn se Jay Leno zeptá i na případná třetí celovečerní Akta X. Čas se krátí a do globální mimozemské invaze brzy nebudou zbývat roky, ale měsíce. Tak doufejme, že si Gillian uvědomí, že z Los Angeles do Santa Barbary to není ani sto mil.

Nedávnou recenzí jsme se propátrali nejen samotnou epizodu Grotesque, ale rovněž duší agenta Muldera, který v příběhu hraje doslova ústřední roli. Protože jsem nechtěl recenzi zahltit obrázky, nabízím vám zbylé ilustrace, které jsem pro článek vytvořil, na řádcích níže. Užijte si je ve zdraví, alespoň v tom fyzickém, pokud mentální nevydrží.

režie Kim Manners | scénář Howard Gordon | premiéra v USA 02.02.1996 | na TV Prima 04.07.2004 | český název Groteska | hodnocení 100% další názory zde

Mulder se Scullyovou vyšetřují brutální rituální vraždy, při kterých kdosi znetvořil obličeje mladých mužů tak silně, až jeho oběti vykrváceli. I přesto, že pachatel ohavných zločinů čeká ve vězení na elektrické křeslo, někdo v jeho práci pokračuje. Když se za ním agenti vydají do cely, doufají, že by je mohl přivést na stopu toho, kdo jeho práci kopíruje. Nacházejí ale jen zoufalého muže, který tvrdí, že všechny jeho zločiny jsou dílem samotného satana.

„Zmítáme se v temnotě, děláme všechno, co je v našich silách, abychom zvítězili nad zlem, které by jinak zničilo nás. Ale když se povaha člověka stane jeho osudem, není tento zápas jeho volbou, ale posláním. Přesto nás někdy tíha tohoto břemene nechá klopýtnout a prolomí křehkou pevnost našeho vědomí. Zrůdy pak vstoupí dovnitř a my se osamělí díváme do bezedné propasti, do té rozesmáté tváře šílenství.“ Nádherná slova agenta Muldera ze závěru epizody Grotesque výstižně popisují, o čem přesně celá tato podívaná vlastně je. A o čem tak trochu vždycky byl život tohoto výjimečného muže, jehož vášeň pro spravedlnost a pravdu zamotala hlavu nejedné vládnoucí garnituře. Právě proto jsem Grotesque zvolil epizodou, která o komplikované postavě agenta FBI Foxe Muldera vypráví tolik, jako málokterá jiná. Scénárista Howard Gordon má už v charakteristice agenta Muldera jistou praxi. Jen v první sezóně napsal epizody Conduit a Miracle Man, které pozadí agentova života přiblížily. Do epizody Grotesque pozval Billa Pattersona, Mulderova mentora z dob profilování masových vrahů, se kterým vyšetřování brutálních vražd získává velmi osobní rozměr. Patterson se v tomhle ohledu shoduje s naprostou většinou zástupců Mulderovy minulosti, protože oba muži jsou už nějaký ten pátek na nože. O schopnostech agenta a bývalého žáka hovoří nejlépe samotný Patterson, který Scullyové prozradí, že si na případ Muldera sám vyžádal: „Moje rada agentko Scullyová? Nechte Muldera dělat, co sám uzná za vhodné, nestavte se mu do cesty a nesnažte se držet ho zpátky. Nepodaří se vám to.“ Ona vzájemná úcta, která mezi oběma muži přetrvává i po letech a po mnoha větších či menších potyčkách, se mi na příběhu velmi líbila.

