Kult X

JEDNOTLIVÉ SÉRIE AKT X
1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11.

Dost (povídka)

autorka Pam Gamble | překlad luca | rating NC-17 | kategorie MSR | povídka ke stažení

povidka_dost.jpg

1. část

Stála na skokanském prkně. Úplně nahoře. Tak vysoko, že se nemohla donutit podívat se dolů na vodní hladinu. Ale i přesto podvědomě tušila, že pod ní neleží žádný klidný bazén. Temné zčeřené vlny čekaly na její křehké tělo, připravené rozdrtit ji uprostřed dravých vírů. Vnímala blížící se stvůry, jejichž přežití záviselo na jejím sebezničení.

Přiblížila se k okraji. Ovzduší kolem ní zhoustlo, stalo se hrozivým. Šedomodré mraky se kupily kolem její hlavy. Celý vesmír jakoby křičel jediné varování: nedělej to, nedělej to, nedělej to.

Její vlastní srdce tlouklo v opakujícím se rytmu: nedělej to, nedělej to, nedělej to. Postoupila o další krok.

Cítila, jak jí cvakají zuby. Cítila strach svírající žaludek, jako kdyby jí nějaká zrůda vysávala poslední zbytky lidského citu. Nyní její tělo souznělo s přírodou, všechny jeho části pěly nelibozvučný chorál, který jí rval uši, svíral hlavu a popoháněl krev v žilách: nedělej to, nedělej to, nedělej to.

Otočila se, odhodlaná ustoupit od svého rozhodnutí.

A pak uslyšela jeho hlas.

I přes neustávající hluk slyšela jasně dvě slova: „Skoč, Dano.“ Bez příslibu spásy, bez uklidnění, prostě jen: „Skoč, Dano.“

„Proč?“ křičela z plných plic.

„Abys ji našla.“

Zavřela oči…

A skočila.

01:43, byt Dany Scullyové

Dana Scullyová zalapala po dechu a posadila se na posteli s očima široce rozevřenýma.

„Už ne“ zasténala.

Třetí noc za sebou svěsila nohy z postele, přehodila přes ramena bílý župan a vydala se do kuchyně. Doušek za douškem vyprázdnila sklenici vody, aby uklidnila svůj zrychlený dech. V naprosté tmě se posadila za kuchyňský stůl. Pořád cítila tu paniku, jakou prožívala ve svém snu. Alespoň že tenhle se od těch předchozích lišil.

Se strachem ze smrti, se kterým mohla bojovat, se nějak vypořádá. Jako už mnohokrát. Ale reakce na Mulderova slova i na Muldera samotného, byla pro ženu, která se rozhodla běžet životem podle vlastních pravidel, mnohem více děsivá.

Kolikrát ho následovala v jeho marném, divokém honu za příšerami a riskovala tak svůj vlastní život? Copak pro ni není nic důležitějšího než jeho poslání? Má na sobě už tolik šrámů, některé z nich jasně viditelné. Proč to pořád dělá sama sobě? Aby si zasloužila jeho úctu? Tu už má, nejspíš od prvního společného případu. Aby zachránila Akta X? Beztak jsou mimo jejich kontrolu.

Tak proč? Kde a kdy se zastaví? Kdy se začala v jeho hře cítit jako pěšák, který může být obětován, a hra přesto zvítězí? Kdy už toho bude dost? Strčí ji Mulder přes okraj? Bude dostatečně silná, aby přežila? A bude on tady pořád pro ni, když to dokáže?

08:25, Ústředí FBI

Scullyová vyšla ze Skinnerovy pracovny a nastoupila do výtahu. Sledovala, jak několik jiných agentů mačkalo knoflíky do jejich náležitých poschodí: 3, 5, 8. Sama přitiskla prst na kroužek s písmenem S a snažila se předstírat, že nevnímá jejich skryté posměšky. Poslední tři patra dolů sjela osamocená a její špatná nálada se změnila na pohled nakopnutého štěněte.

„Pitomci“ mumlala si sama pro sebe, jak otevírala dveře Mulderovy kanceláře.

„Taky ti přeji dobré ráno, Scullyová.“

Zadívala se na svého partnera. Stál k ní otočený zády a přehraboval se ve složkách na svém stole. Nakonec nejspíš našel valounek zlata v těch podivných pokladech, protože popadl jeden spis a s hlasitým plesknutím ho položil přímo před ni.

„Proboha, Muldere, nemohla bych si dát nejdřív kafe?“ Vzápětí zalitovala tónu, jakým svá slova pronesla, ale omluvila si ho nedostatkem spánku. Mulder „nikdy“ nespí a vždycky je ráno čiperný jako rybička, přel se s ní tichý hlas uvnitř hlavy.

Kdysi dávno si Dana myslela, že lidé, kteří slyší hlasy ve svých hlavách, jsou prostě duševně nemocní. A s přibývajícím věkem se sama stala osobou, která těmto slabým hláskům odpovídá. Úmorná pětiletá práce na Aktech X s Foxem Mulderem po boku zcela změnila její definici duševního zdraví a vynutila si její vlastní pro sebe samotnou. Kdo jsem, abych posuzovala duševní stav jiných? říkala si kajícně.

„Promiň, Scullyová. Prostě jsem si myslel, že bychom se na to měli podívat co nejdřív.“ Mulder zíral zaraženě do země, celý nesvůj, aby unikl jejímu pronikavému pohledu. Jenomže Scullyová měla natolik špatnou náladu, že si zbytku třídy ani nevšimla.

„Jak už jsi tady dlouho? Copak nespíš jako my ostatní?“

Jako světlo majáku pravidelně roztíná temnotu, její slova opožděně dorazila do té části mozku, který ovládá řeč. Zvedla hlavu, jak si poprvé uvědomila, že slyší vlastní hlas, jenom aby uviděla ten bolestivý výraz v jeho očích.

