Kult X

autorka Kristyn Collins | překlad luca | rating R | kategorie T, A | spoiler Unruhe, Memento Mori, Redux II | povídka ke stažení

Stál za jejím oknem a pozoroval, jak za sebou zavírá dveře. Sedla si na postel, oblečená jen v tričku a kalhotkách, hedvábných s černou krajkou, ve kterých často spávala, ale nikdy je nenosila do práce. James zhluboka povzdechl a stále si opakoval její jméno. Je to tak uklidňující slyšet ho unikat z mých vlastních rtů, pomyslel si, jak jemně šeptal: „Dana Katherine. Dana Katherine. Dana. Scullyová. Dana Katherine Scullyová. Dana. Dana. Bude moje“. Přišel jeho čas. Přehoupl se přes okno v obývacím pokoji, které měla stále pootevřené. Pak se, nejtišeji, jak uměl, vplížil do ložnice. Odsunul pistoli položenou na nočním stolku, jen pro případ, že by po ní v nestřeženém okamžiku sáhla. Bez zaváhání jí do stehna zabodl hrot jehly a dával si veliký pozor, aby byl dostatečně něžný a opatrný. Nechtěl jí ublížit. Jak by také mohl? Tolik ji miloval, ani to vyjádřit nemohl. Tak se rozhodl odvést ji daleko, někam, kde jí bude moci vyznat lásku tolika způsoby, jak jen to bude možné.

Dana vklouzla do své nové postele a přitáhla si deku až k bradě. Byla teplá noc, tak nechala okna otevřená. Když byla schoulená pod pokrývkou, cítila se v bezpečí. Nezáleželo na tom, jak těžký měla den. Tenhle nový dům, kam se přestěhovala sotva před čtyřmi měsíci, pro ni ještě nebyl tak úplně domovem v pravém slova smyslu. Poté, co vybojovala svůj zápas s rakovinou, se rozhodla začít znovu od začátku. Toužila po vlastním domě, a i když ještě neměla žádnou rodinu, mohla pečovat o zahradu, dvorek i verandu. Mít prostor, který by byl jen a jen její. Znělo to tak povrchně, až to bylo romantické. Cítila, že tohle místo opravdu může milovat, i když si na něj teprve zvykala. Bylo malé, cenově dostupné, útulné a upravené. Sem by mohla přivést děti, bude-li někdy nějaké mít. A také bylo o pár mil blíže ke kanceláři, takže měla víc času a netrávila drahocenné minuty čekáním v ranní dopravní špičce.

Zavrtala se hlouběji do lůžka a vnímala, jak se jí přizpůsobuje. Usnula s hřejivým pocitem bez jakéhokoliv trápení. Nespavost se jí vracela už jen tehdy, když s Mulderem řešili velký případ. Předtím, než se uzdravila, nespala zrovna nejlépe. Stále se jí vracely děsivé noční můry, jak ztrácí Muldera nebo svou matku. A co bylo ještě horší, zjevovala se jí Melissa, mrtvá sestra, bledá a slabá. Ty sny byly tak živé, že se často budila stočená do klubíčka, třesoucí se strachy. To také byl další důvod, proč opustila svůj byt – cítila, že s předchozím životním prostorem odejdou i zlé sny.

Tu noc snila o Mulderovi. Byl to jednoduchý, veselý sen – ona a Mulder něco vařili. Nevěděla co a popravdě řečeno ji to ani netrápilo. Prostě něco dělali společně, beze strachu, že budou zraněni nebo smrtelně postřeleni. Nestávalo se to často v reálném životě, aby prožívali úplně obyčejné okamžiky, tak si je aspoň uchovávala ve svých snech. Dana Scullyová spala tvrdě. Tak hluboce, že téměř necítila jehlu vpíchnutou do své kůže a jen letmo spatřila tvář muže, který ji miloval od prvního dne, kdy se nastěhovala do jeho sousedství.

Lehce vzdychl a ještě jednou zopakoval její jméno. Tiše uložil její bezvládné tělo na sedadlo spolujezdce, přesně tak, jak si to nacvičoval téměř každou noc od doby, kdy ji poprvé spatřil. Vypadala tak bezbranně, jak ležela schoulená na kožené sedačce. Jako anděl seslaný z nebe přímo pro něj. Vlastně si byl od počátku jistý, že takovéto něžné stvoření chodilo po matičce Zemi jen proto, aby se do něj mohl zamilovat. Nikdy žádnou tak nemiloval jako ji. Ani Stacy Cassellsovou, ani Jennu Reemerovou, ani tu poslední dívku ve svém životě Lorii Irisovou. Teď, když měl svou vyvolenou pro sebe, políbil ji něžně na rty a vrátil se zpět do domu. Ze skříně vytáhl cestovní tašku a plnil ji kousky oblečení. Docela dobře se zde vyznal, strávil tady mnoho času, když byla v práci. Nikdy předtím nic nevzal, skoro ničeho se nedotkl ze strachu, že by mohla poznat, že v domě někdo byl, že něco chybí, ale na tom už teď nezáleželo. Sbalil nějaké spodní prádlo, makeup, přiléhavý kostýmek a flanelovou noční košili. Pak se sklonil k nejspodnější zásuvce a vytáhl rudé krajkové body, věděl moc dobře, kde ho hledat. Viděl ji v něm jen jednou jedinkrát, když za sebou měla opravdu náročný den, jak mu prozradil její deníček, který nyní ležel v tašce s ostatními věcmi. Nemyslel si, že by si něco takového koupila sama. Nejspíš to byl dárek od nějaké přítelkyně, ale telefon jí často nezvonil, a tak usoudil, že mnoho kamarádů nemá. Jediný, s kým si volávala pravidelně, byl ten muž, co s ním pracovala. Mulder se jmenoval. James na něj neuvěřitelně žárlil. Tenhle chlap se s ní mohl setkávat, mluvit na ni, slyšet její hlas a říkat její jméno každičký den v týdnu. Ale teď, usmál se v duchu, teď je Dana Katherine Scullyová celá moje. Já miluji ji a ona musí milovat mě. < A bude mě milovat, víc než já ji. > Předtím, než odnesl tašku do auta, se ujistil, že vše v domě je na svém místě jako obvykle. To byla ta nejtěžší část plánu, několikrát si v hlavě promítal obrázek pokojů, jak se je snažil zapamatovat včera, a ztrácel tak drahocenný čas.