Po vystudování psychologie na prestižní oxfordské univerzitě v roce 1986 a po úspěšném absolvování studia na Akademii FBI v Quanticu ve Virginii se Mulder v roce 1988 stal plnohodnotným agentem FBI. Ve stejném roce byl převelen na behaviorální vědy právě pod agenta Pattersona. Pod jeho velením získal mnoho mimořádně důležitých profesních zkušeností, které posléze hojně uplatňoval při řešení případů z Akt X. Jedno pravidla je však podstatnější, než všechna ostatní dohromady. Taktika „abys poznal umělce, musíš nahlédnout do jeho díla“ Mulderovi nejednou zachránila život. Hraje rovněž ústřední roli při vyšetřování vražd v epizodě Grotesque, kde se Mulder vydá na cestu do pokroucené mysli vrahovi, aniž by to prodiskutoval se svými nejbližšími (lépe řečeno: se svou nejbližší). Formulka „abys dopadl monstrum, musíš se jím stát“ zní jednoduše, ale její převedení do praxe zas až tak snadné není. Dobrým příkladem je opět tento příběh, protože Mulder se zde dostává až na samý okraj propasti, kdy se po nocích prochází ve vrahově ateliéru, vyzdobí si byt jeho uměním a ukradne ze skladu FBI vražednou zbraň. Všechno toto v Aktech X sice běžně vídáme, ale v podstatně menším měřítku, a tak Grotesque zůstává krystalicky dokonalým příkladem epizody posednutí Muldera vyšetřovanými hrůzami.

Málokdo si toho všimne, a přece se Grotesque podobá jinému obdobně laděnému příběhu. Vznikla přesně rok po uvedení démonického thrilleru Irresistible z poloviny druhé série, ve které se Mulder a Scullyová vydali po stopách fetišistického vraha Donnieho Pfastera. Tehdy se v přímém ohrožení života vyskytla agentka Scullyová, na kterou si Pfaster činil logický zálusk. V obou epizodách vraždí lidé z masa a kostí, ale nad vším děním se rovněž vznáší jakási neidentifikovatelná démonická síla, která lusknutím prstu svým obětem zatemňuje mysl. To se stalo Pattersonovi, to se stalo i Mulderovi. Mohlo by se sice zdát, že paranormální prvek ustupuje kamsi do pozadí a hraje druhé housle, to ovšem není pravda, on jen ustupuje mnohem mocnější psychologické stránce celého díla. O tu se tentokrát stará především David Duchovny, z jehož Muldera jde v jistých chvílích skoro až hrůza (o agentu Pattersonovi si můžete myslet cokoliv, ale nelze popřít, že to musel mít s Mulderem opravdu hodně těžké). Kdo to s Mulderem zas až tak těžké neměl, je David Duchovny, který v období třetí série byl spíše už agentem FBI, než newyorským hercem. Vím, že to příliš často neříkám, ale nebýt hereckého mistrovství Davida Duchovnyho, nebyla by ani Akta X. Rozhodně ne v té podobě, v jaké jsme si tento seriálový klenot zamilovali.

Z atmosférických epizod Die Hand Die Verletzt, Oubliette či Home víme, že Kim Manners prvkům strachu a ponurosti dobře rozumí. Výjimečný režisér si tedy s touto látkou v epizodě Grotesque poradil na jedničku. Sám Manners později prozradil, že ve třetí sérii je právě tato epizoda jeho nejoblíbenější a že za obzvláště povedený považuje Duchovnyho výkon, který mu práci velmi usnadňoval. Scény nočních můr a Mulderova procházení potemnělými sklady se mohou hrdě rovnat s hororovými sekvencemi nejlepších filmů tohoto žánru. Do takřka bezchybné mozaiky děsu přispívá krom Duchovnyho a Mannerse též hudební skladatel Snow, kameraman Bartley a lidé pečující o střih. Právě díky nim epizoda neztrácí tempo i navzdory tomu, do jak tíživé atmosféry je zakleta. Ve výběru nejlepších epizod seriálu jsem napsal, že Grotesque je možná nejlépe zrežírovanou epizodou seriálu. A stále si za tím stojím. Musím též říct, že každá věta z toho článku je i několik let po jeho uvedení platná, takže si jej určitě přečtěte. Existuje však ještě jeden pádný argument, proč brát Grotesque vážně. Je to totiž právě tato epizoda a již zmíněný thriller Irresistible z druhé řady, které Chris Carter v roce 1996 označil za dva základní kořeny svého tehdy vznikajícího dramatického seriálu Millennium. Tak si říkám, existuje vůbec větší pocta, když vás jeho tvůrce označí za svého druhu prolog k jednomu z nejlepších seriálů televizní historie?