„Ne, nespím.“

Vyslovil ta slova bez emocí. Stiskl rty, otočil se a vyšel ze dveří. Scullyová s povzdychnutím bouchla hlavou o desku stolu, aby si na čele udělala modřinu, kterou si jistě zasloužila po tomhle hanebném představení.

„Nezlob se, Muldere“ šeptala do stolu. Kancelářský nábytek překvapeně přijal její pokoru.

Hluboce se nadechla, když se napřímila a otevřela spis ležící před ní, aby zahnala zvědavé myšlenky. Kam mohl jít? Nečekala, že se brzo vrátí, i když jí její Mulder-radar napovídal, že nešel daleko. Přesto ji překvapilo, když se za deset minut vrátil a položil šálek kouřící kávy na její stůl.

„Děkuju“ řekla nesměle, obličej rudý hanbou.

Mulder zvedl ruce na znamení, že se vzdává, a tiše se posadil za svůj stůl, natáhl si pohodlně nohy a trpělivě čekal, až si pročte spis a podívá se na něj. Pak pozvedl obočí.

„Smím promluvit, agentko Scullyová?“

Cítila, jak se opět červená, a souhlasně přikývla.

„Muž z Kalifornie, usvědčený za sjednání obchodu s prostitutkou, jejího únosu a propuštění na svém ranči uprostřed padesáti akrového lesa. Stopoval ji a honil jako zvíře. Střelil ji dvakrát do zad.“

Scullyová si prohlížela fotky z místa činu a přikyvovala, jak mluvil.

„Dale Edwin Cahill byl zadržen minulý rok a obviněn z únosu a vraždy.“

„Ale jak tohle souvisí s Ak…“ Scullyová zmlkla, když vzhlédla ke svému partnerovi a uviděla pohled jeho očí. Musela jsem být mimo, že jsem si toho nevšimla dřív, uvědomila si. Čerstvou, syrovou bolest, která jí přišla tak důvěrně známá, jakoby ji už s ním někdy prožívala, jakoby se jeho smutek změnil ve stálou existenci, která stojí mezi nimi, a odhání ji i volá po objetí v jednom okamžiku.

Mulder se postavil a tiše upustil fotografii na její stůl. Běžná policejní fotka. Žena okolo třicítky, silný make-up, kudrnaté hnědé vlasy. Nenápadná sama o sobě, ale ne pro Scullyovou, která se na ni podívala Mulderovýma očima…

A uviděla Samanthu.

„Muldere, to nemůžeš vědět…“

„Ne, Scullyová, nevím, stejně jako ty.“ Mulder zatnul zuby a přecházel po kanceláři sem a tam. „Mohla by to být ona. Mohla být unesena, týrána, zneužita. Nevím. Jaká osoba z ní vyrostla? Jaký je její život? Nevím. Nebo je mrtvá? Nevím. Miloval ji někdo?…“ Hlas se mu zlomil, jak se náhle zastavil a klekl si před Scullyovou s pohledem upřeným do jejích očí, které najednou byly plné slz. „Já nevím, Scullyová“ zašeptal. Položil ruku na fotografii. „A to mě zabíjí.“

Scullyová s povzdechnutím zavřela oči a ucítila tvrdý, studený okraj skokanského prkna pod svýma nohama.

„Já vím, Muldere. Tak kdy vyrazíme?“

A skočila.

20:34, někde v Kalifornii

Jeli potemnělou vnitrostátní dálnicí a Mulder se pro sebe usmíval, když jemně přibrzdil vypůjčené vozidlo, jak proti nim zuřivě blikala světla protijedoucích aut.

„Scullyová, všimla sis někdy, že lidé, kteří by nezastavili kvůli umírajícímu na kraji silnice, udělají všechno proto, aby uchránili cizince od pokuty za rychlou jízdu?“

Ze tmy na sedadle spolujezdce unikl tichý povzdech: „Proč se mi zdá, agente Muldere, že se z vás stává cynik?“ Scullyová se zašklebila a otočila se na svého partnera. Křivky jeho tváře byly osvícené nazelenalým světlem přístrojové desky a dávaly mu tajuplný výraz.

Mulder vydechl úlevou, jak pozoroval zadní světla Volva před nimi. Zdá se, že už má lepší náladu, pomyslel si. Neměl ani ponětí, co ji dnes ráno tak vytočilo. Možná špatně spala, všiml si kruhů pod jejíma očima. Znal však svou partnerku dost dlouho na to, aby věděl, že je hostem na maškarním plese, který ještě netouží být odmaskován. Potřebovala své soukromí, část sebe, která patřila jenom jí. Přišla o tolik jiných věcí… tohle jí vzít nemohl. Byl to však jenom klam, Mulder v ní dokázal číst jako v knize. A bál se, že když to Scullyová pochopí, splaší se jako polekané zvíře, které zradila jistota maskovacích schopností.

Mohla by všechno opustit: FBI, Akta X i jeho.

A to se nesmělo stát. Proto se dokonale naučil používat netečný, prázdný pohled, kterým se vyzbrojil vždy, když se rozhodoval, jak zareagovat na to, co jeho partnerka řekla nebo udělala.

V těch vzácných chvílích, kdy se mu otevřela a vyjevila mu své pravé pocity, se jí cítil být blíž než kdykoli jindy. A on nutně potřeboval, aby byla schopná se mu otevřít jednou provždy. Toužil po její poctivosti a důvěře. Věděl, že jestli někdy přijde den, kdy Scullyová před ním obnaží svoji duši a řekne: Tady jsou dobré části, tady špatné, tohle jsem já. Chceš mě? Stačí ti to?, bude to den, kdy ji bude moci milovat se vším všudy. Ale dokud mu nebude důvěřovat natolik, aby to udělala, on nemůže opravdu vlastnit její srdce.

Protože nechtěl Danu Scullyovou.