< Měl jsem vědět, že selžu hned při prvním možném okamžiku. Snad bych se jí měl raději zbavit… > Ne! Křičelo jeho srdce. < Ona je ta pravá, jediná, která mou lásku opětuje.>

Následující ráno

Mulder vešel do kanceláře s desetiminutovým zpožděním a byl překvapený, že nevidí svou partnerku, Danu Scullyovou, s pohoršeným výrazem ve tváři. Vlastně měl připravenou výmluvu na rtech, už když otevíral dveře – jak mu nějaký záhadný neviditelný duch rozbil budík nebo tak něco. Místo toho na něj dýchlo jen ticho a prázdnota. Ten klid byl k uzoufání. Sedl si za stůl s pomyšlením, že Scullyová nejspíš taky zaspala, a otevřel si svou poštu, zda není něco zajímavého k prošetření. Po celou dobu, co pročítal maily, šilhal jedním okem ke dveřím, aby nepropásl vejít její štíhlounkou postavu dovnitř, ale po hodině čekání se rozhodl, že jí zavolá domů.

Telefon šestkrát zazvonil a pak se zapnul záznamník. „Tady Dana Scullyová, nechte mi vzkaz a já se vám určitě ozvu“ ozval se její hlas s téměř ironickým zabarvením. Do práce jí to trvá asi dvacet minut, přemýšlel Mulder a rozhodl se chvíli počkat. Když se jí pak snažil dovolat na mobil, zjistil, že je vypnutý. Ani ho to nepřekvapilo. Rychle vyběhl po schodech nahoru a zamířil rovnou do Skinnerovy kanceláře.

„Pane“ pronesl už mezi dveřmi, dřív, než se nadřízenému podíval do očí. „Promiňte, že sem takhle vpadám, ale…“

„Vy si nikdy nesjednáváte schůzku předem, tak proč byste měl teď?“

„Agentka Scullyová se pohřešuje“ vyhrkl ze sebe Mulder třesoucím se hlasem.

„Cože? Co tím myslíte?“

„Nepřišla ráno do práce, nezvedá doma telefon a mobil má vypnutý.“

„Vážně? Mohlo se stát něco neočekávaného, něco v rodině.“

„Říkáme si všechno. Pane, určitě by se mi ozvala, ať by se stalo cokoliv.“

„Zkoušel jste volat její matku?“

Mulder zaváhal. „Já… nechtěl jsem ji zbytečně plašit… jako posledně… a … nechtěl jsem, aby měla strach, když třeba o nic nepůjde.“

„Takže jsi vlastně nejste jistý, co se děje“ řekl zástupce ředitele opatrně.

„No… ne, ale měli bychom to prověřit.“

„Souhlasím. Proč nezajedete ke Scullyové domů?“

„Dobře“ vydechl Mulder, právě tohle chtěl od Skinnera slyšet v první řadě – že může opustit kancelář a jet ke Scullyové.

„Myslíte, že by se jí mohlo stát něco zlého?“ ptal se Skinner se zřejmou starostí v hlase.

„Upřímně, já nevím. Ale nemůžu přijít na jiný důvod, proč nezvedá telefony, jen na ten, že měla nějakou nehodu. Kdyby byla v pořádku, už by tady dávno seděla.“ Bylo přesně deset hodin dopoledne a Mulder se o ni bál víc a víc.

„Tak běžte. Pravděpodobně se to nějak vysvětlí, ale jak vás znám, nedáte si pokoj, dokud se nepřesvědčíte na vlastní oči, že je v pořádku.“

„Děkuji, pane. Zkusím obvolat místní nemocnice.“

Zcela omámená se Dana na okamžik probrala na jakési posteli. Nebyla tak hřejivá jako její vlastní, vlastně si uvědomila, že je jí dost zima. Ztěžka otevřela oči a zjistila, že je téměř nahá, až na to přiléhavé body, které dostala od své sestry Missy k narozeninám pár měsíců předtím, než zemřela. Bylo to myšleno jako vtip, ale Scullyová vzala ten dárek smrtelně vážně, jako ostatně téměř vše ve svém životě. Líbilo se jí. V těžkých dnech, kdy měla pocit, že se zblázní, jestli už nechytne Mulderovu tvář do dlaní a nepolíbí ho, si ho doma na chvíli oblékala, aby se zase cítila jako soběstačná žádoucí žena. V Mulderově blízkosti si totiž připadala žensky asi jako pitbul, který trhá všechno, co jeho brilantní mysl vyjevila, na malé kousíčky. Bylo to její malé tajemství, a mimochodem – ta krajka vypadala na její kůži vážně hezky. Teď jí však byla děsná zima a byla unavená a jakoby opilá a vůbec nedokázala pochopit, kde to vlastně je a proč má tuhle věc na sobě.

„Haló?“ volala a byla překvapena drsností svého hlasu. Rozhlédla se kolem sebe a pochopila, že je v nějakém domě, nejspíš docela malém, podobném jejímu vlastnímu. A připadalo jí, že je sama. Ruce měla přivázané k čelu postele, nohy spoutané k sobě.

A tehdy jí konečně došlo, že je tady držena proti své vůli, že ji někdo unesl. A tehdy také ucítila ten zvláštní pach.

Cítila smrt. Čistý a prostý dech smrti.

Zacloumala svými pouty, prohnula se v zádech nahoru a dolů a snažila se přijít na způsob, jak se osvobodit. Všimla si také, že má na nohách černé lodičky. Rudé spodní prádlo, černé lodičky a rty ulepené od rtěnky. Evidentně byla objektem něčí zvrácené představivosti. Roky s Mulderem po boku ji naučily docela dobře profilovat. Usoudila, že ji unesl nějaký muž s nízkým sebevědomím, ale dost vysokým IQ. Někdo, kdo může mít nějakou fyzickou nebo psychickou vadu, ale normálně pracuje a vždy vystupuje mile a nenápadně. Jestli má tohle přežít, nesmí se ho snažit přechytračit, naopak musí získat jeho důvěru. Musí ho přimět, aby mu jí nakonec bylo líto.