Zajímavosti: Epizoda byla vysílána v pátek 2. února 1996 a sledovalo ji více jak 18 milionů amerických domácností. || Kameraman John S. Bartley, který pracoval na Aktech X v prvních třech sezónách, získal za tuto epizodu ocenění Emmy. || Agenta Billa Pattersona ztvárnil americký herec Kurtwood Smith (narozen 3. července 1943). Dnes osmašedesátiletý herec si zahrál ve filmech RoboCop, Rambo 3 či Deep Impact a v seriálech Star Trek: Voyager, That '70s Show či 24. || Jak už je dobrým zvykem tvůrců seriálu, brutálně zavražděného agenta Nemhausera pojmenovali po Lori Nemhauserové, která pracovala na výrobě jednotlivých epizod. Morbidní to pocta!

autorka Mandy | překlad luca | rating NC-17 | kategorie S, MSR, A | spoiler all things, post-ep DeadAlive | povídka ke stažení

1. část

Zastavte hodiny, vypněte telefony – Zabraňte psům v zuřivém štěkání – Umlčte piána a s tlumeným vírem bubnů – Přineste rakev, nechť truchlící pláčou

Nechte aeroplán kvílivě hučet nad hlavami – Ať na oblohu vykreslí zprávu, že je mrtvý – Oviňte smutečními mašlemi bělostné krky holubic – Nechť pochůzkáři nosí černé bavlněné rukavice

Byl mým severem, jihem, východem i západem – Mou týdenní prací a nedělním lenošením – Mým polednem, půlnocí, řečí a písní – Myslela jsem, že ta láska potrvá na věky; mýlila jsem se

Hvězdy teď nejsou vítány, smázněte všechny z oblohy – Sbalte měsíc a uhaste slunce – Vypijte oceány a vypalte lesy – Nic na světě už nebude v pořádku

(W. H. Auden 1907 – 1973)

Změnil se, už není tím mužem, co býval. Kromě desítky kilogramů, některých částí, které mohou nebo nemusí chybět v jeho těle (to musí být ještě blíže určeno), a části paměti postrádá Mulder to, co ho činí Mulderem. Ta malá nedefinovatelná jiskra, energie, která poháněla jeho víru, neúnavný šestý smysl, který z něho dělal génia. Scullyová zírá do Mulderovy karty dlouhé minuty, zajímá ji, jak by se vědecky označil jeho současný stav. Mulderectomie? Všechno z Muldera Mulderovi chybí.

Trvá to tři dny. Tři dny kapaček, rentgenů, doktorů, Střelců a Scullyové bedlivě na vše dohlížející. Tři dny Doggettových významných pohledů od prahu dveří a Skinnerova cukání koutků, jakoby se chtěl usmát, ale nešlo to. Tři předlouhé dny uplynou a pak Mulder ukáže na její vzedmuté břicho.

„Co to je?“

Scullyové se rozzáří obličej, na tenhle moment čekala. Pohladí se tam, kde je důkaz života uvnitř nejvíce patrný. Vezme Mulderovu ruku a přitiskne ji na to místo. Stojí tak nekonečné minuty, ale vypadá to, že on pořád nechápe.

„Jsi… v pořádku?“ ptá se zmateně, nejistě.

Scullyová zaváhá. „Jsem úplně zdravá, jen těhotná“ vysvětluje. Mulder na ni upírá prázdný pohled a do dveří vejde lékař.

Mulder je propuštěn do péče Scullyové, Doggett zakleje a opouští čekárnu. Ze Skinnerových ramen padá balvan viny, zatímco tlačí kolečkové křeslo směrem k autu, které přistavili Střelci. Scullyová kráčí vedle něj, s jednou rukou položenou na Mulderově rameni a druhou přitisknutou k břichu. Byers řídí, Frohike ho naviguje a Mulder spí s hlavou položenou v jejím klíně. Mohla by mu spočítat všechny kosti na rukou, jsou jasně viditelné.

Pak je ospalý a vyčerpaný Skinnerem dopraven vzhůru a uložen do její postele. Téměř okamžitě usne a Scullyová se se Skinnerem vytratí do kuchyně připravit horké mléko pro ni a kafe pro něj. Několik minut jen tak vděčně tiše sedí, usrkávají ze šálků a sdílejí ten pocit uvolnění. Je to za nimi. Mulder je doma.

autorka Oracle | překlad luca | rating PG-13 | kategorie V, R, A

Motelový pokoj probleskují paprsky ranního rozbřesku.