Ledaže by ji měl úplně celou.

„Scullyová, vím, že se nemůžeš dočkat, až zažádáme soud o exhumaci těla, ale myslím, že zítra bychom měli ze všeho nejdřív projít novinový archív a najít nějaké příbuzné, se kterými bychom si mohli promluvit.“

„Záleží na tobě, Muldere, ale myslím, že to bude ztráta času. Ta dívka byla na útěku, možná z jiného státu, a její rodina ani nemusí vědět, že je po smrti.“

Mulder sevřel svoji ruku kolem řadící páky. „Doufám, že to tak není. Víš, jaké to je žít tak dlouho v naději a pak…“

Scullyová natáhla ruku a něžně mu ji položila na rameno. „Umím si představit, jaké to musí být“ řekla jemně.

Něco z blízkosti temnoty inspirovalo projev upřímnosti. Jako v kostelní zpovědnici, nepřerušované šeptání k sobě samému, boj srdce s vlastním svědomím. V Mulderově případě to nebylo daleko od pravdy. „Víš, Scullyová, probděl jsem mnoho nocí za posledních dvacet let a snažil jsem si představit, jaký je teď Samanthin život, co právě dělá. Jestliže zjistíme, že to je… byla… jestli ona…“ Zmlknul a Scullyová tiše seděla s vědomím, že on tohle říct prostě musí. „Nakonec, jestli ji ten kouřící bastard opravdu vychovával, jestli to opravdu tenkrát byla ona, mohla by být šťastná. Živá a šťastná. Jedna moje část chce dokázat, že ten hajzl lhal, a druhá doufá, že mi říkal pravdu.“

Scullyová přikývla, věděla, že čeká na její reakci. Nic z toho, co řekl, ji nepřekvapilo. Když ji tehdy přivezl domů z nemocnice, řekl jí o svém setkání se Samanthou. Tedy, tenkrát věřil, že to byla ona. Seděl u ní v kuchyni a slzy mu tekly po tváři, když jí vyprávěl, jak ho sestra prosila, aby ji nechal jít, jak ji Kuřák hladil po vlasech. Scullyová tam jen tak stála s rukama na jeho ramenech. Když domluvil, otočil se k ní a ona ho držela v objetí tak dlouho, dokud se jeho tělo nepřestalo otřásat pláčem. Někdy to vypadalo, že se jeho bolest utišila, jen aby ho později zasáhla novou silou. Tehdy se objevily slzy. Věděla, že Mulder chtěl věřit, jenomže kolem bylo příliš mnoho pravd na vybranou.

„Muldere, nezvolil jsi, co se stalo tvé sestře. Nezpůsobil jsi to. Byl jsi jen malý kluk.“

„Ale Sam si to nezvolila zrovna tak, Scullyová.“

„Ne, samozřejmě že ne. Já se jen nechci dívat na to, jak ti to pořád ubližuje.“

Mulder se na ni podíval se zvláštním úsměvem, v jeho krásných zelených očích se zaleskly čerstvé slzy. Vzal ji za levou ruku a držel ji mezi sedadly.

„Vím, že nechceš, Scullyová“ povzdechl. „Vím, že nechceš.“

I po pěti letech byla Scullyová stále zaskočena Mulderovou totální posedlostí po hledání své sestry. Ironicky se dalo říct, že jeho pátrání je stmelovalo a zároveň je rozdělovalo. Tolikrát se mu chtěla otevřít, padnout mu do náručí na konci těžkého dne, ukázat mu svůj strach ze smutku, z pekla nebo ze štěstí. Ale něco ji vždycky zadrželo.

Musela Mulderovi lhát.

Jako když se vrátila z víkendu s Edem. Samozřejmě, že to bylo o Mulderovi, aspoň částečně. Potřebovala se cítit pro muže žádoucí. Jakéhokoliv muže. A zjistila, že to dokáže. Až na skutečnost, že nemohla být šťastná s kterýmkoli mužem. Už ne. Zároveň moc dobře věděla, že Muldera mít nemůže. Ne dokud nenajde svou sestru. Její únos v něm zanechal prázdnotu, kterou nikdo jiný nemohl vyplnit. Tak se držela v pozadí, nedávala mu najevo, jak moc jí na něm záleží. Nenutila ho, aby jsi vybral.

Protože nechtěla Foxe Muldera.

Ledaže by ho měla úplně celého.

Znovu a znovu se vracela domů ze služby od devíti do pěti, bila hlavou proti zdi a uspokojovala chtíč ve svých kalhotkách vibrátorem. Jestliže být mu fyzicky nablízku v práci bylo to nejlepší, co mohla mít, nemohla udělat nic, co by jejich partnerský vztah ohrozilo. A i když to příležitostně znamenalo, že ho vídala s jinými ženami, nikdy se necítila opravdu ublížená.

Věděla, že ony pro něj dost neznamenají.

Jenom jedna osoba mohla Foxe Muldera naplnit. Snaha o její úplné odvrhnutí ho téměř zničila. Proto Dana Scullyová přistihla samu sebe doufat, že zítra na vyšetřovacím stole v pitevně najde zlomenou klíční kost.

Možná pak ona sama bude pro Foxe Muldera dost dobrá.

21:34, motel Sleepy-tyme Inn

Scullyová ve svém pokoji přepínala jeden televizní kanál za druhým a čekala, až Mulder konečně vyleze ze sprchy. Chtěla s ním projít plán práce na zítřejší den a pak se konečně trochu vyspat, jenomže stále slyšela, jak voda protéká úzkými plastovými trubkami.

To je dost, pomyslela si, když šumění ustalo. O několik minut později se ozvalo zaklepání na spojovací dveře jejich pokojů a Mulder vešel dovnitř s ručníkem na mokrých vlasech. Byl oblečený ve vybledlé džínové košili a šedých boxerkách. Scullyová věděla, že spává jen ve spodním prádle, ale obvykle se na služebních cestách snažili držet v mezích slušnosti.