Ještě jednou se pečlivě rozhlédla po místnosti, jestli neuvidí něco, co by jí mohlo pomoci v určení místa věznění nebo alespoň napovědět více o únosci. Na zdi viselo několik fotek rozličných mladých žen. Krásných žen, všechny vypadaly jako modelky. Na jedné fotce stálo všech šest pohromadě. Pak byla vyfocená každá zvlášť. Jedna vypadala poněkud starší, ale všechny si byly podobné. Možná jeho matka a sestry. Možná žárlil na jejich krásu, a tak se rozhodl unášet ženy a tvořit si je k obrazu svému. Scullyová si přála, aby s ní byl Mulder, trocha jeho perfektně analyzujícího myšlení. Jestli chce přežít, musí se o tomto muži dozvědět víc. A ona chce přežít.

Mulder jel jako blázen k domu své partnerky. Nakonec se přece jen odhodlal zavolat její matce, ale nebylo to nic platné. Také o ní nic nevěděla. Byl si jistý, že se něco stalo. Něco hodně, hodně zlého. Jeho instinkt mu to napovídal a ten se mýlil málokdy. Ale i přesto, jak se řítil dolů ulicí, se modlil k Bohu nebo Shivovi nebo komukoliv, kdo ho poslouchal, aby tentokrát pravdu neměl. Znovu ne, prosím, jenom ne znovu, šeptal si tiše pro sebe. Už jednou ji unesli a pak tak vážně onemocněla. Jestli si ji vzali znova… oni… co bude dělat?

Jeho nervozita neklesala, ani když vstoupil do jejího nového domu. Důvěrně to tady znal. Strávil zde už mnoho času od doby, co se sem nastěhovala. Nebyl si úplně jistý, proč se vlastně chtěla stěhovat, nejspíš toužila po něčem novém potom, co se tak zázračně uzdravila. Měl rád ten dům, byl blíž ke kanceláři i blíž k jeho bytu, než to předchozí místo, kde žila, ale představa Dany Scullyové začínající se vším znovu od začátku se mu moc nezamlouvala. On byl přece velice podstatnou součástí jejího starého života. Života s rakovinou. Chtěla mu také utéct, odstřihnout ho jako starý byt? Její stěhování ho trochu polekalo, ukázalo její neklid, potřebu zametat za sebou stopy. Doufal, že on mezi zametené haraburdí nepatří.

Jakmile vkročil do ložnice, pocítil podivný chlad. Jako by tady neměl co pohledávat. Všechno se zdálo být na svém místě, a to ho vystrašilo ještě víc. Pokud by ji napadli při přepadení nebo něčem takovém, všechno by bylo rozházené kolem, ale ten pokoj vypadal, že se ho nikdo ani nedotkl, že vůbec nic nechybělo. Ten někdo si přišel speciálně pro ni, pro Danu Scullyovou osobně. Muldera píchlo u srdce, jako by mu vzali něco, co bylo jen a jen jeho.

Podíval se na postel. Pokrývka byla přehozená, jako by z ní sama vstala a ne ji někdo násilím vytáhl. Náhle si všiml nepatrné skvrnky od krve na čistém bílém prostěradle. Sáhl do kapsy pro telefon a sklonil se níž.

„Jo, Fox Mulder, FBI. Číslo mého odznaku je JTT047101111. Žádám okamžité otevření případu pohřešované osoby, federálního zaměstnance, Dr. Dany Scullyové. Potřebuji sem okamžitě důkazní tým. Jsem v jejím domě, 1421 Regent Lane. Je to má partnerka z FBI… Já nevím, zmizela nejspíš někdy během uplynulé noci. Naposledy jsem s ní mluvil okolo osmé večer včera, tak někdy potom… Nevidím žádné stopy po zápase, jen malou krvavou skvrnku na prostěradle… Ano, S-c-u-l-l-y-o-v-á. Budu tady“ ukončil hovor s natvrdlou sekretářkou a čekal, podivně klidný, dokud nepřijeli.

Dana střídavě usínala a zase se probírala k vědomí. Drogy, které jí kolovaly v těle, způsobovaly nevolnost a otupělost. Bylo jí špatně, a co bylo horší, stále byla skoro nahá. Odhadovala, že můžou být tak tři odpoledne, když uslyšela zavrzat vstupní dveře. Okamžitě procitla a zcela vystřízlivěla, jak celé její tělo ztuhlo strachy. Kdyby mohla, tak by ani nedýchala. Prostě toužila zmizet. A v té chvíli se jí vybavila dávno zapomenutá vzpomínka na kamarádku z dětství, už si ani pořádně nevzpomněla na její jméno.

„Dano! Dano, pojď sem“ volala Joanne a vzala svou přítelkyni za ruku.

„Chceš se podívat? Našla jsem opravdu výstavního brouka!“ ukazovala Dana na místo u svých nohou.

„Ne, koukni sem. To je šváb!“

„Ne, je to obyčejný brouk, Joanne“ konstatovala Dana zklamaně a obrátila oči v sloup.

Její kamarádka bydlela jen o jeden dům dál. Bylo to fajn, mít takhle blízko někoho svého věku. Obě se právě zaobíraly hledáním různého hmyzu, který se schovával pod kameny. Pak tyhle dvě osmileté holčičky s výskotem vběhly k Joanne domů pro nějaké koláčky a limonádu. Nakonec se usadily v pokojíčku, smály se a povídaly si. Náhle se ozvalo zabušení.

„Joanne!“ zahřměl vysoký statný muž, který rozrazil dveře pokoje. „Co jsem ti říkal, že máš udělat? Padej!“ ječel na ni. Joanne okamžitě sjela z postele a pomaloučku se blížila k otci jako provinilé štěně. Z chodby se ozval další křik a Joannin pláč. Ve snaze být neviditelná se Dana schoulila do klubíčka, zadržela dech a zoufale si přála být jinde. Vzpomněla si, jak se jednou dívala na Čaroděje ze země Oz a opakovala si pro sebe stále dokola: „Tady to není jako doma. Tady to není jako doma.“ Ale z téhle násilné scény nezmizela. Tak si představovala, že zde ve skutečnosti není, že se jí to všechno jen zdá. Vznášela se v myšlenkách nad svým tělem a modlila se za svou kamarádku. Netrvalo to dlouho a Joanne opět seděla po jejím boku a držela se za zakrvácenou tvář.

„Musíš jít domů, táta to poručil.“

„Aha“ řekla Dana a celá vyděšená si uvědomila, že bude muset sejít dolů kolem toho hromotluka. Možná ji taky praští a bude jí téct krev stejně jako Joanne.

„Běž už“ šeptala Joanne naléhavě.

„Jsi v pořádku? Možná bys mohla na chvíli zůstat u nás“ nabídla jí Dana a podávala jí ruku.