„Jak dlouho jsi vzhůru?“ ptá se Scullyová a zapíná si sukni. Zachytí Mulderův pohled v zrcadle, zatímco si obléká punčochy.

On zamrká a protře si oči. „Jen chvilku“ zamumlá. „Moc brzo na špičkování, Scullyová.“

„Myslela jsem, že na to není nikdy brzy.“

„No tak ti pro jednou dokážu, že se mýlíš.“ Ona se usměje a začne si pročesávat vlasy. On zívne, protáhne si záda a ruce široce rozhodí do stran. Peřina ho zakrývá jen do pasu. „Jak se to přihodilo, že jsi zůstala přes noc?“ ptá se, opět zívne se zavřenýma očima a rukou se podrbe na holé hrudi.

Ona si olízne rty a zaraženě na něho kouká. „Usnula jsem.“

„Aha.“ Otočí se na bok, aby na ni neviděl. „Kdy nám to letí?“

„Ještě je čas.“

„Jo, o.k.“

Posadí se k němu a položí mu ruku na rameno. On ztuhne. „Muldere, musíme si promluvit.“

„Není o čem. Byla jsi unavená, tak jsi usnula v mé posteli. Konec příběhu.“

„To ale není všechno.“ Chce ho obejmout, ale z tohoto úhlu neví, jak na to. Spokojí se tedy se stiskem jeho ruky.

„V pohodě, Scullyová. Můžeme na to zapomenout? Chápu.“

„Podívej, Muldere, v tomhle nejsem moc dobrá. Ale hádám,“ skousne si ret, „hádám, že to není to podstatné, že?“ On se ošije. „Proč se mě nezeptáš znova?“ pobídne ho. „Nevěděla jsem, že je ta otázka pro tebe tak důležitá.“

„Zeptat se na co?“

„Proč jsem zůstala.“

On se k ní otočí s napjatým pohledem. „Proč jsi v noci zůstala?“

autorka Char Chaffin | překlad luca | rating NC-17 | kategorie V, A, MSR | spoiler The Truth

Možná dnes v noci… zavřeme dveře a zůstaneme uvnitř

Dveře jsou zamčené. Už několik dnů. Očekávali, že se tohle stane.

Pár nedbale sbalených tašek hozených na podlahu, malý stolek v rohu místnosti. Čína. Balíček barevných ubrousků. Nevšímají si toho, ani očkem ne. Po pravdě řečeno, ani jeden z nich nemá chuť… na jídlo.

Venku vytrvale prší, mnohem více, než by se v téhle roční době čekalo v pouštní oblasti. Mokrý, vlhkem nasycený vzduch proniká do ventilace a osvěžuje teplou náruč ovzduší kolem nich. Mísí se s omamujícími stopami potu, jasného a čistého – vůně sexu a horko spalující vášně se v tomto nepříliš útulném pokoji objevují znovu a znovu, sotva ty předchozí stačí vyvanout.

Ten dusný, sladký vzduch sem přísluší, sílí s každou další emocí prýštící zevnitř jejich těl, tíha těch mnoha osamělých měsíců pomalu ochabuje společně se závany suchého větru a očišťuje svět před i za jejich dveřmi.

Tolik to potřebují.

Každý den, který společně prožijí, zvyšuje šanci, která je oba ohrožuje – že budou nalezeni, chyceni, vytrženi z tepla a bezpečí, že s nimi bude naloženo krutě, násilně a nemilosrdně. Zeptejte se jich, jestli se o to starají… ani náhodou. Všechno, na čem jim záleží, je uvnitř těch čtyř stěn, které je nyní obklopují, ochraňují a posilují.

Když už mám ty narozeniny, tak jsem si usmyslil, že si zasloužím dárek, se kterým mohu prožít opravdu kvalitní čas. A protože na Google nedám dopustit, rozhodl jsem se, že si do něj vpustím Gillian Andersonovou. Agentka Scullyová tak vystřídala Olivii Wilde, do které jsem se zamiloval v posledních několika letech. Obě nebesky nádherné dámy budu odteď pravidelně střídat; nakonec jsem stále svobodný, a tak si chci užívat do konce svých dnů… ;)