Snažila se ignorovat reakci svého těla na jeho vlhkou, čistotou vonící kůži a roztomile rozcuchané vlasy. Připomněl jí malého kluka připraveného vklouznout do postele. To byla také jediná nevinná mateřská myšlenka. < Dano! Přestaň s tím! Teď je čas na práci. Rozumíš? Práci!>

„Takže, jaký je zítřejší plán, Scullyová?“

„No, ty půjdeš za místním šerifem a zjistíš, doufejme, zda je tady vůbec někdo, kdo by nám mohl říct něco užitečného. Já strávím den papírováním u soudu, a když všechno půjde dobře a budeme mít z pekla štěstí, večer budu moci prohlédnout to tělo.“

„No tak promiň, Scullyová“ odsekl jí Mulder. „Je mi líto, že tenhle případ není dost fascinující na to, aby udržel tvoji pozornost. Jestli chceš, příště nechám zabásnout nějakého dobře oblečeného fešáka nebo tak něco.“

Scullyová si hlasitě povzdechla. „Omlouvám se, Muldere. Já jen… Prostě jsem špatně spala. Vím, že to není omluva. Chápu, jak je to pro tebe důležité. Pro mě taky, opravdu.“

Mulderův nevrlý výraz se rychle změnil na starostlivý a Scullyová se cítila ještě hůř.

„Proč jsi špatně spala? Noční můra?“

Scullyová přikývla. „Myslím, že má hypnóza něco spustila. Nic určitého, prostě jen představy, pocity.“ Nebyla ještě připravená říct mu o tom posledním snu.

Mulder se posadil na okraj její postele. „Scullyová, myslíš, tedy chci říct, vzpomínáš si, že bys ji viděla? Nebo někoho, kdo vypadal jako ona? Když jsi byla… pryč? Mohla jsi být na stejném místě, kde je i ona. Možná někdo zmínil její jméno.“

Téměř od první chvíle, co ji poznal, Mulder užíval její dvě jména podle toho, zda byl rozhovor osobní nebo pracovní. A byla to teď jeho chyba, což pochopil až později, že si myslel, že mluví se Scullyovou. Byla to však Dana, která mu odpověděla.

„Já nevím“ řekla zamyšleně. „Je v tom spousta věcí, kterými si vůbec nejsem jistá“ podívala se na něj. „Nezlob se.“

„Víš, že ti doktor říkal, že ty vzpomínky jsou pro tebe nejspíš příliš děsivé. Že se jich bojíš…“

„Chceš tím říct, že si nechci vzpomenout na to, kde jsem byla ty tři měsíce?“ Slyšela, že křičí, ale bylo jí to jedno. „Vzpomenout si na lidi, kteří mi způsobili rakovinu, abych je za to viděla pykat?“

Mulder byl ztracený někde v sobě, jeho hlas zněl odměřeně. „Ne, to netvrdím. Jen si myslím, že když víš, jak moc to pro mě znamená, mohla by ses trošku víc snažit.“ Vzdychl. „Třeba by sis vybavila obličej, hlas, cokoliv…“

Dana poznala ten výraz v jeho tváři. Byl to tentýž pohled, jakým se její otec díval na Melissu, když mu oznámila, že odešla z fakulty. Stejný pohled, jaký Achab věnoval jí, když mu řekla, že nastupuje k FBI. < Scullyová může dokázat víc. > Podvědomě cítila nejistotu od té doby, co se tehdy na mostě šířil požár, tak jako rakovinné buňky nedlouho předtím napadly její tělo.

Měla pocit, že byl zklamaný, když se vrátila bez vzpomínek na to, co se vlastně stalo. Měla pocit, že kdyby si měl vybrat, chtěl by zpátky Samanthu místo ní. Měla pocit, že její relativně krátké zmizení bylo výsměchem Samanthinu dlouhodobému. A jestli něco Scullyová opravdu nenáviděla, byl to pocit, že nesplnila jeho očekávání.

Ať už to bylo z té úzkosti, nejistoty, nedostatku spánku, pásmové nemoci, bouřících se hormonů nebo kombinace toho všeho, Dana Scullyová nakonec udělala jedinou věc, kterou si slíbila, že před svým partnerem nikdy neudělá.

Prohrála.

Slzy se jí nahrnuly do očí. Sklonila hlavu, aby je neviděl. Když promluvila, bylo to zoufalým hlasem, který nejen odhaloval pláč, ale otevíral její srdce.

„Je mi to líto, Muldere.“

Mulder sklopil zrak na své ruce, jakoby je chtěl pobídnout, aby udělaly něco příhodného. Nakonec pohladil její paži nahoru a dolů, až spočinul na jejím rameni.

„To je v pořádku, Scullyová. Až budeš připravená, můžeme tu hypnózu zkusit ještě jednou.“

Zavrtěla hlavou, vlasy se lehce otřela o jeho prsty. Vstala a poodešla pár kroků. Byla unavená. Unavená z toho, jak držela oba konce tichého hovoru. Někdo by měl odstranit tu nicotu.

„Ne, Muldere. Je mi líto, že já jsem se vrátila, zatímco ona ne. Je mi líto, že ona je stále pryč. Je mi líto, že máš ve svém životě obrovskou díru, kterou nikdo nemůže zacelit. Je mi líto, že osoba, kterou potřebuješ nejvíc, tady s tebou není. Přála bych si, abych ti ji dokázala přivést zpátky. Já…“ Hlava jí klesla. „Sakra, Muldere! Jsem tady! Co se to se mnou děje?“ Sedla si na židli, tvář schovala do dlaní a rozvzlykala se. Její hlas připomínal malé dítě.