„Ne, prostě už jdi. Rychle!“ křičela Joanne a Dana vyběhla ven bez jediného ohlédnutí. Doma se schoulila matce do náruče. Poprvé ve svém životě se cítila bezmocná, protože o tom nikomu nedokázala říct. Neměla jinou volbu, než tu hrůzu, kterou prožila, udusit v sobě.

„Dano? Dano! To jsem já. Já“ ozval se náhle neznámý mužský hlas. Dana se ani nepohnula. „Prosím, zlatíčko, odpověz mi.“ Předstírala, že spí. Vešel do pokoje, kde byla uvězněna, a ona okamžitě pevně sevřela oční víčka k sobě. „Dobrá“ řekl ten muž, jako by věděl, že spánek jen předstírá. „Tak zpečetíme náš sňatek až zítra. Dobrou noc, moje lásko“ řekl s přeslazeným tónem v hlase. Pak se k ní sklonil a políbil ji ochranitelsky na čelo se stejnou naléhavostí jako kdysi Mulder na chodbě v nemocnici, když zemřela Penny Nothernová. Scullyová měla pocit, že se okamžitě pozvrací, ale prostě jen tak ležela bez hnutí, dokud ji nenechal samotnou.

„Je to velice silné sedativum na předpis. Ta krev je její, ale víc vám nedokážu říct“ oznámila lékařka Mulderovi v laboratoři, kam poslal vzorek na rozbor. Využil všech známých kontaktů, aby pátrání co nejvíce popohnal. Do dvou hodin měl všechny potřebné důkazy ke zkoumání. Teď bylo šest večer, skoro dvacet čtyři hodin od doby, co s ní mluvil naposledy. Na okně se našly nějaké otisky, ale v databázi nikoho neobjevili. Ovšem, jaký div, shodovaly se s jinými otisky nalezenými na místech dalších tří únosů. Všechny ty ženy měly okolo třicítky, to byl však v podstatě jediný společný znak. Scullyová a Stacy Cassellsová byly státní zaměstnankyně, další dvě pracovaly doma. Tři měly děti, jedna ne. Jedna měla blond vlasy, dvě hnědé a jedna zrzavé. Všechny měly modré oči, to by mohlo něco znamenat, ale na světě je spousta žen s modrýma očima. Mulderovi bylo do pláče. Tápali na místě a těla předchozích tří obětí únosu se našla mrtvá s podříznutým hrdlem v jezeře vzdáleném skoro 100 kilometrů odtud. Nejspíš mělo pro únosce osobní pouto. Všechny unesené ženy byly znásilněné, jiné stopy po bití či jakémkoliv týrání se však nenašly. Měly sice pár modřin a škrábanců, ovšem ty nejspíš vznikly až otíráním těl o kameny v jezeře. Mulder horečně přemýšlel nad profilem únosce už celou cestu z laboratoře domů. Z myšlenek ho vytrhlo až zazvonění telefonu.

„Haló? Scullyová?“

Na druhé straně zavládlo na okamžik ticho, jak se ženský hlas zhluboka nadechoval. „Tak, Foxi, hádám, že jste ji ještě nenašli“ řekla žena nakonec se slzami na krajíčku.

„Ne, paní Scullyová. Objevili jsme jen malou kapičku krve, takže to vypadá, že nebyla vážně zraněna“ oznámil jí opatrně.

„A co ty otisky? Říkal jste, že tam byly otisky“ ovládl její hlas malý závan naděje.

„Nic. Žádný záznam. Jen…“ odmlčel se a váhal, jestli má paní Scullyové říct o těch předchozích únosech.

„Řekněte mi to. Nemusíte mě chránit, Foxi. Já vím, že to berete jako svou povinnost, ale nechci, abyste mi lhal“ prosila ho napjatě.

„No, našli jsme otisky, které zanechal stejný únosce na třech jiných místech činu.“

„A ty dívky se našly?“

Zhluboka povzdechl a zavřel oči. Připadalo mu, jako by měl paní Scullyové oznámit, že její dcera je už po smrti. „Ano, našly.“

„Kde?“ naléhala s vědomím, že jí neříká úplnou pravdu. Matky vždycky poznají, když jim někdo něco tají, zvláště pokud se to týká jejich dětí.

„Mrtvé. V jezeře…“ odpověděl Mulder na rovinu. Jiné cesty nebylo.

„Ach, Bože. Máte nějaké stopy?“

„Pracuju na profilu a mám k dispozici tým vyšetřovatelů, kteří pátrají po jakémkoliv spojení Dany s těmi ostatními ženami.“ < Tak a je to, právě hodil Scullyovou do stejného pytle jako ta mrtvá těla.>

„Zavolejte mi okamžitě, až budete něco vědět. Myslím cokoliv, Foxi.“

„Ano, paní Scullyová, zavolám. Ozvěte se, když se budete chtít na něco zeptat nebo… jen tak si popovídat.“ Cvak. Nastalo ticho. Nejtěžší část dne byla u konce. Mulder usedl na gauč a do dvou do rána sepisoval profil pachatele. Pak zavolal Skinnerovi.

„Dano, miláčku, vzbuď se. Je čas na snídani. Včera jsi strávila celý den v posteli, zlato, a já chci, abys dnes už vstala.“ Dana ucítila mužovu ruku na svém rameni. Stále byla omámená a instinktivně chtěla sáhnout po zbrani na nočním stolku, ihned si však vzpomněla, kde je a proč. Sklonil se k ní a ona se ho snažila odstrčit, jenomže ruce měla pevně přivázané za hlavou. „Ššš, jsem tady, abych tě miloval. Nebraň se lásce, Dano. Ty jsi jiná. Nejsi jako ty před tebou, ty mě budeš milovat.“ Scullyová pochopila, že je zcela bezmocná, ten muž ji měl plně pod kontrolou. Rozhodla se přistoupit na jeho hru, aby si zachránila život.

„Vy…“ ztěžka polkla. Zavřel na chvilku oči a čekal, co mu řekne. Byl vysoký a hubený, s uhlazenými černými vlasy. Jeho oči byly celkem milé, hluboké a tmavé jako noc. Kostnaté ruce měl položené na jejím břiše. Na první pohled na něm neshledala nic zvláštního, ale jistě nebyl hloupý, v tom se její profil nemýlil. Znovu polkla a roztřásla se pod upřeným pohledem jeho očí. „Znáte moje jméno. Mohlo by to být snazší, kdybych já znala vaše.“

Přimhouřil oči. „Jsi agentka FBI. Musím si na tebe dát pozor.“

„Co děláte?“ ptala se tiše s rezignací v hlase. Na takové situace je v Quanticu nepřipravovali. Jít mu na ruku možná není nejlepší nápad, vždy si zakazovala podporovat představy zločinců, ale v téhle situaci neměla moc na výběr. Když si získá jeho důvěru, bude mít třeba šanci utéct.