„Já už s ní prostě nemůžu dál soupeřit.“

Mulder prudce vstal, celý překvapený. Ne jejími slovy, ale silou emocí, kterých se stal právě svědkem. Scullyová byla vždy pevná a klidná jako stožár. Věděl, že to, co právě řekla, vytrysklo z nejskrytějších hlubin její duše. A že jí to ranilo, mnohem více než jeho.

„Scullyová“ zasténal a pohladil ji po vlasech. Klekl si před ni a tiše promlouval k její stále skloněné hlavě. „Já vím, že jsi tady. Každý den mi dáváš sílu. Jsi mou součástí.“ Odtáhl jí ruku z tváře a přiložil si ji na srdce. „Ta nejlepší část.“

Scullyová vzhlédla s očima červenýma od pláče. Její vlhké tváře se chvěly, když vyskočila ze židle, utíkala skrze spojovací dveře a zamkla je za sebou.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2. část

Mulder cítil, jak se dostává do šoku. Každé slovo vypuštěné z jejích úst bylo jako čepel břitvy zařezávající se do jeho svědomí. Myslel si, že o ní ví všechno. Tohle však netušil.

< Co jsem jí udělal… Do čeho jsem ji přivedl… Jak si jen může myslet…?>

Protože jsi jí to řekl, ty blbče, namlouval mu tichý hlásek v jeho hlavě. A řekl, nebo ne? Tisíci způsoby. Mnohokrát. Vysvětloval jí, jak je pro něj důležité nalézt Sam, že je to jediná věc, na které mu záleží.

A byla.

Předtím.

Ale teď…

Jako matky vidí ve svých dospělých dětech pořád ducha nemluvněte, tak si Mulder stále pamatoval Scullyovou, jaká byla, když ji poprvé potkal.

Nová.

Nevinná.

Naivní.

Stalo se jim příliš mnoho zlých věcí kvůli jeho hledání. A co udělal on? Táhl ji do dalšího a dalšího nebezpečí. K čertu, někdy do něj musela skočit oběma nohama. Proč? Proč se stále vracela k jeho práci? K němu?

On.

Ta myšlenka sama otřásla jeho myslí. Hlava se mu zatočila, jak těžce dopadl na židli.

On.

Ona tohle všechno dělala pro něj. Bez námitek. A on jí ubližoval. Viděl, jak jí ubližují jiní. Mnohokrát. Nikdy nežádala o jeho pochopení. Ukonejšit chtěla jen jednou nebo dvakrát. Snášela tolik bolesti. A kvůli čemu? Ne kvůli konečnému výsledku ve vznešených kauzách.

Jenom kvůli němu.

Celou tu dobu klamala své nadřízené, riskovala svou kariéru v Úřadu. Obdivoval její sílu, její odhodlání dokončit, co začali. Bez ohledu…

Bez ohledu na to, kdo přežije, kdo zemře, kdo na té cestě padne. I když bylo jejich pátrání drceno úřední mašinérií FBI, viděl ten pohled v jejích očích, který mu říkal, že nesmí marnit čas, že jsou stále pravdy k nalezení.

Tak teď Fox Mulder seděl v levném motelovém pokoji, on, muž se třemi tituly a pověstí skvělého psychologa, a konečně pochopil, jak ohromně hloupý vlastně byl.

Vnímal všechny její signály. A všechny je četl špatně.

Musí jí to říct. A ona mu možná odpustí.

Jestli už není příliš pozdě.

Několik minut čekal a pak opatrně zaklepal na úzké dveře. „Scullyová?“ Prosím, pusť mě dovnitř. Chci si o tom všem promluvit. Prosím…“ Otočil se a chtěl odejít, když náhle za sebou uslyšel cvaknutí zámku. Zhluboka se nadechl a sáhl po klice.

Scullyová stála otočená zády k oknu se založenýma rukama. Mulder si sedl na okraj postele a čekal, až promluví.

„Omlouvám se, Muldere, že jsem se takhle nechala unést. Bez pořádného odpočinku mé tělo reaguje na stres nepřiměřeně a …“

„Scullyová, přestaň“ přerušil ji. Viděla výraz v jeho obličeji a tvář se jí zkřivila, když dopadla na postel vedle něj a rozplakala se. Hladil ji po zádech, jak vzlykala, a nakonec přitiskl její tělo na svou hruď a držel ji, dokud se neuklidnila.

Váhavě se na něj podívala. „Omlouvám se, Muldere. Chci, abys věděl, že pochopím, když mě z tohohle případu odvoláš.“

Mulder uchopil její tvář do dlaní a podíval se jí zpříma do očí. „Scullyová“ koukal na ni překvapeně. „Proč bych tě…?“

„Možná protože jsem ti právě řekla, že žárlím na tvou malou sestru“ odvětila s trpkým pousmáním. „Nejspíš bych měla zajít k psychologovi, až se vrátíme domů.“

„Scullyová, nemrhejme mým Oxfordským vzděláním. Proč prostě nevyužít můj odborný znalecký posudek, který už nás tolikrát zachránil?“ Mulder otočil její dlaň k sobě a pozorně ji studoval.

„Co to děláš?“ ptala se ho vyčerpaným hlasem.

Rozverně se na ni zašklebil. „Čtu ti z ruky.“

Scullyová převrátila oči v sloup a snažila se mu vytrhnout, jenže on jí pevně svíral zápěstí a prsty přejížděl po dlani. Povzdechla: „Dobře, doktore, jsem způsobilá?“

„Hm, čtu tady, že jsi jediná partnerka, se kterou chci pracovat.“ < Mám se chopit téhle šance, nebo to bude znamenat, že ji ztratím navždy? > „A tahle čára říká, že mě potřebuješ.“ Zpozoroval strach v jejích očích a zvedl svoji vlastní ruku k jejím očím. „A vidíš tuhle čáru?“ Přejížděl prstem po své dlani. „Říká, že já tě taky potřebuju.“ Položil svou ruku na její, své konečky prstů proti jejím bříškům. Čáry, které ukazoval, se nyní dotýkaly. Spletl jejich prsty dohromady a pošeptal jí do ucha: „Musí to být osud. Miluju tě, Scullyová.“

Mulder něžně přitiskl svou tvář k její, ochutnával slanou chuť slz, které jí tekly z očí. Stíral je jemně svým jazykem, jak hledal její ústa a dožadoval se vstupu dovnitř. Scullyová pootevřela rty, zachytila ty jeho a něžně je kousala. Mulderovy ruce sjely pomalu po jejích pažích, obtočily ji kolem zad ve snaze dostat ji k sobě blíž. Posunula levou nohu tak, aby se mohla lépe přimáčknout k jeho bokům. Jeho tělo okamžitě zareagovalo. Pevně ji stiskl a nadzvedl, takže mu nakonec seděla plnou vahou na klíně. Jeho prsty přejížděly po jejích bocích nahoru a dolů, nakonec ztuhly na kyčlích a na chvíli ji odtáhly, aby chytil dech.

„Muldere…“ podívala se na něho tázavě. Nikdy ji neviděl vypadat takhle úžasně. Oči měla divoké a vzrušené, tváře zardělé, rty naběhlé a pootevřené, jakoby ho chtěla pozvat dál.

Mulder jí položil obě ruce na ramena a stočil ji tak, aby se vedle něj položila na záda. Ulehl k jejímu boku. Jednou rukou ji hladil po plochém břiše, druhou po vlasech. „Miluju tě, Scullyová. Už strašně dlouho.“

„Proč jsi mi to nikdy předtím neřekl?“ ptala se a rukama začala prozkoumávat jeho tělo.

„Měl jsem strach, že mě opustíš. Pořád ho mám. Ale nemohl jsem tě nechat odejít s pocitem, že se o tebe nestarám.“ Mulder se odmlčel, jak pro své rty našel lepší využití.

Scullyová sebou najednou trhla. „Skinner.“

Mulder zavrtěl netrpělivě hlavou. „Ne, Scullyová“ ukázal na svůj obličej. „To jsem já, Mulder. Copak nás ještě nerozeznáš? Já jsem ten s vlasy.“ Sklonil se a políbil ji na rameno.

„Ne, Muldere, mám na mysli, že jestli… tohle zjistí, tak nás rozdělí…“ skousla spodní ret, jak ji Mulderovy prsty prozkoumávaly.

Na chvilku přestal, aby jí zašeptal do ucha: „No, já jsem neměl v plánu mu ukazovat naše domácí video, ačkoliv jeho natočení je dost přitažlivá myšlenka.“ Rukama jí zajel mezi stehna a byl příjemně překvapený, co s ní jeho hlas dělá.

„Já si jen myslím, že bychom měli být… v práci… seriózní… to je všechno. Nemáš ponětí, kolik agentů se na mě dívá, jako bych byla tvé povyražení číslo 3. Nechci být jenom tvoje holka.“

Podíval se jí naléhavě do očí. „Ty pro mě nikdy nebudeš jen tak někdo, Scullyová. A jestli to nevíš, tak to opravdu někam vytesám.“

Scullyová stále váhala. „Muldere, já chci tohle… chci tebe…“

„Ale?“ usmál se na ni.

„Ale“ řekla s nešťastným úšklebkem, když hladila jeho pevný zadek. „Potřebuju vědět… Je to pro tebe jenom sex nebo láska?“

Mulderovy ruce se okamžitě zastavily. Věděl, že její analytické myšlení potřebuje pádný důkaz. Klidně se posadil a Scullyová se nadzvedla na loktech. Obkročmo se nad ni naklonil a jedním prstem sjížděl od krku směrem k pasu. Pak promluvil, jemně, něžně.

„Dobrá, agentko Scullyová“ rozepnul jí sukni. „Tohle je o sexu.“

Šeptal stále slabším hlasem. „Pokaždé, když jsem ti volal ve tři ráno, byl tvůj hlas posledním, který jsem slyšel, než jsem usnul…“ Jeho prsty obratně osvobodily její halenku z pásku sukně a začaly rozepínat nejspodnější knoflík. „To bylo o lásce. Když jsi riskovala svou práci a svůj život, abys mě zachránila, v Puerto Ricu a stovce dalších malých měst…“

Scullyová ležela úplně klidně, její tělo napjatě čekalo na každý další pohyb jeho prstů, její mozek vpíjel do paměti slova, která jí říkal.

„To bylo o lásce.“

Rozepnul jí další knoflík. „Když jsi postupovala skrze neoficiální cesty, abys zachránila můj ztuhlý zadek z arktické pláně a byla jsi první osoba, kterou jsem uviděl, když jsem se probral…“

Její mysl horečně pracovala. Měla vědět, že Mulderova fotografická paměť všechny tyhle věci zaznamenává jednou provždy.

„To bylo o lásce.“

Mulderovy prsty uchopily další knoflík, který ležel právě mezi oblinami jejích ňader, stále horký od předchozích doteků. „Když jsi byla tak blízko smrti a bojovala jsi, aby ses mi vrátila, ne jednou, už dvakrát… Snažil jsem se, abych si zasloužil být součástí života, který sis vybrala.“

Malý slonovinový kroužek vyklouzl z dírky, právě když se mu zaleskly v očích slzy.

„A to je láska, Scullyová. Tohle všechno. Ty celá.“

Ach Bože, celou dobu si myslela, že to všechno bere jako samozřejmost. Chtěla slyšet jen jednoduché: Hej, Scullyová, díky, žes mi zachránila zadek! Ale Mulder si všechny ty vzpomínky hromadil hluboko ve svém srdci a teď je vyjevil, zvolna a laskavě, skrze všechnu lásku, kterou cítil.

A ještě víc.