„Učím na střední škole“ odpověděl rychle.

Byla ohromená. Učitel? Neustálý kontakt s dětmi, s mladými děvčaty. Kolik lidí ještě unesl? „Co učíte?“ zeptala se ho opět mile. Připadalo jí, jako by se na celý tenhle absurdní rozhovor dívala z pozice třetí osoby. Měla větší starost o ty děti než o sebe samou. Pořád jí nedocházelo, že se stala nebohou hračkou v rukou úchyláka.

„Chemii. Studenti mě nenávidí.“

Další poznatek – nedostatek sebevědomí. „Proč?“

„Já nevím!“ rozkřičel se najednou. „Budeš mě milovat nebo ne?“

Mlčela, nevěděla, co mu má říct. Nikdy nic takového nezažila ani nevyšetřovala. Nedokázala přijít na nic, co by jí mohlo pomoci. Snadno mohla udělat osudovou chybu, chybu, která ji mohla stát život. „Já… myslím… mohla bych… ale potřebuju znát vaše jméno“ řekla po chvíli váhavě. Nesměla dopustit, aby k němu získala citovou náklonnost.

„James Flores. Lidi mi říkají Jime.“

„Jim“ opakovala. „Mně se víc líbí James. Můžu vám říkat Jamesi?“

„Jistě. Chceš něco jíst?“

Jídlo může být otrávené, probíhalo jí myslí. Ale ona měla takový hlad. Přes všechna předsevzetí a zralé úvahy nakonec přikývla a on ji krmil lžičkou po lžičce cereáliemi jako malé dítě.

„Co je dnes za den?“

„Sobota. Oficiální začátek našich líbánek. Copak tě nezajímá, proč jsi oblečená právě takhle?“

Cereálie jí zaskočily v krku. „Já… no…“ Na malou chvilku zapomněla, že má na sobě krajkové body a černé lodičky. „Líbánky?“

„Ano. Jsme teď manželé. Ty jsi má žena!“ < Bože, tenhle chlap je vážně cvok. Mnoho únosců si snaží ženy podmanit nebo je svým pomateným způsobem ochránit, ale manželství? To je vážně zvrácené.>

Aha bylo to jediné, na co se zmohla. Když se najedla, začal se jí dotýkat. Sevřel její ňadra v dlaních. Scullyová se zakroutila v zoufalé snaze mu uniknout. „Bude se ti to líbit, Dano. Copak to nechceš?“ Zavřela oči a pak její duše opustila tělo, když ji poprvé zneužil. Prostě se jen vznášela a vznášela a necítila vůbec nic.

„Haló?“ ozval se v telefonu zástupce ředitele.

„Pane, tady Mulder“ řekl agent a posadil se na postel.

„Něco nového?“

„Ne. Měl jsem za to, že taky moc nespíte.“

„Nespím“ odpověděl Skinner tiše. „Scullyová je úžasná žena.“

„To je. My ji najdeme, pane.“ Hlas prozradil, že jeho klid je pouze zdánlivý.

„Dokončil jste profil?“

„Ano, právě teď. Pracoval jsem na tom celou dobu. Chcete ho slyšet?“

„Ani ne. Informujte mě jen ve zkratce“ pronesl zástupce ředitele už plně neosobním tónem nadřízeného.

„Je velice štíhlý až hubený. Jinak by se oknem neprotáhl. Je uzavřený, ale také mimořádně chytrý. Má zkušenost s chemikáliemi a léky, může pracovat jako chemik nebo lékárník. Není příliš oblíbený. Myslím, že chce…“ Mulder polkl, než pokračoval „…chce, aby ty ženy zaplnily prázdnotu.“

„Je hrubý?“

„Jediné stopy po násilí se našly kolem genitálií. Stará se o ně. Není to žádný sadista.“

„Ale využívá je k sexu?“

„Ne tak docela, myslím, že je spíš používá pro lásku. On je do nich opravdu zamilovaný, nebo si to alespoň myslí.“ Mulder cítil, jak Skinner horečně přemýšlí.

„Jak dlouho ty ženy zadržoval, než je zabil?“

„Různě. Tu první jen dva dny, ale tu poslední víc než tři týdny.“

„Ještě něco?“

„Myslím, že jedinou šancí Scullyové je se mu podvolit. Říct mu, že ho miluje.“ Mulderovi třeštila hlava při pomyšlení, jak Scullyová říká tomu narušenému šílenci, který jí ubližuje, že je do něj také zamilovaná.

„To neudělá.“

„Musí“ nadechl se Mulder trochy čerstvého vzduchu. „Jinak ji zabije.“

Scullyová se snažila usnout ve flanelové košili, kterou jí Flores nakonec navlékl, ale stále musela myslet na případ jiného muže, který se ji snažil zachránit. Oblékal své oběti do podobných flanelových nočních košil poté, co jim odstranil malou část mozku. Byla rozbolavělá z dopoledního nedobrovolného sexuálního styku, ale nepřipadala si zraněná.

Místo toho cítila jakousi lítost k muži, který jí to udělal, k jeho ubohému životu.

Když s ní skončil, hladil ji po vlasech a chtěl, aby mu o sobě povídala. Řekla mu něco málo o práci v FBI a on jí na oplátku o sobě. Bylo mu třicet jedna let a měl známost se třemi jinými ženami. Scullyová pochopila, že je unesl před ní. Ptala se ho znovu na studenty a školu, ale on se o tom bavit nechtěl. Prohlásil jen, že jsou to malí bastardi a že si je nezaslouží. Osamocená slza jí teď tekla po tváři pro muže, který pravidelně oddechoval vedle ní, muže, který byl nucen unášet ženy a násilím z nich dělat své manželky. A to ji pak zlobilo, vyčítala to sobě i jemu, že se vůbec takovými věcmi musí zabývat, ačkoliv to všechno přičítala spíše téhle absurdní situaci než jim samým. Schoulila se do klubíčka, jak jen jí to stále svázané údy dovolovaly, s Jamesovýma rukama semknutýma kolem svého pasu a tisknoucíma ji k jeho tělu. Rozhodla se, že své trable zaspí stůj co stůj, s nadějí a modlitbou, aby se nakonec probudila zpátky ve své vlastní posteli a tohle všechno byl jen zlý sen.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2. část

James si byl jistý, že ona je ta pravá, jak tak ležel po jejím boku. Tohle byla ta, která zůstane jeho ženou navždy. K čertu s jeho matkou a překrásnými sestrami. K čertu se zbytkem jeho žen, které ho nikdy doopravdy nepochopily. Teď měl tuhle hezkou a chytrou, která ho bude nekonečně milovat… < nebo zemře >. Inteligence je sexy, myslel si.