„Prosím, nezlob se na mě, že jsem ti to neřekl dřív, Scullyová. Opravdu tě miluju.“ Rozepnul poslední knoflík a pomalu stáhl blůzu z jejích ramen. „Víš, než jsem tě poznal, byla Samantha celý můj život. Její nalezení byl můj život. Byla všechno, co jsem měl. Jediná osoba, která mě kdy milovala.“ Natáhl se a uchopil její ruku, která klidně ležela podél jejího těla. Očima se vpíjel do jejích. „Ale teď je Samantha mé poslání, můj úkol. Pořád ji mám rád.“

Sklonil svou tvář, až byl jen kousíček od ní.

„Ale ty jsi můj život.“

Slzy jí vytryskly z očí ve stejném okamžiku, v jakém ji ovládla vášeň. Sevřela Mulderův obličej a přitáhla ho k sobě, líbala jeho krásná ústa a tiskla svou hruď na jeho. Vzrušení vzrůstalo v jejím těle, zatímco mluvil, až vnitřní teplota dosáhla bodu varu a ona už nemohla zůstat ani o minutu déle bez jeho dotyků.

Mulderovi se podařilo uvolnit zapínání podprsenky a pak jeho rty putovaly dolů po její hrudi a jemně sály ztuhlé růžové bradavky. Scullyová zasténala a zakroutila se pod ním, jakoby chtěla mít jeho ruce a ústa všude najednou. Zapletla své prsty do jeho vlasů a pak mu v zoufalé touze dotknout se jeho holé kůže roztrhla košili tak, až knoflíky padaly na podlahu. Její prsty tančily po jeho hrudi, jakoby si chtěly zapamatovat každou její část, každý záhyb, každý kousek plochy. Cítila, jak se svaly na jeho zádech napnuly, když jí pomalu stahoval sukni z nohou dolů společně s punčochami i kalhotkami. Rukou pak zajel do jejího klína a termín Kouzelné prsty pro ni nabyl nečekaný rozměr.

Její tělo se prohnulo, svaly kolem jeho prstů hluboko uvnitř se svíraly a ona křičela jeho jméno. Utišily ji jen jeho rty opět se tisknoucí na její. Svými vlhkými prsty teď hladil její stehna, téměř hrubě. Scullyová nikdy v životě nepocítila tak živočišnou potřebu někoho mít. Chtěla ho uvnitř sebe a věděla, že přesně tam on touží být. Rukou sjela dolů, aby ho uchopila, a pevně ho hladila, jak se posunula pod něj. Cítila tu teplou, vlhkou skvrnu, která se už vytvořila na přední straně jeho boxerek. Stáhla je dolů, aby se dostala přesně tam, kde chtěla být. Přejela dlaní přes jeho vrchol a on zasténal a hodil hlavou dozadu. Pramen vlasů mu spadl do očí a ona opět pocítila další záchvěv náruživé touhy.

„Bože, já tě chci. Teď, Muldere. Prosím“ vzdychala.

Mulderovy tmavé oči se dívaly hluboko do jejích, když do ní pronikl. Jejich těla jakoby si připomněla tenhle pohyb, tenhle pocit z dávné minulosti, a brzy se nedalo říct, kde jeden končí a druhý začíná. Rytmus jejich souznění byl jako dokonalá ozvěna koloběhu přírody, beroucí, dávající, až se propojili v jeden kruh na oběžné dráze, otáčející se rychleji a rychleji, letící k nebesům a pak konečně dopadající něžně zpátky na zem.

Vůně jejích vlasů.

Ta ho probudila.

Vůně jejích vlasů.

Zhluboka se nadechl, když rozlepil své oči. Jeho těžce se zdvíhající hruď s ní při každém nádechu pohnula. Opatrně nadzvedl její ramena a přesunul ji na matraci vedle sebe. Její oči se napůl otevřely a on se sklonil, aby ji políbil.

„Spi ještě. Budu hned zpátky.“

„Dobře“ usmála se na něj a víčka se jí opět semkla.

Mulder se vrátil do hotelu o půl hodiny později s hnědým papírovým sáčkem v ruce. Otevřel dveře a našel Scullyovou sedící na posteli a sledující ranní zprávy.

„Co je to?“

„Snídaně“ oznámil jí a sedl si vedle ní se zkříženýma nohama. „Kafe“ podával jí dva bílé plastové kalíšky „ a bagety. S pravým krémovým sýrem.“ Usmál se a políbil ji.

„Děkuju“ řekla a opřela si hlavu o jeho rameno, když začala jíst. Mulder si pomyslel, že snad pukne štěstím. A protože to byl pocit, kterého neměl nikdy přebytek, jeho tělo si nebylo jisté, kam ho uschovat. Cítil, jak se mu plní hrdlo a jediné, co dokázal, bylo se rozesmát.

Scullyová se na něj podívala, trošku zmateně. „Co je tak k smíchu, Muldere?“

„My, myslím. Já. Nevím.“ Smál se na ni a probíral její vlasy svými prsty. „Znáš ten pocit, když někdy hledáš brýle, prošmejdíš celý dům, koukneš se pod gauč, do kapes, do auta. A někdo projde kolem tebe a řekne: Hej, Einsteine, máš je na hlavě.“

Scullyová v sobě udusila okamžitou reakci svého těla na představu Muldera v brýlích. „Jo…“

Mulder jí uhladil vlasy z tváře, ještě jemně pomačkané ze spaní. „Někdy je to, co hledáš, po čem pátráš celý život, přímo před tebou.“

Po snídani přišla Scullyová ze sprchy, vlasy stále mokré, tváře zčervenalé teplou vodou. Mulder ji pozoroval ze svého místa na posteli a uvědomil si, že má na sobě bílý župan.

„Hej, Scullyová“ řekl jí s chtivým pohledem. „Chceš, abych se podíval, jestli nejsi pokousaná od komárů?“

Hřeben minul jeho hlavu jen o centimetr, zato její tělo ho zasáhlo zcela přesně plnou vahou a přinutilo ho padnout na záda. Sedla si obkročmo na něj a rozpustile se usmála. „Já nevím, agente Muldere. Jste dost svědomitý?“

„Zatraceně svědomitý, agentko.“ Spočinul svýma rukama na jejích bocích. Jeho nejlepší přítel na to reagoval po svém, ale Mulder ho aspoň pro tuhle chvíli zchladil.

Scullyová se usadila na posteli vedle svého partnera a políbila ho. „Muldere, můžu se tě na něco zeptat?“

„Na cokoliv.“

„Proč si opravdu myslíš, že by to mohla být tvá sestra?“

Očima Muldera pozorně sledovala, když vstal a zvedl ze stolu složku s případem. Sedl si pak zpátky na okraj postele, otočený zády k ní a zahleděl se na policejní snímek. „Její oči.“

„Oči?“

„Jo. Něco mě zaujalo na jejích očích. Mohl by to být ten pohled ztraceného malého děvčátka, který některé ženy mívají. Ženy, jejichž život se neubírá směrem, kterým by chtěly. Ale na těch očích prostě něco je.“

Scullyová se vzepřela na kolenou a rukama ho zezadu objala kolem krku.

„Když jsi se vrátila“ začal znova „když mi tě vrátili…“ Vnímala, jak se chvěje. „Doktor, sestra, prostě někdo ti přelepil oči páskou. Řekli, že se to tak pacientům v kómatu dělává. Když jsem se na tebe přišel podívat, měla jsi je zalepené.“ Rozplakal se, cítila, jak těžce dýchá. „Nemohl jsem je vidět, Scullyová. Všechno, co jsem chtěl, bylo se ti podívat do očí, abych se ujistil, že jsi tady, že budeš v pořádku, a nemohl jsem…“ Pustil fotografii a otočil se, aby uchopil její tvář do svých rukou. „Snesu všechno, čím po mně svět hází, jen když se ti můžu dívat do očí. Cítím se tam v bezpečí. Důvěřuji jim. Tam věci dostávají nový rozměr.“

Scullyová se rozplakala také. Najednou zcela jasně viděla, že něco dává konečně smysl. < Oči… jeho oči.>

„Přísahám, Scullyová. Jestli se mi podíváš do očí a řekneš, že všechno, co děláme, je pro tebe příliš bolestivé, že už to nemůžeš snést, já toho okamžitě nechám. Půjdu s tebou kamkoliv. Potřebuji tvoji sílu, tvého ducha a…“

„Samanthu“ přerušila ho Scullyová.

„Cože?“ zašeptal.

„Potřebuješ Samanthu.“ Přitiskla jeho hlavu na svou hruď a pevně ho držela. „Potřebuješ ji, aby tě doplnila. Aby zacelila tu ránu ve tvém srdci.“

„Ale málem jsem kvůli jejímu hledání přišel o to nejlepší, co mě v životě potkalo. Nechci riskovat, že tě zase ztratím.“

„Muldere“ otřela se o jeho tvář. „Chceš vědět, co vidím já, když se podívám do tvých očí?“

Zvolna přikývl.

Usmála se skrze slzy. „Vidím rozzlobeného a vystrašeného malého chlapce, který si myslí, že se proti němu spikl celý svět. Který se cítí jako odpadlík pro něco, co nikdy nebyla jeho chyba.“ Rukou mu jemně přejela po bradě. „Který potřebuje, aby ho někdo miloval a řekl mu, že všechno bude v pořádku.“ Mulder vztáhl ruku a přitáhl Scullyovou na svůj klín. „Miluju toho muže, kterým ses stal.“ Uhladila mu vlasy z tváře. „Ale neumím uzdravit toho malého hocha v tobě.“ Smutně zavrtěla hlavou a políbila ho na čelo. „Proto potřebuješ ji.“

Mulder se opět podíval na fotografii. „A když to nebude ona?“

„Tak budeme hledat dál. Společně.“

Přitáhl ji ke své hrudi a líbal jí do vlasů. „Potřebuju tě, Scullyová. Ani nevíš jak…“ Podíval se jí znovu do očí a otřel čerstvé slzy, které smáčely její tvář, jak společně padli na posteli na záda. Ty slzy mu teď přišly nějak více intimnější než všechno, co prožili minulou noc. Sex mu dal jen její tělo, slzy mu však daly její duši.

„Miluji tě, Muldere“ řekla a rukama mu hladila hruď.

„Jsi jediná, kdo mě má rád, Scullyová“ řekl tiše a vážně.

V jejím hlase zazněla trocha váhavosti, ale rychle ji zahnala pryč. „Jsem pro tebe dost dobrá?“

Mulder ji strhl na sebe a na malou chvíli jí držel hlavu pevně na svých prsou. Když ji konečně pustil, podíval se jí do očí tak, aby mu věřila, jednou provždy.

„Jsi pro mě všechno na světě, Scullyová. Všechno.“

Tento článek byl zveřejněn 20.10.2008 v 0:42 v kategorii Povídky.

Komentáře: 3

  1. janniex napsal(a) 23.10.2008 v 0:21

    Hezké počteníčko na dobrou noc… plno emocí… to miluju…Líbilo moc, bude se mi příjemně usínat :-)

  2. oskvarka napsal(a) 10.1.2010 v 19:06

    krasna… som si uz myslela ze odtialto mam vsetko precitane…tak som bola milo prekvapena ze nie :)… so sweet :)

  3. Macina napsal(a) 7.2.2011 v 22:14

    Povídka krásná… ale… nevím zda je to chyba překladu, nebo to tam tak bylo… ?

    „v jeho krásných zelených očích se zaleskly čerstvé slzy“

Řekněte nám svůj názor!