„Dobře, dobře, hned tam budu“ řekl Mulder jinému agentovi do telefonu. Jmenoval se Rameriez a byl Skinnerem vyžádán z Oddělení pro násilné trestné činy, aby se podílel na vyšetřování únosu agentky Scullyové. Teď volal Mulderovi, že našel jistou souvislost. Učitele chemie jménem James Flores. Učil dceru Stacy Cassellsové a matku osobně znal ze schůzek rodičovského sdružení. Také byl bývalým učitelem Jenny Reemerové, než odmaturovala a vdala se. S Lorii Irisovou nějakou dobu chodil. A co bylo vůbec nejdůležitější, bydlel kousek od domu agentky Scullyové. Flores ji mohl sledovat od prvního dne, co do svého nového domu vkročila, čekat na vhodnou příležitost. Muldera to rozzuřilo. Kdyby se o toho chlápka někdo zajímal už dříve, mohli únos Scullyové předvídat, mohli mu zabránit. Bezmocně zatínal ruce v pěst, jak se blížil k místu činu. Rameriez prohledával se skupinou policistů a agentů FBI Floresův dům. Stále nenašli nic, co by jim mohlo ozřejmit Floresovu minulost, nějaký náznak, že by vlastnil ještě další nemovitost, kde by mohl držet unesené ženy. Ovšem ještě zdaleka neprošli všechna zákoutí.

Když přijel Mulder, pobíhalo kolem domu snad deset různých agentů z ONTČ. Všechny povolal Skinner. Chtěl najít svou agentku co nejrychleji, živou a pokud možno nezraněnou. Mulder se bál, že na to je již příliš pozdě.

„Rameriez?“ zeptal se nejbližšího mladého agenta.

„Tady, pojďte sem. Našli jsme něco, co by nám mohlo pomoct“ volal opatrně dotyčný v očividné snaze neprozradit Mulderovi všechno najednou.

„Co je to?“ ptal se Mulder, když mu Rameriez podával knihu.

„Vypadá to jako deník…“ Mulderovy oči se rozšířily. Rameriez rychle dodal: „Ale není psaný anglicky. Myslím, že je to francouzština, což by jeden nečekal, když má španělské příjmení.“ Mulder otevřel knihu a rychle přelétl očima pár řádků. Několik slov si pamatoval ještě ze střední školy, kdy ho nutili chodit na francouzštinu proti jeho vůli. Poznal slovo femme – žena a další maison – dům. Otočil na pár posledních stránek a tam stálo Dana.

„Asi to bude deník. Postarám se o to.“ Ucukl rukou ve chvíli, kdy se agent po knize znovu natahoval. „Našli jste něco dalšího?“

„Několik fotek, jak stojí před nějakou lesní chatou. Žádná adresa, žádné obrázky těch jeho holek.“

Mulder se na něj naštvaně podíval. „To nejsou žádné jeho holky. Ocenil bych trochu více úcty vůči těm ženám.“

Rameriez se zamračil, ale pak si všiml, jak moc je Mulder vystrašený. „Ona pro vás opravdu hodně znamená, že jo?“

„Pro vás váš partner není důležitý?“ odsekl mu Mulder a rozhlédl se kolem.

„Kdo? Ona?“ Ukázal Rameriez na blonďatou ženu opodál. „Ale jo, jistě.“

„Tak vynásobte své city k partnerce tisíci. Tak moc Scullyovou potřebuju, tak moc ji chci nalézt živou.“

„Páni“ broukl si Rameriez pod vousy, aby to Mulder neslyšel. „Hej, Blumenthalová, chci tě s někým seznámit.“

„Už jdu“ zamrkala ta žena. Vypadala, že také sotva vyšla z akademie, stejně jako Rameriez. Muldera zajímalo, odkdy je v FBI zvykem dávat dohromady dva agenty bez jakýchkoliv zkušeností.

„To je agent Mulder. Partner Dany Scullyové.“

„Zdravím“ řekla Blumenthalová nesměle.

Mulder pokývl hlavou, jakože ji bere na vědomí, a pak se otočil k odchodu. Měl důležitější věci na práci, než se bavit se dvěma zelenáči. Musel nechat přeložit ten deník. Flores byl možná chytrý, ale to může být někdy nevýhodou.

Dana se probudila do úplného ticha. Naprostého a neobvyklého ticha. Stále měla oblečenou noční košili, ale uvědomila si, že už není přivázaná. Na nočním stolku našla dopis, ve kterém četla: Dano, včera jsi zase jen spala, tak je mi líto, že jsem tě dnes ráno neviděl se probouzet, ale musel jsem jít do práce. Vrátím se před pátou. Rozvázal jsem tě, ale věz, že na všech oknech jsou mříže a dveře jsou zamčené zvenčí. Nesnaž se udělat nějakou pitomost. Snídani máš v kuchyni na stole. Navždy Tvůj milující James

Zachvěla se a vydala se na průzkum domu. Neuvědomila si, jak je tahle chata velká, dokud se nedostala ven z místnosti. Spala v patře v jednom ze tří hostinských pokojů. Kromě toho tady byla velká ložnice s vlastním krbem a prostornou koupelnou s vířivkovou vanou. V domě, jako je tento, se mohla kdekoli schovat, ale on by ji nejspíš stejně našel, dřív nebo později. Sešla po schodišti do haly s nádherným vlněným kobercem a vydala se vlevo do kuchyně. Na stole objevila palačinky a pomerančový džus, ovšem lednice byla zamčená na zámek. Naproti kuchyni se nacházel obývací pokoj, s velkou televizí a domácím kinem. Tenhle muž si jistě peníze na tohle všechno nevydělal učením. Musel dělat drogového dealera nebo alespoň bohatě dědit, protože tahle chata nebyla právě levná záležitost.

Lívanců a džusu se ani nedotkla. Z předchozího jídla, které jí dal, byla slabá a omámená. To už znovu nedopustí. Dana si několikrát pro sebe zopakovala, že ji takhle chce prostě kontrolovat. Racionálně věděla, že by měla jíst, aby si uchovala alespoň zbytek sil, ale hrdost jí to nedovolila. Tenhle muž ji dostal na lopatky. Znásilnil ji a nejspíš to udělá dnes večer znovu. Sakra, opravdu s ním tehdy v noci soucítila. Jak ho mohla nechat, aby se jí tak snadno dostal do hlavy? Jasně viděla svou ruku, jak boří nůž do jeho hrudi. Hlouběji a hlouběji, až pronikla k jeho srdci. Dech se mu zastavil a život z něj vyprchával mílovými skoky. Ve svých představách se cítila silná a zdravá. Ne bezmocná a otupělá jako teď. Už nikdy nepřipustí, aby ho litovala, jak to udělala tu noc poté, co jí ublížil.

Rozhlédla se po kuchyni, ale viděla jen nože z plastu. Mohly by stačit k podřezání vlastních žil, ale ne k zabití věznitele. Vzteky se rozplakala a stejně rozhořčeně utírala slzy z tváří. Všimla si jeho fotky na stěně se dvěma moc hezkými ženami. Smál se. Bavil se! Neměl by si užívat, když ji unesl, i ty další ženy. Měl by žít v zoufalství a beznaději. Stejně jako teď ona. Strhla obrázek ze zdi a praštila s ním o zem. Sklo se roztříštilo na kousky. Zvedla fotografii a nedbala na to, že si přitom vráží drobné střípky do prstů. Roztrhla ji na dvě půlky, jednu se ženami, druhou s Jamesem. Tu jeho pak mačkala a trhala na malé kousíčky.

„Do háje s tebou! K čertu! Co máš sakra za problém? Proč nemůžeš mít s někým normální vztah jako jiní lidé? Proč sis vybral zrovna mě? Proč jsi způsobil Mulderovi další trápení? Proč?“ Rozvzlykala se a klesla dolů na zem, zcela ignorujíc krev, která jí stékala z prstů a teď už i z nohou. Schoulená takhle plakala dobře hodinu a mačkala přitom zbytek obrázku v rukou. Pak plakala zase, když si uvědomila, že by ten nepořádek měla raději uklidit.

Mulder se zhluboka nadechl, než se začetl do papírů, které držel v rukou. Měl štěstí, že v FBI působila i překladatelská sekce. Co by si jinak počal? „Pane Muldere, tohle je přibližný překlad vašeho deníku“ napsal agent McGann na okraj složky. Jak ji Mulder otevřel a začal číst, bál se o Scullyovou čím dál víc.

Scullyová uslyšela zacvakání zámku u dveří, ale nedošlo jí, že je Flores doma, dokud nezvedla hlavu a neuviděla ho stát přímo před sebou. Stále ležela stočená na zemi mezi skleněnými střepy s krví prosakující z hlubokých řezných ran. Jeho kroky duněly dřevěnou podlahou, jak ji obcházel, aby viděl, co natropila, jako predátor někde v buši trpělivě čekající, až jeho ubohá zvířecí oběť zemře. Dívala se na něj, ale pořád jí nedocházelo, že je v nebezpečí.

„Dano, proč jsi to udělala?“ Jeho rozzlobený hlas ji konečně vrátil zpět do reality. Prudce se posadila, až kousky skla létaly kolem. Pochopila, že musela znovu usnout, protože jí psal, že se vrátí před pátou a slunce venku se chýlilo za obzor. Opět na ni promluvil, tentokrát klidněji, ale ona ho pořádně nemohla slyšet, jak si zoufale zakrývala hlavu oběma rukama, aby se ochránila. Všechno jí připadalo jako v mlze.

„Dano, Dano“ pobídl ji. „Pojď, vstaň, zlatíčko.“

„Nejsem pes. Nerozkazuj mi“ odporovala mu unaveně se sklopenou hlavou.

„No tak, hni se. Vstávej!“ To byla poslední slova, která slyšela, než ztratila vědomí kvůli bolesti, ztrátě krve, hladu a drogám, které jí stále kolovaly v žilách.

Vybrané části z deníku Jamese Florese:

8. května 1998: Milý deníčku, dnes jsem si našel novou manželku. Lorie očividně nebyla pro mě ta pravá, ale aspoň se teď dostala na lepší místo. Tahle žena se právě nastěhovala do vedlejšího domu a je úžasná. Rusovláska. Překrásná Rusovláska. Je to skvělá žena, cítím k ní něco víc než k těm ostatním. Obhlížím si místo. Poslední dvě noci nechala okno otevřené. Můžu se k ní dostat, vím, že můžu.

21. června 1998: Dnes jsem zjistil, že v životě mé vyvolené je jiný muž. Užírám se závistí. Není to fér, že on ji může mít, když ji nikdy nebude milovat tak moc jako já. Jmenuje se Fox Mulder. Přišel jsem na to, když jsem se dnes v noci oknem vloupal do jejího domu a našel na prádelníku složku s případem a jejich jmény na ní. Prohlédl jsem si dům, zatímco spala. Neviděl jsem ji, protože to by mohlo ohrozit celý plán, ale teď už vím, že pracuje pro FBI. Není to ironie?

9. července 1998: Bože, jsem tak zamilovaný. Moje Dana je sexy, inteligentní a vnímavá žena. Dnes v noci jsem postával za jejím oknem a pozoroval ji. Stála ke mně zády, a i když jsem nezpůsobil sebemenší hluk, najednou se otočila, jako by o mě věděla. Dokonce i ona cítí tu lásku, kterou k ní chovám. Vyzařuje ze mě. Říkala mi to Kalya, když jsme se sešli na obědě. Také jsem mluvil po telefonu s Mari. Má skvělou práci, jedni muži ji fotí a druzí pak platí za to, aby se na ty obrázky mohli dívat. Fajn zaměstnání. Ovšem Kalyi se v nové hře moc nedaří, ale se svou krásou jistě brzy dostane novou, lepší roli.

14. září 1998: Dnes v noci nastane má vysněná chvíle. Mám ty léky. Vpíchnu jí přesnou dávku do stehna a nechám ji bezstarostně snít. Než se vzbudí, budeme dávno na chatě. Mluvil jsem dnes s Michaelou. Řekl jsem jí, že už chodím s někým jiným. S někým, kdo se jmenuje Dana Scullyová. Řekla mi, že to jméno se jí moc nelíbí, ale že si je jistá, že je Dana hezká holka. Nemůžu uvěřit tomu, že má vlastní sestra nevnímá krásu v jejím jméně. Zatím nashledanou, jdu si pro svou vyvolenou.

Mulder dočetl poslední řádek a rychle se vrátil o pár odstavců nahoru. Na kus papíru si poznamenal – Kalya Floresová?, Mari Floresová?, Michaela Floresová? – ve snaze vštípit si do paměti jména Jamesových sester. Vyrušilo ho zaklepání na dveře a překvapeně koukal na muže, který stál za nimi.

„Muldere, nesu špatné zprávy. Už je to tři dny a vím, že bychom měli pátrání spíše zintenzívnit, ale už nemůžu využívat tolika agentů jako předtím. Přiděluji vám jen Ramerieze a Blumenthalovou…“

„Co?“

„Je mi to líto, ale nemůžu zaměstnávat celé ONTČ na jeden případ“ vysvětloval Skinner a krčil přitom rameny.

„Nemůžete alespoň získat nějaké více zkušené agenty? Nemám čas na hlídání dětí!“

„Podívejte se, agente Muldere, oni nejsou takoví zelenáči, jak si myslíte. Rameriez je v aktivní službě přes tři roky, Blumenthalová přes čtyři. Partnerství jim klape. Blumenthalová je asi tak stejně zkušená jako Scullyová a té jste nikdy nemusel dělat pečovatelku, že ne?“ odporoval mu zástupce ředitele.

„Dobře, ale nemají vůbec žádné zkušenosti s profilováním zločinců…“ protestoval Mulder a pokynul rukou, aby šel Skinner dál.

Zástupce se opřel o rám dveří. „Proto jsem je přidělil k vám jako velícímu důstojníkovi. Ale varuji vás, jestli nebudete dodržovat předpisy a právoplatné postupy při vyšetřování, vykopu váš zadek z tohoto případu tak rychle, že se ani nestačíte ohlédnout.“

Mulder rezignovaně přikývl. Skinner se na něj podíval už mírnějším pohledem a vstoupil do bytu. „A to jste mi tohle přišel říct osobně?“

„Měl jsem cestu kolem…“

„Vy mě kontrolujete, že jo?“

Skinner zatnul zuby. „Jste v pořádku, Muldere? Jestli vás to příliš vyčerpává, můžu povolat jiného…“

„Ne, já ji brzo najdu. Sám!“

„Myslel jsem si to. Chci, abyste s těmi dvěma spolupracoval, jasné?“

„Jo.“

Skinner se otočil k odchodu, ale ještě předtím si Muldera zkoumavě prohlédl. „Já vím, že co jsem váš nadřízený, tak… ale když si budete chtít promluvit, nebojte se za mnou přijít.“ Muldera to dojalo. Sklopil hlavu a zabouchl za Skinnerem dveře.

Probudilo ji Jamesovo hlazení po hlavě. „Jsi vzhůru?“

„Jo, já…“ zarazila se Scullyová, jak opět zapomněla, že ten, kdo ji konejší, je její únosce a násilník. Snažila se ho odstrčit, ale ruce měla přivázané zpět k čelu postele.

„Co jsi to provedla s mou fotkou? Myslel jsem, že mě miluješ.“

Její jedinou nadějí bylo hrát o čas, jako předtím. Věděla, že riskuje přílišné citové zapojení, jaké ji už jednou málem pohltilo, ale odhodila svou hrdost stranou. „Já vím. Jsi můj man… manžel a já tě milu… miluju. Jen jsem se trochu rozzlobila a myslím, že ty lé… léky, co mi dáváš, mají na mě špatný vliv. Co… co je to?“

„Směsice různých sedativ. Rohypnol taky, myslím.“

< Kruci. Míchá léky dohromady, to může být hodně zlé. > „Pamatuješ si, které léky jsi přesně použil?“ Cítila, jak na ni jdou opět mdloby. Nic tady nejedla kromě té snídaně před dvěma dny a strašně málo pila, jen trochu vody z kohoutku v koupelně. Byla teď ve stavu, že si nebyla jistá ani tím, jak se jmenuje.

„Ne. Připravoval jsem to ve spěchu. Dano, miláčku, musíš něco sníst!“ Přistrčil jí pod bradu talíř s toastem namazaným marmeládou a sklenici pomerančového džusu. Hltavě ji celou vypila, ale od toastu odvrátila hlavu.

„Proč jsi zamknul ledničku?“ ptala se třesoucím se hlasem.

„Nechci, abys jedla něco, co ti sám nepřipravím. Pro mou sladkou ženušku jen to nejlepší.“

< Aby mě mohl pořád držet nadrogovanou >. Znovu ztratila vědomí.

Když procitla podruhé, Flores spal na podlaze vedle její postele. Byla už hluboká noc, nevěděla, jak dlouho byla mimo. Nohy měla roztažené a přivázané ke stranám postele, ale ruce volné. Zvedl se jí žaludek, když si uvědomila, že je od pasu dolů nahá, oblečení rozházené po místnosti. Podle toho, jak se cítila, si tentokrát James neužil jen jednou. Bezmocně zatnula pěsti a náhle zpozorovala malý předmět třpytící se u lůžka v měsíčním svitu.

Vidlička. Svítila do tmy jako maják. S tou trochou síly, která jí zbyla, se natáhla z postele a sevřela ji v dlani. Přemýšlej, Dano, co s ní? Když ho s ní bodne, ochromí ho to na tak dlouho, aby dokázala utéct? Musím to nejdříve promyslet, usoudila a vsunula vidličku pod matraci. Bodala ji do zad, ale bylo to skoro příjemné. Bolest, která jí přinášela radost. Usínala a modlila se k Bohu, aby si James nevšiml, že je vidlička pryč, nebo jí aspoň znovu neublížil.

Najednou se cítila silnější, než kdy byla ve svém dosavadním životě.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tato povídka je velmi obsáhlá, zbylý text si můžete přečíst po kliknutí na odkaz níže. Nezapomeňte se poté vrátit a povídku okomentovat.

:: STÁHNOUT KOMPLETNÍ POVÍDKU VE FORMÁTU .DOC ::

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 16.11.2008 v 12:35 v kategorii Povídky.